Přidej zprávu »
---: ---
Mito: *Během své rekonvalescence se rozhodla zajít do chrámu bijuu, aby byla schopná udržet Rokubiho chakru na uzdě a věnovat se tréninku. Mito chtěla prostě jen meditovat a pomoci tak své chakře se obnovit, nic víc, ale v hlavě měla tolik myšlenek, tolik problémů, tolik temnoty, že potřebovala najít místo,kde by se alespoň její vnitřní já utišilo a uklidnilo a ona mohla v klidu čerpat chakru a meditovat. Došla, v obyčejném kimonu, s rozparky až ke kyčlím a v černých kalhotech ze lnu, až ke chrámu. Lehce se poklonila a vešla dovnitř. Cítila, že je tam Nanabi, Naomi moc dlouho netrvalo a vrátila ho tam, kam patřil, bohužel bez Toshira. Mito se tím snažila nezabývat, věděla, jak moc trpěla při pohledu na rozcupovaného Mitsukiho, nechtěla se v Naomi tedy radši šťourat. Došla až k vyobrazení Rokubiho a posadila se do tureckého sedu. Ruce si vložila do klína a zavřela oči. Soustředila s ena své tělo, na každý chakrový bod, který v něm byl. Cítila, jak jejím tělem proudí krom krve i chakra, ale ne její, byla zcela závislá na svém bijuu. Začala tedy filtrovat své myšlenky, věděla, že když nebude mít čistou hlavu, nebude schopná vyhledat na dně svou vlastní chakru. Snažila se zapomenout všechny křivdy, ale kde začít. Přenesla se v myšlenkách až do dětství, viděla otce, jak jí nadává a vztahuje na ní ruku, ona v očích měla rinnegan, byly jí tři roky, netušila, co se jí stalo, oči jí pálily a otec jí nadával. Tehdy to začalo? Zhluboka se nadechla, ruce držela stále jemně prsty dotýkající, ve svém klíně. Ano, tehdy....matka chtěla, aby se Mito vzdělávala v umění ninjutsu, otec ne. Proto utekla s prvním člověkem, který jí nabídl sílu? Měla by odpustit otci? Ale jak, když jej zabila. Takže vlastně....jeho hříchy byly odčiněny, vykoupeny smrtí, proč by se jím tedy měla zabývat? proč by se měla ničit a rozebírat zevnitř, kvůli někomu, kdo je již mrtvý?* Protože....mě změnil.... *Zašeptala, ale...nebyla by díky této změně taková, jaká je ted, silná a soběstačná? Nebylo to nakonec k dobru? Stín jejího otce zmizel z Mitoiné mysli, jeden z řetězů, který jí táhl ke dnu se rozpadl. Mito cítila, jak její chakra pomaličku, doopravdy pomaličku proniká jejím tělem. Došla k dalším lidem a k dalším, postupně uvolnovala jeden z řetězů za druhým a cítila, jak chakra proudila skoro celým jejím tělem,dosáhla skoro všech chakrových bodů, až na poslední. Suzuya, nejtěžší a nenáročnější....přenést se přes někoho, něco...takového. Skousnout všechny křivdy, zradu, napadení, zlomené srdce a kosti. Jak by mohla? le neublížila náhodou i ona jemu? Nechovala se sobecky? Nesnažila se mu uprchnout už v mládí? Proč by jinak šla k samurajům....pro sílu a umění, ano,a le co ta touha utéci? Je pravda, že Suzuya byl sobecký a přehnaný, ale Mito není jiná, je až moc pošpiněná životem s ním. Neustálé hlídání syna, chtěla mu dát lepší život a stejně ho hlídá, i když je dospělý. Suzuyu zabila, Zeref ale nabyl síly....neudělala chybu? Co když si vytvořila ještě mocnějšího nepřítele.....co když, jí zradí i on? Právě to jí drží tak zkrátka? Nemělo by jí to spíš posouvat v před, nutit překračoval limity? Mito stékaly po tvářích slzy, uvědomění....Milovala ho i když do něj vrazila katanu? Milovala ho, i když se pokusil zabít jejich dítě? Milovala ho i když byla zavřená v kleci a nebylo by tomu jinak ani v budoucnu? Lehce si skousla ret a složila jednoduchou pečeť. Její tělo obalila vrstva modré chakry, té její. Koncentrovala ji víc a víc, nakonec tam seděla, jako v plamenech. Poslední z řetězů se začal rozpadat.* Suki-desu Suzuya-sama. Ať je ti peklo milostivé, brzy se tam opět setkáme. *Pošeptala potichu. Seděla tam takto ještě dalších několik hodin, celkem tam proseděla celý den, jen se snažila udržovat chakru na stejném bodě, dokud si nebyla jistá, že její tělo zvládne i trochu víc. Bolest, kterou prožívala, jak fyzická, tak duševní, byla ukrutná. Ale Mito se nevzdávala, nebyla náhodou bojovnice? Neměla náhodou na praporu "odvaha"? Oči držela zavřené, postupně uvolnovala více a více chakry, která jí obklopovala. Měla pocit, že by s ní mohla zničit malý dům, jen tím, že v něm stojí, obklopená svou vlastní silou. Cítila jak její celé tělo jemně brní. NE z nepříjemného posedu, ale díky chakře, která v ní proudila. Od konečků prstů na nohou, až po mozek, kde si čistila myšlenky. Snažila se vzpomenout na obličeje těch, které zabila a vnitřně se jim omluvit, sice jim to už bylo k ničemu, ale jí to pomohlo, odpoutat se od fyzického těla a překročit hranici mezi meditací a uvědoměním. Jakoby cítila doteky všech, kterým ublížila a všech, které zabila. Konečky prstů jí brněly, jak o sebe byly opřené. Po dlouhých dvaceti-čtyřech hodinách pečeť uvolnila. Chakra se rozplynula a zmizela opět v jejím těle, bylo jí ale více, než byla zvyklá. Cítila se být více "naplněná", až po okraj. Otevřela oči a pomalu se podívala na své ruce, musela si přivyknout dennímu světlu. LEhce rozpohybovala prsty na rukou i nohou, a pak postuplně uvolnovala každý kloub, jelikož denní sezení není zrovna nejzdravější věc. Než se zvedla, uplynulo další půl hodiny a než se dopelhala domů, tak další. Nicméně po cestě vyzkoušela aktivaci rinneganu. Vyšlo to. Spokojeně se usmála. Cítila se být tak nad věcí, odlehčená. Jak všechny své malicherné starosti a průsry hodila za hlavu, odporstila se od minulosti a začala žít přítomností a budoucností. Cítila se tak o půl tuny lehčí, hlava, jakoby plula v oblacích. Jakmile došla domů, vzala prsten po Julianovi a vložila jej do šperkovnice. Zamkla jí a už jej nikdy nevytáhla. Lehla si do postele a usnula.,*
---: ---
Naoki Redfox: * Procházím se ráno po ulici a vyrážím si pro další misi.. Minule jsem byl u staříka v obchodě a našel jsem svitek o klanu z Kiri. Stařík řekl,že jsem nejspíš ze skryté mlžné a mám nejspíš nějaké schopnosti toho klanu.. Jak jsem šel tak po ulici,přemýšlel jsem co vůbec můžu dostat za misi.. Nejspíš to nebude nějaké akční.. Prostě to bude nějaká otrava,kterou musím udělat pro vesnici a její obyvatele. Po nějaké době jsem se už objevil u budovy ,kde se vydávali svitky s misemi. Vešel jsem dovnitř bylo celkem rušno a tak jsem nějakou dobu čekal. Jak jsem si sedl tak jsem si všímal všech co procházeli kolem a koukal jsem na ně. Nějak moc mě nikdo moc nezaujal. Spíš jsem to dělal jenom tak z nudy. Když na mě přišla řada,mohl jsem si i vybrat. Měl jsem buď jít na pole a sklízet úrodu a nebo jsem mohl jít hlídat koně… Zamyslel jsem se a přemýšlel jaké by to bylo.. A tak jsem se rozhodl celkem rychle. Vzal jsem si svitek s misí s koněm. Roztáhl jsem svitek a zjistil ,kde se ranč vůbec nachází. Podle toho co jsem nastudoval a přečetl jsem se rozhodl vyrazit. A vyrazil jsem na ranč,kde by to mělo být. Po nějaké době jsem vyšel z hlavní části vesnice a byl jsem spíše na venkovské části vesnice,bylo tady i několik polí a farmiček v okolí ,kde se pěstovali různé obiloviny. Jak jsem přicházel majitelé se zrovna chystali na odjezd. Byl jsem rád ,že jsem je ještě zastihl abych se mohl zeptat na to co je na něm tak zvláštního ,že se musí hlídat. Přišlo mi to opravdu zvláštní. Přicházel jsem k majitelům.. * Dobrý den, Já jsem Naoki a jsem tady od toho abych šel hlídat vašeho koně.. )Majitel( Ohh ahoj.. Tak to jsi ty.. doufám ,že bude hodný .. Bude běhat ve výběhu. Pokud budeš chtít, můžeš ho vyhřebelcovat a dát mu nějaké to jablíčko. Jinak by neměl být problém.. Doufám,že se nic nestane a bude to pouze den strávení na ranči.. Aspoň mužeš nasávat čerstvý vzduch.. *Majitelé odešli a já jsem se rozhodl jít dozadu kouknout se na výběh. Kůň byl ve výběhu a běhal do kola.. Tak jsem se šel kouknout do stáje co tady vůbec mají. Jak jsem vešel do stájí.. Nebylo tady nic kromě jedné klece..spíše výběhu.. Na jednoho koně to bylo celkem velké.. A všude byli poháry.. Byl to nejspíš opravdový šampion. Vyšel jsem ze stodoly na louku,kde měl být údajný šampion.. Jak jsem vyšel lekl jsem se… Nikde nebyl. Tak jsem rychle skočil do výběhu a šel ho hledat. Jak jsem se koukal po poli. Najednou jsem ho viděl ležet ve stínu od stromu. Tak jsem si ulevil a šel pro něj. Rozhodl jsem se ,že ho půjdu vyhřebelcovat a tak sem si ho vzal na uzdu a vzal do stáje. Přišli jsme do stáje a šel jsem si připravit věci do kumbálku ,kde měli nástroje a náčiní pro tuto činnost. Když jsem se vrátil byl pryč. Už jsem nebyl tolik ve strachu ,že je pryč a tak jsem se jenom koukl před stodolu a opravdu tu nebyl.. Tak jsem okamžitě vyběhl ven a koukal jsem na louku,kde byla otevřená branka od plotu,ale na louce jsem ho neviděl a tak jsem se rozhodl kouknout se více do prostoru.. Prohledal jsem to snad všude okolo ranče.. Když jsem se vracel k farmě majitelé už tam byli připravený.. Začal jsem přemýšlet jak se z toho vykroutím. Ale nejspíš budu prostě muset říct pravdu.. Nijak si nepomůžu,když budu akorát lhát. Majitelé se na mě už koukali a měli úsměv na tváři. A tak jsem přicházel blíž a všiml jsi jak je branka zavřená. A když už jsem byl blíž rak jsem začal mluvit ,když už mě muselo být slyšet.* Zdravím mám špatnou zprávu.. Nedokázal jsem ho uhlídat.. Chtěl jsem ho jít vyhřebelcovat a nechal jsem *Majitelé mi skočili do řeči* )Majitel( Aleee ,co to povídáš. Kuň je živ a zdráv.. Odpočívá ve stínu.. *Jak to řekli otočil jsem se na louku a koukal jsem do stínu,kde ležel i předtím a opravdu tam byl.. Ležel tam spokojeně a bez zranění..* Ahaa. Tak to je nejspíš jenom nedorozumnění.. Můžete mi prosím potvrdit jenom misi,že jsem tu byl. *Podává svitek,který majitel podepisuje..* Tak dobře děkuju za spolupráci a naviděnou. *Odešel jsem z farmy a vyrazil do budovy s misemi,abych jí mohl odevzdat...*
---: ---
Naoki Redfox: *Začal normální den..Vstával jsem z postele a koukl se z okna.. Jenomže dneska jsem měl oficiální misi u staříka jako mojí první misi D.Zrovna vycházelo slunce a já jsem musel jít pomáhat staříkovi do obchodu.. Neděla mi to problém dělal jsem to skoro každý den a tak jsem se zvedl z postele. Jak jsem vstával šel jsem do koupelny a udělal základní hygienu. Vzpomněl jsem si ,že dneska mají přijít nové svitky a knížky ze Země Vody.. Přesně řečeno z Kirigakure… Vyšel jsem z koupelny a šel jsem do lednice ,kde jsem si vzal mléko a nějaké ovoce ,které jsem tam měl opláchnul jsem je ve vodě a dal do misky.. Sklenici mléka jsem si vypil a šel jsem se obléct do nějakého normálního oblečení a čelenku jsem si připevnil na zadní očko aby mohla vyse.. A byl jsem připraven odejít do krámku. Vzal jsem si jablko ,které bylo v misce a šel se obout a vyrazit na cestu.. Jak jsem se obul zamknul jsem dveře a šel jsem do staříkovo obchodu..Když jsem přicházel už tam byl pán s bednou plných knih a svitků.. Ani nevím o čem by měli být.. Ale to je asi jedno.. Vzal jsem od pána krabici a odnesl jsem jí do krámku.. Stařík mu prý právě zaplatil a řekl ať to nechá před vchodem.. Nejspíš počítal tím ,že jdu na čas.. Jak jsem vešel od obchodu stál stařík u pokladny a už ukazoval kam to chce..* „Co kdybych nepřišel.. Ahh to je jedno“ *Pozdravil jsem a odnesl to tam kam ukazoval.. Řekl ,že na to mám dneska celý den tak ať to udělám pečlivě a zašel někam pryč… Koukl jsem se na skříň kam to chce vyskládat bylo tam volné místo.. Ale takového prachu. Tak jsem zašel dozadu,kde by měli být nějaké základní potřeby na uklízení… Našel jsem si kýbl a hadr abych dokázal utřít prach.. Napustil jsem si kýbl a šel jsem zpátky ke skříni,kde jsem to měl vyskládat.. Tak jsem pustil vodu a zkoušel jsem jestli je voda dostatečně teplá ruka mi najednou zmizela s proudem vody a najednou se hned vrátila… Jak se to stalo tak jsem sebou cukl a odstoupil jsem od umyvadla a koukl jsem se na ruku tak byla v celku.. Zamyslel jsem se ,že se mi to jenom zdálo.. Ale měl jsem takový divný pocit.. Když se stařík vrátil řekl jsem mu to.. Vypadal jako kdyby něco věděl,ale nic mi neřekl.. Tak jsem se pustil do práce.. Přišel jsem ke skříni a utřel prach.. Kýbl jsme odnes spolu s hadrem a pustil se do rozbalování krabice.. V krabici bylo spíše více knížek než svitků.. Tak jsem se rozhodl začít s knihami.. Tak jsem je postupně bral.. Viděl jsem ,že některé jsou i o technikách z Kirigakure a jejich klanech.. Ale všechny jsem je dával do poličky ve skříni.. Tak jsme nějakou dobu pokračoval a pak jsem se pustil do svitků.. Na to jsme měli speciální krabici,kde je stačilo pouze vysypat a nemusel jsem se o nic starat.. Nějakou dobu mi to trvalo a stařík se přišel podívat jak mi to šlo.. Když mi to schválil řekl ,že mužu mít volno a odejít… Jak to řekl vyrazil jsem na svoje trénovací místo si trochu zatrénovat… Jak uplynul nějaký čas vrátil jsem se na večer abych mohl vytřít obchod a ještě trochu poklidit.. Tak jsem přišel do krámu stařík tam nebyl.. Tak jsem otočil cedulku,že už je zavřeno.. Vzal jsem si stejný kýbl jako předtím a napustil jsem si vodu.. Tentokrát se nic nestalo.. Takže se mi to opravdu asi jenom zdálo,ale to je jedno jdu vytřít abych mohl domu.. Tak jsem se pustil do vytírání.. Vzal jsem zadní část obchodu a pokračoval jsem přes celou podlahu od zadní stěny až ke dveřím.. Jak jsem tak vytíral přemýšlel jsme na tou vodou..Co se to sakra stalo.. Když jsem dotřel podlahu a uklidil zbývající prostředky.. Najednou se někde objevil stařík.. A měl v ruce knihu,kterou jsem dneska vyndaval.. Řekl ,že jsem odvedl dobrou práci ,ale ať se ještě zdržím. Tak jsem ho poslech a sedl jsem si do zadu,kde jsme měli takovou kancelář jakoby.. Přišel a řekl,jestli si opravdu myslím a věřím tomu co jsem viděl.. Nevím.. Možná se mi to jen zdálo.. A stařík se zeptal jak se cítím ,když jsem ve vodě a třeba plavu* „V řece se cítím opravdu dobře jako ve svojím živlu“ *To co jsem si myslel jsem mu i řekl. .A on začal pouze kývat hlavou a spustil..* Dobře určitě víš,že jsem z Kiri že.. Taky jsem tě odtamtud kdysi dávno našel a převezl jsem.. Ale tvoje dnešní zkušenost mi říká.. Že jsi nejspíš členem Klanu,který je spojen s vodou.. Jsi součástí klanu Modoru.. Tento klan je spojen s vodou.. a stařík začal vysvětlovat všechno co ví o tomto klanu a předal mi knihy ,kde byl tento klan vysvětlen a ukázán jejich techniky… *Nechtěl jsem mu věřit ,ale stařík pro mě dělal vždy to co bylo pro mě dobré a tak jsem ho poslouchal a pak jsem si převzal knihu.. Poděkoval jsem mu a vyrazil jsem domu… Doma jsem skočil do postele a začal studovat vše o klanu z kterého nejspíš pocházím*
---: ---
Tsuki Yagami: *Dostala ako misiu chytiť miestneho vandala, ktorý čmára všelijaké čarbanice na steny tunajšieho chrámu. Niekto bol oznámiť, že tam pribudli včera ďalšie, takže vyslali Tsuki, aby na to dohliadla. Ešte skôr, než Slnko zapadlo, vybrala sa ku chrámu. Spolu s ďalšou kunoichi sa uvelebili do koruny jedného zo stromov a už len vyčkávali, či sa dotyčný dnes zjaví. Už pomaly zaspávali, keď začuli hlasy blízko stromu, vedľa chrámu,* Rei.. Nemám z toho dobrý pocit, *ozval sa šepotom dievčenský hlas,* Myslím, že toho stačilo.. *chlapec cukol,* Tss.. Ak sa bojíš, tak zmizni.. A opováž sa to niekomu povedať, *ozvalo sa zahrkanie spreju a následný zvuk striekania,* "Mám vás.." *pousmiala sa kunoichi v duchu. Shunshinom sa rýchlym pohybom dostala ku chlapcovi, ktorý sa venoval sprejovaniu a za pomoci Konoha Reppu sa dala do poddrepu a otočkou ho skopla na zem. Tsuki nezaostávala. Vrhla sa na dievča. Tá sa ani nebránila, čo bolo pre Tsuki šťastie, pretože by jej asi nedokázala nijak fyzicky ublížiť. No bola pripravená použiť aspoň Genjutsu. Ozval sa tvrdý dopad na zem* Rei!.. *ozvala sa zúfalo dievčina,* Poškodzovať majetok Sora no Sato je závažný trestný čin, *ozval sa hlas kunoichi, keď spacifikovala dievčinu tak, že ju podkopla a sadla si na jej chrbát. Hodila na Tsuki pohľad, ktorý hovoril, aby sa postarala o chlapca. Takže sa vrhla proti chlapcovi, ktorý ležal teraz na zemi a bolestne krčil tvár. Kým sa však dotrepala svojou chôdzou ku chlapcovi, mohla už len vidieť, ako sa chlapec dal na útek. Dievča bolo vystrašené, očividne nebola ani ninja, a ani ten chlapec, takže nepozná, že Bunshin nie je pravý klon. Kunoichi vytvorila pečate a vedľa nej sa zjavil jej klon, bohužiaľ to bol len preľud,* Tu pekne počkáš, kým sem neprivediem tvojho kamoša.. Tsuki, davaj, sakra, chytíme toho druhého, *vytiahla kunai, ktorý na dievča namierila,* Myslím to vážne, rozumieš?.. *dievča vystrašene pokývalo hlavou a nacapilo sa na stenu chrámu, aby sa dostala z dosahu kunaiu,* Fajn.. *ale vystrašené dievča zazmätkovalo a dalo sa na útek rovnako, ako chlapec,* Bež po dievča, ja si vezmem chlapca, *ozvala sa kunoichi. Tsuki v panike kývla a obe sa rozbehli za svojím cieľom. Chlapec sa kunoichi vyparil. Rozhliadla sa okolo seba na námestí. Aj keď bola od neho snáď o dva roky mladšia, bola rýchlejšia vďaka tomu, že chlapec bol len civilista. Rozhodla sa, že ho bude hľadať z výšok. Ona sama by sa v tejto situácii skryla niekde do temnej uličky. Takže skákala po strechách, rozhliadajúc sa z výšky a sledujúc pohyby v bočných uličkách. Keď zrazu začula hlasité dýchanie. Zoskočila dole a na jej prekvapenie to bol onen chlapec,* Mám ťa.. *povedala stroho a bez značného záujmu. Chlapec sa dal na útek, no ona len natiahla ruku pred seba a pomalým krokom vykročila vpred. Vytiahla senbony a začala ich hádzať po chlapcovi. Niekoľkokrát sa netrafila vôbec, veď bežal, ale niekoľko senbonov chlapca nešťastne zasiahli do nohy, presnejšie do lýtka a spôsobili mu nesmiernu bolesť. Zvalil sa na zem pred seba a kričal od bolesti. Bolo to divné, asi neznášal bolesť. To kunoichi využila na to, aby mu nájdeným lanom zviazala ruky. Aj keď jej ten krik vadil, neuviedla ho do bezvedomia. Nech si tú bolesť užije, keď je taký pako a ničí budovy vo vlastnom meste. O pár minút, keď sa snažila chlapca prinútiť vstať. Medzitým dievča Tsuki unikalo, ale len krátku chvíľu. Nemala na rýchlosť Tsuki. Paralyzovala ju technikou Kanashibari no Jutsu. Dievča skončilo na zemi,* Prosím, nebráň sa, nechcem ti ublížiť, všetko bude v poriadku, *chlácholila ju Tsuki. Potom pomohla dievčine vstať a bola pripravená ju znova paralyzovať. Ale dievča už dostalo rozum, a tak spolu s Tsuki sa pobrali za tým bolestivým revom. Keď prišli na miesto, tak sa Tsuki zhrozila,* Čo si mu urobila? To je krv?.. *prezrela chlapcovi lýtko a okamžite mu ranu začala liečiť pomocou techniky Shousen Jutsu. Keď mu uľavila od bolesti, tak ho kunoichi udrela do krku a 'uspala'.. Vzala by ho do náručia, ale bol moc ťažký, oproti dievčaťu,* Idem niekoho zavolať... *keď boli vandali spacifikovaní a odovzdaní kompetentným, konečne sa mohli ísť domov vyspať.*
---: ---
Tsuki Yagami: *Po tréningu s kamoškou z Akadémie sa rozhodla ísť večer ešte trénovať. Sama. Potrebovala sa ešte viac zlepšiť než začne tretia a posledná časť skúšok chuuninov. Nikto ale nepovedal, že jej tento tréning pomôže. Každopádne nevedela doma obsedieť, bola hrozne nervózna a hlavu mala plnú myšlienok. Potrebovala sa upokojiť, myslieť na niečo iné. A všimla si, že počas tréningu s dievčinou, ktorá jej pomáhala s Genjutsu, myslela prevažne len na tréning a na nič iné. Vypustila z hlavy všetko. A tak prečo nespojiť užitočné s príjemným ? Trochu potrénuje a pritom zabudne na to, čo ju o pár dní čaká. Nebola ale na cvičisku. Ocitla sa blízko Bijuu no Shinden. Prehliadla si obrovský chrám a chvíľu ho nevedela spustiť z očí.. Odvrátila sa až po chvíľke,* "Fajn.. FUUTON: KIRYUU RANBU," *povedala si v duchu techniku, ku ktorej sa dostala, a ktorú sa chcela naučiť,* "Usagi, Tori, Nezumi, Doragon, Tori" *zopakovala si v duchu pečate, ktoré ihneď na to, bez použitia chakry, vyskúšala zložiť pomaly, potom rýchlo. Toto urobila niekoľkokrát, pretože tak to robila stále. Chcela si byť istá, že pečate nepopletie, a že ich urobí rýchlo, bez chyby. Potom sa koncentrovala, sústredila fuutonovú podstatu chakry, zložila pečate a vytvorila poryv vetra. Jeden jediný, pretože sa potrebovala naučiť tento poryv vetra ovládať, ako sama chcela. FUUTON: REPPUSHOU bolo na naučenie ľahšie, hoci náročnejšie na chakru. Tam šlo len o to vytvoriť jeden silnejší prúd vzduchu. Ale tu šlo o niekoľko nezávislých poryvov, ktoré sa dali ovládať. A ovládať viacero vecí naraz nebolo jednoduché,* Sakra.. *zakliala. Poryv sa stratil bez toho, aby ho nejak ovládala. Vytvorila preto ďalší a snažila sa ho ovládať. Nuž, bude potrebovať len tréning, nič iné jej neostávalo.. A tak trénovala do neskorej noci s jedným poryvom, ktorý sa naučila dobre ovládať. Nechcela sa hrnúť na trénovanie s viacerými poryvmi, ak by toto nezvládla. Jednému poryvu sa venovala aj na druhý deň doobeda, a keď si myslela, že už bude môcť pridať druhý poryv, tak začala trénovať s dvomi. Ale mala pocit, ako keby začala od úplného začiatku. Sústrediť sa na dva bolo náročnejšie. A aj na chakru, keďže failov bolo mnoho. Musela aj veľa odpočívať, aby si doplnila chakru. Nakoniec deň pred skúškami sa naučila ovládať pár poryvov. Nebolo to dokonalé, ale rozhodne lepšie, než nič. Pokiaľ na skúškach uspeje, bola odhodlaná trénovať ďalej. A nielen túto techniku.*
---: ---
Naoki: *Jak jsem šel ještě párkrát na vodu tak už mě Asaki upozorňovala abych to moc už nepřeháněl.. A jelikož tady byla ona šéf tak jsem jí s radostí poslech a přestal jsem stím… Začala říkat že mám před sebou ještě dlouhou cestu a musím se tomu věnovat jako do teď..* “Říkala,že už jsem prý vyčerpal dost chakry.. Nevím ještě to nedokážu poznat a tak jsem toho opravdu nechal“ Dobře.. Děkuju ,že jsi tu pro mě dneska byla a zatím ahoj Asaki.. *Jak Asaki mizela v dáli tak jsem se rozhodl ,že si ještě chvíli odpočinu a půjdu taky domu..* “Tak jo tady začíná moje cesta… budu se více snažit“ *Jak jsem si to domyslel tak jsem se zvedl a odešel jsem směrem k sobě na ubytovnu..*
Asaki: Na to máš ještě dost času, první musíš trénovat, ať dáš geninské zkoušky, pak tě čekají mise a chuuninské zkoušky, které jsem celkem dost těžké, takže budeš muset ještě dost trénovat, ale pokud ti vydrží takové odhodlání, jaké máš, tak ti to určitě půjde, *řeknu mu a dále stojím na břehu.* Být tebou už bych to dneska moc nepřeháněla, protože ještě nemáš moc zkušenosti z chakrou a řekla bych, že už jsi jí dneska vyplýtval celkem dost, tak ať neskončíš mimo, *řeknu mu.* No já budu muset jít, zase se někdy potkáme a snaž se trénovat, tak ahoj, *řeknu mu a pak se rozejdu zpět do centra vesnice a pak domů.*
Naoki: *Odpočívám opření o kámen a Asaki jde ke mně ,hezky po vodě,že se prostě ani trochu nepropadne..* “Budu to muset ještě chvíli zkoušet než to začnu ovládat.. Je to stejné jako ze vším trénink dělá mista..“ *Asaki přišla a začala mi říkat ,že mi to celkem jde a začla říkat co bych chtěl dělat dál* “Lekář, Stopař . .Lovec odměn.. Netuším..“ Asaki nevím co bych chtěl ještě dělat. Ale dost by se mi líbilo být silný jako ty.. “Lovec Odměn zní dost dobře...“ *Tak jsem se zvedl a šel jsem okolo Asaki* Děkuju co pro mě děláš *Vracím se zpátky k jezeru a jdu ještě trénovat chůzi po vodě… Několikrát jsem se vykoupal ,ale nevzdával jsem to a pokračoval v tréninku*
Asaki: *Dívám se jak Naoki pokračuje v tréninku. Když se pak potopí, tak se trochu pousměju.* Říkala jsem, že to teď nepůjde tak jednoduše, *řeknu mu a dále se na něj dívám, jak padá do vody. Když si pak jde odpočinout, tak se za ním rozejdu.* Vidíš, že máš odhodlání se učit, *řeknu mu a trochu se pousměju.* Jsem zvědavá, co z tebe jednou bude, jestli se rozhodneš být medikem nebo si vybereš být lovcem odměn, stopařem nebo třeba úplně něčím jiným *řeknu mu a podívám se na nebe.*
Naoki Redfox: *Koukal se na Asaki a poslouchal o čem mluví* “Kekkei Genkai … Dědičná schopnost.. Dobře dobře… To už není duležité… Ale zní to zajímavě“ Dneska už mi to lépe nepůjde *Koukl se na ní. * No dobře ty jsi tady Sen..* Zarazil se u toho jak chtěl říct Sensei. Dobře už věděl že to nemá ráda* Ehm ty jsi tady šéf.. Tak jdeme na to *Asaki už byla někde dál na vodě a já přemýšlel kolik chakry tam mám dát.. když dám stejně jako na stromy tak by se nemělo nic stát.. Tak jsem si stoupl ke břehu a začal hromadit chakru. Když jsem si myslel že to je dost na to abych se udržel nad vodou šel jsem na to celkem pohlavě přece jenom jsem měl odvahu od chození po stromě.. A tak jsem dal první krok a stál jsem na vodě a jak jsem pokládal druhou nohu tak se mi potopila do vody a já jsem tam zahučel celej.. Nepočítal jsem z tím ,že ztratím rovnováhu hned na druhým kroku a tak jsem se hnedka vykoupal * Měla jsi pravdu není to tak jednoduché jak lezení po stromu *Jak jsem vylezl z vody neváhal jsem a začal jsem znova jenom tentokrát jsem přidal víc chakry a šel jsem na to znova … Byl jsem hned na břechu a tak jsem se jenom otočil začínal jsem hromadit jak jsem to naplánoval a šel jsem na věc… Začátek byl stejný položil jsem jednu nohu a pomalu jsem dával druhou a i druhá noha skončila na hladině a já jsem poprvé stál na hladině..* Vidíš není to tak těžké *Jak jsem se začal radovat tak jsem přidal asi trochu více elánu a kolem mě se začali tvořit vlnky ,který mi narušili rovnováhu a já jsem se znova ocitl ve vodě. Ale tentokrát jsem byl dál a už jsem musel i kousek plavat než jsem narazil na břeh.. a tak jsem to ještě párkrát zkoušel a padal do vody.ale pokaždé jsem tam vydržel o kus déle.. Ale musel jsem si udělat přestávku na břehu a tak jsem se opřel o kámen a čekal jestli příjde Asaki*
Asaki: Kekkei Genkai je dědičná schopnost, kterou mají jen určití lidé, existuje plno různých Kekkei genkai, někdo dokáže třeba ovládat krystaly, *řeknu mu.* 'Hmm, myslím, že líp už mu to dneska nepůjde,' *pomyslím si.* Jo, myslím, že dneska už by ses to lépe nenaučil, *tak pojď, *zavolám na něj a rozejdu se na jiné cvičiště, které tam ještě bylo, protože se tam nacházela celkem velká vodní plocha.* Po chvíli tam dojdeme, tak se jen pousměju.* Další technika, kterou se budeš učit je Suimen Hokou no Waza a budeš chodit po vodě, *řeknu mu. Následně se začnu soustředit na svou chakru a pak vejdu na vodní hladinu a začnu po ní chodit. Když jsem celkem dost daleko od břehu, tak se zastavím.* Teď to budeš mít trochu horší, předtím jsi měl pevný povrch, ale teď máš povrch, který se hýbe,* povím mu a dojdu k němu blíže.* Když použije chakry málo, tak skončíš pod vodou, když dáš chakry hodně, tak rozvíříš vodu, ztratíš stabilitu a skončíš pod vodou. Jako první musíš najít správné množství chakry, které budeš používat, takže ti nedoporučuju při prvním zdaru chodit nějak moc daleko od břehu, protože by ses mohl namočit. Myslím, že je to vše, co jsem ti chtěla říct, takže se do toho můžeš pustit, *povím mu a dále stojím na vodní hladině.*
Naoki: *Kouká na ní s údivem..* Kekkei Genkai.. O tom jsi ještě nemluvila.. Co to je… Ale ty koule okolo tebe byli vážně husté.. *Zamyslel se sám nad vznikem vesmíru a celkově o těch koulích ,které právě viděl* Ehhmm.. Opravdu už mužu jít dál.. “Když to říká tak to je pravda“ Dobře .. Určitě nejsi žádný lajk a jsem ti zcela zavázán nevím jak bych se tohleto učil celé sám.. Opravdu děkuju * Stoupne si a jde směrem k Asaki a čeká co mu zadá jako další úkol*
Asaki: Tohle, co trénuju teď se nemůžeš naučit, to je moje Kekei Genkai a kromě mého dědy jsem ho ještě u nikoho neviděla, *řeknu mu a nechám všechny čtyři Hinotamy zmizet.* Tak co, myslíš, že se můžeme teď přesunout k vodě, aby jsi mohl pokračovat v tréninku, *zeptám se ho a dívám se na něj a zkřížím si ruce na prsou zatím co čekám na jeho odpověď.*
Naoki Redfox: *Jak sedím a odpočívám na zemi Asaki začala taky trénovat ,ale než jsem si toho všiml začal jsem mluvit a ona se mi začala věnovat* Škoodaaa.. Taky bych chtěl umět stejné ohnivé koule jako ty.. Ale chápu všechno má svůj čas,že… “Přece jenom ani nevím jestli mi vůbec tohleto jde nebo ne.. Ale soudím podle toho ,že chce jít na něco jiného tak ,že už to začínám ovládat“ Chůze po vodě.. A to se jak děla *Pouze sedí v tureckém sedu a čeká co z Asaki vypadne* “Nemže to být tak těžké jak toto.. Určitě to půjde jednoduše “
Asaki: *Dále pokračuju ve svém tréninku, když na mě najednou promluví Naoki. Vytvořím si ještě další dvě Hinotamy a nechám je vznášet se kolem sebe.* Hmm, kterou techniku myslíš? Bohužel techniky elementů se budeš učit až později. Kromě chození po stromech bez použití rukou by ses dneska ještě mohl naučit chodit po vodě... Vypadá to jednoduše, ale věř, že to je ještě těžší, než děláš teď, *povím mu a usměju se na něj.*
Naoki Redfox: *Jak jsem furt trénoval tak jsem se snažil a snažil abych se co nejvíc zlepšil.. Ale pomalu jsem začínal být unavený a dal jsem si chvíli odpočinek na jedné větvi a opakoval jsem si to co mi říkala Asaki* “ Katon ,Suiton, Raiton ,Doton a Fuuton pět základních elementů“ *Jak jsem si trochu odpočinul tak jsem začal znova trénovat.. Seskočil jsem až dolu a šel jsem znova úplně ze spoda.. Odstoupil jsem si od toho stromu.. Zavřel jsem oči a jenom si představoval jak běžím po stromě až do koruny. A tak jsem se rozeběhl a běžel jsem po kmenu stromu skoro až ke koruně,ale značku jsem udělal jenom pár čísel nad tou nejvyšší a tak jsem pak přistál na jedné z větví stromu.. Ale v tom přišla znova Asaki a seskočil jsem dolu na zem k ní* Něco novéého.. A co to bude … Stejná ohnivá technika jako jsi teď použila i ty.. Katon.. *Jak jsem domluvil tak jsem se zapálil z nova do tréninku a znova jsem se rozeběhl po kmenu stromu a běžel jsem nahoru,ale už ne zdaleka tak vysoko jako předtím a tak jsem se ocitl znova dole*
Asaki: Fajn, tak pokračuj, přemýšlím, že tě naučím ještě něco, ale to se budeš muset první naučit chodit po stromech, protože se bez toho neobejdeš, *řeknu mu a usměju se na něj. Nějakou chvíli se na něj dívám, jak se mu daří.* 'Hmm, myslím si, že mu to půjde,' *pomyslím si. Následně odejdu kousek dále a začnu se soustředit. Poté vytvořím dvě Hinotamy, které kolem sebe nechám vznášet asi metr a půl od sebe a poté je nechám letět různými směry a snažím se o to, aby se přesouvaly rychleji, protože to bylo celkem dost pomalé, takže jsem se soustředila jen na to.*
Naoki Redfox: *Jak jsem dokola trénoval ovládání chakry v nohou a používání ji na stromech a lezení do výšek.* “Už mi z toho začíná být celkem kolotoč ´v hlavě“ *Ale stejně jsem pokračoval v tom,že chci se snažit.. Ale moje motivace je celkem jiná.. Snažím se oba tu furt byla Asika ,i když se mi moc nevěnuje teď nemůžu si stěžovat.. Udělala toho pro mě teď víc než kdo jiný a tak jsem se snažil abych jí dokázal ,že jsem toho hoden aby trávila svůj čas semnou i když je Jounin.. Ale o tom teď nesmím přemýšlet a musím se věnovat dál tréninku.. A tak jsem skončil znova na jedné větvy..* “Teď to zkusím od zdola“ *Skočil jsem až na zem a trochu jsem odstoupil.. Načerpal jsem chakru jako do teď.. Když už jsem byl připravený tak jsem se rozeběh a utíkal jsem na stromě do koruny.. Jak jsem běžel tak jsem viděl několik svých značek, kam jsem došel. Vyběhl jsem zatím nejvýš a udělal jsem tam značku.. Už to bylo kousek od koruny,ale ještě to nebylo ono.. Ale v tom najednou se vrátila kousek Asika a já jsem skočil dolu.Ptala se jak to jde..* Noo. Nevím jak mi to jde oproti ostatním.. Ale už jsem se teď jednou objevil kousek pod korunou.. Ale snažím se *Usměje se na Asaki a čeká co řekne*
Asaki: 'Vypadá to, že ten kluk bude hodně odhodlaný stát se shinobim, takže se bude hodně snažit,' *pomyslím si a ještě nějakou chvíli ho sleduju.* Jen tak dále, *řeknu mu. Po nějaké chvíli se trochu vzdálím a složím několik pečetí a pak pošlu několik větrných ostří,(Fuuton: Juuha Shou) které zničí pár větví, které byly pár metrů přede mnou.* Tak co jak se daří, *zeptám se ho, když se na něj otočím.*
Naoki Redfox: 1. *Jak jsem spadl tak jsem se hned zvedl a šel jsem pokračovat v tom co jsem dělal.. Přišel jsem ke stromu a začal jsem znovu nabírat chakru do nohou… Jak jsem cítil že už je to dostatečné tak jsem si do ruky připravil kunai od Asaki * “Tak jdeme na to..Tentokrát budu ještě výš“*Rozeběhl jsem se proti stromu a začal jsem běžet víc nahoru a jak jsem se soustředil na chakru v nohou tak jsem to podle instrukcí od Asaki přehnal protože kmen podemnou najednou praskl a tak jsem se zarazil a spadl dolu,ale nebylo to z vyčerpání a tak jsem přistál na nohy.* “Musím se víc snažit“*Ani jsem se neohlížel ,kde vůbec je Asika a tak jsem pokračoval dál v tréninku a znova jsem načerpal chakru do nohou a rozeběhl jsem se proti stromu a běžel jsem po stromě tak vysoko,že jsem narazil na větev,kde jsem se zastavil.. Jak jsem se zastavil tak právě Asiku použila podle mého katon objevilo se několik ohnivých koulí a letěli do neznáma.. Jak skončila tak jsem běžel dál po stromě nahoru,ale už mi došli síly a tak jsem udělal čárku díky kunai a skončil jsem na větvi ,kde jsem se zastavil a koukl jsem na Asaki.. Jak jsem se objevil na větvi tak jsem běhal furt do kola a čím dál výš.. Ale v koruně stromu jsem se ještě neobjevil*
Asaki: *Mlčky ho sleduju.* Uvidíš, že ti to půjde, jen se prostě musíš snažit, *povím mu. Ještě nějakou chvíli ho sleduju, než seskočím dolů z větve. Když doskočím na zem, tak složím několik pečetí a směrem, kde nikdo nebyl vydechnu rychle za sebou několik malých ohnivých koulí.(Katon: Housenka no Jutsu) Po chvíli se opět otočím a podívám se na Naokiho, jak se mu daří.*
Naoki Redfox: *Chytím kunai,který na mě letěl.. Trochu jsem ,ale váhal* “Chakru do chodidel..Dobře moc to teda nechápu“ Mám si nahromadit chakru do nohou.. Dobře tak já to zkusím “Tak tohle bude ostuda“ *Přišel ke stromu jak říkala Asaki.. Začal jsem přemýšlet o tom jak mi proudí chakra do nohou a začíná fungovat jak lepidlo na papír a je to všechno jednoduché… A tak dám první nohu na strom.. Jak jsem jí přikládal tak se najednou odpojila a trochu jsem odcouval do zadu, protože jsem ztratil rovnováhu.* “Ahhh to nebude tak jednoduché jak jsem si myslel“ Asaki… Myslím že to bude nějakou dobu trvat *Ale hned jak to dořekl tak přišel ke stromu a udělal to samé.. Myslel jsem na to jak mi chakra putuje do nohou a moje nohy nabírají schopnost lepidla a jdu ke stromu.. Přikládám první nohu.. Jak jsem jí přiložil tak zázrakem držela.. Tak jsem se rozhodl dát další .. A se štěstím drželo a tak jsem udělal ještě dalších pár kroků a spadl jsem na prdel dolu asi tak z jednoho metru dolu na zem* Auuu.. Už jsem byl ale výš něž předtím Asakiii-chan… Teda pardon Asaki “Snad to nebude brát tak vážně.. Ale konečně si připadám si sní jako se svojí sestrou“
Asaki: *Jen se na něj usměju.* Tak musíš se soustředit na svou chakru. Když jí dáš do chodidel málo nepřilepíš se k tomu stromu a spadneš. Pokud jí dáš hodně, tak kůra pod tvýma nohama praskne a spadneš na zem, *řeknu mu. Poté vytáhnu k pouzdra jeden kunai a hodím ho před něj.* Zkus se dostat co nejdál a kunaiem si znač, kde jsi se až dostal, *povím mu.* Nějaké otázky?
Naoki Redfox: *Jak Asaki říkala základy chakry a k čemu je dobrá.. Naoki se pouze koukal a hltal každé její slovo.. Byla pro něj v tento moment úžasná a tak jí celou dobu doopravdy poslouchal dokud nepřestala mluvit.. Jak bylo chvíli ticho tak začal přemýšlet* “ Katon ,Suiton, Raiton ,Doton a Fuuton pět základních elementů…. Je to opravdu zajímavéé.. Chtěl bych aspoň jeden z nich umět už ovládat..“ *Jak se tak zamýšlel tak Asaki začala znova mluvit, ale tentokrát jenom nemluvila rovnou už mi to ukazovala..* Tak to je vážně supeer… Naučíš mě to taky ,že joooo *Naoki byl z toho vážně nadšený a koukal na vše co Asaki dělá*
Asaki: *Poslechu si vše co řekl, ale už mu na to nic neodpovím, nechtěla jsem se už o rodičích bavit.* Takže o chakře nevím vůbec nic, fajn, *řeknu mu a poté mu začnu vysvětlovat, co je to chakra a další základy. Po nějaké chvíli mlčím a čekám, až to všechno pochopí.* A díky chakře můžeš používat techniky jako třeba tuhle, *řeknu mu a následně začnu soustředit chakru do chodidel. Pak dojdu k jednomu stromu a pak bez použití rukou se rozejdu po stromě. Když dojdu na jednu z větví, tak se tam posadím a dívám se na Naokiho.* Tak co na to říkáš, *zeptám se ho.*
Naoki Redfox: *Koukne s trochu naděje na Asaki* Vážně to máš stejně jako já...Ale nevím jestli jsou mrtvý,ale na tom nezáleží stejně je už nikdy neuvidím protože by mě ani nepoznali a já je také ne. *Zeptal se jak bez života* A je mi líto i tvých rodičů… *Pokračuje poslušně za Asaki* Každá mise je nebezpečná… Vždycky nasazuješ život nebo jenom někdy.. Vážně mě zajímá co děláš.. Promin jestli tě to nějak otravuje tak přestanu.. *Z těch smutných výrazů se začal znova lehce usmívat* “Jsem rád že se můžu bavit s někým jiným než jen se Staříkem.. “ Vypadá to tady celkem pěkně… Ale bohužel zkušenosti nemám zatím žádné.. Toto rozhodnutí je celkem nové a tak jsem ještě nic nestihl.. *Koukl se zvědavě na Asaki jestli se náhodou třeba nenaštve a neodejde*
Asaki: *Jen se pousměju. Když pak řekne, že jsou jeho rodiče mrtví, tak si jen povzdechu.* Vím, jak ti je, mí rodiče umřeli na misi, jak jsem byla malá. Jediný koho mám je děda, který se o mě staral, jak jsem byla malá, *řeknu mu a jdu dále.* Ono každá mise u shinobiho je celkem nebezpečná, *řeknu mu, Po chvíli už dojdeme do tréninkové oblasti, tak se rozejdu do jednoho rohu, kde bylo celkem dost stromů.* Víš už aspoň nějaké základy, *zeptám se ho.*
Naoki Redfox: *Pokračujeme v cestě a Asaki se dál ptá ani mi to nevadí konečně mám nějakou společnost než jenom nějaký lidi v krámě a staříka* Právě jsem se rozhodl.. *Koukne se na Asaki s úsměvem.. Ale ten ho hned přejde když zmíní rodiče. * Bohužel rodiče jsem nikdy nepoznal.. Popravdě ani nevím jestli jsem přímo z této vesnice,ale vyrůstal jsem tu takže to beru jako svůj domov. Jediná rodina kterou mám je stařík z obchodu,který se o mě tak trochu stará… *Asaki jde celkem rychle na můj vkus ale stíhám se ,když jsem občas popoběhl* Jak si přeješ Asaki.. Nebudu ti říkat Sensei.. *Koukne se celkem smutně doblba* Máš celkem nebezpečnou práci ,že??* Zeptal se a v dáli se začalo objevovat něco co vypadá jako tréninková oblast*
Asaki: Je to na každém, kdy se rozhodne být shinobi, *povím mu.* Ty nemáš rodiče, *zeptám se ho trochu zaraženě. Jdu dále a pak se otočím na Naokiho, jestli stíhá, protože jdu celkem rychle.* No trénovat půjdeme, pokud mi nebudeš říkat sensei, já ani nejsem sensei. Já jsem stopař a taky lovec odměn. Hledám a zabíjím nukeniny, *řeknu mu. Po chvíli chůze už je vidět tréninková oblast.*
Naoki Redfox: *Otočím se na Asaki* Vím ,že jsem trochu pozadu ,ale doteďd jsem neměl potřebu se nijak o něco zajímat. Pomáhal jsem jednomu staříkovi v obchodě a dával mi peníze i ty to co jsem chtěl v krámu a hlavně to byla moje jediná rodina..Tak jsem neměl žádnou potřebu se starat o něco jiného.. Ale už jsem vetší a chci se už vydat vlastní cestou.. *Všiml jsem si jak se pousmála,ale nevzal jsem to nijak špatně .. Jak tak vyprávěla byla už celkem daleko na rozdíl odemně v mém věku* Ano chtěl bych trénovat s vámi pokud mi to dovolíte.. Sensei..
Asaki: *Nad jeho slovy se jen pousměju.* Tak chce být ninja, tak by jsi měl začít chodit na akademii a trénovat, aby ses stal co nejdříve geninem. Ve tvém věku jsem se už přiravovala na chuuninské zkoušky, *řeknu mu a trochu se zasměju.* Hmm, mohli bychom jít na tréninkové pole a naučit tě nějaké základy, *pokud chceš, *řeknu mu a aniž bych čekala jeho odpověď, tak zahnu do ulice a pomalu mířím do tréninkové oblasti.*
Naoki Redfox: *Jdu vedle Asaki ,která mi právě řekla že je Jounin to je zatím největší hodnost co jsem potkal* Jounin to je největší hodnost co jsem potkal… *Koukl jsem na ní s obdivem a najednou se ptala jestli jsem shinobi...* Shinobi nejsem..Ale přemýšlím že se jím chci stát,abych začal zajímavější život než jsem měl doteď. “A nebo nemám co jiného dělat...“ A kam to právě jdeme *Zeptal jsem se zvědavě..*
Asaki: *Pomalu jdu dále, když uslyším slova Naokiho.* Ano, jsem jounin, *povím mu.* Hmm, co ty, chceš se stát taky shinobi nebo tě zajímá něco jiného, *zeptám se ho trochu zvědavě. Zatím pokračuju pryč z centra, pokud by mi řekl, že chce být shinobi, tak bych ho vzala na tréninkové pole, ale zatím jsem šla celkem pomalu a čekala jsem na jeho odpověď.*
Naoki Redfox: Dobře,dobře… Vy jste shinobi *Zeptal se zaujatě… Vypadá vážně zajímavě.* “Asaki.. Soubuu...Soburin.. “ *Kouknu se na ní s úsměvem* Vy byste mě někam vzala *Zeptal se překvapeně..* “To je poprvé kam jdu s nějakým shinobim.“ *Zajímá mě kam mě zavede* “Když už se chci dát na tu cestu shinobiho tak bych se jí mohl zeptat jestli mě něco nenaučí… Mohl bych využít situaci“
Asaki: Ok, už toho omlouvaní nech, *řeknu mu a pak poslouchám, co mi řekne.* Já jsem Asaki Soburin. Jsem shinobi z Naomi no Sato, těší mě Naoki, *řeknu mu a pak se trochu rozhlédnu okolo.* Hmm, co se třeba vydat někam, kde není tolik lidí, *řeknu mu a ani nečekám na jeho odpověď a rozejdu se směrem pryč z centra vesnice a doufám, že mě Naoki následuje.*
Naoki Redfox: Vážně se jeětě jednou omlouvám.. *Dal ruku na hlavu a prohrábl si vlasy a vesele se usmál… Prostě takový ten omluvný smích… Abych zlepšil situaci* “Je určitě starší než já.. A udělal jsem takovou trapnou věc… To jsem se moc hezky neukázal teda“ *Trochu jsem se cítil trapně* Ehmmm Já jsem Naoki… Naoki Redfox… Jsem jenom obyčejný klučina,který pracuje v krámku.. Nic jiného jsem zatím nic nepoznal.. *Smutně se koukl do nebe a snažil se najít nějakou cestu* Jak pak se jmenujete vy *Zeptal se slušně a hezky Asuki,která stála před ním*
Asaki: *Jím dango a pokračuju dále v procházce, když do mě najednou někdo narazí. Udělám dva kroky zpět a podívám se na onu osobu, která do mě narazila. Jednalo se o nějakého kluka. Začal se hned omlouvat.* Ach jo, příště se zkus víc dívat na cestu, mohl by jsi třeba i někoho porazit, *řeknu mu a rychle si ho prohlédnu.* Co jsi zač, *zeptám se ho.*
Naoki Redfox: *Jak jsem se procházel tak po vesnici všichni u sebe někoho měli* “Chtěl bych mí taky někoho kdo se mi bude věnovat… Mám jenom staříka,ale to není takové“ *Pokračoval jsem dál přes vesnici a pozoroval každého žáka a studenta, syna a otce,dceru a matku, děti a rodiče… Bohužel nic takového jsem neměl a začínalo mi to celkem i chybět… Jak jsem pokračoval cestou necestou tak jsem šel dál po vesnici. Jak jsem tak šel přestal jsem vnímat okolí a šel jsem jenom svojí cestou ,ale v tu chvíli jsem narazil… Ale nebolelo to.. Narazil jsem do měkkého a příjemného.. Když jsem zvedl hlavu uviděl jsem ženskou tvář a odstoupil jsem* Omlouvám se.. Moc se omlouvám nechtěl jsem jenom jsem přestal dávat pozor
Asaki: *Po nějaké chvíli najdu stánek s dangem, které si nikdy nedokážu odpustit, tak jsem se rozhodla, že si jedno koupím. Zaplatím, vezmu si dango a pokračuju dále v cestě.* 'Hmm, jsem zvědavá, koho zase dneska potkám, je pravdou, že Toshira jsem už neviděla dost dlouho, ale tak co se dá dělat, asi má moc práce,' *pomyslím si a jdu dále.*
Naoki Redfox: *Je klasický den a pomáchám staříkovi v obchodě urovnávat zboží do regálů. Dělám to už od rána ,ale nevadí mi to dělám to každý den a nějak jsem si vykl. Nastává čas přestávky a přišel ke mě stařík ,že dneska mám už volno a můžu si jít užívat ven. Tak jsem se rozutekl do své ubytovny a převlíkl jsem se do čistého oblečení co bylo černé triko a černé kraťasy. Poté co jsem byl oblečení jsem vyrazil ven do vesnice ,hledat nějakou zábavu...*
Asaki: (odehrává se v Naomi no Sato)*Měla jsem volno a tak jsem se rozhodla, že se půjdu trochu projít po vesnici a popřemýšlím, co bych mohla dělat, protože jsem se doma celkem nudila. Tak jsem vyrazila do centra vesnice, kde se nacházejí různé stánky. Dívám se po okolí, jestli nemají něco co by mě zaujalo, ale zatím nic takového najít nemůžu, tak pokračuju v cestě.*
---: ---
Tsuki Yagami: *Raiken nechal na stole nejaký magazín ohľadom posilňovania. Tsuki ho v kuchyni prelistovávala, až sa nakoniec dostala k časti, kde bolo popísané, ako by mal začiatočník začať so silovým tréningom,* "Najväčšími nepriateľmi začínajúcich cvičencov je ich nevedomosť o tréningu a ich vlastné ego. Druhému menovanému raz začas prepadne aj značná časť pokročilej a skúsenej trénujúcej populácie. V tejto skupine to nie je až také zlé. Každý si raz začas potrebuje niečo dokázať a poznať svoje maximum. No začiatočníci nepoznajú techniku cviku a nepoznajú svoje hranice. Vykašlite sa radšej na svoje ego! Nemali by sa hneď od začiatku púšťať do náročného tréningu a dvíhať ťažké váhy. Výsledkom bude len zranenie. Takže to zhrnieme. Ak chcete začať cvičiť musíte ísť na to pomaly, neočakávať hneď zázraky. Na svoje ego treba zabudnúť a zahodiť za hlavu. Najprv si osvojte techniku cviku (prevedenie) s malými váhami a správne dýchanie. S veľkou váhou by ste to asi sotva dokázali. Má to aj iný účel, predídete tým zraneniam a hlavne správne porastiete. Existuje množstvo tréningov a návodov pre začiatočníkov. Predstavím Vám jeden z nich. Poslúžiť by mal ako skvelý začiatok a takpovediac Vás dostať do toho. Bude sa jednať o jednoduchý kruhový tréning 3 x do týždňa, po ktorom si Vaše telo zvykne na záťaž, svaly sa Vám začnú formovať a prispôsobovať novej činnosti. V každý tréningový deň ( dokopy ich bude 3 ) si odcvičíte každú partiu. S výnimkou brucha. To si môžte odcvičiť v deň voľna. Doporučujem 2 až 3 krát do týždňa. Ak vám to okolnosti nedovolia, kľudne ho zaradte po, alebo pred samotným tréningom v posilovni. Opakovania by sa mali pohybovať od 8 až 12 v 3 pracovných sériach. Na každú svalovú partiu použite najprv jednu ľahkú rozcvičovaciu sériu s nízkou váhou. Hmotnosť zvolte tak, aby ste zvládli hravo 15 – 20 opakovaní. Táto séria má slúžiť na zahriatie a prekrvenie svalu. Zabráni sa tým prípadným zraneniam a tiež si tým precvičíte techniku cviku. Pauzy medzi sériami by sa mali pohybovať v rozpätí 60 až 90 sekúnd. Počas pauzy neseďte! Dopĺňajte tekutiny, prípadne si ľahko naťahujte (strečingujte) precvičovaný sval. Tréning je vhodné absolvovať formou kombinovaných sérií. Napr. si odcvičíte 1 sériu cviku na prsia ( tlaky ), po nej hneď prejdete na 1 sériu cviku na chrbát ( priťahovanie kladky na prsia ). Tabuľka tréningu je napísaná formou kombinovaných sérií. Ak chcete, dodržte ju. Je to na Vás, či si odcvičíte každú partiu zvlášť, alebo si ich skombinujete. Minimálne vám to však skráti čas strávený vo fitku. Váš rozvrh na týždeň by mohol vyzerať asi takto: Pondelok: Tréning v posilovni, Utorok: Brucho, Streda: Tréning v posilovni, Štvrtok: Brucho, Piatok: Tréning v posilovni, Sobota: voľno ( prípadne brucho ), Nedeľa: voľno," *ako tak čítala a čítala text v magazíne, tak si povedala, že prečo by nemohla začať? Bol tu podrobný popis ako na to, dokonca aj cviky. A mala šťastie, že patrili k tým bohatým a v dome bola menšia posilňovňa, ktorú tu mal ešte otec za čias, keď žil. Potom ju prebral na nejaký čas Raiken, ale už dlho necvičil. A tak sa tam vybrala Tsuki. Ponaťahovala si svaly, trochu sa rozcvičila a začala podľa návodu.. Najskôr prsia a protichodne chrbát. Takže šikmé tlaky a príťahy kladky na prsia. Oba cviky po ôsmich opakovaniach. A v troch sériách. Samozrejme s váhou, ktorá pre ňu nebola problém. Nejak začať proste musí. Potom nasledoval biceps a triceps - zase osem opakovaní bicepsových zdvihov s veľkou činkou a francúzske tlaky v ľahu. Každé po tri série. Ďalej nasledovali ramená, nohy, lýtka a bríško. Všetko v troch sériách po ôsmich opakovaniach. Váhu zase volila nie príliš vysokú, ale podľa návodu - čo najmenšiu, aby sa nezranila. Postupne, keď bude takto cvičiť, tak bude váhu pridávať. A rovnako tak opakovania jednotlivých cvikov. Po dnešnom dni sa rovno vydala do sprchy. Počas voľna sa venovala tréningu Ninjutsu, či čítaniu kníh a asi dva týždne takto pokračovala. Stále s rovnakými váhami a opakovaniami.*
---: ---
Tsuki Yagami: *Otvorila dvere od domu. Vyšla von a ihneď pocítila na pokožke teplé slnečné lúče. Bol to zvláštny pocit a nevedela si na to zvyknúť. Skôr, než vyšla von z domu, siahala automaticky na pršiplášť, ktorý ale nepotrebovala. Bol to len zvyk. Nevedela si odvyknúť, že už nepršalo. Nadýchla sa čerstvého vzduchu a vykročila vpred. Bol krásny deň a najradšej by ho prežila niekde vonku, ale nemohla zanedbať teóriu, aj keď je už dávno z Akadémie preč a oficiálne má už hodnosť genina (ak sa nám GZ schvália). Preto si to nasmerovala rovno do knihovne. Bola tam varená-pečená, keďže knihy mala veľmi, ale veľmi rada. Pozdravila knihovníčku menom Mei. Poznala tu už každého pracovníka a tak nejak sa už vedela orientovať aj v ich smenách. Zajtra tu bude čiernovlasý Nori, pozajtra Kakashi. A tak ďalej. Zamierila rovno medzi regále s knihami. Dnes však nemierila ku obľúbenej literatúre zameriavajúcej sa na fantasy. Prešla až do oblasti, kde bola náučná literatúra. Prstami prechádzala po väzbách kníh, čítala ich názvy a snažila sa nájsť niečo užitočné, alebo niečo, čo by ju zaujalo. Niekoľko minút sa takto prehrabovala knihami, stavala sa na špičky, aby videla na vyššie regály, či si dokonca prisunula schodíky. Zozbierala niekoľko kníh, ktoré mala v pláne si vypožičať a prečítať doma. Jedna ju však zaujala natoľko, že sa s ňou posadila na zem medzi regále a začala v nej listovať. Bola to kniha o jedovatých látkach. Len tak zbežne si čítala nejaké texty a úryvky z onej knihy, snažiac sa pochopiť z nej aspoň niečo. Plno slov jej momentálne ešte nedávalo žiaden zmysel,* "Saponíny sú heteroglykozidické zlúčeniny izoprenového pôvodu, ktoré sa nachádzajú prevažne v rastlinách. Ide o zlúčeniny, ktoré majú veľa biologických účinkov. Saponíny sa skladajú z hydrofilnej sacharidovej zložky a lipofilného aglykónu (sapogenínu) a preto majú vlastnosti povrchovo aktívnych látok. Aglykóny saponínov sú zlúčeniny odvodené buď od triterpénových alkoholov alebo od steroridov. Podľa toho ich delíme na triterpenické a steroidné saponíny.. Ah, toto bude oriešok," *náročná kniha, ale bola odhodlaná ju prelúskať. Však za to nič nedá, možno sa na ňu niečo nalepí, možno ju to donúti vyhľadať informácie o ďalších veciach, ktorým z danej knihy nerozumie. Kto vie. Listuje v nej ďalej a znova číta nejaké tie úryvky,* "Nikotín je alkaloid s cyklom pyridínu, vyrába sa z listov tabaku Nicotiana tabacum alebo Nicotiana rustica. Nikotín je vysoko návyková droga, ktorá sa legálne používa na celom svete. Prijíma sa fajčením sušených tabakových listov, žuvaním tabaku (vstrebávaním cez sliznicu ústnej dutiny) alebo ich šňupaním. V 10 kusoch cigariet sa nachádza v závislosti od ich kvality okolo 12 – 230 mg čistého nikotínu," *čo ju najviac zaujalo bolo to, že sa nikotín vyskytoval v cigaretách. A jej bráška cigarety fajčil. Hoci na to nemal vôbec vek. A tak čítala ďalej,* "Má nepriaznivé účinky na srdcové cievy. V periférii spôsobuje vazokonstrikciu (zúženie ciev), čím je u fajčiarov zhoršené hojenie rán. Jeho spalné splodiny pri fajčení podporujú vznik rakoviny pľúc. Ďalej spôsobuje dehydratáciu tela, impotenciu.." *až ju striaslo. Zaklapla knihu. Ostalo jej zle. Bolo to strašné a to prečítala len kúsok. Zhlboka sa nadýchla a vstala. Potrebovala sa ísť von vydýchať. Poprosila Mei, aby jej knihy pripravila na vyzdvihnutie a zatiaľ sa šla nadýchať von. Keď ju Mei ohlásila, vošla dovnútra, vzala si tašku s knihami a s nervóznym úsmevom na tvári jej Tsuki poďakovala. A vyrazila domov.*
---: ---
Toshiro: Tak se měj hezky Yuri, já to vše teď půjdu zařídit. *Toshiro se vydal rovnou do zámku a tam hned po příchodu zavolal jednoho z vojenských kapitánů a domluvil, že ten bude mít na starosti posoudit GZ Yuriho a jeho kamarádky.*
Yuri Dreyar: Nic jen tak, děkuji za vše Toshiro-sama. *Poděkuje Toshirovi a mírně se ukloní, jakmile Toshiro odejde (předpokládejme že odejde) tak se zasměje a ještě dál tráví dost svého času právě tady v tomto krásném a velkolepém chrámu. Po nějaké té hodině odejde domů kde si zopakuje všechny své techniky, které už ovládá a pak ještě dost času stráví se svými matkami. *
Toshiro: Jo, sám jsem si tím prošel a věř mi, že na chuuninské zkoušky chceš být připravený. A ano, jsem jinchuuriky nanabiho. Proč se ptáš ? Každopádně, myslím že každou chvíli budu muset odejít, nemám moc času, protože být tady teď členem královské rodiny je docela vyčerpávající, hlavně když moje matka teď není v okolí. Pokud už nemáš nic na srdci, tak půjdu, protože já jsem zjistil vše co jsem chtěl, když jsem se tě vydal hledat.
Yuri Dreyar: Mise ranku D jsou stejně většinou pouze podřadné práce, takže to vidím na uklízení a další pomocné práce ale tak budu se moct připravovat na Chuuninské zkoušky ve kterých se dočkám pořádné akce ne? Víte já chci zesílit a to opravdu hodně, protože mám pocit že čím více získám síly tím více vzpomínek toho muže v mé hlavě odemknu a pomůže mi to se dopracovat k pravdě okolo toho. Mimochodem vy jste Jinchuriki?
Toshiro: Dva bych vás si taky zvládl a rozhodně vás nechci nějak rozdělovat, to bych přeci neudělal, ale víc lidí do toho netahej. Maximálně využít dva. Tak teď jen musím vymyslet, jak to uděláme. *Toshiro se zamyslí.* Tak učiteli to řeknu sám, myslím že mi nebude nic vyčítat a pak se domluvíme jak to bude, vy se hlavně musíte teď soustředit na trénink, vyšší hodnost znamená nebezpečnější a vlastně už i trochu opravdové mise a už se budete muset víc snažit.
Yuri Dreyar: Nechci Geninskou zkoušku jen sám pro sebe, chci ji plnit s mou kamarádkou Tsuki se kterou chci být v budoucnosti i v týmu. *Yuri je jasně rozhodnutý že přes tohle vlak nejede a proto se tváří i rozhodně a dívá se pozorně do tváře Toshira. *Takže jak to vidíte Toshiro-san? *Zeptá se ještě jednou aby si byl jistý e mu jejich princ dá jasnou odpověď. *
Toshiro: *přišel jsem hlavně protože mě zajímaly tvé zásoby chakry. Každopádně si myslím, že pokud zvládneš být silný, tak pro vesnici bys byl velký přínos, takže bych tě nerad nějak omezoval, proto myslím, že by se dala zařídit nějaká osobní geninska zkouška nebo něco podobného, co ty na to ? Ale musel by sis to nejspíš nějak zasloužit, ale myslím, že už to jak jsi napřed o něčem svědčí.
Yuri Dreyar: *Yuriho toto nenapadlo že by třídní učitel bral ohledy i na zbytek třídy, protože upřímně tam je víc lidí kteří nemají šanci zkoušku úspěšně složit než těch kteří tu šanci mají. *Toshiro-san? To že mám velké zásoby chakry díky vám už vím ale opakuje sd tu otázka proč jste přišel rovnou za mnou, chtěl jste poznat jaký jsem nebo se mě zeptat ještě na něco dalšího?
Toshiro: To je dobře. *Toshiro se potom zamyslí protože myšlenka dvou životů v jednom těle ho nějakým způsobem fascinuje.* Upřímně, ředitel akademie ještě nestanovil žádné datum, nejspíše nevěří, že je tam už teď více lidí, kteří by to zvládli, takže na postup na vyšší hodnost si asi ještě budeš muset chvíli počkat. Vzpomínám si, když jsem tuhle zkoušku podstupoval já, už je to docela dost let. Ale musím uznat, že naproti chuuninské zkoušce tohle byla procházka růžovým sadem. Z té obtížnější jsem si odnesl tuhle jizvu. *Toshiro ukázal prstem na jizvu na obličeji, kterou mu udělal Renzo při CHZ.*
Yuri Dreyar: Vím jen že ten muž opravdu žil ale jinak vím jen to co se mi ukáže nic víc Toshiro-san. *Poví Yuri už trochu klidněji ale stále je trochu zadýchaný, ono rozdýchat tu bolest není tak úplně lehké. *Už je to lepší. *Poví a narovná se a už stojí zase normálně jako kdyby se nic nestalo. *Uhm mohu se na něco zeptat? *Počká si až mu Toshiro odpoví a jakmile mu to svolí (pokud) tak se pustí do své otázky. *Kdy budou Geninské zkoušky? Já a moje kamarádka už čekáme kdy přijdou ale někdo si myslí že stále jsme mladí a nepřipravení.
Toshiro: *Když si Toshiro všiml nepřítomného pohledu který měl Yuri v obličeji, došlo mu co se asi děje. Když se pak objevila bolest, pomohl Yurimu aby se narovnal.* Omlouvám se, nechtěl jsem ti způsobit problémy. Ale je to dost zajímavá reakce. Byl bych rozhodně řady kdyby jsi nikomu neříkal co jsem ti ukázal a dokonce mi bude stačit, když mi budeš říkat Toshiro. Každopádně už bychom to klidně mohli přestat řešit, pokud se tedy úplně necítíš. Věřím, že to nemusí být úplně příjemné téma, když sám nevíš co je to vlastně zač.
Yuri Dreyar: Uhm ne, nikdo mi o tom neřekl, sice matky mi řekly že jsem výjimečný ale myslel jsem že to myslí tak jak to myslí každá matka o svém dítěti ale ne že to je myšleno tímto způsobem. *V moment kdy Toshiro aktivuje Rinnegan tak Yuriho výraz se změnil na takový jako kdyby tu mentálně nebyl, jako kdyby jeho mysl opustila jeho tělo a on se nedíval na Toshira ale spíše skrze něj. Yuri totiž vidí více detailů z boje Sasoriho a Mito, která ho zabila. *Zámek Králů! *Vykřikne zničehonic Yuri, vykřikl to protože to je přesně místo které Sasori chránil a padl při jeho obraně. Jakmile to dokončí padne na kolena a tvář si překryje levou rukou. Extrémně ho bolí hlava, vždycky je to z tohoto důvodu jakmile má tyto záblesky nesnesitelně ho bolí hlava. *Omlouvám se princi, další záblesk ale tento byl celkem velký a silný.
Toshiro: Počkej, začneme tím, že mě nebudeš oslovovat jako nějakého starého dědka. Nejsem zase o tolik starší než ty, vždyť bych teoreticky mohl být tvůj starší bratr. A teď tedy k věci. Tobě nikdo o té chakře ještě neřekl? Vždyť je to vcelku dost jasné, hodně lidí to umí poznat. *Toshira trochu překvapilo, že Yuri o tom neměl sebemenší tušení, ale nehodlal se ptát dál, protože ho to zajímalo víc a víc.* Vzpomínky mrtvého muže?! Jak je tohle možný. Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel, každopádně možná mám jedno vodítko. Buď v klidu, nic ti nehrozí. *Toshiro aktivoval rinnegan a oči si mu změnili do fialové barvy v které byly pravidelně rozmístěny kroužky.* Jsou to stejné oči jaké si pamatuješ? *Jakmile Toshiro domluvil, hned rinnegan deaktivoval.* Tohle je dost zajímavé, nikdy jsem neslyšel o žádném podobném případu, ale pokud by to někdo měl vědět, tak to bude moje matka, naneštěstí je zrovna dost daleko na to, aby nám s tím pomohla.* Toshiro se posadil na zem a poplácal rukou v gestu, aby si Yuri přisedl.*
Yuri Dreyar: *Yuri se po otázce Toshira otočí do pravé strany, pak do levé a pak se ohlédne za sebe ale nikde nikoho nevidí a tak se opět otočí na Toshira a nahodí absolutně nechápavý výraz. *Uhm to mluvíte o mě? Myslím si že se pletete a někdo vám dal špatné informace nevím o tom že bych měl nějak vyšší zásoby chakry, jediné co je na mě divné je to že mám v mozku vzpomínky mrtvého muže ale jinak na mě není nic zajímavého Toshiro-sama. *Yuri se pak zasměje, ono normálně by čekalo že tohle bude dítě ve věku 7-mi let děsit ale Yuri se s tím musel naučit žít, vždycky měl tušení že to jsou vzpomínky někoho kdo žil ale až nedávno si potvrdil že ten muž opravu žil. *Bohužel ten muž, který zemřel nám už nic nepoví zabila ho nějaká žena, na jejíž jméno ani vzhled si nemohu vzpomenout ale pamatuji si z těch nějakých útržků vzpomínek na fialové oči s podivnými kruhy, které se opakují. Je to asi hodně šílené že? Netušíte jak by mohl někdo mít vzpomínky někoho kdo zemřel před více jak 10-ti lety před mojim narození?
Toshiro: Postav se Yuri. Nemusíš se mi klanět, stačí že mě pozdravíš. *Toshiro se příjemně usmál.* Nemám ti ani co odpouštět, pro mě není důležité, aby se mi každý klaněl. Věřím, děti v tvém věku dokážou být nebezpečnější než někteří shinobi. No a proč jsem tady..nebudu chodit okolo horké kaše a budu rovnou upřímný. Bylo mi řečeno, že tvoje zásoba chakry je ..dost, dost je možná slabé slovo, hodně větší než by někdo čekal u někoho tvé hodnosti. Nechtěl jsem za tebou posílat nějaké sluhy nebo tak, ale rovnou se tě zeptat, jestli víš proč by to tak mohlo být. Já mám třeba větší zásobu právě díky tady Nanabimu. Co dává takové množství chakry tobě ?
Yuri Dreyar: *Yuri rychle padne na koleno o které se jednou rukou opře a svou tvář skloní k zemi, ihned mu došlo že tohle je princ Země Nebe a tak mu musí rychle prokázat úctu a respekt jako princi Země. *Netušil jsem že jste to vy Toshiro-sama, odpusťte mi. *Doufá že mu Toshiro odpustí. Poté se narovná a zrak zvedne nahoru aby se mohl Toshirovi dívat rovnou do očí. *Uhm moc si s více lidmi nerozumím, ostatní děti mi přijdou tupé a nebaví mě to s nimi navíc jsem jinej než oni v několika ohledech takže se nikdo z nich se mnou nechce bavit a Tsuki dneska nemá čas takže s ní být nemohu. Uhm Toshiro-sama? Jak je možné že se někdo jako vy zajímá o někoho tak zbytečného jako jsem já? Jsem jen obyčejný člověk, který není nijak důležitý a je naprosto postradatelný ale vy i tak znáte moje výsledky a nejspíš i více věcí, proč?
Toshiro: *Toshiro se přestane rozhlížet a podívá se na Yuriho.* Já jsem Toshiro Yuyake. A znám jména hodně zajímavých lidí z této vesnice. Proč trávíš svůj čas tady v chrámě? Proč nejdeš s kamarády ven? Trénovat jak jsem slyšel nepotřebuješ tolik co ostatní, tudíž máš o to více času ne? Nečekal bych, že tě najdu právě tady, docela mě to překvapilo, ale jsem rád, nikdy jsem tady ještě nebyl. Až teď jsem zjistil, že tohle místo je z nějakého důvodu jiné. Docela má to zaujalo a co ty, líbí se ti tady ? Mně se líbí ty malby, i když Nanabi má ve skutečnosti daleko větší hlavu než na obrázku. *Zasmál se Toshiro.*
Yuri Dreyar: *Nejdřív si ani nevšiml že je tam někdo s ním. Teprve v moment kdy Toshiro na Yuriho promluví poutá jeho pozornost a tak svůj zrak přesune na Toshira. Yuri netuší že by to mohl být princ sice ano ví se že jemného prince Země Nebe je Toshiro ale tak jaká je šance že by přímo jejich princ šel rovnou za Yurim? Trochu zmateně na něj zamrká, netuší jak je možné že by tento muž mohl znát Yuriho jméno. *Omlouvám se že se tak ptám ale kdo jste? Jakto že znáte moje jméno?
Toshiro: *Toshiro se jako princ Sora no Sato samozřejmě dozvěděl o Yurim, který měl místo v samotné Sora nejen díky své rodině, ale také díky podivnému množství chakrové zásoby. Toshiro to dost zaujalo a rozhodl se toho chlapce poznat. Vydal se tedy na cestu za ním. Cestou se popřál kde by mohl být a všichni ho vždy odkázali na místo kam ho viděli jít. Toshiro tedy vyrazil do chrámu zasvěceného bijuu. Slyšel o to místě, ale nikdy tam sám ještě nebyl. Po vstupu do chrámu ale pocítil něco zvláštního. Jeho mysl se najednou úplně uklidnila.* Nanabi/ co je to za místo? Je tu tak krásný klid. Proč jsme sem nešli už dřív. Že tys vůbec nevěděl, že něco takového je v tvé vlastní vesnici? Ty jsi tedy princ všech princů. /Toshiro- Taky cítím ten klid, je to zajímavé. A věděl jsem o něm, jen jsem netušil, že to má takový efekt." *Nanabi se začal smát a to donutilo Toshiro se taky zasmát. Pak si všiml Yuriho. Co ho ale taky upoutalo, byly malby . Hned poznal tu, která ho zajímala nejvíc. Pořádně si ji začal prohlížet.* ,,Normálně máš teda mnohem větší hlavu než tady. *Rejpnul si do nanabiho.* Ahoj, Yuri že? Já jsem Toshiro. Myslel jsem si, že tě tady najdu. *Toshiro nebyl nějak blízko Yurimu a stále se koukal okolo sebe.*
Yuri Dreyar: *Už je to delší doba co Yuri odhalil důvod proč vidí ty obrazy ve své hlavě, potkal osobu o které věděl věci, které by znát neměl. Celkově se ukázalo že když je vystaven vzpomínkám, které znal Sasori tak se dočká záblesku vzpomínek a částečně si vždy vzpomene na větší část vzpomínek ze života Sasoriho. Bohužel je Yurimu pořád neznámé jak je možné že má v mozku vzpomínky někoho kdo zemřel mnoho let před jeho narozením. Dokonce ovládl celkem rychle velké množství technik ranku E (celkem 8) a už se ani nemá v akademii co naučit. Jen čeká kdy bude plnit Geninské zkoušky ale to se zatím neděje. Nemá tušení že má velké zásoby chakry, které jsou na jeho úroveň a věk nezvyklé (32). Dokonce zná informace o Bijuu, což by neměl ale díky vzpomínkám na Sasoriho život si už na nějaké informace vzpomněl například jejich označení a jak se říká lidem, kteří je mají uvnitř sebe zapečetěné. Dost času poslední dobu tráví uvnitř chrámu, který je zasvěcený Bijuu (Bijuu no Shinden). Jedním z důvodu je třeba to že sem neprší díky tomu že tato oblast je zastřešená. *
---: ---
Tsuki Yagami: *Hodnú chvíľu stála na chodbe. Všimla si, že Raiken mal nejakú ženskú návštevu. Našťastie moc netušila, že prečo. A čo sa za zatvorenými dverami jeho izby celý čas odohrávalo. Dokonca to našťastie ani nepočula. Poslušne stála medzi dverami svojej izby a vyčkávala, kým ona osoba odíde. Lenže to sa dlhšiu dobu nedialo, a tak sa medzi dvere posadila a oprela sa o futra. Asi po hodine sa dvere konečne otvorili. Žena sa potichu zasmiala a zavesila sa rukami okolo krku Raikena. Ten si všimol malú Tsuki sedieť medzi dverami, a tak sa od ženy odtiahol. Kývol na ňu hlavou. Tá sa zaculila a išla dole schodmi. Pravdepodobne odišla aj z domu. Raiken sa rozišiel smerom k Tsuki, ktorá už vstávala zo zeme,* Kto to bol ? *spýtala sa Tsuki a pozerala na Raikena,* Nikto dôležitý.. Čo tu robíš na zemi medzi dverami ? *spýtal sa jej naoplátku Raiken, aby zahovoril túto situáciu,* Čakala som na teba, *odpovedala mu Tsuki a stále na neho hľadela. Vcelku bojovným pohľadom,* A čo potrebuješ? *pýtal sa Raiken ďalej, keďže mu Tsuki nič viac nepovedala. Musel to z nej ťahať ako z chlpatej deky. Odvrátila zrak a jednou rukou si začala škriabať predlaktie druhej ruky,* Budeš ma trénovať ? Chcela by som sa pred skúškami geninov zlepšiť.. Aspoň trochu, *povedala teraz nesmelo. Raiken sa nadýchol,* Čo vymýšľaš? Si dosť silná, musíš si len veriť.. Ale dobre, tréning navyše nikomu nikdy neuškodil, *trochu ho otravoval fakt, že musí tráviť čas s Tsuki a jej tréningom. Teda, viac ho otravoval fakt, že ju musí trénovať. Ale tak čo.. Tsuki sa rozžiarili oči a vyčarovalo jej to na tvári široký úsmev,* Dobre! Len na seba hodím pršiplášť ! *povedala radostne,* Čože? Ty chceš trénovať teraz ? *Tsuki sa vrátila medzi dvere, zamrkala na Raikena svojimi červenými očami,* Ano? Ty nechceš ? *spýtala sa ho, hádžuc sa neho psí pohľad. Niežeby to robila schválne, jednoducho bola trochu sklamaná. Ale to ju prešlo okamžite, kedy Raiken povolil,* Dobre, tak sa obleč, počkám ťa vonku pred domom. Nezabudni si, prosím ťa, vziať piť. Šetriť ťa nebudem.. *zaculil sa. Tsuki na seba hodila pršiplášť, hodila si do tašky nejaké fľaše s vodou a nejaký malý snack, ak by nemala už energiu, či ak by mala hlad. Ihneď na to vybehla von z domu a nasledovala Raikena kamsi do dediny.. Dostali sa ku Bijuu no Shinden. Tam Raiken trochu preskúšal Tsuki, čo sa týkalo sily, rýchlosti, výdrže..* Dobre, Tsuki, si pomerne rýchla, výdrž tiež nie je na zahodenie, ale moc sily nemáš. Navrhujem, aby sme vypilovali tvoju prednosť, čo je rýchlosť, a keď budeš mať času nazvyš, tak by sme potrénovali trochu silu, aby si sa stala silnejšia a dotiahli to aspoň na priemer. Súhlasíš ? *navrhol Raiken a vyčkal na Tsukinu odpoveď. Tá súhlasila. Vedela, že v silovom tréningu by mala hodně čo robiť. A skúšky sa každým dňom blížili a blížili. A tak sa rozhodla, že múdrejšie bude stavať na niečom, čo tu už je. A to bola jej rýchlosť. Kývla teda súhlasne hlavou. Raiken jej pokynul. aby si okolo chrámu dala sto kolečiek, a potom budú pokračovať. Tá sa pri tom čísle skoro zhrozila, ale bola ochotná to podstúpiť. Veď čo môže stratiť? O nič nejde. A tak sa ešte pred začiatkom napila. Jedno kolečko, dve, tri..* "Tridsaťpäť.." *dychom už skoro nestačila. Snažila sa upokojiť, dýchať nosom a vydychovať ústami, pretože pár kolečiek dýchala len ústami, a tak sa zadýchala viac. O dve kolečká neskôr chytila druhý dych, nohy ju boleli menej a ona mohla bežať zase o niečo rýchlejšie. Za nejaký čas dobehala ten stanovený počet kolečiek.. Myslela si, že to bude koniec, ale Raiken ju prekvapil,* Dobre, prvý krok si zvládla, teraz budeš šprintovať. Sem poď. Tu som urobil čiaru a budeš čo najrýchlejšie šprintovať tamto k tomu stromu. Budeš sa snažiť, aby si tam dobehla skôr, než sa tam zabodne kunai, ktorý ja hodím. Jasné? *Tsuki sa nestihla ani vydýchať. Nemala čas sa ani napiť. Raiken zavelil a ona musela znova behať. Samozrejme, že kunai sa tam zabodával rýchlejšie, než ona vôbec behala. Niekoľkokrát aj spadla, nohy sa jej zamotali, potkla sa o ne, či jednoducho upadla od únavy. Raiken jej dal na chvíľu oddych, aby aspoň niečo zjedla a napila sa. Musel uznať aj to, že vonku bolo blato, šmýkalo sa to. Ale čím horšie podmienky, tým lepšia bude.. Držal ju tu až kým Slnko nezapadlo. Počas tohoto tréningu prešla celkom veľký kus cesty. Hoci nebola rýchlejšia, než onen hodený kunai, i tak bol jej pokrok viditeľný. A toto nasledovalo niekoľko ďalších dní. Ale ani po dňoch tvrdej práce nemala ešte šancu byť rýchlejšia ako hodený kunai. Na to bude musieť potrénovať oveľa viac.*
---: ---
Tsuki Yagami: *Pomalým krokom vyšla von z domu na nádvorie. Mali vcelku veľký dom, ale na jej prekvapenie sa brat nezastavil na dvore, ale pokračoval von. Tsuki ostala chvíľu stáť,* Tak čo tam stojíš? Pohni.. *obrátil sa na sestru. Snažil sa hovoriť normálne, bez zlosti, ale jeho oči hovorili niečo iné. Tsuki sa pohla smerom vpred. Nechcela ho naštvať ešte viac. Kto vie, čo by urobil tentokrát. A teraz tu nie je ani Raiken.,* Už si sa naučila chodiť po vode? *spýtal sa po krátkej chvíli tichého kráčania. Tsuki na neho zazrela. Netušila, o čom to hovoril. Zavrtela hlavou,* Chceš, aby som ťa to naučil ? *spýtal sa, na čo Tsuki pokývala súhlasne hlavou. Veľmi opatrne. Neprestávali kráčať. Panovalo zase ticho. Pár minút a boli na mieste. Malé jazierko. Ren si vyzliekol premočenú mikinu a odhodil ju smerom pod strom, zamieril okamžite ku vode, mávol na Tsuki, aby za ním šla tiež. Tá ho poslúchla a o pár sekúnd už bola pri ňom. Hľadela na hladinu vody, zatiaľ čo sa jej bráška dal do reči,* Takže, najskôr ti ukážem o čo vôbec ide, bude to tak lepšie, *povedal a koncentroval chakru do nôh a vykročil na vodnú hladinu,* Vidíš, tak toto je tá technika a teraz ti to podrobne vysvetlím, *povedal a vyšiel naspäť na zem,* Pamätáš na tréning, tréning lezenia po strome bez použitia rúk? *spýtal sa jej Ren. Tsuki prikývla,* Tak toto je aplikácia toho istého. Ale je v tom podstatný rozdiel. Keď si šplhala na strom, všetko, čo si musela urobiť, bolo nahromadiť potrebné množstvo chakry v chodidlách a udržať ju. Stromy sú pevné, takže všetko, čo si musela urobiť, bolo udržať sa pomocou chakry. Toto cvičenie je len o tom nahromadiť konštantné množstvo chakry. K chôdzi po vode musíš z chodidiel do vody uvoľňovať konkrétne množstvo chakry. Musíš to urobiť tak, akoby si plávala. Toto cvičenie je ťažšie ako obyčajné udržiavanie chakry. Je navrhnuté tak, aby si sa naučila ovládať chakru tým, že ju budeš postupne uvoľňovať. Pre niektoré techniky je toto cvičenie dôležité, *vysvetlil Ren a čakal, čo mu na to Tsuki povie. Nič, len trochu bojácne hľadela na vodu. Ešte stále bola trochu v šoku, ale jeho vysvetľovanie a fakt, že už nemal prísny, a ani nahnevaný tón v hlase, ju upokojoval. Až natoľko, že sa rozhodla to vyskúšať. Nahromadila chakru do chodidiel a nohu položila na vodnú hladinu. Snažila sa pokojne dýchať,* "Prvý krok.." *prevážila sa na nohu, ale ihneď sa po kotník s ňou ponorila. Opakovane začala vykonávať sústredenie chakry do nôh. Ale stále to dopadlo rovnako. Ren ju s veľkým pobavením pozoroval. Jeho to naučil otec. Ešte v dobe, keď žil. Bol to jeho miláčik, keďže si vždy želal mať chlapca. Typickí otcovia. Tsuki sa zvalila na zem,* Už ani neviem, koľký pokus to bol. Prestal som to počítať.. *povedal už celkom nevrle Ren. Netušil, že to Tsuki bude tak dlho baviť. A že sa bude tak dlhú dobu snažiť. Dúfal, že to rýchlo vzdá a on bude môcť ísť za svojou partiou. Tak rád by si zapálil cigaretu a vypustil ten stres. No nemohol, Dobre, Nee, na dnes stačilo. Môžeme pokračovať zajtra po Akadémii.. *navrhol jej. Sľúbil by jej teraz hocičo, len aby konečne išla domov a on si mohol zapáliť. Tsuki prikývla. Bola premočená na kosť a už jej bola aj zima. Oddych len privítala. Ale na druhý deň sa sem vrátila sama,* Dobre, idem na to! *povedala a pre istotu si dala dole všetky veci, len plavky si nechala na sebe Nechcela mať premočené všetky veci. A pršiplášť by pri tomto tréningu moc nepomohol. Zasa začala s hromadením Chakry. Jej pokusy sa lepšili, čím ďalej viac času sa udržala na vode, až v jednej chvíli sa zaborila po kotník do vody, ale bola v hlbšej vode, takže sa neponorila celá. Chcela zvýsknuť od radosti, ale prestala sa sústrediť, a tak zrazu spadla do vody. Vyplávala na breh ale s úsmevom na tvári, pretože sa zlepšuje,* "Teraz to dokážem!" *pomyslela si a koncentrovala sa. Pripravila sa a vyrazila. Sebavedome skočila na vodu s úmyslom, že sa teraz udrží, ale zase nič a padá do vody. Tento proces sa chvíľu opakuje, ale potom zrazu po dlhom sústredení a koncentrácii chakry sa jej to podarí. Tsuki vyšla na hladinu vody a hneď po prvom kroku sa drží na hladine...*
---: ---
Tsuki Yagami: *Po tom, čo načapala svojho brata, ako fajčil, oznámila to svojmu strýčkovi, ktorý sa o ňu a jej brata staral od doby, čo im zomreli rodičia. Ona si ich nepamätala moc jasne, bola v tej dobe ešte malinkatý prcek, ktorého spíš zaujímal dudlík, než čokoľvek, či ktokoľvek iný. S Renom to bolo iné. Bol od Tsuki starší o päť rokov. Dovtedy sa o sestričku vzorne staral a mal s ňou veľmi blízky vzťah. Po smrti rodičov sa však uzatvoril do seba a Raiken, ich strýček, ho v tom nechal. On sám totiž potreboval čas na to, aby sa spamätal zo smrti svojho brata a jeho družky. To bola však chyba, pretože Ren sa mu začal vymykať spod kontroly. Tsuki sedela už pár minút v kuchyni za stolom, pohupovala nohami vo vetre, keďže zo stoličky nimi nedosiahla na zem. V ruke držala paličky a pochutnávala si na jedle, ktoré vraj pripravil Raiken. Ona ale moc dobre vedela, že jedlo zase objednal. Viedli bežný rozhovor o tom, ako bolo dnes na Akadémii, čo robili, čo sa učili, ale cítila, že Raiken nebol vo svojej koži. Akoby nevnímal. Neriešila to. Bola malá na to, aby tomu prikladala nejaký význam. Nabrala ďalšie sústo a paličkami sa ho snažila dať do úst, ale v tom ju čosi potiahlo za vlasy dozadu. Stolička sa naklonila, nohy sa pošmykli a Tsuki tvrdo dopadla na zem. Vzdychla od tupej bolesti na chrbte. Mala privreté oči, nevedela, čo sa stalo, až keď začula známy hlas,* To čo malo znamenať ty zasran? *ozval sa Raiken, na čo Ren reagoval dosť podráždene,* Ona vie za čo ! *vyprskol a ešte ju chcel rukou čapnúť po hlave, ale to sa mu nepodarilo. Raiken mu ruku zachytil. Ani Tsuki, ani Raiken takéto chovanie u Rena nezažili. Tsuki bola zhrozená. Raiken tak veľmi nie. Ako držal chlapca za ruku, tak ho šmaril o stenu,* Raz sa jej dotkneš a uhasím ti tie tvoje cigarety rovno o čelo.. Rozumieme si ? *Raiken sa mu pozeral pokojne do oči, ale v hlase bolo počuť, že to myslí smrteľne vážne. Tsuki vtedy už neležala, ale sedela na zemi a rukou si masírovala boľavé miesto na chrbte. Ren len nevrlo prskal. Nebude mu predsa odpovedať. Na to až príliš spyšnel, keď sa stal vodcom bandy deciek. Mal mienku, že je s Raikenom rovnocenný, ba možno aj niečo viac, než je Raiken, hoci mal Ren sotva 11 rokov,* Teraz sa jej ospravedlníš a vezmeš ju trénovať ako vzorný, dobrý starší brat. A dáš na ňu pozor.. *Ren zavrčal, vzpierajúc sa, ale nemal toľko síl ako Raiken. Ani zďaleka,* Dobre! Dobre! Mrzí ma to! *povedal ponížene a zatíňal zuby. Takmer bolo počuť, ako nimi škrípal od zlosti,* Jeden skrivený vlások.. *dodal Raiken a Rena pustil. Tsuki skoro nedýchala. Nič také vo svojej rodine nikdy nevidela. Ren bol síce odtiahnutý vždy, ale myslela si, že ju má rád. Nikdy ju nenapadol. A Raiken ? Nebol to opatrovateľ roka, ale toto bolo za hranicami.. Kiežby Tsuki vedela, že peniaze ľudí menia. K horšiemu.. Kým bol Raiken v miestnosti, tak sa Ren tváril, že chce Tsuki pomôcť vstať, ale tá sebou cukla dozadu a vstala bez pomoci. Miešali sa v nej rôzne pocity, ale detská naivita ešte stále vyhrávala. Preto aj nasledovala svojho staršieho brata von z domu. Mal ju totiž trénovať..*
---: ---
Zaraky: *Zaraky se sloužil jen tak po vesnici. Byl už večer, a tak spěchal domů aby znovu nenaštval svého otce. Když už se blížil domů, tak viděl, že se u nich doma ještě svítí, tak doufám, že na něj čeká jeho matka a ne jeho otec, protože ho je ho otec už několikrát byl a jeho matka se ho pokusila vždycky chránit a sem tam to schytala i ona. * " doufám, že to není táta, ale máma, nechci dostat znova další bití. " *vešel do domů a zul si boty a šel do místnosti kde se svítilo. Když vešel do místnosti viděl tam na zemi ležet jeho matku. * mami mami, co se stalo mamince...? *ještě než to odřekl, tak cítil jak ho něco bodlo do zad. Padl na zem a snažil se papat po dechu. Chvíli tam ležel a snažil se dýchat, do toho se mu mlzila vize a už skoro nic neviděl. To poslední co si pamatoval než umřel byl jeho otec s flaškou a nožem v ruce.*
---: ---
Yachiru Shihoin: *Jak Yachiru běžela městem tak zatím všichni uhnuli až jednoho kluka kterého taky srazila, ale když se zastavila a chtěla spustit své klasické řeči tak se stalo co absolutně nečekala, a to bylo to že se jí chlapec omluvil a ještě k tomu se uklonil. Yachiru čekala spousty věcí ale ne tohle a vlastně to bylo poprvé co k ní byl někdo takhle milý už od první chvíle.*"tak tohle je opravdu jiné kafe."*řekla si a nemohla se přestat koukat na Zarakyho, přeci jenom někoho takového viděla poprvé.*Omluva přijata ale pro příště dávej pozor jasné?*Yachiru hodlala odejít, ale ta zvědavost je velká svině.*stejně to byla pravděpodobně má chyba.*Yachiru tohle říkala těžce protože vlastně to byla její chyba, ale ona své chyby házela na ostatní přeci na to měla právo narozdíl od ostatních.*mohu tě někam pozvat jako mou omluvu?*bylo jasně vidět že Yachiru tohle neříká lehce, ale přeci jenom takovou zajímavou osobu nemůže jen tak pustit k vodě, přišlo jí že i tenhle kluk je zajímavější jak celá Asaki už jenom proto že Zaraky byl jiný než ostatní.*"je dobré mít informace o neznámém."*usmívala se a koukala na Zarakyho s údivem.*
Zaraky: *Zaraky a Izu jen tak kráči v klidu vesnicí a trochu se zakoukaly do nebe. *(Zaraky) "Hej, co myslíš poznáme někdy rodiče?" (Izu) "Netuším a není to jedno? Nechali nás tady skejsnout a ani nenechaly žádny vzkaz. Takže mě upřímě je to jedno." (Zaraky) "Asi máš pravdu...." *Jen co si to dořekl, tak do něčeho narazil, byla to nějaká dívka. Už od prvního pohledu vypadá, že je o dost starší jak on. * (Zaraky) Omlouváme se, paní. * Když tohle řekl, tak se uklonil. *
Yachiru Shihouin: Yachiru se opět nacházela v Naomi no Sato, jelikož minule tam narazila na pěkné oblečení a hlavně tady narazila na svou kamarádku Asaki, no kamarádka je moc silné slovo protože Asaki byla zajímavá svým Kg jinak byla odpad jako všichni ostatní. Yachiru byla totiž dcera samotné kněžky ze země démonů a taky tak byla vychovaná, nikdo kdo neměl podle Yachiru vznešenou krev byl pouhý odpad a vlastně nikdy takového neviděla takže odpad byl podle ní každý. Yachiru v tento den měla na sobě ( odkaz » ) neměla u sebe ani žádné vybavení, přeci jenom k čemu by jí bylo že?*"možná bych se mohla kouknout po Asaki? Jestli se tak tedy jmenuje, no to je jedno tak nějak."*řekla si v myšlenkách a začala pobíhat i když si myslela že Najít Asaki je nemožné, Yachiru ani při běhu neuhýbala, jen vždy křikla ať si uhnou samy nebo to bude pak jejich problém že do nich narazí.*
Info: Odehrává se to v Naomi no Sato
Zaraky: *Zaraky a Izu byly ve vesnici už od mala, ale jejich rodiče nikdy nepoznali, byly odvedeni do sirotčince, když byly malý. Svoje rodiče nikdy nepoznali, a tak se nějak protloukávají životem spolu. Jen tak se poflakovali venku po vesnici, a chodily různě po vesnici a přemýšlely co budou dělat. * (Izu) hej Zaraky co budeme dneska dělat? Budem se zase jen tak flákat? * Zeptala se černá polovina jeho těla.* (Zaraky) Nevím, třeba se něco najde co budeme dělat. Třeba někoho potkáme, kdo ví. * Odpověděla mu druhá polovina jeho těla. Oblečen byl v ( odkaz » ) a z jedné poloviny byl černý. Pocházel z klanu Kumamuchi, takže měl dvě osobnosti. *
--;;--:
Asaki: Těší mě, *řeknu mu poté co se představí. Když se mě pak zeptá, co myslím tou špatnou situací, tak se na něj podívám.* No myslím to tím, jak se tak divně mění počasí nebo se snad pletu, *řeknu a dívám se na něj.* 'Ach jo, snad to pochopí, co jsem myslela,' *pomyslím si a čekám, co odpoví.*
Shiki: *Pousměje se* Já jsem Shiki *Představí se jí, ale nakonec se na chvíli zarazí a uvědomí si co předtím říkala.* Jak myslíš to, že je tu špatná situace? *Optá se jí nechápavě a trošku pozvedne obočí an svým okem, tkeré je viditelné do jakéhosi tázacího výrazu.*
Asaki: *Mlčky ho poslouchám a přemýšlím o tom, co řekl.* 'Hmm, vypadá, jako kdyby toho už dost zažil, kdo to je, ještě jsem ho nikdy neviděla,' *pomyslím si a dále poslouchám co říká.* 'Takže když bojuju s někým silnějším, tak poznám co a jak? Hmm, uvidíme,' *pomyslím si ještě a dále se na něj dívám. Ve chvíli, kdy se mě zeptá, kdo jsem , tak se trochu ušklíbnu.* Já jsem Asaki, *řeknu mu a dívám se na něj.*
Shiki: *Po její otázce se zasměje a ušklíbne.* Nejde tak ani tak o sebedůvěru, jakožto spíše o holý fakt *Opravil ji ohledně sebedůvěry a následně se zhluboka nadechl a vydechl* řeknemě, že mám už něco málo za sebou a vzhledem k tomu, že tu není Naomi nemá mi tu kdo konkurovat ohledně síly *Pronesl, přičemž se znovu ušklíbl.* Jde o to, že čím silnější jsi tím i dokážeš určit sílu ostatních, navíc pokud projdeš několika desítkami soubojů i se silnějšími tak už poznáš co a jak. *Pronesl ještě a mlčel.* Kdo vlastně jsi?
Asaki: *Mlčky poslouchám jeho slova.* 'Hmm, zajímalo by mě, kdo to vlastně je. Říká, že nikdo, kdo je v současné době ve vesnici by s ním nic nezmohlo, sakra za koho se to jako pokládá? Chtěla bych zjistit více, ale asi to nebude tak jednoduché a moc vyzvídat se mi nechce,' *pomyslím si a dívám se na něj.* Nikdo by nic nezmohl, není to trochu přehnaná sebedůvěra, *zeptám se ho a dívám se na něj.*
Shiki: *Pokrčí rameny.* Objevili se kvůli problému *pronesl, přičemž to dále nijak dále nerozvíjel.* A nechali mě.. .No řekněme, že jsem nepřišel dělat problémy a takové nesmysly, je to zbytečné *Pronesl, přičemž tu však byla ještě druhá věc* Jo a taky by semnou stejně nic nezmohli, momentálně nikdo v téhle vesnici, či nahoře *Pronesl a pousmál se. Nebyla tu naomi a nikdo by mu tu popravdě ani zabrat nedal.. Navíc Naomi byla převtělená Saya a proti té by asi stejně ani nebojoval. Proč také.*
Asaki: *Dále jsem pokračovala v cestě za oním mužem a celkem mě překvapilo, že na mě vůbec promluvil. Nad jeho otázkou se trochu pousměju.* Ale jen mě celkem zarazilo, že se tam tak rychle objevily stráže a nakonec nic neudělaly, ale zase na druhou stranu se dá říct, že poslední dobou je tady celkem dost špatná situace, *řeknu a následně se odmlčím. Když se na mě podívá, tak mě celkem zarazí jeho oko.* Ale nemyslete mě nějak špatně, *řeknu mu a dále stojím na místě a doufám, že se na mě nerozhodne zaútočit.*
Shiki: *Jendoduše ignoroval ostatní lidi a prostě si razil svou cestu kadma se mu zachtělo.. Případné přetlačování případně vyhrál jako kdyby se nechumelilo, jelikož měl dost velkou fyzickou sílu. Poté an něj však někdo promluvil.* Nač tě to zajímá? *Otáže se jí a sklopí pohled svého oka, které má zůženou zorničku jako kočka na světle, přímo na ni.*
Asaki: *Sledovala jsem onoho muže, který šel dále pryč a přemýšlela jsem, co říct nebo tak něco, protože mi bylo trochu blbé ho jen tak sledovat, ale nějak na mě zatím nereagoval, protože to vypadalo, jako kdybych šla stejným směrem jako on. Dále jdu za ním a po chvíli trochu zrychlím krok, abych ho dohnala.* Vy nejste zdejší, že pane, *řeknu zatím co jdu skoro vedle něj a čekám, jestli mi něco odpoví nebo mě bude ignorovat.*
Shiki: *Po pár krocích se do jablka zakousnul a procházel se dále ulicí, chtěl si to zde pořádně prohlédnout, šak proč by ne, mohl si to tu aspoň zmapovat. Navíc díky jeho vrozené schopnosti od malinka, kdy byl schopen zmapovat si celý terén díky pár nápovědám které viděl a dokázal to ve své mysli zpracovat se mu i obraz formovaní budob struktura města a tak dále linula v hlavě celkem dost rychle.*
Asaki: *Pomalu pokračuju ulicí a dívám se okolo, když najednou mou pozornost zaujme jeden stánek, kde se něco děje. Zastavím se kousek od onoho stánku a vše sleduju.* 'Hmm, kdo to je, ještě jsem ho tady neviděla, a možná ani není zdejší,' *pomyslím si a dívám se pak na stráže, které se tam objevily. Kupodivu se nic nestalo a onen muž se rozešel pryč. Jen jsem trochu překvapeně zamrkala a rozhodla jsem se, že ho budu sledovat, abych zjistila, o koho se to vlastně jedná.*
Shiki: *Vezme si do ruky jedno jablko a prohlíží si ho.* Nesahat, prvně musíte zapaltit *Pronesl muž, přičemž se na něj Shiki podíval jak na debila* Mám platit za něco co nevím jestli není z druhé strany zhnilé? *Otázal se, přičemž jablko položil a začal si ho obcházet..* Hej hej co to děláš? *trošku rozhořčeně krikl muž, přičemž na ně i strhnul pozornost.* Aaale koukám ,jestli též nejste z druhé strany zhnilý.. Či jste zhnilý zevnitř? *Položil svou otázku, kdy se k nim začali prodírat i stráže... Sice věděli kdo Shiki je, ale očividně byla pravda, že zde měli velmi velkou bezpečnost.* A my jsme si nepotikali *Pousmál se Shiki, když už dorazili stráže.* Co se tu děje?? *Otázali se a chtěli Shikiho chytit za loket a odtáhnout, ten však rukou jednoduše cuknul a v tom stejném pohybu ruky stihl vytáhnout peníze a hodit je na půlk.. za jedno jablko.* Nic se tu neděje. *Pronesl na odpopvěď a poté se otočil, stráže mu uhli.. Přece jen právy o tom kdo je měli a to že se zná s Naomi? Těžko říct jestli věděli, ale respekt tu jistý byl... Shiki si při prvním kroku vzal jablko a pohodil si s ním v ruce.. Pod kapucí se zubil..*
Asaki: *Dále procházím vesnici a se na stánky, kde co mají. Jak jsem tak pokračovala v cestě, tak jsem na chvíli zvedla hlavu k obloze, ze které pořád pršelo.* 'Tohle počasí se mi už fakt nelíbí,' *pomyslím si a jdu dále.* 'Co budu dělat? Jen doufám, že nepotkám toho muže, kterého jsem tady potkala nedávno,' *pomyslím si.*
Shiki: *Byl se zde podívat na Toshira kvůli tomu aby věděl na koho má vůbec dávat pozor o což ho Naomi požádala. Nyní se však už jen potuloval po vesnici a prohlížel si to tu. Aby se taky mohl případně přemisťovat kam se mu chce a znal ty místa. Navíc tu nikdy nebyl a prohlédnout si to tu mohl. Stále pršelo což bylo dost naprd, naštěstí měl na sobě nepromokavý plášť s kapucí, kterou měl nasazenou na hlavě. Z té mu bylo však vidět jen sem tam pramínek bílých vlasů a brada. Navíc levé oko měl skryté pod čelenkou Ketchugakure no Sato, která mu zároveń díky tomu kryla i pečeť Byakugo no In. Stál zrovna u jednoho ze stánku, kde se díval na to co mávystavené. Bylo to ovoce a on přemýšlel, že by si dokonce na cestu nějaké koupil. Godudamy měl hluboko pod oblečením skryté jako brnění.*
Asaki: (odehrává se v Naomi no Sato)*Byl další pěkný den a já přemýšlela, co bych mohla dělat. Na misi se mi moc nechtělo a trénovat taky ne, tak jsem se rozhodla, že se půjdu jen tak projít po vesnici, protože se mi doma sedět nechtělo a tak jsem vyrazila se trochu projít po vesnici. Akorát jsem zahnula na ulici, kde bylo celkem dost lidí, protože tam byli různí obchodníci a různé stánky. Po chvíli jsem u jednoho zastavila, abych si koupila dango a následně jsem opět pokračovala v procházce.*
---: ---
Asaki: (Mise D-rank)/ *Není to zase tak dlouho, co jsem za sebou měla první misi a rozhodla jsem se, že půjdu splnit další misi, takže jsem se vydala si nějakou misi vybrat. Akorát, když jsem došla na místo, kde se mise zadávají, tak tam byla jedna žena, které se zaběhl pes. Celá nešťastná tam popisovala zadavateli misí, co se stalo a že je to její milovaný pejsek, že ho potřebuje najít. No na koho jiného by ten úkol mohl připadnout, než na osobu, která se tam v tu chvíli objevila a to mě. Následně mi byly řečeny všechny detaily, které jsem potřebovala vědět, ale nebyla jsem si jistá, že jsem je všechny slyšela přes slova ženy, která k tomu pořád něco říkala. Dostala jsem ještě fotku a následně jsem se ještě dozvěděla, kde psa naposledy viděla a rozešla jsem se ven z budovy. Když jsem došla před budovu, tak jsem si vydechla a rozhlédla jsem se po okolí.* ‘Tak jo hledat psa, co jsem to zase dostala za misi,‘ *pomyslím si a poté se vydám na místo, kde byl pes naposledy vidět. Začala jsem se dívat okolo, jestli psa někde neuvidím, ale nikde nic. Jak jsem tam procházela vesnicí, tak jsem se i lidí ptala, jestli onoho psa někde někdo neviděl. Nějaký muž mi řekl, že psa viděla před nějakou chvílí a že běžel směrem, který mi ukázal. Poděkovala jsem a opět jsem pokračovala v cestě, jestli psa někde v blízkosti nenajdu, ale vzhledem k tomu, že už je to nějakou dobu, co psa viděl, tak jsem trochu pochybovala, že bude ještě někde v okolí. Po nějaké době jsem už měla chuť to vzdát, jen tak jsem procházela cestou, kterou mohl nejspíše běžet a dívala jsem se okolo, jestli tam toho psa neuvidím, když najednou jsem slyšela, že někdo za rohem křičel, tak jsem se tam rozběhla. Ze slov onoho muže jsem pochopila, že mu nějaký pes ukradl kus masa. Následně jsem onomu muži ukázala fotku psa, kterou jsem dostala, když jsem vyrazila hledat onoho psa. Muž potvrdil, že je to on a chtěl po mě nějaké peníze, ale to já se už rozběhla dále, protože podle jeho slov to nebylo zase tak dlouho, co tam ten pes byl a ukázal mi i kudy běžel, takže jsem se ho opět vydala sledovat.* ‘Tohle bude ještě otrava,‘ *pomyslím si a běžím dále. Po chvíli už uvidím nějakého psa, který běžel kousek přede mnou. Když jsem ho doběhla, tak jsem zjistila, že se nejedná o psa, kterého hledám a začala na mě křičet nějaké žena, že co prý dělám u toho psa, tak jsem si jen povzdechla a běžela jsem rychle pryč, ještě abych nedostala třeba ránu. Když jsem zmizela, tak jsem se na chvíli zastavila a zamyslela jsem se, kdy by asi mohl onen pes být.* ‘Proč to musí být takhle moc složité, kde ten pes sakra zmizel,‘ *pomyslím si a pokračuju dále v hledání. Po chvíli se dostanu až na kraj vesnice, kde se rozhodnu projít kousek po okraji vesnice, jestli se tam pes někde neschoval. Po chvíli jsem se rozhodla, že půjdu zpět do vesnice a půjdu hledat někde po okolí, když jsem najednou uviděla psa, který sedět a žral zbytek masa, které ukradl.* Ale, ale koho tady máme, *řeknu a následně psa rychle chytím a ještě ho připnu na vodítko, které jsem dostala od oné ženy a rozejdu se s ním zpět do budovy, ze které jsem vyrazila, abych psa předala zpět. Když jsem psa předala, tak jsem ho trochu litovala, kvůli paničce, ale raději jsem se rozhodla, že vyrazím domů, co jsem taky udělala, protože má mise byla pro dnešek hotová a já se rozhodla trochu si odpočinout.*
---: ---
Asaki: (Mise D-rank)/ *Rozhodla jsem se, že se konečně pustím do misí, takže jsem si jednu vybrala. Sice tam nebyly žádné nějak extra zajímavé, ale hold se nedalo nic dělat. Pomalu jdu směrem na okraj vesnice, kde se nachází menší farma, která zásobuje vesnici různým ovocem a zeleninou, i když poslední dobou se dařilo hlavně plodinám, které byly ve sklenících. Když tam dojdu, tak zajdu za jednou ženou, která tam pracovala a ohlásím se, že jsem pomoc, kterou žádali. Ona žena se na mě podívá a na chvíli se zamyslí.* Jako první by jsi mohla jít vytrhat plevel. Já jen souhlasně kývnu hlavou a rozejdu se do jednoho ze skleníků. Cestou si ještě vezmu kbelík, který byl ve skleníku a rukavice, které tam byly a poté se pustím do práce. Opatrně začnu vytahovat plevel, abych omylem vytrhla i rostliny, které tam měly zůstat a dávat ho do kbelíku. Když mám po nějaké době kbelík plný, tak ho zajdu vysypat a tak dále pokračuju v práci, než mám splněno vše, co po mě ona žena chtěla. Když mám hotovo, tak se rozejdu za onou ženou, abych mi dala další úkol. Poté co mi řekne, že mám jít do jiného skleníku posbírat popadané ovoce. Když dojdu do skleníku, tak si vezmu další kbelík nějakou přepravku a začnu sbírat popadané ovoce, které dávám buď to do přepravky nebo shnilé do kbelíku, protože ho potom mám vyhodit. Nějakou dobu mi to zabere, než mám posbírané vše, co bylo v jednom skleníku, mezitím odnáším všechny přepravky a shnilé ovoce. Pomalu bylo odpoledne, když jsem měla hotovou práci, kterou jsem měla zadanou, a tak jsem se opět rozešla za onou ženou, že mám další úkol splněný. Žena se na chvíli zamyslela, co bych ještě dále mohla dělat. Po chvíli mu řekla, že mám v jiném skleníku otrhat zralé ovoce a následně ještě mám zalít tři skleníky, na které mu následně ukázala. Já jen souhlasně kývla hlavou a rozešla jsem se trhat zralé jahody.* ‘Sakra, pro zrovna jahody, takové malé a ještě jich tady je tolik,‘ *pomyslím si a dále sbírám jahody. Ani nevím jak dlouho mi to trvalo, než jsem posbírala vše, co se dalo ve skleníku, ale věděla jsem, že další den z toho budu asi pěkně zničená a to mě ještě čekalo nosit těžké konve s vodou do tří velkých skleníků, ale tak úkol byl úkol a já ho hodlala splnit. Následně jsem se s dvěma konvicemi rozešla k vodě a poté zpět do skleníku a začala jsem zalévat. Asi hodinu mi trvalo, než jsem vše zalila. Když jsem měla hotovo, tak jsem se rozešla za onou ženou, abych jí řekla, že mám vše hotovo. Následně jsem se s ní rozloučila a rozešla jsem se zpět domů, protože jsem byla po dnešku celkem unavená.*
---: ---
Asaki: *Ještě než jsem stihla složit pečetě, tak mě vyhodit do vzduchu a opět mě chytne do železného písku, tak se na něj jen zle dívám, během toho, co mě postaví na zem.* Co to sakra bylo? Ty mě nebudeš vychovávat, *řeknu mu během toho, co mizí v hospodě. Následně se rozejdu pryč.* 'Sakra, co tím myslel, že mu někoho připomínám,' *pomyslím si, zatím co odcházím pryč a doufám, že už ho potom nepotkám.*
Jin Pcho/Eren: *Když mu vynadá tak ji pomocí železného písku vyhodí do vzduchu, takže Asaki nemá šanci provést své Shintenshin no jutsu. Poté ji železný písek znovu chytí a pomalu ji postaví na zem.* Už jsem ti to řekl jednou nebuď drzá. *Jen co to dořekl tak se písek který držel Asaki vrátil k Erenovi do kabátu z železného písku.* Jak jsem řekl někoho mi připomínáš takže to nechám plavat. *Poté Eren vešel do hospody objednal si sake a rozhlížel se po okolí, jestli neuvidí člověka z fotky kterou dostal.*
Asaki: *Když mi něco obmotá nohu a vyzvedne mě do výšky, tak se na něj zle podívám.* Sakra, o co ti jde, to měl být vtip, co jsi sakra za magora, *řeknu mu naštvaně. Poté zvednu ruce a složím pečeť a svou mysl přesunu do jeho těla, takže mé tělo tam jen tak visí. (Shintenshin no Jutsu)* 'Tak jo, co budeš teď dělat,' *pomyslím si.*
Jin Pcho/Eren: *Když odcházela a přitom mu říkala že ještě nebyla drzá tak Eren použil Jiton: Kontorōru a pomocí železného písku omotal Asaki nohu poté ji zvedl a přitáhl k sobě. Teď byla obličejem ve výšce jeho masky. Asaki byla hlavou dolu.* Tak jo. Můj sensei by tě za takové chování potrestal no vlastně skoro každý koho znám. "Katsumi, Yami, Kami a toho kluka počítat nebudu." *Pomyslel si a poté řekl.* Tak jo jak se jmenuješ? "Vyčerpává mě to jako jutsu třídy C. Ale jen nošení toho kabátu mě dost vyčerpává takže i s tím je to jako technika třídy A možná i vyšší." *Pomyslel si a poté začal skládat pečetě.*
Asaki: *Jen se usměju.* Ono občas je dobré dozvědět se, co tady cizí osoba chce, i když se to nepovede, tak může být pod dozorem, *řeknu. Poté se pomalu rozejdu pryč.* S vámi je to jen ztráta času, mám jiné věci na práci, *řeknu mu a pokračuju v cestě pryč.* A mimochodem, ještě jsem nebyla drzá, zas tak moc, takže klid jo, *řeknu mu naoko naštvaně, protože mě zajímalo, co bude mít v plánu dále.*
Jin Pcho/Eren: *Falešně se začal hlasitě smát a poté řekl.* Někoho mi připomínáš takže tvou drzost přehlédnu. No zamysli se cizí člověk co se ti nepředstavil, vyzvídá má masku, je viditelně ozbrojen a vidíš ho prvně. Tak co můžeš mi věřit? "Schválně co sní vypadne." *Pomyslel si a koukal na ni.* Tak co?
Asaki: Není důležité jméno, *řeknu mu, abych se vyhnula tomu, že mu musím říct své jméno, protože se mi do toho moc nechtělo.* Hmm, kdo ví, jestli jsou tady nějací shinobi, to nevím nejsem tady moc dlouho, takže sama nevím, co si mám o tomto místě myslet, *řeknu mu.* Proč se vůbec tak moc vyptáváš, nevím, jestli ti něco vůbec můžu říct, když tě ani neznám, *řeknu mu a zastavím se, protože jsme došli do hospody, kterou onen muž hledal.* jsme tady, *řeknu mu.*
Jin Pcho/Eren: Proč myslíš že jsem z Kumogakure? Navíc ty nevíš že se mladší má vždy představit staršímu? *Chtěl ještě dodat že je pískle ale vzpomněl si na Katsumi a tak to slovo radši spolkl. Stále se držel vedle ní.* Máte tady vůbec nějaké shinobi? Ptám se jen protože jsem se do téhle vesnice dostal vcelku snadno. No myslím si že by měla být lépe hlídaná. Co si myslíš ty? *Eren se zeptal ačkoliv mu bylo úplně jedno co odpoví. On už totiž věděl co udělá až se vrátí do centrály rootu a odevzdá svitek.*
Asaki: Hmm, dá se to tak říct. By jste shinobi u Kumogakure, řekla bych, *řeknu mu a následně se rozejdu směrem k hospodě.* Ptáte se na jméno, ale sám se nepředstavíte, *řeknu mu a podívám se na něj a na chvíli se odmlčím. Následně zahnu do ulice, na které je celkem dost živo a je tam dost lidí.* 'Hmm, zajímalo by mě, co tady chce v téhle době,' *pomyslím si a pokračuju dále v cestě.*
Jin Pcho/Eren: *Prohlédl si ji a poté si poslechl co říká.* Jo zaveď mě do nejbližší hospody ať si tam mohu odpočinout. Ty jsi z téhle vesnice? "Lidé tady nejsou podezřívavý. Jak to že ta vesnice není lépe hlídaná přeci jen v těžkých časech jako je teď by všechny vesnice měli být alespoň trochu více zabezpečené. Počkat dyť to je nápad. Proč ne mohl bych to nabídnout Akimu-sama. Tím bych mohl zajistit že se nějakou dobu nedozví o ztrátě mého Mokutonu. Ale jak mu to vysvětlím? Správně, unášení dětí z Kumogakure tím Kumogakure oslabujeme avšak unášení dětí z menších vesnic ji posilujeme. Vím že to zamítne ale za zkoušku nic nedám." *Pomyslel si přičemž se stále díval na Asaki.* Jak se vlastně jmenuješ?
Asaki: *Jak se tak procházím po vesnici, tak se si všimnu, že se ke mě blíží nějaké osoba, která má na sobě masku. Když se mě zeptá, kde je v Naomi no Sato nějaké krčma, tak se na chvíli zamyslím.* 'Hmm, kde je tady nějaká krčma, co si pamatuju, tak vím asi o dvou nebo třech,' řeknu si v duchu a pak se podívám na onu osobu.* Hmm, vím asi o dvou, třech? Chcete tam zavést, *zeptám se ho a čekám, co mi řekne.*
Jin Pcho/Eren: *Už uběhla nějaká doba co Eren ztratil Mokuton a získal Jiton a snažil se to držet v tajnosti. Protože moc dobře věděl že by byl velký problém kdyby velitel rootu zjistil že přišli o Mokuton. Eren nosil kabát ze železného písku což ho velmi vyčerpávalo a tak když byl doma nebo sám tak železný písek nechal spadnout na zem a sám odpočíval. Přičemž se také snažil trénovat ovládání železného písku aby si jeho tělo a chakra zvykli na nové kekei genkai. Eren měl za úkol dostat se do menší vesnice Naomi no Sato kde se měl sejít z jedním shinobim. Převzít tajný svitek a odevzdat jej v rootu. Eren byl oblečený do černého pláště který halil jeho kabát ze železného písku. Na obličeji měl svou root masku, na zádech měl svou ​Sanjin no Ogama a na pravé noze měl svou tanto. Víc si toho nebral jelikož už takhle to pro něho bylo dost náročné. Erenovi cesta trvala pár dní ale když se konečně dostal do Naomi no Sato tak si trochu oddychl. Chtěl si nejdříve odpočinout ale také potřeboval co nejrychleji splnit misi a tak se vydal hledat shinobiho se kterým se měl sejít. Eren měl fotku ninži se kterým se má sejít a věděl že shinobi bude v nějaké krčmě. Cestou po vesnici uviděl holku. (Asaki) Přišel tedy k ní a zeptal se jí kde je tady nějaká hospoda nebo tak něco.*
Asaki: (odehrává se v Naomi no Sato)*Přemýšlela jsem celkem dost dlouho, co budu dělat, protože na mise se mi moc nechtělo, tak jsem se rozhodla, že se projdu po vesnici a popřemýšlím, co bych mohla dělat, poznala lépe vesnici a nebo, jestli náhodou nenajdu motivaci udělat nějaké mise.* 'Hmm, dlouho jsem neviděla Toshira,' *pomyslím si a pokračuju v cestě po vesnici.*
---: ---
Sasori Shintaro: *Sasori čekal že Satsuki si předehru, které se může účastnit bez Sasoriho užije, ten jí nechá tedy jít napřed a mezitím čerpá přírodní energii, která se uvnitř jeho těla mění na přírodní chakru, která se dostává do potřebného poměru s fyzickou a duševní energií. Správný poměr to nejdůležitější. Nechce, se předci změnit na sochu (2 příspěvek čerpání přírodní energie). Motýl, který před okamžikem kontroloval Nukenina se naštěstí stihl dostat dost daleko, aby byl mimo nebezpečí, Satsuki tam totiž dost jasně rozpoutá peklo. *
Satsuki: *Nechápavo žmurka očami na chlapca ale nakoniec len mykne ramenami. Aspoň si užije luxusnu predohru* Tak poďme na to môj beznohý krásavec. *Povie smerom ku svojmu hadikovi, ktory celý nedockavy spokojne zasyci. Satsuki presunie chakru do nôh a pomocou Chakura Shotto sa odrazí. Vo vzduchu zloží ručne pečate pre Suiton: Mizurappa a smerom pod seba začne vypúšťať z úst silný prúd vody, vďaka ktorému aj trochu zbrzdí svoj pád. Zároveň tak poleje zem vodou, aby lepšie vodila. Dopad zakonči využitím Tsuuten Kyaku, ktorým mieri priamo na miesto, kde cíti nukenina. Po dopadnuti odskoči od trhlín a prudko sa rozbehne smerom, kam prípadne nukenin uhne, aby mohla priložit ruku ku zemi a použiť Raiton: Amigumo, jej špecialitku*
Sasori Shintaro: Prozatím proveď svůj super nástup a já počkám tu, potřebuju se ještě trochu připravit a nechci nic podceňovat. Nemusíš se bát, že bych tě podrazil a nechal tě tam. Jen budeš mít toho zkurvysyna na okamžik sama pro sebe. *Poví Sasori a posadí se do tureckého sedu, zavře oči a začne se koncentrovat jen k tomu, aby čerpal přírodní energii, která je všude a ve všem. Samozřejmě že motýl, kterého tam u Nukenina měl už nechal, aby se přesunul pryč, nemůže ho tam nechat, aby se mu něco stalo. *
Satsuki: *Prijme späť svoju bingo knížku a ešte raz si pred bojom prečíta jeho profil* Ten skurvysyn si očividne hovie v znásilňovaní žien... Pchm! To mu kurva že nedarujem. *Zavrčí a zaklapne knižku. Vloží si ju späť do brašničky a postaví sa na nohy* Máš aj nejaký špeciálny plán alebo môžem spraviť nejaký spešl super-dúper dynamický nástup? *Popuká si hánky na rukách, natočí hlavu do strán, aby si natiahla aj stuhnuté svalstvo na krku a pevnejšie si uviaže čelenku Ketchugakure na čele*
Sasori Shintaro: *Dáky spojení zraku se svým motýlem vidí, jak někdo leží na zemi, očividně nemá v plánu momentálně něco podnikat a to se Sasorimu hodí. Když si prohlédne do detailu, aby si zapamatoval jeho tvář tak ukončí spojení se motýlem a otevře oči. Začne si prohlížet Bingo Knížku a hledat nějakou podobu s mužem, kterého nyní viděl. Sice to chvilku trvá, ale nakonec najde shodu a tak se usměje. *Mám tu shodu a vypadá to na silného soupeře. Jmenuje se Shun Hayato a pochází z Kirigakure z klanu Doragon. Ovládá Senjutsu, Kumenju, Dračí Senjutsu a je známá jedna jeho technika S+ s jménem Rasshinguchēn no Jutsu. To mi ale nic neříká, mezi jeho elementy patří Suiton a Doton hodnosti dosahuje S+, tudíž je extrémně nebezpečný. *Toto vše z Bingo Knížky vyčte a pak jí podá směrem k Satsuki. *Tak můžeme vyrazit?
Satsuki: *Nemá moc čo robiť, tak si zatiaľ odpečatí nejaké tie zbrane a vloží si ich do puzdra na nohe, brašničky vzadu a niečo málo zapečatí do Kuchiyose: Raikō Kenka na zápästí. Zopár kunaiov si vloží aj do topánok, kto vie kedy ich bude potrebovať* Máš dosť jedu, však? Možno ho budeme potrebovať. *Spýta sa svojho hadieho spoločníka, ktorý jej odpovie prostredníctvom myšlienok* "Samozrejme. Dosť dlho som ho nepoužil a moje jedové žľazy sú plné a pripravené na uvoľnenie." *Pomimo iného sa však ozve aj Reibi s dobiedzaním po ďalšej várke temnoty* "Nah, ešte ty si mu tu chýbal... Uvidím, čo sa bude dať robiť. Skúsim ho obetovať ale neviem ešte o koho pôjde. A dobrých neposielam Jashinovi-sama, na to nezabúdaj." *Ako odpoveď dostane len zlostné syčanie, na ktoré už radšej nereaguje. Je rada, že jej prepožičiava svoje liečiteľské schopnosti a nechce si to u neho zase raz pokaziť*
Shun Hayato (NPC): *Ležel si tak na trávě s tím, že pod hlavou měl kus stromu, který nedávno spadl na zem. Měl zavřené oči a na sobě jen zelené kimono. Čelenku nebo tak něco neměl na čele, byla schována až pod oblečením. Přemýšlel co by mohl udělat dále. Rozmýšlel, že už vlastně dlouho nesouložil a tak by si mohl zajít do nějaké vesničky někoho najít. Leč přemýšlel, zda má chuť na blondýnu, brunetu nebo zrzku. Ikdyž možná by měl i chuŤ ne na zrzku, ale přímo rudovlasou divošku. To mu znělo jako fajn. Mohl by si nějakou odtáhnout do lesa a hrát si s ní na kočku a myš.*
Sasori Shintaro: *Sasori si vezme bingo knížku a posadí se do tureckého sedu, zvedne pravou ruku do vzduchu s dlaní namířenou k obloze, jakoby čekal, že na ní něco přistane. To se nakonec stalo a na dlaň mu přistane jeho motýl ( odkaz » ). Onen motýl pak odletí pryč, Sasori ten má zavřené oči a jakoby meditoval, soustředí se k tomu, aby spojil svůj zrak a sluch s tím motýlem (Konchū Supai). Tento motýl totiž letí směrem, kde by se měla nacházet ona silná chakra. Sice nyní je Sasori tak trochu bezbranný, protože nevnímá své okolí ale jen okolí toho motýla ale věří že žena která tam s ním je mu neublíží. *
Satsuki: *Sleduje čo Mizu robí a nijak to nekomentuje. Znova si nahlas zívne a natiahne packy* Skôr tá druhá možnosť... Môže to byť proste potulný shinobi bez zlých úmyslov. Tak radšej si ho prezri, tu je moja zbierka informácií. *Vystrie k nemu ruku s knihou bingo a sama sa zatiaľ nachystá. Odpečatí si zo svitkov nejakú tú výbavičku a čo najviac si vloží jak do brašničky, tak do batohu na chrbte. Nebude mať možno čas počas boja na tieto veci. Takisto skontroluje, či má v poriadku ako brnenie, tak opasok so svitkami a rovnako viac upevní svitok so zmluvou kuchiyose, ktorý má na stehne. Pre istotu, aby ho počas boja nestratila. Shikyo, ktorý je momentálne v puzdre, takisto naberie formu hada a omotá sa okolo tela Satsuki ako druhá forma brnenia. Nie že by to potrebovala (xD). Vlasy si zviaže do pevného drdolu, aby jej neprekážali v boji a otočí sa celá smerom, kde cíti chakru, pričom však zostáva naďalej sedieť na zemi. Snaží sa nejak pochopiť vzácne možnosti, ktoré chlapec má. Nepríde jej normálne len tak zistiť cudzí primárny element a spolu s ním aj tak luxusne vidieť do diaľky. Holt, niekto sa vie narodiť*
Sasori Shintaro: Primární element je Suiton, pokud má i jiné elementy to nevím. *Podotkne, jakoby o nic nešlo a přemýšlí, zda tam jít nebo ne, sice to může být nepřítel, ale na druhou stranu to může být i obyčejný ninja ale to je jedno zabít dotyčného může tak nebo tak. *Mimochodem ke mně nepatří, jsem tu sám. *Dodá Sasori a pomalu se postaví, vezme si svůj velký svitek smlouvy s Kuchiyose (Vlci), připevní si ho na takový provaz (jako když měl Naruto ten velký svitek v Sage Modu v boji proti Painovi). Natáhne se pro svou hůl Ōyamatsumi a tu si připevní do speciálních úchopů na zádech a tu si taktéž připevní. *Tak můžeme jít rovnou tam a zjistit že je to jen někdo kdo prochází, nebo můžeme zůstat tady a já zjistím odsud, jak vypadá pak mi ukážeš bingo a já řeknu, zda tam je nebo není, platí?
Satsuki: *Pretočí očami pri jeho vysvetlení, prečo koná tak ako koná. Ona možno precitla aj vďaka deťom ale okrem iného ju ku Ketchugakure ťahá aj silná láska. Láska k niečomu, čo spolu so Shikim obnovili v podstate z ničoho. Možno aj preto ma na vec trochu iný názor. Avšak v moment, kedy ucíti chakru, udrie silný oder chakry do nosa aj jej. Využije Kagura Shingan na presne určenie polohy danej chakry a položí ruku na rukoväť Shikyo Hebi* Hej, tiež to cítim. Je zvláštne, že tu cítiť niekoho iného... Ved celá oblasť je prázdna. *Poznamená, keď má stopercentnú istotu, že daná chakra nepatrí ani Mito, ani Rokubimu. Prosto majú nejakého nepozvaneho hosta* Prišiel si sám alebo tu máš nejakú spoločnosť? *Spýta sa radšej pre istotu svojho spoločníka. Je to síce banalna otázka ale nechce zbytočne zabíjať nevinných. Tak či tak si musí zistiť najprv čo tu vôbec ten človek robí. Pre istotu si vytiahne z kapsičky aj bingo knihu a skontroluje všetko nové o momentálnych nukeninoch. Postupne si tam pripisuje nové a nové informácie, ktoré pochyti po cestách*
Sasori Shintaro: Lana si možná myslí že jí podléhám, ale neposlouchám žádné rozkazy, hodí se mi to k místu kde momentálně být, dostanu se k zajímavým informacím a lehce se dostanu k penězům. Možná že mě více vyhovuje představa anarchie a války, ne že bych se to pokoušel vyvolávat. Navíc vesnice sice může poskytnout možnost cestování ale kdykoliv může vydat rozkaz k návratu například v období války, kdy je potřeba Ninji mít doma ve vesnici a já nehodlám poslouchat nikoho, prostě si budu dělat, co sám uznám za vhodné. *Sasoriho tón hlasu je naprosto klidný, pak se usměje. *Každý k tomu má jiné názory, nemá cenu se o tom zbytečně takto bavit. *V tom Sasoriho udeří poměrně silná chakra, jejíž hodnost by přirovnal k silnější S+. Sice je to méně než má Sasori nebo Satsuki, která tu je ale stále ti něco je. *Cítím nějakou silnou chakru.
Satsuki: *Neplánuje sa mu do toho montovať, odjakživa respektuje názory každého jednotlivca, hoci sa môžu od tých jej mýliť. Rovnako ani nikomu necpe svoje náboženstvo. Skôr ju zarazí ten tón, ktorým podloží svoju otázku okolo Kekkei Genkai. Trochu podozrievavo na neho kútikom oka zaškúli a rozhodne sa dať si trochu pozor na vlastné slová, aby náhodou niečo proti nej nepoužil* Ale aj v tej organizácii v podstate podliehaš nariadeniam neschopného veliteľa... V čom sa to líši od dediny? Tá ti takisto môže dať povolenie cestovať. Je jedno, kde žiješ, vždy sa musíš prispôsobiť pravidlám alebo ich minimálne nie moc viditeľne porušovať. A o tom je holt celý svet. Aj keby zničíš každého Kageho, vždy musia existovať zákony a niekto, kto ich určuje a kto dohliada na ich dodržiavanie. Inak by vo svete zavládla anarchia, vojny a podobne... Len je teda otázne, či má každá dedina toho správneho človeka vo vedení.
Sasori Shintaro: Dalo by se to tak říct, schopnosti Kekkei Genkai jsou, velké nemám pravdu? *Věnuje Satsuki takový pozorný pohled ze kterého jakoby jí chtěl dát vědět, že ví, že i ona nějaké takové Kekkei Genkai vlastní. *Nehodlám poslouchat rozkazy nějakých Kagů ať už těch co si to zaslouží nebo těch co nezaslouží. Co dělat budu a co nebudu o tom so rozhoduji jen já sám a nikdo jiný. *To je už Sasoriho názor, nevěří dnešnímu světu ani jeho systému, proto už déle uvažuje, jak zničit systém jakým fungují vesnice a zkusit zavést zcela jiný, díky kterému už nikdy nebude žádný Kage, který zneužívá své postavení a dělá si naprosto cokoliv, co se mu zachce (jako takový Mizukage). *Každý má jiný názor a každý je jinak unikátní, i když se podíváš na dva stejné stromy každý je v něčem úplně unikátní a hlavně samostatný nepotřebují nějaké nesmyslné věci jako je Kage a podobně.
Satsuki: *O Shikiho prekliatej pečati vedela a je celkom rada, že sa jej zbavil. Je to síce fajn pomôcka v boji ale zase na druhú stranu je to dvojsečná zbraň. Zaplnenie ostrova zeleňou jej príde ako fajn nápad a musí najbližšie Shikiho dosť pochváliť. Netuší síce jak to tento záhradník dokázal ale hlavné je, že sa môžu pyšniť krásnym okolím* To znie fajn. Máš nejaké zvláštne schopnosti na urýchlenie rastu stromov? *Spýta sa so záujmom v hlase. Nechystá sa mu ich dedinu nejak vnucovať ale zaujíma ju, kvôli čomu má taký názor* Nechce sa ti spadať pod rozhodnutia Kageho, či je v tom čosi viac? Svojím spôsobom ti rozumiem, voľne cestovať má síce svoje výhody ale na druhú stranu je fajn mať miesto, kam sa môžeš vždy vrátiť... Určité zázemie a dedinu, ktorá stojí za tebou. Nie každý Kage je síce hoden svojho mena ale vždy mám lepší pocit, keď sa môžem pohodlne vyspať na mäkkej posteli a nemať obavy z nejakého útoku, či tak. *Znova sa celkom rozkecá a to ani nemusí klamať. Cestovanie má síce svoje čaro ale nič sa nevyrovná tomu úžasnému pocitu, keď môže ľahnúť do postele v objatí jej milovaného muža. A takisto sa žiadne ráno nevyrovná tomu, kedy im do postele vtrhnú ich neposedné deti a dožadujú sa pozornosti*
Sasori Shintaro: Nic velkého, jen Zem Válek už není tak pustá ale prorostlá hustými lesy, ať už jehličnatých stromů, listnatých nebo smíšených a jeden takový strom je i v centru vesnice. Pak jsem mu pomohl odstranit prokletou pečeť, není to asi žádným tajemstvím, že jí měl a že jsem ho zbavil právě této schopnosti. *Nemá důvod jí to zatajovat, žádné mlčení o tom v dohodě nebylo, a pokud je to jeho žena tak stejně v tom není problém, sice by jí neměl tak úplně věřit ale má pocit že v tomto mu nelže. *Nebyl to žádný problém, byla to maličkost a Ketchūgakure vypadala celkem hezky, bohužel já bych asi už v nějaké vesnici ni žít nechtěl.
Satsuki: *Spokojne jej vystrelí kútik úst hore do šibalského úsmevu. Konečne má nejakú infošku o tom skurvysnovi a to dokonca zdarma. Lane dala stovku a hovno z toho. Keď však prezradí, že jeho služby využil jej manžel, prudko sa posadí a trochu sa k Sasorimu prisunie* Čo od teba chcel Shiki? Nič mi nespomínal... *Vytiahne si z brašničky svoju čelenku so znakom Ketchugakure* Možno na to nevyzerám ale som manželkou Chikageho. A tak nejak chtiac-nechtiac aj čiastočným členom rady dediny... Nie úplne, asi by mi prekážalo, keby nemôžem chodiť kadiaľ sa mi zachce. *Zaškerí sa a potom si čelenku uviaže okolo čela. Dosť dlho ju nemala na sebe ale celkom ju serie to, že sa pod ňou hrozne potí. Každopádne, v kľude čaká, čo z neho vypadne. Shiki jej o žiadnych službách nehovoril, tak ju celkom zaujíma, čo robí poza jej chrbát* "Snáď len nie nejaké nekalosti... Z nich našťastie narozdiel odo mňa vyrástol úplne." *Pomyslí si a začne udrzobávať trošku sušeného ovocia, ktoré má ešte zo Zeme Vetra*
Sasori Shintaro: Hm zajímavé, Mizukage je osoba kterou znám trochu blíž a mohu říct, že si je jistý nejspíš tím že překypuje vlastní silou nebo je možné že spoléhá n sílu dvou Bijuu, která Kirigakure vlastní. Yonbi a Gobi, jehož Jinchuriki nyní pracuje jako jeho věrný. *To že Satsuki nyní odmítla jeho nabídku, ho moc nepřekvapuje, ovšem pak ho něco napadne. *Hm tak je to jeden člověk, například Chikage byl s mojí prací nadmíru spokojený. *Podotkne, dělá si takovou reklamu, kdoví zda Satsuki někoho nezná a nemohla by Sasorimu zajistit dobrou prácičku při které by si mohl dobře vydělat. Poté skončí s potlačování své chakry, je zbytečné v tom pokračovat a tak jen sedí. *Je těžké o něm něco zjistit nikomu nic neříká a nikomu se nesvěřuje, veškeré informace si drží sám pro sebe jakoby Kirigakure nevěřil a věřil jen sám sobě.
Satsuki: *Zamračene zavrčí a odfukne si prameň bielych vlasov z tváre* Tá ženska vie kedy zmiznúť... *Čosi si k tomu ešte zabrble a trochu unavene si pomasiruje boky hlavy, respektíve spánky* Ide o to, že na Summite, ktorého súčasťou som bola aj ja, mi prišiel Mizukage nejak až moc istý sám sebou. Nepotrebujem konflikt, pretože okrem iného som na ceste kvôli ochrane niečoho pre mňa dôležitého. A súčasťou toho je aj snažiť sa moc nevycnievat z davu... Každopádne, rada o prípadných nepriateľoch viem čo najviac. Môžem sa potom pripraviť na najhoršie a v najlepšom prípade si nájsť voči všetkým esám môjho nepriateľa nejaké štíty. Osobne by som si mohla nájsť tie jeho esá aj sama ale nepotrebujem dostať do problémov moju dedinu. *Trochu sa rozkeca. Je to už celkom dlho odkedy sa mohla takto voľne s niekým pozhovarat. A s Mito sa o týchto veciach nejak baviť nechce. Vo veľa ideologiach sa rozchádzajú. V tom ju chlapec zaskočí divnou žiadosťou o kontrolu chakry. Nemá s tym problém, preto sa len trochu zasustredi a následne si zahryzne do pery* "Jak ja neznášam týchto typkov." *Pomyslí si ale navonok sa len Uškrnie* Pekne. *Poznamená a pohodlne sa oprie o ruku* Mno... Znie to síce lákavo, najať si niekoho mimo mňa ale holt tá vaša vedúca vrhla na vašu partu nie moc pekne svetlo. Keď z nej vytrieskam naspäť prachy, tak to možno zvážim. Zatiaľ som len váš nespokojný zákazník.
Sasori Shintaro: Byla to ona. Nevím, pod jakým jménem jí znáš, ale má bílé vlasy a vypadá celkem směšně. *Poví Sasori s úsměvem. *Momentálně to místo vlastně vedu, vůdce a i zástupce jsou pryč. Moje postavení je třetí nejvyšší, takže jsem nyní vůdcem, takže mohla bys mi povědět něco o té dohodě? *Nakonec se to dozví dřív než by čekal a zamyslí se. *Asi by bylo dobré si to teď vyřešit se mnou, Lana je pryč a upřímně nemám tušení, kam zmizela ani při použití Tōmegane no Jutsu nemohu nic najít. Někdo by si řekl, že je mrtvá a tu šanci stále vidím dost reálně, ale myslím, že kdyby bylo po ní poznalo bych to. *Následně Sasori úplně potlačí svou chakru, takže ho nyní je naprosto nemožné vycítit pomocí žádné techniky (Chakura Yizhi no Jutsu). *Myslíš, že mám problém se kamkoliv dostat nebo tam zapadnout a dočasně se tam ukrývat? Zkus se podívat na mou chakru. *Podotkne s úsměvem. *Mohl bych ti ve stejné ceně nabídnout jinou službu o Mizukagem není co zjistit.
Satsuki: *Vypočuje si jeho rozprávanie a jeho slová si ešte zopárkrát opakuje v hlave* Nie som si istá, či to vedie žena, ktorá mi dala sľub ale... Minimálne jeden z vás mi je čosi dlžen a nie zrovná krátku dobu. A ja nenávidím čakanie. *Ľahne si a hľadí na krásne nebo nad sebou* Volaj ma Shion. *Vyriekne po chvíli a natočí zľahka hlavu smerom k Mizu* Vedie to tá Lana či niekto iný? Pokiaľ áno, tak mi je vás úprimne ľúto. Za takú sumu, ktorú som jej poskytla, mi mohlo informácie o Mizukagem zistiť plno iných. Poslala som síce správu po jednom z vás ale ak s ňou náhodou budeš, tak jej odkáž, že si čoskoro prídem pre peniaze, samozrejme aj s úrokmi. So mnou nikto vyjebávať nebude. *Doplní a začne si znudene vyberať špinu spoza nechtov. Dosť zanedbáva svoj zovňajšok odkedy je na cestách* Nenapadlo ti nejaké iné útočisko? S chakrou, ktorú máš, musíš byť určite cenný pre mnohé dediny. Minimálne u nás by si možno po niekoľkých opatreniach útočisko našiel. *Spýta sa len tak medzi rečou, aby nebolo moc ticho. Chlapec jej nepríde nejak extra nepriateľský, skôr len odtažitý, čo tak nejak chápe aj ona sama*
Sasori Shintaro: To mě mrzí, že to vyznělo jako rozkaz, myslel jsem to spíše jako nabídku, pokud nechceš tak si klidně stůj tam kde jsi. *Moc ho nepřekvapuje fakt že Satsuki zná organizaci Inazuma, nikdy neschvaloval, aby byli známí ale tak je to Lany rozhodnutí. Sasori je jejich členem jen aby si mohl občas něco vydělat, ale jinak jim není žádným způsobem věrný. *Jsem pouze muž, který má rád klid a miluje lesy. Jinak co se týče toho šátku tak jsem členem party lidí, kteří ho nosí, jako znamení kam patří ale, pokud tě zajímá to, zda jim jsem věrný tak nejsem. Řekněme, že dle mě to vede špatná osoba, je nekompetentní a nedokáže správně vést. Jsem u nich jen, protože si občas rád vydělám a mám větší šance, když budu u nich, než kdybych tam nebyl, takže pokud s námi máš nevyřízené účty tak mě se to netýká. Říkej mi Mizu a jak mám říkat tobě?
Satsuki: *Zamračí sa a prekríži ruky na hrudi* Nikto mi rozkazovať nebude. Ale tak nezdáš sa byť nepríjemný, tak to zatiaľ nechám tak. *Vyhlási nakoniec a aj tak sa posadí, avšak, dva metre od neho. Stále nevie čo je to zač a nechce nechať nič na náhodu* Kto teda si? *Spýta sa a oprie sa rukami za seba. Zatiaľ tu nikoho nevidela a tá šatka ju celkom zaujíma. Jej pamäť ju prosto neoklame. A rada by si o Lane niečo málo zistila, je jej predsa dlžná či už služby alebo prachy. A Satsuki nenávidí čakanie* Spoznávam totiž len šatku zdobiacu tvoju ruku... Čo ma zas tak moc neteší. *Zamrmle si popod nos a nahlas zívne. Konečne trochu odpočinku po tak dlhej dobe. A aj vcelku príjemná klíma*
Sasori Shintaro: *Užívá si ten klid, když v ten moment zaslechne hlas, přesněji ženský hlas a zdá se, že je mladá aspoň to Sasori dle hlasu usoudí. Někdo by se mohl leknout nebo podobně ale Sasori se ani nepohne, ihned aktivuje Kagura Shingan a překvapí ho rovnou dvě věci, velké množství temné chakry, která je ovšem jiná než tu kterou už jednou cítil, je výrazně větší, zároveň cítí její primární elementy a těmi je Raiton se Suitonem, takže si je jistý že Satsuki ovládá Kekkei Genkai. * „Suiton a Raiton? Jaké Kekkei Genkai asi tvoří kombinace těchto elementů.“ *Prozatím se nezvedá, jen otevře oči a dívá se na ten krásný výhled. *Nedělej na mě baf a posaď se vedle mě, je tu krásný výhled. *Odpoví naprosto klidným hlasem, zdá se sice přátelský ale pravdou je že se mu na takovém místě nechce bojovat kvůli blbostem. *
Satsuki: *Ľahne si úplne celá na mramorovú lavičku a sleduje nejaké obrázky hore na vnútornej časti vrchu chrámu. Nechápe moc tie obrazce ale príliš dlho sa nimi nezapodieva. Pre istotu skontroluje okolie pomocou Kagura Shingan a dostane obrovský "úder do nosa", keď ucíti Sasoriho chakru. V momente z lavičky vystrelí a vybehne von z chrámu. Presunie chakru do nôh, aby mohla vybehnúť hore na vrch. Oblečené má skrátené kimono od Sayi, na ktorom má svoje špeciálne kožené brnenie. Za opaskom má množstvo svitkov a samozrejme aj Chakram. Na chrbte má puzdro pre Shikya a katanu ale to nosí v podstate skôr len ako imidžovku, keďže je na katany noob. Na stehne má pripevnený svitok so zmluvou s mačkami* Kto si? *Vybafne na Sasoriho ale zatiaľ zbraň netasí. Kým na ňu nezaútočí, tak nemá dôvod útočiť prvá. Jeho ksicht z Bingo knihy nepozná, preto ho zatiaľ za nukenina nepovažuje. Spozoruje však šatku a prižmúri oči. Snaží sa spomenúť si, kde len že ju videla. Keď v tom jej to dôjde!* "Lana, Kami... Asi tiež žije v tej Pustej zemi. A pracuje pre Lanu... To by šlo využiť." *Pomyslí si ale zatiaľ nijak nekoná*
Sasori Shintaro: *Sasori zavítal na toto místo z jednoduchého důvodu a tím je přemýšlení a plánování smrti Mizukageho. Ovšem toto místo je pro něj tak krásné že mu přijde nepatřičné, aby plánoval něco jako je vražda, předci jen jsou tu krásné stavby a zároveň tu zavládla příroda. Pokud jde o přírody tak k ní má velmi blízko minimálně toho co se týká stromů, k těm má nejblíž. Oblečený je v ( odkaz » ), vlasy má poměrně dlouhé a hlavně co ihned bije do očí je fakt, že je má barvené tak že půlka je blonďatá, což je jeho přírodní barva a druhá půlka je černá, zrovna černé vlasy má přehozené přes půlku tváře že s tím z velké části kryje i vlastní jizvu, která začíná pod pravým okem a pokračuje přes nos a končí na začátku toho levého. Vedle levého oka má tetování ( odkaz » ) a vedle sebe má na zemi položenou svou hůl Ōyamatsumi a Velký svitek smlouvy s Kuchiyose (Vlci). Sedí, v tureckém sedě se zavřenými oči na střeše nejvyšší budovy tohoto místa. Nepočítá, že by tu někdo mohl být, takže ani nepotlačuje chakru a ani jí nevyhledává, Sasoriho zásoby chakry jsou obrovské, aniž by vstoupil do Sage Modu díky blízkému vztahu k přírodě. Okolo levé ruky má omotaný šátek, což je poznávací znamení členů organizace Inazuma. Nemá ani tušení že celkem blízko se nachází Satsuki, která by pro něj mohla být velkou hrozbou minimálně podle jejích zásob chakry. *
Satsuki: *Momentálne sa rozhodla pre chvíľku oddychu a tak sa vydala do akéhosi chrámu, ktorý vidiet už z diaľky. Trochu ju desí to, že tu nikto nežije ale zase na druhu stranu je to ticho celkom príjemná zmena. Chrám však aj napriek všetkému pôsobí stále celkom krásne a je na ňom vidno, že ho nerobil nejaký neskúsený človek. Detaily sú vskutku prepracované. Dotkne sa jednej zo stien a následne sa posadí na mramorovu lavičku* Kto vie čo sa tu udialo... *Povie si skôr sama pre seba a pohodlne sa oprie o stenu. Chcela sice pátrať ale prečo si nedopriat chvíľku oddychu?*
konec: --..--
Mito: *Po dlouhém souboji s podivným přízrakem se vydala do vesnice nad místem souboje. Procházela se vesnicí a sledovala každého člověka. Na tváři si držela novou masku, v tašce měla krystal. Samehadu na zádech a katanu po pravém boku.* "Měla bych si říkat nějak...odlišit se od minulosti." /Slečno, pojďte se podívat do Bijuu no Shinden, jen na pět Ryo. *Začal jí lákat nějaký obchodník s lupeny, jakoby to byla nějaká atrakce. Mito vytáhla z kapsy pět ryo a hodila mu je, vešla na stezku někam do kopce, divila se, že tam je tak podivný povrch. Vyšlápla si x schodů, nepočítala je, nohy měla dost silné z toho, že většinu života tahala Samehadu na zádech. Konečně došla do konce, do chrámu. Vešla do jeho zdobeného prostoru, který byl až moc honosný na to, jak prázdné místo to bylo. Kdysi tu asi bylo něco důležitéh, uctívali zdě někoho, nebo tu sídlila důležitá osoba. Mito stále přišlo podivné to jméno,....bijuu no shinden...Mito si tovyložila jako vězení pro bijuu, proč by ale bijuu dávali celý chrám. Nechápala. nicméně se posadila, spíše poklekla k místu, kde vytáhla z vaku průhlednou kouli, položila ji na zem na tašku a složila pečetě, soustředila se na Suzuyu. Viděla jak se obraz v kouli pomalu zostřuje. Mito spatřila Suzuyu se Satsuki, něco prováděli, ale Mito yla šťastná, že je vidí, že vidí Suzuyu s jeho dcerou a že se dobře baví, spíš, že si stále mají co říci ikdyž je Satsuki nukenin a Suzuya Kagem. Vypadal stále stejně. Mito přejela rukou po kouli, kde ho viděla a zatlačila dlouhým mrknutím slzu. Obraz zmizel a Mito schovala kouli do brašny, složila ruce a přiložila si malíčky k čelu a palce k oblasti nosu. Začala se modlit, po dlouhé době opět mluvila k podivné idee boha, pro Mito to byl její osud, někdo, kdo udával chod světa. Dalo by se říct, že mluvila v mysli ke své lásce, ale aniSuzuya nedosahoval velikosti jejího božství.* "Pane milovaný, prosím..odpusť mi mou pošetilost, dodej mi sílu pokračovat v cestě, kterou jsem si určila, dodej mi odvahy k dalším krokům dál od domova, dodej mému domovu stejnou atmosféru, jakobych tam stále byla, dodej mé věrnosti sílu, dodej mi odvahy k návratu. Doufám, že to všechno vyjde jak jsem si přála. Ať jsem v jeho očích víc, než jen hezká tvářička s očima, po kterých touží, ať se mu alespoń trochu vyrovnám, ať se nemusí stydět." *Povzdychla si a sáhla si pdo masku, aby setřela slzy, které se jí kutálely po tvářích. Stýskalo se jí a to byla pryč jen chvíli. Bála se, že to déle nezvládne. Spočítala si peníze ve váčku, měla našetřeno dost, od Suzuyi si nevzala ani ryo, byl to její nápad, chtěla si to vyžrat celé sama. Vyšla z chrámu, ještě se ohlédla.* "Drželi tu i Kyuubiho?" *Byla poslední věc, která jí projela hlavou, než odešla. Vydala se do ulic doplnit zásoby jídla a vody, aby mohla pokračovat dále v cestě. Bylo to zvláštní místo, nezvyklí lidé, až moc přítelští, zajímali se a na to Mito nebyla zvyklá.* A jak paj se jmenujete mladá paní? *Optala se starší dáma, od které si koupila svazek mrkve.* Hm...Shae. *Odpověděla a odešla. Takhle vzniklo jméno, které si Mito vybrala k využívání mimo vesnici. Shae...význam? To snad nemělo ani, byla to první věc, která ji tehdy napadla. Když měla vše nakoupeno, posadila se na zídku u jedné postranní uličky, vytáhla si deník a otevřela skrytý prostor, ve kterém měla schovaný pramen Suzuyových vlasů, cítila se doopravdy hloupě, když je držela v ruce, schované v kožené rukavici a pod maskou si k nim čichala. Byla na něm závislá a teď, teď byla sama, bez Sayi, bez Aody, bez nikoho, koho kdy znala déle než týden. Potlačila své nutkání ho přivolat, byl se Satsuki a ona musela pokračovat v cestě. Během hodiny se ocitla opět na cestě po světě. Na zemi, Samehadu na zádech, tvrdou tvář s kamenným výrazem, skrytou pod maskou, svázané vlasy do copu a oblečená v odkaz » brázdila stezky lesů, orientovala se pouze za pomoci kompasu a map, které měla volně schované v kapse.*
Shoutboardy končí. Více zde.