*Kývne* taky půjdu* vezme baskeťák věci a pomalu odejde pryč*

*V tom sa Arif rozhodne odísť a ona len pozrie na Candy.* Ja... asi pôjdem tiež.* zamrmle a pozrie do zeme. Zrejme by mala skôr odpočívať.* Tak ahoj.* zamrmle a otočí sa na odchod. Pomalým krokom vyjde z telocvične a má namierené do izby.*

*Už pomalu vychází za Candy, aby eda mohl předvést svoje úžasné schopnosti, když tu náhle mu cosi zabrní v kapse. Strčí tam ruku, a vytáhne svůl kchůl mobil v podobě pěkně staré nokie, a zvedne to. Když dohovoří, tak se podívá z jedné slečny na druhou, a omluvně pronese.* Hele, je mi to líto, ale budu muset jít. Na něco jsem zapomněl... *Špitne, otočí se na patě a z tělocvičny vyloženě vyběhne.*

*Zastaví se tedy na té své polovině s míčem v ruce, ještě ho ale položí na zem a vlasy si stáhne do pořádnýho culíku, přeci jen nechce prohrát kvůli nějaké maličkosti. Od mala byla učená, že když vyhrát tak pořádně. V podstatě tak ji trénovali v basketu celý rok, dokud trenérovi do obličeje nevpálila, že víc cvičí, než hrají a že se takhle nikam nedostanou, no vyhodil ji z týmu. Začne lehce driblovat směrem k druhému koši, pomalu z lehka. Párkrát si taky zakličkuje, baví jí u toho dělat takový věci.*

Na čo som tu vlastne ja?* pokrúti hlavou. pravidla vlastne ani tak nevie. Basktebal až tak nemilovala. Ani ich nepočúva, keď pomalými krokmi kráča ku otvoreným dverám, kde je náradie na cvičenie a tiež lopty. Milo ju prekvapí,že je tam ja hádzanárka. S ´úsmevom ju vezme do ruky a zadribluje si. Vyjde von a zavrie dvere, aby im do meistnosti potom neušla lopta a komu by sa poňu chcelo chodiť. Dribluje si len tak a čaká kým začnú.- Ani nevie čo má vôbec robiť, no to je jedno, bude ticho-*

*Když souhlasí, tak se mu na tváři objeví ta věcička, které se říká široký úsměv.* Prima. *Kývne hlavou, otočí se na patě a rozejde se směrem ke koši na druhé straně.* Fajn takže.. *Ale do hlavy ho trefé taková myšlenka. Co takhle jí vypíchnout míč. Ďábelsky se zašklebí, pak si ale pomyslí, že to by nebylo zrovna slušné, a vyprdne se na to. Nehledě na to, že se mu nechce rozběhnout. S Fyzičkou na to není moc dobře.* Hrajem do pěti, jeden koš jeden bod, trojka za dva. *Zahlásí a promne si ruce, pak se teda postaví na trojku, a jen kouká. Aby by měla začít ona, přeci jen, má se chovat jako správný gentleman.*

* Čeká na odpověď a až se jí dočká tak se usměje. Je ráda, že bude mít aspoň na chvíli co dělat, možná by sem snad mohla chodit i častěji aspoň tak líp zabije čas* Fajn, takže hrajeme jen na týhle půlce*ukáže na čáru, která rozděluje polovinu tělocvičny a dojde pod baskeťák odtáhnout tu branku pryč. Ještě se protáhne, udělá nějakou tu hvězdu a dojde k těm dvoum.* Můžeme?* usměje se na Mem, no v podstatě ani nečeká na odpověď a zkusí Arifův postřeh. Jednoduše mu vezme míč a začne s ním schválně lenošně driblovat ke koši. Sice už basket nehrála dlouho, ale myslí, že určitě si nezaplete míč pod nohy a nešvihne sebou zase až takový nemehlo snad není, nebo si to aspoň myslí. Každopádně jí to prozatím jde.*

*Pozrie na dievča, ktorého meno sa jej len ledva vybavuje.... C... snáď to bolo na C... Candy? zrejme... Otočí svoj pohľad späť na Arifa.* Skvele.* povie a snaží sa nejako zakryť svoju naozajstrnu náladu. Možno by mu to aj bola ochotna povedať, no nevie prečo vyslo z nej klamstvo. Zamračí sa, ked chcu hrat a aby ona bola rozhodca. Ako velmi by si zahrala. Ved robila tolko sportov. Hádzanu hrala, no s tým sekla a cez atletiku presla az ku roztlieskavaniu, kde ostala, až kým sa nedostala tu. Nejako ziadnu vec z toho od vtedy nerobila. A nevie ci vobec moze teraz.* Ja...* chce najst vyhovorku preco odist, no ten Arifov pohlad a dotyk...* Tak fajn...* povie nakoniec a prejde ku lavicke, kde si vyzuje topánky, kedze jej chrbtica uz naozaj umiera. Postaví sa a poupraví si tielko, aby nič nebolo vidno. Pozrie na tých dvoch a čaká.*

*V půlce cesty se obrátí na Candy a s úšklebkem prohlásí.* A já si naivně myslel, že tvrďaci se zlomeným nosem potřebující ošetření jsou přímo magnet. *Uchechtne se a další otočkou se ocitne zpětu Mem, kde se heho úsměv vytratí nadobro. Po lehké odmlce nenuceně nahodí téma.* No... Dlouho jsem tě neviděl, tak teď nechoď. Jak to jde? *Ale to vidím i bez ptaní,podotkne siv duchu sám pro sebe a pohlédne jí starostlivě do očí. Doufá, že mu to řekne, že jí bude moci pomoct. Má ji svým způsobem v oblibě. Když má Candy ten geniální návrh, otočí na ní hlavu a houkne.* Jo, proč ne! *Usměje se, šibalsky se otočí na Mem a chytne jí za obě dlaně.* Notak. Přijdeš na jiný myšlenky a ještě nás budeš moct buzerovat. I když to spíš dělá trenér,... *Dodá zamyšleně, ale zavrtí hlavou a prosebně se podívá na Mem. Ať se stalo cokoliv, odreagování je po dobrém jídle ten nejlepší lék. Alespoň u něj.*

Myslím že to ukoputí by oslnilo rozhodně víc než potom nateklý nos, baskeťák je záludnej* zasměje se a dál tancuje. Ona hrála naposled basket no, když sem přijela, nějak zapoměla na to, že tu ten míč má. Nechápe ani jak je to možné, vždycky ji to bavilo a slíbila si že bude pokračovat, no lidé se mění.* Hele vy dva* zavolá na ně a doběhne vypnout hudbu.* Když už tu Arife máš ten míč, co kdybysme si skusili jeden zápas, Mem by nám dělala rozhodčího a já bych pak zase šla?* kouká na ně.* Pokud ne tak v pohodě, já to pochopím a budu si zase dělat to svoje* pokrčí rameny a usměje se. Zajímá ji co oni na to, navíc, ona tu stejně nehodlala trávit moc často a sestavy už si zopakovala, nechce jít hned pryč když už je rozcvičená*

//hej lidi musím jít naši mají zas kecy že ráno musím brzo vsávat, zítra tu jsem :) sorry :D