Přidej zprávu »
---: ---
Rin Yoru: *Keď Renzo odišiel, umyla riad - odišla do svojej izby kde si pripravila veci na misiu. Drót, výbušné lístky a chili bomby si zabalila do malej kapsičky, ktorú si pripla na opasok. Prehodila si cez plecia čierny plášť bez rukávou s kapucňou odkaz » a na stehno si pripevnila púzdro s kunajmi. Potom sa posadila na posteľ a zavrela oči. Pomocou jutsu Hagane no Sakusei vytvorila krátke dve zbrane. Boli to krátke meče z čiernej ocele. odkaz » tie si pripevnila na chrbát. Pozrela sa do svojho zrkadla a vzdychla si. Jej biela pokožka až svietila v záplave jej čiernych vlasov, oblečenia a zbraní. Otočila sa teda ešte ku taške a nasadila si na tvár Oinin masku. odkaz » Tento odraz sa jej však nepáčil o nič viac a tak sa rozhodla, že ju nechá doma. Predsalen toto nieje sólová oinin misia. Počkala na návrat Renza v obývačke.*
Renzo Watanabe: To? To ne ale řekněme že jsem se dostal do jedné chemické laborky a odpálil jsem něco co jsem odpálit neměl a nějaký ten výpar z těch chemických blbostí mi sežrala pigment vlasů. *Renzo si pamatuje jako kdyby to bylo včera co se tohle stalo, nicméně nyní se sehne pro talíř co po Rin zůstal a odnese ho do kuchyně kde ho nechá ležet na kuchyňské lince. *Tak já skočím pro žádost na tu misi, pak se vrátím připravíme se a vyrazíme dobře? *Renzo se pak odejde obout a následně vyrazí na cestu nejdříve přijme tu žádost od svého klienta na úkol žoldáka, který je spojený s tou misí a tu taky pak ihned pro Rin přijme s tím že Renzo ji bude dělat bojovou podporu a pak vyrazí zpátky domů. *
Rin Yoru: /Kde takú prekliatu pečať zoženiem?/ *Pomyslela si keď počula o výhodách ktoré Renzovi poskytuje. Napokon ale uznala že by jej rozdvojenie osoby ešte viac komplikovalo život tak sa na to vykašlala.* Ohľadom misie beriem čokoľvek čo máš. Nie som práve vyberava. *Pousmiala sa a odsunula tanier na bok. Už nevladala dojesť zvyšok.. hold mala dosť stiahnutý žalúdok.* Zmena farby tvojich vlasov je tiež vedľajší efekt tvojej pečate? *Opýtala sa a naklonila hlavu mierne na bok.*
Renzo Watanabe: Dal mi ji proti mé vůli jeden muž ale do dnes nevím kdo to byl a co mi způsobuje? Dává mi celkem velkou moc, protože daleko zvyšuje moje fyzické schopnosti a také sílu mojich Jutsu, kromě toho poskytuje vlastní samostatná Jutsu s tím že pár jsem si jich vyvinul já sám. *Renzo přemýšlí nad nějakou misí a něco ho napadlo, dostal žádost od jednoho zákazníka aby se zapojil do jedné mise Takigakure no Sato během které budou muset ulovit trojici Nukeninů a proč chce jeho klient aby se do té mise přidal? Chce aby Renzo jednomu z nich sebral jednu věc a tu mu donesl tak ho napadlo že by se to dalo pěkně spojit a on by tu misi mohl pro Rin přijmout a sám se zapojit. *Měl bych jednu misi ranku A.
Rin Yoru: *Odkrojila si sústo a kým prežúvala mykla plecmi a prikývla.* Misia by mi padla vhod. Na mojich cestách som toho práve veľa nezarobila. *Priznala keď prehltla a skúmavo si prezrela Renzovu tvár.* Ako si vlastne prišiel ku tej prekliatej pečati? Čo ti spôsobuje okrem Tenshiho? Znie to dosť zlovestne.
Renzo Watanabe: Vlastně netuším, moc zájmů nemá a tak uvidíme no. Nicméně možná ho nepoznáš nejsem daleko od toho abych ho zvládl tak se neboj dobře? *Renzo opravdu věří že Tenshiho má už skoro zvládnutého ale to Tenshiho trochu naštvalo a učinil jedno menší rozhodnutí a to že Renzovi ukáže že ovládnout se nenechá a dovést ho nenápadně k tomu aby ho opravdu uznal jako samostatnou existenci. To Renzo ale nemá tušení co mu Tenshi chce udělat a asi je i lepší že to neví. *Nechceš dneska něco podniknout? Mise, nějaká zábava venku nebo tak podobně?
Rin Yoru: *Pousmiala sa keď si ich troch predstavila ako sa vo vnútri Renza klbčia tí traja o dominanciu.* Pokúsim sa teda Tenshiho neprovokovať. *Zamyslela sa a v duchu sa predstavovala ako bude spávať s nožom pod vankúšom.* Po čom zvykne túžiť? Okrem masakrovania nevinných náhodných okoloidúcich? *Jej tón bol žartovný chcela napätú atmosféru odľahčiť.*
Renzo Watanabe: Ne neovládám ho ale aspoň nikdy nejsem sám a jsme vlastně takový tři blbečci co se navzájem perou v jednom těle. *Renzo o tom sice vtipkuje ale ze začátku ho to strašně moc děsilo ale už ví že s tím nic neudělá a musí se s tím naučit žít. *Musím to brát i z pohledu Tenshiho, on nechce být uvnitř mě a cítí se tam jako vězeň a i přes to že jaký je mu nemohu říct že by neměl existovat, věřím že jsem na dobré cestě najít nějakou symbiózu. Pokud jde o tu změnu tak spíš to jsou momenty kdy to on strašně moc chce a kdy vyvine velkou mentální sílu pomocí které si vynutí to že přebere otěže, kdyby teď měl důvod aby strašně moc toužil po ovládnutí těla tak by se na mě mohl změnit rovnou, sice ano snažil bych se mu v tom bránit ale mentální síla není moje silná stránka. *Renzo se u toho tváří naprosto klidně a během toho dopije svůj džus, protože žádné jídlo tam už nemám. *
Rin Yoru: *Prestala žuť sústo keď rozprával.* /Úžo, čo viac si môžem priať než žiť v domácnosti s niekým, kto sa môže lusknutím prsta premeniť na vražednú beštiu./ *Zažmurkala a napila sa džúsu.* Vyzeráš s tým byť zmierený, znamená to že to už máš pod kontrolou? /Nerada by som sa jedno ráno zobudila s nožom pod krkom./ *Dodala v duchu.* Myslím tým.. kedy ku tomu dochádza? Len počas boja alebo sa môžeš proste ako Tenshi zobudiť?
Renzo Watanabe: *Pro Rin to asi obyčejné ráno není ale pro Renza je to nejspíš úplně normální, popravdě se chová jako kdyby se večer nic nestalo a ono to tak z jeho pohledu i je. Sex žádný nebyl a ona jen neudržela své emoce na uzdě a on tam pro ní byl až do rána. Však to je asi něco co byl udělal úplně každý ne? Nejspíš to tak není ale Renzo si neuvědomuje že je prostě takovej ten hodnej klučina. *Jsem rád že zůstáváš, nicméně asi bych ti taky mohl říct jedno tajemství že? Takže ovládám schopnost, která se jmenuje prokletá pečeť a jde o to že to vypadá že na můj mozek měla nějaký vliv a vytvořila se mi v hlavičce druhá osobnost s vlastním rozumem, vůlí a názory. Takže jsem si řekl že je možné že třeba s tím druhým Renzem, který se nazývá Tenshi (Anděl) možná i setkáš přímo tak abys nebyla zaskočená a nenech se jeho jménem oblbnout. Sice si říká takto ale je to hodně zlá bestie, která kdyby měla vlastní tělo tak by se to dalo brát jako jeden z nejvíce hledaných Nukeninů, které by ale nikdo neporazil protože ovládá i moje schopnosti a Son s ním s klidem spolupracuje. Už se mu povedlo párkrát převzít kontrolu a zabít i pár nevinných ale tak pokouším se s ním dojít k nějakému kompromisu a najít cestu k nějakému společnému souznění ale je to asi ještě běh na hodně dlouhou trať. *Renzo si řekl že by bylo fér tohle Rin říct, je to první člověk jakému něco takového řekl ale součsně u toho Renzo byl tak moc klidný jako kdyby vlastně jen říkal jaké bude příští týden počasí. *
Rin Yoru: *Vypočula si ho a pozrela sa z taniera na Renza.* Ďakujem, pokiaľ si pamätám vždy ti to v kuchyni išlo. *Pousmiala sa trochu hanblivo.. a posadila sa za stôl. Posadila sa za stôl, popriala mu dobru chuť a pochválila, že je to chutné už po prvom súste. Každopádne toto ráno nebolo obyčajné a nehodlala ignorovať to čo sa včera stalo.* Rozhodla som sa, že tu nejaký čas zostanem.. ak s tým budeš súhlasiť. *Začala opatrným hlasom a pozrela na neho iba kútikom oka.*
Renzo Watanabe: To nebylo nic důležitého, bylo to něco čistě pracovního. *Odpoví Renzo klidně a naznačí Rin aby se usadila. *Tohle je pro tebe, myslím že pořádné domácí jídlo jsi dlouho neměla a tak by sis tohle dát mohla. *Navrhne Renzo a pak si počká na Rin aby se sám mohl pustit do toho svého i když to nevypadá tak dobře jako to jídlo Rin ale on si to své dá radši, pro něj tohle moc není a Rin je ta co byla několik let na cestách, takže tohle se určitě hodit bude pro nabrání trochu více živin do těla. *
Rin Yoru: *Pousmiala sa na jeho poznámke.* /Utopiť sa by bolo pri mojom klane dosť náročné./ *Pomyslela si a prešla prstom po strane svojho krku kde boli aktuálne takmer neviditeľné zárezy - jej žiabre. Potom sa obliekla do svojho klasického-obľúbeného oblečenia. odkaz » Vyšla za Renzom do obývačky práve čo sa zatvorili vchodové dvere.* Mal si návštevu? *Opýtala sa a zazrela na stole raňajky. Zaškvŕkalo jej v bruchu. Sama variť veľmi nevedela, domácu stravu teda nemala roky. Predsalen bola stále na cestách.*
Renzo Watanabe: *Mezitím co se Rin koupala tak Yuri stihl vše co bylo zmíněné v předešlém odpisu a kromě toho ještě stihl dojebat jednu porci snídaně tím že to krásně osladil cukrem a tak se to ani nedá žrát, aneb když je člověk debil a nepodívá se co tam vlastně dává. Proto to vyhodí a jídlo připraví jen pro Rin a dá to na stůl vedle skleničky s džusem, sobě mezitím připraví nějakej jogurt bohatej na proteiny a nějaké to ovoce, Renzo toho moc nesní a celkově nikdy moc jídla nepotřeboval a tak si vystačím s tímto. Jeho hlavním jídlem dne bude beztak oběd ale zatím nejí a čeká na Rin ale moc ho to nebaví a tak dojde ke dveřím do její koupelny a hlasitě na ně zabouchá. *Rin! Pokud ses neutopila tak ti chci jen říct že máš připravenou snídani! *Pak se vrátí a zaslechne klepání na dveře tak otevře a předá nějakému muži ty Ninja čelenky mrtvých Ninjů z Kumogakure co Renzo měl za úkol a taky to udělal. Pak zavře dveře a nezbývá mu nic jiného než čekat na Rin. *
Rin Yoru: *Neprestala kráčať a smerovala do kúpeľne aj keď počula jeho poznámku o tom ako vonia - len pokrútila hlavou. Zhodila zo seba tričko a nohavičky, sadla si do vane a obliekla sa do teplej vody. odkaz » Schúlila sa tam a telo sa jej chvelo. Spomínala na všetko čo bolo povedané, premýšľala nad tým čo zostalo nevyslovené. Renzo ju má rád. To vedela - po ich tréningu pred rokmi to bolo viac ako očividné. Nehovoriac o tom, že keď sa prebrala z kómy prvé čo vnímala boli jeho pery na jej ústach. Povzdychla si čím spôsobila vo vode bublinky. Jeho city ku nej už neboli také hlboké, aspoň si to myslela - pôsobil tak, no potom čo mu prezradila kým skutočne je.. po tom ako ju celú noc utešoval...* /Mala by som odísť?/ *Štvalo ju, že nemá kto reagovať na jej vnútorné pocity. Predtým jej vždy odpovedala Gobi. A jej rady boli vždy múdre. Teraz na to bola sama. Na jednej strane.. nemal ju kto súdiť, no aj tak -. V hlave mala chaos! Jedna myšlienka cez druhú, motali sa a ona sa v nich zamotávala čoraz viac.* /Kam by som šla? Patsumi v tomto živote zabiť nedokážem. Ani s pomocou Renza. To povedal dosť jasne.* /Mohla by som sa skúsiť zabiť. Možno moja ďalšia schránka bude super silná../ *Len čo ju to napadlo - zachmúrila sa a z hlavy to vypudila. Už raz spáchala samovraždu znova to robiť nemieni. Čo ju privádzalo k myšlienke, ktorá ju mátala ako si na svoj minulý život spomenula.* /Čo ak peklo existuje, zabila som sa a skončila som v ňom? Mojim trestom je, že nikdy nezomriem. Nikdy neujdem svojim démonom. Budem sa im len musieť postaviť./ *Ako to ale spraviť? Sama ani nevie po čom túži. Keď je jej pomsta v nedohľade. Sedela a hútala nad svojim životom až kým jej voda nevychladla. Postavila sa teda, usušila a vypustila vaňu. Stála nahá pred zrkadlom a dívala sa na svoj odraz. Táto tvár jej bola stále cudzia, aj toto telo. Niekedy mala pocit, že je toto celé len sen, zobudí sa a všetko bude v poriadku. Všetko bude tak ako má byť.*
Renzo Watanabe: Dobrá. *Poví a pomalu se posadí, prozatím se nezvedá ale jen tam sedí než se trochu víc probere a uzná že i on bude potřebovat sprchu ale první bude třeba si zacvičit. *Mimochodem pěkně voníš. *Tohle Renzo a po těchto slovech rychle vypadne než stihne Rin nějak reagovat a zmizí venku na pozemku kde je taková zahrada a tam si zacvičí. První co udělal bylo zacvičení si, jako ostatně každé jeho ráno a takto si tam dá pěkně do těla a pak když je zpocenej jako prase jde do své koupelny kde si dá sprchu a převlékne se, oblékne si spodní prádlo a nějaké tepláky (černé – volnější) a kolem krku i nechá ručník ale víc si toho nebere. To že tím označí zašitá ústa na hrudi a svou Bijuu pečeť Hakke no Fūin Shiki, kterou má na břichu neřeší. Kromě toho odhalí i své tetování ale nyní ho zajímá jen to aby udělal sobě a Rin snídani a k tomu chce udělat nějaká vajíčka se slaninou. *
Rin Yoru: /Aspoň sa nechcel hneď rozprávať o pocitoch./ *Skonštatovala a nijako sa ku tomu čo povedal ďalej nevyjadrovala. Len sa pozrela na strop.* /Aká je pravdepodobnosť, že by bol opitejší než ja a nič z toho si nepamätal?/ *Opýtala sa samej seba. Musela však byť k sebe skeptická.* Idem.. do kúpeľne. *Špitla. Úprimne nevedela si predstaviť nič lepšie než teplú vaňu po tom - po tom všetkom. Posadila sa, zhrabla zo svojej tašky čisté oblečenie a pobrala sa do kúpeľne. Na Renza sa už radšej ani nepozrela. Ako tak kráčala po chodbe v hlave jej znelo ´shame´, ´shame´ - v pravidelných intervaloch hlasného zvona.*
Renzo Watanabe: *Ještě takto chvilku spí ale pak pomalu otevře oči, nejprve si neuvědomuje že tu takto u sebe drží Rin ale pak mu to dojde ale rozhodně ji nepouští ale ještě se o ní na chvilku opře svým čelem a zavře oči, jako kdyby se s ní chtěl ještě chvilku tulit ale dlouho ji už takto mučit nebude a tak ji pak pustí a převalí se na záda. *Tak asi dobré ráno, nebo odpoledne? Usl jsem pozdě takže nevím co je. *Renzo se tomu zasměje, on z toho moc vědy nedělá. *
Rin Yoru: /Dotykyyy kyaaa!!!/ *Cítila ako je v kombinácii s jeho zovretím a hanbou z večera stúpa do tváre červeň. odkaz » Na jednej strane nechcela aby sa zobudil, lebo nevie čo by mu na to všetko povedala - na druhej strane chcela ujsť čo sa jej nepodarí iba ak sa zobudí. Toto bola prekérna situácia.*
Renzo Watanabe: *V moment kdy se Rin pohne s tím že se pokouší se mu vymanit Renzo zareaguje tak že nespokojeně zabručí jako medvěd, kterého někdo budí uprostřed zimního spánku a trochu se zakroutí a Rin si k sobě přitáhne ještě silněji. Ne že by ji drtil nějakým vražedným objetím ale spíše jako kdyby tušil že se mu pokouší utéct a on ji nechtěl pustit. Také vypadá tak spokojeně když si takto tak spokojeně leží a drží si u sebe Rin jako nějakého plyšáka. *
Rin Yoru: *Keď sa zobudila za oknami bolo šero. Presne ten typ svetla kedy sa po neplánovanom zaspatí neviete zorientovať či je skoro ráno alebo neskoro večer - alebo či ide byť len upršaný deň. Na chvíľu zostala dezorientovaná, čomu nepomáhal fakt Renzovej blízkosti. Spoly na nej ležal a ešte aj v spánku si ju ku sebe pritláčal. Snažila sa rozpamätať. Whiskey, a .. potoky sĺz. Keď sa pozrela na Renzovu spiacu tvár a v mysli sa jej začali vynárať spomienky na jej nervové zrútenie.* /Nemohla som sa s tebou radšej vyspať ako normálna ožratá baba? Nie.. nie./ *Pomyslela si zahanbene a najradšej by sa skryla pod deku ale žiadnu nemala po ruke. Hrialo ju iba Renzove telo. Pokúsila sa odtiahnuť a nezobudiť ho pri tom.* /Aspoň jedno pozitívum to malo.. nemala som nočné mory./
Renzo Watanabe: *Tohle teda nečekal, ani neví jak ale skončí na zádech na její příjemně měkké posteli a Rin? Ta se mu roztomile choulí na hrudi a i když je ze začátku z toho trochu nesvůj nakonec nad tím jen mykne rameny a drží si Rin stále u sebe ale sám začne pomalu zavírat očka, netrvá to moc dlouho a on usne. Upřímně za život sice spal v posteli s mnoha dívkami ale nikdy a to nikdy zdůrazňuji, nikdy se necítil tak příjemně. Cítí se dobře na duši a prostě spokojeně nakonec usne a není se čemu divit, byl strašně moc vyčerpaný. *
Rin Yoru: *Zaspala tvrdo. Opäť za to mohla viniť alkohol ale po dlhej dobe sa jej nesnívala žiadna nočná mora za čo mohla pravdepodobne vďačiť Renzovej prítomnosti. Každopádne hoci spala tvrdo nebolo to veľmi pohodlné ani pre ňu a tak sa uprostred spánku chcela posunúť nižšie aby sa dala do vodorovnej polohy. Pravdepodobne tak stiahla so sebou aj Renza, ktorý by mal skončiť chrbtom na jej posteli zatiaľ čo ona sa spokojne chúlila na jeho hrudi.*
Renzo Watanabe: *Tohle by se dalo popsat jako velmi náročná noc a on udělal zase to co si slíbil že už pro nikoho neudělá, obětoval se pro někoho jiného. Sice ano jediná oběť, kterou tu dal byla potřeba spát ale nemohl ji tu nechat a nechtěl ji tu usnout zatímco mu tu pláče a tak ji jednou rukou držel u sebe a tou druhou ji hladil po hlavě a vlastně ji vjížděl do vlasů svými prsty. Rin si může říkat co chce ale pořád je to maličká a bezbranná dívka a on ji tak prostě uvidí i nadále. Hlavou se otočí ven a všimne si že už je den, mohl usnout když Rin usla ale moc příjemně se mu tu nesedělo a bál se že kdyby se pokusil změnit polohu a lehl si tak by ji mohl probudit a tak se dívá ven z toho okna a krásně na něm je vidět jeho únava. *Co já pro tebe neudělám co? *Zeptá se sám sebe a dá ji ofinu trochu bokem aby ji nepadala do tváře. Rin mu přijde tak bezmocná a tak slabá, že by s to určitě ji samotné rozhodně nelíbilo. *
Rin Yoru: *Urobil presne to čo v tej chvíli potrebovala. Len tu pre ňu bol. Bol jej oporou a ona si mohla dovoliť byť na chvíľu slabá. Keď ju na seba posadil neprotestovala. schúlila sa na jeho hrudi a dovolila mu aby ju objímal. Preplakala v jeho objatí skoro celú noc.. jej plač prechádzal zo srdcervúceho, hysterického kvílenia v tichý trpiteľský nárek. Zvierala Renzov vršok a pravdepodobne ho aj poriadne zamokrila. Napokon jej slzy na tvári uschli a ona s hlavou na Renzovom pleci zaspala keď za oknami začalo svitať.*
Renzo Watanabe: *Upřímně čekal že by se to mohlo stát a tak Rin obejme ještě pevněji a pomalu se s ní přesune do její postel na jejíž kraj se posadí ale pořád si ji drží v objetí a navede ji tak aby se mohla posadit do jeho klína. Nebylo by to moc příjemné kdyby ji tam objímal a stál tam jako sloup, takto to bude příjemnější a má pocit že to bude i ne intimnější ale spíše ji bude moct lépe chytit do své náruče a ona se může v klidu vyplakat. Nic k tomu neříká, co by měl říct? Je mi to líto že budeš stále dokola umírat a zase se vracet, budu tu s tebou navěky a vše bude v pořádku? To by byla největší kravina co by mohl udělat a tak jen mlčí a nechá ji čas a prostor aby se vyplakala. *
Rin Yoru: *Len čo ju objal - rozplakala sa. Tvár si ukrývala v dlaniach. Možno jej v tomto uvoľnení emócií povzbudil alkohol a možno to bol fakt, že už to strašné tajomstvo nenesie len sama na svojich pleciach. Ktovie - možno keby to Renzovi povedala už dávno .. pred rokmi veci by sa pre ňu vyvíjali inak. Teraz však len plakala. Plakala nad minulosťou, prítomnosťou a budúcnosťou, ktorú chcela zahodiť snahou zabiť Patsumi. Nedokázala teraz nad niečím súvisle rozmýšľať. Proste len musela zo seba dostať roky skrývané a potláčané emócie. Pocit krivdy.. všetko.*
Renzo Watanabe: *Renzo ji samozřejmě rozumí ale na druhou stranu nechce dovolit aby se ponořila do temnoty nebo ještě hůř aby se nechala zabít během pokusu zabít Patsumi, nikdy by si neodpustil že se ji v tom aspoň nepokusil zabránit. Rin je něco jako jeho rodina, zná ji odjakživa a to je něco co nikdy nebude schopen zapomenout. Nakonec poté so Rin domluví tak Renzo k ní dojde a zastaví se přímo za ní a pokusí se jí zezadu obepnout rukami a obejmout ji. *Neboj se, tyhle ruce ti nikdy neublíží. *Pokouší se jí uklidnit, jde spíše o tu její stránku, která má strach z dotyků. *Myslím si že to bude naopak, pokud ji zabiješ tak se už nebudeš schopna spravit. Proč se nezkusíš stát vůdcem tohoto místa? Chránit místo ze kterého by sis mohla udělat svůj nový domov, jsou lidé co jsou ještě horší jak Patsumi a myslím si že pokud bys zkusila lidem dát bezpečí a vést to tu k rozkvětu tak by to by tě mohlo naplnit, nikdo lepší by se k tomu nehodil. *Renzo to myslí naprosto vážně. *
Rin Yoru: *Bolo to ako keby počula samú seba z minulého života. Keď bola ešte mladá, plná nádejí a snov a túžob. Keď povedal, že mu na nej záleží povzdychla si. Keď povedal, že chce pre ňu niečo lepšie - do očí sa jej drali slzy, musela sa odvrátiť a zhlboka sa nadýchnuť.* To čo hovoríš, znie pekne.. naozaj. Ale čo ak to nedokážem? Nevieš si predstaviť aký je to pocit. To čo prežívam.. je to. Zmätok. *Objala si trup rukami, stála ku nemu chrbtom. Už si ani nepamätala kedy sa naposledy s niekým tak dlho rozprávala. Väčšinu času trávila len sama so sebou a svojou túžbou vidieť Patsumi umierať. Vinila ju za všetko čo sa jej prihodilo. No nebola posadnutá. Celý ten čas hľadala skulinku, spôsob ako zbaviť svet tej obludy bez straty ďalších nevinných životov. Lenže nevedela tú cestu nájsť.* Ani neviem kde začať. Mám pocit akoby som bola rozbitá na tisíce kúskov. Nech sa snažím akokoľvek neviem sa poskladať dohromady.. myslela som, že keď zabijem osobu kvôli ktorej som mala tak mizerný život.. myslela som, že keď pomstím všetkých ktorí mi boli zobraní.. že potom všetky tie moje kúsky do seba zapadnú. A ja sa pohnem ďalej.
Renzo Watanabe: Co mě žene vpřed? *Renzo se na moment zamyslí. *Nemyslím si že by člověka v životě mělo něco hnát vpřed, člověk by měl svůj život žít a užívat si ho a ne ho jen přežívat a myslet jen na sílu nebo jak někoho zabít a podobně, sice ano jsem Ninja ale pořád jsem i člověk. Když už by mě mělo něco hnát vpřed tak je to moje volnost a svoboda pohybu. Žene mě to vědomí že jsem opravdu svobodný a nikde mě nikdo neváže a nepoustává, nejsem ve zlaté kleci ani v žádné jiné. Občas přijmu od nějakého klienta nějaký úkol a já ho přijmu a splním a peníze za to mám a ne zrovna malé, takže ani nemusím řešit nějaké nájemné a podobně. *Renzo se snaží přemýšlet a podobně ale pak přestane a palcem Rin pohladí po tváři. *Možná i myšlenka toho že tu je někdo na kom ti záleží a to i když se snažím vypadat drsně a tvářit se že mi na tobě nezáleží, opak je pravdou. *Renzo se konečně upřímně usměje bez nějaké přetvářky. *Doufal jsem že tě ještě aspoň jednou v životě uvidím a chci pro tebe něco víc než jen touha někoho zabít, zasloužíš si něco víc. *Renzo má výhodu jemu nikdo nemůže říct že to řekl kvůli opileckému stavu, protože on toho moc nevypil. *
Rin Yoru: *Bola zachmúrená keď vravel ako sa nechce púšťať do tohto vopred prehraného boja. Veď už jej to predsa raz povedal, vážne bolo nutné jej to takto prízvukovať a sypať jej soľ do rán? Chcela na to niečo odseknúť, no potom pristúpil bližšie a keďže bol skoro o hlavu vyšší musela zdvihnúť bradu a trochu sa zakloniť. Jeho tón zmäkol rovnako ako jej výraz. Hoci stále nevedela čítať emócie skryté v jeho očiach. Hnev v nej vyhasol. Neodtiahla sa od jeho ruky, hoci to bol jej prvotný inštinkt. Namiesto toho zostala stáť ako prikovaná na mieste.* A o čom inom by mal môj život byť? Čo ženie vpred teba? *Bola na seba pyšná, že ju nezradil hlas, hlava sa jej krútila a mala pocit, že za to nemôže len drahá whiskey ale najme Renzova blízkosť.*
Renzo Watanabe: Myslím že jednodušší by to být mohlo, mohu ti pomoct shánět další informace. *Poví klidně. *Pomohu ti s tím ale jejího zabití se účastnit odmítám. Kirigakure je také jeden z mojich klientů a dá se říct že i jeden z nejlepších a bez Patsumi se to tam rozsype a já tomu bránit nebudu ale přímo se toho účastnit nebudu, musíš mi to odpustit ale nemůže to po mě chtít. *Poví klidně a udělá krok k Rin aby se ji mohl pokusit pomaloučku dotknout rukou na tváři. *Proč musí být ale vše jen o tom?
Rin Yoru: *Keď vošla do izby - nostalgicky sa rozhliadla okolo seba. Prsteň od Renza vrátila na svoje miesto do batohu a premýšľala nad ďalšími krokmi. Popri tom sa vyzliekala. Koniec koncov, musí využiť že má príležitosť umyť sa v teplej vode. Keď už vie, keď už si je istá proti čomu stojí.. bude ťažké presvedčiť niekoho aby do toho išiel. Jej jediná šanca je vyvolať válku. Aby sa veľké zeme spojili proti Kirigakure. Len ako to spraviť. Koľko ľudí pri tom príde o život? Bolo by to dosť kontraproduktívne. O čo by bola potom lepšia než Patsumi? Hrýzla si do pery. Už mala na sebe iba nohavičky keď Renzo zaklopal na jej dvere. Natiahla si na seba narýchlo dlhé, voľné tričko a otvorila dvere. Renzove slová ju zarmútili - odvrátila pohľad a povzdychla si. Zahryzla si do pery.* Kiežby bolo všetko jednoduchšie. *Šepla.*
Renzo Watanabe: *Nechá Rin odejít a asi ještě takových 10 minut si sedí a popíjí, nemá v plánu ji pomáhat a jít do této sebevraždy, ona se moc vrátí pokud zemře ale Renzo se nevrátí. Kdyby mu bylo aspoň těch 60 tak by do toho šel aby tam završil své umění výbuchu tak aby se vrylo každému do paměti ale teď? Je ještě mladej aby použil tu výbušnou sebevražednou techniku Bakutonu. Takto si tam sedí a přemýšlí asi takových 20 minut ale pak se nakonec zvedne a vydá se ke dveřím do pokoje Rin před kterým se zastaví a zaklepe. Pokud Rin svolí tak dveře otevře ale dovnitř nejde, hodlá stát jen ve dveřím. *Rin? Mohl bych tě požádat abys neodcházela? *Trochu sklopí pohled stranou. *Chybělas mi.
Rin Yoru: *Dopila svoj nápoj, chápavo prikyvovala. Vedela, že je to samovražda, no smrti sa nebála. Vedela, že sa aj tak opäť vráti. Bola chyba, že sem prišla a žiadala od Renza niečo takéto. Postavila sa. Hlava sa jej točila intenzívnejšie, rozprávala však stále súvisle a pokojne.* Vďaka za názor, Renzo a prepáč, že som ťa do toho zatiahla. Ráno odídem, nemusíš si viac robiť starosti. *Uistila ho a venovala mu slabý úsmev. Vzala si svoje veci a mierila do svojej izby.*
Renzo Watanabe: Abych byl upřímný tak ano, tohle je další šance na život ve kterém ta osoba nebude a určitě bych tu šanci nepošlapal zbytečnou touhou po krvi, protože upřímně co ti udělala tím nevrátíš. Věřím že ani jeden z těch lidí by si nepřál abys zahodila tu svou šanci a takto ji promrhala. Hnát se za pomstou nic nepřináší a už jsem viděl lidi, které pomsta zničila a vzala jim vše. *Renzo možná zní jako všeználek ale on to tak vidí a přijde mu to zbytečné. *Samozřejmě ti nebudu říkat jak máš naložit se svým životem ale je to můj názor nic víc, protože upřímně ani s mou pomocí se k ní nedostaneme ani za 100 let a pokud ano tak nás vyřadí pomocí Genjutsu a můžeme se připravit na vězení, mučení a smrt. Nehledě na to že mnoho nevinných Ninju proti tobě bude bojovat, protože to budou rozkazy a my bude za ty zlé. *Renzo ať přemýšlí jakkoliv nedokáže najít způsob jak uspět. *Nesmíš nahlížet totiž na to jak porazit Patsumi ale na to jak vlastně porazit celou Kirigakure včetně Mizukageho.
Rin Yoru: *Všetko si zapísala hlboko do pamäte.* Takže jej aktuálna identita je Esdeath, členka rady starších. Vďaka, že si mi to potvrdil. A ďakujem aj za informácie. *Vzala do ruky pohár s whiskey a odpila si, ignorujúc mierne točenie hlavy.* Šanca na druhý život? Aký život? Na mojom mieste by si ignoroval, že niekto, kto zničil život tebe, tvojej rodine - niekto kto zabil všetkých ľudí čo si miloval si len tak kráča po svete a žije si šťastný, pohodlný život? Proste by si sa s tým vyrovnal? Len tak?
Renzo Watanabe: Náhodou o ní něco málo vím ale odkud to vím nemohu říct, jak jsem už říkal tak musím udržovat tajemství více lidí a nemohu prásknout ani tohle. *Skutečnost je ovšem taková že Renzo zná dost informací ale jen z důvodu že v Sora-Ku jsou informace to nejcennější a není lepší místo na shánění informací než je Sora-Ku, tedy v případě že člověk ví jak se v tom pohybovat a za kým jít. *Patsumi Rokura, členka rady starších a velitelka Rootu. Co vím tak jsem měl mít úkol ji eliminovat ale tu misi jsem odmítl když jsem se díval na detaily co jsem o ní dostal, počkej tu hned jsem tady. *Renzo se zvedne a odejde do své pracovny kde má tuny různých svitků a přečte si to něco málo co k ní dostal za informace a pak se vrátí ale svitek nebere kvůli bezpečnosti klienta. *Je to nejsilnější žena Kirigakure a má pod svým velením asi tak tři stovky členů Rootu ale také má pod palcem Mizukageho a tím pádem pokud by se k ní někdo chtěl dostat musí porazit několik tisíc Ninjů, protože Kirigakure je prostě velká vojenská velmoc. Zároveň její největší silou jsou její ultimátní Genjutsu a prej má mít i Genjutsu, které porazí ochranu Bijuu. *Renzo si povzdychne a pro změnu si do sebe tu skleničku kopne on. *Jen mi neříkej že po mě chceš abych s tebou šel na sebevražednou výpravu a nebo abych se v případě úspěchu stal lovnou zvěří pro lovce odměň všech vesnic. *Strach? Ano má strach z toho že by měl jít proti této ženě, neexistuje nebezpečnější žena o které by věděla a představa že by měl stát proti ní ho upřímně děsí. *Já to spíš vidím tak že zahazuješ svou šanci na druhej život tím že jdeš po obyčejné pomstě.
Rin Yoru: *Prikývla a inak mlčala. Sledovala ako si nalieva ďalší pohár a prehrabla si vlasy, stále sa jej mierne krútila hlava takže už sa svojho pohára nedotkla.* Ako Haruka.. som nemala najšťastnejší osud, bola som jinchuuriky Gobiho, môj brat bol zase jinchuuriky Yonbiho. Boli sme dvojičky, démonov do nás vpečatila žena menom Patsumi Rokura, vtedajšia druhá Mizukage. Brala nás ako nástroje. Zabila moju matku, rozdelila nás s bratom.. dosadila na svoje miesto tyrana Sotara a stále riadila Kiri železnou, krvavou rukou spoza opony. Je to žena, ktorá spáchala viac hriechov než sa dá spočítať a ja .. cítim, že mojim poslaním, mojim osudom je ju zabiť. Beriem to ako svoje poslanie.. ako dôvod prečo som sa opäť vrátila. Keď som odišla z Takigakure - celý čas som hľadala stopy, informácie o Patsumi.. hocičo čo by mi mohlo našepkať kde ju nájdem, aké má slabiny, ako je možné ju zabiť. Nezistila som toho veľa. Nanešťastie.. a preto som sa vrátila. Nezvládnem to sama. Potrebujem pomoc.
Renzo Watanabe: Chápu, někdo to tajemství našel a záleželo mu na tobě tak moc že ti to daroval, nevadí to není důležité. Udržování tajemství je součást mého života od doby co jsem se stal žoldákem takže se nemusíš bát že bych to někomu dobrovolně vyzradil, takže mám pocit že budeme pokračovat a dostaneme se už k tomu proč jsi přišla. *Renzo si dopil už před nějakou dobou svou skleničku a tak si dolije další whiskey. Pak se na Rin usměje poté co se napil. *Tak pokračuje, můžeš být klidná nic se nezměnilo na tom jak moc mi můžeš důvěřovat.
Rin Yoru: *Bolo to von. Tajomstvo, ktoré si roky chránila bolo vyzradené. Mala pocit akoby zhodila zo svojich pliec niekoľko kilové závažie. Bolo zvláštne opäť počuť svoje meno. Byť oslovovaná ako Haruka. Odvolala bludičku, ktorá vyskočila z jej hrude - s ňou zmizli aj všetky jej premeny a vylepšenia. Par krát vo vzduchu AKA poskočila a potom sa stratila.* Bol to dar.. táto technika, nikto sa pod to ale nepodpísal len že je môj priateľ. Renzo, skôr než budem pokračovať ďalej..chcem aby si prisahal, že si túto informáciu zoberieš so sebou do hrobu. Som Reina alebo Rin Yoru na tom sa nič nemení.
Renzo Watanabe: *Souhlasně přikývne a nechá Rin aby svou bludičku přivolala, samozřejmě Renzo ji vidí díky tomu že je nositelem prokletá pečetě a tak v omezené míře přírodní chakra je zapečetěná v jeho těle. Rozhodně je vidět že ho vzhled té potvůrky zaujal ale pak se Rin změní a to Renza zaujme ještě více. Nicméně pak mu Rin konečně poví kam to směřovalo a on vypadá dost zamyšleně ale skutečnost je taková že hovoří s Yonbim. On Haruku nějak znal ale nemůže říct že by o ní něco bližšího věděl ale dokáže Renzovi potvrdit že Haruka skutečně žila a co víc mu potvrdí to že tento nový život je reinkarnace, technika kterou tu zanechal otec bijuu – Rikudou Sennin. *Tohle je reinkarnace a je to dědictví rikudou sennina a málokdo, spíš téměř nikdo se k tomu nedostane jak jsi k tomu přišla? A co po mě tedy chceš Haruko? *Renzo vypadá klidně ale skutečnost je taková že kdyby mu Yonbi tuto schopnost nepotvrdil tak by nevěřil. *
Rin Yoru: *Prikývla sama pre seba a postavila na stôl pohár.* Asi bude lepšie ak ti to ukážem. Vieš.. to s bludičkami. Volajú sa Kyutai sú to chakrové bytosti, ktoré pracujú s prírodnou chakrou a podľa toho ktorú bludičku si privoláš tak takú schopnosť ti prepožičajú. Pokiaľ viem.. už stáročia som jediná, ktorá s nimi podpísala zmluvu. Ja a .. Tsukyiama Sotaro, mizukage. *Povzdychla si, zahryzla si do prsta a urobila si na dlani krvavú čiaru. Len čo zložila pečať - privolala si červenú bludičku AKA. Len čo sa objavila a vletela jej do hrude. Rin pocítila povedomú triašku. V tom jej nechty sčerneli.. predĺžili sa a pripomínali skôr pazúre dravca, na hlave jej narástli rohy, očné zuby sa jej zostrili a oči sčerveneli - pôsobila ako démon. odkaz » * Vieš, Kyiutai.. vnímajú čas inak ako my ľudia.. pre nich neznamená nič. Ani naše telá. Pravdou je, že zmluvu s nimi neuzavrela Rin.. nebolo to v tomto živote. Ja.. moje skutočné meno je Haruka Noburu, umrela som keď som mala 38 rokov v Kirigakure. Tie sny.. tie nočné mory boli len spomienky, útržky minulosti.. boli z môjho minulého života. Kyutai mi na to pomohli spomenúť si a .. všetko sa pre mňa zmenilo. Bola som uväznená v tele dieťaťa.. 40 ročná žena.. preto som sa zmenila. Iste chápeš, že to bolo .. frustrujúce. Keď už som si na všetko spomínala.. na môjho otca, brata, babičku, môjho snúbenca... na Sotara.. na všetko.
Renzo Watanabe: „Jako malá.“ *Toto proletí jeho hlavou když se Rin ještě tak demonstrativně napije. Nebude ji do toho kecat, není její táta ani nic takového ale až z toho bude opilá tak ji bude moct druhý den říct tu krásnou frází – já ti to říkal. Nicméně věnuje se prozatím slovům Rin a neskáče ji do řeči. *Jaké bludičky? Víš a teď přichází moment kdy se v tomto absolutně ztrácím s nemám tušení co mi tímto chceš vlastně říct. *Renzo tohle mysli smrtelně vážně. * „(Tenshi): Tohle není Rin, určitě se jako ona tváří ale není to ona, zabijem ji.“ *Renzo s Tenshim sice vychází už celkem dobře ale pořád ho občas tyhle řeči v jeho mysli serou. *
Rin Yoru: *Nad jeho upozornením, že by to nemala piť tak rýchlo len prevrátila oči a demonštratívne dopila svoj pohár do dna. Naliala si ďalší a opäť sa oprela o operadlo.* Nuž.. do tejto časti to ešte divné nieje. *Uznala sama.* Teda v porovnaní s tým ostatným. *Odmlčala sa kým hľadala správne slová aby mohla pokračovať.* Počul si niekedy o bludičkách? Vraj lákajú deti do lesov z ktorých sa nikdy nevrátia. Povedzme, že sa mi to stalo. Stratila som sa v lese a už sa nevrátila späť. *Opatrne pootočila hlavu na Renza.* Rin sa už nevrátila späť, Renzo.
Renzo Watanabe: Neměla bys to pít tak rychle opiješ se, jinak ano pamatuji si to moc dobře proč se ti smáli. *Odpoví Renzo zcela klidně s upřímně a poté co ji odpoví se napije ze své skleničky s vychutná si tu dobrou chuť. Pak už jen mlčí a poslouchá každé slovo, které se dostane z úst Rin jako kdyby mu nemohlo utéct jediné slovo z jejich úst s upřímně i když se chová jinak a nedává to na sobě moc najevo. Hold když to nechce přiznat sám sobě že má radost z toho že tu Rin je tak to je prostě těžké. Upřímně nechápe zatím kam tomto Rin míří ale vysvětluje se tímto aspoň pár věcí jako třeba její strach z dotyků a tak jen trpělivě poslouchá. *Můžeš pokračovat zatím se v tom orientuju.
Rin Yoru: Pripravená? *Odvrátila od neho pohľad.* Nikdy som nemala byť.. nikdy som nemala nič z toho vedieť. *Odfrkla si a opäť sa napila, už ale opatrnejšie. Tento krát grimasu neurobila len počkala na hrejivý pocit. V jednej ruke držala pohár s whiskey a v druhej prsteň od Renza, tú ktorú už tak kŕčovito nedržala v zovretej pästi uvoľnila. Hrala sa s prstienkom tak ako predtým Renzo s motýlikom, čisto aby zamaskovala nervozitu. Oprela sa o operadlo a hľadela pred seba.* Pamätáš si ešte dôvod prečo sa mi deti v sirotinci smiali? *Na chvíľku sa odmlčala - dala mu čas vrátiť sa v spomienkach do ich detstva, no hneď pokračovala. Bola to skôr rečnícka otázka.* Mala som nočné mory.. mám nočné mory. *Opravila sa.* Vieš .. deťom sa snívajú pekné sny.. a keď majú nejaké zlé .. vždy sa zobudíš a vieš že to bol len sen. Tieto boli iné.. boli tak reálne, že som ich nevedela odlíšiť od reality. Diali sa mi v nich hrozné veci. Vždy som zo sna kričala a plakala a prosila.. *Odpila si z pohára.* V podstate som každý večer v sirotinci bola znásilňovaná neznámym, červenovlasým mužom. Preto som bola taká utiahnutá, preto som sa bála dotykov a preto si ma potom dievčatá doberali. Bola som slabá, ľahký cieľ šikany. *Vzdychla si. Pozrela sa na prsteň vo svojej ruke.* Potom si sa objavil v mojom živote ty. A hoci noci boli zlé, dal si mi nádej na normálny život. A chvíľu sme ho aj mali. *Položila prsteň na stôl a objala pohár oboma rukami.* Potom som spoznala tvár červenovlasého muža. Hľadela na mňa z novín.. bol to Mizukage z Kirigakure. Len o niečo mladší. Zvláštne, že? A to iba začínam.. môžem pokračovať? *Všetko to hovorila rezignovaným hlasom človeka, ktorý si zažil toho toľko, že by mohol napísať knihu.*
Renzo Watanabe: *Netuší co to tu Rin tak hrotí, netuší co by tu na něj mohlo vyskočit za strašidlo z toho jejího vysvětlování ale rozhodl se jí brát naprosto vážně a proto si i sedl a napil se, samozřejmě to gesto ji opětoval ale rozhodně to do sebe nekopl. Jen se napil a usmál se, vybrala jednu z jeho nejlepších a hlavně nejdražších whisky, která je i celkem silná a tak ji prozatím nechá pít mohla by to být aspoň zábava když už nic jiného ne? *Mluv, já jsem připravenej dávno otázka zní zda jsi připravená ty. *Dokonce se mu v koutkách úst na tváři zjeví náznak upřímného úsměvu ale je to takové samovolné že si toho ani nevšiml. *
Rin Yoru: *Vzala niečo čo nepoznala, mohol to byť rum ale aj whiskey. V alkohole sa nikdy veľmi nevyznala. Musela byť 24 hodín denne v strehu a alkohol tomu veľmi nepomáhal. vzala dva poháre ktoré si všimla keď otvárala jednotlivé skrinky a položila ich na stôl vedľa gauča a posadila sa.* Radím ti sadni si tiež. *Navrhla a mávla rukou vedľa seba. potom sa chopila fľaše. Otvorila ju a naliala sebe aj jemu. Sama ten pohárik do seba hneď obrátila. Predtým však urobila také to pomyselné gesto, že ho zdvihla oproti Renzovi akoby si s ním na diaľku štrngla. Hneď si naliala ďalší hoci na tvári mala grimasu.* /To je hnus./ *Pomyslela si keď ju pálivý pocit hrial od krku až po brucho. Rozlial sa v jej vnútri až si musela odkašľať.* Keď budeš pripravený - *Preglgla.* tak povedz.
Renzo Watanabe: Nějakej chlast tu bude, v kuchyni je takovej malej bar tak tam najdeš nějakou whisky, rum, vodku ale i něco slabší jako je pivo a podobně. *Poví k Rin a dojde k vypínači a zapne světlo (tak když funguje lednička asi bude i světlo xD). Pak ještě dojde ke krbu ve kterém je dřevo a podobně a luskne pravou rukou a vystřelí takto do toho krbu malou ohnivou střelu, kterou ten krb zapálí - [Katon: Houkashusha]. Poté se otočí na Rin s tím že očekává že nějaký ten alkohol asi už vybere sama Rin. *Mimochodem chovej se tu jako doma, nikdy to nepřestalo být tvým domovem.
Rin Yoru: /No, aspoň ma hneď neposlal preč./ *Sklopila zrak keď sa postavil z gauča a prišiel ku nej. Zaťala zuby a zdvihla pohľad, tvrdohlavo sa nepohla z miesta, čelila všetkému čo na ňu sypal. Mala pevný pohľad a ruky zovreté v päste. V jednej - tej ľavej zvierala prsteň čo jej dal keď boli ešte malí. Nechala si ho .. aby ho raz mohla použiť v podobnej situácii. Chcela využiť to že ku nej niečo cítil ako správne prefíkaná žena. Chcela povedať niečo typu.* "Pamätáš si na časy kedy si mi dal tento prsteň? Vtedy si mi veril aj bez odpovedí. Ak si ma niekedy mal aspoň trochu rád, tak to odo mňa prosím nežiadaj." *Teraz jej ale došlo, že túto šancu premrhala keď odišla. Divadielko nepomôže. Nemôže skúšať hrať na jeho city, keď už nie sú také hlboké. Príliš ho ranila. Nie žeby nemal na jej odchode tiež určitý podiel viny.. to ale tiež nemôže teraz otvoriť. Renzo dohovoril. Krikom to nazvať nemohla hoci bolo vidno, že jeho pohár trpezlivosti pretiekol. Sama zostala len ticho stáť. Opätovala mu pohľad a premáhala svoju túžbu odísť.. tento krát už ale vedela, čo by ju čakalo keby odišla. Bez pomoci sa ďalej nedostane.* Fajn, Ako si želáš. *V jej hlase nebola ani štipka ľútosti, skôr zatrpknutosť a trocha hnevu. Možno aj rezignácia.* Vonku sa stmieva takže môžeš rovno zapáliť svetlo. Dúfam tiež, že tu máš nejaký alkohol. *Pri tom ako rozprávala sa ku nemu otočila chrbtom. Zložila na zem tašku, dala si dole plášť a prezerala jednu skrinku za druhou v márnej nádeji, že nájde niečo s percentami.*
Renzo Watanabe: *V moment kdy Rin poví co poví k ní Renzo zvedne svůj pohled a podívá se na ní a je jasné z pohledem že ho opravdu překvapila nebo spíše lépe řečeno zaskočila. *Teď si ze mě upřímně děláš prdel že jo? *Nezvyšuje hlas nic ale zvedne se a udělá pár kroků jejím směrem a pak se zastaví. *Nikdy jsem po tobě nic nechtěl ani za to co jsem pro ten tvůj život musel dělat, teď ale něco od tebe chci a to odpovědi. *Renzo není naštvanej ale je jasně rozhodnutej z ní ty odpovědi dostat. *První otázka co se ti stalo když jsi byla menší že ses tak změnila a snažila se to zakrývat, druhá otázka proč jsi odešla a třetí otázka co to po mě chceš. Nejdu do toho pokud nevím do čeho mám jít takže teď mi dej odpovědi a žádné zkrácené verze ale všechno! To že žiju celej život v tajnostech neznamená že mě bude bavit tohle divadlo, takže Rin mluv.
Rin Yoru: *Viacmenej sa snažila vyhnúť pohľadu na neho takže sa dívala všade inde len nie smerom k sedačke. Nevidela teda ako sa hrá s motýlikom až kým nepovedal tú časť s tým, že ho nič neprekvapí. Vtedy sa na neho otočila a mykla plecom.* Stavíme sa? *Uškrnula sa no potom hneď zvážnela.* Pozri.. je pravda, že som sa nevrátila len s prosbou o prepáčenie. Potrebujem pomoc a bola by som ti vďačná ak by si sa ma nepýtal na detaily. *Už sa neprechádzala. Stála na mieste a hľadela mu priamo do očí. Rozhodne sa nedalo povedať, že chodí okolo horúcej kaše.*
Renzo Watanabe: Pokud mi tu někde neběhá nějakej duch tak by tu nikdo další být neměl. *Poví a naznačí Rin aby se usadila a mezitím si začne hrát s papírkem, který mu vyjde vez z rukávu a změní se v takového motýlka a Renzo si s ním hraje aby nějak zaměstnal své ruce. *Takže přišla jsi si promluvit o tom jak jsi tehdy odešla a tak? Nebo je to něco jiného? Pokud bych si vsadil budu hádat že to nebude tak jednoduché a bude to trochu složitější tak se klidně vymáčkni, myslím že mě překvapit nemůže u nic.
Rin Yoru: /Vrelé objatie nebude?/ *Pomyslela si jej malá ironická časť, ktorú si roky v ústraní a samote vybudovala.* Nič si nedám. *Uistila ho hneď len čo sa pýtal.* To je milé vďaka. *Odvetila keď povedal, že izba zostala len jej - v čo ani nedúfala. Obzerala sa okolo seba, nesadla si, no periférne videla ako to Renzo urobil. Kráčala po miestnosti, hľadala nejaké vodítko či tu býva ešte niekto alebo iba Renzo. A tiež hľadala správne slová. Čím ďalej tým viac sa obávala toho, že to nebol dobrý nápad. Renzo vyzeral byť naštvaný, bol chladný - túto črtu si u neho nikdy nevšimla. Je ale pravda, že sa dlho nevideli.* Sme tu sami? *Z hlasu sa jej už neistota vytrácala.*
Renzo Watanabe: *Jakmile si všimne kdo to je tak ihned ruku ve které má ten váček s čelenkami přesune za záda jako kdyby to nebylo nic pro ni což ani není (drží to v levé ruce). *Vítej, jistě pojď dovnitř. *Poví a ustoupí stranou aby mohla Rin vejít a on se nenápadně přesune k jedné skřínce ke které zacouvá a položí na ní ten vak a nechá ho už být. *Někam se posaď, dala by sis něco? Máš žízeň nebo hlad? *Zeptá se a pokud by přijala tak by ji něco donesl a pokud ne tak se s n přesune někam do obýváku kde se Renzo posadí do takového celkem nového a příjemného gauče, nicméně rozhodně se ji nehodlá vrhat do náruče a děkovat ji že se uráčila vrátit. Cítil se tehdy zrazený a někdy si sám sobě říká že právě ona z něj udělala děvkaře toho nejvyššího kalibru a tak si od Rin prozatím drží odstup aspoň ohledně toho jak vystupuje a tentokrát je tu ten chladnej on. *Takže ses vrátila, pokoj máš stále ve stejném stavu ale nechal jsem ho čas od času uklidit aby se tam dalo dýchat a člověk se tam neudusil prachem.
Rin Yoru: *Keď otvoril dvere - hľadela len na jeho nohy, nezdvihla bradu. Na chvíľu váhala že len prikývne, vezme to vrece a odíde preč. Možno to nebol tak dobrý nápad. Nuž v tejto chvíli sa topí a tak sa chytá aj stebla trávy. Zdvihla teda ruky a dala si dole z hlavy kapucňu. Pozrela sa na Renza. Jeho účes - farba aj strih sa zmenil, no oči mal stále rovnako žlté a črty tváre sa mu veľmi nezmenili - tak ako sa nezmenili ani jej. Oproti nemu vyzerá takmer rovnako ako keď pred rokmi odišla. Možno len viac vyspela v určitých ženských oblastiach. No to aj tak pod plášťom nebolo vidno. Držala sa teda toho, že ju musel spoznať - keď jej zrazu došli slová. Rozhovor s ním si plánovala - teda aspoň ten úvod. /Ahoj, to som ja-sorry že som tak zmizla a roky sa ti neozvala po tom čo si robil prvé a posledné aby si ma udržal na žive keď som bola večnosť v kóme.. ale teraz potrebujem tvoju pomoc, tak sa prosím na nič nepýtaj - hlavne nie na detaily a pomôž mi zabiť najmocnejšiu ženu v kirigakure. Ďakujem./ "Hej.. to by vyzeralo." *No zrazu.. zrazu nevedela prísť ani na svoje vlastné meno.* Nie som kuriér, hoci ti nesiem jedno ospravedlnenie. Pozveš ma ďalej aby si si ho mohol prevziať? *Jej hlas nebol tak chladný a bez emócií ako keď bola malá no tón mala stále tichý a jemný. Teraz v ňom bola značná neistota a mohol v jej tvári čítať ľútosť a opatrnosť. Ak by odmietol - otočila by sa a odišla by. No skúsiť to musela.*
Renzo Watanabe: *V den kdy ho Rin opustila se Renzo velmi naštval ale nic s tím nemohl udělat, jak šel čas tak ne že by na ní zapomněl ale smířil se s tím a dá se říct že to byl možná i důvod proč hledal během svého života náruč mnoha žen ale to není moc důležité. Dneska je z něj nejsilnější Ninja Takigakure, který kdyby chtěl tak by si mohl vzít vedení nad vesnicí a nikdo by ho nemohl zastavit. Ne že by mu morálka dělala problém to neudělat ale spíše o to nestojí. Je spokojený se svým životem žoldáka, který se pohybuje na hraně, protože má své klienty na obou stranách zákona. Samozřejmě to je takové jeho tajemství a zatím to tak funguje a doufá že to bude fungovat i nadále. Momentálně se prochází po domě a uklízí různé zakrvácené věci, které musí vyhodit protože krev vyprat není lehké a ta krev stejně není jeho ale z poslední zakázky, která se moc nevyvedla. Oblečenej je v trochu pohodlnějším oblečení, dnes ani nemá moc v úmyslu trénovat a tak mu to přijde jako dobré oblečení na sebe (Oblečení: odkaz » ). Nemá u sebe ani svůj výbušný jíl, doma ho nepotřebuje a i kdyby jo tak určitě nebude vyhazovat do vzduchu svůj dům kde má tolik věcí. Když zaslechne zaklepání tak rovnou pobere nějaké zakrvácené Ninja čelenky, které patří Ninjům z Kumogakure. Jeden muž z Takigakure, který je součástí podsvětí této vesnice si přál smrt určených Ninjů z Kumogakure a Renzo mu má předat jejich čelenky a tak je zabalí do takového vaku a vyjde ke dveřím. Když je otevře všimne si dívky ale hlavně je zahalená tak usoudí že Renzův klient ji poslal pro ty čelenky. *Jsi tu pro ty čelenky? *Zeptá se trochu zvědavě a je očividné že Renzo nepoznává o koho jde a jak by mohl když ji pořádně nevidí do tváře. *
Rin Yoru: *Bolo to dávno, čo kráčala touto cestou. K domu, kde žila s Renzom ešte ako dieťa. Po tom čo upadla do komy a stratila vzácny čas.. zostala v tomto dome aby nabrala späť aké také sily. Renzo bol užitočný - mal ju rád a celý čas od ich útleho detstva sa o ňu staral ako keby boli rodina.. aspoň to si myslela. Nechcela to vidieť, to čo sa skrývalo za jeho pohľadom. Už to videla toľko krát predtým. V očiach jej brata Arakiho v minulom živote, Sasoriho.. ešte aj toho odporného Sarutobiho. Bola to túžba. Len čo sa ich tréning zvrhol - v ten večer si pobalila veci a odišla. Nechala mu len malý odkaz s poďakovaním. Nebolo to od nej pekné, no tento život nechce len tak premárniť. Má úlohu, poslanie.. aspoň tak vníma ten dar, že sa vrátila do sveta živých, že vyjebala so smrťou. Musí zničiť Patsumi. Ňou to všetko začalo. Jej prvý posraný život. Tento druhý v tele Rin.. je len tieňom. Nikdy nemôže byť táto osoba tak ako nikdy už nebude Haruka. Je to celé komplikované a nechcela do toho zaťahovať nikoho - hlavne nie Renza, ktorý ju mal očividne rád iným - nesesterským spôsobom. Celý ten čas - odkedy ho bez rozlúčky opustila.. pátrala. Lovila ninjov aby mala čo jesť za mizerné odmeny a popri tom pátrala. Pohybovala sa v tieňoch. Bola tieňom. Nemala žiadne radosti, žiadne túžby - nič. Okrem túžby vypátrať Patsumi. Pohybovala sa v okolí hlavného mesta Kirigakure v malých dedinkách.. v blate, po kolená vo vode. Ako krysa. No nepodarilo sa jej toho zistiť veľa. Očividne tá otravná ženská po sebe vie perfektne zametať bordel. Respektíve jej ľudia. Nezistila toho veľa.. pravdepodobne má Patsumi nejakú schopnosť nesmrteľnosti - tak ako aj Rin sama. Okrem toho môže meniť telá a pod. Takže jediné vodítko bolo hľadať osobu - pravdepodobne ženu, ktorá pôsobí v Kiri, je mocná a všetci sa jej boja. Nebolo ťažké ukázať na túto konkrétnu ženu prstom. No dostať sa ku nej nepozorovane je nemožné. To by musela Rin vyhlásiť vojnu celej Kirigakure. Potrebovala plán.. potrebovala nabrať sily, získať odstup. Príliš dlho nežila v niečom inom len stagnovala v tieňoch. A možno sa vrátila aj preto lebo sa jej podvedome cnelo za Renzom. Sama nevie čo konkrétne ju hnalo touto cestou. No práve stála pred dverami domu kde kedysi bývala s Renzom a uvažovala či má zaklopať alebo rovno vojsť dnu. Ešte sa nerozhodla čo všetko mu povie. Uvažovala nad tým celou cestou sem, no stále sa nerozhodla. Bola stále rovnako bledá, mala veľké sivo-zeleno-modré oči, po lopatky rovné čierne vlasy.. Na sebe mala oblečené odkaz » cez hlavu mala prevesenú kapucňu odkaz » a krížom cez telo tašku s celým jej majetkom a oblečením. Trasľavo sa nadýchla - zdvihla ruku a zaklopala na dvere.*
---: ---
Rin Yoru: *Jeho ďalšie slová ju zanechali nemú. Tak len rýchlo prikývla a ušla z miestnosti. Upratala strechu, umyla riad, zvyšky jedla dala do chladničky potom sa okúpala a ľahla si spať. V noci sa jej do snov prikradli známe tváre, neznáme dobrodružstvá, no muž s krvavo-červenými očami sa v nich pre tento krát neobjavil.*
Renzo: Já mám zase jen tebe, proto chci udělat cokoliv na světě abych do tvých očích dostal štěstí, radost, život prostě emoce. Mám v úmyslu ten tvůj prázdný pohled zabít a jak jsem už říkal v nemocnici, dokázat ti že jsi se mýlila a že si lidé mohou porozumět. *Poví a pak se usměje opravdu milým a přátelským úsměvem. *Mám tě rád a žiju pro tebe, na to pamatuj a já tu budu jen pro tebe, a proto nechci, aby ses kvůli mně cítila jen protože jsi byla upřímná.
Rin Yoru: *Záporne pokrútila hlavou.* Len - len som sa ťa nechcela dotknúť vieš. *Zakoktala a chytila sa zmätene za hlavu.* Ja.. mám len teba. *Zažmurkala ako ju pri jej slovách rozbolela hlava.* Vďačím ti za tak veľa. *Hlava ju hrozne bolela - upierala na Renza svoj typický vyplašený pohľad, ktorý bol zároveň tak prázdny, že sa mohol v jej sklenených očiach takmer vidieť.*
Renzo: *Renzo ještě nespal prozatím jen ležel a měl hlavu plnou různých myšlenek, nicméně klepání ani nezaregistroval. Probere ho až hlas Rin, a tak se posadí a posune se tak aby se mohl v sedě opřít o své polštáře a podívat se na Rin. *Nic se neděje, neomlouvej se za nic, nic jsi vlastně neudělala. Občas prostě jen zapomínám, jaký máš problém s lidmi a jak máš tuhle díru ráda a prostě chtěl jsem si radši lehnout nic víc, nemusíš mít strach, že bych se na tebe zlobil dobře? Gomene, zda jsem ti způsobil nějaké starosti. *Nakonec se to otočilo a ten kdo se tu omlouvá je Renzo. *
Rin Yoru: *Prekvapene zažmurkala keď zrazu ukončil rozhovor a odišiel. Mala z toho čudný pocit, no neriešila to - len ďalej jedla a snažila si v hlave spätne prehrať vlastné slová a celý ich rozhovor. Keď jej došlo, že to možno vyznelo zle - zatvárila sa skľúčene. Nechcela byť na neho zlá ani nepríjemná zvlášť keď bol na tom dnes tak nedobre. Ten výlet chcel pravdepodobne viac on než ona, no stále chcel len aby sa zabavila. Stále myslí v prvom rade na ňu. Preglgla - postavila sa a všetko nechala tak ako to bolo - zoskočila zo strechy a šla za Renzom do jeho izby. Zaklopala, no neodpovedal takže si už asi ľahol spať. Nečakala na pozvanie proste vošla dnu - ak spal .. potiahla by ho za rukáv ak nespal rovno ho oslovila.* Renzo? Prepáč ak si sa nahneval.. nemyslela som to tak. *Podišla ku nemu ešte bližšie.*
Renzo: Jsem unavený půjdu spát. *Poví Renzo s klidem a věnuje Rin milý úsměv a bez dalších zbytečných slov vezme svůj talíř a seskočí si to dolů a odejde do kuchyně, aby tam mohl položit svůj talíř a pak odejít do pokoje kde se může převléknout. Ano utekl, to její že to tu má ráda ho celkem štve on, kdyby mohl tak celou Takigakure pošle k čertu a jediný důvod proč tu vlastně zůstává je to, že nikde jinde nyní nedostane za mise a za chytání zločinců zaplaceno. Jednou chtěl být trochu sobecký no, nakonec se trochu naštval že mu to nevyšlo, a tak dostal nápad, že by mohl na nějaký takový výlet odejít sám, aspoň jednou si to zaslouží ne? S těmito myšlenkami si lehne a po chvilce usne. *
Rin Yoru: *Pozrela sa na neho kútikom oka.* Užívam si to aj tu - teraz, nepotrebujem sa ísť zabávať niekde do sveta. *Hovorila tichým hlasom, neboli v ňom žiadne emócie - znela pokojne a vyrovnane.* Nemám rada cudzie preľudnené mestá - na uliciach sa všetci tlačia jeden na druhého - a to nehovorím o festivaloch či turistických destináciách. *Len čo to povedala dala si do úst ďalšie sústo. Zostala jej tak polka taniera. Keď sústo prehltla pokračovala rovnakým vyrovnaným tónom.* Takigakure mi vyhovuje lebo to tu je tak prázdne a pokojné. *Vysvetlila lebo nevedela čo presne si Renzo predstavuje pod pojmom zábava. Ešte vždy to mohlo znamenať, že pôjdu do nejakej zeme bahna a tam budú modelovať z blata sošky. Tá predstava ju ale tiež veľmi nelákala, hoci sa na tej predstave v duchu uškrnula.*
Renzo: Uděláme dohodu? Pokud se ti tvoje přání vyplní tak co si někdy vyjít někam do světa na nějaký výlet nebo tak podobně platí a uděláme vše pro to, aby sis to užila platí? *Navrhne Renzo a pomalu dojídá svou porci jídla, ne že by na to nějak pospíchal ale zase nejedl ani pomalu, protože měl hlad jako zvíře. * „Kam bych ji to sakra vůbec vzal?“
Rin Yoru: *Pozerala sa na neho so skoro skleneným, prázdnym pohľadom.* Tak fajn. *Povzdychla si keď prehltla sústo a mykla plecom. Zažmurkala a dívala sa na hviezdu.* "Prajem si aby som zistila čo znamenajú moje sny." *Vyslovila svoju myšlienku vo svojej hlave hoci si nemyslela, že by sa jej to mohlo splniť. Pošúchala sa po spánku. Len čo myslela na svoje sny a nočné mory - začala ju bolieť hlava a mal hlúpy pocit, že na niečo zabudla.* Hotovo. *Odvetila a opäť si nabrala trošku ryže s omáčkou a vložila si sústo do úst.*
Renzo: Sice tomu tak úplně nevěřím ale i přes to si něco budu přát, protože víra je pro člověka velmi důležitá bez víry bychom se nikdy nedostaly ze sirotčince. *Poví a zavře oči během toho co sleduje tu padající hvězdu. * „Přeju si, aby Rin byla šťastná dívka a abych ji mohl dokázat, že lidé si mohou vzájemně důvěřovat a poznat se velmi blízce.“ Já jsem si něco už přál, zkus to i ty, a to i kdybys tomu nevěřila, pokud to zkusíš nic hrozného se nestane ne?
Rin Yoru: *Hľadela na svoje jedlo - sem tam na Renza a sem tam skočila pohľadom na oblohu. Hviezdam nerozumela, keď bola v sirotinci deti sa často rozprávali o tom, že sú to duše mŕtvych ľudí. Až neskôr zistila, že sú to len vzdialené vesmírne telesá. Pre ňu však neznamenali nič iné než náhodné hlúčiky svetielok niekde v diaľke.* Aha - padá hviezda. *Ukázala prstom na oblohu a potom si opäť spomenula na slová dievčat zo sirotinca.* Vraj keď padá hviezda niečo si zaželáš splní sa to. Veľmi tomu neverím - a ty? *Opýtala sa ho a popri tom ďalej jedla. V hlase mala náznak záujmu a zvedavosti.*
Renzo: *Renzo by byl radši kdyby v tónu hlasu Rin nalezl nějakou emoci, nejlépe kdyby tam mohl vyčíst nějaké štěstí a nadšení. Nicméně to prostě v Rin chce probudit postupně během času a když mu Rin popřeje dobrou chuť k jídlu tak on popřeje dobrou chuť a dá si první sousto. Když to udělá tak spokojeně zamručí, protože je to opravdu výtečné že to samotného Renza zaskočí. *Tohle je výborné, jsem překvapil sám sebe. *Poví nadšeně a pokračuje v jídle, během čehož se občas podívá na oblohu a usměje se nad tou krásou, dneska na obloze není ani jeden mráček a ty všechny hvězdy, které vidí jsou tak krásné a úžasné. *
Rin Yoru: *Keď zbadala Renza - postavila sa a pomohla mu s tým všetkým. Zobrala príbor aj jeden tanier a posadila sa na deku.* Vyzerá to veľmi chutne. *Pochválila ho s prázdnym pohľadom a hlasom bez citového zafarbenia. Zo sáčku vzala paličky a keď sa Renzo posadil vedľa nej popriala mu dobrú chuť a dala si do úst prvé sústo. Chutilo to ešte lepšie než vyzeralo a voňalo.* Je to výborné, Renzo.
Renzo: *Netrvá moc dlouho a Renzo má už hotovo tak jen stačí všechno to jídlo hezky připravit na talíře a rozložit to tam i tak aby to vypadalo pěkně. *Vypadá to opravdu dobře. *Poví a vezme do levé ruky jeden talíř a do té druhé ten druhý a mezitím si mezi zuby vzal takový pytlíček uvnitř kterého jsou příbory (nejspíš hůlky). Následně vyjde ven na zahradu, dveře si samozřejmě neotevřel jak jinak než za pomocí nohy (vtipná představa) a pak se podívá na vnější stěnu domu, po které bude muset vyjít až na střechu, což nevypadá jako problém ale to horší bude udržet rovnováhu na talíři vůči gravitaci, aby obsah talířů neskončil na zemi, a tak to nějak vyjde a zázrakem to zvládl vyjít až nahoru. Tam se otočí na Rin a doufá že mu od toho trochu pomůže. *
Rin Yoru: *Len čo všetok riad naukladala na stôl vzala z malej špajze prútený košík, ktorý si tam všimla keď tam nedávno upratovala. Všetko do neho naukladala.* Robím na tom. *Informovala ho a prevesila si cez ruku starú deku. Sviečok nemali veľa a tak zobrala jednu najväčšiu. Prihodila aj zápalky a s celým nákladom vyšla na záhradu. Po stene domu vyšla pomocou Kinobori no Waza na strechu kde položila košík, rozprestrela deku a keď ako tak uložila všetko na svoje miesto - zapálila sviečku. Zostala tam sedieť a čakala na Renza.*
Renzo: *Rin mu opravdu hodně pomáhala tím, že jakmile tam bylo něco špinavého, co je třeba umýt tak to umyla, protože kdyby to musel dělat Renzo přišel by tím o dost času a k tomu ještě by tam měl málo místa, protože by na to mytá nejspíš nakonec stejně sral. *Děkuju. *Poví Rin mile s úsměvem, když vyzvedne tu rýži a rovnou mu ji tma i položí a on může pokračovat v přípravách. *Vlastně mohla bys zatím připravit nějak tu střechu? Dneska jíme při hvězdách na střeše, takže by možná nebylo na škodu tam připravit i nějaké svíčky nebo tak? *Renzo Rin věří že to tam dokáže hezky naaranžovat a že ani sám Renzo by to neudělal hezčí a vlastně touto žádostí by mohla Rin mít i takový ten dobrý pocit že je užitečná a má mu, jak pomáhat, a to je to o co Renzovi jde. * „Stejně ji jednou donutím uznat, že mám pravdu a že si lidé mohou vzájemně porozumět a rozvít ty své pomyslné láhve.“
Rin Yoru: *Renzo položil nákup v kuchyni a potom odišiel do izby. Nemusel vysvetľovať prečo. Sama by na jeho mieste chcela zo seba zmyť tú krv. Kým sa sprchoval vyložila veci z tašky. Sladkosti dala na svoje miesto a zvyšok nechala na linke. Nijako ďalej sa neangažovala - zbytočne by to len pokazila. Keď sa Renzo vrátil do kuchyne a začal krájať zeleninu a robiť všetko tak ako kázala kuchárska kniha - len sa dívala. Prázdnym pohľadom hypnotizovala jeho ruky a keď videla niečo špinavé - hneď to umyla(riad atď.) S varením samotným mu však nepomáhala. Keď dorazila ryža - šla ju ku dverám vyzdvihnúť a potom ju odbalila a položila pred Renza. Prestrela im stôl kým Renzo naberal jedlo na tanier. Voňalo to božsky.* Nie ďakujem, nič špeciálne ku tomu nechcem. *Odpovedala na jeho otázku.*
Renzo: Tak dobře. *Poví a společně s Rin dorazí domů kde v kuchyni položí všechny ty tašky a pak se odebere do svého pokoje kde si vezme věci na převlečení, a ještě si dopřeje rychlou sprchu. Poté se přesune do kuchyně a začne připravovat tu večeři, ale trvá mu to celkem dlouho, protože často si kontroluje, co má vlastně dělat podle kuchařky ze které vlastně vaří. Praktiky není ani kam spěchat, protože si to dobře propočítal a pokud ho nic nezdrží tak to dokončí chvilku potom co by mu měla dorazit rýže, kterou do toho vlastně použije. * Nedala by sis k tomu ještě čaj nebo něco takového? *Zeptá se radši Rin ať dělá cokoliv jen ať mu hlavně nepomáhá, protože už je jim jasné, že Rin kuchyně nejsou moc kamarádky. *
Rin Yoru: *Boli v obchode, v bistre - proste sa ním nechala viesť. Keď už pekne nabalení kráčali domov opýtal sa jej či nechce ešte niečo kúpiť. Pozrela sa na neho prázdnym pohľadom a záporne potriasla hlavou.* E-e .. mám všetko čo potrebujem. *Uistila ho a potom venovala pozornosť ceste pred sebou.*
Renzo: *Jak Renzo chtěl, tak dorazí do obchodu, naštěstí na misi u sebe měl peníze, a tak je má i teď, sice na něj každý divně kouká kvůli krvi na oblečení, ale to ho moc netrápí. Nakoupí všechny potřebné suroviny a něco sladkého, aby Rin udělal radost a současně i sobě. Nicméně poté vyrazí společně s Rin a taškami plní nákupu domů, ale cestou se zastaví v bistru a nechá si objednat tu rýži, ale aby mu dorazila až domů a už hotová na určitý čas, aby ji měli co nejčerstvější. Nyní už mohou klidně jít rovnou domů. *Takže když už jsme takto na nákupech nechceš něco koupit?
Rin Yoru: *Potiahol ju za rukáv tak kráčala za ním. Chutilo jej takmer všetko čo Renzo pripravil - len zo začiatku ich bývania sa mu sem tam jeho experimenty nevydarili, no napriek tomu vždy bez reptania všetko zjedla.* To znie dobre. *Súhlasila a neprotestovala proti nakupovaniu.*
Renzo: *Přiloží si ukazováček levé ruky ke rtům a zahledí se na strop a opět nahodí zamyšlený pohled, může to vypadat jako kdyby si ze stropu četl správnou odpověď a pak se opět usměje a podívá se Rin opět od očí. *Dobře nedávno jsme studoval jeden recept z kuchařky a myslím si, že jsem na něj připravený, ale budeme muset jít nakoupit suroviny. *Poté se ujme iniciativy a chytne Rin pouze za konec rukávu, aby se nedotkl její pokožky a vyrazí na cestu a trochu ji sebou popotáhne. Bál se Rin dát najevo že ví o jejím strachu, ale teď už se nemusí bát k ní chovat normálně aniž by se musel bát, že si všimne jeho opatrnosti. *Dneska udělám kuřecí maso, které usmažím v zelenině a udělám k tomu rýži. Jinak to bude ponořené v takové šťávě ze samotného masa, sice to bude trošku mastnější ale mohu se pokusit dát na to pozor abych to nepřehnal. Nicméně asi by bylo lepší koupit už hotovou rýži neumím tak dobrou jako v bistrech.
Rin Yoru: *Bola rada, že sa zo svojej letargie dostal hoci nebola veľmi spokojná s ostatnými okolnosťami. Skutočne nepočítala s tým, že by bol Renzo voči Rin tak vnímavý. Nemyslela si, že si všimol jej slabosť.. Musela si zahryznúť do jazyka. Posadila sa na stoličku neďaleko dverí Renzovej izby. Keď sa obliekol a vyšiel za ňou na chodbu - sebavedomo sa na ňu pozeral. Ona mu venovala prázdny pohľad.* Dám si čokoľvek čo nebude z polotovaru. *Priznala veselým hlasom. Sama variť nevedela a pokiaľ jej niečo Renzo priamo nepripravil bola odkázaná len na instanté polievky a iné predpripravené jedlá.*
Renzo: *Trpělivě vyčká než to Rin zařídí s naštěstí moc dlouho čekat nemusí. Brzy po svém odchodu se opět vrátí a oznámí mu že co nevidět přijde sestřička s jeho věcmi. Upřímně se Renzovi ulevilo, protože se bál že tu bude muset zůstat přes noc, což by se i stalo kdyby se díky Rin nevzpamatoval. *Děkuji, nenechám tě dlouho čekat. *Ujistí ji Renzo ještě pro jistotu a vyčká na příchod sestry, která mu na postel položí jeho věci a opět odejde. Renzo se tedy svlékne a začne se oblékat, nakonec tam stojí v tom v čem ho donesl ten Ninja ale snaží se ignorovat zaschlou krev, která patří jeho obětí a která se nachází na jeho oblečení. Nicméně splní co slíbil a rychle zase vyjde ven a sebevědomé se Rin podívá do očí. *Takže jdeme? Co by sis dneska dala?
Rin Yoru: To znie ako skvelý plán. *Prikývla a zoskočila z postele.* Pôjdem za doktorom, poviem mu, že si v poriadku a že ťa beriem domov. *Oznámila mu a ako povedala tak aj spravila. Nemusela ísť ďaleko - pred dverami stál ninja s doktorom a horlivo o niečom debatovali len čo ju ale zbadali stíchli a upriamili na ňu svoju pozornosť.* Chceme ísť s Renzom domov. Môžete ho pustiť a vrátiť mu jeho veci? *Opýtala sa s prázdnym výrazom doktora. Ten sa trochu sklonil a usmial sa.* "Isteže - sestrička sa o to postará." *Chcel ju potľapkať alebo pohladkať po vlasoch, no Rin ukročila dozadu a tým mu jeho plán skazila. Zmetene zažmurkal a nervózne sa zasmial.* Ďakujem. *Mierne sa im uklonila a vrátila sa do izby za Renzom.* Príde sestrička a donesie ti veci. Počkám ťa na chodbe kým sa prezlečieš. *Povedala asi o 150% milším a živším hlasom než sa bavila s doktorom.*
Renzo: *Stejně jako Rin se dívá do jeho očí on se dívá zase do těch jejích. Po chvilce se ale odkryje a pak si uvědomí že má takové to nemocniční oblečení, které není zrovna moc zahalující, a tak se úplně rudej zase rychle zakryje. *Uhm … Rin? Asi by ses nemohla zeptat kde bych našel svoje oblečení že? Rád bych šel už domů a něco dobré nám uvařil, napadlo mě, co si dát večeři na střeše domu v noci? Klid tam bude, a hlavně noc je pěkná, a tak si tam můžeme i promluvit, ovšem první potřebuju oblečení.
Rin Yoru: *Jeho slová ju úplne odzbrojili. Bola dojatá, cítila ako jej zovrelo srdce. Bolo to bolestivé, no príjemné. Vedela, že to nehovoril len do vetra. Tváril sa odhodlane - odhodlanejšie než kedykoľvek predtým. Nevedela čo má na to povedať a tak sa len neveselo usmiala a vpíjala sa pri tom pohľadom do jeho očí.*
Renzo: To není pravda, můj vesmír má totiž střed a ty jsi tím středem. *Poté nabere odhodlaný výraz, tak odhodlaný jako v den, kdy se rozhodl s Rin utéct ze sirotčince. *Uvidíš, mám cíl a tím jsi ty! *Poví ještě odhodlaněji. *Dokážu ti, že já dokážu ty naše láhve rozbít abych mohl poznat tebe, jak bys chtěla, aby tě někdo poznal a ty poznáš mě, jak bych chtěl zase já, aby mě někdo znal. Sice mi nebudeš věřit, ale budu se snažit abys nakonec uznala, že sama na nic nejsi a budu o to usilovat klidně do konce svého života. *Tak rychle se Renzova nálada změnila jako kdyby tu teď neležel (neseděl) Renzo ale rázem tam byl úplně někdo jiný. *
Rin Yoru: *Okamžite zdvihla hlavu a zápone ňou začala triasť, no potom s tým prestala odvrátila vystrašený pohľad a len v prstoch žmolila lem sukne kým rozprával.* /Vážne som si myslela, že si to nevšimne? Že si to za ten čas nevšimol? Som hlúpa, malá naivka! / *Mlčala ešte dlho po tom čo prehovoril. Keď jej povedal, že ju má rád - nepozrela sa na neho. Vedela, že ju má rád už dlho - inak by jej stále nedával darčeky atď. Mlčala a v hlave skladala správne slová aby ho nezranila.* Mám ťa tiež rada Renzo.. ale nepomôžeš mi. Človek je sám. Každý sme uprostred svojho vesmíru a sme v ňom úplne sami. *Rozprávala to tichým hláskom.* Všetko čo cítiš a čo si myslíš o svete, existuje len v tvojej hlave. Tak ako vnímaš samého seba, tak ťa nevníma nikto iný. Nikto ťa nikdy nespozná tak ako by si si prial byť spoznaný. Nikto nikdy nepochopí ako sa cítiš. *Srdce jej prudko bilo - pred očami mala obrazy z jej snov. Zažmurkala aby sa ich zbavila.* Každý - my všetci sme len osamelé zaváraniny vo svojich osobných zaváraninových fľašiach. Cinkáme o seba sklami čo nám sily stačia ale nikdy sa nedotkneme navzájom uhorka - uhorky. *Pokúsila sa mu vysvetliť to ako sa cítila tak aby to pochopil. V očiach mala pri tom prázdno a samotu. Keď sa na neho pozrela zahryzla si do pery.* Ďakujem, že tu pre mňa chceš byť, ale nemáš mi ako pomôcť. Som na to sama. *Preglgla.*
Renzo: Takže se to zlepší, aspoň že tak. *Poví a na chviličku se odmlčí. *Uhm Rin? Já … Všiml jsem si, že dotýkání lidí ti dělá velké problémy a chci ti poděkovat, že jsi to překonala a dokázala mě obejmout. *Poté opět na chviličku zmlkne. *Víš chci abys věděla, že na to nejsi sama, nechci, aby sis myslela, že jsi na cokoliv sama, protože tu pro tebe budu vždycky ať už půjde o cokoliv dobře? Jsi to jediné, co mám, a to jediné co mám rád, a tak chci abys věděla, že ti kdykoliv pomůžu, a to s čímkoliv. *Kde přesně to Renzo v sobě našel? Věděl, že má Rin rád, ale nikdy se neodvážil jí to povědět, ale nyní má pocit že jí to dluží a to je důvod proč to ze sebe dostal ale teď je tu to nejtěžší, a to strach z toho, jak Rin bude reagovat. *
Rin Yoru: *Na počudovanie si pri jeho otázke nevybavila štyroch mužov na farme. Nie - vybavila si niečo iné. Bola to dávna spomienka - pravdepodobne sa jej to snívalo ako všetky tie ostatné veci. Bola malá a nejaká žena jej prikázala zabiť spútaného chlapca. Nemohol sa brániť a ona ho musela zabiť. Pamätala si na tie pocity - potom sa spomienky pomiešali. Stála v lese - horel, nejaký muž, nepriateľ na ňu kričal, že je monštrum, umieral, všetko horelo a ona plakala. Bolo to tak skutočné, že by prisahala, že cíti oheň ako ju štípe v nose. Odmlčala sa takto asi na minútu. Mohol si v jej prázdnom pohľade prečítať strach, beznádej a zúfalstvo kým tieto emócie opäť nevystriedalo prázdno.* Uhm.. áno už som zabila niekoľko ľudí. *Sklopila oči na svoje ruky. Sklonila hlavu.* Prvý krát to bolo ale najhoršie.
Renzo: Rin? Co když takto budu reagovat i znovu? *Poví a podívá se na svou pravou dlaň, nejde ani tak o ústa na té dlani ale spíše o to že si vzpomene, jak měl ruce od krve toho strážce tábora, kterému bodl kopí do krku. *Vím, že to je zabij nebo budeš zabit ale prostě, když zavřu oči vzpomenu si na to, jak se na mě dívá a když si vybavím ten pohled, když si uvědomil, že umře, tak prostě. *Následně zmlkne a zhluboka se nadechne a potichu vydechne, vypadá to jako kdyby se to zas mělo vracet a on se tímto jen uklidňuje. *Ty jsi to už zažila? Už jsi někoho zabila?
Rin Yoru: *Tuho zavrela oči keď ju objal, napriek tomu sa neodtiahla - aj keď to bola jej prvá reakcia. Držala ho a držala až kým sa neutíšil a sám sa od nej neodtiahol. Potom si sadla na kolená a mykla plecom.* Prišiel po mňa ninja. Som tvoja jediná kontaktná osoba. *Vysvetlila a ruky si dala medzi stehná aby nevidel ako sa jej trasú.*
Renzo: *Zcela reflexivně obejme Renzo Rin, nicméně jen tak jemně se jí dotkne. Tak úžasný pocit to objetí je že se pomalu cítí dokonce i lépe a pokud by se snad Rin nechala a neodtáhla se od něj tak do minuty ztichne a pak asi dalších 20 vteřin než Rin psutí, aby se mohla odtáhnout, protože až teď si uvědomí, jak velká událost se vlastně odehrála. RIN HO DOPROVOLNĚ OBJALA! Renzo nyní tomu dává váhu snad větší jak důvod jeho „zhroucení“ a místo toho si začne utírat oči od slz a zmateně se podívá na Rin. *Jak jsi zjistila že jsem tu? *Sice už nepláče ale jeho tón hlasu je stále takový uvzlykaný. *
Rin Yoru: *Chcelo sa jej plakať tiež keď ho videla ale akosi slzy neprichádzali.* /Bre, dotoho dievča, už sa ťa pár krát dotkol - to zvládnem!/ *Hecovala sa ku tomu, čo by bolo pravdepodobne pre každého úplne prirodzené a automatické. Vyliezla ku nemu na posteľ, kľakla si vedľa neho a pevne zaťala zuby.* /Zvládnem to, proste to zvládnem./ *Podporovala sa v duchu. Renza mala rada - bol jej ako brat, stále tu pre ňu bol - nebyť jeho nemá nič. Nahla sa a objala ho. Triasol sa, vzlykal a ona ho utešovala. Neohrabane ho objímala okolo pliec.* To bude dobré. *Zašepkala hlasom bez citového zafarbenia. Ani nevedela či to smerovala na neho alebo na seba.*
Renzo: *Nemohl Rin nezaslechnout, nicméně i přes její přítomnost nijak nezareagoval nebo aspoň ze začátku ne ale po chvilce se na ní aspoň krátce podívá. Nejspíš Rin je to na co celou dobu čekal, protože jeho výraz se po celé té době od konce mise změní, někdo by si řekl že konečně ale nezmění se do nějakého normální výrazu, ale spíše je nyní ve tváři zlomený hned si ruku přiloží ke tváři a začne plakat ( odkaz » ). Sice ano pláč sice není úplně pozitivní reakce, ale je to první reakce na venkovní podnět, kterého se někdo dočkal a je jasné že prostě Rin je pro něj velmi důležitá, když mu stačilo i zaslechnout její hlas, aby se mohl probrat. * Není to takové … (pláč) … jaké jsem … (pláč) … čekal. Sledovat ten strach! Uvědomění že umíráš … (pláč) … to, když oči člověka opustí život, je to těžší … (pláč) … než jsem čekal.
Rin Yoru: *Počúvala ho a bola zaujatá.* To znie skvele! *Priznala a potom sa postavila.* Ah aj ja si pôjdem ľahnúť - zajtra chcem trénovať. Tak sa maj a držím palce. *Usmiala sa a začala zbierať neporiadok. Všetko zahodila do koša a potom ešte poriadne vyriadila kuchyňu a všetko dala na svoje miesto. Na druhý deň vstala okolo deviatej Renzo doma už dávno nebol. Na raňajky si dala jablko ešte z Gosukeho farmy a potom sa dala do trénovania. Každý deň venuje aspoň tri hodiny bolestivému naťahovaniu celého tela. odkaz » Trénuje svoju rovnováhu, ohybnosť. Svaly protestujú keď neprirodzene vykrúca končatiny, no nevadí jej to. Vie, že je to pre jej shinobi budúcnosť nevyhnutné. Potom ďalšie dve hodiny tvrdo posilovala brucho, nohy, chrbát, stehná - odkaz » .. až kým nebola spotená ako myš. Po krátkej pauze vzala do ruky drevený meč a skúšala si rôzne výpady. Okolo obeda sa rovno vrhla do sprchy a keď sa naobedovala venovala sa štúdiu rôznych zvitkov. Dokonca si požičala knihy v ktorých písali o rôznych známych vodcoch a ich stratégiach v bojoch a dobívaní. Bol podvečer keď niekto zaklopal na jej dvere - otvorila ich a keď spoznala ninju, ktorý im sem tam doniesol misiu či odkaz od Josukeho na privítanie kývla hlavou. Oznámil jej, že Renzo je v nemocnici, že bol na misii a nenesie dobre to ako sa situácia vyvŕbila. Preľakla sa. Obliekla si šaty, ktoré jej Renzo daroval a ponáhľala sa s ninjom do nemocnice. Cestou jej vysvetlil podrobný stav. Trochu sa jej uľavilo, že Renzo nieje vážne zranený, no aj tak sa o neho bála. Odviedli ju k jeho izbe a keď bez zaklopania vošla dnu - zbadala Renza ležať na posteli s neprítomným výrazom. Zovrelo jej srdiečko.* Renzo! Si v poriadku? *Pricupitala k jeho lôžku, ktoré jej bolo vysoké až po plecia.*
Renzo: Hodlám spojit své Ninjutsu explozí s technikou a vytvořit různá výbušný zařízení a kdo ví co ještě dalšího. Umění ne ní to jediné, co mě zajímá, řekl jsem si, že se hodí rozšířit své obzory, a tak jsem si řekl že sekundárně zkusit vědce by mohlo být pro mě a moje výbušniny jen přínosné. *Podotkne a pak ses pomalu zvede. *Uhm vadilo by ti, kdybych si šel lehnout? Zítra se jdu přihlásit mezi lovce a je dost možné že mě rovnou pošlou na nějakou tu misi, aby se odzkoušelo, zda na to vůbec jsem stavěný. *Pokud Rin nebude proti Renzo si půjde lehnout a když se probere tak se vydá k lovcům a rovnou dostane i misi typu C (viz rpg zde z 4.9.2018: odkaz » ). Nicméně nakonec skončí v nemocnici a jen tam tiše v nemocničních věcech sedí opřený do polštářů a naprosto prázdným pohledem se dívá přímo před sebe ( odkaz » ), Rin sice byla informována o tom, jak na tom Renzo je, protože je to jediná kontaktní osoba skrze Renza a on zase její. *
Rin Yoru: *Prekvapene zažmurkala.* Chceš sa venovať vede? Čo má veda s umením? *Nahla hlavu na stranu. Predpokladala, že nič viac vzdialené ani byť nemôže. Naozaj ju zaujímalo jeho vysvetlenie. Doktorský plášť by mu pristal ale kvôli tomu si to asi nevyberal.*
Renzo: *Ze začátku to Renzovi moc nedošlo ale pak když se zamyslel tak se zasmál, sice to nebyl nějaký dlouhý smích ale takové to krátké zasmání. * Naše povolání jsou svým způsobem stejná a přitom jiná, ty se staráš o zločince, aby měla vesnice klid, a tak a mě jde primárně o odměnu a donesení těla do vesnice. *Renzo si uvědomuje že jako Oinin by taky mohl likvidovat těla pomocí Bakutonu, ale prostě ho zaujalo povolání lovec, protože při většině povolání vlastně pracuje pro jiné a bojuje za ně, ale lovec odměn bojuje jen tehdy když chce (neboli když se vydá po někom na koho je vypsaná odměna). Tudíž vlastně bude dělat to co ho zajímá, a to bojovat sám za sebe a za odměnu, která mu z toho kápne. *Určitě se ale chci věnovat možná i trochu vědeckým věcem.
Rin Yoru: *Zamyslela sa. Nad svojim povolaním ešte úplne nepremýšľala. Zaujalo ju len jedno aj to hlavne kvôli tomu, že by dostala automaticky kyuchinose vrany.* Takže budeš lovec? *Zdvihla hlások.* Um - jasné, s tým počítam.. moje povolanie .. teda ak ma k sebe vezmú bude asi Oinin. *Zažmurkala a pozrela na neho svojim prázdnym pohľadom.* Mám rada vrany.. a nerada po sebe nechávam neporiadok. *Poslednou vetou narážala na fakt, že Oinin sa vždy tela, ktoré zabije kompletne zbaví. Poväčšine ho nechá na pospas vranám. Tiež narážala na fakt, že má nastarosti upratovanie aj doma. Svojim spôsobom to bol ten najlepší vtip aký kedy Rin povedala. .. jediný vtip aký kedy povedala. Trochu sa na tom pousmiala. Druhý krát za jeden deň!* /Páni my dnes vážne oslavujeme!/
Renzo: Domluveno jednou týdne, ovšem pokud budu muset na delší dobu někdy odejít tak to možné nebude, víš nejspíš se přidám do řad lovců odměn, a tak se někdy může stát, že si najdu nějaký cíl, který budu muset chytat delší dobu ale doufám že to tak časté nebude, protože poslední trénink jsem si opravdu užil. *Na tváři se mu vytvoří upřímný úsměv už teď se na ten trénink celkem těší. *
Rin Yoru: *Bola rada, že súhlasil - prehltla sústo a zadívala sa na strop pri tom ako v hlave prepočítavala svoj voľný čas, ktorý sa nemusela venovať misiám, upratovaniu, osobnému tréningu atď. potom si povzdychla a pozrela sa Renzovi do očí.* Aspoň raz týždenne? *Spýtala sa.* Nechám to na teba.
Renzo: Pravidelnou záležitost? *Renzo se posadí naproti Rin a trochu se nad tím zamyslí a upřímně ta představa se mu celkem zamlouvá. Je rozdíl, když trénuje s Ninji Takigakure, které nezná, tam je to prostě jen souboj a o tom kdo porazí toho druhého, ale s Rin má aspoň šanci se naučit různé vychytávky, a hlavně tím mohou zároveň utužit svůj vlastní vztah. * To zní docela dobře, jsem pro, otázkou je, jak často to budeme provádět.
Rin Yoru: Sila je dobrá vec. *Povedala len a mykla plecom. Prešla popri ňom do obývačky - sadla si k stolíku a zobrala si ďalší kúsok z bonboniéry.* Tak ma napadlo.. tie naše tréningy Taijutsu - mohli by sme z toho urobiť pravidelnú záležitosť hm? Čo ty na to? *Opýtala sa ho a zahryzla si do čokoládovej pralinky.* /Hmm.. oriešky./
Renzo: *Zamyslí se nad její otázkou, nechce odpovědět úplně první blbost která ho napadne ale dlouho nad tím asi ani přemýšlet nemusí. *Prozatím mám vytyčený cíl zesílit a za co chci bojovat? Chci bojovat sám za sebe a chránit věci a osoby, které mám rád. *Prakticky tím myslí že jediné, za co je ochotný bojovat je on sám a Rin, protože z lidí by za nikoho jiného nikdy nebojoval a určitě pokud by to vypadalo že to je pro něj příliš riskantní tak by neriskoval svůj život kvůli nějakému člověku jakého nezná. *
Rin Yoru: *To, že s ňou Renzo nezdieľa názor ju prekvapilo - predsalen sa jej zastal pred skupinkou silnejších dievčat v sirotinci. Myslela si, že to vníma rovnako alebo aspoň podobne. Zrazu sa na neho pozerala trochu inak. Akoby nevedela čo od neho čakať. Rozoberať to však nechcela.* A aký je teda tvoj cieľ ? Čo by si chcel dosiahnuť? Za čo chceš bojovať a žiť? *Hlas mala vyrovnaný, pohľad rovnako prázdny ako vždy.*
Renzo: Rád bych řekl že tvůj ideál sdílím, ale tohle bohužel říct nemohu, ale mohu říct aspoň to, že ti držím palce a doufám že tě to bude naplňovat. *Poví naprosto mile, Renzo ten cítí že slabý člověk by se měl držet stranou a podřídit se tomu silnějšímu ale když mu teď Rin zmínila že tohle je prostě její názor tak si to prostě musí nechat pro sebe, aby nezačala výměna názorů ohledně ochrany slabší proti názoru Renza, že by se měli podřídit a nejsou vůbec důležití. *
Rin Yoru: *Bola prekvapená po jeho slovách, no veľmi to na nej postrehnúť nemohol.Jeho pohľad a hrubý slovník bol ešte podtrhnuty jeho pokojným tónom. Uvedomila si ako by ho nechcela nikdy naštvať.* Ja už nejaký ten plán vlastne mám. *Priznala tichým hláskom.* Chcem .. Bojovať za slabých, chcem pomstiť ľudí, ktorí to sami nedokážu, chcem byť tá čo potrestá ľudí za ich zvrátené a ohavné činy. Je mi jedno či pôjde o feudalného pána alebo o obyčajného roľníka. Niesť zodpovednosť za svoje skutky musí každý. *V jej veľkých, modro-sivých očiach mohol zbadať žeravú nenávisť ktorá sa tam na moment objavila kým svoje vnútorné rozpoloženie neovládla.*
Renzo: Na jméno Takigakure docela kašlu ale můj soupeř byl taky s Takigakure, takže je pravda že tahle malá vesnička měla během posledního kola zkoušek hned tři lidi. *Podotkne Renzo a zamyslí se nad Toshirem, který ho celkem sral. *Měl jsem chuť toho parchanta roztrhat na kusy, jak mi lezl na nervy neustálou obranou, ale nakonec si z našeho souboje odnesl zranění, které ho určitě poznamená tak že když se za 20 let podívá do zrcadla vzpomene si na mě. *Na toto je Renzo docela pyšný. *Nicméně zkoušky máme za sebou chtělo by to nějaký další cíl nemyslíš?
Rin Yoru: *Pri spomienke na červenovlasú ženu - zdvihla hlavu, výraz mala chladný a oči prázdne. Nerada spomínala na ten duel. Tá žena nejako vyvolala jej najväčší strach a poriadne jej v ňom vymáchala hubu. Prinútila sa zahodiť tieto myšlienky.* Mala som šťastie, nebola ktovieko silná. Tvoj súper bol ale dosť tvrdý oriešok - myslím, že sme urobili Takigakure dobré meno. Josuke musí byť spokojný s výsledkom.
Renzo: Tak to jsem rád že ti sednou a že ti tak moc sluší ale s tím jsem si byl jistý, jakmile jsem je zahlédl, navíc pokud se líbí i tobě tak to mi je dostatečnou odměnou a věřím že se mi to celé vyplatilo. Byla jsi na poslední zkoušce výtečná, tvá soupeřka byla minimálně dvakrát starší jak ty a stejně jsi ji drtivě porazila, a tak jsem si řekl že tohle si prostě zasloužíš, a to beze sporu.
Rin Yoru: *Pery mala pevne zovreté - bola nervózna, no keď ju pochválil trochu si vydýchla.* Veľmi. *Odvetila rýchlo.* Sú-sú veľmi jemné na dotyk. *Demonštratívne si nechala prekĺznuť bielu sukňu pomedzi prsty.* A sú ľahké - skoro ich na sebe necítim. *Vysvetlila znova. Nebola určite normálne dievča tie by na nich oceňovali niečo iné - cenu, farbu, strih - ona bola v tomto o dosť praktickejšia.* Nebránia mi v pohybe. *Dodala ešte - stále mala hanblivo sklonenú hlavu a hypnotizovala svoje drobné palce na nohách.*
Renzo: *Když se dočká tak jakmile uvidí Rin tak na ní zírá a naprázdno polkne, zvedne se a jde jejím směrem, aby byl o trochu blíž a mohl si ji ještě lépe prohlédnout. *Rin? Jsi v tom úchvatná, a to beze sporu. *Renzo volil svá slova velmi opatrně, protože ho napadlo asi sto způsobů, jak ji to pochválit, ale vybrat mohl jen jeden, a tak vybral tato slova. * Jak moc se ti líbí?
Rin Yoru: *Keď sa na seba pozrela v tých šatách skoro sa nespoznala. Boli jej trochu voľnejšie ale to len znamenalo, že ich bude môcť nosiť dlhšie. Bosými nohami opatrne našľapovala na drevené parkety a prišla ku Renzovi.* Sú naozaj krásne. *Zašomrala vo dverách. Nebola ten typ čo by napochodoval do stredu miestnosti a začal sa v nich točiť okolo svojej osi - utiahnuto stála jednou nohou v chodbe a čakala - úplne neopodstatnene - kritiku. Skrátka jej sebavedomie za veľa nestálo.*
Renzo: *Ten její úsměv pro něj znamená strašně moc, jen ten úsměv mu za ty peníze rozhodně stál. *Dobře. *Přikývne na oznámení, že si je půjde vyzkoušet, a tak se posadí a trpělivě na Rin čeká, samozřejmě si během toho vezme další sousto z bonboniéry a spokojeně si tam vychutnává chuť toho sladkého potěšení. * „Doufám, že se jí budou líbit.“
Rin Yoru: *Nepatrne zvraští obočie keď jej povie o ďalšom darčeku. Keby už pralinku neprehltla asi by jej zabehla. Prečo jej stále niečo dáva? Prečo je ku nej dobrý a pozorný?! Nešlo jej to do hlavy. Bez slova pozrela z Renzovej tváre na škatuľu a opatrne odhalila baliaci papier. Postavila sa a vybrala zo škatule bielo-sivé šaty. Šokovane pozrela na Renza.* Ďakujem. *Špitla a mierne sa sčervenala.* Idem si ich skúsiť. *Pousmiala sa - čo bol na Rin megaveľký prejav a utekala do svojej izby, kde zo seba vyzliekla mikinu.*
Renzo: *Ještě si dá několik dalších, ale pak se odhodlá k dalšímu kroku a tím je ukázat Rin další dárek. *Dobře ale to není všechno, víš všiml jsem si, že nemáš moc věcí, a tak jsem si řekl že tohle ti bude krásně sedět a určitě i slušet. *Poví a odloží bonboniéru stranou a krabici otevře a odstoupí stranou aby si mohla Rin vzít to co ji uvnitř čeká ( odkaz » ). *
Rin Yoru: *Posadila sa za stôl tiež a vzala si malý čokoládový kúsok. Keď do neho zahryzla vytiekla odtiaľ nugátová plnka - musela sa oblíznuť aby jej nezačala tiecť aj po brade.* Je to naozaj dobré. *Usúdila spokojne.* Rozhodne lepšie než to čo som sa pokúšala pripraviť ja. Nabudúce ti radšej kúpim bonboniéru tiež. *Dala si do úst aj zvyšok čokolády a oblízala si pršteky.*
Renzo: Dobře dáme si společně a oslavíme svoje výkony na zkouškách společně. *Posadí se a vezme si první bonbón (čokoládu-nevím, jak že se tomu nadává xD). Ihned se spokojeně zatváří jakmile se mu čokoláda začne rozplývat na jazyku a ucítí tu výtečnou sladkou chuť. Renzo sice ochutnal již mnoho sladkého, ale přijde mu, že nic nebylo takto výtečné. *Vau tak dobré sladké jsem snad ještě nikdy neměl.
Rin Yoru: *Prevrátila oči keď začal upratovať, chcela namietať, že je to jej robota, no radšej mu len bez reptania pomohla. Mala zachmúrený výraz keď jej povedal, že je roztomilá. Pochybovačne sa na neho pozrela s jej "no iste" výrazom. Keď skončili a Rin si utierala ruky a tvár do utierky - Renzo ju zavolal do obývačky. Podal jej bonboniéru a ona šokovane zažmurkala.* Um.. ďakujem. *Odpovedala neistým hlasom.* Ale dáš si ju so mnou - ty si bol tiež úžasný! Zvládol si každú disciplínu ľavou zadnou! *Ako to povedala - otvorila bonboniéru a položila ju na stolík. odkaz » *
Renzo: *Zasměje se, ale není to tak že by si z Rin dělal srandu, ale přijde mu ta situace vtipná. *Víš, že jsi roztomilá? *Potom začne rychle uklízet tu spoušť, protože kdyby to měl umývat a uklízet později bylo by to ještě horší už jen z důvodu že by zaschlo a tak podobně, sice to chvilku zabere ale v tomto doufá, že mu Rin pomůže. *Stejně jsi mě překvapila už jen tím, že jsi se o to pokoušela. *Poví a pak se vydá do obýváku. *Teď pojď za mnou něco pro tebe mám. *Poví s klidem a když dojde k té bedně vezme bonboniéru a podá ji Rin. *Blahopřeju k úspěšnému splnění zkoušek Chuuninů. „Snad má pořád ráda sladké.“
Rin Yoru: *Frustrovane si povzdychla.* Nič mi nieje. *Zašomrala namosúrene.* Chcela som ťa prekvapiť ale veľmi mi to nevyšlo asi by som mala zostať pri upratovaní. *Otočila sa na Renza.* Nechcem ťa uraziť ale variť by ma nenaučil nikto - ani sám Rikudou Sennin! Môžeš o mne hovoriť, že som geniálna ale na toto som totálne nemehlo! *Málokedy bola šanca spozorovať na Rin nejaké emócie - dnešok bol jeden z mála dní kedy to možné bolo.*
Renzo: Copak to tu provádíš? *Zeptá se a rozhlédne se všude kolem a vidí tu katastrofu. Renzo si ze začátku pokládá otázku proč Rin vařila, když je to Renzova práce a pak si uvědomí že stejně jako on jí chce překvapit tak se o to stejné mohla pokusit ona jeho. *Ah nemusela jsi se pokoušet vařit, však stačilo říct a mohly jsme vařit i společně a něco bych tě naučil. *Pak přistoupí k Rin aby si jí prohlédl. *Nestalo se ti nic?
Rin Yoru: *Je to pár dní čo sa vrátili z Konohy, obaja zvládli chuuninské skúšky. Vyhrali, Josuke-sama bol na nich hrdý a preto to chcelo poriadnu oslavu. Rozhodla sa, že pre Renza pripraví slávnostnú večeru, nanešťastie zistila, že na varenie rozhodne talent nemá. Bola z toho frustrovaná - kľačala na stoličke a pokúšala sa pripraviť Renzovi vyprážané rybky v cestíčku so zemiakmi. No skutočnosť? Zemiaky sa rozvarili - skoro to vyzeralo, že z nich urobila polievku.. A pri snahe upraviť ryby .. vyšmykovali sa jej pomädzi prsty až sa jej chcelo plakať. Bola v kuchyni od rána a nič nedokázala zbúchať! odkaz » Aby jej nebolo málo Renzo sa vrátil domov. So zúfalstvom v očiach pozrela jeho smerom. Vlasy mala strapaté, na líci sa jej robila chrasta z múky (cestíčka). Na sebe mala zašpinenú mikinu a všade prskal olej.* Renzo, ty-ty už si doma? *Zaklipkala mihalnicami, cítila sa nemožne a totálne neschopná.*
Renzo: *Je to už pár dní, co se vrátil z Konohy kde společně s Rin plnil Chz, ovšem nebyli to jen oni dva z Takigakure ale ještě jeden kluk (Toshiro), kterého Renzo drtivě porazil během třetí části Chz. Ovšem Renzo si také koupil nějaké věci v Konoze, ale nemohl je koupit tam, a tak si je nechal objednat, aby to dorazilo o trochu později do Takigakure a co to vlastně objednal? Dárek pro Rin za to, jak výtečná během zkoušek byla, a hlavně během poslední části kde excelovala. Renzo tu chce být pro Rin a chránit ji a vždy když si myslí že to tak je tak pak vidí, jak silná je Rin a cítí se oproti ní méněcenný a slabší, a to je důvod proč poslední dobu, když Rin spí chodí tajně večer pryč aby mohl trénovat samostatně a dřít, jak to jenom jde. Věří že velká dřina snaha se vyrovná geniálním schopnostem které má někdo automaticky. Sice prozatím nemá žádné výsledky, ale doufá že časem se ukáží, protože by Rin nerad časem během misí překážel. Nyní jde ale s velkou krabicí a bonboniérou domů, otevře si dveře a vejde dovnitř. *Rin! *Zvolá Renzo v obýváku když položí krabici a bonboniéru na stůl, oblečený je v ( odkaz » ). *
---: ---
Rin Yoru: Uhm.. ja mám dosť. Pôjdem si ľahnúť. *Odvetila a stratila sa v dome - okúpala sa a potom šla do svojej izby. Hľadela pred seba do steny a chvela sa. Ešte stále sa úplne nespamätala z ich tréningu. Cítiť na sebe dotyk ... bolo to ubíjajúce. Srdce ju bolelo a pred očami mala kruté červené oči. V slzách sa neskôr poddala nepokojnému spánku plného zlých vecí, ktoré Rin nedávali nikdy zmysel. Prečo sa jej to deje? Prečo to zažíva? Kto je ten muž s červenými vlasmi? Prečo Rin ubližuje? Je to skutočné? Hovorí sa, že nevedomosť je kolískou prázdnoty a, že prázdnota je zase lôžkom bezstarostnosti... keď sa však slepá nevedomosť spojí s hlbokou vnímavosťou, potom vzniká nemý žiaľ, ktorý je hlbší než priepasť a trpkejší než smrť.*
Renzo: Asi bych si ještě trochu zaběhal a pak to zabalil co ty na to? *Pokud Rin bude souhlasil tak s Renzo dá ještě pár koleček kolem jejich domu, nicméně moc jich stejně nezvládne, a tak nakonec zaletí domů kde si dá sprchu něco udělá k jídlu pro sebe i pro Rin a nakonec skončí u sebe v pokoji kde během chviličky tvrdě usne. Není se čem udivit, nicméně Renzo by pak Rin stejně chtěl druhého dne navrhnout, že tyto jejich tréninky budou podnikat každý týden jen je potřeba si určit nějaký den v jaký to nudou podnikat. *
Rin Yoru: *V duchu sa pousmiala.* Nie je to preto, že by si bol horší. Si starší a silnejší a väčší. Ja som malá a slabá a preto som sa snažila naučiť využiť silu nepriateľa v môj prospech. *Prehovorila sladkým, milučkým hlasom - nijako si nevšimla, že by si ju extra obzeral - naopak. Naivne si myslela, že si jej problém za celý čas nevšimol. Dúfala, že sa to naučila skrývať rovnako dobre ako svoje emócie.*
Renzo: *Z pozice leže se přesune do sedu, kdy se rukami zapře o zem. * „Tak si říkám, proč asi má takový strach z toho, zda se jí dotknu nebo ne a zda mi to někdy vůbec řekne.“ *Tuto otázku si položí v jeden okamžik, když si Rin trochu pozorněji prohlíží. Ovšem později si uvědomí že to nemusí být zrovna vhodné, a tak ucukne svým pohledem trochu stranou. *Uhm, je to nefér. Jsem starší a větší přitom jsi mě porazila. *Poví a nafoukne trochu své tvářičky. *
Rin Yoru: *Bola zadýchaná a roztrasená z toľkej blízkosti, no hanba by jej nikdy nedovolila sa k svojej slabosti priznať.* Som v pohode - ako som hovorila predtým - som tvrdšia než vyzerám, nijako si mi neublížil ak myslíš toto. *Hovorila trochu zrýchleným hlasom, no inak ovládla svoje emócie bravúrne.*
Renzo: *Rin nakonec skončí na nohou a Renzo leží s rozpaženými rukami a pozoruje Rin. *Vyhrála jsi, jsi lepší jak já. *Poví poraženecky ale není z toho smutný, místo toho má naopak radost z toho, že Rin se dokázala přemluvit k tomu, aby se ho aspoň dotkla během tohoto tréninku. *Uhm jak se cítíš? *Nenápadně by rád zjistil, zda se necítí nějak moc zle skrze ty doteky. *
Rin Yoru: *So zaťatými zubami bojovala so svojou averziou z dotykov. Nevedela či niekedy niekomu takto dlho dovolila byť jej tak blízko. Nebola z toho nadšená a nemala z toho ani dobrý pocit, no ak svoju panickú hrôzu neprekoná tu a teraz akú bude mať šancu spraviť chuuninske skúšky? Nepodarilo sa jej ho zo seba zhodiť - zdrapil ju a stiahol na seba. Bola vďačná pevnej látke z ktorej bola jej mikina. Nebola typ dievčaťa čo sa obliekal do jemných volánikových šiat ani odhaľujúceho ninja oblečenia. Teraz jej to prišlo ako výhoda. Zápästím sa mu pokúsila odraziť ruku z jej trička a ak by sa jej to podarilo - spravila by kotúľ dozadu a opäť sa postavila na rovné nohy.*
Renzo: Sakra. *Zakleje, když ho Rin chytí svými nožkami s úmyslem ho ze sebe shodit, ale Renzo ji jednou rukou pevně chytí za nohu v oblasti kotníku a druhou opět za oblast límce u mikiny a doslova trhne směrem kterým ho ze sebe Rin chce shodit, takže by se měla překulit s ním a jen si vlastně částečně vyměnit pozice. Renzo se pokusí ze své pozice tedy dostat tím, že Rin prostě chytne za boku a jako kdyby se ji chtěl pokusit ze sebe zvednout. Moc neví, jak jinak se z téhle pozice dostat. *
Rin Yoru: *Mohla staviť na svoju ohybnosť a pokúsiť sa uskočiť, no ešte stále bola roztrasená z ich posledného dotyku a tak to nedala.. ani sa nenazdala a rezno sedel na jej páse. Nohy však mala voľné - švihla nimi - rozkročila ich a zovrela Renza za ramená pokúsila sa ho tak zo seba zhodiť.*
Renzo: *Renzo se taky cítí nesvůj, když se Rin ocitne na něm, ale nic k tomu neříká, protože má pocit jako kdyby přišel o dovednost mluvit. Nicméně když je Rin připravená na druhé kolo tak se postaví na nohy a zaujme stejný postoj jako před okamžikem, nicméně pak se prudce odrazí a jako kdyby se chtěl k Rin rozeběhnout, ale v posledním okamžiku to strhne k zemi jako kdyby kolem ní chtěl podklouznout (těsně po jejím levém boku). Nicméně jak by se kolem ní podklouzl, tak se jí chce pokusit chytit za nohu a silně s ní trhnout a donutit ji spadnout, aby se pak mohl rychle vyšvihnout na nohy a přesunout se nad ní a posadit se jí na trup a přitlačit ji k zemi (jen se o to pokusí, dopadnout to může úplně jinak). *
Rin Yoru: *Zachytil sa jej mikiny a stiahol ju tak zo sebou na zem. Len čo sa ocitla na ňom - sčervenala a v sekunde sa odtiahla. Postavila sa chvatne na nohy a oprašovala si oblečenie.* Tak to bolo jedna jedna. *Skonštatovala a postavila sa do rovnakej bojovej pozície ako predtým, no teraz s úmyslom nechať ako prvého zaútočiť Renza.*
Renzo: *Celkem ho Rin zaskočila tím, jak zareagovala a než si uvědomí co se stalo Renzo letí přes její záda a skončí na zádech na zemi ale ještě těsně předtím se jí chytit druhou rukou za lem trička u krku, takže jsou dvě věcí, které se mohou stát, a to že buď ji stáhne sebou na zem nebo ji to roztrhne. *
Rin Yoru: *Chytil jej päsť. Ani si do tejto chvíle neuvedomila o koľko má väčšiu dlaň ako ona. Prvá jej reakcia bola niečo typu;*/Kyaaa-dotyky!!!/*No vzmužila sa, nedala na sebe nič znať - keď jej chcel podraziť nohy odrazila sa od zeme a preskočila jeho nohu ako také švihadlo. Potom mu voľnou rukou chytila zápästie ruky ktorou ju držal, poistila si ho - otočila sa chrbtom a zatiahla ho za ruku s úmyslom prehodiť si ho cez rameno a zhodiť ho na zem. Chcela využiť to, že je menšia a on vyšší a ťažší. V podstate je to len fyzika.*
Renzo: *Vyčkával a chtěl nechat první krok na Rin a když zaútočila ihned levou rukou vystartoval proti té její s tím, že do otevřené dlaně se pokusí chytit její pěst a pokud by mu to vyšlo tak by její pěst pevně sevřel ve své levé ruce. Poté se totiž pokusí jednoduchým nízkým kopem Rin podrazit nohy, která pokud se nevyhne tvrdě dopadne na zem (Konoha Reppū). Samozřejmě se pokouší její ruku držet ve svém sevření, dokud to jen jde, aby mohl přiblížit úspěch k co největší šanci, ale celé to závisí na tom, jak bude Rin reagovat a co podnikne pro svou obranu. *
Rin Yoru: Môžeme začať. *Odvetila odhodlane. Dala pravú nohu dopredu a ľavú dozadu - mierne pokrčila kolená tak, že vyzerala byť ešte menšia. Skoro to pôsobilo smiešne. Dlane mala uvoľnené urobila výpad pravou rukou na Renzove rameno a ľavú držala prikrčenú ak by sa mala prípadne ako brániť.*
Renzo: Tak asi to zkusíme, pokud chceš, nicméně neručím za výsledek. *Podotkne Renzo a usměje se, zaujme bojový postoj tak že levou nohu přesune trochu před sebe a o tu pravou se trochu zapře špičkou, aby byl případně schopen během mžiku vyrazit nebo se odrazit jakýmkoliv směrem bude potřebovat ale nevěří že by mohl Rin porazit nebo ji převážit, protože je o dost menší a rozhodně má větší výdrž a nejspíš i mrštnější to je to čemu Renzo věří. *Tak teda můžeme?
Rin Yoru: *Iste, že mala tiež obavy. Jej najväčšia slabosť je dotyk - ako inak to má ale prekonať ak nie tréningom ? Nepozná na to vhodnejšieho človeka než je Renzo.* Som si istá, že to zvládneme a neboj sa - znesiem viac než si myslíš. *Pobúchala sa hrdo po hrudi a vystrela sa aby vyzerala vyššia než skutočne bola. Už teraz sa musela na Renza dívať so zaklonenou hlavou.*
Renzo: Pokud chceš můžeme to zkusit, ale bojím, že bych ti mohl ublížit. *Renzo si společně s Rin rád zatrénuje ale bojí se co by se stalo, kdyby ji nějak ublížil a co teprve kdyby se jí dotkl, ví že má problém s fyzickým kontaktem, ale je tu stále ten strach toho, co by se mohlo stát, kdyby se jí během toho dotkl. *Nicméně pokud si to přeješ asi bych do toho i šel.
Rin Yoru: *Zakrútila záporne hlavou.* To nieje pravda Renzo, si veľmi nadaný. *Uistila ho a potom sa zamyslela.* Rada si s tebou zatrénujem. S čím začneme? Taijutsu?! *Opýtala sa ho a nahla hlavu na stranu. Trénovať sama vedela všetko ostatné len na toto jej však chýbal súper.*
Renzo: Vážně? Takže tentokrát jsem v něčem nadaný konečně i já. *Zvolá Renzo trochu nadšeně. * Ovšem na druhou stranu zase nemám velkou fyzickou sílu a výdrž, to musím teprve trénovat, ale moc mi to nejde, však podívej se na nás i ty máš větší výdrž než já. *Podotkne Renzo s klidem a trochu se protáhne. *Co podnikneme? Chceš ještě trochu cvičit?
Rin Yoru: /Ja by som im nepoďakovala za nič./ *Pomyslela si kým sledovala ako dopadol Renzo na zem. Bez váhania sa zhúpla dozadu nohami a vo vzduchu urobila pred dopadom otočku. Potom sa postavila a v očiach mala pobavenie.* Cvičím svoju ohybnosť každý deň. *Vysvetlila aby to nevyzeralo, že je aj v tomto zázračne dobrá. Pravda je že nieje. Každý deň cez slzy naťahuje svoje ruky aj nohy. Robí to vždy po tréningu.*
Renzo: Chtěl poznat své rodiče a poděkovat jim že mi dali šanci na vlastní život, sice sirotčinec byl hrozná zkušenost ale lepší než zemřít mladý nebo být přinucen, být Nukenin proti své vůli. *Poví a pak se zhoupne a psutí se nohami větve a provede takový přemet a dopadne nohami na zem. Sice nemá moc velkou výdrž ohledně kondice, ale akrobacie by mu celkem šla a baví ho. *Rin Yoru zná stejně celkem pěkně, moc neřeším význam jmen.
Rin Yoru: *V duchu sa pousmiala.* Ja čo to o chladných bezcitných ľuďoch viem.. ty to v očiach nemáš. *Neuvedomila si, že to hovorí nahlas až kým nepočula vlastné slová. Okamžite zaklapla ústa. Doslova si zahryzla do jazyka.* Teda.. volám sa predsa chladná noc. /Rin Yoru/ *Vydala povzdych, ktorý znel ako uchechtnutie.* Moji rodičia, nukeninovia, mali zvláštny zmysel pre humor. *Dodala a dívala sa pred seba.*
Renzo: Jenže tebe mám rád a chtěl jsem kamaráda tak jsem ti pomohl, nicméně asi máš pravdu nejsem úplně bezcitný, ale jsem docela chladný. *Pak se zasměje. *Jsem tak spokojený, nechci nikomu dalšímu kromě tebe věřit a ani pomáhat. Jsi tu pro mě ty, umění a pak moje osobní touhy, které zatím neznám. *Stále se houpe hlavou dolů a celkem si tuhle polohu užívá. *Rozhodl jsem se, že následující Chuuninské Zkoušky zvládnu bez chybičky a cel to vyhraju. *Ani neví, proč to prostě řekl ale má nějakou touhu se předvést a udělat dané zkoušky bez chybičky. *
Rin Yoru: *Prekvapene zažmurkala pri jeho slovách - akoby ju niekto obaril vriacou vodou. Pred očami mala zrazu spomienku na červenovlasého muža, ktorý ju zneužíval a trápil.. Predstavila si namiesto jeho tváre Renzovu a prudko zakrútila hlavou.* Ty nie si bezcitný. *Šepla priam nečujne.* Zachránil si ma. Hoci si ma nepoznal. .. to nerobia bezcitný ľudia. Nepomáhajú slabším či ľuďom, ktorí majú problémy.
Renzo: V pohodě s nikým to není nikdy lehké, ani se mnou to nebude pořád lehké tomu věř. Přecijen jsem někdo kdo je bezcitný vůči ostatním lidem. *Podotkne a zhoupne se na větvi tak že nyní visí hlavou dolů ale má skrčené nohy, takže je jako by zaháknutý, aby nespadl. Ruce má natažené dolů, a tak může vypadá jako by byl mrtvola, která visí volně hlavou dolů. *Přemýšlím, co si slibuju od budoucnosti ale absolutně nemám tušení. Nejdřív jsem si myslel že bych chránil lidi v této vesnici a další lidi ale když nad tím přemýšlím jejich životy pro mě nejsou důležité, jediný, jaký pro mě má váhu je asi tak ten tvůj. „Sice to říkám ale stejně jsem tehdy zachránil tu ženu před padající stěnou, možná to byl jen reflex?“
Rin Yoru: *Prudko zdvihla hlavu a zaklipkala očami.* Uhm.. áno som v poriadku. *Zasekla sa. Nevedela čo ďalej povedať tak len odvrátila pohľad a zahryzla si do pery. Všimla si ako Renzo natiahol ruku jej smerom, no potom ju aj stiahol späť. Všimol si za ten čas čo spolu žijú jej averziu z dotykov.. podľa jeho reakcie pravdepodobne áno. Cítila sa kvôli tomu previnilo.* Prepáč. Niekedy je to so mnou asi ťažké. *Pošúchala sa po čele akoby sa snažila potlačiť spomienky na sny, ktoré sa jej pri jej slovách tlačili do hlavy.*
Renzo: *Chvilku se dívá do dálky ale pak se otočí na Rin, která mu přijde opět trochu nesvá, ono Renzo si začíná všímat více věcí než dřív a má takový pocit jako by snad byla trochu nejistá nebo byla v rozpacích? *Uhm Rin? Jsi v pořádku? *Podívá se pozorně na Rin a už jí chce pohladit po hlavičce, ale rychle se zasekne a rychle zase vrátí zpátky ke svému tělu. *
Rin Yoru: "Ja som podľa neho krásna vec?" *Vyrazilo jej to dych a okamžite sa jej do líčok nahrnula krv. odkaz » Sklonila hlavu aby si to nevšimol. Nepokúšala sa mu jeho tvrdenie vyvracať - už raz ju v tomto odbil a povedal jej niečo v štýle "ty si mysli čo chceš - ja si myslím presne toto". Ak niečo nedokázala prijímať viac než darčeky tak to boli komplimety.*
Renzo: Teď jsi to řekla dokonale, pravé umění je to, co vykvete na krátký okamžik těsně před zničením, nejdůležitější je takové umění, o kterém si lidi budou vyprávět ještě dlouho poté. *Poví Renzo a pak dostane nápad, jak to podat nejlépe. *Když to tak vezmeš klasické umění působí jen na jeden tvůj smysl, a to ať už zrak nebo sluch ale moje umění výbuchů působí na zrak, když se uvolní světlo exploze, sluch, když zaslechne to bum a čuch, když ucítíš samotné následky, a to co zbylo po věcech, které exploze odpaří. Jistě krásné věci by měly být k vidění dlouho třeba jako ty ale krásná věc a umění jsou podle mě dva rozdílné pojmy.
Rin Yoru: Keď sa povie umenie vždy si pod tým predstavím niečo krásne, obraz, sochu, šperk. Niečo čo dlho vydrží. Kým som ťa nestretla .. Myslela som si, že umenie je niečo čo pôvabne a krásne odolá behu času. Pravé umenie je večná krása.. *Premýšľala nad tým, čo Renzo povedal, nahlas.* Veď prečo by niekto ničil niečo čo vytvorí? *Pohľad sklopila na origami kvietok vo svojej dlani. Nechcela by aby sa zničil, no ak by sa zničil a ona by ho mala iba v spomienkach.. možno by sa jej zdal ešte krajší.* Asi sa v tom ale vyznáš lepšie než ja ... možno o večnú krásu ani nejde. V umení možno musíš neustále hľadať väčšiu a väčšiu stimuláciu, lebo sa otupia tvoje schopnosti vážiť si ho. Preto sú tvoje výbuchy forma umenia, ktorá ľudí tak ohúri a šokuje .. Možno je naozaj umenie niečo čo vykvitne len na okamžik, predtým než to opäť zvädne. *Ako to povedala - pozrela sa na Renza s ospravedlňujúcim pohľadom.* Prepáč.. len o tom rozprávam nahlas.. asi už bľabocem, však?
Renzo: Huh? Já chci být Ninja a umělec chápej, jaký normální civilista dokáže tvořit umělecké tvorby z papíru, aniž by se jich dotkl a kdo dokáže tvořit impozantní exploze. Podle mě je exploze to pravé umění, které mohu vlastně projevovat později během bojů při misích. Jednou chci stvořit tak silnou explozi, která bude tak krásná a impozantní že si to každý kdo ji uvidí vryje hluboko do své paměti. *Odpoví ohledně její otázky na to, proč chce být Ninja, když má touhu k umění. *
Rin Yoru: *Vždy bola zvyknutá na samotu, kým nestretla Renza nič iné ani nepoznala. No to sa zmenilo. S Renzom žila už rok.. on bol jej priateľ, jej radca, jej parťák.. Predstava, že by mala odísť na chuuninske skúšky a nemať ho po boku ju trochu vydesila.* Nemyslím si, že by ma tam pustil bez teba. *Zamrmlala, no odmlčala sa len na chvíľu.* Keď chceš byť umelec - načo sa snažiť byť ninja?
Renzo: Myslím si, že ty bys to zvládla, na věku podle mě nezáleží. Jde spíše o odhodlání a o to, jak velkou snahu člověk vyvine a já nevím, zda jsem připravený. Zatím jsem a svou kariéru Ninji splnil pouze jednu misi, ale tak asi bych si na to trumfl a kdybych to nezvládl tak bych aspoň získal zkušenosti. Nicméně beztak vlastně jediný, kdo rozhodne, zda tam jdeme nebo ne je vůdce vesnice. *Poví s úsměvem a zahledí se na ten krásný výhled. *Pokud tam pustí tebe a mě ne, tak tě budu podporovat a fandit ti.
Rin Yoru: *Pozrela sa na neho ponad rameno, nenechala sa pozývať dva krát. Podišla ku kmeňu a elegantným krokom vyšla až na vrch - neponáhľala sa. Posadila sa kúsok od Renza a pozrela sa pred seba. Ponad strechu ich domu a pár stromov videla hrubé korene obrovského stromu, ktorý v sebe ukrýval takmer celú Takigakure. Väčšina domov bola z dreva a skoro by ich od seba nevedela rozoznať.* Naozaj pekný výhľad. *Skonštatovala a potom odpovedala na jeho otázku.* Neviem či som na to pripravená, viem, že som ešte mladá, no chcela by som to určite skúsiť. *Povedala s pohľadom upreným pred seba - potom však otočila hlavu na svojho parťáka.* Čo ty? Cítiš sa na to?
Renzo: Rin? Nechceš jít sem nahoru? Je tu pěkný výhled a celkově tu je příjemně, protože tu vrhají listy stromu stín. *Navrhne Rin a doufá že se k němu připojí. Je tu pár věcí, na které by se jí rád zeptal, ale tak není to nic na co by chtěl spěchat. *Vlastně co ty? Myslíš, že budeš připravená na nadcházející Chuuninské Zkoušky?
Rin Yoru: *Počúvala ho a sledovala ako vybehol do koruny stromu a tým prakticky ukončil ich rozhovor skôr než stihla odpovedať či sa na niečo spýtať. Zaujímalo ju ako prišiel ku tomu modelovaniu z ílu. Chcela vedieť čo myslel tým že chce byť umelec. To už Nechce byť ninja? Nechcela na neho kričať - sklonila teda hlavu a čupla si ku spalenemu miestu na zemi. Prešla po ňom končekmi prstov a uvažovala o jeho slovách. Ona sama umeniu nerozumela a nikdy sa ani len nepokúšala niečo modelovať či maľovať. Zaujímala ju maximálne tak len hudba.. Ale ani o to by nezakopla keby sa čírou náhodou nedozvedela, že nejakým zázračným spôsobom vie hrať na klavír.*
Renzo: Myslím si, že můj osud je být umělcem, moje díla zasáhnout osloví celý svět. Podle mě je totiž to pravé umění výbuch, ta krása, která pak vyvrcholí tou krásnou explozí. *Podotkne Renzo s úsměvem a na okamžik se i zasní. Poté ho Rin vyruší svou otázkou. *Já neberu výbušný jíl, ono stačí když do úst naberu obyčejný jíl a moje chakra ho přetvoří na speciální výbušný jíl. Nedaleko od vesnice je takové naleziště, kde jsme si ho nabral a upřímně jsem to zjistil pouhou náhodou. *Odpoví Rin a pak se rozejde ke stromu, který tu mají a vyjde po jeho kmenu tak že se chodidlama lepí ke kůře stromu (Kinobori no Waza) a dojde k jedné silnější větvi a na tu se posadí. *
Rin Yoru: *Pozrela sa na kvietok a vzala si ho do čiernej dlane.* Tvoje schopnosti sú všetky založené na tvorení.. kreativite. *Premýšľala nahlas.* Ja mám schopnosti, ktoré z môjho tela robia zbraň - nič iné. Myslím, že keď to skombinujeme .. budeme silný tím. *Pozrela sa do jeho žltých, úprimných očí - musela zakloniť hlavu. Hoci obaja rástli - stále bola nízka .. kým on rástol ako z vody .. ona sama zostávala maličká a útla.* Kde berieš ten výbušný íl?
Renzo: Huh? *Nechápe, co přesně po něm Rin chce, ale poslechne ji a vezme si tedy její kunai a na vyzvání se jí pokusí bodnout do dlaně, ale Rin to jednoduše vykryje nebo doslova ho chytí a nic se jí nestane. Samozřejmě že si Renzo všiml její černé pokožky a zvuk jako kdyby se kunai opřel o nějaký kov nebo ocel. *Jo ještě něco bych ti mohl ukázat, pamatuješ, jak každý z nás dostal svitek s technikami klanu? *Poví a natáhne k ní dlaň do které mu z rukávu vyletí několik papírků (bílých) a ty se začnou spojovat a různě přehýbat a proplétat, dokud z toho nevznikne jasný obrazec ( odkaz » ). *Jsem se naučil dělat origami a pak jsem to povýšil na úplně novou úroveň, chceš to? Klidně si to vem.
Rin Yoru: *Užasnuto hľadela na miesto v zemi, ktoré pod Renzovou dlaňou vybuchlo.* To je.. *Zasekla sa.* To je úžasné! *Postavila sa a prešla ku nemu, z púzdra na kunaje na svojom stehne vybralala jeden a podala ho Renzovi.* Teraz ti ukážem čo dokážem ja. Chyť ho, prosím. *Požiadala ho a potom sústredila svoju chakru.* Bodni ma do dlane. *Prikázala mu - vedela presne čo robí. Ak ju Renzo počúvne - jej dlaň sčernie a ona pevne chytí kunaj do čiernej ruky. Jej pokožka sa zmení na oceľ a zostane nezranená.(Kōsei Shatai)*
Renzo: *Renzo se rozhlédne a pak dostane nápad na čem by ji to mohl předvést a položí pravou dlaň na zem (trávu) a koncentruje do své dlaně chakru. Tato technika ani nevyžaduje výbušný jíl, stačí mu pouze jeho chakra, kdy zkombinuje chakrovou podstatu Dotonu a Raitonu, a tak se následně ozve hlasitá rána a pod rukou Renza se dočasně vytvoří světlo, které se vytváří při explozích (Bakuhatsu Tenohira) a z místa kam přiložil dlaň se začne uvolňovat černý dým. Po místě, kde měl dlaň je to hlavně trochu poničené a hlavně spálené. *
Rin Yoru: *Kým sa postavil stihla dojesť. Potom prešla za ním na záhradu a posadila sa na drevenú verandu.* Som zvedavá - ukáž mi čo dokážeš a ja ti ukážem tiež čo som objavila. *Prehovorila milo a pozorne sledovala každý jeden jeho pohyb.*
Renzo: Já pomáhal při odklízení trosek domu co se zřítil, to byla zatím moje jediná mise. Zaslechl jsem že dokud se Ninja nestane aspoň Chuunin tak mise budou pořád takové že mise ranku D jsou jen takové pomocné práce a že Genin nemůže dostat misi vyššího ranku než je D. *Poví Renzo a postaví se na nohy a odejde do pokoje kde si vezme jednu brašnu uvnitř které je jíl a s tou připevněnou k boku se vrátí. *Jdeme na zahradu? Ti fo ukážu.
Rin Yoru: *Počúvala ho a skoro sa zakuckala keď si to predstavila.* To znie úžasne - môžeš mi to ukázať? *Znela nadšene. Keď sa jej opýtal na misie ... prikývla.* Uhm.. pár ich bolo pomáhala som v kvetinárstve, reštaurácii.. sadila som s dobrovoľníkmi stromčeky. Ani jedna z týchto prác mi nepripomínala nič čo sa týka ninjov. Dúfam, že v budúcnosti nám bude Josuke posielať zaujímavejšie misie.
Renzo: Mimochodem pamatuješ si, jak jsi říkala, že ty ústa na dlaních mají určitě nějakou skrytou schopnost? Tak jsem nedávno zjistil že jsi měla naprostou pravdu. Pokud si nimi ukousnu z jílu tak ho dokáže z ústech zubama různé žvýkat a míchat ho s chakrou a vytvořit takto z jílu své klony, kteří se nakonec změní na mou dokonalou kopii nebo dokážu způsobit směrové exploze. *Chviličku to i zní jako kdyby se Renzo chlubil. *Nicméně co ty? Už jsi splnila nějaké mise?
Rin Yoru: *Asi by sa patrilo objať ho, videla, že sa to tak robí - tak sa prejavuje vďačnosť. Tiež úsmevom.. tieto veci jej boli známe. No nechcela riskovať, že by si všimol aké jej to je nepríjemné a tak radšej zostala u svojho spôsobu. Veď čo ak by si to náhodou zle vysvetlil? To riskovať nehodlala. Vynahradí mu to inak - síce ešte nevie ako ale na niečo časom príde. Prstienok si teda dala do vrecka mikiny, viac neprotestovala a pokračovala v jedle.*
Renzo: *Srdeční tep se mu zrychlil už jen když Rin zmínila, že je to krásný prstýnek. *Nebylo to moc drahé, nemusíš si s tím dělat starosti dobrá? *Poví a vytáhne si z tašky ve které je další nákup jednu sušenku a tu si otevře a ukousne si z ní, Rin tam taky samozřejmě měla svou, ale ta nyní jí to své tak jí nebude cpát nějakou sušenku. *Jsme rád že se ti líbí, opravdu.
Rin Yoru: *Prekvapene zažmurkala pri pohľade na škatuľku, ktorú položil na stôl. Skočila pohľadom na Renza a opäť na škatuľku. Ešte nikdy nič nedostala. Toto je jej prvý darček. Cítila ako červenie keď si ju zobrala do ruky.. škatuľka bola veľká skoro ako jej dlaň. Otvorila ju a keď zbadala prstienok opäť sa prekvapene pozrela na Renza. Uvažovala či zabudla na nejaký ich špeciálny deň a potom jej došlo, že cca pred rokom sa sem nasťahovali. Mali výročie! A ona na to ani nepomyslela.* Je krásny, ďakujem. *Zašomrala zmätene a vybrala ho - zbližšia sa mu prizrela. Kov ju chladil medzi prstami a kamienok sa leskol bol naozaj prenádherný. Na perách mala jemný náznak úsmevu - čo bol najväčší prejav emócii akého bola schopná.* Je krásny. *Šepla a zažmurkala - opäť sa tvárila vážne.* Nemal si ho ale kupovať.. tie peniaze si mohol minúť inak. "Musel byť drahý." *Doplnila v duchu a zahryzla si do pery.*
Renzo: Ano byl a něco jsem ti koupil, snad se ti to bude líbit. *Poví s úsměvem a položí krabičku na stůl a přisune to blíž k Rin a opět ruce odtáhne a položí si je do klína. Nyní jen sleduje Rin a čeká co mu poví k tomu dárku, který ji koupil da si ho tedy vůbec vezme, ale hluboko uvnitř doufá, že si ho Rin vezme. *
Rin Yoru: *S plnými ústami na neho pozrela keď si pred ňu kľakol a zaželal jej dobrú chuť. odkaz » Vybral z vrecka akúsi škatuľku a len na ňu pozeral. Prehltla a keďže sa ďalej nevyjadroval ani jej škatuľku nepodal - mohla len hádať o čo asi ide. Keď mala prázdne ústa - nahla hlavu na stranu, položila instantný ramen na stôl a zažmurkala pri pohľade na jeho nový - krvavočervený prívesok.* Bol si nakupovať? *Opýtala sa milým hlaskom a hoci sa neusmievala - takto znela keď mala dobrú náladu. Renzo to už mohol spoznať keďže spolu bývali niekoľko mesiacov.*
Renzo: *Vyrazí za hlasem Rin a když ji uvidí jíst tak se usměje, Renzo je už ve věku kdy si uvědomuje toho fakt, že Rin je oproti němu maličká a drobná, a tak si vůči ní vybudoval takový ochranářský instinkt a dělat ji radost. Proto se posadí na kolena přímo naproti Rin ka stolu. *Dobrou chuť. *Poví a vytáhne z kapsy krabičku uvnitř které je dárek a to prstýnek, který našel, a i když byl ve slevě tak že byl zlevněn o nějakých 75 % tak i tak byl celkem drahý ( odkaz » ) sice na její prstíky bude nejspíš ještě maličký ale časem až vyrost jí určitě bude, nemohl si to i přes tento fakt odpustit a nekoupit to , však nyní ho může nosit na krku jako on svůj přívěšek. *
Rin Yoru: *Oblečená bola v -> odkaz » Hoci už mala aj iné oblečenie - toto bola jej srdcovka. Nepatrila k dievčatám, ktoré by extra menili šaty. Bola akurát v kuchyni a chystala sa jesť keď započula ako Renzo volá jej meno už odo dverí. Jej kuchárske umenie sa nijako nezlepšilo ale ani to nebolo nutné. odkaz » Úlohy v dome mali rozdelené spravodlivo.. ona sa starala o poriadok a Renzo ich plné brušká. Bola rada, že vždy nakúpil zásobu polotovarov, sáčkových polievok a hoci to nebolo obzvlášť výživné.. stále to bolo lepšie ako keď sa pokúsila uvariť niečo sama.* Tu som! *Odpovedala kým kráčala do obývačky. odkaz » Sadla si na zem za malý stolík a začala jesť. odkaz » *
Renzo: *Renzo se vrací z nákupu, byl si koupit nějaké nové oblečení, které má nyní na sobě ( odkaz » ) a také má na krku svůj nový přívěšek ( odkaz » ). Ještě má v jedné krabičce takový dárek pro Rin, upřímně celkem se kvůli tomu nákupu celkem dopředu zadlužil ale věří že to dožene a splatí za splnění misí. Velkou část na to dal taky z peněz, které jim jednou za měsíc dává vůdce vesnice jako takové příspěvky. Když dorazí domů, v předsíni si sundá boty a vejde do obýváku a hledá Rin. *Rin? Kde jsi? *Za ten rok, co tu s ní žije si na ní už docela zvykl, a tak když koupil něco sobě tak si řekl, že koupí něco i jí. *
Shoutboardy končí. Více zde.