Přidej zprávu »
---: ---
Mareo: *Mareo sa rozhodol dnes ísť ku pamätníku v Konohe pretože je tam jeden človek ktorý bol za jeho čias celkom známy shinobi, jeho starký. Rozhodol sa ísť si uctiť jeho pamiatku, čo ale Marea celkom už dlhšie trápi a zamýšľa sa nad tým je to že zomrel za neznámych podmienok, nikto poriadne nevie ako jeho starký zomrel a aj keď sa to riešilo nikto neprišiel na to v skutočnosti prečo zomrel. Obliekol si na seba svoj čierny plášť klanu Nairu a pod tým čierne tričko, čierne dlhé nohavice. Cestou sem sa zastavil ešte na nákupe kvetín, ktoré mal jeho starký najradšej pretože vo voľnom čase sa venoval pestovaní kvetov. Keď sem prišiel dlho mu netrvalo aby našiel meno svojho starkého na pamätníku. Trochu zovrel päsť v ruke v ktorej drží kvety a zamračil sa. "Toľko padlých bojovníkov.. Toľko nevysvetliteľných smrtí." Položil kvety na pamätník a trochu sa skrčil. Prstami jemne prešiel po mene jeho starkého a zostal na tom mene, zavrel oči a zostáva takto chvíľu v tejto pozícii. Spomína si ako ho starký brával na obedy, ako ho učil hádzať shurikeny a ako mu vysvetľoval plno vecí, možno keby Mareo nemal takého starkého veľa vecí by ho teraz tak nezaujímalo. To preto má takú bojovnosť pre Konohu, pre informácie a pre nové skúsenosti práve kvôli nemu a kvôli jeho povahe ktorú tak nejak zdedil po ňom. Pravdou ale v tomto celom je že ho zabil Mareov otec, aby získal ďalší stupeň Shireiganu. O čom Mareo samozrejme nevie a ani tak ľahko nebude vedieť, jedine keby sa to od neho sám dozvedel. Celé to bolo zakryté za súčasť misie a doteraz sa to nikto nedozvedel. Mareo ešte chvíľu zostáva takto zohnutý a potom otvoril oči.* "Jedného dňa, budem presne ako ty. Spravím pre vesnicu maximum a budem sa snažiť byť čo najviac užitočný a pomáhať." *Pousmial sa len nad tou myšlienkou a vstal, pomaly odchádza z tohoto miesta, je rád že si na neho spomenul a že tam bol. Cestou domov celý čas premýšľal nad ním a hlavne na spomienkach ktoré spolu zažili. Keď prišiel domov tak si ešte zapálil sviečku ktorú už mal vopred pripravenú v izbe na jeho pamiatku. Mareov otec len prišiel do izby pretože vedel kde Mareo bol a tento krát nebol s Mareom pozrieť svojho otca. Len podišiel k Mareovi a dal mu ruku do vlasov ktoré mu roztrapatil.* Mareo, tvoj starký mi chýba každý deň a ver tomu že sa na nás z hora pozerá a usmieva sa. Je za teba šťastný a dosť mi ho pripomínaš. *Pousmial sa na Marea a Mareo zostal bez slov, len sa na neho pozrel z takou smutnou tvárou a potom sa pousmial a len prikývol. Mareov otec odišiel z izby a na tvári má len jemný úškrn. Marea by ani vo sne nenapadlo že by to spravil jeho otec.*
Rpg: ukončeno
Noritaka: *"Dostal jsem svou první misi... Úklid kolem památníku, plení od plevelu a péče pořádným očištěním i ochranou... Je to už několik dní, až týdnů od návštěvy Teii a uzavření slibu s kazatelem.... Sluníčko mám neustále při sobě. Jen jsme se zatím neshodli na jméně..." Za tohohle vzpomínání doráží na plochu vesnického památníku. Kbelík položí na trávník. Připraví si pytel a už si to razí po tom odloučeném místě. Vybírá poctivě odpadky, které tu mnozí nezbedníci nechávají. Hodně zažraný do úkolu, aby mu nic neuniklo. Tamhle obaly od nějakých bonbonů, jinde od sušenek, nebo plechovky, sklenice od alkoholu. Prostě odpadky. Práce mu v tuhle dobu pravého poledne, ubíhá velmi pohodlně. Příliš obyvatel vesnice nebývá tolik venku, kvůli slunci. Noritaka se pojistil kšiltovkou a zásobou pitné vody. Z poloviny plný pytel odloží na kraji. Zaváže ho, před nenechavci. Nechce to hned sbírat vše znovu. Upije trochu té své vody a jde pokračovat. S kyblíkem a rýpadlem se vydá k samotnému památníku. Během odstraňování plevelných rostlinek, si prohlíží ty nápisy, které tam jsou. "Tak.." Sleze, odstoupí a shlédne své dílo.* Tohle mám. Teď poslední část. *Zamumlá si. Vyndá z kapsy mastičku a hadřík. Znovu jde obletovat památník. Roztírá po něm ochranou vrstvu z masti, která dodá i trošičku lesku. Ke konci tak může s hrdostí zkouknout kompletní výsledek. Prostor kolem je čistý, nehyzdí ho odpadky. Památník čistý a má se k světu. Vypne svůj hrudníček potěšeně, než odejde. Pytel vyhodí, kam odpadky patří. plevel z kyblíku vyhodí na kompostu, který má nejblíž a náčiní vrátí do kumbálu, odkud mu bylo na misi půjčeno. Potom ještě dát vědět o splněné misi a předvést jim památník, že je opravdu hotové.*
rpg: zrušeno
Taka: Půjdu, kam mne vítr zavane, či mne samotnou napadne jít. *Odpoví. Nač by jí říkala mnohé věci týkající se sebe a své budoucnosti. Však ta holka jí neoplácí a nedává jí o sobě téměř žádné informace. Sice ano, vzhledem k tomu, že jsou obě dvě momentálně v Konohagakure a dívka je občanem Konohagakure, tak nejde o nic co by si nemohla zjistit, jde-li o status Taky, její příslušnost ke klanu a tuláctví opodstatněné povoláním zbrojířky.*
Meili: *Sleduje jí, poslouchá a jde vedle ní. Jen kývá a na tváři se jí objeví úsměv. "Já ráda zabíjím broučky." Pomyslí si a zasměje se tomu potichu. Když zjistí, že je žena je dcerou vůdce klanu, tak se jenom překvapí. Sama ani neví, zda je její otec vůdce klanu či není, protože se o takové blbiny nestará. Nad otázkou, co plánuje potom, co se stane Chuuninem jenom kývla hlavou a odpověděla.* Je toho moc, ale nevím.. Chtěla bych cestovat a navštívit zajímavá místa... *Řekla a usmála se.* Kam vůbec teď máte v plánu jít?
Taka: *Ušklíbne se nad tou otázkou.* Už podstatně vyšší, nemluvě o tom, že jsem dcerou hlavní větve klanu Abimare. Hmyzí klan zde v Konohagakure, ale trávím roky touláním se po světě, než zde. Mám k tomu status Horonina a jsem povoláním zbrojířkou. Co ty plánuješ potom, když se staneš Chuuninem? *Vydává se dál od obchodu. Zřejmě si koupí nějaké věci k pokračování ve své cestě, aby tak měla na začátek zajištěné základní věci bez nutnosti nahánět se za něčím.*
Meili: *Potom, co jí žena řekla jen protočila očima a zasmála se. Nad jen kývne a upřímně odpoví. Neměla důvod lhát a ani nechtěla.* Genin jsem už pár roků. *Odpoví a trošičku zčervená. Měla by být už Chuunin, ale to by se musela dostat na Chuuninské zkoušky, kde by se to rozhodlo.* A vy máte jakou hodnost, paní? *Zeptá se a usměje se. Byla zvědavá, protože žena měla na sobě kimono, které u Meili budilo celkem velký zájem, že by mohla žena být bohatá.*
Taka: Ne. *Zavrtí hlavou v odpověď na otázku dívky.* Nevím o tom nic. Nemyslím si, že se známe, spíš jsi si mne s někým musela splést. Ale.. Nyní mou tvář znáš, ač to stále neznamená, že se známe. *Podotkne a pousměje se, přeci jen do té doby se tvářila veskrze vážně.* Tuším, že budeš ještě tak genin nebo student akademie, mýlím se? *Nehodlá ji plně ignorovat, ač o děti se nijak nestará, netáhne ji to k nim a sama už není v jejím věku, aby s ní měla něco nějak extra společného.*
Meili: *Stále sledovala obchod,do kterého šla žena, i když z něho někdo vycházel. Někdy jí před zrak přišla jiná osoba, která se procházela po ulici. Bylo to normální, protože v tuto dobu chodí lidé ven, aby se mohli projít do práce, na kávu, nebo na jídlo. "Nějak dlouho to trvá." Pomyslí si Meili, když najednou vyleze žena z obchodu a začne se koukat na Meili. Meili se jen usměje a pozvedne pravou ruku, čímž jí lehce zamává. Nepamatovala si odkud tu ženu zná, ale možná si to bude pamatovat ta žena. Odepřela se tedy ze stěny a ruce si dala za záda, kde si je chytla. Pak jen s pomalým poklusem vyrazila za ženou. Když už tam byla, tak se zastavila přední.* Ahoj, známe se? *Pozdravila a podala otázku, protože byla zvědavá.*
Taka: *Obchodník jí zbraň podá na zpátek, nezdá se být přímo nespokojen, což je pro ni dobré znamení.* Zkuste to zde.. *Muž zajde k pultu, kde vezme papír a rychle na něj cosi píše. Potom ho přeloží,, sroluje a vloží do maličké nádobky, kterou zapečetí voskem, který zpestří svým znakem, který do čerstvého vosku orazí. Vezme ještě další věc a tam jí napíše, kam má jít a za kým.* Nechte to zavřené, jistě chápete, aby byla zpráva bezpečná a nikdo ji nemusel považovat za falzifikát. A tady jsou instrukce k vaší další cestě. *Převezme si od něj jak zprávičku, kterou následně zapečetí do Inkan Gofu, tak i onen papírek s instrukcemi k cestě.* Děkuji. *Skloní lehce hlavu, než se vydá ven z obchodu. Její počin jí je opětován. Samozřejmě, dívka naproti tomu obchodu je nepřehlédnutelná. Taka zastaví před obchodem, sotva přejde jeho práh a zírá na ni zamyšleně.*
Meili: *Šla tedy za ženou, kterou měla v plánu sledovat. Chodila pomalu, aby nebyla zas tak slyšel. Ovšem nechodila zas tak pomalu, aby ženu neztratila. Byla ještě dítě, tak jí zvědavost nedala spát. Když žena vlezla do jednoho obchodu, tak se Meili zastavila a postavila se na druhou stranu toho obchodu, do kterého vlezla žena. Opřela se zadnicí o stěnu a ruce si dala křížem, načež napjatě sledovala vchod obchodu, kdy žena opět vyjde. "Proč si pořád neumím vzpomenout, kdo to je? Musím na to přijít!" Pomyslela si dodatečně Meili k tomu.*
Taka: *Ocitá se už u místa, kde jsou zdejší prodejci se zbraněmi a dalším druhem výbav. "Doufám, nebudeme zde nijak dlouho.." konstatuje Uchigawa nabručeně.* Hmm.. *Taka se rozhlédne, než vejde do prvního obchodu. Je možné, že si tak povšimne dívky, která ji možná sleduje. Zaznamená to, ale zatím nic nepodniká a dál se věnuje svému vyřizování.* Zdravím. *Lehce skloní hlavu na pozdrav.* Měla bych zde něco k projednání. *Dojde k pultu obchodníka a převezme novou katanu do rukou. Vyloží si ji na dlaně, během čehož ji vytáhne i z vyrobené pochvy, kterou drží v jedné ruce, skoro ledabyle. Zbraň jí zůstává na dlaních položena čepelí. Aby se mohl obchodník podívat.* Mohu? *Natáhne se obchodník pro převzetí zbraně, aby ozkoušel vyváženost, jílec a tak. Klasická kontrola. Taka přikývne, tak se do toho obchodník pustí.*
Meili: *Slyšela zvuk kroků, které se blížili k památníku. Mlčky zvedla hlavu a sledovala, kdo to tam stojí. Všimla si tváře ženy, která jí něco říkala. Sice nevěděla přesně, kdo ta žena je, ale věděla, že jí už viděla. "Teta? Kamarádka od rodičů? Sestřina známá? Babička?" Pomyslí si Meili. Pak se jen postaví a následně upraví. Má v plánu sledovat tu ženu. Proč? Jen tak, z nudy. Nevěděla, co dělat. Takže se takhle chtěla zabavit.*
Taka: *Zajde nejprve ze slušnosti kouknout na památník, aby shlédla, zda nepřibyli nová jména, případně jaká. K tom ustačí kouknout dolu. Dítě, které tam je, absolutně přehlédne. Je to však jen přetvářka, protože nezájem. Coby informátor o ní moc dobře ví. Stojí chvíli nehybně a mlčky před památníkem. Na nic nemyslí. A poté se chystá vyrazit zas pryč z tohohle místa. Musí navštívit zdejší prodejce a zjišťovat, jakou cenu by měl na trhu její výtvor. Na zádech kimona má svůj znak, kterým je dračí motiv.*
Meili: *Seděla a pouze sledovala Památník stále dokola. Nudila se, tak si lehla a ruce si položila za hlavu, čímž se dívala na nebe. "Tak nádherné. Jednou bych chtěla umět létat, tak jako ptáci. Musí mít obrovskou svobodu." Pomyslela si Meili a usmála se.* Jednou se taky naučím létat. Ať to stojí, co to stojí! Ale.. jak.. Hm. *Řekne si pro sebe a nahodí zamyšlený výraz. "Kdybych si sehnala ptačí křídla určitě bych mohla létat. Stačilo by si je přišít na sebe a pak by to šlo samo, ale kde najít tak velkého ptáka s velkými křídly? To je teprve hádanka.." Začne přemýšlet, když se stále dívá na modré nebe.*
Taka: *Po nějaké té době, zase navštěvuje Konohagakure, svou rodnou vesnici. Je tulákem, který se věnuje věcem zbrojířů. Tak tu nebývá opravdu velmi dlouhou dobu. Dnes se však rozhodla sem vejít. "Co tu?" optá se Uchigawa. "Prostě návštěva..." dostane se mu odpovědi. Jakožto zbrojíř, má s sebou opravdu dost zbraní. Chodí v kimonu a zatímco má Unkei přehozený přes rameno, aby o něj mohla mít opřenou jednu ruku, u pasu má na té stejné levé straně bokken. Na pravé straně u pasu nosí katanu od Kari a další, novou zbraň vlastní výroby nosí křížem přes záda. Jílec čouhá u pravého ramene.*
Meili: *Meili se procházela kolem Památníků, kde před chvílí hledala jméno své matky. Bohužel ho nenašla. Přišlo jí to divné, protože její matka zemřela v jedné válce, která Konohu poznamenala. Měla na sobě tmavě modré šaty, černé punčochy a černé baleríny. Sedla si do tureckého sedu na zem, pár metrů od Památníku. Levý loket si dala na stehno a dlaní si opřela bradu. Pak se jen zasněně dívala na Památník. Byla sama. Appua nechala se svým bratrem a její sestra pracovala v nemocnici. Někdo musel vydělávat, když její otec zmizel a její matka je mrtvá. Meili by taky mohla vydělávat, ale nechce se jí. Je na to až moc líná.*
--: --
Axe: *S hlavou plnou myšlienok, očami sklopenými k zemi a kyticou v ruke sa rozhodol ísť ku pamätníku. Chcel vzdať poctu bojovníkom ale aj civilistom, ktorý padli počas tejto pre neho nezmyseľnú, tichú vojnu. Do tejto vojny sa zatiaľ nijak nezapojil, ba prejavoval známky nezáujmu.* Keby len ľudia neboli takí hlúpi a nechovali sa tak sebecky.. *Zamrmlal si pod nos, avšak bol rád, že sa objavila tajomná trhlina, vďaka ktorej prestali aspoň na chvíľu bojovať.* Je dobré vedieť, že aspoň pre niečo sa vedia spojiť.. *Dorazil pred pamätník, pred ktorý pokľakol a položil naň kyticu.* Chápem tvoje dôvody pre vojnu, avšak svet nebude nikdy bez slabých jedincov, a taktiež vývoj, ktorý vojna prináša je nič oproti tým strátam nič.. Ty si však nestranný a ľudské straty sa ťa nedotýkajú a to je príčina, prečo by sa takéto záležitosti mali nechať na ľuďoch. *Týmito slovami sa prihováral ku Bishamonovi. Vlastne nevedel čo je s ním, že sa ho to tak dotklo, pretože väčšinou nevykazuje pri takýchto veciach emócie a berie to ako prianie vyššej moci, čím boli bohovia, ktorých uctieval. Zrejme tým iba maskoval svoje zlyhanie, pretože až moc smútil za známymi z Konohy.*
konec: ---
Reiko: *Pomalu jde s Michim a je šťastná.*Fakt? Děkui si ten nejlepší brat ,který kdy existoval!"Děkuji Michi ,že se o mě tak staráš.Aspoň ,že tě mám jinak bych byla na dně a celé dny bych strávila doma."*Usměje se zatím co spolu odcházejí domů.*
Michi: *Michi zívne a vstane.*No tak dobrá,stejně jsem chtěl jít spát,hrát si můžeme třeba někdy jindy.*Michi chytne Reiko za ruku a vyrazí po cestě zpátky domů.*Viš co sestřičko?Myslím že se ti pokusím najít nějaké kamarády.*Michi se usměje.*
Reiko: *Postaví se a radostí začne skákat.*Děkuji ti za to už nemusím spát sama.*Usměje se zatím co studený vítr jí foukal do vlasů.*"Brr."*Otřepe se zimou.*Už je docela chladno měly bychom vyrazit domů Michi jinak se naši budou zlobyt kde jsme byly tak dlouho v té zimě.
Michi: *Michi uslyší co Reiko řekla.*''Určitě za to může to monstrum,jak ji můžu pomoci hmm...možná vím jak zařídit aby se nebála.''*Michi se podívá na Reiko a odpoví.*Sestřičko,pokud budeš mít někdy noční můry,tak se neboj jít za mnou,pomůžu ti aby ses nebála,popřípadě můžeš spát vedle mě.*řekne Michi a usměje se.*
Reiko: Ja..ja...ja mám noční můry. Ve snech vidím nějakého tvora co se se mnou chce spojit ,ale nic víc neříkal byl docela tichý a klidný...Když jdu spát bojím se ,že se už neprobudím ,protože se chce se mnou spojit.*Začne se tvářit smutně.*Aspoň ,že to mohu někomu říci ty si můj jediný přítel Michi."Mám tě ráda a vždycky jsem tě měla ráda bratříčku.."
Michi: *Michi se podívá na Reiko s úsměvem.*Copak bych mohl říct tajemství své sestřičky?Nikdy bych neprozradil tvé tajemství.*Michi se začne protahovat.*''Doufám,že Reiko nebude mít problémy,protože by mi to zhoršilo svědomí,že jsem jí nepomohl.*
Reiko: Děkuji ti Michi za to lízátko.*Schová si ho do kapsy.*Michi.."Bojím se mu říct ,že mám noční můry může se mi začít smát a řekne to i ostatním. Ale co je to jen můj bratr ,který mě má rád a já jeho."*Pomyslí si Reiko a otočí hlavu aby se mohla dívát do jeho zelených očí.*Michi musím ti říci tajemství můžu ti věřit ,že to nikomu nikdy neřekneš?
Michi: *Michi se usměje a vytáhne z kapsy dvě jahodová lízatka,jedno si dá do pusy a druhý dá Reiko*Neboj se,věřím že jednoho dne s tebou bude chtít každý strávit čas.Jednoho dne si určitě najdeš přátelé a co se rodičů týče,mají tě rádi,jenom to nechtějí dát najevo,se mnou se navíc taky moc lidi nebaví,ale mě to starost nedělá,dokud mám tebe,tak nikoho dalšího nepotřebuju.*jen co to Michi dořekne začne se smát.*A jak jsem řekl,jestli ti někdo bude chtít ublížit,tak tě budu chránit,i kdybych měl zemřít.*
Reiko: To si řekl hezky Michi.*Usměje se.*Michi někdy se bojím ,že mi někdo něc udělá. Všichni se mi vyhíbají a já nevím proč. Děti,matka,otec dokonce i lidé na ulici jediný ty se se mnou bavíš. Aspoň někdo a to si ještě můj bratr...*Reiko se zarazí a nasadí smutný obličej.*"Kéž by si se mnou chtěli hrát ostatí.."
Michi: *Michi se usměje a kývne hlavou,ihned si lehne do trávy vedle Reiko.*Viš co sestřičko?Neboj se že si s tebou nikdo nebude chtít hrát,jsi krásná dívka a určitě se všichni budou chtít s tebou kamarádit.A jsi tak nadaná,že by jsi dokázala žít beze mě.*řekne Michi a začne se smát.*
Reiko: *Pustí ho a postaví se před něho.*Si nejlepší bratr a kamarád na světě.*Usměje se Reiko.*Nevím na co si budem hrát co ,třeba ležet na trávě a poslouchat přírodu? Je si ti to nevadí?"Kdybys nebyl můj bratr nevím co bych si bez tebe počala Michi."*Usměje se a lehn si na trávu přitom pozoruje mraky.*
Michi: *Michi se usměje a obejme Reiko.*Nikdy nebudu utíkat před tebou,ty jsi moje milovaná sestřička,a proto tě budu vždycky chránit.A pokud by jsi měla problémy,stačí říct.*řekne Michi a usměje se.*''Je mi tě líto Reiko,že se ti všichni vyhýbají,doufám že ti budu moci pomoc,ze všech sil.''*Michi se podívá na Reiko a řekne.*Takže,na co si chceš hrát teď sestřičko?*
Reiko: *Utře si slzy a podívá se na bratra.*Tys...neutekl jak ostatní děti co si se mnou hrály a pak utekly a vyhíbaly se mi.*Skloní hlavu dolů k zemi.*Aspoň mám tebe ty si můj nejlepší kamarád a taky bratr.*Postaví se a obejmeho ktomu mu zašeptá.*Mám tě ráda vždycky sem tě měla ráda."Michi doufám ,že se mě taky nebojíš?"
Michi: *Michi uslyší jak Reiko brečí.*''Asi jsem to zase přehnal.Ach jo,teď bude na mě zase přilepená,abych jí neutekl,jako obvykle.''*Michi otevřel oči a vstal.*Hej,sestřičko tady jsem.*zavolá Michi a jde k Reiko.*Už nebreč,jsem tady.*řekne Michi milým hlasem Reiko a podívá se jí do očí.*
Reiko: 20...už jdu."Kde pak se asi schoval ,že by někde za strom nebo za kámen chjo to je nuda."*Oddechne si a vydá se k jednomu stromu ,ale bratr tam není.*"Kde je ,že by odešel domů. On se namě vykašlal?!"*Sedne si na zem a začne brečet.*Eee proč jsi utekl proč já jsem si chtěla jenom hrát.
Michi: *Michi pomalu vstane a rozhlíží se kolem.*''Ach,takže schovka,no nic půjdu se schovat ať ji udělám radost.Co třeba támhle?''*Michi uvidí vysokou trávu poblíž zdi.*''Tam se můžu schovat a odpočívat.''*Michi utíká a schová se ve vysoký trávě,kde si okamžitě lehne a zavře oči.*''Já jsem tak chytrý.''*pomyslí si.*
Reiko: *Postaví se a usměje.*Co třeba na schovku jo na schovku budu počítat do 20 a půjdu tě hledat.*Reiko se otočí směre k památníku.*"Tohle vyhraju jsem na schovku mistr tak jo začneme."Jedna...dva..*Začne pomalu říkat.*
Michi: *Michi otevře oči a podívá se Reiko do očí,a hned odpoví.*No tak dobrá,ty víš jak mě přesvědčit.*řekne Michi a usměje se.*Takže co chceš dělat sestřičko?*zeptá se Michi milým hlasem a zívne.*
Reiko: Co ,ale já se nudím prosím bráško neud líní ty mě snad nemáš rád.*Sedne si vedle něho a dívá se mu na obličej.*"Proč si se mnou nechce hrát co pak sem nudná? Nebo strašlivá. Chjo já se nudím."*Začnemu pravým ukázovačkem štouchat do břicha.*Poť si hrát.
Michi: *Michi ležel když najednou uslyšel hlas.Michi otevřel oči a uviděl svojí mladší sestru Reiko.*Eh,hrát a opravdu musím Reiko?Mě se nechce nic dělat.Víš moc dobře,že když si lehnu,tak už nechci vstávat.*řekne Michi a znovu zavře oči.*''Pokud se opravdu nudí,tak se nevzdá a bude si prostě chtít hrát.''**
Reiko: *Právě hledala svého bratra chtěla si hrát když ho uviděla ležet na trávě vedle památníku. Měla na sobě krátké bílé tričko a modré kraťasy vlasy měla do copku.*"Co to tam dělá doufám ,že se mu nic nestalo?"*Pomyslí si když stojí nadním.*Michi...jsi vzhůru nebo spíš...já se nudím.
Michi: *Michi došel k památníku,kde si chtěl dát odpočinek,protože u památníku je vždycky klid.Michi měl na hlavě brýle a červené tričko,kalhoty měl zelené stejně jako byla jeho barva vlasů.*Ach,tady je tak krásně ticho a pohoda,jsem rád že si tu můžu v klidu odpočinout.Tady je to dokonce lepší než v parku,kde jsou hluční lidé.*řekne si Michi a lehne si na trávu vedle památníku a pomalu se mu zavírají oči.*''Doufám,že mě nikdo nebude rušit.''*
RPG: ...
Akuma: Výborně, ale nejdřív půjdeme odevzdat tenhle úkol, Asamire. *Řekl s úsměvem a ohlédl za sebe, aby si prohlédl svoji práci. Památník a okolí se úplně blýskaly.* "Odvedl jsem dobrou práci, myslím, že si to zasloužím, jít se teď najíst, teda až odevzdáme tu misi..." *Pomyslí šťastně Akuma a jde k Hokagemu odevzdat úkol.*
Asamir: *leští a leští ještě asi hodinu a půl,než ho to přestane bavit a sedne si na do trávy a čeká na Akumu než dodělá svojí půlku *zasměje se a když ho Akuma pozve na jídlo kývne a jde za ním již se splňenou misí*
Akuma: Já už půjdu brzy na lepší, Asamire, ale ty musíš ještě vyrůst. *Řekne Akuma a vyplázne na Asamira jazyk, poté se vrátí k leštění a takto to jde další dvě hodiny, než je vše vyčištěno.* Konečně... *Poví znechuceně Akuma a hodí hadr k Asamirovi, protože měl blíže kyblík s vodou.* Mám hlad, půjdu se najíst, jdeš taky, Asamire? *Zeptal se Akuma s úsměvem.*
Asamir: *Usměje se a leští hrob za hrobem*Je to nuda,nebaví mně to,radši už bych bojoval nebo měl zábavnější misi *začne se smát a podívá se na oblohu*Akumo-nii jednou se dostaneme i na lepší misi,snad *koukne se do země a vytáhne si hadr na čištění*Někde začít musíme,co se dá dělat *leští dál hroby*
Akuma: Hmmm. *Řekne znuděně Asamirovi, když zrovna leští hrob nějaké mrtvé Kunoichi.* "Už mě to tu nebaví, doufám že brzy dostanu lepší misi než uklízení odpadků nebo náhrobků či chytání zatoulané zvěře..." *Pomyslel si v duchu Akuma a šel rovnou na další hrob.*
Asamir: *začne počítat kolik hrobů jim ještě chybí*šedesát..šedesát tři..Ještě jich je 70 Akuma-nii *zašne se smát jak idiot a čistí dál náhrobky*
Akuma: Ne, to nemusíme, každý ví, že mě neporazíš. *Dodá s úšklebkem a pokračuje v mytí hrobů, protože ho to doopravdy nebaví a chtěl by dělat cokoliv, kromě uklízení.* "Už to skoro bude, ještě 96 hrobů a bude to... možná i 94..." *Zamyslí se a s nechutí čistí hroby dále.*
Asamir: Víš,třeba jednou tě porazím,ale i tak,si můj kamarád,nemůžeme se hádat ne? *usměje se a leští dál*Už to skoro bude Akuma-nii
Akuma: *Zakroutí hlavou na nesouhlas.* Ne, nestaneš se silnějším než já, nenechám ti tolik času, aby si mě dohnal v zesílení, s tím nepočítej, příteli. *Řekne Akuma s úsměvem a jde leštit mlčky další hroby, které to ještě potřebují.*
Asamir: *zesmutní,když mu kazí sen o tom stát se Hokagem*Stanu se jím a budu silnější než ty,ale i tak si můj dobrý kamarád *usměje se a leští další hrob*
Akuma: Heh? *Zarazí se, když zmíní výkal a tak si udělá krok dál, než mu odpoví.* Možná bych byl dobrý hrobař, ale ty strašný uklízeč.... *Ukáže na extrement a jde pro jistotu leštit jiný hrob, který si nejdřív zkontroluje, než jej začne čistit.* Ty se nestaneš Hokagem, Asamire, ty sám to víš, není to tvůj osud... *Řekne klidným hlasem a leští jmenovku jednoho z hrobů.*
Asamir: *Stříhá plevel a vyhazuje ho do koše*Nevím jestli to mám dělat,ale ten plevel je až po chodník,takže to úklid asi je a já nejsem baka!*propíchne Akumu pohledem*Achjo,tohle je nuda a jinak gratuluji jeden ze sta,asi ti pomůžu *doodstraní všechen plevel a vytáhne si hadr,který namočí do vody a jde leštit hroby*Víš celkem ti to jde,proč chceš být Hokage?Můžeš být hrobař*Začne se smát a v tom upozorní Akumu na psí výkal vedle jeho nohy*
Akuma: *Otráveně se podíval na Asamira, když se jej zeptal na otázku, na kterou mohl slyšet odpověď před malou chvílí.* Jsi baka nebo si na to jen hraješ? *Zeptal jsem se vážně a doleštil jsem poslední část vrchní části velké památníku, který teď vypadal skoro stejně, jako když ho postavili.* Mám to, jeden ze sta... *Řekl se sarkasmem a pokračoval v leštění menších hrobů.*
Asamir: *S úsměvem vynáší koš za košem,kterých jich vynesl asi deset a pomalu ho to štve*Achjo,Hey Akumo?Tohle je nuda,dělal tohle někdy náš Hokage?*Začne se smát a přitom se podívá co již udělal* Já už zametl a vynesl koše,pohni si *Vytáhne zahradnické nůžky a jde ostříhávat plevel,když v tom narazí na podivný hrob,tak u něj vymění­ kytky a zapálí­ svíčku*Chudák člověk,byl to určitě› dobrý Shinobi *usměje se,protože udělal dobrý skutek a stří­há si dál plevel*
Akuma: Podle mě ne, toto přeci náš Hokage nikdy nedělal, určitě ne! *Zakřičí Akuma a pěstí si bouchne do podstavce, kde udělá další šmouhu, kterou okamžitě utírá.* "Tenhle materiál, člověk se ho jednou dotkne a už je zase špinavý... *Zastěžuje si Akuma a jakmile dočistí podstavec, vyskočí na něj, aby se dostal výše a smyl i nečistotu na hlavní části památníku.* "Doufám, že to brzy skončí a budu moct se jít najíst." *Zapřeje si Akuma a dále s nechutí leští.*
Asamir: *Sbírá odpadek za odpadkem ať je to plechovka či rozbitá váza nebo uschlá květina*Achjo*Povzdechne si,když má plná pytel jde si pro další*Hey Akumo jedou tu taky budeme spát *začne se smát*Tohle je nuda,být shinobi znamená dělat takové mise?*Veme druhý pytel a začne plnit,tentokrát však vynáší koše,které se nacházejí v jejich uklízecí oblasti*
Akuma: Jdeme na to...*Řekne s povzdychnutím a chopí se hadru. Dojde ke kamennému podstavci a začne z něho smývat špínu od ulepených prstů, kruhů od vody po vázách a prachu, které se na něm usadili.* Doufám, že jednou udělám něco, díky čemu na něm budu moct být i já, jako Hokage! *Pronese Akuma a vrátí se zpátky do leštění podstavce.*
Asamir: *Ze začátku se Asamir jen lehce usmívá,ale poté mu dojde co vlastně v misi je*Achjo,nechci uklízet *Když mu Akuma začne vyhrožovat,protočí očima a řekne*Hlavně klid,nevybral jsem jí schválně,očividně rád uklízíš*začne se smát*No nic pustíme se do toho ne?Ty leštíš a já sbírám,jak si přeješ*Usměje se a veme si smeták,kterým nahrne většinu odpadků k sobě a začne sbírat do pytle*Lidi by si měli vážit tohoto památníku*Povzdechne a uklízí dál*
Akuma: Kdyby jenom masturbace... *Řekne Akuma a sebere od Asamira svitek, který ani nestihne rozevřít a už díky Asamirovi ví, o co v této misi půjde.* "Proklínám dnešek..." *Zaklel Akuma v myšlenkách a svitek se zadáním mrštil na zem a zklamaně se podíval na Asamira, kterému to moc očividně nevadilo.* Jestli jsi tuhle misi vybral ty schválně... zabiji tě.... *Pohrozil Akuma a udělal si dva kroky odstup, aby si mohl prohlédnout, v jakém stavu je památník.* Já leštím, ty sbíráš odpadky... *Rozhodl Akuma a čekal, až se do toho Asamir pustí.*
Asamir: *Sedí a nohou ryje do země,i-když bez efektu,poté mu vlasy rozcuchá vítr,který přijde s přicházejcím Akumou*Yo! *Usměje se,když pozdraví zatím svého jediného kamaráda*Cesta k titulu Hokageho je dlouhá*začne se smát a když Akuma vypadá hodně vydýchaně zamyslí se a plácne uplnou blbost*Ta masturbace tě jednou zabije*Poté vytáhne svitek se zadáním mise a podá ho Akumovi*No,ani to nečti,budeme tu uklízet,vypadáš celkem natěšeně tak se do toho dáme ne? * S usměvěm se zeptal Akuma
Akuma: *Dojde pozdě na misi, protože jeho máma chtěla ještě pomoct uklidit dům a nechtěla mu vydat tanto, dokud nebude uklizený celý dům.* "Bože, já ji tak nesnáším, když jí chytnou takové uklízecí nálady..." *Zamyslel se Akuma a doběhnul k památníku, u kterého se zastaví a dívá se na Asamira.* Heh... tak jsem tu, co nám dali dnes za misi, Asamire? *Zeptal se trochu zadýchaně.*
Asamir: *Pomalu přichází od Hokage již s vyzvednutou D-rank misí,usmívá se a pořád stalkuje okolo památníku a hledá Akumu*Jít s tímhle mamlasem na misi je hrozné,nikdy nechodí včas *Začne se smát a otvírá svitek v ruce*Tak co nám Hokage dal za misi? *Otevře svitek a začne číst*To si děláš srandu ne?Takhle podceňovat budoucího Hokageho *začne se smát když vidí jeho misi*Na tohle ani Akumu nepotřebuji,ale co už,počkám tu na něj,opravdu mám uklidit okolo pomníku? *Schová si svitek a sedne si k památníku,kde čeká a čeká na Akumu*
RPG: ....
Akuma: Příště si to s tebou vyměním, to si piš! *Zasměje se na Axeho a pak si uvědomí, že má pravdu, protože opravdu smrdí.* "Asi mu jednoho dne utrhnu hlavu..." *Pomyslí si Akuma a odchází spolu s Axem odevzdat misi.*
Axe: *Usmeje sa na Akumu a zareaguje na to čo povedal.* Nebola zas tak ťažká. *Ide s Akumom odovzdať mačku ale vzdiali sa od neho a zapchá si noc pretože smrdí od odpadkov* Mal by si sa umyť *Vysmeje sa mu* Nabudúce vyberieme misiu, pri ktorej sa nebudeš musieť toľko zašpiniť, alebo si tak už smrdel a ja som si to nevšimol? *Uškrne sa*
Akuma: *Prohlédne si Axeho zkoumavým pohledem a usměje je se.* To jsme, ale tým budeme až budeš trošku starší a hlavně až budeš Genin, to budou teprve pořádné mise! *Řekne Akuma s nadšením po další, ale těžší misi, na kterou se již doopravdy těší.* Jdeme dodělat misi, pojď. *Zavelí Akuma a vydá se ohlásit, že splnili misi.*
Axe: *Prijde k Akumovi s mačkou a chytí ju, labami od seba aby ho nemohla poškriabať* Sme dobrý tým. *Povie a hrdo sa usmeje* Mohli by sme urobiť viac misií celkom nám to ide. *Žmurkne na Akumu*
Akuma: *Kývne na Axeho a přiloží dva prsty k ústům.* "Jsi moje..." *Zaostří svůj zrak na kočku, která se na něj také podívá nevinným pohledem.* Shunsin no Jutsu. *Rychlý pohyb, který trval ani ne dvě sekundy stačil k tomu, aby se dostal bleskurychle ke kočce, která hrůzou zježila chlupy na těle, jakmile byl u ní, jednou ruku jí uzemnil.* Máme, ji, pojď si sem pro ni. *Zavolá Akuma na Axeho.*
Axe: *Potichu zlezie zo stromu a od zadu smeruje ku mačke. Rukami naznačí nech sa do toho dá* Istím to zo zadu *pošepká tak aby ho mačka ležiaca pod dubom nepočula. Čo najtichšie sa dostane ku mačke do vzdialenosti asi 1-2m a čaká na to čo urobí Akuma*
Akuma: *Bleskurychle se otočí na Axeho a potom směrem, kam se dívá Axe, když to si pod dubem všimne toho stejného, co Axe.* Dobrá práce, teď musíme být rychlý, jsi připraven? *Zeptá se tišším hlasem a snaží se ke stromu tichým krokem přiblížit dost na to, aby byl schopen efektivně využít Shunsin.*
Axe: *Kouká na Akumu jak se hrabe v odpadcích a smeje se mu* Jen hledej, hledej. *Vyplazí jazyk a kouká po okolí. Jak sa obzerá uvidí mačací chôst trčať z nízkeho dubu asi 30-40 m od neho* Akuma!! Vidím ji *Zakričí a ukáže na onen strom*
Akuma: Meh, hledej pořádně. *zabručí Akuma mezi zuby a jde do první z uliček, ve kterých se občas nějaká ta kočka schovávala, protože je to za restaurací, kam chodí pouliční kočky rády dojídat zbytky.* "No, snad tady budeš čičinko moje milovaná..." *Řekne si Akuma a vleze mezi popelnice. Sundá z první víko, ve které najde zkažené páchnoucí jídlo a hentai časopis, na kterém se pohyboval jeden šváb.* "No to je odporný." *Vyplulo Akumovi v hlavě a zacpal si nos, při tom znechucení. Položil víko na popelnici a podobně prohledal další koše, ve kterých také kočičku nenašel.* Tady nic není, jdu do další! *Zakřičí na Axeho Akuma a vydává se do další ze slepých uliček.*
Axe: *Čuduje sa načo toľko vedy len kvôli chytaniu mačky* Heeh, otrava *Zamrmle a vylezie na korunu najvyššieho stromu. Keď sa prvý krát pozrie priamo dolu trošku sa zľakne výšky ale po chvíli ho to prejde. Obzrie sa a povie* Zatiaľ nič okrem teba nevidím *Uškrne sa a obezrá sa po mačke. *
Akuma: Moc rád, což nás dostává k první fázi plánu. Musíme zajistit okolí, obhlédnou terén a trošku to tu zmonitorovat. *Řekne Akuma, jakmile ho Axe dožene.* \"Asi bychom měli začít dvěma směry.\" *Napadne Akumu a otočí se na Axeho.* Sleduj to z vrchu, já prohlédnu uličky, když něco najdu, dám ti vědět a naopak jasné? *Poručí Akuma a vydá se prozkoumávat slepé uličky.*
Axe: *Usmeje se a pomyslí si že je Akuma detinský* Moc nemachruj *Zakričí a pobehne ku Akumovi. Keď k nemu dôjde povie* Mohli by sme ísť chytiť tu mačku a nestáť tu? *Ide ďalej po ceste, ktorou šli a obezrá sa za Akumom*
Akuma: " Je troufalý... to se mi líbí." *Pomyslí si Akuma a nadechne na na odpověď.* Ano, mohli bychom si pohnout, souhlasím. *Řekne, usměje se na něj a přiloží dva prsty k ústům, ukazováček a prostředníček.* Shunsin no Jutsu. *Řekne klidně Akuma a na místě, kde stál Akuma se zvedne jen chomáček prachu, zatímco Akuma stojí o mnohem dále než Axe.* Tak pospěš ne? *Zakřičí Akuma na Axeho a čeká, až ho doběhne.*
Axe: *Zasmeje sa nad nevedomosťou aj keď staršieho Akumu* Takže si za mňa zodpovedný, čiže mi nevelíš.. *Vyplazí jazyk a po tom jak mu Akuma povie niečo o sebe zareaguje s ironickým tónom* Tak ty si z Listovej, áno? *Usmeje sa a očami mu ukazuje na jeho čelenku a odpovie na jeho otázku* Áno mám, nemohli by sme si trochu pohnúť? *Uškrne sa*
Akuma: *Ohlédne se na něj a usměje se.* Ale ano, znamená, mám tě totiž na starost, když se ti něco při chytání čičinky stane, odnesu to já, protože jsi pořád student akademie, kdyby jsi byl genin, je to něco jiného. *Řekne a otočí pohled na cestu zpátky a pokračuje.* Je mi 14 let a jsem genin z Listové, zatím. *Dodá s úsměvem a na konci cesty zabočí směrem k náměstí.* Máš na mě ještě nějaké otázky Axe? *Zeptá se rovnou, ať se s tím nezdružuje potom.*
Axe: *Vidí jak si ho Akuma stále obzerá a pomyslí si* "Prečo na mňa stále tak zazerá tými svojimi modrými očami?" *Keď sa Akuma niekam vydá, začne ho následovať a povie* To že máš vyššiu hodnosť a viac rokov neznamená, že mi budeš rozkazovať! *Zamračí sa a zamyslí sa* "Hádam je taký baka len na prvý pohľad" *Jemne sa uškrne*
Akuma: *Prohlédne si jej ještě více svýma modrýma očima, ale pak otočí zrak na cestu odtud, po které se vydá na misi.* Jdeme, řeknu ti to po cestě, máme málo času... *Řekne Akuma, strčí si ruce do kapes. Zvláštní, že jeho pohyby nevydávali moc velký hluk, jediné, co cinkalo bylo tanto na zádech, kterém při každém kroku lehce vyskakovalo z pochvy tam a zpátky.*
Axe: *Prestane si zakrývať tvár a pravou rukou potrasie Akumovi, a odpovie* Ja som Axe Shikura Nairu, teší ma. *Vidí že Akuma môže byť od neho možno aj o 10 rokov starší a má aj čelenku čo značí že musí byť minimálne genin. Zamyslí sa* "Prečo mi priradili niekoho o toľko staršieho?" *Zahmka a spýta sa* Koľko máš rokov a akej hodnosti si?
Akuma: *Z jeho rozjímání jej vyruší hlas chlapce, kterého on neznal, ale chlapec jej očividně znal.* Ummm. *Vypustil Akuma skrz rty, otevřel oči a otočil se k tomu chlapci.* "Neřekli mi, že ten klučina nebude ani genin...." *Pomyslí si Akuma a přeměří si pohledem kluka.* Ano, já jsem Akuma Mangetsu Abume, ale stačí mi říkat Akuma, je to pro všechny lepší. *Usměje se na něj a podá mu ruku.* A ty jsi kdo, než začneme misi? *Zeptá se Akuma trochu podezřívavě.*
Axe: *Pomalým krokom prichádza s mierne zklopenou hlavou ku pamätníku, keď v tom vidí shinobiho kľačiaceho pred pamätníkom. Chvíľu sa na neho pozerá a pomyslí si * "To bude asi ten, s ktorým mám hľadať mačku tej boháčky". *Po chvíli k nemu prikráča a povie* Ahoj, ty si Akuma? *Jemne sa na neho usmeje a zakryje si tvár pred slnkom, ktoré mu bije do očí*
Akuma: *Stojí nad památníkem s jednou růží a čte si jména padlých Shinobi.* "Tolik lidí padlo již za tuto vesnici... musí to už někdo ukončit." *Pomyslí si Akuma, položí růži na památník a klekne si před něj.* Dneska by měl přijít ten kluk, o kterém mi říkali, když jsem tu misi bral... *Řekne Akuma trochu zklamaně, protože nerad dělal podřadné mise, jako byla ta, kterou mu dali, odchytávání kočky jedné z bohatých paniček ve vesnici. Zavřel oči, broukal si melodii a čekal, až ten kluk přijde.*
RPG: Konec
Takeda: *Když začne jashinista odcházet tak Takeda mírně s přátelským úsměvem přikývne.* Díky, budu rád. *Prohodí potichu jen tak pro sebe a hledí za tím klukem jak odchází prý od něho.* "Jestli pak má jashin takovou moc, aby dokázal vrátit bratříčkovi život." *Zapřemýšlí Takeda a odhlédne se na hrob svého bratra. Povzdechne si, zamává tím směrem a pomalým krokem a s rukama v kapsách se vydá směrem domů. Cestou přemýšlí o tom, co mu ten kluk řekl. Taky mu došlo, že vlastně nezná jeho jméno. Ale jak stále víc přemýšlel o výhodách toho co říkal, začínal se mu jashin i docela líbit.* "Jediný bůh, který se vám za věrnost odvděčí."
Itami: *vsimne si jeho nervozity* kľud ja ti chcem pomôcť nie ublížiť ak chceš pomôžem ti s tréningom ale teraz nie aj tak by som uz mal ist ale sľubujem ti že sa uvidíme naplnim svoj sľub *zasmeje sa a preto že je od nebo pomerne menší da mu ruku do vlasov a poskrabe len tak priatelsky* nemám ani pocit že som z Mlžnej teda mám svoje rodine korene rád aj vesnicu veľa pre mna znamena ale uz by som mal ist *usmeje sa odkracava prec* premysli si to ešte a stretneme sa máj sa dobre Ohayo a gomen za tie reči proti tebe *Máva z diaľky a odíde*
Takeda: *Takeda se vážně a docela na dlouho zamyslí. Pohlédne na mraky na obloze a začne si pomalu mnout pravé obočí, uvažuje.* "Dá se mu věřit? Je přece jenom z Mlžné. Z vesnice toho vraha. Ale pravda je, že i u nás se krade a vraždí ... a já nejsem vrah ani zloděj. Asi nejsou všichni takoví. Ale pomsta? Nevím jestli ... a on snad měl?!" Neměl. *Zamrmlá si najednou téměř neslyšně. Podívá se na jashinistu a přikývne.* Chtěl bych jednou dopadnout toho vrahouna. Ale ještě nejsem ani genin ... umím jen slabé techniky. Můj bratr byl čerstvý chuunin a i přes to ... *Těká očima, chvíli jashinistovi do očí hledí, ale nikdy to moc dlouho nevydrží. Začíná se cítit, jako by dělal něco, kvůli čemu se může dostat do průšvihu. Začíná být nervózní a má nutkání odejít.*
Itami: *sklamane sa na neho pozrie* prepáč nie neviem.. Určite to urobil niekto bezcitny *zahlasi a pozrie sa na neho* Ak chceš pomôžem ti v hľadaní *usmeje sa a da pred seba ruku* pomôžem ti z pomstou tvojho brata *pomysli si že je celkom fajn ten z konohy a prezera si ho mysli aj na to kto by to mohol urobiť ale nenapada ho pretože fakt žiadneho vraha v Kiri nepozná*
Takeda: *Zatne zuby a procedí skrz ně podrážděně.* Bylo mu čtrnáct let! Měl žít, ale to ty nepochopíš. *Na jeho druhou otázku nejprve nekývne, spíš ho to probere z toho nového smutku a z nějakého důvodu mu to naskočí.* Proč? Víš kdo to udělal?! *Vychrlí rychle a přistoupí blíž. V očích má zažehnuté ohýnky nadšení.*
Itami: *počúva ho zo záujmom* milovanu osobu *povie smutne* každý v tomto svete musi odísť nikto tu neni večne tak prečo smútiť nad vecou ktorá sa stáva každodenne u niekoho iného ? *povie podľa svojho uváženia ale nevie aka je smrť blízkych a nechcel by to zažiť* Myslím že hladaš vraha svojho brata či sa mýlim ? *povie s kludom a pozrie mu do oči*
Takeda: *Když je Takeda ujištěn o úmyslech jashinisty, tak se téměř uklidní, ale pořád si udržuje trochu odstup. Jakmile začne mluvit o svém bratrovi, tak mu znovu zvlhnou oči a začnou se mnohem víc lesknout. Nakonec poklesle odpoví.* Když ti zemře tvůj děda nebo babička, tak to je smutné. Cítíš se nesvůj a jsi smutný. Ale když zemře tvůj velký brácha, který je tvým vzorem a kterého ctíš. Zasáhne tě to přímo u srdce. *Řekne Takeda a přesune ruku do oblasti srdce.* Nemůžeš nic pořádně dělat, musíš na to pořád myslet a stále se ptáš na spoustu otázek. A vůbec nejhorší je dívat se na tvoji mámu, která celý den propláče ... Není nic horšího než ztratit milovanou osobu.
Itami: *vsimne si na ňom strach a preto sa zmieni* ja ale žiadny jashinista ešte niesom teda umieram tužbou byt ním *povie a usmeje sa* nemusíš sa báť neubližim ti *potom zapocuje správu o jeho bratovi dost ťažko sa to počúva nie to ešte zažiť na vlastnej koži* Aky je pocit ? Ked ti niekto umrie *spyta sa celkom smutne* Z mlžnej ? To NASA vesnica zabíja nevinnich *povie smutne* neber všetkých z mlžnej do jedného vreca *poznamena a pozre na neho smutným pohľadom*
Takeda: *Když se jashinista zmíní o tom, že musí přinášet pravidelné oběti, tak se Takedovi začnou trochu třást kolena a naskočí mu husí kůže. Trochu vyjeveně udělá pár kroků zpět, má strach.* "Řekl to, jako by ze mě chtěl udělat další oběť. Ale to snad ne ... to by si mohl podepsat rozsudek smrti. A zavařil by to své vesnici ... snad ne." *Trochu váhavě ho sleduje a je našponovaný. Moc dobře ho nevnímá. Na otázku o bohu odpoví rychle.* Nikdy jsem neviděl žádný vliv bohů. Proč bych v ně měl věřit? "I když jestli jashin umí tohle tak asi ... ale prd je to podvod." *Nakonec si povzdechne a odpoví jashinistovi na jeho otázku o zemřelém.* Shinobi z Mlžné mi zabili staršího bratra. Před pár lety ... proto vás nemůžu vystát.
Itami: *zasmeje sa a ukludni schova kunai* Podľa tejto knihy bude žiť jashinista dovtedy dokim dlhšie neprinesie obete Jashinovi-sama *potom si začne preberat toho chlapca ktory je od Itamiho výraznejšie menší* Vieš prepáč mi ako som sa choval ja len nemám rád ked niekto uráža Jashina-sama *usmeje sa* Od dnes sa idem snim snažiť sa spojiť budem sa ku nemu modlit *potom povie* ty neveris v žiadneho boha ? *spyta sa a zopakuje otázku* tak ? Kto ti z rodiny zomrel to si ešte nepovedal *doda smutne lebo počul čo hovoril ked bol ešte sam takže si mysli že mu niekto umrel a zatvorí knihu schova si ju do ťažký kde su ďalšie 3*
Takeda: *Když sáhne ten z Mlžné pro kunai tak to samé málem udělá i Takeda. Svůj kunai nosí pod oblečením vždy připraven. Ovšem dřív než ho stihne odkrýt tak se zastaví.* "Je to genin, a ta zlost! Nemám šanci, radši to urovnám." *Připravený kdykoli utéct pryč se Takeda na toho pomatence dívá tak trochu nechápavě. Ale když je mu ukázána kniha, tak znechuceně pokrčí nos.* "To jsou magoři ... všichni." *Pomyslí si Takeda, ale radši přejde k otázce, která ho najednou začala zajímat.* Počkat, takže mi chceš nakukat, že díky tomu tvému Jashinovi lidi nejde zabít? Takže ti můžu useknout hlavu, a ty přežiješ? ... To je kravina ... to nejde.
Itami: neexistujucich chlapku !? Neexistujucich chlapku *vyzera veľmi veľmi zurivo a vytiahne kunai* nikdy nikdy nehovor o Jashinovi-sama tak je to jasne ! *strci do neho* nesmrteľnosť je dar ktorou Jashin obdari *povie agresívne a pohadzuje kunaiom* to ty ale nikdy nepochopiš budeš prekliaty a zomries na mor *znova otvori knižku a ukáže mu obrázky jashinistov ako sa popichaju a na tých obrazkoch žijú ďalej* Jashin je boh dobre počujes ! Jashin je spasa *hovorí ako psychopat a zasmeje sa*
Takeda: *Zamračeně se dívá na toho kluka z Mlžné a když se ho tak hloupě zeptá na smrt, tak zatne ruku v pěst.* "Co to zatraceně žvaní. Jaký Jashin." *Zhluboka se nadechne a okřikne toho z Mlžné.* Co to sakra zase ty meleš? Není možný být nesmrtelný ... Pche, to jste v Mlžné všichni tak divní a ujetí do neexistujících chlápků. *Udělá k němu několik kroků blíž a ještě jednou ostře zopakuje.* Nikdo není nesmrtelný! *Na jeho otázku o původu neodpovídá, protože se mu tak trochu ztratila.*
Itami: *cely čas počul čo hovoril a pozrie na neho smutne* tebe niekto umrel ? *ingoruje to z tou vesnicou* Aka je smrt blízkeho ? Neni lepšie verit na Jashina a byt nesmrtelni ? Snáď je cele ľudstvo oklamane a nevie kto je Jashin *povie nervozne a pozrie na neho* Ty si z konohy že ? *usudi podľa čelenky a pozera do knihy celkom dost veľkej ktorú číta uz pól dna*
Takeda: *Dnes je výročí smrti bratra Takedy. Přesně před dvěma lety byl zabit při plnění mise. Jeho tělo se nikdy nenašlo takže ani nemohl být pohřben. Jeho jméno však bylo vytesáno do kamene. Takeda přišel na hřbitov, v ruce drží malý smuteční věnec a míří k velkému památníku, kde se uctívají zesnulí bez hrobů.* "Kéž bych věděl jak se ti to stalo bratříčku. Kdo ti to udělal. Našel bych ho a ukázal zač je toho loket." *Povzdechne si Takeda smutně a zvlhnou mu oči.* "Mamka nepřijde. Je moc nemocná a musí ležet v posteli, ale moc tě pozdravuje. ... Ale neboj, ještě za tebou nepůjde." *Pokračuje Takeda v rozhovoru pomocí myšlenek. Poté položí věnec na kamennou desku a ukloní se. Vtom zaslechne za sebou nějaký pohyb. Prudce se otočí a uvidí staršího kluka. Zrak mu hned padne na jeho čelenku.* "Cože, další z Mlžné?" *Probleskne mu hlavou a taky se hned začne zajímat.* Co tady děláš shinobi? Tady nemají cizáci co dělat a už vůbec ne z vaší vesnice. *Řekne nahlas.*
---: :---
Yoshi: *Yoshi se dnes rozhodl naučit se další, v boji prospěšnou techniku. Tentokrát to byla Ki Nobori no Shugyō. A aby měl správnou motivaci, rozhodl se jí trénovat u památníku, místa spočinutí těch nejlepších ninjů ve vesnici, kteří tu bojovali a padli. Princip techniky byl jednoduchý, nabít do nohou chakru a udržet se. Provedení ale bylo daleko těžší. Yoshi udělal pečeť a soustředil svou chakru do nohou. Poté se rozeběhl proti stromu, stojícímu naproti a snažil se po jeho koruně vyběhnout nahoru. Bohužel, brzy skončil s natlučenou zadnicí zpátky na tvrdé zemi. To ho ale neodradilo a zkoušel to dál a dál. Nezlomilo ho ani vyčerpání a strašlivá bolest v nohou. Po několika tvrdých pádech se mu konečně podařilo docílit kýženého výsledku a doběhnout až na samí vrcholek toho zatraceného stromu, ke kterému si Yoshi přísahal, že už se na něj nikdy nebude pokoušet šplhat. Další technika , kterou zvládl jen svojí pílí a umem. Yoshi jen těžce vydechával a pak se jen usmál, a odešel pryč*
Shoutboardy končí. Více zde.