Přidej zprávu »
Akira: *Dívá se na ni absolutně nevzrušeně. Dvanáctiletá dívka by měla problém vzbudit respekt v dospělém, natož v šestiletém chlapci, který si pravděpodobně stále myslí, že pověry o breberkách jsou pravda. Yachiru se tedy snaží úplně zbytečně. S pěstí před pusou si odkašle, aby si vyčistil krk. Krátce poté začne ječet jako vyplašená srna a uteče. Ne však z dohledu dívky, ale pouze pár metrů ke dvojici policistů, kteří hlídkují poblíž.* Pomoc, pomoc! *Kňučí, slzy v očích. Ihned se pustí do vysvětování toho, jak mu cizí holka vyhrožuje ublížením jen proto, že si zkrátil cestu z akademie přes tuhle čtvrť. Policisté, kteří by pravděpodobně ze svého platu sotva měli na jeden z místních bytů, s ním příjdou k Yachiru.* To je ona, chce mi ublížit! *Kníkne, schovávaje se za jednoho z policistů. Oba jsou to dospělí muži, zhruba v pozdních dvacítkách. Evidentně ani jednoho z nich netěší, že musí řešit spory šestiletého chlapce a holky, co to pravděpodobně právě dostala poprvé.* Prostě se každej otočte a běžte svojí cestou. Běžte za mámou, děcka. *Povzdechne muž s tmavší pletí, zatímco ten druhý mu přikyvuje.* Vyhrožovala mi! *Zakňučí blonďáček, slzy stále v očích. Druhý policista se na dívku ohlédne se všeříkajícíma očima. Ptá se, co provedla tak hroznýho, že se kluk rozplakal a dohnal je až sem. Bohužel pro policisty, jsou ve službě, takže i jen zmínku o výhrůžkách nelze ignorovat - zvláště když některé děti mají shinobi výcvik.*
Yachiru Shihoin: *Yachiru pobaveně kouká na Akiru, který se snaží nějakým způsobem na ní útočit.*"ach ty děti."*Yachiru se ještě baví nad malým klučinou.*nevím no, když si začal o té nemocnici tak mi něco říká že ti tam pravděpodobně připravují pokoj, a co se týče toho popeláře tak si to uhodl.*Yachiru začne nachvíli přemýšlet, protože si není sama jistá zda použije rovnou 5 Bránu a nebo ho nechá ve své bariéře dokud neopadne, ale to by nebyla zase pro ní taková zábava než když použije Hachimon.*"srát na to Hachimon vítězí."*Yachiru se usměje a koukne na Akiru.*máš 3 vteřiny abys odtuď šel, pak opravdu budeš v nemocnici.*Yachiru to tentokrát mysli opravdu vážně, protože přeci jenom trávit tolik zbytečného času s touhle špínou bylo už moc a Yachiru mu klidně zlomí všechny kosti v těle jen aby si pamatoval že má poslouchat aspoň minimálně jí.*
Akira: Orientace? *Stále na ni kouká jako na absolutního idiota. Což teď ani nemusí hrát, absolutně nemá ponětí, co většina těch slov znamená. Konec konců je mu pouze šest let a z takových věcí ještě nemůže mít sebemenší rozum.* Jestli děláš s odpadem, tak jsi popelář, ne umělec. Máma říkala, že boháči nemaj v hlavě moc, ale myslel jsem, že tohle se tak nějak obecně ví. *Zmateně nakrčí nos. Její narážku, kterou se pokusila vyplodit na účet její rodiny, zcela odignoruje. Jak bylo řečeno, je příliš malý na to, aby rozuměl sexuálním narážkám.* Můžu ti zavolat pomoc. Mám pocit, že tak úplně nejsi při smyslech. Mluvíš z cesty, jako když máš horečku. *S tentokrát jasně teatrálním výrazem starosti si ji opět prohlédne od hlavy k patě.* Rozhodně to vypadá, že jsi utekl z nemocnice. Tam lidi vypadaj jako idioti běžně. Ale jestli seš nemocnej, tak za to nemůžeš, to je jasný. *Povzdechne si s opět teatrální soucitností.*
Yachiru Shihoin: Ach chápu, soudě tvé mikiny nejsi jen bezdomovec, ale tvá orientace je taky trošku zmatená a všude vidíš kluky ale to nevadí, narazit na teplouše taky není těžké takže si nějakého chlapce určitě najdeš.*Yachiru tohle nevyvede z míry, ona si pouze užívá nad bezmocným odpadem.*přesně tak, jsem umělec mlatim stejný odpad do kterého patříš i ty.*Yachiru si ještě pořádně prohlédne Akiru.*hmm jaky je tvůj původ? Soudě tvého oblečení a výchovy soudím že tvá matka je coura a tvůj otec si zrovna chtěl užít.*Yachiru má naprosto klidný hlas a usmívá se.*takže půjdeš dobrovolně nebo mám použít sílu?*Yachiru je zcela jedno jestli bude muset použít sílu a nebo jestli bude problém.*
Akira: *Jednou si něco takového bude moct dovolit. Není si jistý, jestli by mu šaty zrovna slušely, ale... určitě budou mít něco i na něj, ne? Ze snění o módě ho ovšem vyruší dívka s neobyčejně otravným hlasem. Bohužel pro něj, když ho maminka s tatínkem vytvářeli, pud sebezáchovy se do vajíčka nedostal. Ohrne spodní ret a prohlédne si ji od hlavy až k patě.* Dobrý den, pane. *Odtuší s nádechem ironie. Nehodlá se nechat vyhodit. Chodí sem na procházku často a na snoby tu není zrovna těžké narazit, takže je na takový přístup už poměrně zvyklý.* A vy jste umělec, nebo něco? *Zeptá se, nezapomene naklonit hlavu na stranu tak, jak by to udělalo zvědavé štěně.* Ještě jsem neviděl takhle mužnou holku. *Dodá. Buď je hloupý, nebo si z ní dělá srandu. Těžko říct. Možná je jenom talentovaný herec, který umí velice dobře hrát idiota. Ostatně je jenom děcko - už jen kvůli výchově je naučený, aby měl respekt pouze z těch, co si to zaslouží. Takže z matky, poměrně krátký seznam.*
Yachiru Shihoin: *Yachiru byla v obchodu s oblečením, samozřejmě v bohaté čtvrti kde by taky jinde byla že? Byla to budoucí následovnice kněžky takže také pocházela ze země démonů a její matka byla současná kněžka, do Yugakure byla poslána kvůli tomu že se musela naučit jak pořádně používat Chakru a všemožné věci co budou potřeba, ovšem v moment kdy se stane Jounin tak se vrátí zpět do své země a bude se učit přímo od své matky, Yachiru na sobě měla své oblíbené oblečení ( odkaz » ) a vybírala si nějaké pěkné šaty, ale nic pro ní nebylo dobré. Když vyšla z obchodu, stal u výlohy kluk který už na první pohled byl jasný odpad.*tady nemáš co děláš ty špíno? Tady nemáš co dělat.*řekla svým klasickým namyšleným hlasem a koukala na onoho kluka.*pokud si nechceš nic koupit tak odtud vypadni.*ještě dodá a chystá onen odpad vyprovodit pryč.*
Akira: *Rozhodně nepatří do čtvrti, jako je tahle. Dokonce je dost možný, že si v téhle části vesnice nemůže pořádně dovolit ani to, aby se díval na místní budovy, ale to mu nebrání v tom, aby si mezi lidmi vykračoval s výrazem přesvědčeným o tom, že mu patří přinejmenším půlka vesnice. Prochází se oblečený do vytahané růžové mikiny, černých kalhot a kecek, které už mají to nejlepší za sebou. Vlasy pečlivě učesané dozadu. Hlavou mu proběhne, jak dlouho bude trvat, než se sem přestěhuje. Máma trvá na tom, aby byl ninjou, což rozhodně není zrovna jeho parketa už jen proto, že jeho matka si rozhodně nemůže dovolit takový přepych a on rozhodně nechce žít jako chudák. Zrovna by minul jednu z výloh obchodu s oblečením, před kterou se zastaví. Na vystavené šaty - patrně dražší, než jeho život - se dívá absolutně zhypnotizovaně. Možná je to skoro až k smíchu, skoro jako kdyby v životě neviděl zdánlivě obyčejně vyhlížející kus oblečení.*
Rpg: ukončeno
Ramie Dokusei: *Trávím čas tréninky, občasnými patrolami, ale neopouští mne má dětinskost pro níž bývám mnohdy přítěží. Někdo by řekl, že by mne to mohlo začít trápit, ale mne je to jedno. Dokud nezpůsobím něco velmi vážného, nebo si mne nepozve na kobereček sám Yugakage-sama. Což se dosud nestalo. Právě si obcházím obchůdky kvůli doplnění mého šatníku. Patří k tomu i sehnání si nějakých těch věcí na chuť. Občerstvení! Procházím ulicemi nezatížena nutností přebírání postu vůdcovství klanu po otci. To břímě ze mne bylo staženo se získáním 'Šťastné sedmičky'. Než, abych si však nyní zaběhla do krámků s oblečením, zaujme mne voňavá zabijačka. Všimnu si cedule, kde se píše, že jsou všichni co maj cestu kolem, zváni a neodolám. S úsměvem se přidám. Vmísím se mezi přítomné hosty, kdy nedbám řady. Prostě se po kolenou proderu dopředu a natáhnu se hbitě pro právě podávaný tácek.* Hej! Ty skrčku! *Už se po mne starší chlápek natahuje, ale mé strnulé zírání ho snad odradilo. Nebo v tom měla prsty paní za stánkem v té něčí zahradě, která mu vrazila pod nos nový tácek. Dál si nikým nerušená přejdu k ohništi, usadím se na poleno a za tepla ohně do nějž zírám, si ujídám svou kořist. "Pohodový večer... Chtělo by to další dobrodružnou výpravu, jako byla posledně ta při níž jsi se rozhodla zkusit hrát dohazovačku." Slyším pobaveně nadějný hlas Nanabiho. "Zeptám se na volno.." Ujišťuji ho s mastnotou, která mi teče po bradě, odkud skapává na mé momentální šatečky.* A určitě začátek vemu i s novým šatníkem... *Zamračím se na oblečení, které si právě ničím. Tenhle den si už žádný obchod nenavštívím. Strávím ho při ohýnku s dary ze zabíjačky, které se mi daří ukořistit.*
Mise: ukončena
Mota Kaizo: *Nedávno jsem se rozhodla získat si až smečku dalších psích společníků. Nemusím pak zatěžovat tolik Kuchiyose, když budu mít na plnění stopařství vlastní tým. Jen mi na to shází trochu drobných, aby to bylo takové, dokonalé. Beru tedy první lehkou misi co se namane. Déčková a jde v ní o shánění ztraceného mazlíčka. Chybí jakýkoliv podklad pachu k jeho hledání. Na plakátku je pouze jeho fotka. Otočím ji k Tarovi.* 'Koťátko... Vážně mámee hledat koťátko?!' *Odfrkne si. Samo sebou mu to rozumím. Nechuť ke kočkám, jako koček ke psům. Fotku založím do kapsy tepláků.* Přesně tak. Hádejme, že coby kotě nebude nikde daleko od vesnice.. Spíš někde v zapadlých místech vesnice. Pokud najdeš koťata, dej vědět a nespouštěj je z očí. *Těmi slovy propustím parťáka, aby vyrazil po vesnici. Nevím přesné detaily barevného složení kotěte. Přijde mi nějaké šedivé. Možná to bude tím, že nevidím rudou barvu. Je tam zmíněná i specialitka, že má bílou tečku na černém polštářku tlapky. V jedné zapadlejší uličce v bytě, který má do sklepa přízemní okénka, slyším dětské mňoukání. Zastavím se. "Že by?" Nakloním hlavu. Hledám okem viditelný vstup pro kočky. "Dobrá, tak zřejmě jo.." Povzdechnu si. Najdu děravý obdélníček přízemních okének. "Tak jdeme otravovat." Převrátím svýma modrýma očima lišky nad tou nehorázností co podnikám kvůli kočce. Tou stejnou kočičí dírou totiž sama nemohu jít dál.* Prosím..! Počkejte! Mohla bych do vašeho sklepa? *Přiskočím k právě odcházejícímu postaršímu muži.* He?! Proč do sklepa?! A ještě k tomu mého! Nejste náhodou drzá?! *Stáhnu uši, načež ukáži fotku kotěte.* Hledám tohle koťátko. Mám podezření, že by mohlo skončit s dalšími u vás. *Vysvětlím a muž se trochu uvolní.* Tak koťátko?.. Takové.. Narezlé, až do červena... To mňoukání! Tak proto máte podezření.. Dobře tedy, pojďte. *Vyzve mne s trochou úsměvu. "Narezlé, až do červena?..." Svraštím čelo. S krví to mám snažší. Ta charakteristicky smrdí. Nezáleží na barvě. Tohle je horší.* Tak, tady.. Můžete se podívat. *Muž rozsvítí a ukáže místo, kde je zrovna kočka s koťaty. Stejně starými, jako je to na fotce.* Tak, kdyby jste pomohl.. Kočku třeba zavřít teď na chvilku jinam? *Vidím, jak je naježená, když se přiblížím.* Samozřejmě... *Taktně pomlčí o důvodu, proč je to potřeba. Když zmizí s kočkou jinde, dřepnu u koťat a prohlížím si je. Asi tři mi přijdou shodné s fotkou.* Tak, které pak z vás má tu tlapku? *Zamumlám si. Vemu si ta tři koťata stranou, začíná přetahovaná o packy. Drobně koušou, vrní blahem a konečně mám jedno vyřazené. Zůstávají dvě.* Hmm.. Buď je tlapka jenom špinavá... Nebo... *Obě mi přijdou shodná, jen tlapka jednoho má trochu tmavší odstín bílé tečičky.* Mohl bych mu ji zkusit otřít. *Podám tedy kotě mužíkovi, který s ním odběhne.* Tak, tlapka je černá s pouze trošičk usvětlejší tečičkou uprostřed, ale není to tak světlé, jak popisují v té vaší fotce. Vaše kotě? *Zůstalo mi jedno jediné, když mi to muž oznámil.* Tak zřejmě mám to, které hledám. A ne. Někomu zběhlo. *Pokrčím rameny a odcházím. Kotě odevzdávám majiteli a při odevzdání shrnutí mé mise, dostávám odměnu pár mincí.*
---: ---
Katsumi: Katsumi: *Jen souhlasně kývnu hlavou.* Aha, tak to se máš, *řeknu jí a trochu se na ní usměju.* Když musíš, tak musíš. Tak se teda měj a možná se zase někdy uvidíme, třeba ty dojdeš do Kumo, ahoj, *řeknu jí a poté se rozejdu k bráně vesnice a zamířím zpět do Kumogakure.*
Erza: Ano je velký, bydlím tady u svého senseie. Možná jsi o něm už slyšela, je to Yugakage. Je to hodně známý a silný shinobi. Já už tedy asi budu muset jít, doufám že trefíš zpátky. *Erza se na ně usměje.* Tak tedy ahoj a doufám, že jednou mě trochu provedete po vaší vesnici vy. *Pak se Erza otočila a vydala se směrem domů.*
Katsumi: Katsumi: *Nad slovy Erzy souhlasně kývnu hlavou. Nad její další otázkou se zamyslím.* Tak to nevím Erzo, která vesnice je větší, nepřemýšlela jsem nad tím, *řeknu jí. Když se zastavíme před domem, tam se na něj podívám.* Wau, ten je ale velký, *řeknu.* Hmm, nevíme, co bychom ještě chtěly vidět, *řeknu smutně.*
Erza: Takže vy jste tedy z kumo. Jak to tam vypadá ? je to větší než naše vesnice a nebo naopak menší ? Nikdy jsem nebyla jinde než tady, proto jsem tak zvědavá. *Pak došli k vile, kde bydlela Erza.* Tak tady je teď můj domov. *Řekla Erza a ukázala na obrovskou vilu před nimi. Už nemám moc času, protože bych se za chvíli měla objevit doma, takže jestli chcete ještě něco vidět, tak mi řekněte co. *Řekne a zasměje se na ně obě.*
Katsumi: Katsumi: *Podívám se na Erzu a usměju se na ní.* Když jsi to ty, tak se rozdělovat nebudeme, *řeknu Erze.* Hmm, mě je to jedno, kde mě vezmeš, ráda se podívám po vesnici, *řeknu jí.* /Yami: Jen se na Erzu usměje a jde dále.* 'Celkem se mi tady líbí, ale Kumo je Komu,' *řekne Yami v duchu. /Katsumi: Nad slovy Yami se jen usměju a nic jí na to neřeknu.*
Erza: Tak to jsem ráda, ale snad budete dávat přednost téhle osobě. Ano To je plyšák od mé sestřičky. Koupila mi ho a teď si na ní budu pořád pamatovat. Tak když nevíš kam se chceš jít podívat, mohla bych ti ukázat kde bydlím se svým senseiem. Je to takový krásný domek. Však sama uvidíš. *Když Erza jde tak si vesele nakračuje a sem tam si poskočí, má skvělou náladu že se seznámila s někým novým a její náladu ještě podporuje krásné počasí, které teď na obloze panuje.*
Katsumi: Katsumi: *Podívám se na Erzu.* Jen nás poznat, která jsme která, *řeknu jí a usměju se na ní.* Poslední dobou jsme celkem dost trénovaly. A taky měly celkem těžké mise, ale mám takový pocit, že mi se už budou jen těžší a těžší, *řeknu jí.* Tak snad se ti brzo sensei vrátí, *řeknu. /Yami: *Mlčky se dívá ne Erzu.* Pěkný plyšák, *řekne po chvíli první její slova a poté opět zmlkne. /Katsumi: Nad slovy Yami se jen usměju.* Mě je to celkem jedno kde půjdeme, *řeknu jí a následuju jí.*
Erza: A to pak vypadáte obě stejně ? A nebo se od sebe dáte rozeznat ? Chuunin ? já teprve udělala Geninskou zkoušku. ,,Sakra měla bych trochu trénovat, nevypadají o tolik starší, ale určitě jsou o dost silnější." Tak já vám to tady mohu trochu ukázat. Jenže bych měla trochu trénovat, tak nevím jak moc budu mít času. Můj sensei by nebyl vůbec rád kdybych zanedbávala trénink víte ?! Ale teď je bohužel pryč, ale určitě se už brzy ukáže. *Erza se rozejde kam jí nohy nesou, a čeká co budou chtít vidět, aby věděla kam přesně má jít.*
Katsumi: Katsumi: Ne nebolí, *řeknu jí a usměju se na ní.* Dobře díky, *řeknu jí a pokračuju v cestě. /Yami: Podívá se na Erzu.* Co děláme tady? Hmm... No měly jsme po misi, tak jsme se chtěly podívat do vesnice, se kterou máme spojenectví. Už jsme Chuunin, takže se můžeme pohybovat i mimo vesnici, *řekne Yami. /Katsumi: Když se dostaneme do centra vesnice, tak se usměju.* Hmm, tady už to trochu znám, *řeknu s úsměvem.* Hmm, asi ani ne, chtěla bych se podívat ještě někde po vesnici, ale mám strach, že bych se tady zase ztratila, *řeknu a podívám se na Erzu.*
Erza: Dobře. Rozdělit ? To je zajímavé a nebolí to ? Každopádně centrumje tímhle směrem. A co tedy děláte u nás ve vesnici když jste takhle mladé ? to vás pustili jen tak ? Neumím si představit, že by mě Suzuya-sama pustil samotnou takhle daleko. *Centrum nebylo daleko a proto netrvalo dlouho a objevili se ve městě.* Tak jsme tady. Chcete někam konkrétně ?
Katsumi: Katsumi: My jsme dvě a když potřebujeme, tak se umíme rozdělit, *řeknu jí a usměju se na ní.* To je jedno, vnímáme tě obě dvě, *řeknu jí.* / Yami: Jo, jo obě, *řekne souhlasně Yami. / Katsumi: Když mi podá ruku, tak se na ní usměju a zvednu se.* Díky, *řeknu jí a poté se rozejdu za Erzou.*
Erza: Dvě v jednom těle ? To je asi jako Suzuya-sama a Kurama, o kterém mi vyprávěl. A na kterou z vás mám teda mluvit abych nemusela všechno říkat dvakrát. Zajisté vás zavedu do centra. Pojďte tudy. *Erza ukázala cestu a nabídla ruku jako pomoc aby mohli vstát. A pak šla směrem k městu.*
Katsumi: Katsumi: *Podívá se na Erzu, která vypadá celkem zmateně.* My jsme dvě v jednom těle víš, *řeknu jí a usměju se na ní.* Hele, mohla by jsi nás vzít někde do centra vesnice, jsme se tady ztratily, *řeknu jí a pak se na ní dívám, jestli to už pochopí a nebo ne.*
Erza: Bavíš se s kým ? A kdo že je ta druhá ? *Erza je naprosto mimo z toho, co se právě odehrálo.* Já jsem tedy Erza.Z Kumo? tam jsem nikdy nebyla. Jak to že jsi tak mladá a pustili tě k nám ? někdo tě sem dovedl ? a kam máš tedy teď namířeno ?
Katsumi: Yami: *Takže, co budeme dělat, *zeptá se Yami.* / Katsumi: Tak asi půjdeme do vesnice. *řeknu jí a pak se podívám na holku, která k nám došla.* Ahoj. My si spolu podíváme. Já jsem Katsumi a tohle je Yami. *řeknu a ukážu na druhou polovinu. / Yami: podívá se na dívku, která k nám přišla.* Ahoj, *řekne Yami.* / Katsumi: Ne nejsme odkud, jsme z Kumogakure, ale ztratily jsme se tady, *řeknu a dívám se na dívku.*
Erza: *Erza je udivená z toho že ta holka mluví sama se sebou. Ještě jí tedy chvilku pozoruje a to s nemalým údivem. Pak už to nemohla vydržet, tak seskočila ze stromu a došla k ní.* Ahoj, s kým si to povídáš ? A co tu děláš ? nikdy jsem tě ve vesnici neviděla. *Řekla Erza a usmála se.*
Katsumi: Katsumi: *Jen si povzdechnu a dívám se okolo.* No asi se vydáme zpět do vesnice a nějak se tam možná časem zorientujeme, abychom se pak mohly vydat domů, *řeknu. * Yami: Nad slovy Katsumi si jen povzdechne. S takovou tady budeme ještě moc dlouho, *řekne Yami.* / Katsumi: Vyslechne si Yami.* Takže, co budeme teda dělat, *řeknu.*
Erza: *Erza se po odpočinku po splněné misi rozhodla, že si udělá menší procházku. Dlouho nebyla na čerstvém vzduchu, vlastně od té doby co odešla z vesnice Kami. Pokud se tedy nepočítá její dnešní mise.* ,,Kde je asi Suzuya-sama, ani mi nic neřekl. Dlouho už jsem ho neviděla." *V ruce Erza držela plyšáka, kterého dostala od Kami. Došla k lesu a vylezla na první strom pomocí Kinobori no Waza. Pak už jen přeskakovala ze stromu na strom. Když si najednou všimla nějaké postavy.* ,,S kým si to tam jako povídá ? Nikde nikoho jiného nevidím. Zvláštní" *Erza se pak posadila na strom nedaleko od osoby a chvíli jí sledovala.*
Katsumi: Katsumi: Procházela jsem se po Yugakure a snažila jsem se zjistit, kde to zrovna jsem, protože jsem se ztratila.* Ach jo Yami, to jsme dopadly, *povzdechnu si a pokračuju v cestě. Po chvíli se dostaneme do nějakého lesa.* / Yami: Tak tady jsme asi špatně, *řekne Yami.* / Katsumi: Nekecej, fakt, *řeknu jí a pak se opřu na zem a dívám se okolo.*
---: ---
Ramie: *Po celou tu dobu spím. Nevnímám nic z toho co se děje. Tíha spánku je veliká. Podvědomě se cítím být na tom nejlepším místě. Mezi samými bílými hady. Slýchávám syčení. Přijdu si, jak v bavlnce. No v jedné věci se odhad Sayi mýlil. Zuby jsou naprosto normální lidské. Zato klanově je narozená s tělem více albína, kůži střídavě pokrytou hadími šupinami a vlivem operace od Suzuyi skrze Meitonovou techniku tvorby chimér, disponuji fialovým, hadím jazykem a rudýma očima bez bělma se zůženou zorničkou. No oči i jazyk však nemají funkci, jako je u hadů. Jde spíš o kosmetickou změnu vzhledu. To už se opět otvírá mé oko, které má díky Tensha Fuin propůjčeno vzhled EMS Sayi. Technika Kamui byla uvolněna z pečetě a mé tělo je přemístěno přesně do cíle. Končím v kanceláří Yugakageho, přímo na jeho stole. Stále pod vlivem uspávacího genjutsu. EMS Sayi z mého oka po dokončení přesunu, zmizel.*
Saya: *Saya se u Ramie skloní a prohlédne si ji, všimne si na ní nějakých zvláštností. Jako lékařka si vždycky chtěla prohlédnout člena klanu Dokusei trochu blíže, zajímalo ji, jak moc blízko k hadům mají a Ramie k nim má docela blízko už jen díky jejím hadím špičákům. Dlouho se ale s Ramie zabývat nemůže, složí sérii ručních pečetí a levou rukou se ji dotkne v oblasti kde se nachází srdce (sáhne pod oblečení) a pravou ruku s nataženou dlaní namíří na Nanabiho, který e snaží osvobodit, protože ví, co ho čeká. Saya z něj takto začne vysávat jeho chakru, která skrze tělo Sayi proudí do těla Ramie, kde se ukládá. Nanabi je třetí nejsilnější Bijuu co se týče chakry, takže Saye to zabere rozhodně dost času. Minimálně hodinu musí vydržet přesouvání chakry Nanabiho do Ramie, kdy Sayi tělo funguje jako tunel, přes který ta chakra proudí a na Sayu to vyvíjí celkem velký tlak. Když se dostane do finálně tak tělo Nanabiho se vypaří a zbytky jeho chakry zmizí uvnitř Ramie a v oblasti srce se vytvoří pečeť boha slunce (Taiyō Kami o Fūin). Když je vše hotové Saya padne na záda a zhluboka dýchá, jednou pečetila Ichibiho to ano ale Nanabi to je už jiná káva. Jendou sice pečetila i Hachibiho ale to je už hodně dlouho a Saya úplně zapomněla jaké to vlastně bude. Razoi stáhne své řetězy techniky Rasshinguchēn no Jutsu do svého těla a přejde k Saye aby zkontroloval, zda je v pořádku ta ho ujistí že ano a aby ji udělal čaj, věci tu k tomu potřebné má, a tak na tom Razoi začne pracovat. Mezitím si Saya vytvoří maličkou chakrovou jehlu, kterou Ramie vloží do mozku a zablokuje ji vzpomínky na to co se stalo po jejím probuzení (Sennō Sōsa no Jutsu). Poté do ní ještě pomocí Tensha Fuuin zapečetí opět Kamui, které ji přesune přímo do kanceláře Yugakageho, která se nachází na nejvyšším patře uvnitř budovy Centrum obrany vesnice / válečné centrum (tu budovu musím přejmenovat je to debilní jméno). Nastaví to tak že se Ramie přesune následně ihned několik vteřin po zapečetění techniky do ní. Saya ta si mezitím dopřeje odpočinek a čaj. *
Ramie: *"Co?" Zaslechnu něčí hlas, i když jen tak nějak matně. Rozhodnu se trochu zatřást tím svým ospalstvím. Trochu víc naberu vědomí, abych se byla schopná zaobírat faktem, že neležím ve své posteli a nemám kolem sebe čtyři známé stěny se známým interiérem. Nestihnu se nijak zvlášť rozhlédnout, protože sotva spatřím rozespale neznámou knihovnu, už znovu na mne doléhá spánek pod dopadem pírek. Opět začínám usínat. "Asi se mi jen něco zdálo.." Dech se mi opět výrazně zklidní. Víčka mi paddají tíhou těch měkkých pírek. Aspoň tak mne to v ten okamžik přijde. Obrátím se ze zad na bok. Ruce pod hlavou na místo polštáře. I uvažování by bylo strašně těžké. Začne se mi zdát sen o tom, jak spím bezpečně v hadím objetí. Žádné škrcení. Dokonalá postel i deka v jednom.*
Saya: Tensha Fuuin nikdy neselže. *Zamumlá si pod nos, a aniž by přemýšlela nad tím, že ji Ramie může slyšet. Následně vyskládá sérii ručních pečetí a zničehonic shora začnou k zemi okolo Ramie padat pírka, měla by cítit opět velkou únavu a znovu usnout (Nehan Shouja no Jutsu). Saya nepotřebuje, aby Ramie a kdokoliv věděl kdo celou tu dobu Nanabiho měl u sebe a už vůbec ne to, aby někdo věděl že to byla Saya, sice počítá že Nanabiho nový Jinchuriki to od něj časem zjistí, ale Saya je toho zastání, že čím později se to zjistí tím lépe. Nanabi ten to zahlédne a s děsivým a nepřátelským zavrčením se trochu zatřese v pokusu o to se uvolnit, ale řetězy ho udrží. *No tak, buď v klidu broučku. *Poví a začne klidným a pomalým krokem kráčet rovnou k Ramie. *
Ramie: *Doma podám nějaká hlášení ve formě zpráv do kanceláře otce. V tichu si dám osamoceně večeři v jídelně, kde mám těstoviny zalité sýrovou omáčkou. Potom ještě osamocená koupel. Není příliš osamocená. Chokai je stále na blízku. I nyní mi donese čisté kimono stejného střihu, jako je i to denní. Jen tohle je kompletně černé barvy s trochou zlatého lemování při okrajích. Potom co se osuším, pomůže mi se do něj navléct. Nemám důvod před ním cítit stud. Děkovně pokývnu a kráčím do pokoje, kde strávím zbylé hodiny dne, než usnu. V koupeli jsem byla tak dlouho, že venku nastala tma. Trvá mi, než usnu. Upravuji si vlasy, abych s nimi neměla ráno tolik práce. Dlouhé vlasy. Na noc jsou určitě bez kostic a hadích koster. jen jsou trochu podchycené gumičkou v jednu skupinu, ale ne příliš utaženě, aby si odpočala pokožka. Spím ve své ložnici, na svém letišti, rozvalená v celé své šířce i délce. "Co.. to?" Sama ještě nejsem dost vzhůru, když otevřu oko v němž mám EMS Sayi skrz aktivovanou Tensha Fuin ve tři ráno, kdy se aktivuje technika Kamui a já začnu mizet. Naštěstí mne neuhodí do očí žádné bolestivé světlo, no už nad sebou nemám strop co znám, pod sebou ani nic měkkého. Stále jsem nevstřebala, že se něco stalo, natož co.*
Saya: *Saya svůj úkol splnila, takže na rozloučení se před Ramie ještě slušně ukloní a deaktivuje Sharingan, díky čemuž už nemusí ani používat dříve zmíněné Genjutsu. Saya si tam koupí nějaké knížky a nezapomene ani na prázdné svitky, nejde ovšem o ty pečetící ale o obyčejné svitky, do kterých se dá psát. Pak se zbytek dne prochází po vesnici a na večer skončí u sebe doma, dům je zaprášený, aby ne nikdo uvnitř dlouho neuklízel, a tak musela vytvořit několik Kage Bunshinů aby se to tam uklidilo a vyvětralo. Saya se i prospí ale chvilku před třetí hodinou ranní se po aktivaci Eternal Mangekyou Sharinganu přesune do své Kamui dimenze. Má tam mnoho knihovniček s různými svitky a tak podobně, nechybí tam ani různé výstavné plochy pro různé zbraně ale o kus dál je to nejdůležitější z celé dimenze, a to je Nanabi, který je spoutaný Chakrovými řetězy techniky Rasshinguchēn no Jutsu, která vycházejí ze zad Razoie, který tam jen klečí a udržuje Nanabiho spoutaného. Krom toho i kdyby Nanabi chtěl použít třeba Bijuu Damu, tak by toho nebyl schopný, protože nemůže používat chakru. Byla na něj totiž použita pečeť Katon: Gouka Tenrou, která mu zabraňuje používání chakry. Saya trpělivě vyčkává na příchod Ramie, která se tu má zjevit. *
Ramie: *Sotva mne chytí žena za ruku, vytrhnu se jí. Vůbec se mi nelíbí, že se mne mělo nějak zrovna tu pomáhat. Ač ne, mnohem spíš je to způsobeno rozpolceností. Většínou se mne nikdo nedotýká. No, už jsem na nohou.* Nebylo třeba. Ale, děkuji vám. *Ozvu se trochu nabručeně, no konec řeknu mileji i vyčaruji trochu toho úsměvu v tváři. "Slušnost na slušnost, že?" mírně se ušklíbnu, jakmile mám opět kimono srovnané.* Zdejšího knihkupce vám mohu jen doporučit. *Doplním energicky, když se otáčím oboum zády a mám se k odchodu. Pochůzky mám pro dnes vyřízené. Čeká mne cesta akorát domů.*
Saya: Ještě jednou se omlouvám, nějak jsem neudržela rovnováhu a upadla jsem dovolte mi pomoct vám. *Poví a chytne Ramie za ruku, aby ji mohla pomoct se narovnat. Saya se zvednout zvládla sama dokonce i Ramie by to zvládla ale Saya potřebuje fyzický kontakt, aby si ji mohla dostat do své Kamui dimenze, a tudíž do ní to Kamui potřebuje zapečetit. Sharingan je tedy opět aktivní ale Saya zároveň používá iluzi při které může měnit malé detaily fyzického světa jako měnit číslo na ceduli a tak podobně. Ovšem Saya to použije tak aby její Sharingan vypadal jako normální oči, je to jen iluze nic jiného (Kokohi no Jutsu). Pokud se Ramie nějak moc nebrání tak do ní Kamui při fyzickém kontaktu s její rukou v klidu zapečetí a pokud ne tak to nevadí Saya předpokládá, že se ji dotknout stihne. *
Ramie: *Jde o poslední pochůzku. V tom mne zatíží něčí tělo, které je značně větší, než mé. Až si kvůli tomu dřepnu. O rameno se mi opřela žena, když se chytla. No kimono kryje velkou část mého těla. Takže se mne dotýká přes oblečení. Musela by chytit mou ruku za dlaň, zápěstí a nebo se dotknout krku, pokud ne přímo hlavy. Má velikost dítěte k tomu může svádět. Ne, Chokai se do toho neplete. Jak bych vypadala, kdyby mne nyní zachytil a pomáhal mi vstát. I když může být život ohrožující taková situace, mohlo by jít o vraha. No bezpečí uvnitř vesnice zajišťuje Kage a tím je Suzuya-sama. Přesto napjatě stojí, připraven vecpat se do toho, pokud by něco bylo špatně. K mému štěsté si už krabičku dávno majitel převzal. Tak ten z toho s noblesou vycouval a natáhl se po zákaznici, která mne strhla k té zemi.* Ale to nic, jen příště zkuste chytit za něco stabilnějšího, než něco pod svou váhovou kategorii. *Odtuším s doporučením a čekám, až se jí povede vstát, abych mohla učinit taktéž, sama a opět urovnat i to své kimono. Nic by nemělo být na nesprávných místech pokrčené.* Tady.. *Zamumlá majitel, když se nabízí Saye, že jí pomůže vstát na nohy. Ochota sama, když tu má nejen zákaznici, ale ještě někoho významějšího.*
Saya: *Nadál sleduje Ramie, a nakonec se dostane až do knihkupectví, kam Saya vejde také. Zahlédne Ramie, a tak začne kráčet jejím směrem. Poté to sehraje tak jako by zakopla a byla nucená se něčeho chytnout, a tak využije Ramie a pokusí se jí dotknout ať už ruky nebo jiné části těla, při tom okamžiku do ní pomocí Tensha Fuuin zapečetí Kamui a nastaví to tak že jakmile budou 3 hodiny ráno tak se aktivuje Kamui a přesune Ramie do Sayiny dimenze Kamui. *Uhm Gomenasai. *Samozřejmě že při tom doteku aktivovala Eternal Mangekyou Sharingan, ale Jamile se technika už ocitne zapečetěné uvnitř Ramie tak ho opět zase deaktivuje. *
Ramie: *Kráčíme ulicí, kdy je Chokai tak metr za mnou. Není to příliš velká vzdálenost a mne bohatě stačí. Blížíme se k dalším obchodům. Určitě míjíme kavárnu. O tu ovšem nezavadím svým pohledem. Znovu ukousnu z jablka. Zahneme do jedné ulice, kde je ke konci slepé uličky co je trochu zapadlá, knihkupectví. Má to i co dělat s antikvariátem naproti. No ten mne nezajímá. To knihkupectví má časté potíže s hlodavci. Nejlepší místo pro mise nových.* Zdravím, doufám... stále platí, že přednostně žádáte ke spolupráci náš klan, který vás zbavuje hlodavců efektivně i užitečně. *Začnu tiše, ale rozhodně sebejistě. Mávnu i na Chokaie, který tentokrát vešel společně semnou. Ten mi podá menší krabičku. No velká je tak, že jde akorát do obou rukou.* Jménem klanu Vám předávám dar na znak naší dlouhotrvající spolupráce. *S lehčí úklonou předávám majiteli krabičku. Jejím obsahem je miniaturní soška bílého hádka a dvě lahvičky. Jde o dva jinak drahé protijedy při hadím uštknutí. Prodejce a zároveň majitel má rodinu a ta ráda tráví čas mimo zcela bezpečné cesty.*
Saya: (Poznámka: Špatně jsme to pochopil, je to normální obchod ale Ramie tam zkoumá, zda tam nemají hlodavce, kterých by e mohla zbavit). / *Stále stojí zády opřená o stěnu toho domu a sleduje vchod toho obchodu, ovšem Sayu to tak nějak přestane bavit, a tak už plánuje že vejde do obchodu, ale Ramie v ten moment vyjde ven a vydá se na cestu ulicemi vesnice někam dál. Saya se nad tím pousměje a vyrazí na cestu, drží se za nimi v dost velkém odstupu, ale přitom aby je měla celkem době na očích. Kdyby se jí navíc Ramie ztratila tak by si pomocí Kagura Shingan zjistila její přesnou pozici, aby ji mohla zase najít. *
Ramie: *V jednom rohu najdu něco zdánlivě povědomého, no i když se k tomu sehnu, objevím zaprášený prostor, nic víc. Vezmu si to jablko, které mi poskytuje krytí. I s ním zajdu za obchodníkem.* Jen to jedno. *Ukáži a nechám prodejce, aby si klidně namarkoval cenu za to jedno jablko, jako za kilo jablek, aniž bych se nad tím pozastavila.* Díky. *Položím mince na pultík a odcházím.* Ještě nedozrál čas, za týden znovu. *Zamumlám, když míjím Chokaie. Cizím osobám nevěnuji přílišnou pozornost. Víceméně je plně vypouštím z vědomí. Proto neřeším ani ženu, která je nedaleko. Vydáváme se dál ulicí. Plánuji ještě návštěvu jednoho místa. Však začíná čas, kdy by se měli nějací objevit. Kousnu si do jablka. "Trochu nakyslé ještě.." odolám odplivnutí nejvíce kyselé slupky.*
Saya: *Dorazí k místu, kde je Ramie, vidí že někdo, kdo by mohl být něco jako její stráž stojí před tím dávno zavřeným obchodem, a tak se Saya postaví nedaleko mimo jeho zorné pole, ale zároveň tak aby na to místo viděla, kdyby Ramie vyšla ven. Zády se opře o stěnu jednoho domu a své ruce překříží na své hrudi. * „Tak prosím jen vyjdi ven, nechce se mi tu čekat moc dlouho.“ *Pomyslí si Saya v mysli. *
Ramie: *Nenechám se odradit. Chokai zůstává venku stát u vchodu. Zády se otočí k obchodu, takže čelem hledí do ulice. Pokud jde o mne, dávno jsem se tak nějak zasekla. Takže o sobě už jako o budoucí vůddkyni neuvažuji, ani co by se za nehet vešlo. Očekávám, že už brzy by mohli dělat volby na někoho nového, kdo bude mnohem více splňovat požadavky. No nyní hledám krmi pro hady. Kontroluji obchůdek. Procházím se mezi zbožím. Mnoho z něj je nějaká zelenina a ovoce. Většinou šťavnaté kvality. Pečlivě si prohlížím regály i tu zeleninu s ovocem, zda nenajddu jakoukoliv známku po přítomnosti hlodavců. Mohu to potom domluvit, jako místo pro mise mladých. Kteří tak budou moci nakrmit klanové mazlíčky, hadí společníky. Zatím se ještě zdá, že má zřejmě všechno v pořádku.*
Saya: *Saya potřebuje nějak pomoct Yugakure, ne že by ji nějak zajímala ale jakmile opustí Ketchugakure automaticky se stane člen Yugakure a tomu chce zabránit. Takže se potřebuje vykoupit ale peníze a tak podobně je něco co jí na vykoupení nestačí, a tak si řekla že by mohla dát Yugakure Nanabiho a rovnou po nějakém čase dokonce i Pseudo Jinchurikiho. Dlouho zjišťovala, kdo by mohl být ideálním a pak ji něco napadlo, použije dědičku klanu Dokusei, která jednou bude vůdkyní klanu. Není moc silná aspoň dle Sayi a toho co z ní pomocí Kagura Shingan cítí. Nyní kráčí uličkou směrem přímo k Ramie. Má plán, jak to provést, ale prve se potřebuje dostat až k Ramie. Oblečená je v ( odkaz » ). *sa
Ramie: *Stále jsem dost mrňavá, no procházím se bohatou čtvrtí. Ochránce stále po mém boku, i když už je na něm znát, že už nebude svou práci moci vykonávat příliš dlouho. Tak dva roky ještě a budeme se muset rozloučit. Dospělá jsem no setrvávám u menšího vzrůstu. Vypadá to tak, že je tu dědeček na procházce s vnučkou. Zastavím se u jednoho obchůdku, který má své zboží vyložené trošku do ulice a zatažené látkou, aby to příliš nespálilo slunce. Hledám známky něčeho, co by se dalo využít pro zkrmení. No zatím se od pohledu zdá být krámek v pořádku a bez návštěv hlodavců. Prstem přejedu po rámu oken. "Žádný prach.." Vyrazím dál.*
---: ---
Kami: *Když se dostaneme před dům, tak koně zastavím a podívám se na Erzu, poté co sesedne s koně, tak z něj taky seskočím.* No doufám, že se tady zase brzo objevím. Taky mi budeš chybět, *řeknu jí a pak jí obejmu. Po chvíli jí pustím a usměju se na ní.* Tak se měj pěkně Erzo, *řeknu jí. Následně se vyhoupnu na koně a rozjedu se pryč od domu Suzuyi.*
Erza: *Erza si užívá jízdu na koni. Když se pak přiblíží k jejímu nynějšímu domovu erza se zarazí.* Sestři, kdy se ti zas objevíš ? Bude se mi po tobě stýskat. Ale vždycky když uvidím Jaxe, vzpomenu si na tebe. *Erza vezme plyšáka a obejme ho. Pak nemotorně sleze z koně.* Už musím opravdu jít, tak ahoj. *Rozloučí se Erza a vydá se domů.*
Kami: *Jen se usměju na Erzu při jejích slovech.* No asi je pomalu čas, stejně už budu muset vyrazit, *řeknu jí.* Jasně hodím tě domů, *řeknu jí mile a pak koně pobídku, aby se rozjel směrem, kterým jsme potřebovali.* 'Bude mi celkem chybět, je pro mě jako malá sestra,' *pomyslím si a dívám se na ní.*
Erza: *Erza si velice užívá jízdu na koni.* Páni je to vážně skvělé, ale bolí mě z toho zadek. *Řekla Erza a zasmála se.* Kolik je vůbec hodin ? Musím přijít včas, abych neměla u pana Suzuyi nějaký problém. Nechceš mě tam hodit ? *Erza se otočí a vyzubí na Kami.*
Kami: *Kůň jede pomalu, aby Erza nespadla.* Rychleji, myslíš, že je to dobrý nápad, nespadneš mi, *zeptám se jí a hlavou se mi proháněly různé myšlenky toho, co by se mi mohlo stát, kdyby se Erze něco stalo. Nakonec jsem koní dala znamení, aby trochu zrychlil. Nad jejími slovy se jen po usměju.* To je na tobě, *řeknu jí jen a dále pokračuju v cestě.*
Erza: *Erza Kami poslouchá na slovo, protože má stále trochu strach, ale když se otrká, hned ji začnou napadat dětské nápady.* A umí jet i rychle ? Ukaž mi to prosím. ,,To je pan Suzuya až tak silný? Mám to ale štěstí." Je to tak úžasné, jednou si pořídím vlastního koně. *Zazubí se Erza.*
Kami: *Jen se na usměju.* Tak jo, *řeknu jí a následně jí vysadním na koně a pak se sama vyhoupnu do sedla.* Drž se, jasný, *dodám ještě, než koně pobídnu, aby se pomalu rozešel.* Hmm, oni se ho nebojí, spíše ho respektují, už jen proto, že je to Yugakage-sama a velmi vážený a silný shinobi, *povím Erze.* Tak co, líbí se ti to, *zeptám se jí, zatím co jdeme do části vesnice, kde moc lidé nejsou, aby se Erza mohla povozit.*
Erza: Dobře, to zvládnu. *Řekne Erza a pak se trochu zamyslí a kouká na koně.* Proč se každý tak trochu bojí pana Suzuyi ? Vždyť je hodný. Teda na mě určitě je. *Erza nemá šanci na koně vylézt sama, proti zvedne ruce jako gesto, že ji bude muset Kami pomoct.*
Kami: *Podívám se na Erzu, která si už koně hladí beze strachu.* Pojedeš se mnou, samotnou tě nepustím ani za nic, nechci skončit jako mrtvola, poté, co by se to Suzuya dozvěděl, *řeknu jí a trochu se zasměju.* 'Ono to moc k smíchu není, já nechci umřít a navíc by to asi bolelo,' *pomyslím si a podívám se na ní.* Tak co, se mnou pojedeš, *zeptám se jí.*
Erza: *když Kami odejde aby zaplatila, Erza si tajně začne koně hladit, když pak Kami přijde, hladí si Erza koně už bez jakéhokoliv strachu.* To je ale krásné zvíře, ale nevím jestli se chci projet, jak jsem před tím říkala. Mám trochu strach. Je to strašně velké zvíře a já se bojím abych nespadla. *Řekla trochu stydlivě a ustrašeně Erza.*
Kami: *Sleduju Erzu, která je z koně, celkem dost zaražená a překvapená.* Haha, nekousne tě, on nekouše, *řeknu jí. Poté pustím uzdu a zajdu zaplatit za stáj. Hned se vrátím a pak sleduju Erzu.* 'Hmm, samotnou jí projet nemůžu nechat, kdyby se jí něco stalo, tak by mě Suzuya přerazil,' *pomyslím si.*
Erza: *Erzu nejdříve udeří vlna koňského smradu. Nikdy si koní nebyl, tak nevěděla co čekat. Když potom Kami přišla a ukázala ji svého koně, Erza jen koukala s údivem a otevřenou pusou. * Páni, to je krásné zvíře. *To bylo jediné co z Erzy vypadlo. Pak jen stála a obdivovala koně.* Můžu si ho pohladit ? Nekousne mě ? Co když mě nebude mít rád a ukousne mi ruku ?
Kami: No může mít a nemusí, *řeknu jí a cestou jím.* Za chvíli uvidíš, *řeknu jí a po chvíli už je stáj vidět. Dojím a pak se usměju na Erzu. Po chvíli jsme už u stáje a tak pozdravím a vejdu dovnitř. Nachystám koně a pak ho vyvedu ven. Zastavíme se před Erzou a usměju se na ní.* Tak co na něj říkáš, *zeptám se jí.*
Erza: Nevím jestli by měl mít kůň jméno, nikdy jsem žádného neviděla. *Řekla Erza a následovala Kami.* Nedám, díky. Já už se tak těším. Jsem zvědavá jakou bude mít barvu a jestli bude hodný a velký. *Erza už se nemohla dočkat až poprvé ve svém životě uvidí koně zblízka a dokonce si na něj bude moct sáhnout. Bylo to pro ni něco úplně nového.*
Kami: *Procházely jsme vesnici a já se dívala okolo. Poté jsem se podívala na Erzu.* Hmm, nemá jméno zatím, *řeknu jí a pokračuju v cestě.* Myslím, že by měj nějaké mít, *zeptám se jí. Následně se zastavím u stáhnu s dangem.* Dáš si taky, *zeptám se jí. Zaplatím a pak si vezmu do každé ruky jedno a po boku Erzy pokračuju v cestě ke stáji, zatím co jím.*
Erza: Dobře, půjdeme. *Erza seskočí že stromu, jako by to byla hračka a vydá se s Kami směrem do centra. Cestou míjí pár běžících dětí, bavících se dospělých, ale i kulhajících starých lidí. Erza si cestou hraje se svým novým plyšákem, kterého se stále nenabažila.* A jak se tvůj kůň vlastně jmenuje ?
Kami: *Jen jsem lehce usnula a slyšela jsem slova Erzy.* Já nespím, já odpočívám, *řeknu jen a následně otevřu oči.* Tak půjdeme teda, *zeptám se jí a podívám se na ní. Pak seskočím z větve dolů a čekám, až se i ona dostane dolů. Jen se na ní mile usměju a rozejdu se do centra cesnice.*
Erza: *Erza došla tak blízko ke Kami jak jen to šlo. Přiblížila svůj obličej k jejímu a pronesla.* Kami ? Ty snad spíš. Haha. Nemůžeš teď přeci usnout, že Jaxi ? *Povídala si Erza se svým plyšákem. * Jestli chceš jít spát, tak můžeš, na koni mě povozíš až přijedeš příště. Aspoň se tady budeš muset zase ukázat. *Erza se mazaně usmála tak, že byly vidět i její zuby.*
Kami: *Jen si vyslechnu slova Erzy a trochu si povzdechnu. Následně zavřu oči a zaposlouchám se do zvuků okolí. Občas jsem ráda takhle vypnula aspoň na chvíli. Slyšela jsem slova Erzy, ale už jsem na ně neodpovídala, protože jsem začala pomalu usínat.*
Erza: *Erza se podívala na Kami a objímala svého nového plyšového mazlíčka.* Zvířátka byli jediní, kdo se mnou trávil nějaký čas. Lidé se mi vždy jen vysmívali. Já ani hlad nemám, takže se najíš sama sestři, ale už bych se na tom koníkovi řada projela. *Erza se opět usměje.*
Kami: *Seděla jsem a poslouchala jsem jí.* Vidím, že má opravdu moc ráda zvířátka, *řeknu já a lehce se na ní usměju. Poté co řekne další větu, tak se na ní podívám a trochu si povzdechnu. *No dneska už budu muset vyrazit, přece jen jsem tady déle, než jsem původně chtěla a určitě už pro mě budou zase mít nějakou práci, ale jsem jsem ti slíbila, tak do večera tady budu s tebou, *řeknu jí mile a usměju se.* Co kdyby jsme se za chvíli zašly někde najít a pak bych tě povozila na koni, než pojedu, když jsi se na to celou dobu tak těšila, *řeknu jí a dívám se na ní.*
Erza: Já sem často chodila, protože se tady dost často chodila proběhnout zvířátka. Bavilo mě sledovat jak si můžou běhat a ne jen poslouchat co jim kdo říká, ale zase jsem musela být pěkně potichu, abych je nevyplašila. *Erza na větvi stále stála. Nemohla se nabažit toho pohledu.* Ty už tedy budeš muset odjet ? *Řekla Erza smutně a posadila se blízko ke Kami.*
Kami: Jo, to je, *kývnu souhlasně hlavou. Nechám se chytit za ruku a pak se za ní rozejdu. Dojdeme na louku, tak se podívám okolo.* 'Hmm, tak tady jsem už pěkně dlouho nebyla,' *pomyslím si.* Jo jo opravdu ti to jde, jsi šikovná, *pochválím jí a pak se odrazím od země a vyskočím na jednu z větví. Pak se zády opřu o kmen a dívám se okolo.*
Erza: *Erza následuje Kami. Když jí všechno předvede a vysvětlí rozzáří se ji oči.* Tak takhle to funguje. To je chytrý. *Když už je vysvětlení u konce, chytne Erza Kami zase za ruku a vydá se na cestu.* Pojďme sem, je tam louka a před ni strom. Budeme mít skvělý výhled na obě strany. *Když dojdou ke stromu, o kterém mluvila, složí Erza pečeť a pomocí Kinobori no waza vyleze nahoru.* Vidíš, už mi to docela jde. *Řekla Erza a posadila se na jednu z větví.*
Kami: Tak dobře, *řeknu jí. Nad jejími slovy se jen usměju. Následně zahnu pryč z tak rušné části města. Vezmu si zpět svitek a pak ho rozdělám na zem. Složím několik pečetí a položím ruku a svitek a pak se tam objeví nějaké kunaie.* Pokud ty zbraně nutně nepotřuju u sebe, tak je zapečetím do toho svitku, takže to vlastně není těžké, rozumíš mi, *zeptám se jí a pak kunaie opět zapečetím do svitku a svitek schovám do pouzdra.* Tak a kterým směrem se vydáme, *zeptám se jí.*
Erza: Dobře, mám nápad. Půjdeme se projít a budeme pozorovat zvířátka. Mám je moc ráda. Hlavně pejsky. *Pak Kami podala Erze svitek a Erza ho vzala do ruky.* Ten těžký není, ale já se ptala na zbraně sestři, ne na svitky. *Erza podala svitek Kami a začala se smát.*
Kami: *Jen se usměju.* Ale já to nechám na tobě, vyber něco ty prosím, *řeknu jí a lehce se usměju. Pak jsem se na ní podívala a na chvíli jsem se zamyslela, jak jen jí to vysvětlit. Následně vytáhnu jeden ze svitků, který je plný zapečených zbraní a podám jí ho.* Přijde ti to těžké, *zeptám se jí a zvědavě se na ní dívám.*
Erza: Dobře, tak za koníkem až potom, slyšel jsi Jaxi? Haf, haf. *Erza si za plyšáka sama odpoví.* Teď by jsme si mohli jít ještě hrát Kami, ale dneska vybiíráš hru ty. A zvládneš to vůbec, když teď neseš tolik věcí ? Není to těžké ? *Erza byla překvapená, protože Kami si nakoupila různé zbraně, které museli být dohromady docela těžké.*
Kami: *Zbraně z pultu mizely a svitky se plnily. Okem jsem pozorovala Erzu.* 'Jen doufám, že si tady nic neudělá, jinak by se Suzuya asi přerazil,' *pomyslím si.* Jo, jo už jdu,' *řeknu jí, poté co zapečetím zbytek zbraní. Následně všechny svitky schovám do pouzdra.* Moc vám děkuju, na shledanou, *poděkuju ještě obchodníkovi a poté se už rozejdu za Erzou.* Takže, kam půjdeme, koně si necháme až na potom,* řeknu jí.*
Erza: *Zatím co si Kami vyřizovala své, Erza si hrála s Jaxem, párkrát předváděla jak vrčí a štěká. Pak se rozhodla, že si prohlédne pár zbraní. Nechtěla na ně sahat, měla že zbraní trochu respekt.* Páni, ani jsem nevěděl že takové zbraně existují. *Pak už to Erzu začalo nudit.* Sestři, pospěš, strašně ti to trvá. Chci si jít hrát. A nebo se už podívat na tvého koně. I Jax by ho rad viděl, že Jaxi? Haf! *Erza předvedla souhlasný štěkot psa a chytila za ruku Kami a začala ji tahat ven z obchodu.*
Kami: *Usměju se na ní, i když mi bylo trochu líto, že doteď ještě nic nedostala.* Jo jasně, pojďme,* řeknu jí a nechám se chytit za ruku. Následně se rozejdu k obchodu se zbraněmi.* 'Jsem ráda, že jsem jí udělala radost,' *pomyslím si a pak vejdu do obchodu. Nad slovy Erzy se jen zasměju a pak se podívám na onoho obchodníka a mírně se ukloním, přece jen jsem se naučila se chovat slušně a pak jsem vešla do obchodu a začala jsem se rozhlížet okolo. Nějakou chvíli to trvalo a tak jsem doufala, že Erza nic neprovede. Poté jsem pustila její ruku a podívala jsem se na onoho muže. Následně jsem mu řekla, co vše bych chtěla a pak jsem mu podala peníze. Následně se přede mnou objevila celkem dost velká hromada zbraní. Vytáhla jsem svitky a začala jsem do nich zbraně zapečeťovat, ale stále jsem jednom okem pozorovala, co Erza dělá.*
Erza: Líbí? Víc než líbí Kami. Je to ten nejú.. vlastně první a nejlepší dárek, který jsem kdy dostala. Teď by jsme měli jít nakoupit ty tvé zbraně. Já už mám svého ochránce. *Erza si začala hrát s plyšákem. Pak Erza chytne Kami za ruku a s dospěláckým výrazem s ní vyrazí k obchodu se zbraněmi.* Pane moje sestřička by si u vás chtěla koupit nějaké zbraně. *Řekla Erza hned u pokladny. Pán se na ni zasmál a ukázal do obchodu.* Tak si račte vybrat slečny. Určitě si vyberete. (Obchodník)
Kami: *Když jsem viděla její úsměv, tak jsem se taky usmála. Byla jsem moc ráda, že byla šťastná. Když na mě pak vyskočí a obejme mě, tak se jen pousměju a taky jí obejmu.* Nemáš za co, to je na tobě, tak se bude jmenovat, *řeknu jí a dále jí objímám. Po chvíli jí pustím a podívám se na ní.* Jsem moc ráda, že se ti líbí, *dodám pak.*
Erza: *Když Erza vyšla ven, na tvářích se ji objevily malé slzy. Když slyšela klapnutí dveří, otočila se a viděla Kami. Když Kami řekla že pro ni něco má a ukázala plyšáka. Erze se na obličeji objevil velký úsměv. Chytla pejska pak se koukla na Kami a skočila tak, že se ji zavěsila za krk.* Děkuji sestřičko. Teď na tebe budu mít památku pořád. A jak by se mohl jmenovat ? Co Jax, líbí se ti to jméno ? Moc děkuji. *Zopakovala Erza a znovu pevně objala Kami.*
Kami: *Jen jsem se na ní dívala.* 'Vypadá tak šťastně,' *pomyslím si. Poté co řekne, tak se na ní jen podívám. Pak sleduju, jak se rozejde ven. Poté co vyjde ven, tak vezmu plyšáka a rozejdu se s ním ke kase. Následně ho zaplatím a pak vyjdu ven z obchodu s rukou za zády.* Něco pro tebe mám moje malá sestřičko, *řeknu jí a pak jí podám plyšáka a usměju se na ní.*
Erza: *Erza už touhle dobou musela vypadat pro Kami jako posedlá. Stála tam s rukama nataženýma a v nich svírala pejska. Pak se otočila na Kami.* Moc bych ho chtěla, ale nemám na něj peníze. *Pronesla sklesle. Položí plyšáka a začne vycházet ven z obchodu.*
Kami: *Když jsem viděla, jak začala pobíhat po obchodě, tak jsem se jen usmála. Poté co se zastavila u jednoho regálu, tak jsem se jen usmála a došla jsem k ní.* Jo jo, je moc hezký, *řeknu a na chvíli se zamyslím.* A chtěla bych jsi ho, *zeptám se jí.* 'Myslím, že bych jí mohla udělat radost,' *pomyslím si a dívám se na ní, i když mi bylo jasné, že by ho určitě moc chtěla.*
Erza: *Erza je nadšená, poprvé za svůj život ji někdo vzal do hračkárny. Když vešli, jen pozdravila a rozběhla se po celém obchodě a procházela celý obchod. Koukala se úplně na všechno. Pak se zastavili u jednoho regálu.* Kami, podívej. *Řekla jen Erza a ukázala na hračku před sebou. Byl to plyšák. Plyšák černého psa s hnědýma očima.* Ten je tak krásný. Tohle je ta nejlepší věc z celého obchodu, že jo sestři, že jo ? *Erza si nadšeně stoupla před regál, vezme si plyšáka do ruky a prohlíží si ho.*
Kami: *Pokračovala jsem v cestě a na chviličku jsem se zamyslela. Pak jsem se jen s úsměvem podívala na Erzu.* Jo jasně, půjdeme se tam podívat, *řeknu jí, protože jsem měla takový pocit, že když už mě tam táhla, tak by bylo zbytečné jí říkat ne. Následně otevřu dveře a nechám jí vejít dovnitř a poté vejdu dovnitř i já. Poté začneme procházet regály.* Copak se ti tady líbí, *zeptám se jí zvědavě a dívám se na ní.*
Erza: Už se těším až tvého miláčka poznám. *Erza si vedle Kami začala vesele poskakovat. Když pak přišli k obchodům hned si Erza jednoho obchodu všimla.* Kami, Kami, támhle je obchod, podívej, podívej. Je tam obchod s hračkami. Já žádnou hračku nemám. Půjdeme se tam alespoň podívat? Prosím, prosím. *Hned vedle obchodu s hračkami se nachází obchod se zbraněmi. Erza držící Kami za ruku se rozejde rovnou k obchodu s hračkami.*
Kami: No moc se nevídáme, ale až se vrátí, tak se vrátím taky a pak už snad budeme jen spolu, *řeknu a lehce se usměju.* No ani jsou všichni o hodně silnější než já, *řeknu jí a usměju se.* Tak vyrazíme nakupovat, *řeknu jí a pak se s ní rozejdu do centra vesnice, aby jsme mohly jít nakoupit.* Jak vypadá můj kůň. Je velký a černý, potom uvidíš, *řeknu jí a mírně se na ní usměju a pokračuju v cestě. Po chvíli se dostaneme až do obchodní čtvrti a tak hledám obchod se zbraněmi.*
Erza: Aha, tak ti se asi moc nevidíte. To musíte být asi silní. Když vás je tam tolik a bydlíte v zámku. Vaše vůdkyně musí být taky pěkně silná. Trénuješ se zbraněmi? Já nikdy žádnou zbraň ani neviděla. Ráda bych s tebou šla nakoupit. *Erza seskočila z krku Kami a docupitala vedle ní. Chytila ji za ruku a šla vedle ní.* A jakou barvu má tvůj kůň sestři ? Jsem strašně zvědavá, už bych ho chtěla vidět.
Kami: Možná jednou budeš i silnější než já, *řeknu jí s úsměvem.* Ale potřebuji si dokoupit zásobu zbraní, poslední dobou trenuji techniky se zbraněmi, *odpovím jí. Pak se na ní podívám a lehce se usměju.* On žije tady ve vesnici. Tam žiju s mým mistrem a dalšími lidmi, kteří pro ní pracují, *odpovím jí.* Tak půjdeme teď nakoupit, ať potom můžeme jít někam jinam, *zeptám se jí.*
Erza: Asi teď budu dost trénovat, abych byla silná a pan Suzuya-sama měl radost. Už se těším, až budu silná jako ty. A co si budeš kupovat ? Já nikdy nic nekupovala. Oblečení mi koupil pan Suzuya-sama. *Řekla Erza pyšně a upravila si límeček.* A před tím jsem neměla co bych kupovala. Jak daleko je vůbec ten tvůj zámek ? A to tam bydlíš sama ? A nebo s tím svým miláčkem ? *Řekla Erza provokativně a usmála se.* Nevím co by jsme mohli dělat, když jsem žila na ulici, tak jsem prostě jen běhala.
Kami: *Jen usměju nad její radostí.* Budeš se tady mít dobře, *řeknu jí a pokračuju v cestě.* Jo jasně svezu tě, ale až odpoledne. A co budeme dělat teď, *zeptám se jí a koutkem oka se na ní podívám.* Ještě si asi zajdu ještě koupit nějaké věci, než vyrazím, ale to má ještě chvíli čas, takže teď je zábava na tobě, *řeknu jí a chytnu její nohy, aby mi nikam nespadla a čekám, kde bude chtít jít.*
Erza: Ano, seděla jsem v okně. Pan Suzuya-sama mi ještě nestihl pořídit žádné hračky. Proto většinu času pozoruji okolí. Ale slíbil mi panenku. Už se na ni těším. *Erza to řekla s dětskou radostí, takže vyplynulo z hlasu, že má opravdu radost.* A svezeš mě na tom koni? Moc jsem se na to těšila. Ale nikdy jsem koně ani neviděla. *Erza byla trochu smutná při pomyšlení, že Kami odejde a ona si nebude mít opět s kým hrát, ale věděla že to jinak nejde.*
Kami: *Pokračovala jsem v cestě a dívala jsem se okolo a tak něj jsem nevnímala okolí. Když na mě někdo najednou skočil. Když jsem cítila, že mě někdo objal kolem krku, tak jsem se otočila hlavu.* Ahoj Erzo, *řeknu jí a usměju se na ní.* Copak tady děláš? Sis mě všimla, zeptám se jí a lehce se usměju.* No až k večeru vyrazím zpět do zámku, ale dneska ještě s tebou strávím den, *řeknu jí a následně se s ní na zádech rozejdu.* Takže, kde vyrazíme, *zeptám se jí.*
Erza: *Erza seděla opět v okně, ještě neměla v pokoji žádné hračky, takže většinu času trávila sledováním dění že svého okna. Najednou si všimla, že kousek od ní, prochází Kami. Erza neváhala s vyskočila ven. Její okno bylo v prvním patře, takže to nebyl žádný problém. Jak Kami šla a ničeho si nevšímala, Erza ji doběhla zezadu a skočila ji na záda. Objala ji ji kolem krku, aby nespadla.* Ahoj sestři, co tady děláš ? *Řekla Erza a usmála se.* Nejdeš ještě pryč, že ne ? *Řekla Erza už trochu smutněji.*
Kami: *Byl poslední den v Yugakure, tak jsem vstala celkem dost brzo a sbalila jsem si balit všechny věci. Poté co jsem měla vše nachystané, tak jsem to nechala na posteli a rozešla jsem se dolů do kuchyně, abych něco snědla. Dole už byli matka i otec, takže jsem s nimi u snídaně trochu promluvila a pak jsem se vydala do ulic Yugakure. Nějakou dobu jsem přemýšlela, kde bych mohla jít.* 'Hmm, co bych mohla dělat,' *pomyslím si. Následně se rozejdu k tréninkové oblasti, abych se trochu protáhla. Našla jsem si nějaké klidné místo, kde nikdo nebyl a začala jsem si zkoušet různé techniky a taky jsem se trochu proběhla, abych se protáhla. Po nějaké chvíli jsem toho nechala a vydala jsem se přes bohatou čtvrť do centra vesnice, abych se ještě jednou podívala po vesnici než vyrazím zpět do Pusté země. Po chvíli jsem procházela kolem rezidence Juuzou a v myšlenkách jsem byla úplně někde jinde, takže jsem moc ani nevnímala ani okolí.*
---: ---
Fu_: *dneska se jen tak vydala z domu. Nechala doma svitek s Kuchiyose, Gunbai i Shinon. Vydala se do čajovny, ve které byla před časem se Suzuyou. S sebou má jen Kakutō a vybavení v pečetích. Na sobě má modré džíny a černé triko. Dorazí do čajovny a objedná si čaj z Kumogakure a k tomu dýmku s mátou a jablkem. Odvedou jí do salónku, kde seděla naposledy se Suzuyou. Nejspíš si ji zapamatovali, že tam byla s ním a tak má i jeho servis. Jen jim řekla, že platit bude sama. Nepotřebuje charitu od vesnice. Sedne si tam sama a napije se čaje. Jeho tepla a hořká chuť ji vteče do krku a rozlije se jí po těle. Párkrát si potáhne z dýmky a vypustí do vzduchu oblak kouře. Kombinace máty a jablka jí docela vyhovuje. Sem tam se mihne ve dveřích číšník, jestli něco nepotřebuje. Vždycky mu s úsměvem a poděkováním poví, že má vše. Když se objeví už po šesté, tak na něj vypálí svoji otázku.* Vy nemáte práci, že se mi tu furt míháte? *zeptá se ho s úsměvem.* Jestli ne tak si pojďte sednout. *poví. Číšník se trochu zarazí. Na place jsou ještě dva obsažené stoly jinak prázdno. Je tam s ním ještě kolega a tak si tedy jde na chvíli posadit. Chvilku tam tak nervózně sedí a rozhlíží se. Sem tam se po ní podívá.* Jste nějaký nervózní. *poví s úsměvem a potáhne si. Pak mu podá hadici.* No, trošku. Tohle se obvikle neděje a nestává od hostů, aby nás pozvali si přisednout. *poví a pomalu se natáhne pro hadici. Pak si z ní tedy potáhne. Je na něm znát, že to nedělá poprvé, protože dým, který mu vystoupí z úst se kroutí do koleček a různých tvarů. Fu se jen podiví.* Už to děláte asi dlouho, co? *zeptá se ho a číšník přikývne. Podá jí hadici zpět.* Bude to pár let. Začal jsem tu vlastně s tím hned po tom, co začala yuga obchodovat s Kumogakure. Často jsem chodíval do menších čajoven po okolí, které jsem objevil. Hned jak to přišlo sem, tak jsem se přihlásil. *odpoví a uvolní se trochu. Už nesedí tak prkeně. Zjistil, že Fu je normální člověk.* Jmenuji se Fu, jak říkají tobě? *zeptá se ho na jméno a poví mu své.* Říkají mi Aku. *odpoví.* Těší mě Fu. *náhle cinkne zvonek u vchodových dveří.* No, musím jít zase do práce. Děkuji za pozvání. *vstane a poděkuje.* Já děkuji za společnost. *usměje se Fu a kouká jak číšník odchází. Dopije čaj a dokouří vodníci. Nechá na stolku peníze a odejde. Mávne na číšníka a ten ji s úsměvem pozdrav oplatí. Vyjde z čajovny a rozhlédne se.* Tak co teď? *řekne si a vyrazí do obchodní části, kde jsou různé stánky. Prochází je postupně všechny a kupuje si nové oblečení. Nějaké koupi i pro Motu. Najde pár blbosti i pro Shinon. Nějaké pamlsky a provazy na přetahování s Taruem. Nakonec je docela ověšena taškami.* Blbá procházka a co z toho. *řekne si a kouká na všechno co má. Strčí si to do pečetě Raikō Kenka na stehně a vyrazí ještě k věznici. Tam ji odvedou rovnou do cely, kde je připraven vězeň. Podívá se na ní.* Copak bys ráda kočko? Chceš si před smrtí užít? *zeptá se jí a pomalu kráčí k ní.* No jasně. Před tvojí smrtí. *usměje se a zastaví ho pečetí kolem sebe. Po zemi se rozběhnou znaky, a vězeň zůstane stát.* Co to je kurva? *zeptá se a kouká na jí. Z ruky jí vyjede had a zakousne se mu do krku. Vpustí do něj většinu TLC, kterou má nahromaděnou v sobě. Vězeň na ní kouká a cítí ten naval chakry a síly, která do něj vtéká. Pak k němu přistoupí a zruší pečeť. Políbí ho a přes Shikei Seppun z něj vysaje všechnu TLC, jeho chakru i jeho duši, která po pozření způsobí šílenou bolest v žaludku, která se rozline po celém těle. Po pěti minutách se s čůrkem potu na čele vydá z věznice domu. Tam rozdá všem věci, které jim koupila a vydá se na procházku ještě s Shinon, aby se trochu protáhla.*
Konec: ---//Konec//---
Lana: Rozumiem... určite sa tam zastaví... zajtra na večer vyrazíme, lebo si potrebuje ešte sama zariadiť nejaké veci... a oceňujem vašu pochvalu na moje kenjutsu ale som len priemerná vrahyňa... *Povie Lana chladne ale úctivo, kde vyrazí Suzuya preč, tak chvíľu pozerá ako odchádza, potom aktivuje svoje splynutie s okolím a vyberie sa nájsť niekoho vhodného na to aby sa s ňou podelil o trochu krvi. "Ako vidím... nebudem môcť pred Kami hovoriť všetky kroky našej organizácie... ale tak bude to tak lepšie i pre ňu... chce byť síce somnou a voľná ale miluje Yugu..." Takto jej prebehne ešte zopár myšlienok a potom keď sa navečeria, tak prespí celý deň až do večera.*
Suzuya: Jednou si to zase zopakujeme, bylo to pro mě poučné a mnohému jsem se díky tobě naučil. Pokud bych mohl, rád bych požádal o to, aby se to opakovalo častěji. Sice jsem silný v mnoha směrech, ale, co se týče Kenjutsu tam jsem trochu v háji, tam jsem maximálně průměrný a možná ani to ne a tak bych rád kdybys mě něco naučila. Každopádně teď už bys měla jít, jen zítra ráno ať ke mně přijde Kami, dám jí papíry o uvolnění z Yugakure jako takové. Stále bude částečně členem Yugakure jen nebude vázáná na toto místo ale dálkově kde bude chtít. Pokud bude někdy stav nouze a budou potřeba její služby tak bude povinna se vrátit nebo případně přijmout misi, kterou jí taktéž mohu zaslat dálkově, jen to jsou formality, o kterých bys měla vědět a to stejné zítra řeknu i Kami. *Následně kývne směrem k členům jeho jednotek Sen'yō Hikari, ti se vypaří. Už ho nemusejí pozorovat, když souboj skončil a tak tu byla jejich přítomnost zbytečná. *Tak já teda mizím, přeju dobrou noc! *Vyrazí na cestu domů, hodlá si dát sprchu a jít ihned spát. *
Lana: *Len sa postaví, v tvári má len neutrálny výraz, vidí na jeho tvári jemné sklamanie, ale tiež i úprimnosť jeho slov je zrejmá, veď predsa už dlhé roky žije medzi priekupníkmi a špiónmi a tak pozná klamanie v celku dobre, a tiež cíti pach jeho tela a tiež spôsob akým dýcha je jasný, hovorí priamo.* Budem úprimná... logika ma donútila skončiť... nemám dôvod pokračovať proti niekomu o toľko silnejšiemu ako si ty, v boji, nebolo by to rozumné... nerobím veci, ktoré by mohli ohroziť mňa osobne, ak sa nejedná o určité záujmy ktoré chcem dosiahnuť... ak som správne pochopila, cieľom nášho boja, bolo vzájomne porovnať naše sily a tiež to mala byť ukážka toho ako som zosilnela... to bolo splnené v momente, ktorý sme dosiahli práve pred chvíľou... *Povie Lana chladne a mechanicky, katanu si pripevní k pasu, nemusí predsa nikomu ukazovať, že je to katana z dávnej dobi, ktorá je privolaná z podsvetia.* Bolo mi cťou s tebou si pomeriť sily, ešte ma čaká dlhá cesta... no rada si to z určitý čas zopakujem... *Keď to hovorí, pozerá sa na svoju zranenú nohu. "Nevadí... napijem sa krvi a zahojí sa to... a to mi zahojí i vnútorné zranenia...." Keď myšlienku dokončí otočí sa na Suzuyu a zase chladne, bez výrazu v tvári a bez nejakej emócie v očiach dodá.* I tak som sa dnes mnohému poučila...
Suzuya: *Suzuya ještě ani nevyužil svou maximální možnost síly a rychlost a Lana se už vzdává. Rád by pokračoval, ale Lana to vzdává. Když viděl ze začátku její schopnosti, čekal něco jiného. Něco víc než toto. Deaktivuje Meiton Chakura Mōdo a tak z něj už neuniká žádný opar temné chakry. Klidným krokem začne kráčet přímo k Laně a natáhne k ní ruku. *Prozatím jsi nejsilnější soupeř s katanou se kterým jsem zatím bojoval. Doufám, že příště mě donutíš svou ultimátní techniku, pro takové souboje. Rád bych proti tobě někdy použil sto procent své rychlosti. *Je to naprosto upřímné a myslí to smrtelně vážně, hlavně tu část s tím že je nejsilnější bojovník s katanou se kterým bojovat to je asi hlavně tím že se nedrží pouze u Kenjutsu ale dovolí připouštět kombinacím s Ninjutsu a jiné. *Kdybych nemohl používat chakru a musel se zaměřit pouze na Kenjutsu neměl bych proti šanci. *Své kopí tvořené rudou chakrou se rozplyne do okolí. *
Lana: *Lana bola rozhodne prekvapená, no zároveň očakávala, že sa niečo podobné stane. Platnička kosti sa jej rozrástla po chrbte a senbony sa tam zapichli, jej cítenie bolesti nebolo už také ako keď bola živá, no stále to cítila dosť jasne. Nasledoval úder do jej chrbta, ktorý v prvých sekundách narazil do jej platničky, ak by nepoužila kawarimi, tak by určite mala vnútorné zranenia. Namiesto nej nakoniec Suzuya úplne rozdrvil kameň, ktorý tam ležal potom ako Lana udrela do zeme. No i tak utŕžila dosť silné zranenie, keď dopadla na zem, prestalo fungovať jej maskovanie a Lana si len povzdychla. "Boj je u konca... analyzovala som toho dosť, omnoho ma prevyšuje, bolo by to nezodpovedné..." Povie si chladne bez emócií a následne si kľakne a položí pred seba svoju katanu v púzdre.* Ponížene priznávam svoju porážku... Suzuya-sama... nie som hodná pokračovať v boji s tebou... *Povie Lana chladne bez emócií, akoby práve vypočítala o tom príklad, že nemá cenu pokračovať.* Dúfam, že som aspoň z časti naplnila Vaše očakávanie, ktoré ste do mňa vložili pred rokmi...
Suzuya: *Na tu nohu obyčejný Shousen no Jutsu nestačí a tak musí použít trochu pokročilejší způsob vyléčení, prostě otevře ústa, ze kterých vyleze Suzuya znovu a zanechá po sobě jen prázdnou schránku nebo spíš jen kůži. Bylo to celkem rychlé, prakticky z úst ihned vyskočil jako nový, bez jakéhokoliv zranění (Kawarimi no Hifu). Ovšem pak už na něj lepí šípy, první má téměř u hlavy než si ho všimne periferním viděním, změní okamžitě celé své tělo na stín a splyne s tmou jako takovou. Nyní pro změnu nedokáže Lana lokalizovat Suzuyu a jakýkoliv útok by jen prošel skrz něj a nic by mu teď neprovedl. Ovšem Lana nakonec někam dopadne nohama na zem, Suzuya se tedy zjeví přímo za jejími zády a okamžitě po ní z úst vyplivne 7 senbonů tvořených vodou (Suiton: Tenkyū) a kromě toho využije svou veškerou rychlost, která je navíc 6x rychlejší a svou sílu, která je 4x silnější, kromě toho do toho přidá sílu z Byakugō no In a co nejsilněji se pokusí Lanu udeřit přímo do zad mezi lopatky plnou silou, je to tak rychlé že Lana by si toho měla všimnout až v moment zásahu. *
Lana: *Lana sa len obzrie, keď si všimne, že druhému útoku sa Suzuya vyhol, celkom elegantne a následne sa zahnal kopijou po jej stehne, Lana to videla, vedela, že sa to stane ale bolo to moc blízko na to aby sa tomu uhla, tak jej na mieste, kde mala byť porezaná pod kožou vyrástla kostená platnička. Lana v tme vidí totiž moc dobre a tak utŕžila len povrchové zranenie. Následne odhodenie bolo silné, zmiernila ho však tým, že katanu zabodla do zeme a tak bolo počuť ako sa rozbíja podlaha arény a ako chrbtom jemnejšie vrazila do steny. S chrbtom tiež počítala a tam sa jej vytvoril vzdušný výr fuutonu, ten zapôsobil ako vankúš. "Hmm on sa usmieva... to ho baví?? On je silný... mohol by toto ukončiť jednoduchšie... ale tú nohu si len tak nevyliečiš..." Povie Lana a keď cinkne na ostrie katany odskočí z miesta, následne sa len pousmeje, Yora skončí v púzdre a do ruky sa jej vylezie dlhá a pružná kosť, zo svojej ruky následne vytiahne jedno z vlákien a tak vytvorí luk, chytí ho do ľavej ruky a následne z pravej sa jej vysunie kostený šíp. "Dobre... skúsme toto..." Zaujme klasickú pozíciu, ktorá sa používa pri streľbe z japonského luku, jej silu ktorú má vloží do luku, jemne ho natiahne a namieri na Suzuyovu hlavu, nakoniec vystrelí, nasleduje ďalší šíp, zase z ľava, potom z prava a i zo zadu, keď to urobí, vyskočí na trám haly a z vrchu vystrelí ďalšie tri šípy avšak naraz. "Ako si poradíš s týmto, tu kroky počuť nebudeš...." Pomyslí si Lana, no zase nemá z tohto boja žiadne emócie, ani sa nehnevá, že ju zranil ani sa neteší že ho zranila, proste analyzuje boj.*
Suzuya: *Mine a následně dostane ošklivý zásah do nohy, sekne ho a přesně jak chtěla. Pak si to uvědomí, zavře oči a soustředí se jen na sluch, sice normálně by Lanu nemohl slyšet ale Suzuya ví na co se soustředit a to na to jak její zbraň bude svištět vzduchem a jak bude praskat hlína pod její tíhou. Díky tomu dokáže předpovědět další útok, tak se sehne dozadu, jakoby se celou svou váhou zakloní dozadu. Prohne se tedy v zádech. Útok Lany směřující na jeho ruku mine a Suzuya následně jednou rukou chytí Lanu za zápěstí, pokusí se jí ostřím svého kopí seknout přes levé stehno a zahodit jí pryč, přičemž mí takovou sílu že by měla zády vrazit do jedné stěny uvnitř arény. Mezitím si zraněné opět vyléčí pomocí Shousen no Jutsu a opět se postaví, rád by útočil, ale momentálně to nemá cenu, je nemožné útočit a tak se musí soustředit jen na obranu a protiútoky. Sice by to mohl vyřešit pomocí plošných útoků (Ninjutsu), ovšem to dělat nechce. Postaví se opět na nohy a zaujme obranný postoj, je naprosto klidný, někdo by byl naštvaný ale Suzuya má s každým dalším zraněním větší a větší radost. *
Lana: *Už predtým jej bolo jasné, že cinknutie započuje a preto sa premiestnila hneď po tom, tak to bolo písané i v odpise ku koncu. "Sluch a presnosť má naozaj slušnú... ak by som tam zostala... tak by ma nepekne zranil... lieči sa... je lekárom.... to si zapamätám..." Pomyslí si Lana a proste sa rozhodne pre svoj obľúbený ťah. "Teraz viem, že cíti chakru, no ja som rýchlejšia i bez nej..." Keď si to Lana pomyslí tak proste použije svoju fyzickú zdatnosť a to, že je skrytá jej prítomnosť, rozbehne sa k Suzuyovi a použije Kumo-Ryū Omotegiri, silný a rýchle sek, ktorý je čisto iba o kenjutsu, smeruje ho na jeho pravú nohu aby ho znehybnila, potom sa otočí a urobí ďalší takýto útok, smerujúci na ruku, kde drží svoju kopiju z čiernej chakry. "Tak... ako zareaguješ na toto... nechaj ma aby som ťa analyzovala ešte lepšie..." Pomyslí si Lana, no nevytvára v tom žiadnu emóciu, berie to ako svoju prácu, je predsa i vedkyňou.*
Suzuya: *Nechápe co má Lana v plánu, očividně je světlo její nepřítel a tma její přítel, jinak by tmu netvořila. Jen tedy tiše stojí a nechá Lanu provést to, co měla v plánu. Ovšem následně mu Lana zmizí ze zorného pole, jakoby splynula se stínem a ona sama se stala tím stínem. Ovšem poté zaslechne jakési cinknutí, následně zkroutí celou tvář, jak se mu zranění na rameni zvětší na dvojnásobnou velikost a ještě k tomu to bolí dvakrát tak moc. Ovšem zaslechl odkud šlo to cinknutí. Tak tím směrem švihne volnou rukou a uvolní z ní vzdušnou čepel, která není vidět (Fuuton: Juuha Shou). Sice to neletí přímo na Lanu, ale mělo by jí to zasáhnout do pravého ramene a způsobit jí to trochu hlubší řeznou ránu (pokud zasáhne). Mezitím si tu ruku přiloží ke zranění a začne mu zářit příjemně zeleným světlem a celé to zranění vyléčí (Shousen no Jutsu). *
Lana: *Lana bez náznaku akejkoľvek emócie po útoku len odskočí, no vtedy sa na ňu rútia dva meče, reflexne sa jej v druhej ruke vysunie do dlane kostené wakizashi a s ním zastaví meč zo strany a svojou katanou vykryje meč z vrchu. "Je v skutku všímavý, ak by chcel, tak hneď zo začiatku by ma mohol dostať, ale testuje ma rovnako ako ja jeho..." Pomyslí si chladne Lana a potom len sleduje ako odstráni prach. Zvládať rýchlo útočiace meče nie je pre ňu tak ťažké, je pravda, že nemá sharingan ale zmysli pracujú spoločne a tak počuje svišťanie čepelí vo vzduchu a tiež cíti zápach chakry, ktorú Suzuya používa, keď je zhmotnená, jeho poznámku o jej špeciálnom neviditeľnom kroku nekomentuje. "Ale všimol si ma v poslednej sekunde, to znamená... že ucítil chakru... hien... hmmm... to bude ono..." Pomyslí si Lana a pozerá pritom uprene chladnými očami na Suzuyu, v podstate sa nedá z pohľadu do jej tváre nič vyčítať. Meče sa spojili do zbrane, ktorá je ako stvorená pre držanie útočníka od tela, Lana dobre pozná kopije a vie, čoho sú schopné. Jemne zmení postoj a sekne niekoľkokrát s katanou Yora, vyletí hadan a presnekne pochodne robiace svetlo, oheň padne a začne zhasínať, na niektorých miestach sa urobí šero a tma. Lane zmizne z čepele katany hien a ona stále uprene pozerá na Suzuyu. "Yoru no himitsu..." Povie si pre seba v hlave a ona sa úplne stratí v tme, akoby sa jej postava stratila a prítomnosť zmizla (Charka pach a podobne, jej telo nevydáva ani teplo). Lana potom len mlčky sleduje Suzuyu už z iného miesta a cinkne po šepele Yori, rana ktorú utŕžil Suzuya sa zdvojnásobí, no potom sa Lana zase premiestni a nič nevykoná, chce vedieť ako sa Suzuya zachová, chce vidieť, čo ešte dokáže.*
Suzuya: *Když Lana rozbije zem pod jeho nohami tak už je ve vzduchu, zem se rozbije v místech kde se zrovna Suzuya nacházel, ale to už neplatí, nyní je o pár metrů dál. Sotva dopadl na zem tak se okolo zvedne prach a na nic není vidět, doslova nevidí ani na krok a vzhledem k rychlosti Lany neprohlédne mlhu ani Rinneganem, kterým by viděl aspoň její chakru. Z toho důvodu použije Kagura Shingan aby jí lokalizoval, díky tomu že má aktivní Hien to není problém, ovšem to není zase tak pravda problém tu totiž celkem je. Cítí, že se Lana ocitá přímo ale doslova přímo vedle Suzuyi, otočí se k ní jen zrakem a vidí, jak se k němu blíží katana obalená Hienem (to usoudí dle chakry). * Kurva! *Nestihne uhnout úplně, jen se skrčí o něco níž, takže Lana ho sekne do ramena a ještě vyšle Hadan, kterým mu odsekne kus masa z ramene. Ani to v první okamžik nezaregistruje, ovšem pak ucítí, jak mu po pokožce stéká krev a opravdu nadšeně se usměje. *Uznávám, že jsi hodná mé pozornosti! *Suzuya psutí katany, ty ovšem stále ovládá svou myslí a tak proti Laně seknout, každý z jiné strany (jedna z prava a druhá ze shora). Suzuya mezitím složí sérii ručních pečetí a hluboce se nadechne, následně z úst vypustí prudký proud vzduchu (Fuuton: Rassenpuu) a během toho se otočí o 360 stupňů, čímž veškerý prach odfoukne a obnoví zase viditelnost. *Tento způsob zrychlení neznám, je to opravdu zajímavé. *Během toho se z jeho těla začne uvolňovat opar z temné Chakry Meitonu. Suzuyova fyzická síla je 4x větší (nepočítám sílu, kterou mu dává Byakugō no In, kterou zatím nevyužívá). Kromě síly se zvětší i jeho rychlost a to hned 6x, kromě toho výrazně vzroste i jeho odolnost (Meiton Chakura Mōdo). Meče z červené chakry, kterými celou dobu útočil na Lanu, se vrátí a spojí se do jedné zbraně, která už ovšem není meč, nyní je ta zbraň opravdu nezvyklá, podobná kopí, které je oboustranné ( odkaz » – v červené barvě). Touto zbraní v pravé ruce zatočí, jakoby zkoušel její rovnováhu a ta mu přijde dokonalá. *
Lana: *Lana to brala všetko chladne a takticky, urobila dobre, že odskočila. Jej útok katanou bol zablokovaný bez toho aby sa Suzuya otočil, teraz vie, že dokáže vyblokovať i slepé uhly a tiež vidí, že dokáže vnímať jej rýchlosť, čo je úctyhodné. Keď odskočila, len tak tak, ju obišli blesky, ktoré z jeho tela vyšli a našťastie nastavila katanu tak aby vyblokovala jeho útok mečmi, jej privolaná katana Yora bola totiž dosť dlhá. "Zaujímavý štýl boja... rozhodne som dlho nebojovala proti takýmto kombináciám..." Pomyslí si a vtedy ako blokuje jeho meče, čo nie je pre ňu ťažké, lebo jej sila je trikrát väčšia a tak to ani necíti. Tak vtedy nahromadí charku v ľavej ruke, vytvorí sa okolo jej ruky vietor a silným úderom do zeme oukashou, rozbije zem pod Suzuyom a tiež rozvíri všade prach. Využije následne svoju rýchlosť ale inak, než by Suzuya predpokladal, vyštartuje na neho práve cez ten prach a sutiny, no použije svoj obľúbený ťah a tým je mienai suteppu, čím akoby sa úplne vyparí zo zorného poľa Suzuyu, takto nie je jasné odkiaľ zaútočí, no za stotinku sekundy sa objaví ukrčená na pravom boku, pri Suzuyovi, okolo katany má stále hien, takže len už sekne a pri seknutí smeruje na pravé rameno Suzuyu, jej čepel je od jeho tela pár centimetrov a ona použije i hadan pri tom seku, aby ešte zväčšila zranenie a jeho hĺbku.*
Suzuya: *Pečeť pro Shunshin no Jutsu Suzuya poznal, ovšem rychlost jakou se kolem něj prohnala, už nepoznává. Upřímně ho tím ihned ze začátku zaskočila. Je mu jasné že otáčet se nemá smysl, nestihl by to, ale zároveň si nemůže nechat nechráněná záda, vzhledem k tomu že je jasné že ho Lana bude svým útok směřovat na jeho zádech. Suzuya tedy nahromadí svou temnou chakru a následně jí jako vlnu temné chakry vypustí z každé zadní části jeho těla, záda, hlava, krk, ruce, nohy prostě z každé neví totiž, kam přesně se Lana rozhodla zaútočit a tímto si je jisté že její útok zablokuje/odrazí (Meiton: Sekiryoku no Jutsu). Následně ihned z jeho těla začnou šlehat blesky, všemi směry, a pokud se povede a Lanu zasáhne tak se nebude moct chvilku hýbat (Raiton: Chidori Nagashi). Mezitím se otočí na patě jedné nohy s úmyslem Lanu v otočce seknout, jednou katanou míří tak aby jí sekl přes břicho a druhou přes nohy (sek ze strany). Na tváři má úsměv, je jasné že Lana ho zaujala a ne zrovna málo. Suzuya sice Kenjutsu moc nemusí, ale to není to, čím ho Lana zaujala, ale spíše to jakou rychlostí disponuje, tohle neviděl hodně dlouho. *
Lana: Dobre... to je to, čo som chcela vedieť... *Lana odpovie chladne ako vždy, v jej očiach nie je vidieť žiaden pocit, dokonca sa nedá ani pozorovať to, kam presne sa pozerá. "Je silný, to áno... ale slovu je treba vždy dodržať, povedal,ž e pôjde všetkým... meče určite použije ale to bude len doplnok...." Pomyslí si Lana a potom sa jej topánky jemne pohnú. "Odskúšam si ho..." Pri týchto myšlienkach zrazu Lana použije shunshin, no nie tak hocijaký, pri ňom sa zaprie nohami a vloží do neho i svoju trojnásobnú silu, takže to vyzerá úplne ako bleskový krok. Ocitne sa však až za Suzuyovím chrbtom a silne sekne smerom k jeho chrbtu, do oblasti hrudníka, urobí to v akejsi otočke, pričom sa v na čepeli jej katany, ktorú si predtým privolala z podsvetia, objaví hien aby ju jemne predĺžil. Následne Lana odskočí, je to prekvapivý útok, možno i zaberie, no má slúžiť na oťukanie nepriateľa, ide na to s chladnou hlavou a takticky.*
Suzuya: Je to aréna, co se stane v aréně v aréně taky zůstane. Jistě, že to nebude mít následky a ano ujišťuji tě, že chci, abys na mě šla se vším, co máš. *Odpoví jistě směrem k Laně a zhluboka se nadechne, její postoj je celkem zajímavý, Suzuya si vytvoří z červené chakry dva meče (Tsūru Sakusei Tekunikku) které uchytí a zaujme taktéž svůj postoj ( odkaz » ). Pozorně si Lanu prohlíží. * „Možná to vypadá, že přistupuju ke Kenjutsu boji, ovšem to se holka milý hodlám všechno kombinovat.“
Lana: *Jeho doprovod cítila a i počula už z diaľky, jej zmysli boli teraz v noci naozaj prvotriedne a tak nebola nijak prekvapená a ani zaskočená. Z ich pachu a spôsobu, ako sa pohybujú jasne vycítila, že to nie sú žiadny ledajakí ANBU, ktorých už mala tú česť stretnúť. Lana len ladne zoskočila zo stromu a dala svoju katanu Yona do púzdra a začala kráčať vedľa Suzuyu, prezerala si ho trochu, predsa len bol oblečený tak, ako ho ešte nevidela a tiež jeho stráže boli v celku zaujímavé. Avšak Lana práve teraz nebola pri nikom, ku komu predtým cítila nejaké pocity alebo sympatie a preto bol z jej pohľadu a i prítomnosti, cítiť len prázdno a absolútny pokoj.* Je mi to jedno... som tu preto, aby som splnila svoj sľub... svoje slovo považujem za zmluvu, ktorú treba vyplniť... *Povie Lana chladným a pokojným hlasom, samozrejme, že kútikom oka sleduje, kam sa tá jeho stráž postavila, keď prišli do arény, postavila sa tam a zviazala si svoje strieborné vlasy do jednoduchého copu.* Len aby bolo jasno... ak som ťa správne pochopila... nehodláš sa držať späť a chceš bojovať skutočne... a to isté očakávaš i odomňa... pýtam sa preto, lebo ak je to tak... neručím za zranenia... a hlavne chcem prísľub... že všetko čo sa tu stane nebude mať žiadne dôsledky.... *Ako to Lana hovorí, oči má chladné, práve teraz necíti absolútne nič, má bojovať, bude bojovať, nakoniec vytiahne svoju katanu z púzdra a čaká. Je postavená v tomto bojovom postoji odkaz » *
Suzuya: *Když odbila půlnoc tak Suzuya už čekal na místě u arény oblečený v ( odkaz » ). Na spodní části zápěstí má pečeť Kuchiyose Raikō Kenka a samozřejmě že má stále svůj prsten Yamiwa. Ovšem není sám, jde v doprovodu úplně první jednotky Sen'yō Hikari. Šest členů, tři ženy a tři muži. Tři z nich dosahují hodnosti Kage (S+) a tři z nich hodnosti Shinobigashira. Ženy jsou oblečené v ( odkaz » ) a muži jsou oblečeni v ( odkaz » ). Důvod jejich přítomnosti je jednoduchý chtějí vidět toho, komu jsou tak oddaní v boji zda si vůbec zaslouží tak velkou oddanost jakou mu dávají. Suzuya zvedne levou ruku a to je pro ně znamení aby se roznítili po aréně, přesněji na tribuny. Sám Suzuya Laně kývne, aby ho následovala. A vyrazí do vchodu do arény. *Doufám, že ti nevadí malé obecenstvo.
Kami: *Chystala jsem si věci, které si vezmu s sebou a které nechám doma a přemýšlela jsem nad vším možným. Po nějaké době jsem si šla lehnou a přemýšlela jsem, co vše budu dělat poslední den ve vesnici, než odejdu s Lanou. Ještě před půlnocí jsem slyšela, že jde Lana za Suzuyou, ale poté jsem už usnula a spala jsem až do rána.*
Lana: *Na Kami sa len jemne usmiala a dala jej bozk na čelo.* Len utekaj... a hej na cestu vyrazíme večer... ale neboj, nebude dlho trvať... ja si idem odpočinúť... pretože toto bude ešte dlhá noc... *Keď to Lana povie, bez slova zmizne do svojej izby a jediné čo začne robiť je to, že si zbalí pár vecí do ruksaku, ten si nechá v izbe a proste si ľahne na posteľ, počúva zvuky v okolí a v podstate jemne privrie oči a medituje. Asi dvadsať minút pred polnocou si otvorí okno a s katanou u pasu sa vydá shunioshinom na miesto kde sa má stretnúť so Suzuyom. Keď je na mieste vyskočí na strom, sadne si na vetvu, oprie sa chrbtom o kmeň a čaká na Suzuyu, pritom si vytiahne z púzdra svoju katanu a leští jej ostrie hodvábnym obrúskom.*
Kami: Nad slovy Lany se jen pousměju.* Tak dobře, *řeknu jí a následně jí podám ruku. Jen se trochu zamračím když mě kousne. Když pak vytáhne zuby, tak se podívám na mou ruku a všimnu si, že jsou rány pryč.* Jo, zajdu se najíst. Zítra vyrazíme až k večeru, že, ještě bych si během dně někam zajít potřebuju ještě něco vyřídit a s někým se rozloučit, *řeknu a čekám na odpověď Lany. Poté se rozejdu na večeři, u které všechno mamce řeknu. Ta si jen povzdechla a ze začátku dost protestovala, ale nakonec pochopila, že její protest je marný, tak svolila. Po večeři se vrátím zpět do svého pokoje a pomalu si začnu balit věci než půjdu dělat něco jiného.*
Lana: Ach... s tým chlapom sú vždy len problémy, tak o polnoci sa s ním stretnem tak ako naša dohoda z pred rokov znela... *Lana sa nad tým jemne zamyslí a následne sa na Kami usmeje, city ku Kami jej ostali no teraz keď počuje jej brucho, tak i Lana pocíti hlad, ktorý potláčala.* Kami... už som ti hovorila o krvi... vezmem si od teba len trošku... ja veľa nepotrebujem a nezostane žiadna stopa po tom, kde ťa kusnem... preto mi len podaj ruku... *Lana Kami chytí ruku a potom sa jemne zahryzne do jej ruky a dá si pár dúškov, ktoré pomaly prehĺta, potom ako zuby vyťahuje z jej ruky, jej odkvapne pár kvapiek krvi na ranky, ktoré má Kami na ruke a tie sa zahoja.* Prepáč... ale musela som... bola som hladná a teraz sa bež najesť ty, ja sa prichystám na súboj.... keď sa naješ, tak zajtra by sme mohli vyraziť... preto si pobaľ veci, pôjdeme do zeme Čaju a tam ťa zoznámim s mojim spoločníkom...
Kami: *Následně si vyslechnu zbytek jejich rozhovoru. Poté co Suzuya zmizí, tak se podívám na Lanu a usměju se na ní. Následně jí obejmu.* Trochu se divím, že to vůbec povolil, *řeknu a dívám se na ní. Pak jí pustím a dále se usmívám.* 'Jsem moc ráda, že budu moct vyrazit s Lanou, ale trochu mi budou scházet zdejší lidi, ale tak občas se sem můžu zajít podívat,' *pomyslím si a následně mi zakručí v břichu.*
Suzuya: Nechci šerm, chci, abys na mě šla úplně vším, co ovládáš. Pokud bych měl zájem o šerm, jako takový šel bych jinam, ale já od tebe chci, abys po mě šla absolutně vším a to doslova. Já taktéž budu používat i Ninjutsu a ne jen katanu, takže já se poroučím a buď o půlnoci před zdejší arénou dobrá? *Poví Suzuya a odejde pryč, přesněji se vydá do vězení, kde si nechá opět předvolat trojici vězňů a dvoum z nich pomocí Tamashī no Tōnan (Specializace) sebere životní energii a za doprovodu křečí a velké bolesti skončí na zemi. To je způsobeno tím, že velmi rychle omládl o jeden rok. Toho druhého omráčí, nebo spíš dostane ho do bezvědomí a pomocí Chakura Shokuyō Sōzō ho změní na chakrové ovoce, které obsahuje pouze jeho chakru nic víc. Toto jablko ovšem nejí, místo toho si ho uloží. Následně se jde věnovat svým věcem, jako jsou dokumenty o tom, že Kami bude stále členem Yugakure ale zároveň i nebude, prakticky z ní udělá Okubyōna Sennina. To má v plánu Laně předat po jejich souboji.
Lana: *Lana sa len pokojným no chladným pohľadom pozerá na to ako jej dáva určité pečate, niektoré pozná iné zase nie ale tak dá sa vždy zistiť všetko, keď viete kde sa pýtať.* Mne to vyhovuje kedykoľvek, pokojne i dnes večer môžeme dať náš sľúbený boj z pred rokov... *Lana to povie bez akéhokoľvek citu, lebo vie, že Suzuya pozná to, že je v podstate mŕtva, nemusí sa pred ním pretvarovať. Po premene jej ostala myseľ a i všetko spojené s jej osobnosťou no ako zistila, necíti chuť niektorých jedál a nápojov a tiež jej zmizli určité emócie, ostali jej len niektoré, ktoré sa viažu k určitým ľuďom, ako je Kami, Mito a podobne.* Len si dám niečo na večeru... pretože som sa práve chystala jesť a môžete si otestovať môj šerm, i keď určite nebude lepší než Mito...
Kami: *Sleduju oba dva. Nad slovy Lany souhlasně kývnu hlavou. Poté co mi Suzuya řekne, že mám vypláznout jazyk, tak to bez jakýchkoliv námitek udělám. Sleduju, jak skládá pečetě a následně mi přiloží dva prsty na jazyk. Poté začne skládat ještě další pečetě a poté mi položí ruku na hlavu, tak ho mlčky sleduju.* Dobře, děkuju, *řeknu a následně se podívám na Lanu a jsem zvědavá, kdy ti dva budou chtít bojovat.*
Suzuya: *Když je s Lanou vše ujednané tak se otočí na Kami. *Prosím vyplázni jazyk Kami. *Poté složí několik ručních pečetí a přiloží jí dva prsty k jazyku, čímž jí na jazyku vytvoří pečeť Shīru Nazo, díky které Kami nebude moct nikomu říct informace o Yugakure, členech té vesnice a ani o ničem spojené s Yugakure. Během toho doteku zároveň použil techniku Tensha Fuuin kdy do ní zapečetil techniku Hiraishin no Jutsu aby se teleportovala přímo k Suzuyovi, aktivační podmínka je že pokud se jí někdo pokusí odstranit či jakkoliv manipulovat s její Hiraishin značkou i kdyby to byl někdo jiný či ona sama. O této pečeti samozřejmě nikdo nemůže vědět, následně složí další sérii ručních pečetí a přiloží Kami ruku na hlavu a vytvoří jí v mozku Genjutsu pasti aby jí nikdo nemohl číst vzpomínky a ani jí pomocí Genjutsu nemohly nutit mluvit pravdu (Genjutsu Purotekuto). Dá se to překonat jen tak že by se o to pokusil někdo silnější než je Suzuya (takovýto Ninja musí mít minimálně o 100 více zkušeností než Suzuya). Následně se Suzuya otočí na Lanu. *Tak já to vše udělám oficiálně a Kami předám papíry, aby jí nikdo nemohl označit Nukeninem, dále bych si rád dnes večer nebo zítra večer dal ten slíbený souboj.
Lana: *Pri jeho slovách sa jej len jemne pohnú kútiky, v akoby úsmeve a jemne privrie oči. Z jej emócií jej moc neostalo, ale hnev niekedy dokáže prejsť i jej mysľou, no vždy je ako obchodníčka racionálna a preto to celé potlačí.* Dobre to by šlo, budem na to pamätať... *Povie Lana pokojne a chladne. "Ak budem chcieť, zistím si v Yuge všetko bez toho aby si toho všimol. Ale Kami je dobrá výhra... dve KG tenseiganu... ako mi už Renji naznačil... je to sila s ktorou sa dá vždy rátať..." Jemne sa v duchu nad tým zasmeje, pretože je to pre ňu viac výhodné ako nevýhodné. "Len pred Kami nebudem môcť hovoriť určité veci..." No vtedy jej pevne chytí ruku a cíti ako jej meria pulz, Lana sa pritom jemne zamračí a hlavne pri jeho slovách, no zase potlačí svoje pocity na nulu a chlad.* Takže je to zjednané... zajtra alebo pozajtra vyrazíme preč... Kami-chan...
Kami: *Dále jsem poslouchala ty dva. Hlavně Suzuyovy podmínky. Potěšilo mě, že jsem na konec mohla vyrazit s Lanou, ale na druhou stranu mě celkem dost mrzelo, že se budu muset rozloučit s některými přáteli. Poté co si ti dva podali ruce, tak si mě Suzuya prohlédl a tak jsem se na něj dívala a čekala jsem, co řekne.* Dobře, *řeknu jen a čekám, co bude chtít Yugakage dále.*
Suzuya: Ne, do žádné určit doby ale, dokud řeknu. Přestaneš platit a Kami si beru zpátky a je jedno zda to bude za 2 měsíce nebo za 20 let. Ohledně značky, prostě zůstane, neptám se, ale říkám ti to. Starat se o tebe a tvoji organizaci nebudu, dokud nebude zasahovat do chodu Yugakure čí jejích spojenců. *Teprve pak si s Lanou potřese, ovšem její ruku stiskne pevně, aby ho nemohla pustit a on si mohl změřit její puls, čímž prokáže, že Lana opravdu nemá puls. Už to jak je bledá mu napovídalo a teď si je naprosto jistej. *Jak jsem si myslel. *Poví to naprosto klidně. Pak se otočí na Kami a pozorně si jí prohlédne. *Rovnou zajistíme ty bezpečností rizika, aby neunikla žádná informace.
Lana: *Lana si v podstate znudene povzdychne a rukou si chytí čelo, jemne privrie oči a z hlboka sa nadýchne.* Dobre... informácie a tiež služby, ktoré si u nás objednáš budú zadarmo do určitej doby, a to do doby, dokedy uznám, že už je cena za Kami-chan splatená, veď predsa nebudem ju držať preč od Yugy, takže nebude od Vás odtrhnutá... *Lana sa len nevýrazne pousmeje. "Kto vie, či by som nevyhrala... ale i Renji... tiež ho nedržím preč z vesnice a je radšej somnou..." Keď na to Lana pomyslí, v duchu sa začne smiať. "Som lepšia spoločnosť než vesnica a Kage, lebo uznávam voľnosť..." Potom sa mu pozrie do očí a vážne začne hovoriť.* Len neviem, či mám súhlasiť s tou značkou... je to bezpečnostná hrozba... nechcem Vás uraziť... ale ja neverím nikomu... tú značku strpím na Kami len pod jedinou podmienkou... celá Yuga bude mňa a moju organizáciu ignorovať... všetky naše aktivity a podobne nebudú vyvolávať akcie z Vašej strany... budeme pokojne sa tu pohybovať a nik sa do nás nebude starať... ak s tým súhlasíte... tak potom značka na nej môže ostať... tá značka bude záruka, že my proti Vám nebudeme jednať tak, aby sme Vám uškodili... *Keď to Lana povie, nastaví ruku, aby si mohli potriasť rukami na znaky dohody. Predtým si ju pošúcha o oblečenie, aby ju nemala tak ľadovú, lebo je vlastne mŕtva. "No pulz neoklamem... nemám žiadne, takže rýchlo si s ním potrasiem rukou, aby si to nevšimol, že tu hovorí s mŕtvolou...." Pomyslí si Lana a čaká na Suzuyu.*
Kami: 'Jak to tak vypadá, tak Lana je dobrá vyjednávač,' *pomyslím si a podívám se na Lanu. Když poté řekne Suzuya, že má podmínky k mému odchodu, tak se jen usměju.* 'To mi nevadí, pokud mi vzpomínky zůstanou, akorát mi trochu budou chybět lidi, kteří tady jsou, ale zase mám možnost se dostat pryč z vesnice a kdykoliv bude příležitost, tak se tady stavím,' *pomyslím si. Následně se podívám na Suzuyu a souhlasně kývnu hlavou.* Děkuju, *řeknu potichu. Poté se podívám na Lanu a usměju se na ní.*
Suzuya: V souboji vyhrát nemůžeš, nemáš šanci. Víš, že já se nebudu držet zpět a půjdu se vším, co mám. Každopádně budu chtít, abys mi dávala dobré informace, řekněme jako nájemné za Kami, ne že mi zaplatíš jednou a už u vás zůstane. Budu chtít pravidelné platby v podobě informací, jakákoliv cennější informace poputuje automaticky ke mně osobě, nikomu jinému. Ovšem má to podmínku, zařídím, aby nikdo nemohl přečíst vzpomínky Kami na Yugakure a aby o vesnici nemohla nic povědět. Je to takové bezpečností opatření a zároveň jí nikdy neodstraníte její značku na levém rameni, mám tyto podmínky jasné?
Lana: *Na to čo povie Kami nereaguje, teda má v tvári len jeden ľadový výraz, ktorý je doplnený úsmevom, Lana sa obvykle stále usmieva, preto je ťažké povedať, či sa teší alebo hnevá, to ona i využíva, no teraz neprežíva nič žiadne emócie, čo niekomu môže prísť i zvláštne.* Trochu mi krivdíš... ja som poctivá obchodníčka, ktorá vždy splní želanie svojho klienta, ktorý si zaplatí za tovar či službu... povedzme... len teoreticky, že mám organizáciu, ktorá dokáže byť užitočná v mnohých smeroch a v nej by bola i Kami.... no my nikoho na silu nedržíme, u nás platí pravidlo, ak splníš to čo máš, v osobnom živote si rob čo chceš, mne je jedno akým spôsobom sa zákazky alebo služby splnia. hlavný je výsledok... a takéto služby môžem ponúknuť i vám Suzuya-sama... nik si Vás nebude spájať s danými udalosťami... všetko bude diskrétne... no na oplátku ani Vy sa o nás nebudete starať a nebudete o nás proste nič vedieť... ak to tak bude... nemám problém s tým aby Kami-chan chodila raz za čas sem... alebo mám druhú možnosť, dáme si náš sľúbený šermiarsky súboj, ak Vás zaujmem a možno v ňom i porazím a bude sa Vám páčiť moje umenie... tak... na oplátku pustíte Kami....
Kami: *Dále poslouchám jejich rozhovor. Poté když se mě Suzuya zeptá, jestli mě už Yugakure nezajímá, tak se na něj podívám. Už jen z mého pohledu může vidět nesouhlas.* Tak to není, vesnice mě pořád zajímá. ale chtěla bych se podívat i mimo vesnici a pokusit se jí chránit i jinak, než jen být tady, plnit mise a čekat, jestli se někdy něco stane. A taky chci poznat i jiné země. Já vím, možná to zní šíleně, ale je to tak, *řeknu a následně skloním hlavu.* 'Vesnice je pro mě důležitá, ale nechci tady jen tak sedět, chtěla bych se vydat do světa, ale nevím no, jestli to projde, chtěla bych vesnici chránit i jinak, je mi jedno jak,' *pomyslím si. Nebyla jsem si jistá, jestli Suzuya pochopí, co tím myslím, ale za pokus to stálo.*
Suzuya: Dlouho nepřemýšlí, určitě postřehne to, že Lana zabloudila svými ručkami na svou zbraň. Nic to pro něj neznamená, neřeší to, místo toho sleduje Lanu a to docela dost pozorně. *Vím, že jsi obchodníčka, vím, že sem tam se nebojíš ušpinit si ruce nelegální činností, to dokážu říct jen pohledem do tvých očí, ovšem nejde o to, co chci ale o to co mi jsi schopná nabídnout. Ty Kami chceš, tak mi ukaž, co jsi pro to schopná udělat. *Poté přesune pohled na Kami. *Takže už tě Yugakure nezajímá co?
Lana: *Ani nevie prečo, položí si ruku na svoju katanu a začne po nej prechádzať, no po chvíli ju to prejde a vráti sa k ľadovému pokoju.* Ja som predsa obchodníčka... a vždy sa dá zjednať cena za niečo... alebo nejaká službička... ak by to išlo by som chcela počuť najprv nejakú ponuku z Vašej strany... ctený Suzuya-sama... nikdy nemôžete vedieť, že niečo nepotrebujete, dokedy sa nad tým nezamyslíte... som tu i kvôli našemu súboju, ktorý sme si dohodli pred rokmi... no Kami už poznám dlhšiu dobu, je pre mňa ako rodina a nehodlám sa jej... len tak vzdať... iba slovkom nie... *Lana sa jemne usmeje čo trochu odhalí jej upírske tesáky, ešte sa to nenaučila skrývať dokonale.* Dúfam, že taký skvelý, výnimočný, múdry a tiež vážený shinobi si rozmyslí toto rozhodnutie...
Kami: *Jen se mírně ukloním. Poté poslouchám ty dva a zatím mlčím. Poté co Suzuya řekne ne, tak si povzdychnu.* 'Ach jo, ani nikam nemůžu vyrazit,' *pomyslím si a podívám se na Yugakageho.* Už to tak bude, *dodám a podívám se na Lanu. Zatím jsem se tvářila neutrálně a čekala jsem, jak jejích rozhovor bude pokračovat, ale někde hodně hluboko jsem byla celkem dost naštvaná.*
Suzuya: Sotva přijdu a už po mně něco chceš? *Je vidět že nyní přemýšlí, opravdu nad její žádostí uvažoval ale jen chvilku. *Sobě nemyslíš, že jsem si nevšiml, že se tu motáš kolem Kami a tak? *Následně se usměje. *K té tvé žádosti, samozřejmě že … ne. *Jeho výraz ukazuje, že je naprosto odhodlaný a myslí to smrtelně vážně. *Yugakure už o nějaké ty lidi přišla a dalšího člověka nedám, navíc když má Doujutsu že Kami? *Suzuya samozřejmě ví, že Kami ovládá Doujutsu, při jejích Chuuninských zkouškách měl v aréně ve třetí části své lidi a díky jejich vzpomínkám na které se mohl podívat, dokázal zcela jistě říct, že se jedná o Doujutsu. *Ovšem nevím, jak se jmenuje.
Lana: *Lana sa pri odpovedi Kami usmiala ale úsmev ju prešiel, keď sa snažila dostať ku Kami aby sa napila. Objavil sa tam Suzuya, presne ako si ho pamätala a ešte v honosnom oblečení. "Snáď o mne nepočul nepekné zvesti..." Pomyslí si a jemne si povzdychne, lebo škvŕka jaj v bruchu, no večera sa odkladá.* Konbanwa... Suzuya-sama.... *Ukloní sa Lana a následne pokračuje.* Som na návšteve u svojej starej známej... u Vás som sa chcela zastaviť neskôr... pretože som dokončila svoju katanu a i výcvik a tiež som chcela požiadať Vás o menšiu láskavosť ohľadom Kami... presnejšie, že či by som si ju nemohla zobrať pod svoje ochranné krídla a nemohla by som ju vychovávať na dobrú shinobi, no bolo by to mimo tejto vesnice... *Povie Lana chladne, ani sa nepotí, pretože jej telo je bez tepla, srdečného tepu, chladné a necitlivé, čo zvýrazňujú jej biele vlasy, je oblečená odkaz » a u pasu má privolanú svoju katanu Yona.*
Kami: *Dívám se na Lanu a poslouchám její slova. Následně se zamyslím a dívám se před sebe.* 'Takže se s ní přece jen něco stalo,' *pomyslím si a pak se podívám na ní.* Tak jen trochu, *řeknu jí. Najednou se před mou postelí objeví osoba, kterou bych tady nikdy nečekala a to samotný Yugakage.* 'Co se to dneska děje, proč je Suzuya v mém pokoji,' *pomyslím si po chvíli zatím co se na něj rozespale dívám.*
Suzuya: *Suzuya se šel podívat na to, co zrovna dělá Lana, dlouho jí neviděl a neslyšel o ní tak se na ní podíval skrze Tōmegane no Jutsu. Oblečený je v ( odkaz » ), ovšem docela ho překvapí, že se nachází v Yugakure a dokonce si všimne, že tma je i Kami, tu dívku zná moc dobře dokonce jí má označenou pomocí Hiraishinu. Na čele má pečeť Byakugō no In, na rameni pečeť Meiton: Dākushīru ve které má načerpanou temnou chakru za období dvou let. Na dlaních má samozřejmě i své značky Meitonu. Samozřejmě mu nechybí ani jeho prsten Yamiwa, který má nasazený na prostředníčku pravé ruky a vidí díky tomu negativní emoce osob jako temnou auru kolem nich (čím jsou emoce jako nenávist, odpor a bolest silnější, tím je aura výraznější). Zároveň má pasivní efekt, že zesiluje Suzuyovu temnou chakru a tím zesiluje všechny techniky ve spojení s temnou Chakrou. Použije Hiraishin no Jutsu a teleportuje se přímo k Laně a Kami, díky Hiraishin značce na Kami to navíc není žádný problém se k nim dostat. *Koho pak to tu máme, jsem ani neslyšel, že bys dorazila. *Poví Suzuya směrem k Laně. *
Lana: Vieš.... vyzerám inak... je to preto, že som získala určité sily... no ja potrebujem krv... aby som svoju silu dopĺňala... takže ak by si mohla trošku mi darovať... budem šťastná... *Povie Lana jemným hláskom a s úsmevom na perách.* Nebude to bolieť... a nebude to nepríjemné, dokonca nezostane po tom ani len stopa... samozrejme... že ti to potom nejak vynahradím... ale som hladná... a ty si na blízku... *Povie Lana s nevinným výrazom na tvári a i s hlasom a čaká čo jej na to Kami odpovie.* Ale ak nie... tak nie... ja rešpektujem rozhodnutie svojej milovanej priateľky, ktorú moc ľúbim....
Kami: *Ležela jsem na posteli a měla jsem zavřené oči. Klepání jsem slyšela, ale zatím jsem ležela dál. Když jsem slyšela Lanu, tak jsem otevřela jedno oko a podívala jsem se na ní.* Copak potřebuješ, *zeptám se jí a posadím se.* Hlad? Jíst mě, *zeptám se jí rozespale a překvapeně zamrkám.*
Lana: *Položí si na posteľ ruksak a chvíľu sa pozerá po svojej novej izbe, nie je to žiaden luxus ale to nevadí, je to lepšie, ako motely, kde často býva na svojich cestách s Renjim. No zrazu jej jemne zakvrčí v bruchu, nie že by bola nejak extra hladná, jej telo je mŕtve už dávno ale silu si berie z krvi. "Asi to nevydržím... možno by som mohla použiť Kami... ale... nom skúsim..." Pomyslí si Lana a vojde ku Kami do izby, samozrejme jemne zaklope na dvere a potom vojde, dvere za sebou zatvorí.* Kami-chan... *Povie Lana jemným hlasom a sadne si vedľa nej.* Vieš... rada by som sa najedla... pomohla by si mi s tým... *Keď to Lana povie, tak sa priblíži k jej krku a pobozká ju na neho a jemne jej ho oblizne jazykom.* Dala by som si totiž na večer teba... *Zašepká jej do ucha a rukou jej chytí prso, jemne ho stisne.* Samozrejme... nebude to nepríjemné...
Kami: Jak chceš, *řeknu jí a následně se rozejdu do patra a pak projdu chodbou a ukážu jí její pokoj. Následně vběhnu vedle a hodím si tam svoje věci. Ze skříně si vytáhnu něco na převlečení a pak zmizmu do koupelny. Po chvíli se vrátím do svého pokoje a uklidím zbytek věcí. Nechávám Lanu, aby si na chvíli oddechla a čekám na večeři, kterou mamka vaří.*
Lana: *Chvíľu čaká, pre istotu si nedáva dole boty, ruky má za chrbtom a pritom počúva rozhovor, ktorí vedie Kami s mamou, počuje každé slovo vďaka svoju sluchu a tiež počuje to, že môže ostať, preto skôr ako Kami príde, má už topánky dole a čaká tak na Kami.* Som rada, že strávim pár dní po tvojom boku... a o jedlo si nerob starosti.... to si obstarám sama... vieš mám teraz takú diétu... *Povie Lana a do široka sa usmeje a jemne zachichoce. "Nemôžem jej povedať... aby mi nosila čerstvú zvieraciu alebo ľudskú krv... to sa určite nehodí...." Pomyslí si a nakoniec sa ukloní jej mame na pozdrav.* Ak chceš, môžeš mi ukázať izbu, v ktorej budem bývať....
Kami: *Sleduju Lanu, když se zasměje.* Hmm, máme doma ještě jeden pokoj volný, takže nad tě mamka u nás nechá, taťka je pryč na misi, takže to doma bude pohoda, *řeknu a podívám se na ní.* Aha, takže pár dnů určitě, že, *řeknu a následně odemknu dveře.* Mám hlad a jsem zničená po dnešku celý den jsem trénovala a učit se ovládat nový element teda není moc sranda, *řeknu a následně vejdu dovnitř a naznačím jí ať jde za mnou.* Počkej tady chvíli, *řeknu jí. Pak si sundám boty a proběhnu do kuchyně, kde mamka chystala večeři. Následně jí řeknu, že bych chtěla, aby u nás kamarádka zůstala pár dní. Chvíli mi trvá jí přemluvit, ale nakonec povolí. Pak doběhnu za Lanou.* Tak tady můžeš zůstat, *řeknu jí a usměju se.*
Lana: Tak... Kage vás drží z krátka... ale neboj.... prejednám to s ním aby si mohla poznať svet... bude to určite zaujímavá skúsenosť... *Zachichoce sa Lana a potom spozornie pri jej otázke.* Zostanem tu dokedy neprejednám tieto veci so Suzuyom... takže tak... preto som sa ťa chcela opýtať, či by som nemohla tých pár dní ostať u teba, neboj nebudem nijako na obtiaž... potrebujem len posteľ a trochu súkromia, stačila by i malá izba... pokojne i pivnica... *Povie Lana a čaká na odpoveď, pričom pokračuje.* Za to vám tu doma pomôžem s čím budem môcť... i tak musím prejednať so Suzuyom tvoj odchod a ešte si s ním i zabojovať... a obe veci nejaký čas zaberú...
Kami: *Sledovala jsem Lanu a nad jejími slovy jsem si potichu povzdychla.* No jo no, když se to tak vezme, tak jsem mimo vesnici byla vlastně jen jednom a to v zemi bažin, kde se konalo druhé kolo chuuninské zkoušky a moc se mi tam nelíbilo, *řeknu a pak se na ní podívám. Jak vezme katanu do ruky, tak jí sleduju ještě pozorněji. Pak se na ní uměju.* Tak jo, jsem moc zvědavá, jestli se ti to podaří a budu se těšit na cesty s tebou, mohla by to být zábava a dobrý možnost, jak poznat okolní země. V tu chvíli co řekne, že mě má moc ráda, tak se začernám a dívám se na ní.* A jak dlouho tady tentokrát budeš,* zeptám se jí po chvíli.*
Lana: No takže ti dal ešte i kunai... a tá istá značka... *Zase si povzdychne, nakoniec sa oprie o stenu domu a usmeje sa tak, že sa jej odhalia jej tesáky.* Ak to nepôjde inak... tak ho prehovorí moja katana... Yona! *Zvolá meno katany a v jej ľavej ruke sa objaví čierne púzdro s krásnou katanou. Lana ju pravou rukou vytiahne a narovná pred seba.* Tu a teraz ti sľubujem, že urobím všetko pre to, aby si bola somnou a hlavne aby si bola voľná... predsa len... nedokážem si ani predstaviť aké to je, keď sa niekoho musíš pýtať, že kam chceš ísť... možno je silný ale ja budem kvôli tebe ešte silnejšia... lebo ťa mám moc rada Usagi-chan... *Povie Lana s úsmevom smerom ku Kami a žmurkne na ňu.*
Kami: *Nad jejími slovy se jen usměju.* No to asi nebude moc nedšený,* řeknu jí.* No značku mám na rameni, byla to podmínka, abych se mohla stát geninem s ještě mám tohle,* řeknu Laně a z pouzdra vyzáhnu bleskový kunai.* Dostala jsem ho, ještě, jak jsem byla na akademii, za moje názory, *dodám a pak se podívám na Lanu.* Rodiče se s tím smíří už dlouho ví, že bych chtěla nějak do světa na mise, ale Suzuya bude trochu větší problém, no snad ho přemluvíme, i když by mě měl beztak nejraději ve vesnici, však sama víš proč, *dodám a přemýšlím, jak by se dalo Yugakageho přemluvit, abych mohla vyrazit na cesty.*
Lana: Ach... tvojho Kageho... Suzuyu som už raz kedysi dávno stretla... to bude problém... pretože mne raz dal prívesok so značkou... ktorým sa môže dostať na to miesto behom sekundy... no ja som ho zahodila, avšak pôvodne mi ho chcel dať na telo... možno to máš i ty na sebe priamo, takže i keby sme utiekli... čo by nebol pre mňa problém... tak by nás dohnal.... kedykoľvek... *Povie Lana zamyslene a potom si povzdychne pričom sa usmeje.* I tak som sa s ním chcela stretnúť, mám totiž s ním ešte jednu záležitosť dohodnutú... a možno pri nej by som sa mohla zmieniť i o tebe... a rodičia... rodičia nie sú podstatní... tí mne a ani tebe neublížia.... škoda, že si práve z tejto vesnice... mnohé veci by boli ľahšie a jednoduchšie...
Kami: *Jo jo zvládla, *řeknu a a ještě více se usměju na Lanu. Nad jejími slovy se jen souhlasně zakývám hlavou.* A ještě se učím ovládat Doton, *doplním Lanu. Když mi poté řekne, že se na mě přišla podívat, tak mě to potěší. Poté co ještě dodá, že by se mnou chtěla něco probrat, tak zpozorním. Nechám se obejmou a poslouchám její slova.* 'Takže chceš ten hrad a chceš vytvořit novou organizaci a nabízíš mi, že bych se k tobě mohla přidat jo, to zní moc zajímavě a libí se mi to, ale nevím, jestli to projde u Yugakageho,' *pomyslím si a pak se podívám na Lanu.* Zní to moc dobře a ráda bych s tebou šla, ale nevím co na to řekne Yugakage a ještě by mě vůbec pustil a utéct z vesnice by asi nebyl moc dobrý nápad, takže to si s ním asi budeme muset promluvit, ale vůbec není jisté, že by mě s tebou pustil, ale já osobě bych s tebou šla ráda, *řeknu jí poté co mi věnuje polibek na tvář a čekám, co mi na to řekne a sama nad tím ještě pořád přemýšlím, protože se mi ten návrh hodně líbil, ale nevím, co by mi na to řekli doma.*
Lana: Takže si to zvládla... si chuunin... to som moc šťastná... *Povie Lana úprimným hlasom a s úsmevom na tvári, pričom sa k nej skloní a objíme ju.* Je to doba... ale ako vidím, zosilnela si... pribudli nejaké tie svalíky a misie ti tiež prospievajú, proste vyzeráš ako pravý shinobi... *Povie Lana milo, keď Kami objala, tak mohla samotná Kami cítiť, že Lana nie je vôbec príjemne teplá ako býva človek, ale ľadovo studená.* Prišla som sa na teba pozrieť a tiež s tebou by som rada prebrala jednu vec... vieš, teraz keď si chuunin... mohla by si žiť somnou...a s mojím spoločníkom, ktorého som spoznala už dávnejšie... chystám sa vybojovať si môj vysnívaný zámok a tam by sme mohli žiť spolu... *Skloní sa k jej uchu a zašepká.* Chcem vytvoriť organizáciu a ty by si sa do nej hodila... *Keď to povie dá jej jemný bozk na líce a odtiahne sa od nej.*
Kami: *Našla jsem klíče a chystala jsem se dojít ke dveřím, když se přede mnou někdo objevil. Jen jsem překvapeně zamrkala a prohlédla jsem si osobu, která stála přede mnou.* Lano, *řeknu a usměju se na ní. Poté co si sundá kapuci, tak si jí lépe prohlédnu.* Vypadáš trochu jinak, *dodám a vyslechnu si její slova.* To je v pohodě, já jsem taky teď neměla čas, byla jsem mimo vesnici pár dnů a jinak jsem dělala nějaké mise a trénovala jsem na chuuninské zkoušky, *řeknu jí zatím co si jí dále prohlížím.* 'Heh změnila se celkem dost, za tu dobu, co jsme se neviděly. Nemá nějaké dlouhé zuby,' *pomyslím si a dále se na ní usmívám, protože jsem byla opravdu záda, že jí vidím.*
Lana: *Pri svojom zamyslení sa pozerala na ľudí dole a všimla si Kami, pričom sa Lana len spokojne usmiala a zoskočila dolu ku Kami, samozrejme, to bolo úplne nehlučné ocitla sa pred ňou ako prízrak.* Dlho sme sa nevideli... Usagi-chan... *Žmurkla Lana na Kami a usmiala sa, čo jej trochu odhalilo jej úpírie zúbky, samozrejme, že Lana teraz vyzerala trochu inak, no črty tváre ostali zachované. Lana si dala dole kapucu a mesiac jemne ožiaril jej tvár a bledú pokožku na nej.* Prepáč, že som sa dlho neozvala... no mala som veľa práce... no nikdy som na teba nezabudla...
Kami: *Celý den jsem byla pryč a trénovala jsem nové techniky, učila jsem se ovládat Doton, no na to, že jsem ještě moc netrénovala, tak mi to celkem šlo. Pomalu jsem se dostala do mojí čtvrti a dívala jsem se okolo. Byl už večer, ale ještě tady bylo celkem živo.* 'Zajímalo by mě, co se teď bude dít, jestli budu mít nějakou misi a nebo ještě budu doma a budu moct trénovat,' *pomyslím si zatím co dále pokračuju v cestě.* 'Celkem dost dlouho jsem už neviděla Asiru a to se mnou bydlí ve stejné čtvrti,' *pomyslím si. Pomalu se blížím domů. Před domem se zastavím a podívám se na měsíc, který svítil.* Copak asi dělá Lana povzdechnu si a následně začnu hledat klíče, abych se dostala domů.*
Lana: *Je oblečená v čiernom plášti, prišla do Yugakure kvôli tomu, že už dlho nevidela Kami, no tentoraz neprišla za bieleho dňa, už bol večer. Už nikdy nebude môcť sa ukázať na priamom slnku ale to nikomu nehodlala nikdy povedať, veď si už odskúšala, že ak má plášť, kapucu a rukavice, môže prejsť i po slnečnej ulici, ale moc dobre jej to nerobí. Lana práve teraz mala aktivovanú svoju schopnosti Yoru no Himitsu, ktorá jej skrývala charku, pach a i jej prítomnosť, pretože jej postava takto splývala s okolím. Sedela na streche domu Kami a proste chvíľu pozorovala hviezdy na nebi a spomínala na to ako ju po prvýkrát stretla.* Už je to doba... kto vie, či ma teraz bude Kami i poznať... som bledá ako mŕtvola... a moje vlasy sú strieborné... dokonca moje ruky sú ako ľad.... *Hovorila si pre seba, ešte nestihla zistiť, či je Kami doma alebo len domov príde, proste sa odhodlávala sa ukázať pred Kami, pretože netušila ako Kami zareaguje.*
---: ---
Kami: Mise D-rank/*Rozhodla jsem se, že si dám ještě jednu misi, než opět začnu trénovat, bylo zajímavé plnit různé mise, pro vesnici bavilo mě to, i když to bylo někdy trochu moc namáhavé, ale tak co budu si muset zvyknout. Dneska jsem si vybrala úklid knihovny. Na jednu stranu to mylo vypadat nudně, ale někdo to udělat musel a mi to nevadilo. Po chvíli jsem dorazila do knihovny a hned jsem si to namířila ke knihovnici, která akorát uložila další vrácenou knihu na hromadu. Žena se jen usmála a dala mi první úkol. Všechny tyhle knihy vrátit na své místa. Jen jsem souhlasně kývla hlavou a postupně jsem všechny knihy začala třídit. Když jsem je měla roztřízené, tak jsem je začala roznášet do regálů a poliček, do kterých patřily. Přitom jsem i urovnávala knihy, které bylo okolo a byly popadané. Po nějaké chvíli jsem měla hotovo a tak jsem začala urovnávat další knihy, u kterých jsem nebyla, což byl vlastně můj další úkol. Jak jsem tak procházela různými odděleními, tak jsem si občas, některé názvy knih přečetla a výjimečně jsem nějakou otevřela a kousek knihy jsem si přečetla. Jak jsem tak pokračovala v ukládání knih, tak jsem narazila na knihy o různých klanech a tak se do některých občas podívala, abych věděla co a jak. Po chvíli jsem už měla vše hotovo a tak jsem se opět vydala za onou ženou, aby mi dala nějakou práci. Dala mi nějaký klíček, že by se potřebovala abych i tam urovnala nějaké knihy, že na to nemá čas, že je dneska v knihovně hodně lidí a tak jsem souhlasně kývla hlavou a vydala jsem se tam. Odemkla jsem a vešla jsem dovnitř. Následně jsem začala přerovnávat knihy a svitky, které tam byly. Jak jsem tak pokračovala v úklidu, tak jsem si všimla nějakého svitku, který ležel na zemi a tak jsem zvedla a dala jsem ho na hromádku a pokračovala jsem v úklidu. Jak jsem tak pokračovala, tak jsem našla pár svitků a knich, které byly trochu či hodně poškozené a tak jsem je dávala stranou. Následně jsem se dostala k další polici, ve které ležely nějaké svitky se základními technikami, ale bylo jich tady opravdu jen pár, vypadalo to, že všechny byly nejspíše vypůjčené a tak jsem je rychle uklidila a pokračovala dále, abych to už měla hotové. Ještě nějakou chvíli pokračuju v úklidu, než je vše hotovo a tak vezmu klíče, zamknu místnost a rozejdu zpět za knihovnicí. Když jí vrátím klíč, tak mi řekne, že už nic více dneska nepotřebuje, poděkuje mi a rozloučí se.* Na shledanou, *řeknu a poté se rozejdu domů.*
---:: ---
Kami: Mise D-rank/*Konečně jsem se dočkala své první mise a tak jsem ani nebyla zklamána, že se mělo jednat o zatoulaného mazlíčka. Jednalo se o zatoulanou želvu, nějaké bohaté paní, která jí prý měla na zahradě, ale jak se tam za půl hodiny želva vrátila, tak tam želva už prý nebyla. Mé kroky mě vedly do domu oné paní. Dostala jsem se do bohaté čtvrti, kde jsem hned zamířila do domu oné ženy. Když jsem došla k jejímu domu, tak jsem zaklepala a řekla jsem jí, proč jsem tady. Žena mě hned pustila na zahradu, abych se mohla podívat, jestli se její zatoulaný mazlíček nenachází třeba tam, ale nikde nebyl. Najednou jsem si všimla díry v plotu a tak jsem se rozešla zpět na ulici a začala jsem hledat nějaké stopy, které by naznačovaly kudy se želva vydala. Po chvíli jsem si něčeho všimla a tak jsem ty stopy následovala. Po chvíli jsem odešla z bohaté čtvrti a mé kroky mě vedly na místní farmu, kde se pěstovaly různé druhy zeleniny a ovoce. Najednou to všechny začalo pomalu dívat smysl, vypadalo to, že ubohá želva nejspíše měla hlad, ale teď byla ještě otázka, jestli tam ještě bude a nebo už pokračovala ve svém útěku od paničky* ‘Já být její želvou, tak si asi taky sbalím krunýř a uteču, i když to tam nevypadalo, tak špatně, ale kdo ví, jak se k ní chová,‘ pomyslím si a následně už stojím před farmou. Když si mě všiml jeden farmář, tak se mě hned začal vyptávat, co tady dělám.* Dobrý den, dovedly mě tady stopy jednoho mazlíčka, který utekl a myslím si, že by tady mohl být, mohla bych se tady porozhlénout, *zeptám se mile. Onen muž jen souhlasně kývl hlavou, ale že prý se tady můžu podívat jen pod podmínkou, že bude můj doprovod. Mě nezbylo nic jiného než souhlasit, a tak jsem za jeho doprovodu začala procházel jednotlivé části místní farmy. Jako první jsem se šla podívat na pole, kde se pěstovaly různé druhy salátů. Pečlivě jsem se všude dívala, ale želva tak nebyla, hned vedle byl skleník, ve kterém rostly rajčata, ale jak se následně ukázalo, tak želva taky nebyla, dokonce nebyla ani u okurek, které prý má ze všeho nejraději. Následně mě napadlo jedno místo, protože ona paní říkala, že jí vůbec nedává papriky, že je nejí a tak jsem poprosila farmáře, aby mě zaved na místo, kde pěstují papriky. Když jsem začala procházet sklením k paprikami, tak jsem najednou onu želvu našla. Spokojeně hodovala na červené paprice, která ležela spadlá na zemi.* Mockrát vám děkuju, na shledanou. *řeknu farmáři. Vezmu želvu a následně se s ní rozejdu zpět oné ženě. Když jí řeknu, kde byla a co dělala, tak se ona žena usměje a řekne, že ode dneška bude své milované želvě dávat i papriku, aby už jí neutíkala. Následně jsem se rozloučila a vydala jsem se pryč.*
---: ---
Fu_: Dobrá, tak se tedy měj. *rozloučí se s ním a vysedává, dokud nedokouří dýmku a nedopije čaj. Pak se také zvedne a odejde z čajovny. Shinon si po celou dobu držela čumák u země, aby se k ní nedostalo tolik kouře. Venku se ráda proběhne a protahuje nos čistým vzduchem.* Nebudeme tam chodit tak často, slibuji. *řekne jí Fu a míří domů.*
Suzuya: Však jasné já taky používám dva lidi na omládnutí o jeden rok, ono jako jeden z nejlepších lékařů pro mě není problém dělat testy a přesně určit na rok aktuální stáří svého těla a podle toho určit tedy o kolik jsem omládl. Každopádně asi teda pomalu půjdu, mám nějaké další starosti a musím se o ně postarat tak se zatím měj. *Poví s úsměvem a pomalu se zvedne. Vydá se směrem k východu, ovšem ještě se k Fujino otočí. *Nemusíš se bát, že bys to musela platit tohle vše je na účet pokladnice Yugakure. * Teprve pak odejde pryč. *
Fu_: Dobrá. *poví a vezme si hadici pro sebe už jen.* Hm. Zajímavé. Já sem kvůli svému zabila asi.. hm.. no, asi deset. Z toho jen čtyři na omládnutí. Ale já potřebuji dva, na jeden rok. Aspoň si to zatím myslím. *poví a párkrát si potáhne. Ještě to neměla možnost pořádně prozkoumat. Vyhnali jí z vesnice a dostala pečeť na blokaci chakry. Od něj.* Ale měla bych jednu otázku. *poví a potáhne si.* Vím, že to nepotřebuješ, ale máš svého věrného? *zeptá se rovnou bez nějakého otálení.*
Suzuya: He? Unavený a já? To byl dobrej vtip, to se ti fakt povedlo. *Poví s úsměvem a znovu si natahá kouř z vodnice a vypustí ho v kolečkách. Ještě to několikrát zopakuje, ale pak to podá Fujino. *Mě to už nepodávej, já mám ještě dneska nějaké povinnosti, takže to nesmím přehnat. *Následně se ale odmlčí a něco začne počítat, je jasné že počítá, kolik by mu dnes bylo let, kdyby stárl normálně. * Pokud bych stárl normálně jako každý jiný člověk tak mi dneska je 63 let. Když to tak vezmu tak pokud to spočítám tak kvůli svému mládí jsem zabil už 84 lidí.
Fu_: *vezme si hadici a před natáhnutím se usměje.* Jo to všimla. *poví a během slov jí z úst vyjde kouř. Zbytek pak vyfoukne a rozhlédne se.* Čajovna z Kumo, hádám že léky a sirupy od Shikiho. Z každé vesnice něco. *mlaskne si a zase natáhne.* Nejsi už unavený? Kolik by ti bylo teď, kdyby si nebyl takhle mladý? *optá se a podá mu hadici. Hlavou jí táhne myšlenka, na kolik se sama bude chtít vrátit.*
Suzuya: Co vymýšlím? Tak já osobně papírování nedělám, mám dost chakry k tomu abych tuhle nepříjemnou část práce mohl nechat na Kage Bunshinech. Osobně se věnuji pouze důležitým setkání a akcím, na kterých bych měl být. Navíc já zastávám kontrolu nad celou Zemí Horkých Pramenů, takže moje starost není pouze Yugakure ale vše co se nachází v této Zemi. *Poví klidně a znovu do sebe nasaje vodnici a zadrží následně dech, mezitím hadici podá Fujino a asi po 15 vteřinách pomalu vydechne. Trochu se to Suzuyovi zamotá ale tak není to nic, co by nepřežil. * Jediné o c mi teď jde, je vlastně aby Yugakure byla nejbohatší vesnicí. Určitě sis všimla, že rozvíjím hlavně zdejší obchod.
Fu_: *než ji odpoví, odpečetí se ze stehna senbon. Nakonec ale odpoví.* Dobrá, budu ti věřit. *Usměje se a vrátí ho do pečetě. Vezme si od něj hadici a pozoruje, jak si lehá. Při vypuštění kouře do něj přidá trochu chakry s větrnou podstatou a nechá kouř plynout kolem jeho obličeje. Sama sleze z Bobíku a opře se o něj loktem. Natáhne nohy do strany a sleduje ho.* Co vůbec takhle vymyslíš ve svém úřadu? Já sem v tom viděla jen samé papírování a žádnou zábavu. *poví. Znova si natáhne a podá mu hadici.*
Suzuya: Já nebo klon? *Neodpoví místo toho si z hadice natáhne znovu a pak začne pomalu vyfukovat kouř, pak se podívá na Fujino a podá jí hadici. *Jsem originál a klidně si to můžeš i vyzkoušet. *Poví Suzuya s úsměvem. Poté změní svou polohu, nebaví ho už sedět tak si prostě lehne tak že prostě polštář, na kterém, seděl teď použije jako polštář pod hlavu o který se vlastně opírá. *
Fu_: *opět si převezme hadici. Párkrát potáhne a zkusí kolečka, jako on. Z prvu to nejde tak, jak si myslela, ale nakonec se jí jich pár povede. Usměje se, když se jí povedou.* Pěkné. Docela sranda. A vůbec.. jsi tu ty, nebo klon? *zeptá se ho, než mu vrátí zase hadici.* Jen abych věděla, jestli si zamnou přišel osobně. *usměje se znova.*
Suzuya: Je to rozhodně dobré, to vím, i když není to tak dlouho co jsem tohle vůbec neznal. *Suzuya si pak natáhne z hadice trochu víc a pak to začne vypouštět jako kolečka, prostě ho to baví. Ještě si dá několikrát a pak to opět natáhne k Fujino aby jí to podal. Je příjemné tu být, sedět na tom měkoučkém polštářku v tureckém sedu a mít před sebou tu vodnici a prakticky je tu ani nikdy neotravuje. *
Fu_: *přijde jí škoda, že se ta dobrá musela poslat pryč, zřejmě ještě nedokourena. Přesto si ale od něj vezme hadici a změří si ho pohledem. Natáhne stejné množství, jako předtím. Chvíli to drží v plicích a vydechne. Nechce si hrát s nosem a pouštět to skrz něj. Mohlo by ji to na delší dobu odepsat nos, tak jen vyfukuje ústy. Trochu se jí z toho zamotá hlava.* Jo, je to zajímavější. *Usměje se a ještě párkrát si potáhne. Pak mu jí zase pošle.*
Suzuya: *Rozhodl se Fujino vzít za slovo a tak následně prostě seženu vodní dýmku, která byla s vodkou, Suzuya si z toho několikrát potáhne a zadrží to uvnitř sebe, než to vydechne a hadici znovu podá Fujino. *Zkus to teď ale opatrně, nejsi na to zvyklá tak se nesmíš hned nechat zrušit.
Fu_: Hm, jestli chceš tak si tam nechá nalít cokoliv. *Usměje se a znova si potáhne z dýmky. Opravdu jí to zachutnává. K cigaretám neměla nikdy vztah a smrděj jí, ale tohle je jiné. Sladká chuť kouře jí uklidňuje. Ještě párkrát si potáhne než mu ji zase podá. Vezme si do ruky meny s návrhy čajů. Zběžně si ho prohlédne a vybere si čaj Maté. Chvíli čeká, než ji přinesou nápoj v dutém ořechu. Chvíli si to prohlíží a pak pomalu usrkává.*
Suzuya: Samozřejmě že ano, čaj tu taktéž seženeš ale, pokud budeš chtít, můžeš si dát i vodní dýmku s tím že místo vody tam bude alkohol, posledně když jsem si to tu dával s Raikage tak tam dala vodku, a sice mě to odbouralo docela rychle, ale bylo to taky dobré. *Poví s úsměvem a vezme si hadici, ze které si znovu natáhne a pak to pomalu začne vypouštět z úst směrem k nosu, kterým ten kouř opět natáhne do sebe a pak ho pomalu zase vypustí ven z nosu, vypadá to celkem dobře. *
Fu_: *vejde za ním a prohlíží si celý vnitřek. Shinon si na svitku odfrkne, ale nic neříká. Pokračuje za Suzuyou do salonku a posadí se na bobika.* Je to tu pěkné. Když je to čajovna, nepodávají tu čaj? *zeptá se ho, když jí podá dýmku a tak si z ní potáhne. Ještě nikdy nekouřila, ale tohle jí chutná. Zřejmě sem bude teď už chodit častěji.* Zajímavé. *poví a vrátí mu hadici.*
Suzuya: *Vejde dovnitř a zamíří do části, kde jsou většinou spíše jen lidi, co si skočí dát vodní dýmku i když je pravda že Suzuya si tu zajistil už i svůj soukromý salónek, kde má soukromí a nikdo ho tam aspoň neotravuje. Posadí se na zem na příjemný měkký polštářek (je jich tam několik). Nepotrvá dlouho a je tam donesena vodní dýmka s borůvkovou a jahodovou příchutí už připravená, Suzuya si tedy ihned dá a když to pomalu začne vypouštět z úst tak to podá Fujino. *
Fu_: *vyrazí z domu za ním a zavře dveře. Po cestě nechá Shinon proběhnout, aby se mohla vyvenčit. Dorazí s ním prd čajovnu. Prohlíží si ji zvenku.* No, tak můžeme. *poví a počká, až jí půjde dovnitř a vydá se za ním. Byl tam spíš víckrát než ona.*
Suzuya: Tak teda jdeme, když jí bereš taky. *Poví a zvedne se ze židle/křesla a vyrazí směrem k výhodu z jejího domu a poté skrze několik uliček zamíří rovnou do obchodní čtvrti, až se nakonec dostanou k té čajovně. Obchodní čtvrť je opravdu, ale opravdu velká je tam snad obchod na všechno každý si tam najde to své. *Tak můžeme?
Fu_: *souhlasně přikývne.* To zní dobře. To jsem ještě nezkoušela. *usměje se a pak se podívá na Shinon.* No, to je asi nevýhoda našeho klanu. Ať je to příjemné nebo ne, psi jdou s námi. *poví a vstane. Zajde si do skříně pro svitek s Kuchiyose. Připevní si ho na kříž a zavře skříň. Gunbai tam nechá za šaty.* Já sem připravena. *poví a posadí si Shinon zase na svitek.* Veď mě, příteli. *zasměje se.*
Suzuya: Můžeme skočit do čajovny v obchodní čtvrti, kterou tu provozuje Kumogakure. Třeba si tam dát vodní dýmku co ty na to? *Navrhne s úsměvem a dá si další sušenku. *Ovšem hádám že Shinon by měla zůstat tedy tady, nemuselo by jí to tam udělat zrovna dobře.
Fu_: No to nemám no. *pousměje se.* I kdybych zabila všechny kagy najednou a s nimi i tebe, což je prostě nemyslitelné, i tak by to nestačilo. *vytáhne si Shinon na klín a podrbe jí za ušima.* Určitě ráda něco podniknu. Nenapadá mě ale co. *zamyslí se a podívá se na něj jiným pohledem než doteď. Lačnějším. Pamatuje si, že říkal něco o snoubence, ale ráda škádlí lidí. Navíc to s ním bylo skvělé a už dlouho je sama.*
Suzuya: Myslím, že na mě v historii asi nemáš, co se týče zapsání se do ní, ale určitě budeš známá jako Kage, která byla ve funkci po nejkratší dobu. Každopádně já s tebou nemám žádné plány. Vypadám, jako někdo kdo do plánování potřebuje používat jiné osoby? *Zeptá se a sní další sušenku. *Každopádně když je dnes to výročí tak nebylo by lepší něco podniknout? Ovšem neopovažuj se zmiňovat prohlídku vesnice, to není vůbec zábavné.
Fu_: *nad tou myšlenkou se zamyslí.* Když to teď říkáš, tak to vidím taky. Nasadili ho na mě. Myslela jsem, že sem si ho vybrala sama. Měl ale profil, který prostě nešlo nevybrat. *všechno jí do sebe začíná zapadat.* No, mám se ještě co učit. Budu mít na to aspoň dost času. *usměje se a vezme si novou sušenku.* A zase sem se zapsala do historie. Málo o kom se takhle ví ne? I když to byl jenom rok. To snad už nikdo netroufne. *pokrčí rameny.* Co máš semnou v plánu ty? *zeptá se a zakousne do sušenky.*
Suzuya: Můj názor byl takový, že se obávali, že bez Shinon tě nebudou schopni uhlídat a že jim nakonec odejdeš jinam, což se stejně nakonec stalo ale jejich přičiněním. Prostě z tebe udělali Tsuchikage aby tě mohli lépe kontrolovat a hlídat. Tobě přišlo, že máš zodpovědnost k vesnici a oni mohli být klidní a bez obav že jim pláchneš.
Fu_: Post Tsuchikage? *zamyslí se. Snaží se vzpomenout si, jak se vlastně cítila.* No, byla to zajímavá pocta. Hlavně kvůli tomu, že jsem mohla pokračovat ve stopách Shinon-sama. *poví. Shinon při vyslovení toho jména nazdvedne hlavu.* Jen prostě když jsem přijala post, byla tahle situace ve světě. Nebylo to jednoduché. Nevěděla jsem co dělat pořádně. Matsu, předchozí kage, slíbila, že mi pomůže. No, moc času semnou tedy netrávila. Tak jsem začala blbnout, než mě nakonec praskl ten Anbu, který byl jediný, kterého jsem při útěku zabila. Myslím, že to bylo nejkratší vládnoucí období, které kdy nějaký kage vládl. Takže... Asi nejsem moc schopná.. *poví nakonec a dá Shinon zbytek svoji sušenky. Zatváří se trochu sklesle.* Jaké byli tvé pocity? *zeptá se ho.*
Suzuya: Ukázat? To někdy zvládneš, já si rád prolenoším a pokecám, to vidím jako určitě zajímavější činnost. *Podotkne a natáhne se pro pár sušenek, které pomalu začne jíst. Není kam spěchat aspoň má navíc jak zaměstnat při rozhovoru své ruce. *Tak teda, jaké to teda bylo zaujmout post Tsuchikage? Upřímně jsem byl dost překvapen, když jsem zjistil, že ses stala Tsuchikage i když měl jsem k tomu vlastní názor ohledně toho proč to udělali.
Fu_: Jo, trochu to oslavit. *Poví a pokrčí rameny.* To je sice pravda, ale po celou dobu jsem tě považovala za přítele. Kdyby ne, asi by si mě i tehdy zabil a určitě by si mě nepřesunul blíž k zemi a neposílil si mě. Tehdy si mi dost pomohl, aniž bych si to uvědomila. Na to jsem přišla až později. *poví a natáhne se pro sušenku. Kousek odlomí a dá i Shinon, i když to běžně nedělá.* Každý jsme šli jinými cestami a hledali svoji sílu různě. Nakonec mě to ale zavedlo zase k tobě. Můžu říct, že jsem cestovatelka. Už žiju ve třetí velké zemi. *zasměje se.* Prostě mě napadlo, si sednout a pokecat. Nebo můžeme jít ven a můžeš mi to tu ukázat, protože co jsem tu byla naposledy, je to tu rozhodně o dost větší a jiné. Pokud máš čas tedy. *Poví.*
Suzuya: Nějak se k tomu postavit? *Suzuya tak úplně nechápe co tím Fujino myslí a tak doufá, že to vysloví přímo, aby mu úplně objasnila co má na mysli. *Rozhodně musím uznat, že to vypadá dost dobře, nějak jsem to ovšem nečekal, navíc nesmíš zapomenout, že mnoho let jsme se navíc neviděli ode dne, kdy jsem se s tebou vyspal a pak se vlastně pohádali, pokud vím tak pak jsme se potkali teprve při tom incidentu se Shikim. *Suzuya to prostě musel uvést na pravou míru. *
Fu_: *je nadšená z jeho výrazu. Dost jí pobavil.* Bylo mi jedenáct, když jsme se poprvé setkali. Nyní mi je čtyřicet jedna. Skutečně teda. Momentálně jsem mladší. *poví jen tak. Ví že on jí rozumí.* Napadlo mě, že bychom se k tomu mohli nějak postavit. Třicet let přátelští je už poměrně dlouho si myslím. Co říkáš? *Shinon ten povím trochu vyrušil a tak teď hopsá kolem obou křesel. Ví co se děje, ale nechápe, co se děje.* Sedni si Shinon. *poví a ta se položí vedle jejího křesla. Fu k ní natáhne ruku a začne jí debat na hlavě.*
Suzuya: Počkat co? *Suzuya to nijak nepočítal, vždyť ani neví v jakém roce se s Fujino spřátelil a tak jen zmateně zamrká a to hned několikrát. Teď neví, jak by měl reagovat, je doslova v rozpacích a je to na něm vidět, beze slova se teda radši posadí a párkrát se zhluboka nadechne, což pak vystřídá hlasitým a dlouhým smíchem. *Tak teď jsi mě sakra dostala! Tohle jsme rozhodně nečekal.
Fu_: *cítí ho dobře a ještě než zaklepe stojí u dveří a otevírá je.* Ahoj, pojď dál. *poví trochu sklesle a ustoupí, aby mohl projít. Zavře za ním a zve ho dal.* Posaď se. *nabídne mu a ukáže na křeslo, které je proti dveřím. Před ním je stolek, na který připravila sušenky a čaj. Pak si sedne na křeslo, které je na pravé straně vedle stolku. Je tak ke dveřím bokem.* Tak proč jsem si tě zavolala. *poví a položí ruce na stehna. Jednu ruku má na pečeti Raikō Kenka. Vloží do ní trochu chakry a v ruce se jí objeví Shuriken. Ten vrhne nade dveře. Přesekne tak provázek, který držel transparent. Rozloží se a odhalí tak svůj nápis. "Šťastné 30" Fu se zasměje a zatleská dlaněmi před obličejem.* Dneska je tomu třicet let, co jsme přátelé. *Poví a usměje se na něj.* Nabídni si. *poví a přisune k němu sušenky a hrnek s čajem.*
Suzuya: *Fujino očekává jeho příchod a tak tam Suzuya klidným krokem kráčí, oblečený je v ( odkaz » ) a nijak vlastně nepospíchá. Nakonec se zastaví před jejími dveřmi a zaklepe na ně, pokud mu Fujino otevře tak jí pozdraví a vejde. *
Fu_: *litá po domě a dokončuje přípravy. Poslala vzkaz Suzuyovi, že ho potřebuje nutně vidět a sejít se s ním. Že potřebuje probrat něco důležitého. Na sebe si oblékla odkaz » připravila na stůl sušenky a konvici s čajem. Samozřejmě zpráva byla klamná, chtěla jen, aby přišel. Shinon se zatím Fu jen plete pod nohama.* Můžeš si už někam zalézt. *opře se do ní nohou, aby ji odsunula a nepřizabila se o ní.* Ach, Shinon, mazej na místo. *křikne a pokračuje v uklízení a dokončování příprav. Nad dveře připevnila transparent, který je schován a spustí se až na pokyn. Už má hotovo a jen vyčkává jeho příchod. Ucítí ho už zdálky.*
---: ---
Kuroka: *Povzdechne si. Má dojem, že Saya nepochopila její slova. Vždyť neříkala nic o útěku z vesnice, jen být na trvalo venku. A to jen pokud vážně Saya nemá zájem připustit nic víc. Nicméně, skončila v kuchyni sama. "Takže tvá odpověď, ač sama utíkáš od toho a říkáš, když chci.. ne když chceš ty... " tiše se uchechtne, ač určitě není vůbec šťastná z odpovědi, které se jí dostalo. Sklesle tedy opouští barák i s tím štěnětem a míří do ulic Yugakure, které si nyní vytyčuje za svůj nový domov. Však právě byla jednoznačně odmítnutá. Psu určitě nepořizuje žádné granule. Proč by ho nekrmila přímo masem, že. K Saye domů určitě už nezajde, ani si nemá důvod shánět nějaké jiné bydlení. Takhle bude mít spíš finance na potřebnější věci, jak bude potřebovat a hlavně nebude mít s venkem problém. I pes mu tak spíš přivykne, bude odolnější a schopnější. Ze štěněte pozděj během jedné noci na těch ulicí vypadne jméno Taro.*
Saya: Stejně budeš stále spadat jako Ninja Yugakure no Sato každopádně, já jdu teda do své pracovny je tam něco, co bych ráda dodělala tak pokud tak nutně musíš opustit vesnici tak si klidně jdi, opatruj se. *Poví Saya a zajde tedy se skleničkou vína do své pracovny, kterou prve odemkla a teprve pak tam vešla, sedla si tam ke stolu položila si na něj trochu bokem svou skleničku a začne si pročítat veškeré informace o klanu Doragon, jejich techniky celkově jejich popis a tak dále. *
Kuroka: Mno.. To zrovna nevím, ale určitě mi ani trochu nevoní a vím, jak to vypadá s těmi co navštěvují obvykle hospodu a podobné podniky.. *Svitek si schová do kapsy kimona.* A nevím.. Jelikož si nepřeješ nic víc.. Pak zřejmě zkusím skončit nakonec na trvalo mimo.. Protože pak mi to venku svědčí prostě nejvíce. Jsem z části liška.. Z jisté drobné části mám v sobě něco psího skrz ten hnusný původ. Patří to ke mě.. Nevím.. Nejspíš bych ocenila... Kdyby ta ošklivá část co pohřbívám.. prostě vůbec nebyla.
Saya: *Puse se určitě nebrání, nechá jí ovšem ten komentář o alkoholu se Saye zrovna moc nelíbí. *Pár skleniček vína ještě nikoho nezabil. *Poví Saya a láhev odloží zpátky do kuchyně kam patří, pokud si dnes bude dávat ještě víno tak nejspíš až večer k večeři pokud vůbec. Věnuje Kuroce pozorný pohled s úsměvem *Tak přeju ti hodně štěstí. s
Kuroka: *Zašklebí se nad nově čerstvějším závanem pachu vína. I přesto se sebere a dojde k ní, aby jí věnovala pusu na tvář.* Děkuji za ten čas v té chatce i za to, žes mne tehdy zachránila. *Pronese, když je mezi nimi jen kousek volného prostoru a stojí před ní. Poté jí dá onu pusu.* Nicméně, neměla bys tolik pít zrovna alkohol.. Nerada bych, aby zmizela ta Saya, kterou si z těch dob pamatuji.. *Zmíní starostlivě. Nejradši by jí tu skleničku vzala a vyházela všechno co tu je. Právě si však dali na vědomí že jedna bude respektovat svobodu té druhé.*
Saya: Dělej, jak myslíš. Já ti už řekla, že když budeš potřebovat s něčím pomoct tak ti pomohu a pokud se budeš chtít vrátit tak se klidně vrať ale to je asi všechno co ti momentálně mohu říct. *Všimne si, že svou skleničku vína už dopila a tak si ihned nalije druhou a pomalu jí začne během rozhovoru upíjet. * Takže se měj, předpokládám, že si zvolíš nějaké povolaní, během kterého budeš moct být někde mimo vesnici.
Kuroka: Tak tomu je ostatně, ale i dosud. Tak či onak většinu času trávím mimo a nyní budu trávit ještě víc. Překážet určitě nebudu.. Tím spíš, když s ohledem toho, že nechceš, aby si na tebe někdo dělal nějaké nároky, prostě jen už znovu zpátky nebude prohlubováno to co je mezi námi, k tomu co mezi námi bylo, i kdyby to nejspíš bylo jen tehdy jednostranné z mé strany.. *Opírá se o futra vstupu do kuchyně a hledí na Sayu.* Prostě jen trochu nad tu neutralitu.. Pomohlas mi tehdy.. nenechalas mne tam napospas všemu, jako to provedl váš Yugakage, jako tak učinil každý předtím.. Ještě se tě nezvládnu vzdát zcela a neodvratně beze zbytku..
Saya: Já ti nemohu říkat, co máš dělat a co ne, jen prostě že ti budu klidně věnovat svou pozornost, ale já jsem prostě osoba, co se ráda socializuje i s jinými tak abys myslela na to, že prostě nebudu neustále jen s tebou. Můžeš zkusit, aby to bylo, jako dřív ale prostě nesmíš si mě přivlastňovat jen pro sebe, jak jsem říkala, jsem osoba, která se socializuje.
Kuroka: Nesouhlasím s tím a spíše doufám v něco co stejně nepřichází, jen se stále držíš toho, že se mne vlastně zbavuješ.. A za to ti určitě nikdy nepoděkuji. Ale.. Proč ne.. Jsi ochotná akceptovat má rozhodnutí týkající se mě? O to mi jde.. Přát si můžeš.. Ale je to má volba.. Asi jako jsem se musela sžít s tím, že ti byla zablokována chakra.. Rozhodnutí nebylo na mě, nebylo mé.. Byla to tvá volba, přijmout jednu z voleb, které jsi měla.. Sice to neznamená že se mi to líbí, ale respektuji to. *Dojde do kuchyně, protože jí přijde blbé s ní kecat a nenechat ji na sebe vidět.* Dokonce i s tím Yugakagem, jsem byla schopna konfrontace.. Bez tebe za zády... I přesto co se mi díky jeho jednání později stalo a ne, to že jsem tak skončila u tebe, to to neomlouvá. *Nezmiňuje už, že ji to stálo hodně odvahy a i tak se cítila dost stísněně, nicméně nakonec jí nechal její svobodu, nechal ji rozhodnout o tom, zda přijme co jí nabízí, nebo nepřijme, nic jí nevnucoval. A že právě to bylo událostí, která má za následek, že dnes to štěně přijala, to i ta omluva, které se jí ten den dostalo.* Nechci, aby jsme nakonec skončili... na dobro.. Ale nehodlám se vzdát své vlastní vůle a rozhodování se sama za sebe. Je fakt, že mi dost shází to, jak to mezi námi bylo.. bezstarostné.. tehdy, než jsme skončili zde.. Hodně mi to shází..
Saya: Jenže dřív jsi neznala ani mě, musíš jim dát možnost tě poznat a dát možnost sobě poznat zase je. *Poví Saya vážně. *Nevím, co ode mě ve výsledku chceš, já nic špatného neprovedla, takže pokud chceš omluvu, čekáš zbytečně, je to pro tvé dobro a i když dnes to tak nevidíš tak časem mi nakonec poděkuješ.
Kuroka: *Strne ve dveřích. Dosud neměla ponětí, že Saya je schopna provádět totéž, co jí provedla kdysi dávno jiná žena. Následně se vzpamatuje. Ví přeci, že Saya to neprovedla jí a co jí je do toho, že jiným ano. Nemluvě o faktu, že stejně netuší co je to zač, krom toho co s ní kvůli tomu bylo.* Třeba by se to dalo i bez toho, aby mě od sebe odháněla.. Víš.. A vůbec proč bych k sobě měla pouštět ty, kteří mi za to nestojí, kterým za to nestojím já, které neznám? Však to je absolutní blbost! Když mě přesvědčí někdo, že má zájem, že bych měla mít zájem já.. Že nakonec bude důvěra.. To přichází s časem a je k tomu obvykle nutné jednání obou... Nemůžeš si to vynucovat.. To je to co odlišuje od sebe ty co mají vlastní vůli od loutek. Takže... Nechceš abych byla loutka.. ale z další strany bys ze mě tu loutku klidně měla a dělala... Jen proto, aby bylo po tvém... Vnutíš mi své ideály a hotovo? Vážně? *Zůstává ve dveřích a i kdyby Saya zmizela do kuchyně, prostě bude mluvit tak nahlas, aby ji slyšela, zatímco Kuroce poté už problém slyšet Sayu, nečiní. Otře si tvář od nenechavých, neposlušných slz.*
Saya: Já tě mám ráda, ale chci, abys byla schopná se otevřít i jiným lidem, já tu nebudu věčně a věř nebo ne ale lásku jsem znala. Víš, proč se snažím, abys měla i přátelé nebo se je aspoň pokusila hledat? Protože v tom je většinou hlavní síla a bez přátel člověk nakonec upadne v zapomnění a nikdo ani nebude vědět, že ta osoba žila. S tvým přístupem k životu se spálíš ještě hůř, než kdybys cítila bolest při ublížení od nějakého přítele nebo tak nějak. Pokud budeš chtít přijít, dveře tu otevřené máš vždycky. Mimochodem o té technice mi nic říkat nemusíš, já vím, jak jsi byla oživená, já sama tu techniku ovládám. Nebo teď neovládám nic. *Saya se pak otočí a zamíří si radši do kuchyně a vezme si skleničku s láhví červeného vína a jednu skleničku si nalije. Nemá na tohle nervy, prostě musí počkat až si Kuroka své myšlenky v hlavě trochu urovná. *
Kuroka: Není.. *Zavrtí hlavou, určitě je proti.* Protože jak víš.. My dvě rodina nejsme. Nemám rodinu. *Snaží se být nad věcí, ač mluvení o rodině ji bolí.* A... pokud nejsem loutka.. pak je to snad má věc.. Komu se otevřu, koho k sobě pustím. *Oponuje jí nadále.* Pověz mi.. Víš co je.. láska? Víš, že ten, kdo někoho miluje, i kdyby šlo o rodičovskou, nebo sourozeneckou... obvykle činí pro toho ke komu ji cítí.. spousty věcí.. Je pro něj důležitý.. Je pro něj důležité co ho trápí, co si přeje.. Už jsem ti řekla, že za matku jsi mi určitě nebyla, nemohla jsi... ani nemůžeš. Myslíš, že bych brala znovu někoho... jako sourozence?.. Kdyby ano.. Věděla bych kam tě řadit.. Ale já to nevěděla.. Děcko, které zemřelo a poté oživeno bylo nuceno násilím žít, ač obrané o všechno.. dokonce nejen o možnost umřít, ale i stárnutí.. Nastálo jen dítě, zaseknuté v tom být dítětem.. Nikdy předtím nezažilo lásku mimo rodinné příslušníky.. Natož k někomu, kdo není sourozencem.. A ty mé city stavíš na loutku.. *Otočí se k Saye zády. V tomhle věku už si uvědomuje, že k Saye cítila lásku, že si ji zamilovala. Však požádala ji, aby dala šanci a ona ji dala. Pustila ji k sobě a momentálně se cítí jen rozervaně, že ani neví co cítí krom ublíženosti, ztráty, smutku, prostě bolesti. Štěně se nyní v jejím držení cítí značně nejistě. Má silný dojem, že by mohla zapomenout na to, že ho drží a že není nezranitelným. Vykročí s těžkým srdcem, že přejde práh dveří a opustí ten dům jednou provždy. V emocích jistý guláš. Trápí ji, že zatímco ona ji akceptuje, zdá se jí, že Saya má problém ji akceptovat.*
Saya: I kdybys mě nenáviděla, budu mít dobré svědomí, protože to všechno dělám pro tvé dobro. *Poví Saya naprosto upřímně a vyrovnaně. *Měla bys své srdce otevřít, nesmíš být uzavřená, je to docela špatný nápad. To je jako bys řekla, že kvůli tomu že jsem samostatná, nemohu mít ráda nikoho ze své rodiny. „Ta holka je emočně úplně mimo.“ *Pomyslí si během toho a nespokojeně si povzdychne. *Nemáš mi, co vyčítat neprovedla jsem ti nic špatného, všechno s tebou myslím dobře. „Kdybych tak mohla použít Kotoamatsukami bylo by to vše jednodušší, prostě bych její psychiku spravila.“
Kuroka: *Zrovna tuhle odpověď nečekala, nebyla ani jednou z možností, které očekávala. Trochu zkoprněle se snaží pobrat význam toho, co jí je řečeno.* Matku?.. *Nechápavě se na Sayu podívá.* Za matku jsem tě určitě nepovažovala.. Brala jsem tě, jako.. kamarádku.. možná i něco víc, ač zařadit to zrovna nešlo.. Ač to už je jaksi pryč za těch pár let zde a s tím odstrčením, které jsi mi věnovala.. *Zavrtí nakonec hlavou.* Pro mne jsi byla osobou, která si získala mou důvěru, které na mě záleželo a na níž tak záleželo mě.. Jediná osoba, která pro mne byla to nejdůležitější. Což už je holt také pryč. *Pokrčí rameny. Všechno co Saye říká, je pravda.* Ač jméno se mi nyní už neodpáře. *Ušklíbne se.* A ani on.. *Poukáže na to štěně.* Ani trochu nezmění díru, která ve mě je. A ani mu to nedovolím, jen by to pak otvíralo další a větší.. *Zamumlá sklesle.* Osamostatnění.. *Uchechtne se nad tím. Ten výraz jí přijde jen jako jasný zabiják pout k tomu od čeho se má dotyčný, dotyčné osamostatnit. Což jen znamená, že si Saya až moc protiřečí z pohledu Kuroky.* Víš sama, jak dlouho jsem byla sama. *Dost ji to trápí. Blbě se jí s tím smiřuje a velmi těžko se to odpouští, velmi těžko se to přechází, jako kdyby na tom faktu nezáleželo.* Mno, můžeš si být jistá, že pokud by ze mě někdo loutku mít chtěl.. není před tím obrany. Protože tam nezáleží na tom co chce oběť, nedává se jí na výběr, nezáleží na její vůli o tu je obrána. *Vzpěčí se tomu, ač by toho Saye byla řekla nejradši mnohem víc, ale sama by se v tom akorát utopila a trpěla.* A vlastní názor jsem měla po celou, celičkou dobu.. Hodilo by se, kdybys se rozhodla, opravdu rozhodla.. Za co mě vlastně máš, co ode mne vlastně chceš. Protože jestli to, abych byla naprosto nezávislá na tobě, znamená to... už navždy tě opustit, už mi na tobě nebude vůbec nijak záležet, nebudeš pro mne nijak podstatná, jen další 'cizí' člověk, možná tak pouhá známost.. A ztratíš i možnost jakkoliv mi zasahovat do života a že ten budu žít jen v naprostém osamění.. A ne, pes na tom nemění nic. To je pouze pracovní síla navíc. A nebudu tak šťastná.. Budu na tom skoro naprosto stejně, jako předtím, než mi vnutil Suzuya život, nežs mne našla. Nemám zájem o další rány zde. *Dotkne se rukou v níž má svitek místa, kde má srdce.*
Saya: Takže pochopila jsi to opravdu blbě, jediné o čem jsem tě přesvědčovala, bylo to, abys mně nebrala jako matku, protože rodina nejsme a já nejsem připravená na to být někomu matkou. Spíše jsem doufala, že k sobě budeme přistupovat jako kamarádky nebo tak nějak a proto jsem se taky pokusila, aby ses osamostatnila. Hrozilo totiž, že budeš jen slepě následovat, co řeknu a co si budu přát. Chtěla jsem, abys žila svůj život a ne abys mě slepě následovala, měla jsem strach, aby z tebe nebyla obyčejná loutka. To vše jen protože tě mám ráda.
Kuroka: Proč ne? Řekni mi, proč bych neměla.. *Vyzve Sayu, ač je nucena se kvůli tomu zdržet a stále drží v objetí jedno štěně a v další ruce má ten svitek.* Pokud jsem správně vyrozuměla.. Od samého začátku pobytu zde, jsem pouhá spolubydlící, nic jiného. Od té chvíle, kdy jsme v Yugakure. *Čeká, zda jí Saya přesvědčí o opaku, nebo ne. Pozorně ji během toho sleduje a analyzuje každý její pohyb, intonaci hlasu, pach. Ano, uši má v pozoru, její celé tělo je v pozoru. Jaksi je tohle pro ni tak nějak důležité. Štěně držené v podpaží si mezitím zívne. Ještě je prckem, který zas tak pořádně nechápe dění v němž se ocitl, krom toho, že se děje zatím něco, co se ho netýká a rád by spal.*
Saya: Nechovej se takhle, nebuď tak odtažitá. *Upozorní Saya trochu hrubým tónem, nelíbí se jí jak se Kuroka chová. Nehodlá jí, ale moc řešit nehodlá si hrát na její mámu, nikdy se o rodičovství neprosila, dotáhla do Yugakure Sharingan? Dotáhla, takže ať jí dají taky trochu klidu a pokoje. Kuroku měla možná ráda, dokud se nezačala chovat takhle, ty její pubertální výlevy jí docela pěkně serou. *Tak si běž trénovat.
Kuroka: *Ohrne nos nad jejím určováním psa na nějaký druh.* Zaprvé nemyslím si, že by určování bylo takhle snadné škatulkování.. Prostě je to štěně. A za druhé, že tam mám původ neznamená, že jsem zasvěcená.. *Přimhouří ke konci oči. Nelíbí se jí, že je nucena zabředávat znovu tak moc k minulosti a navíc na tom nyní má část viny Saya.* Jednou jsi poznala příběh kdo tu byl kdysi. Tím to končí. Jsem Kuroka. *Připomene. Je dokonce možné, že zní nyní hrubě pod vlivem stáhnutí se do sebe, které to u ní zavinilo v zábraně minulosti projít ven.* Teď, když dovolíš.. Jdu zas pokračovat ve svém tréninku, pokud mi nic dalšího nepotřebuješ. *Netrpělivě očekává, že se jí toho uvolnění určitě dostane a bude tak zaručeně moct zas odběhnout. Přeci jen to byla jedna z věcí, kterou po ní kdysi jasně chtěla.*
Saya: *Saya se usměje, štěně jí podá a pak i svitek. Sice si toho ještě moc přečíst nestihla, ale během dělání kopie si něco zapamatovala. *Tohle bude tuším štěně druhu Akamaru? Moc se v tom nevyznám jen tak trošku. *Poví Saya s úsměvem a začne si Kuroku prohlížet. * Vidíš, jak jsi nám vyrostla, už je z tebe pěkná ženská. *Poví klidným tónem a zkousne si spodní ret. *
Kuroka: *Ano, stále se drží pohybu bez krytých chodidel, protože jí to tak plně vyhovuje. Ušklíbne se pro sebe, když se její tušení potvrdí. Nicméně tentokrát je ochotna přijmout. Navíc to má být ku pomoci v povolání. Je ochotna vytvořit si s tím psem vztah, ač jen čistě profesionální a ne citovou vazbu, jen pracovní. Prohlédne si to štěně ( odkaz » ). Nakonec pro něj natáhne ruce.* A svitek. *Řekne si i o ten, když už nastaví ruku potom ještě pro něj, jakmile drží štěně tou jednou, aniž by jí spadlo. Už jen pro to co Saya říkala, ví od koho to je.* Dík. *Odtuší ze slušnosti k Saye. Jméno ji ani tak nezajímá. Přeci jen by si mohl sám pozděj nějak začít říkat. Sám, protože jde o psa, samce.*
Saya: *Nakonec se tam Kuroka předci jen dostane i když Saye to pomalu lezlo na nervy, že musela volat jako idiot a to i venku aby se Kuroka vrátila domů. Ohledně toho že jí uslyší, si byla totiž jistá na 100%. Když je Kuroka už doma tak si jí Saya prohlédne a to poměrně pozorně a usměje se. *Tohle dorazilo od stopařů, prý vzhledem k tvé spřízněnosti s klanem Doragon tady dostáváš klanové štěně a svitek s klanovými technikami, nemusíš se bát, ví o tom jen ti nejvýše postavení. Mělo by ti to každopádně pomoct s tvým povoláním. *Sice to bylo původem od Suzuyi ale on si vždycky uměl najít kličky, aby se nakonec věci dostali tam, kam mají. *Každopádně štěně si pojmenuj a tak dále, a že tohle je tvoje poslední šance že pokud odmítneš i tohle tak už nic nedostaneš.
Kuroka: *Vůbec se nenachází doma. Nebere to téměř za svůj domov. Na začátku ano. Nicméně pozdější rozhodnutí Sayi a pár dalších indícií i s pubertou do níž se díky živosti dostala už, ji dostali z té závislosti na Saye a vázannosti na ní. Zrovna nedaleko zkoumá vůně, které jdou do okolí z obchodu, jenž je skoro na opačném konci vesnice. Snaží se odhadovat, kdy zrovna vítr vane v její prospěch a hádat z toho co cítí. Střihne ušima nad hlasem Sayi, který slabě zaslechne. Škubne i svým liščím ocáskem, když se nakonec rozhodne postavit, pokud volá Saya víckrát její jméno. Oblečena je v dlouhém bílém kimonu se znáčky po krajích, které ho tak lemují. ( odkaz » )* Ehm.. *Odkašle si, když dojde a je na dohled, zatímco už chvilku ví o tom, že tam je čerstvě psí pach a pár dalších, které jsou už méně čerstvé. Vzpomene si na to, jak si ji ne tak dávno, volal Yugakage k sobě do kanceláře a lehce se zamračí, když uvažuje o co jde tentokrát a v jakém smyslu.*
Saya: *Saye bylo domů posláno malé štěně a nějaký svitek s klanovými Jutsu. Údajně to má být pro Kuroku jako někoho s geny klanu Doragon. Má jí to pomáhat v jejím povolání stopařství. Saya si to vzala k sobě do pracovny, kam se zamkla a vytvořila si kopii toho svitku, během toho si to štěně nechala v klínu spát. Když skončila tak kopii svitku si dala do šuplíku a se štěnětem a svitkem co k němu byl přiložen, vyšla ven z pracovny, kterou za sebou zase zamkla. *Kuroko! Pojď sem! *Zavolá Saya. Oblečená je v ( odkaz » ). *
-+-: +-+
Takashi: *zašustí list knihy. Takashi otočil na další stránku knihy Práce s loutkami. Posledních pár dní u knih sedí hodně času. Zatím jen ohledně loutkářství. Na stole má připraveno něco o vědě a lékařství. Ty knihy letmo proběhl, aby se s nimi seznámil a jinak se věnuje loutkám. Už má připravený i nějaký materiál ve svitcích. Teď se ozve klepání na dveře. Zavře knihu a položí jí na rozložený svitek. Složí pečeť a kniha zmizí. Svitek pak sroluje a zvedne se. Než dojde ke dveřím, strčí si ho do pouzdra. Pomalu otevře dveře a nakoukne do nich.* Ano? *zeptá se nevrle.* Ale co je? Nemůžeš normálně pozdravit a otevřít dveře. *zatlačí do otevřených dveří a otevře je. Pak vstoupí. Takashi chytne rukojeť katany, kterou má na kříži.* Kdo ste? *zeptá se ho.* Tak to je vtipný, Takashi. Já jsem Shikaku. Tvůj učitel ohledně věci vědeckých a lékařských. Teď přestal dělat drsnou pózu a pojď. *řekne. Rozhlížel se po pokoji. Na chvíli utkvěl jeho zrak na knihách věd a lékařství na stole. Když se teď otočil a odchází z pokoje pronese ještě.* Těch knih se zbav. Budou ti k ničemu. *projde dveřmi. Takashi vyjde za ním a ani ho nenapadlo se jich zbavit. Zavře dveře a nechá se odvést z domu a dokonce i mimo klanovou čtvrť. Vede ho kamsi do vesnice. Vstoupí do jiné budovy a vede ho do jejích útrob. Složí pečeť, aby ho Takashi neviděl a odhalí ve zdi skrytý průchod. Projde a nechá možnost vejít Takashiho než za ním zavře. Pak schází po schodech hlouběji. Asi po dvou minutách se dostanou do podzemní místnosti. Takashi se rozhlíží. Všude je spousta stolů a na nich nejrůznější baňky, přístroje, vzorky a jiné prostředky pro bádání. Je tam i několik velkých skleněných nádob naplněných vodou.* Tak tohle je mole laboratoř. Zde provozují všechna kouzla. *sedne si na stůl a podívá se na něj.* Ty by si se prý chtěl stát vědcem a lékařem. Co tě k tomu vedlo? *Zeptá se Takashiho. Ten se ještě chvíli rozhlíží a pak se na něj podívá. Zamyslí se.* Upřímně ani nevím, chtěl jsem být ku prospěchu, kdyby se někdy mě, nebo Ramí něco stalo. Taky jsem se chtěl trochu šťourat v přírodních zákonech. Když pozoruji, co zvládl Suzuya, trochu mě to k tomu postrčilo. *odpoví. To že ho zaujalo hlavně to, co s nimi byl schopný Suzuya udělat ho fascinovalo. Úplně změnil jemu i Ramí identitu trvale. Dokázat to, asi by ho to bavilo. Určitě by dokázal vyřadit se na tom.* Hm. Zajímavé. *poškrábe se Shikaku na hlavě. Začneme tou vedou tedy. Lékaře si necháme na po tom. Pak se rozhodneš jak budeš preferovat svoje povolání oukej? *navrhne mu a Takashi přikývne.* Dobrá. Ty knížky co máš doma... Její teorie fajn, ale jinak jsou k ničemu. Nejvíc se naučíš praxí. Zatím můžeš být tady a dělat si co se ti zlíbí. Výhradním ti tu úsek a budeš mít k dispozici co budeš chtít. Ale nejlepší bude, když si zařídit vlastní laboratoř. V začátku ti mohu pomoci. Máš nějaké místo vyhlídlé? *zeptá se.* No, přemýšlel jsem nad tím. Že bych si ve svém pokoji udělal tajnou místnost za stěnou. Jenže na to nemám momentálně možnosti. *poví odhodlaně. Přeci jen s ním bude sdílet na začátku své práce, aby viděl, jak postupuje.* Jo to nezní špatně. Jak velkou by sis jí představoval? Budu muset projít plány prostor pod sídlem ale myslím, že ti teď mohu nabídnout pět metrů na pět. Není to moc, ale ani málo. Co říkáš? *Takashi přikývne.* Výborně. Tady máš nějaké prázdné svitky. A tady... *poví a začne na jeden stůl nosit různé pomůcky. Asi po deseti minutách má hotovo.* Tohle ti věnují do začátku. Jsou starší a doporučuji, si potom až budeš dělat velký objev.. *u toho se zasměje.* Aby sis pořídil nové. Hodí se, věř mi. Tahle laborka mě už něco stala. *Takashi přistoupí ke stolu a vše na něm zapečetí do svitků.* Fajn, jdeme. *poví Shikaku a zase vede Takashiho ven. Doprovodí ho zpět do pokoje. Takashi za nimi zavře a ukáže mu, kde by si představoval vchod. Spolu odsunou skříň, kterou Takashi zakrýval díru, kterou tam vysekal.* To si dělal katanou? *zeptá se ho.* Ne sekerou. *odpoví a pokrčí rameny. Shikaku se rozhlíží a nikde žádnou nevidí. Nadzdvihne obočí v dotazu. Takashi si sundá sako a vyhrne rukáv košile. Nechce si ji zničit jen tak. Pak se mu na předloktí vysune sekera. Přižene se na něj menší naval zuřivosti a chytne se druhou rukou z spánek. Sekeru zase zasune. Shikaku ho chvíli pozoruje, ale pak se otočí ke stěně. Podřepne si a položí ruce na zem.* Doton: Chidookaku. *Před ním se začne zasouvat stěna o rozměrech metr a půl na šířku a dva metry na výšku do země. Hned za ní se přesně na středu vytvoří plocha o rozměrech pět na pět metrů.* Tak, to máš do začátků. Ještě... *znova položí dlaně na zem a na čtyřech místech vyjedou ze země sloupy o rozměrech třicet na třicet a podepřou tak strop.* To by bylo. Zařiď si sem nějaký nábytek a bádej. Když stiskneš tyhle dvě pečetě, a položky sem ruku... *předvede a ze strany se vysune stěna, která místnost uzavře. Není potom žádná známka toho, že za zdí něco je.* Zavřít otevřít.. jasné? *s těmi slovy se rozloučí a odejde. Takashi kývne. Složí tak ty dvě pečetě a přiloží ruku do stejného místa a dveře se zase otevřou. Dokonce zmizela i díra, kterou vysekával. Vejde dovnitř a chvíli se rozkoukavá. Není tam moc světla a tak tam přesune několik stojanu se svíčkami a rozsvítí je. Vytáhne svitek a odpečetí​ si tam v jednom z rohů veškeré dřevo, které nasbíral na misi. Vyjde zase ven a dveře zavře.* Potřebuju nářadí. *řekne si. Zkontroluje svůj stav peněz a vydá se do vesnice na nákupy, aby si sehnal nějaké nářadí.*
---: ---
Takashi: *zaznamenal, že služebník ještě něco řekl. Chvilku nad tím přemýšlel a snažil si pořádně vybavit, o co vlastně šlo. Nakonec to nechal. Rozhodl se, že nechá Ramí čas to vstřebat. "Třeba už spí." Pomyslí si. Loktem zabere za kliku a zadkem šťouchne do dveří, aby je otevřel. V pokoji mu svítí pár svíček. Zavře dveře a rozhlíží se. "Že by takhle vypadalo vězení?" Zeptá se sám sebe. To že jsou pokoje v zemi věděl. Tohle mu přišlo dost zajímavé. V pokoji stala postel. I stěny skříň s nějakým věcma. Vedle dveří stůl a u něj židle. Vedle postele noční stolky a na nich svíčky. Co mu asi tady chybí, je koberec. Možná lustr by si sem spíš dál s více svíčkami, než jsou jen všude po pokoji. Možná by to viděl na nějakou lampu. Nechá to prozatím tak jak to je. Čas na změnu ještě přijde. Teď jen projde po pokoji a zajasina svíčky rozeseté v něm, krom těch na nočních stolcích. Postupně ze sebe shazuje svoje staré hadry dokud není v trenkách. Zaleze do postel a oblečení nechává ležet tam, kde mu odpadlo. Sfoukne svíčky u postele a převalí se na záda. Čeká ho dlouhá noc se sny, ve kterých poletuje obličej jeho matky, která ho obviňuje z její smrti.*
Ramie: *Upřímně doufá, že tohle bylo naposledy co byla tak rychle odbyta. Očekávala, že jí sám osobně ten pokoj ukáže, když už si zajistil, že ji tam sám dovedl. Otevře proto své dveře, nerozhlíží se, pouze najde postel a okamžitě si do ní podrážděně zaleze. I kdyby nakrásně Takashi klepal., odpovědi se mu nedostane, jelikož je k tomu Ramie prostě hluchá. Ne že by ztratila sluch.*
Ten Dokusei (NPC): *Vede dceru podzemní chodbou, která nemá odbočky a po jejích stranách jsou jen dvoje dveře. Jedny do pokoje Ramie, druhé jsou do pokoje Takashiho a ty na slepém konci chodby jsou zase Tenovy. Nepočítaje jednoho shinobi, který tam plní jistou hlídku pokoje. Pracují tam na směny různí členové klanu. U dveří pokoje vůdce je jeden, před sestupem do podzemních prostor jsou další dva. Ten cestou rozsvěcí pochodně. Zastaví u dveří pokojů po stranách.* Tenhle je tvůj, doufám, že se ti bude zamlouvat.. Kdykoliv si můžeš zažádat změny a ten vedle po mé další ruce, ten je pro tvého kamaráda Takashiho. *Domluví, rozsvítí pochodne u dveří obou pokojů.* Teď, když mne omluvíš, musím ještě něco dořešit a tak. Uvidíme se zas později. *Loučí se, když odchází. Cestou zhasne všechny pochodně, které jsou mezi částí s dveřmi pokojů dětí a poslední pochodní u schodů zas do přízemí. Je fakt, že Takashi na něj už nemá šanci narazit ten den.*
NPC: *Úspěšně dokončí svou prozatimní práci, než se může vydat na cestu dát opět do pořádku kancelář Tena.* Jen ještě, sepiš si mezitím, jaké změny s pokojem budeš žádat a seznam věcí co bys chtěl pořídit, bude-li to v moci vůdce klanu, co schválí, bude zařízeno. Ráno tě přijdu vyzvednout na snídani, abys věděl, kde to hledat.. Takže mi během té příležitosti můžeš rovnou odevzdat i ten výpis. *Zahltí Takashiho dalšími činnostmi, než se konečně odebírá sám pryč. Ono na chodbách se svítí zapálenými pochodněmi. Tenova návštěva a odchod tak mají stále trvající důkaz. Při svém odchodu služebník poslední pochodeň u schodů, zhasne. Zůstávají hořet jen ty po stranách dveří pokojů dětí. V pokoji má Ten určitě postel se vším všudy, skříně, nějaký nahrubo vybraný šatník a drobné věci.*
Takashi: *snaží se trochu uklidnit. Neví proč viděl to co viděl, a doufá že už neuvidí. Doprovod dorazí o chvíli později. Ruku přes ramena skoro ani nevnímá. Jen kráčí, než opustí hřbitov. V hlavě si to stále přehrává, nemůže si pomoct. Ani netuší, jak dlouho jim zabralo vrátit se zpět do sídla. Procházejí teď do sklepních prostor a vede ho do jeho pokoje.* Děkuji ti. *řekne a zastaví se s pohledem na dveře od svého pokoje. Rozhlédne se chodbou. Jenže všechno je tak stejné, že mu bude asi trvat, než se naučí cestu do svého pokoje. Otočí se a kouká na další dveře.* Takže tam má pokoj Ramí. *položí si sám sobě otázku a rovnou odpověď. Jim trvala cesta na hřbitov, vyřízení to tam a cesta zpět určitě déle, než si oni mohli povídat. Přejde k nim a natáhne ruku aby zaklepal. Nakonec se ale zarazí s rukou kousek před dvěma. "Když zaklepu a otevře, tak asi dobrý. Co když ale zaklepu a neotevře? Buďto tam ještě není a nebo nebude chtít otevřít." Proletí mu hlavou s rukou stále nataženou ke dveřím. Nakonec tu ruku stáhne a couvne. Opře se o dveře svého pokoje a neví co dál. Neřeší, jestli tam jeho doprovází stále je nebo ne. Tak se opírá o dveře a kouká na dveře jejího pokoje.*
Ramie: *Uleví se jí, když v tom nešťourá. Mile ji překvapí, že chválí její vzhled, když prochází dveřmi, rozpačitě hledí na schody před sebou. Cestou určitě kouká po věcech kolem, zatímco jde za Tenem. "Nezvyk.. Všude potkávat takové, jako jsem já.. Být mezi nimi... Být i nebýt jedinečná.. V Otogakure jsem byla velmi jedinečná.. Krom mé matky tam nikdo další takový nebyl.. Přesto ač s hadími aspekty tu jsem vlastně jednou z mnoha a tedy nic zvláštního.. stejně jsem pro změnu někým důležitým... " porovnává to. Ta jedinečnost z Otogakure jí dost shází, ač tam zase stejně jinak byla zcela nikým... Když nepočítá svou matku, která dbala i na to, aby se vyhla čemukoliv co by poškodilo její vzhled a s tím kvalitu všeho. Nicméně zde má k hadům blíž. Je zde v místě, kde se jí dostalo přiblížení k hadům přímo od toho, kdo má na svědomí existenci všech Dokusei. Jen zvyknout si na to čím by pro ni měl být Ten, bude pro ni problematické. "Ale.. Dovolil mi.. nechal na mne.. Jak ho budu brát.." aspoň nemá svázané ruce v tomhle. Postupně shází po schodišti do patra v podzemí, kde si už všímá, že krom schodiště co je ze dřeva, tak jsou stěny kamenné. "Nejsem ve své kůži.. jinak bych dnešek brala mnohem lépe.." zabrblá si pro sebe.*
Ten Dokusei (NPC): *Přesně tohle očekával, že bude bude odbyt svou dcerou.* Dobrá. *Povzdechne si a tváří se trochu nešťastně.* Pak tě aspoň zavedu do tvého pokoje. Od zítřka už pro tebe bude chodit jediná z dvou osob, kterým jsem ochoten tě svěřit do rukou. První je Suzu-ue. Počítám s tím, že už jsi určitě byla v jeho péči, vzhledem k těm očím a jazyku.. A poté muž, kterého ti určuji. S8m se ti pak i představí. *Vstane a vyráží ke dveřím.* Suzu-ue odvedl překrásnou práci, jako vždy. *Usměje se i skrz to, jak je nešťastný z toho, jak to setkání dopadlo, i když to chápe. Přeci jen ani ona, ani Takashi nejsou už příliš nízkého věku, aby to byli schopni snést lépe, a ani dost vyspělými.* Vypadáš nádherně.. *Ve dveřích se zastaví a nechá ji projít, než zase zavře. Teď tam není při ruce nikdo, kdo by jim otvíral.*
NPC: *Nechá kluka vyběhnout ven, zatímco domlouvá zbytek věcí nutných k dořešení. Domluví vše potřebné k poslednímu rozloučení, kdy se bude moci Takashi rozloučit se svou matkou naposledy, naposledy ji vidět, ale tentokrát s ošetřeným tělem v čistém a nepoškozeném šatu. To, aby to nedopadlo nutně stejně, jako nyní. Do rakve by se směl podívat jen on, nikdo jiný. Náhrobek prázdný, ale bude. Určí velmi trvanlivý materiál, který se jen tak nerozpadne a rakev opravdu pohodlnou. Tělu matky Takashiho se ode dneška dostane veškeré péče na poslední rozloučení, než bude pohřbena. Víceméně by mohl být Takashi zavolán na rozloučení a samotné pohřbení hned následující den, buď brzy z rána, nebo pozdě večer.* Tak, zbývá pokoj. Zítra pro vás dojdu buď brzy z rána, kdy teprv budou místní vstávat, nebo s nocí, až bude většina obyvatel spát. *Informuje Takashiho, jen co vyjde ven a nalezne ho.* Pojďte. *Vyzve ho, kdyho zkusí podpořit pomocí, že ho vezme jednou rukou kolem ramen, ač je Takashi oproti němu dost menší. Ať už se nechá nebo ne, pokud Takashi vyrazí, kdyby se nechal chytit a dostat trochu té útěchy v doteku, s opuštěním hřbitova to gesto ztratí. Služebník zas přejde plně do své práce, kdy je vhodnější necpat se jen tak, kam nemá. Vede Takashiho zpět do sídla vůdce klanu Dokusei, aby ho zavedl do podzemní části, kde bude mít pokoj naproti Ramí.*
Takashi: *převezme si od něj věci, o které požádal. Náhrdelník si schová do kapsy a katanu zasune k boku. Zamyslí se nad jeho otázkou. Nikdy nad něčím takovým neuvažoval. Jak by měla vypadat rakev nebo oblečení pro mrtvého.* Tak oblečení nějaké pěkné. Třeba červené kimono. A rakev.. nevím. Něco pohodlného. Vy se vyznáte lépe, tak něco vyberte. *poví Takashi. Rád by byl uz pryč. Pohled na matku v tom stavu jakém tam je a s výrazem, jakým na něj kouká. Začíná ho to děsit. Už v tom nevidí úsměv. Vidí v něm obvinění. Jako kdyby mu chtěla dát najevo, že ho obviňuje ze svojí smrti. Je to tak nějak pravda. Kdyby tam nešel, nesla by tam taky. Ale zase by tam zemřela Ramí. Má pocit, jako by se její oči pohnuli k jeho očím. Začíná se tak trochu třást. Vidí, jak se ji úsměv protahuje až do zákeřného šklebu. Netuší, že si s ním jen hraje jeho mozek, a že je jeho matka prostě mrtvá. To co vidí, jsou jen představy. Sice děsivé, ale představy. Otočí se a vyběhne ven. Zastaví se až u vchodu na hřbitov. Netuší jak, ale v ruce drží vytaženou její katanu. Rozhlédne se a rychle jí zasune. Čeká tam na služebníka, aby ho odvedl pryč.*
Ramie: *Víceméně nestíhá plně sledovat témata svého otce, jak má tendenci ráz naráz, přeskakovat z jednoho najednou zask něčemu jinému, ač to s tím nějak souvisí. Upije kakaa pro uklidnění. Uvažuje nad tím, co má být muž, kterého jí to otec chce přidělit, zač. Přeci jen je holka, ne kluk. "Snad nebude vlezlej.." zadoufá.* Takashi? EH.. *Špatně se jí honem vzpomíná, kdo to má být, než si vzpomene, že je to změněný Matei. Tedy, než si to opět spojí.* Jo... Takashi.. Tak.. Přátelé. Ač má problém se sebeovládáním, byl ochoten i schopen semnou zahrát hru, která ho dost zkoušela.. A potom u přízraku.. *Vzpomene si moc dobře na to, že právě díky němu tam vlastně měla zemřít, ale stejně se bude držet toho, co říkala i v nemocnici.* Zachránil mne. *Víc nezmíní. Uvědomuje si, že má před sebou mnohem zkušenějšího, ač zatím dost vykolejeného muže s ohledem na situaci mezi ní a jím samým. Těžko by se nedostal k něčemu dalšímu, kdyby to rozváděla. Odloží kakao.* Takže se mohu nyní odebrat do pokoje a pokračovat můžeme jindy? *Celkem by to uvítala.*
Ten Dokusei (NPC): *Přiloží si prsty nad rty. "To vážně?.. To to pak možná bude horší, než jsem předpokládal..." usoudí.* Pak tě může uklidnit to, že co se týká oslovování.. Nechám to plně na tobě. Můžeš mne oslovovat klidně i jménem.. Budu respektovat i to, když se rozhodneš ke mě chovat jen čistě formálně, jako k vůdci klanu, jehož jsi součástí. *"I když bych byl mnohem radši, kdyby jsme byli na úrovni rodiny... ne cizinců.." tak trochu po tom touží, až ho to samotného překvapuje.* Nemám žádnou ženu, aby tu byl někdo další.. Toho problému jsme oba momentálně ušetřeni. Bylo by to nejspíš vážné klišé.. Pro tebe a nejspíš i pro ni, což by z toho činilo problém i pro mne. *Odloží hrnek na stůl, když ho má prázdný.* Jak.. Jak jste žili? A nebo ne.. Můžeme to nechat klidně i na později.. Dobu.. Kdy mi můžeš povyprávět o době, kterou jsem s tebou prošvihl.. Rád bych to však začal napravovat. A poskytnu ti vše potřebné v rámci mých vlastních možností, přeci jen nejsem zrovna všemocný.. A žel, jsem vůdce klanu.. Takže nebudu mít zas tak moc času pro tebe.. Poskytnu ti však určitě zkušeného muže, který ti bude k ruce. Bude ti služebníkem, ochráncem a zároveň učitelem do budoucí role vůdce klanu.. Pokud jednou nepřijdeš s rozhodnutím, že se svého nároku vzdáváš a ... tím by to končilo. *Samozřejmě z poslední varianty, ač je ochoten ji respektovat, by nadšený vůbec nebyl. Hodně by ho to zasáhlo.* Čím je pro tebe Takashi-kun?
NPC: *Jakmile je tělo odpečetěné, dá služebník rukou znamení, aby pohřebák posečkal. Začne s procházením všeho co tam je. Veškerý majetek, co se týká dokumentů, pokud najde shinobi čelenku, i tu šikovně vezme, aniž by si jí pohřebák vůbec všiml. Schová ty věci u sebe ve vestě, načež odendá věci o něž požádal Takashi, které jsou povolené. S jistou úctou k těm věcem je předá klukovi, než dovolí pohřebáku, aby se vrhnul do své práce.* Ještě otázka, nějaké požadavkyy na části pohřebních věcí.. rakev.. oblečení..? *Obrátí se služebník na Takashiho.*
Oprava: *kráčí za chlapcem ze sídla skrz jejich část vesnice. Snaží se rychle si to všechno prohlédnou a zapamatovat cestu. Vede ho ke hřbitovu a nerad by tam cestou někdy příště bloudil. S nehadími prvky budí asi pozornost. Všichni tu nějakou část hada mají. Nechá se dopravit až do pohřebního ústavu, kde na ně už někdo čeká. Jen ho jeho poznámka o civilovi docela popudí, ale když mu stiskne rameno tak mlci. Nezbývá mu nic jiného, než pokračovat. Někdo se s tím dál práci to zařídit tak to nenechá zahodit. Jde za ním do místnosti a položí na stůl svitek. Rozloží ho stiskne pečeť. Na stole se objeví mrtvé tělo jeho matky. Tělo má v sobě několik děr od techniky, kterou jí přízrak zabil, když nechal ze sloupu do ní nabodat kamene bodce. Některé jí dokonce stále trčí z těla. Je natočená obličejem k němu. Oči má otevřené a ve tváři má stále úsměv. Ten úsměv, který se mu vypálil do mozku jako z cejchovačky. Vezme si svitek a zase o krok ustoupí.* Chtěl bych jen její náhrdelník , co má na krku odkaz » a její katanu pokud by to bylo možné? *Zeptá se a koukne na katanu, která leží vedle jejího těla. odkaz » (pokud to půjde takto, strhnout peníze za katanu a přidat jí do vybavení jako Katana po matce.) požádá ho tak, jako předtím Suzuyu a Tena.*
Takashi: *kráčí za chlapcem ze sídla skrz jejich část vesnice. Snaží se rychle si to všechno prohlédnou a zapamatovat cestu. Vede ho ke hřbitovu a nerad by tam cestou někdy příště bloudil. S nehadími prvky budí asi pozornost. Všichni tu nějakou část hada mají. Nechá se dopravit až do pohřebního ústavu, kde na ně už někdo čeká. Jen ho jeho poznámka o civilovi docela popudí.* Nebyla civil. Jen byla neopatrná. *ten muž se mu už nelíbí a to ho vidí pár vteřin. Nezbývá mu ale nic jiného, než pokračovat. Někdo se s tím dál práci to zařídit tak to nenechá zahodit. Jde za ním do místnosti a položí na stůl svitek. Rozloží ho stiskne pečeť. Na stole se objeví mrtvé tělo jeho matky. Tělo má v sobě několik děr od techniky, kterou jí přízrak zabil, když nechal ze sloupu do ní nabodat kamene bodce. Některé jí dokonce stále trčí z těla. Je natočená obličejem k němu. Oči má otevřené a ve tváři má stále úsměv. Ten úsměv, který se mu vypálil do mozku jako z cejchovačky. Vezme si svitek a zase o krok ustoupí.* Chtěl bych jen její náhrdelník na památku, co má na krku odkaz » a její katanu pokud by to bylo možné? *Zeptá se a koukne na katanu, která leží vedle jejího těla. odkaz » (pokud to půjde takto, strhnout peníze za katanu a přidat jí do vybavení jako Katana po matce.) požádá ho tak, jako předtím Suzuyu a Tena.*
Ramie: *Po odchodu Takashiho zcela osaměla s cizím mužem. Vidí dobře všechno co s ním měla společného, než došlo na změnu tváře Suzuyou. Už jen tenhle bod potvrzuje z jejího hlediska, jejich příbuznost. Neznamená to ,že by se jí ten fakt přijímal nějak snadněji. Přisune hrnek pro doplnění kakaem, když nabízí. Aspoň se má čím zaměstnat, když může mít v rukou plný hrnek.* Pouze matka. A nikdy pro mne nic jako otec neexistovalo, jestli mohu předejít rovnou nějaké další otázce, což znamená nikdy se na to téma ani nemluvilo, žádná fotka, nic. *Po prvních slovech chtěla dál mlčet, ale přišlo jí trapné nechat se odpovídat pak dál a dál zase stejnou odpovědí a zabřednout do toho ještě víc. Zkoumavě se na něj nakonec zahledí, pozorujíc, jak to celé nese on, zda v tom najde pro sebe aspoň nějakou podporu, nebo ne.*
Ten Dokusei (NPC): *Vyprovodí pohledem Takashiho i s jedním svým důvěryhodným člověkem, který s ním zařídí vše ostatní potřebné.* Takže.. *Nalije si ještě stále víc než dost teplý čaj do svého hrnku. Než se napije, nabídne dolití Ramii, samozřejmě jejího kakaa. Pokud svolí, dolije, když bude namítat, odloží.* Je mi jasné, že budete potřebovat čas.. A kdo ví, zda mne někdy vůbec začneš brát za otce.. Hodně jsem toho promeškal.. Jsem ti určitě naprosto cizím mužem.. *Povzdechne si. Je rád, že přeci jen měl tu možnost, když už učinil blbost a zajistil si dceru, kdy to vůbec nemělo být, že se k ní nakonec přeci jen dostal a má možnost aspoň nějaký čas s ní tak strávit. Nechce se jí však do života cpát násilím. Pro ni je naprostým cizincem.* Je v tvém životě někdo, kdo ti otcem byl či dokonce je? *Optá se nakonec s velkou nervozitou, hledíc do hrnku s čajem.*
NPC: *Služebník vede Takashiho ven ze sídla.* První pohřeb. *Odtuší suše, zatímco přechází most a skrz něj místem klanu Dokusei, kolem domů jeho méně důležitých členů, ven ke hřbitovu. Cestou minou zřejmě i místo, odkud je velmi dobře viditelná vysoká budova nacházející se v centru Yugakure. Centrum obrany i válečných dob. Hřbitov má klasické náhrobky a je kolem obrostlý mnoha stromy, které ho tak zároveň kryjí zvenší, aby tak moc netrápil, kdyby byl příliš viditelný (souzeno dle obrázku). Dojde k budově, kde se řeší přebírání mrtvých těl a další smuteční domluvy, než je vše připraveno k pohřbu. Čeká tam na ně speciálně člen klanu Dokusei, který se zde věnuje převážně členům svého klanu a stačí na to jen on sám.* Takže? *Kývne hlavou pohřebák ke služebníkovi ze sídla vůdce klanu. Kluka vedle něj si příliš nevšímá.* Pohřeb pro cizince neznámého původu, zřejmě civilista. *Položí varovně ruku na rameno Takashiho.* Můžeme začít. *Pobídne rukou Takashiho před sebe ke stolu, kde má odložit mrtvé tělo. Vše se to odehrává za předpokladu, že za ním Takashi celou cestu šel. Pokud ne, tak se někde zasekli a k těm událostem u pohřebního centra nedošlo.*
Takashi: *má jen vyvalené oči. Přijde mu, že je s ním rychle hotov. Představa ale, že už teď musí odejít a nechat Ramí bez podpory mu je trochu proti srsti. Hlavně jeho rozvrh naplánoval tak, jako by se snažil ho od ní držet co nejdál. Nejdřív se ho ptal na to, jak je rozhodnutý s ní trávit čas, pro její ochranu. Teď to vypadá, že jeho trénink na zlepšení schopnosti půjde taky stranou, stejně jako čas, který by chtěl trávit s ní. Ví ale, že nemá šanci odporovat. Vstane a chystá se jít za chlapcem. Zastaví ho ale Ramí, která ho obejme.* Slibuji, že najdu co nejvíc možnosti, jak se dostat k tobě a být s tebou. *pošeptá jí do ucha. Pak vyjde za chlapcem. Ve dveřích se ještě otočí a koukne na Tena.* Děkuji Vám, strýci. *pak vyjde a nechá chlapce, aby za ním zavřel a vedl ho tam, kam má?* Kam tedy nyní jdeme? *zeptá se ho.*
Ramie: *Určitě si nemohla nevšímat toho, jak je víc než dost dávána stranou. Všechny důvody, kdy tomu tak bylo, jsou však správné. Minimálně jim rozumí a až má strach z toho, kdy se jí začne Ten Dokusei, věnovat. Vítá dosavadní ignoraci, ač z jiného hlediska by ji to uráželo. Možná stane-li se to o dost později. "Hej?! Počkat, co.. cože? To už nyní? Není to příliš brzo?!" reaguje na výzvu Tena k Takashiho odchodu. Nic však nepoví. Možná tak její zaskočený výraz a sledování kamaráda. Přeci jen pamatuje si, že i v Otogakure bylo lepší nepříjemné věci řešit s vlivnými lidmi bez dalších očí a ne všem na očích, tak by se potázala s jistějšími potížemi. I na rušení týmu s Yazanem se propracovala na setkání s vůdcem vesnice osobně, bez přítomnosti dalšího člena jímž byl sám Yazan či velitelky.* Tak.. Drž se, jo? *Pokusí se aspoň povzbudit trochu Takashiho, kterého čeká začátek loučení se s někým, kdo mu je drahou osobou. Dokonce ho pro tohle i pevně obejme, než ho pustí, aby mohl odejít.* A.. Dík. *Hlesne mu tiše do ucha, než se zas vzdálí.*
Ten Dokusei (NPC): *Poklepe si trošku po bradě pod dolním rtem.* Takže zatím akorát partner na mise a pomocník mimo ně když se naskytne potřebná příležitost.. Jinak budeš zabraný do výuky ohledně studií, která potřebuješ na ta dvě povolání.. *Mumlá si chvíli, ač ho mohou i tak slyšet, protože přemýšlí nahlas.* Takashi-kun, dostaneš osobního učitele, který tě bude schopen připravit přesně na tahle povolání. Někdo v našem klanu se na to už určitě najde. Možná bude dost přísný a vyžadovat po tobě věnovat se tomu, abys si mnohé zapamatoval zpaměti.. Hlavně teorii, než přejdeš na praxy.. Ale bude ti to ku prospěchu. Knihy, materiál, prostory, ti budou zajištěny. Jen na vědecké pokusy budeš muset na jiné místo, aby se ti pak něco nezvrhlo a nestálo to klan jeho vedení. Můžeš se o nějakém výzkumném zařízení ve vesnici, optat později Suzu-ue. S Ramií nebudeš mít zřejmě tolik času pobývat, když se vezme v potaz tohle všechno. Takže jí bude zapotřebí zařídit vhodnou společnost.. *Ke konci zas přemýšlí nahlas, jinak by mluvil přímo k Ramii.* V týmu budete mít schopného velitele, i když byb ylo lepší, kdyby už od začátku byla velitelem Ramie, aby tak měla už předem získávatelné zkušenosti do doby, než skončí na mém místě.. *Povzdechne si.* Uvidím ještě, jak se rozhodne o tom vašem týmu. Přeci jen je to věc do níž má co mluvit Suzu-ue. Takže Takashi-kun nyní určitě může vyrazit. Pokoj ti určitě bude ukázán. *Poukáže na mladého shinobiho, který je zde jako služebník k ruce.* Hlavně ti ukáže i místo, kde se nachází pokoj Ramie. Je to pod zemí, takže prostor je víceméně ve skalní stěně. Podlaha, stěny i strop tam je skalní podloží. Ač tu i v přízemí je podlaha dřevěná a stejně tak i stěny a další vymoženosti... Jsou tu i horké koupele.. No.. Myslím že už je na čase, abys pořešil všechno co sis domluvil a náš člověk ti bude jistě k ruce. *Vyprovází je, zůstávajíc dál u stolku. Dosud dceru nechával stranou, bude si s ní potřebovat promluvit, ale ví z toho oče ho kluk žádal, že ten má nyní v sobě jistý smutek, něco co potřebuje dořešit. Proto s tím tak spěchal a nyní ho vyprovází.*
Takashi: *posadí se. Je už skoro v koncích. Tolik informací ohledně všeho možného a teď ještě jak to vidí on se svým životem vůči Ramí. "Sakra je mi 10. Jak to mám vědět." Honí se mu hlavou. Přesto už o tom přemýšlel. Určitě ji slíbil, že jí pomůže zesílit. Ale teďka jak moc se tomu chce vlastně věnovat. Bude mít k tomu všemu vůbec čas na to. Co když bude potřebovat on sám zesílit. A kdo z nich dvou je vlastně silnější? Kdo bude potřebovat pomoct.* Rozhodně jsem pro, že Ramí pomůžu. Slíbil jsem jí, že ji pomůžu zesílit. Ale nevím, kdo z nás dvou je teď silnější. Kdo by potřeboval pomoct spíš. To si budeme muset taky nejspíš ujasnit. Co se týká budoucího výběru, chtěl bych se zaobírat asi vědeckou dráhou. Možná i lékařskou. To ještě nevím. Ale pokud to bude možné a v budoucnu toho budu schopný, budu chtít Ramí ochraňovat. *tak nějak to cítí jako svoji povinnost, vůči ní a jejímu otci. Teda, jeho strýci. Na to si také bude muset zvyknout.* Děkuji strýci. Určitě nebudu nikdy apelovat na to, abyste mi nahrazoval rodiče. Ty sem měl. Teď už mám jen jednoho strýce. *"A Vás." dodá v hlavě. Stále se nespokojil s možností, že je jeho strýc, bratr jeho otce, po smrti. Na to byl až moc talentovaný, aby ho dostal jeho otec i s kumpány.*
Ramie: *Neví co nyní odpovědět. Tuší dle Suzuyových slov, že ji budou čekat hlavně přípravy na to, aby byla jednou hodna nastoupit na post vůdce klanu. Ale přitom má ráda nevázannost, nezávaznost a hry. Přemýšlí nad tím opravdu dost. Nemá však zatím stále odpověď a to i kvůli tomu, že stále je toho hodně s čím si neví rady. Navíc je chvilku zas bez Takashiho vedle sebe. Je tak nervózní, že už se do koláčku znovu nepouští. Natáhne se však po kakau.* Je toho moc na rychlo... Ani netuším.. Co budu moci vykonávat, když mám být jednou na místě vůdce.. *Zamumlá tiše.*
Ten Dokusei (NPC): Klidně se ještě usaď. *Vyzve Takashiho.* Takže, nyní ještě máme zapotřebí vaši výchovu a zlepšování se. Bude dost záležet na tom, pro jakou cestu se rozhodnete co se týká budoucích povolání. Určím vám oboum totiž dle toho osobní učitele. Určitě budete v jednom společném týmu a na mise tak budete mít podle situace zřejmě jen jednu schopnější osobu, ale bude záležet od vašeho momentálního výběru. A hlavně pro Rami-chan bude zapotřebí, aby byl její učitel zároveň i ochráncem. Do doby než to místo získá někdo jiný, pokud bys chtěl v budoucnu ty sám, ale jste ještě děti, takže nevím nakolik jsi odhodlán k tak závažnému činu. Tuším hodláš Ramii podporovat trochu jinak, než podřídit tomu velkou část svého života. *Potřebuje vědět, na čem si stojí momentálně v tomhle. Podle toho se budou ubírat další věci.* Je to z toho důvodu, že jako vůdce klanu mám hodně povinností vůči klanu a tak se vám osobně nemohu věnovat příliš. A nemám ani manželku, aby tak činila za mne. Takashi, pro tebe mohu být jako tvůj strýc, to by ti mohlo dopomoci s tím, jak mne oslovovat. Jsi v mém opatrovnictví, ale nenahrazuji ti tvé rodiče.
Takashi: *zase pomalu uklidňuje. Nakonec se ale uklidní a je rád, že to dopadlo dobře.* Chtěl bych jen její katanu a náhrdelník. Nic z toho nemá žádné iniciály ani fotky. *odvětí. Prohlédne si více chlapce, který je přivedl ke kanceláří a kterého teď vzal Ten dovnitř. Jestli mu Ten důvěřuje, on nemá důvod, mu nedůvěřovat. Vezme si zase svitek a uklidí ho do pouzdra. Pak vstane a přejde blíž k Tenovi. Dívá se mu do očí a pak stiskne jeho nabízenou ruku.* Ano. To zní dobře. Budu Vám velmi vděčný. *poví a zase ruku pustí. Ještě mi v ní chvilkami sem tam cukne. Nakonec tam ale už jen stojí. Netuší co bude dál. Jestli je odvedou do pokojů, nebo jestli se bude ještě něco probírat nebo jestli si tam nechá jen Ramí a tenhle kluk ho odvede samotného.*
Ramie: *Poskytuje mu aspoň tu trochu podpory co může, aniž by se dopustila toho, že by mu dala přílišný pocit slabosti na nějž by mohl reagovat jako na problém. Překvapuje ji ta pozornost a starost otce, která se tak liší od jednání vedení v Otogakure. Navíc s Takashim, ač není ani z části hadem, jedná víc než slušně. Jí osobně se však tahle situace nijak příliš citově nedotýká. Aspoň ne ohledně smutku ze ztráty ženy, jež je matkou Takashiho. Pro nic příliš neznamenala. Však s ní přišla do nějakého kontaktu až skrz to, když se jim vecpala do jejich výletu, kdy však potom u oltáře ta žena učinila závažně špatné rozhodnutí. Ramie neměla prostor starat se o ni, když měla plno práce s pokusem zajistit přežití tehdy právě svému kamarádu, jejímu synovi. Soucítí však právě s Takashim. Odložila kvůli tomu i ten zbytek koláčku, kterého se stěží dotkla.* Vidíš? Určitě jsi zde vítán.. *Zamumlá nakonec měkce, pamatujíc na jeho počáteční nedůvěru v nemocnici na začátku jejich ubytování v Yugakure, zda ho vůbec její otec přijme.*
Ten Dokusei (NPC): *Dochází mu, že první bude na místě pořešení nejdůležitějšího a nechat je trochu uvyknout, pak teprv nějaké sbližování se s dcerou. Mlčky čeká, pozoruje a hodnotí. Přátelskost z jeho držení těla, ani tváře, nezmizela. Potěší ho, jak k tomu Takashi přistupuje, ač nejvíc asi ten konec, i když vidí na něm, jak to v něm rozjitřilo hodně citů. Uctivě jen zlehka pohne hlavou v náznaku souhlasu a ukáže, aby se znovu usadil.* A bude ti vyhověno. Sjednáme to se vší úctou a respektem, jako kdyby šlo o jednoho z nás. Budeš se s ní moct rozloučit, jak se patří a nemusíš si věci brát hned, jen ji odpečetíš a o zbytek se postaráme. Věci ti budou všechny předány, výjimku budou tvořit věci s fotkami a iniciálami. Obřad by byl dostupný jen těm které určíš, ale určitě se o něj budou starat mnou určení jedinci, kteří mají mou plnou důvěru. Bylo by to na místě, kde jsou hroby všech shinobi Yugakure, krom pár výjimek, jako jsou hlavní členové klanu Dokusei, kupříkladu. My máme vlastní hřbitov přímo zde v sídle. Mohlo by to však sem tam přitáhnout nechtěnou pozornost a k tvé matce není pojítko, kterým by to šlo vysvětlit, jako kdyby šlo o tebe osobně. I když bych pro to měl nejspíš dostatečné vysvětlení.. nemá to přitahovat pozornost, trochu semnou Suzu-ue mluvil, než vás sem dovedl. Zařídím však, abys měl potom chvilku jen sám pro sebe, až budou hotovy přípravy na pohřbení, rakev bude tu chvilku otevřená a podrobnosti obřadu budou záležet na tobě, budeš-li chtít, ale pamatuj, má jít o neoznačenou osobu. K odpečetění však doporučuji vyčkat, až na dobu, kdy za sebou budeme mít tuhle chvíli a připraví se lidi, kteří jsou na to určení. *Vstane a dojde ke dveřím, kdy vykoukne za ně a chvilku si povídá s mužem, který je k jeho kanceláři přivedl. Muž poté vstoupí dovnitř, Ten se vrátí zase ke stolku.* On bude tím, kdo pak obstará všechny přípravy, takže tě vezme na místo, kde jsou pohřebáci. Tam odpečetíš svitek a dál to necháš na něm. Věřím mu a ostatně složil slib mlčenlivosti, jinak by nemohl dělat tuhle část práce. Nebude se vyptávat, rovnou projde veškerý majetek, odendá co může a zbytek spálí. Tělo potom předá našemu člověku, který tam obstarává naše lidi z klanu, všechno to už domluví on. Pak můžeš odejít a zase se pro tebe dojde, až bude všechno hotové. *Změní nakonec pár drobností kolem toho. Dotyčný mladík má pečeť na jazyku a určitě ne jen tohle, jako pojistku. Přeci jen má velmi blízko k vůdci klanu a to znamená že toho leccos zaslechne i zahlédne, co by se nemělo jen tak dostat ven. Většina lidí pracujících v sídle vůdce klanu Dokusei má nějaké ty pojistky.* Jsme domluveni Takashi-kun? *Dojde i na pokus z jeho strany o stvrzení toho podáním si rukou.*
Takashi: *během celého Tenovo monologů se cítí, jak pomalu mizí, jak se zmenšuje. Nejradši by se propadl skrz podlahu a utekl z domu co nejdál. Na to, že mají výbušnost v sobě, ho to dost zasáhlo. Objevil novou emoci, se kterou se ještě nesetkal. Stud. Ať udělal cokoliv, byli mu jedno následky. Nikdy je neřešil. Nikdy se za ně nestyděl. Až doposud. A to jen řekl to, co mu řekl Suzuya. Vědět že to takhle dopadne, vykopal by sám někde nějakou díru a zahrabal by se tam. Nebyt její ruky, která ho pod stolem našla a chytla jeho ruku, asi by to nezvládl. Může cítit, jak se klepe. Ten dokončí svůj monolog a Takashi má co pobírat a přeskládat, aby to všechno pochopil. Chvíli mu to trvá a nechává volnost Ramí a Tenovi. Po několika vteřinách vstane a ukloní se.* Omlouvám se. Na zacházení jako je zde v Yugakure nejsem zvyklí. U nás fungovalo, že nemáme nebo nedostaneme nic, pokud se o to neporvem. Mívali sme s tím dost problémů doma. *říká stále v předklonu.* Dostal jsem se na jinou úroveň než jsem zvyklí a netuším, jak v tom chodit. Ještě jednou se omlouvám. Nechtěl bych Vás nebo Ramí dostat do nepříjemné situace a jsem ochotný podstoupit jakoukoliv jejich výzvu. *tuší ale, že pokud začnou členové klanu psychologickou bitvu, neudrží se a vybuchne. Má krátkou zápalnou šňůru. Je jak nálož, která může ublížit komukoliv v blízkém dosahu. Hledí na svitek a cítí, jak ho pálí oči. "Slzy?" Překvapí sám sebe. Stále v předklonu několikrát rychle zamrká, aby se jich zbavil. Až když si je jistý, že je to pryč narovná se a podívá se na Tena. Zkusí to tedy znovu.* Chtěl bych Vás požádat o laskavost, jestli byste nemohl zařídit pohřeb pro moji matku, která byla zabita přízrakem z oltáře. Chtěl bych si vzít pár věcí, co má u sebe na památku. Je se vším zapečetěna ve svitku. Nevím ale v jaké fázi rozkladu je. Byli jsme dlouho v nemocnici od její smrti. Je možné, že nebude příliš dobře zavánět, ale chtěl bych se s ní rozloučit. *dokončí svoji žádost a dívá se stále upřeně Tenovi do očí. Je v pro něj nepříjemné a neznámé situaci. Cítí adresy, která se na něj v těchto chvílích dere, stejně jako před tím oltářem. V ruce mu cuká. Dá ruce za záda a sevře v druhé ruce tu, ve které mu cuká a stiskne, aby se toho pocitu zbavil.*
Ramie: *Natáhne se též pro kousek jídla. Z toho, jak si vzal Takashi, dostala také chuť. Vezme si však koláček a ne koblihu, i když vypadá lákavě. Sama měla možnost víc než dost dobře postřehnout problém v tom, jak svou žádost Takashi formuloval. Skoro, jako kdyby jemu na jeho matce nezáleželo, ale Suzuyovi ano. Neplete se nyní do toho a většinu toho monologu tak vypouští druhým uchem ven, skoro ho nevnímá. Rozhodně však pod stolem zkusí vyhledat jeho ruku, pokud ji tam nějakou nyní má. Ráda by mu poskytle oporu, ač takto může hlavně jen tu, že je tu s ním přítomna. Má radost z toho, že Takashi uvažuje o bydlení blízko u ní, i když nyní má obavu, aby radši nezvolil útěk od všeho. Nekouká se nyní přímo na něj všímá si toho koláčku, aby tak nemusel být jeho stud případně ještě větší a nepodporovala tím ten pocit nátlaku. Přeci jen je pro ni důležitou osobou a hlavně ví o tom, jak má problém se sebeovládáním.*
BlueBoard.cz ShoutBoard