*Po rozchode s Derekom sa rozhodla doširoka rozprestrieť krídla a užívať si slobodu. Vychutnávať si mladosť naplno, bez toho, aby bola spútaná nejakými záväzkami. Hneď na druhý deň sa preto, verná svojmu predsavzatiu, zbalila a odcestovala prázdninovať do Európy. Ešte by tam aj zostala, keby sa v Shadow Hills nekonali oslavy výročia založenia mesta. Boli tradíciou, ktorú si nechcela nechať ujsť, a tak sa na pár dní vrátila domov, kým sa opäť niekam ešte aspoň na pár týždňov zatúla.

Po príchode do mesta si dopraje pár hodín spánku a osviežujúcu sprchu. Vybalí si síce narýchlo veci, ale s raňajkami sa nezdržuje. Natiahne na seba tričko a rifľové šortky, nezabudne na pár kúskov nenápadnej bižutérie, cez plece prehodí kabelku, na nos založí slnečné okuliare a chodidlá vsunie do sandálov. Pleť nezaťažuje líčidlami a vlasom dopraje voľnosť.

Na námestí kľučkuje medzi ostanými ľuďmi, spoločne tvoriacimi nepokojne sa hmýriaci dav. Obzerá si popritom stánky, rozhodnutá kúpiť si niečo fajné pod zub. Plne zaujatá touto nadmieru dôležitou misiou si najprv ani nevšimne ceduľku lákajúca na veštbu od tajuplnej jasnovidky. Keby sa nemusela „prebiť“ skupinkou zvedavcov, stojacich pred vchodom do stánku, uniklo by jej to. A prečo nie?![i/] Pomyslí si a nechá zvíťaziť svoju zvedavosť. Predpokladá, že sa na veštkyni zabaví a to vždy dobre padne. Postaví sa do radu za pána v stredných rokoch, ktorého pozná z videnia. Nevie si ho hneď zaradiť, ale po pravde ju to ani veľmi netrápi, tak tým nezaťažuje svoju myseľ. Kým čaká, vytiahne mobil a začne si písať s kamarátmi.*

https://i.pinimg.com/originals/09/61/00/0961007f8b068e3dd0ebe9a9c5860ef3.jpg

*Jeho omluva byla přijatelná. Nechápala však, proč by to pro něj měl být jen sen. Je skutečná, reálná osoba. Milovali se spolu, dosáhli jistého souznění. To se bezpochyby nedá popřít. Sice jejich vášnivá noc má následky, ale nebyla to chyba ani jednoho z nich. Nebo ano? Ona netušila, že se to může stát. Byla zanechána na pospas osudu, bez svého stvořitele. Upíři spolu děti mít nemohou.

"Ano.. jsem. Nešlo jen o tu věštbu.. ale.. mám ranní nevolnosti. Je jen na tobě jak se rozhodneš, ale já je nedám pryč. Bude to holčička a chlapeček, alespoň podle věštkyně. Není to žádná šarlatánka, ale skutečná čarodějka. Nechci aby to mezi námi cokoliv měnilo.. já.. nevím co dělat." vydechla a sklopila svůj pohled. Dávala mu čas na to, aby to vstřebal. I jí to teprve docházelo. Za několik měsíců bude mít obrovský pupek. Z její strany nepřicházelo v úvahu, že by děti dala pryč. Myslela si, že je nikdy mít nebude, tohle pro ní byla šance mít více než jen nejasnou budoucnost. Tohle pro ní byla možnost zanechat odkaz. Jak se s tím ale popere Marco? Sotva se znají, i když jsou do sebe absolutně blázen. Snažila se dýchat z hluboka, ale některé pachy se jí oslova protivily.*

*Vojde do stanu a pohľad jej hneď padne na ženu sediacu za okrúhlym stolíkom. Nepozoruje okolie žiadnym očividným spôsobom, ale periférne skontroluje aspoň to, čo má na dohľad bočného videnia. Nepozdraví sa, a to ani slovne, ani gestom, či úsmevom. Prejde pohľadom po veštkyni a pousmeje sa pri pohľade na jej tajomný výraz tváre. Zatiaľ sa nerozhodla, či jej schopnostiam bude veriť, alebo pre ňu budú len výplodom bujnej fantázie. Za svoj dlhý život sa už stretla s rôznymi talentami, a aj keď predpovedanie budúcnosti patrilo k tým vzácnejším, nebolo zas ani jedinečným. Podľa nevyslovených pokynov sa posadí na miesto. Natiahne ruku a vyberie si kamene, ku ktorým ju to podvedome najviac ťahá. Akoby cítila akúsi energiu, ktorá z nich vyžaruje. Následne ich posunie k jasnovidke. Neprestajne ju pri tom pozorne sleduje, aby jej nič neušlo. Proti mne pôsobí veľa síl. Pomyslí si, ale zostáva ticho. A tiež mi chcú mnohí ublížiť. Túto skutočnosť brala ako fakt a nikdy sa kvôli nej nijak zvlášť neznepokojovala.* Bude sa snažiť získať informácie o mojom vysoko postavenom spojencovi? *Chce si to ujasniť. Nenapadá ju žiadny spojenec, ktorý by bol postavený vyššie ako ona. Väčšinou po jej boku stáli jej poddaní z Pekla a celkovo nebolo veľa bytostí, ktoré by mali väčší nadprirodzený status. Predsa len je princeznou pekla a po Luciferovom odchode jeho právoplatnou, a ním menovanou, vládkyňou. Snáď len on by zodpovedal tomu popisu, aj by sa spojenectvo vymenilo za lojalitu, rešpekt a spoločne odžité roky.* Môžete to trochu upresniť? *Požiada ju o detaily, pričom jej sebavedomo opätuje pohľad.*

PRO DESIRÉE

Vzhlédne k ženě vcházející do jejího stanu a ustane ve své činnosti. Právě si urovnávala kameny s vyrytými runami. Okamžitě z ní pocítí cosi temného a jen těžko se brání útěku před tou skličující energií. Přestože je jasnovidkyní, netuší, kam ji zařadit, je snad vrahem, anebo má za sebou jen těžkou minulost? Možná obojí. Strnule ji pokyne, aby se posadila, snažíc se udržet ve tváři záhadný výraz, jak to mívá tenhle druh lidí ve zvyku - dělá to pro efekt. Poukáže na přichystané kameny, jelikož cítí, že pro ní bude lepší věštnit z nich než z karet. Jsou otočeny tak, aby nebyla vidět rytina. ”Vyberte si čtyři kameny,” pobídne ji i slovně, aby se správně pochopily. Dál se pokouší vypadat klidně, ale v duchu si přeje, aby už bylo tohle sezení u konce. Jakmile si žena vybere kameny, ke kterým ji to nejvíc táhne, otočí je a přejede pohledem. Hledá v nich zprávu, kterou má předat. Zamračí se nad tím, moc se jí tenhle výklad nelíbí, není jako ty ostatní, ze kterých vyšlo brzké početí, anebo nový partnerský vztah. “Vidím.. sílu působící proti vám, připravte se na nezvané hosty, půjde o bolestnou zkušenost,” řekne a střelí po ní pohledem. “Někdo vám chce ublížit a tím z vás dostat informace.” Zatěká pohledem, nejdřív přes její hezkou tvář, poté přes runy. Na jednu z nich horlivě zaťuká ukazováčkem. ”Bude se to týkat někoho, kdo je vašim spojencem, výše postaveným,” prozradí další detaily a znovu jí věnuje pohled, přičemž pozvedne obočí. Zajímalo by jí, jestli jí to něco říká.

*Čeká na to, až se Payne rozpovídá a on tak zjistí, co ji trápí, a co s tím má společného on, když říká, že mají problémy oba dva.

Místo slov mu, ale v hlavě začnou vířit obrazy z ne tak vzdálené minulosti a jejich prvního setkání. Nemá vůbec tušení, z počátku, proč mu to Payne ukazuje.* /Určitě je naštvaná, že jsem se neozval./ *Spekuluje u toho, ale obrazy pokračují a on jí vidí u ní doma, sleduje je, ji dál. Proniknou k němu i její pocity, které mu napoví, že musí být určitě naštvaná, protože cítí její bolest. Kousne se při tom do rtu, aby zadržel bolestný výdech, který se mu dere z hrdla ven, ale potlačí jej. Ví, že v tuhle chvilku si on úlevu nezaslouží.

Raději se soustředí na ukázku. Slyší tu věštbu a o dvojčatech. Všechno to sleduje, ale v prvních momentech si připadá, jen jako pozorovatel, zvláště v té době, kdy je řeč o dvojčatech.

Když obrázky z jeho hlavy vymizí, zaostří pohled na Payne a vypadá chvilku stejně nechápavě, jako na začátku.

Vnímá její myšlenky o krvi a raději potlačí touhu, kterou to v něm probudí. Naštěstí nebo naneštěstí se její myšlenky vrátí zpět k tomu, že je tohle dnes teprve jejich druhé setkání.

Skloní pohled na chvilku dolů mezi jejich spojené ruce.*

Já jsem nemohl tu tvou vizitku potom najít. *Odpoví potichu.* Doufal jsem, že tě znovu potkám v nemocnici, ale když se to nestalo... *Na chvíli se odmlčí, přemýšlí, jak jí říct, co při tom prožíval.* Kdybys mi nedala tohle. Pustí ji pravou rukou a zvedne ruku ke svému krku. Vytáhne na světlo na chvilku ten její přívěšek a ukáže jí ho, že jej nosí, jak si přála.* Neměl bych žádný důkaz, že to bylo skutečné, ale i tak jsem měl dojem, že to bylo vše, jen výplodem mojí fantazie. *Poznamená dál, omluvně a při tom na ni kouká. Ví, že je to zbabělost. Hledal důvod, jak si vysvětlit, proč bude lépe se o další kontakt nepokoušet, aby si nepokazil to hezké, co mezi nimi bylo.* Bál jsem se, že jsem si to pamatoval vše až v příliš růžových barvách, a že by se to třeba mohlo mezi námi pokazit... *Když jí zhruba poví, co se v něm odehrává, ačkoliv to Payne může zjistit sama, protože jí nic netají, nechá pak poslední větu vyznít do ztracena.*

Jsem vůl, Payne. Promiň mi to. *Omluví se jí a při tom strčí přívěšek zpět pod košili a natáhne se znovu po její ruce. Vezme je do svých a zadívá se na ni.

Když mu pak řekne o tom, že nevěděla, že může mít děti, tak na ni zaostří více svůj pohled. Přimhouří oči a začne si pomalu spojovat předchozí obrazy ve své hlavě s tím, co teď říká.*

Co..že... Payne... ty jsi....těhotná? *Konečně to pochopí. Zůstane na ni nevěřícně zírat a cítí, jak ho poleje ledový pot.*

*Byla opravdu rozrušená. Nevěděla jak mu to má říct. Srdce jí pomalu vyskakovalo z hrudníku. Když ji vzal za ruce, stále přemýšlela jak se uklidnit a říct mu co má na srdci. Pak jí došlo, že to říkat nemusí. Oba mají podobnou schopnost, on něco navíc.

Nadechla se, zadívala se mu do očí a bezeslov mu začala ukazovat vzpomínky, tedy spíše myšlenky. To co se mezi nimi stalo. Ona lékařská místnost, vášnivý sex. Pak rozloučení. Všechno bylo zabarvené pocity, které v tu dobu měla. Nakonec ten den kdy nezavolal. Cítila absolutní bezmoc. A to jak se začala cpát jídlem, brečela u romantických filmů. A pouhé dva dny zpět kdy jí začalo být špatně. A nakonec jako završení věštba oné čarodějky. Dvojčata, mocná, která v budoucnosti vykonají opravdu velké věci.

Poté co mu ukázala všechno co potřebovala, jednoduše odložila pivo. Neměla by pít dokud se společně nějak nerozhodnou. Prve ji to nějak nedošlo, postupně jí ale docházela odpovědnost, kterou ted' má. Musí na sebe dávat mnohem větší pozor, což bude těžké i při krmení. Měla hlad, hlad po krvi, a to velký. Nějak si nedokázala za tu dobu představit, že by měla pít z někoho jiného než byl on sám. Ovšem ted' je všechno ohroženo. Nechtěla by o něj přijít úplně. Navíc, opravdu jí trápilo to, že za ní nepřišel a ani jí nenapsal. O to hůře se cítila v této situaci.

"Na mou obranu, já.. jsem nevěděla že.. můžu mít děti." stále ani na chvilku nezvedla pohled.*

*Když tak Payne pozoruje a vidí, jak na tom je, začíná mít silné pochybnosti o tom, že se jí nic nestalo. Přikládá to ovšem tomu pádu.* /Může si upír něco udělat?/ *Přemýšlí, zatímco si Payne prohlíží očima a snaží se přijít na to, co jí je.*

Payne, co je s tebou? Stalo se něco? Mluv se mnou. *Pokouší se z ní něco dostat. Podá jí ruku, aby jí pomohl na nohy. Když na něj Payne koukala neměl z toho dobrý pocit.

Vyslechne si ji, když ze sebe konečně dostane nějakou větu. Zůstane klidný, soustředěný a na její slova kývne rozhodně hlavou. Nemá proti rozhovoru nic. Neuvažuje nad tím, jaký problém oni dva mohou mít. Byl raději, když se postavila na nohy a vypadalo to, že je v pořádku. Trochu si oddechne.

Po té, co jej vezme za ruku a vydají se k jedné z volných laviček následuje jí. Začne uvažovat, co se mohlo stát, ale přesto drží svou fantazii zkrátka a jednoduše hodlá počkat a vyslechnout si Payne. Když se cestou zastaví u stánku s pivem, chce jí říct, že na pivo nemá chuť, že už měl medovinu, ale pak si to rozmyslí a přejde to mlčky.

Když se konečně dostanou k lavičce, posadí se vedle ní, ale trupem se natočí k ní.

Čím déle s ní je, tím více negativních emocí z jejího nitra vnímá a Payne ho znepokojuje čím dál víc.*

Payne, co se stalo? *Zeptá se jí. Uvědomuje si při tom, že by měl nejspíše vysvětlit, proč se jí neozval, ale podle jejího rozpoložení má dojem, že to počká na později. Potřebuje zjistit, co se děje.*

Jsi v pořádku, Payne? *Ptá se jí a při tom si ji prohlíží. Tvář, po té pokračuje pomalu dolů. Přejíždí po její postavě, ale soustředí se na nalezení nějakého problému. Její svůdné křivky tentokrát neřeší.

Pro povzbuzení k ní natáhne ruku a vezme do ní její a povzbudivě ji stiskne.*

Řekni mi, co se děje, Payne. *Pobídne jí a koukne na ni.*