*Musel by být hluchý, aby nepostřehl to, co se odehrává kousek za ním mezi těmi dvěma ženami, které do sebe pustily zatím, jenom slovy. Ačkoliv má dojem, že ta první, co povýšená a namyšlená by nejspíše nešla daleko ani pro nějakou tu ránu. Jelikož je dosti podrážděný z dnešního špatného dne, nemá náladu poslouchat něčí hádky a ještě tady na náměstí. Neodpustí si pohled, který se na konci změní v pohoršený a znechucený, neboť z toho, jak se to vyvíjí, nemá dojem, že by to mělo tak brzo skončit.* /To se tady opravdu chtějí hádat?/ *Protočí očima, než se otočí zpět, čelem ke stánku. Pak zaslechne nevybíravá slova jedné ze ženštin na svou osobu.* /Vážně?!/ *Pomyslí si naštvaně, protože to jsou další pověstné kapky, které brzy přispějí k tomu, že jeho trpělivost nejspíše brzy přeteče.* /Jedna, dvě, tři, čtyři,.../ *Počítá, než se opět otočí k té, která ho oslovila, protože líbit si to nenechá.*
Mám oči. Nikde nevidím zákaz toho dívat se tam, kam chci, dámo. *Odpoví jí klidně, ale podrážděnost v hlase nejde přeslechnout, protože se o to nijak zvláště nesnaží. Jeho oslovení by se dalo přeložit i významem slova - ježibabo. Ženská se mu líbí, čím dál méně, ale nehodlá dát najevo své obavy či znepokojení, nebo co to cítí, když si ji prohlíží nebo se vyskytuje v její blízkosti.*
Myslím, že je zbytečné se omlouvat někomu, kdo o to nestojí. *Prohodí pak ke druhé ženě, která si vysloužila dost nepříjemné setkání s tou ježibabou.
Jelikož se u stánku nic neděje, zůstane stát otočený čelem k těm dvěma.*