*Aj napriek rozčúleniu ešte vníma jeho slová, a tak jej neunikne jeho drobné prerieknutie.* Z nás? Takže sa konečne priznávaš, že aj ty si nadprirodzený? *Priblíži sa o ten krok, o ktorý on pred chvíľkou ustúpil.* Čo si? *Pokúsi sa ešte raz dostať z neho pravdu o jeho rase.* Ani ma neštvi! *Varuje ho podráždene, keď si začne prikladať ukazovák na ústa. On ju to rozzúri, sám nie je najtichší a potom ju bude poučovať len preto, že na hlasitosti pridala pár decibelov? To nech si nechá pekne-krásne pre seba. A ak sa bojí, že ich niekto začuje? Jeho problém. Ona sa lovcov nebojí. Ani upírov, vlkolakov, čarodejníkov... Dokonca aj so samotným Diablom je za dobre. Z čoho má však naozaj strach, sú muži, ako je on. Tí, ktorí vám vtrhnú do života, narobia v ňom zmätok, a potom bez rozlúčky zmiznú a nechajú vás napospas búrke, ktorú vo vašom srdci vyvolali. A on spôsobil rovno tornádo.* Neboj, urobím. *Ubezpečí ho protivne a v mysli už dáva dokopy nápady, kde začať svoje pátranie. Odpovedí sa nevzdá už len z princípy. Preto, ako sa im on obráni, ako ju podceňuje.* Nebudem ťa prenasledovať, ani ti zasahovať do života. Choď si kam chceš, rob si, čo chceš. Najlepšie bude, keď znovu niekam zmizneš. *Nemá v úmysle držať sa ho, ani lipnúť na ich spoločnej minulosti. Tá je už dávno preč a ani nechce, aby sa vrátila. Už by nedokázala vytrvávať vo vzťahu, aký mali. Už by sa nezmierila len s jeho prítomnosťou a skrytými citmi. Chcela by, aby ju pustil do svojho života, so všetkým, čo k tomu patrí. Dnes už vie, že toho sa nikdy nedočká a že bola naivná, keď tomu tak dlho verila.* Tak si jej mal utiecť. Bojovať s ňou. A nie stiahnuť chvost a vzdať sa šance byť šťastný! *Netvrdí, že by s ňou bol šťastný, ale bola to možnosť, ktorú mu ponúkla a on ju odmietol. Neznáme územie, ktoré nestihli preskúmať, pretože zbabelo odišiel. Stále teda pretrváva jej presvedčenie, že samotu si zvolil sám. Jeho ďalšie slová ju hlboko rania, aj napriek tomu, že im neverí, nechce veriť. Ak by totiž uznala, že ju nikdy nemiloval, vyšla by zo tohto príbehu ako jediný blázon ona. Padli by jej všetky argumenty, prečo s ním zostávala tak dlho, prečo mu stále dávala ďalšie šance a vymýšľala ospravedlnenia pre jeho správanie. Počuť však nahlas z jeho úst, že miloval inú, je zničujúce. O to viac, keď poprie, že by niečo podobné cítil k nej. Jej srdce po tej rane vynechá pár úderov, a keď sa znovu roztlčie, každý jeho pulz ju bolí, akoby jej chcelo roztrhnúť hruď a vyskočiť z nej priamo pod jeho nohy, aby ho mohol nemilosrdne udupať. A to si myslela, že po ňom už zostali len zahojené jazvy. Prikývne mu, keď ich vzťah zhrnie do pár nelichotivých viet. Nie je schopná vydať zo seba nejaké zmysluplné slová. Nič ju v tej chvíli nenapadá, a aj tak si je istá tým, že by ju zradil hlas a v polovici vety sa zlomil. Nemôže si dovoliť ukázať takú slabosť. Ešte by ju využil a použil proti nej. Navyše by vyzerala ako mäkká padavka, bez štipky hrdosti. Slzy však premôcť nedokáže. Zapĺňajú jej oči, a aj keď sa nerozplače úplne, sú tam. Lesknú sa jej v očiach a občas sa nejaká skotúľa po líci, zanechávajúc za sebou vlhkú cestičku. Ak jej chcel ublížiť, podarilo sa mu to.* Verila som ti. *Neveselo sa pousmeje.* Verila som v teba. *Pozrie mu hlboko do jeho očí.* Ale kým si neveríš ty sám, ja sama nič nezmôžem. *Pokrúti hlavou, aby svojim slovám dodala dôraz.* A stále verím tomu, že nie si zlý, že máš dobre srdce. *Pokúsi sa o úsmev, aj napriek tomu, že ešte pred chvíľkou by ho najradšej pretrhla. Stále je na neho nahnevaná, ale nedopustí, aby od nej odišiel presvedčený o tom, že ho nenávidí. Vie, že si teraz odporuje a neguje vlastné slová. Povedať niekomu, že je vám z neho zle a následne ho uistiť, že v ňom vidíte, to dobré , ide proti sebe, ale jej je to jedno. Už ti nerieši.* Nezabudnem...Nechcem zabudnúť. *Natiahne k nemu ruku a naposledy mu prejde prstami po líci. Jemne, nežne, ako keby si ten dotyk chcela zapamätať naveky.* A ani ty si nezabudol. Vidím ti to v očiach. *Stiahne z neho ruku a unavene si povzdychne. Je čas to definitívne ukončiť, rozísť sa na rázcestí každý iným smerom.* Nebezpečné? Ja? Pre teba? *Pokrúti nechápavo hlavou.* Bola som slabosťou, ktorú si si nemohol dovoliť? *Napadne ju jediná možnosť, ktorá by dávala zmysel, pretože nič nebezpečné na sebe nevidí. Nemá schopnosti na to, aby mu dokázala ublížiť, ani neľútostnú povahu chladnej mrchy.* Alebo som pre teba nebola dosť dobrá? *S trpkosťou si spomenie na vzťah, v ktorom je teraz, a ktorý je dopredu odsúdený na zánik, len preto, že nespĺňa nalinajkované predpoklady. Tentoraz sa s ňou Jace rozlúči. Je čas sa obrniť a byť rovnako nepríjemná a odmeraná, ako bol po celý ten čas on. Bude to tak lepšie, pre nich oboch. * Bolo mi cťou poslúžiť k uspokojeniu vašich potrieb, pán Hjördstørm. *Pripomenie mu jeho kruté slová o povahe ich niekdajšieho romániku. Narovná sa do svojej plnej výšky, ešte umocnenej podpätkami, a črty tváre jej stvrdnú, oči vychladnú. Plameň, ktorí jej v nich pred rokmi zapálil, vyhasne.* Ak sa budete chcieť v budúcnosti stretnúť, dohodnite si termín. Platba hotovosťou alebo prevodom na účet. *So všetkým sebazaprením vráti ich dvoch tam, kde kedysi začali. Podarí sa jej dokonca udržať tvár bez emócií dosť dlho na to, aby sa stihla zvrtnúť a pokračovať v ceste, otočená chrbtom k nemu. Má pocit, akoby jej telo nič nevážilo, zatiaľ čo zlomené srdce ju ťahá k zemi. Nechápe, ako sa mu mohlo opäť podariť zlámať jej ho, aj keď už nemá v jej živote miesto. Vykročí smerom domov, ale predstava, že by ju v takomto stave videl Derek a žiadal od nej nejaké vysvetlenie, ju odradí. Nemohla by mu povedať pravdu, lebo by ho zranila, a to si nezaslúži. Klamať mu tiež nechce, a tak ju kroky zavedú do baru, ktorý je ešte otvorený. Tam sa jej snáď podarí otupiť svoj žiaľ dosť na to, aby ho dokázala pred svojím vlkolakom skryť. *

*Částečně bázlivě a pobaveně ustoupí o půl kroku vzad. Rozzuřenému býku logicky ustoupí každý a Grace jako malý, roztomilý a rozzuřený býk momentálně vypadá. Ruce složí na hrudi v krátkém, odmítavém postoji.* Nikdo z nás nedostal manuál k použití. *Podřekne se, čímž potvrdí nadpřirozený původ. Jeho samotné nikdo neučil, jak být hellhound. Všechno se musel naučit sám. Stačila snaha a vůle se nevzdat... nepřestat. Nakonec přiloží přes rty ukazováček, aby ztlumila volume. Nechce na ně poutat přílišnou pozornost, přestože kolem nich nikdo nechodí. Jindy rušné náměstí zeje klidnou prázdnotou. Grace se musí naučit tolik věcí, bohužel netuší, jak by ji mohl pomoct. Potřebuje mentora a učitele, který rozumí schopnostem banshee. Zhluboka se nadechne, nechá proudit chladný vzduch do plic, aby tak konejšil rozpálené nitro. Absolutně se mu nelíbí zapálení, s jakým mluví. Umanutý postoj nezlomí tak snadno, jako láme kosti protivníkům.* Dělej si, co chceš, Grace. *Pokrčí rameny uštěpačně a pohodí nonšalátně rukama. Pravdu nezjistí snadno, jestli vůbec. Dává si na tajemství záležet a málokdy řekne něco, co by mohlo druhým napovědět, s kým mají tu čest. Na druhou stranu se obává její zarputilosti a touhy odhalit každé tajemství, na něž narazí. Otázky směřujíc na jeho minulost a přítomnost nechává nezodpovězené - jsou příliš nebezpečné na to, aby se dostaly ven. Jenže Grace si vždycky hrála s ohněm.* Nech to být, nech mě být. *Vydechne tiše. Měla by zapomenout na všechno, co mezi nimi kdy bylo. Bude to lepší a méně bolestivé. Zatne pevně čelisti. Nemůže ho nikdy pochopit, nemůže vědět, jak se cítí a kolik samoty prožil.* Já si samota nezvolil, to ona mě. A já jsem s tím smířený. *Opravdu je. Samota ho obklopuje od narození, zvykl si na ní a přijal jako to nejcennější, co kdy může mít - víc mu život nenabízí. Ani víc nechce, už ne. Nezbylo mu nic, za co by se vyplatilo bojovat. Poznámka o tom, že Grace miloval ho zasáhne a raní.. Je v ní tolik bolestné pravdy. Leč je to dávno, stále se cítí jako jindy předtím, kdy stála před ním. Srdce svírajíc ve své moci jako v teplých dlaních milující osoby. Proč mu to připomíná? Proč to dělá? Nutí ho lhát přímo z očí do očí. Nezvládne to, uhne pohledem..* Máš pravdu dokážu. *Sebere odvahu odlepit oči od země, aby slova podpořil činem.* Miloval jsem jednu ženu a ty si to nebyla, Grace. Milovat a mít rád je rozdíl. Byla si mladá, atraktivní a rád jsem s tebou trávil čas. *Mluví unaveně.* Nic víc, nic míň. *Přilévá olej do ohně. Už je jenom krůček od toho, aby ji zahnal, kam chce. Zuřivě strhává sako z ramen. Těžkopádná látka se zastaví až o jeho hruď. Sevře sako mezi prsty jedné ruky, dívá se na ní a není to hezký pohled. Nesnášel, když plakala. Sžírá jej to zevnitř.* Já.. *Nadechne se ke slovům, ale nakonec je nechá rozplynout jako obláček páry. Slov bylo dost. Přesně tohle chtěl, ne? Měl by mít radost. Dosáhl svého.. Ale za jakou cenu?* Byla to chyba. *Uvolí se nakonec po odmlce. Neměl za ní chodit. Žádat o pomoc byla nesmírná chyba, jenže činy nelze vzít zpátky. Co si nadrobil, to sní, ať to stojí, co to stojí.* Taky z něj mizím. Nechtěl jsem nic z toho. *Poraženě vydechne, koutky chmurně povadnou. Hrudík jako jehelníček, co nějž se zabodávají další a další mrazivé jehličky. Ubližuje ji, přestože si slíbil, že už nikdy neublíží. Vůbec se nezměnil, nezasloužil si Grace před třemi lety a už vůbec ne teď po takové době.* Přesně takovej já jsem. Jen si to tehdy neviděla. Nebo nechtěla.. *Broukne umírněně, takřka neslyšně. Nadešel čas zmizet. Kdo ví, kdy se ta zpropadená lidskost ukáže. Jemně si skousne vnitřek tváře a zahledí se na ní.* Zapomeň, že si mě kdy potkala a milovala, protože já .. *Nepatrně se zadrhne, jako kdyby nechtěl větu dokončit.* .. já dávno zapomněl. *Svraští s nelibostí obě obočí na vráskami poseté tváři. Už před Grace nedokáže stát s nenarušitelným postojem jako skála. Nejradši by ji objal, přísahal, že všechno bude dobré, ale je konec. Tečka za společným příběhem.* Tenkrát jsem to nedokázal ukončit, utekl jsem od tebe. Od svého života. Začínalo mi na tobě opravdu záležet, ale bylo to pro mě moc nebezpečné. Nebyla si dívka pro mě. *Alespoň částečně vyrukuje s nějakými odpovědmi, co se před lety stalo. Jak si to přebere nechává na ní. Sako složí do podpaždí v té stejné kouli, kterou vytvarovala.* Sbohem, Grace Cameronová. *Rozloučí se, maličko se pousměje, protože ona ho vždy dokázala spolehlivě rozesmát. Zdroj slunečného tepla, který dobrovolně odstrkuje. Odchází od něj, i když je mu jasné, že se jejich cesty protnou znovu. Možná zítra, možná za týden. Jejich osud jest psán jedním perem.*

*Jeho emócie sa prenášajú aj na ňu, preto sa cíti ako loď na rozbúrenom mori. Chce byť pokojná a vyrovnaná, dokázať mu, že sa správa dospelo a rozumne. Lenže keď tu on prepadá zúfalstvu a hnevu, nedokáže sa tomu ubrániť ani ona.* Keď si taký múdry, tak ma nauč ako byť banshee! Odkiaľ to mám vedieť?! Asi ťa to prekvapí, ale pri premene som nedostala do ruky manuál k použitiu! *Kričí na celú ulicu. Už je jej jedno, kto alebo čo ju začuje, a aké to bude mať následky. Chcela by vidieť toho odvážlivca, ktorý by sa jej teraz postavil do cesty. Nič nenaháňa strach viac ako rozčúlená žena, ktorej z očí sršia zničujúce plamene, zapálené vášňou, ktoré ich vždy spájala. Len kým kedysi bola namierená na splynutie ich tiel a duší, teraz ich s rovnakou vervou rozdeľuje a kladie proti sebe.* Ak si myslíš, že nezistím, kto si, tak ma sakramentsky podceňuješ. A nepoznáš. *Prejde z prosieb na vyhrážky. Myslí ich však úplne vážne. Keď niečo naozaj chce, nevzdáva sa, dokým to nedostane. To by už o nej mal vedieť. A tentokrát túži po jedinom- po pravde. O ňom, o jeho minulosti, o ich vzťahu, aj o jeho odchode. Odmieta byť aj naďalej len bábkou, ktorú bude ovládať, a ktorá sa zmieri s omrvinkami informácií, ktoré k nej len omylom dopadnú. Z tej naivity už dávno vyrástla, a aj vďaka nemu. Mal by byť na seba hrdý.* V tvojom prípade je samota to, čo si si sám zvolil. *Opraví jeho slová. Nikdy im nedal šancu, teraz to už vie a v deň, v ktorý od nej pred tromi rokmi odišiel si jasne zvolil, čomu dá prednosť. Nevybral si ich dvoch a spoločnú budúcnosť, ktorá sa pred nimi otvárala. Vybral si sám seba a pochoval všetko to, čo dovtedy tak ťažko budovali. Ponúkala mu seba, celé svoje srdce, myseľ, dušu i telo, tak nech sa tu teraz pred ňou nehrá na martýra odsúdeného na život v nedobrovoľnej samote.* Ale, prosím ťa! *Rozhodí okolo seba rukami.* Dokážeš, viem to, pretože viem, že si ma miloval, tak sa ma teraz nesnaž presvedčiť o opaku. Nájdi si nejakú lepšiu výhovorku! *Neveselo sa zasmeje, s citmi vyhrotenými na maximum. Svoj prejav, ani hlasitosť už znovu nekontroluje. Vytáča ju, ako sa tu z nej snaží urobiť blbca. Keby aspoň neuhýbal pohľadom. To jeho klamstvá bezpečne prezradí, nech sa tvári akokoľvek tvrdo, chladno a neoblomne.* Nestojím? Tak potom neviem, prečo sa obťažuješ zo sakom... *Zúrivo ho zo seba stiahne, pokrčí ho do hrboľatej gule a hodí do neho.* ...alebo s odprevádzaním, o ktoré ťa nikto neprosil...alebo s klopaním na moje dvere! *Kričí cez slzy, ktoré sa zo všetkých síl snaží udržať vo svojich očiach. Zatiaľ sa jej to darí a po lícach sa jej nekotúľajú, ale už cez ne takmer nevidí a svet sa stáva rozmazaným za slaným závojom sĺz plačúceho srdca.* Tak si sa nemal vracať do toho môjho. *Pokrúti hlavou. To si od neho nezaslúžila. Nikto mu nedal právo len tak sa, z ničoho nič, ukázať pred jej prahom, len preto, aby ju mohol na ďalší deň znovu bez slov opustiť. Teda slov bolo dosť, ale namiesto toho, aby jej poskytli vysvetlenie, boli ako dýky zabodávajúce sa do jej srdca, trhajúc ho na márne kúsky. Ani nevie, prečo ju to tak veľmi bolí. Veď je teraz šťastná a spokojná s niekým iným. Ktovie. Možno je to preto, že nikdy to, čo bolo medzi nimi poriadne neukončili. Alebo tým, že jej na ňom stále záleží, a že ho bude stále kúskom svojej duše milovať, pretože keď niekto tvrdí, že po rozchode už k tomu druhému nič necíti, klame. Nech už utŕžila akékoľvek rany a údery a vytrpela si hoc aj neznesiteľné bolesti, city sa len tak nevyparia. Utrie si slzy chrbtom dlane. * Si slabý a zbabelý. Je mi ťa ľúto. * Pozrie mu ešte raz do očí a pokrúti nad ním hlavou. Neklame.* Je mi z teba zle. *Napokon sa rozhodne byť milosrdná a dopriať mu to, čo potrebuje- zatratenie, opovrhnutie, nenávisť, aj keď to tak v skutočnosti necíti. Je len na ňom, či tomu pre svoj vlastný pokoj uverí, alebo nie.*

*Uvěznění v kobce je to první, co ho napadne. Zřejmě chápe, proč v pohádkách zavírají princezny do věže. Naštěstí pro Grace život není pohádka a ona není princezna.* Ne, tak kobka tě přiměje se přestat chovat jako dítě! *Nerudně vyštěkne s výhružně vytyčeným ukazovákem. Přesně jako otec oddělující lekci pubertální dcery. Stále toho neviděla tolik, co on. Neprožila zatím ani zlomek jeho života.* Své schopnosti nemáš pro nic za nic. Nejsi banshee pro nic za nic. *Rozhořčený hlas přechází na autopilota. Dochází mu, že tahle konverzace nespěje k ničemu dobrému. Otcovské komplexy by si měl vybíjet jinde.. Rezignovaně svěsí rameny níž za doprovodu tichého povzdechu. /Vždycky si měla svou hlavu./ Vzpomene si vzduchu. Nezměnila se, i když tvrdí opak. Může mu lhát, ale on se oblafnout nenechá. Očividně není připravená, nesmířila se ani sama se sebou. Jak může přijmout jeho? Odpověď se vybízí sama - nemůže. Rozhodne se nadále tajit nadpřirozený původ. Nikdy společně neprobírali jeho minulost. Utajený balíček bolesti nesoucí si ho už nějaký ten rok. Strachem se ho bojí rozvázat, a to i před Grace, ačkoliv má k jeho důvěře blíž než kdokoliv jiný. Umanutě nemíní couvnout, natož kývnou nad valícími se slovy. Pocítí drobné bodnutí na hrudi. Samota.. Ta ho obklopuje celý život. Lidé kolem něj umírají denně, přátelé, nepřátelé i rodina. Je provázen smrtí, bolestí a pověstnou nestálostí pekelných psů. Přišel o ženu, kterou bezpodmínečně miloval a stále miluje. Ani roky nedokázaly zlomit city, kterými se k ní navěky připoutal. Porodila mu dceru. Milovanou dceru, které se musel vzdát v zájmu jejího dobra. Neustále ztrácí milované osoby stále dokola. Grace není jiná, dávno se nároku na ní vzdal. S obtížemi ale dobrovolně. Neměl klepat na dveře, neměl se vracet. Teď před ním stojí a nutí ho myslet na všechny ty krásné věci, co spolu zažili nebo mohli zažít, jakmile se ho dotkne na líci. Zvedne oči k ní.* Někdy je samota všechno co máš. *Šeptne do ticha před nimi. Tvrdohlavý názor nezmění z minuty na minutu, takhle to u něj nefunguje. Může si myslet, co chce. Navíc má pravdu, nehodlá nic vyvracet. Položil by za ní život, kdyby mohl. Vzdal by se nesmrtelnosti, jenom aby mohla žít obyčejný plnohodnotný život. Záleží mu na ní, vždycky záleželo dneškem nevyjímaje.* To právě nejsi, Grace. *Vydechne nakonec se zavřenýma očima, snaží se vyrovnat sám v sobě, což nejde, když před ním stojí, hledí mu do očí a dotýká se ho na tváři jako tisíckrát předtím. Nesnese ten dotek, protože cítí ničivý příval tepla uprostřed hrudi rozlévajíc se níž. Tohle dělat nesmí. Už ne. Mezi nimi je navždycky definitivní konec, ačkoliv se přes Grace zdaleka nepřenes. Naštěstí citu hluboko uvnitř nemůže spatřit. Jenom oči plné prázdnoty. Kapka bolesti v jezeru ničeho.* Nedokážu milovat. *Odpoví krátce lživě, při čemž oči strhne do strany. Lhát umí, ale lhát někomu, na kom mu záleží je sakra rozdíl.* Už je to dávno. *Smete slova pod koberec, než o nich začne přemýšlet. Jakékoliv známky emocí nejsou přípustné. Tváří se jako kaktus - pichlavý a nebezpečný. Bříšky prstů přebírá drásavé vousky chomáče nazlátlého hnědého strniště. Jeho pohled si zaslouží, jakmile roztáhne ruce. Slyší slabost v dívčím hlase. Zrádné srdce nešťastně poskočí.* Nestojíš mi za to. *Nechá chladný hlas vyznít na lhostejném obličeji, a tak přibije poslední hřebík do rakve přátelsky počínající výměny názorů. Ale jak jinak má dát Grace najevo, že nestojí za záchranu? Nebo spasení z jejího pohledu? Jeho duše je nenávratně ztracená, jako tělo bez života. Zbylo mu jen a jen poslání, jehož se zuby nehty drží. Nemůže vybočit z jasně nalinkované cesty. Pokoušel se žít normálně, ale lidský život není pro něj. Snažil se.. zbytečně - stejně o všechno nakonec přišel. Nač slepovat střepy zrcadla, do něž se již nepodívá? Marná snaha. Ani nežádá, aby větu dokončila. Konec ho nezajímá, nechce slyšet, co chce říct. Nemá už dál sílu hrát bezcitného šmejda. Dřív nebo později se v něm led roztaje, ať chce nebo nechce. A snaží se ten okamžik oddálit co nejdéle lze.* Asi by bylo nejlepší, kdybychom tohle téma uzavřeli. Každej máme svůj život. *Pokrčí rameny a zahledí se před sebe.* Nemá to smysl. *Ano, vzdává se. Jako se vzdal dcery a jako se vzdal před třemi lety Grace. Bez boje.. Nikdy se nepřestane stydět, přesto stále věří, že udělal, co musel.. Stojí na místě. Nenuceně se na ní zadívá.* Záleží mi na tobě. Stejně jako mi záleží na lidech ve městě. Se svými schopnostmi by si udělala Shadow Hills bezpečnější. /Byla bys ve větším bezpečí./ Možná bys tu dívku našla.. *Vrátí se zpětně jízlivě. Jako kdyby dával pohřešovanou dívku jí za vinu. Vyznělo to tak.. Pak odvrátí lehce opovrženě zrak. Umí být skutečně přesvědčující parchant, o čemž se Grace právě přesvědčila sama.*

*Strieda sa u nej bojovnosť a hnev s únavou a rezignáciou. Chvíľami sa rozhorčene bráni alebo rozohnene útočí, potom zas prechádza odmeraného ústupu. Čo ju však neupúšťa, je pocit smútku z toho, ako dopadli. Že nie sú schopní sa otvorene porozprávať, ako dvaja dospelí ľudia. Bez zbytočných emócií a iskier lietajúcich všetkými smermi. Toľko ich spája, a aj tak si k sebe nevedia nájsť cestu, ktorá mi nebola posiata hrboľmi a jamami a neviedla samými prudkými zákrutami, týčiacimi sa nad nebezpečnou priepasťou. Skutočne nedokážu byť priatelia? Alebo sa aspoň správať neutrálne, s odstupom?* Ahaaa. A tá kobka ma akože naučí byť správnou banshee? *Nechápe jeho zámer, ale keďže vie, že jej tú odpoveď odsekol len preto, aby mal posledné slovo, nedopraje mu ho. Radšej ho podpichne, len aby sa nedočkal sladkého víťazstva.

Jeho odpoveď ju zabolí, ale neprekvapí. Veď jej predsa vždycky tak rád pripomínal, že nemajú vzťah, že spolu len spávajú. Nikdy sa jej nezveroval so svojimi tajomstvami, nezasvätil ju do svojej minulosti. A keď sa ho predsa len na niečo spýtala v snahe spoznať ho a priblížiť sa mu, chladne ju odbil. Asi sa musí zmieriť s tým, že možno pre neho naozaj nebola ničím viac, než len spríjemnením dlhej chvíľky. Niekým, kto mu zahreje posteľ, keď na to milostivý pán dostane chuť. Nechcela tomu uveriť, pretože v hĺbke cítila, že mu na nej záleží a že ju má skutočne rád, ale asi by bolo lepšie, keby samu seba presvedčila o opaku. Všetko by bolo zrazu ľahšie a jednoduchšie. Pozrie sa na neho, keď ju k tomu vyzve. Ak však túžil po zlosti, či znechutení, nedočká sa ani jedného. Naopak, v jej pohľade môže vidieť ľútosť, ktorú k nemu v tomto momente cíti. Pokrúti zamietavo hlavou.* To je tvoja voľba. Ja odmietam žiť život, v ktorom nebudem veriť ani vlastnému tieňu. Chcem veriť ľuďom a áno, popálila som sa mnohokrát a určite sa ešte veľakrát popálim, ale vieš čo? Stojí mi to za to. Lebo aspoň nie som sama. *Tón jej hlasu je tichý, takmer nečujný, a hovorí pokojne, vyrovnane. Jej vystupovanie je teraz v úplnom kontraste so scénou, ktorú predviedol on.* A či sa ti to páči alebo nie, stále verím aj tebe. *Pristúpi k nemu bližšie a zahľadí sa mu hlboko do očí. Tentoraz mu nedovolí uhnúť pohľadom, ani ak by jeho tvár musela pevne zovrieť do svojich dlaní, aby jej nemohol otočiť hlavu.* Bol si mizerný partner a ublížil si mi. Urobil si to vedome a opakovane. Ale to nemení nič na tom, že by som sa ti nebála zveriť svoj život. Viem, že keď som s tebou, som v bezpečí . *Natiahne k nemu ruku a pohladí ho po líci. Očami prejde po jeho utrápenej tvári.* A viem aj to, že si ma ľúbil. *Neveselo sa pousmeje a cúvne, opustiac jeho osobný priestor.* Takže ak ma chceš presvedčiť o tom, že ti nemám veriť, musíš sa snažiť viac. Lebo to, že si to nezaslúžiš, viem už dávno, ale nestačí to.* Ustúpi o ďalší krok a roztiahne ruky doširoka.* Takže do toho. Poď a zraň ma tak, že na teba zanevriem, že ťa znenávidím. Pretože presne to chceš, nie? Potrebuješ to, aby si uľavil svojmu svedomiu. Páčilo by sa ti, keby som bola rovnaká ako ty, lebo potom by si sa necítil vinný. Ale sklamem ťa, ja...* Vetu nedokončí, lebo hlas sa jej zlomí od premáhaného plaču. Oči jej zvlhnú, ale slzy potlačí. Nebude pred ním plakať. Nebude plakať kvôli nemu.*

*Rezignovaně trhne rukama vzhůru. Je vysílený, nejspíš slovy na Grace nic nezmění. Nemá právo napochodovat do jejího života a dožadovat se změny. Přesto nedokáže odolat záleží mu na ní, část něm k ní stále něco cítí. Neidentifikovatelný pocity si hýčká jako hada na hrudi, může ho zcela zničit, leč strach nemá. Každý si projde změnou, sám jich zažil několik desítek během dlouhého života. Chápe to, pochopil by to, kdyby se nejednalo o ní a bezpečí, které se snaží zajistit. Podle něj není připravená, názor nezmění ani vyšší tónina ženského hlasu, ani rozhoření. Oči šlehají spalující plameny, ohnivé jazyky kousavých odpovědí včele v protivným vystupováním a umanutým sebevědomím. Balancuje na kraji mezi hlasem srdce a hlavy, topí se záplavě pocitů, jako kdyby ho něco táhlo dolů. Odhánělo od ní. Kam vkročí, tam jsou problémy, smrt a násilí. Nesmí se dozvědět pravdu, už tohle společné procházení shledává hloupostí. Opět se začíná chovat jako sobecký grázl, jemuž na nikom a ničem nezáleží. Bohužel opak je pravdou, rozdal tolik, že v něm moc dobrého nezbylo. Otázkou mu vezme slova z pusy? Co udělá? Tuší vůbec? Ne, absolutně ne. Slova chrlil afektovaně, nepřemýšlel. Přesto se nenechá vyvézt z míry, tváří se povzneseně v oparu pyšnosti a sebestřednosti.* Zavřu tě do kobky, když budu muset. *Vydrží držet zatnuté, chladné tváře. Úsměv odhalí rovnou řadu bělavých zubů za doprovodu bystrého pohledu, kterým na ní hledí, než zbabělé uhýbá pryč. Dřív byl ochotný pro jedem pohled udělat cokoliv.. dnes? Dnes se těch očí bojí. Duchaprázdný pohled zaměří kamkoliv jinam, všechno se zdá rázem zajímavější než dívka po levici. Nemůže dovolit, aby se minulost opakovala, stále nenašel lék na zlomené srdce. Je rád, že si kolem srdce nahromadil dost ledu, co nepovolí snadno. Tvrdošíjně probodává chodník před špičky bot. Neopovažuje se oči zvednout. Ani neodpovědět na otázku. Nechá se odmlčet delší odmlkou, než se s povzdechem zastaví. Zakloní hlavu, dlouhým výdechem přejede noční oblohu. Ruce schová do kapes kalhot, ale netuší, jak má odpovědět. Nejspíš jako mizera.. Zůstane u obvyklé role a perfektně nacvičené pózy.* Nevěřím nikomu, nikdy jsem nevěřil. *Obličejové rysy ztuhnou, oči zchladnou.* Nevěřil jsem ti předtím, nevěřím ani teď, Grace. Nikomu bys neměla věřit. Podívej se na mě. *Plácne se rukou hrdě po hrudi, snaží se jí zprotivit. Chce, aby na něj křičela, chce, aby jej uhodila. Chce zaplatit za všechno, co jí udělal.* Taky si mi věřila, i když si neměla. *Pokrčí rameny, dokonce se usměje parchant jeden, jenže oči vypovídají o něčem zcela jiném. Pohled ztrápeného nakopnutého štěně hněvajícího se na svět. Chabá pokus o odehnání nemusí vyjít, celý je postavený na nejistotě obklopujícího jako temná aura.*

*Ani nevie ako, má cez plecia jeho sako. Vyčarí jej to na tvári drobný úsmev. Pripomenie jej to jeho starostlivosť a nehu, ktorá v ňom pravdepodobne ešte stále drieme.* Tak som to nemyslela. *Protestuje s úsmevom a krúti pri tom hlavou. Varovala ho, že ochorie, keď sa bude vyzliekať a on namiesto toho, aby sa naspäť pozapínal si vyzlečie sako úplne. Teraz bude mať výčitky svedomia, ak ho náhodou uvidí zakašľať, alebo smrkať.* Ale ďakujem. *Venuje mu ďalší úsmev. Galantné gestá si stále cení, na to sa nič nezmenilo.* Možno si na to nebol pripravený ty. *Predostrie mu ďalšiu možnosť, ktorá sa jej zdá čím ďalej, tým pravdepodobnejšia. Zdá sa jej, že chyba bola po celý čas v ňom. V jeho neistote, nedôvere, arogantnom pocite nadradenosti. On je ten múdry, skúsený, rozumný, zodpovedný...a ona? Len sprosté ľahkovážne decko, neschopné niesť na svojich pleciach ťarchu pravdy.* Fajn. Ako chceš. *Rezignuje na odpovede, ktorých sa pravdepodobne nikdy nedočká. Už má dosť doprosovania sa. Nemá náladu, chuť a ani energiu stále s ním bojovať. Bolo to vždy také ťažké, alebo sa obaja zmenili natoľko, že už nie sú schopní priateľsky komunikovať?* Úprimne, už pochybujem aj o tom, že sa skutočne voláš Jace. *Oheň hnevu, ktorý ju ešte pred chvíľou rozpaľoval, uhasol a jej tón je teraz unavený, s prímesou smútku a sklamania.* Nedesím sa smrti! *Bráni sa presvedčivo. Týmto si je totiž úplne istá. Smrti sa nebojí. Hovorí sa, že ľudia majú strach z neznámeho. Ona sa s ňou už stretla, a Smrť ju poslala naspäť na zem. Odvtedy je s ňou v kontakte neustále a je jej dôverne známa. Je jej nedobrovoľným sluhom, ale aj tak by asi nemenila. Príliš miluje život na to, aby sa ho teraz vzdala, aj ak by to jej duši malo priniesť vykúpenie.* Neľutujem! *Podráždenia sa opäť mieša s hnevom. Na toto je naozaj citlivá, a on si jednoducho nedá pokoj.* Môžem. *Odsekne mu, aj keď vlastne netuší, či by sa mohla premeniť na niečo iné. Počula, že premena na vlkolaka alebo upíra by sa jej buď vôbec nedotkla, alebo by ju rovno zabila, ale netuší, či je to pravda. Ale určite existuje ešte množstvo iných bytostí a ktovie, niektorou z nich by sa možno stať mohla. To však nerieši a neskúma, pretože jediná zmena, na ktorú by dobrovoľne pristúpila, by bol návrat do obyčajnej tuctovej ľudskej kože, bez akýchkoľvek schopností.* Možno keby si mi konečne povedal svoj príbeh, súcitila by som s tebou. *Nemôže si nevšimnúť tieň smútku, ktorý nad ním visí.* Nepoznáš. *Povzdychne si pre zmenu ona.* Zmenila som sa. *Pripomenie mu, že prešli roky a aj jej osobnosť prešla istým vývojom. Stratila časť svojej naivity, prišla o mnohé sny a ilúzie. Nehovorí, že je teraz zlomená, alebo zatrpknutá, ani že už vo svojom srdci neukrýva nádej, len už nevidí svet cez ružové okuliare. Objavila, že je v ňom celé spektrum farieb, pričom ale ani jedna z nich nedokáže prekonať temnotu zla. Vieru v dobro, ukrývajúce sa v každom z nás, však nikdy nestratila.* A čo urobíš? *Opýta sa ho, ale nie bojovne, ako by sa dalo očakávať. Skôr je zvedavá, ako jej v tom chce zabrániť, ako ju chce priviesť na tú údajne „správnu“ koľaj. Jace ju síce drží za tvár a hladí, ale neujde jej, že pohľadu sa vyhýba. Akoby mal strach z toho, že by snáď nazrela do jeho vnútra. Alebo je to opačne, a desí sa toho, že uvidí, čo sa skrýva v nej? Jeho ďalšia reakciu ju utvrdí v tom, že to ospravedlnenie nebolo myslené úprimne. Asi len potreboval uľahčiť svojmu svedomiu, alebo jej chcel poskytnúť nejaký uspokojivý záver ich romániku, ale nech to bolo čokoľvek, nepadlo to na úrodnú pôdu, a to asi ani u jedného z nich. Keď stíchne on, mlčí aj ona. To je u nej nezvyklé, keďže obvykle nevydrží byť ticho ani pol minúty. Možno preto jej to nevydrží dlhšie, ako jeden blok.* Neveríš mi? *Chce to počuť priamo z jeho úst. Nech sa zamýšľa ako chce, prišla len na dva dôvody, prečo sa jej nikdy nezdôveroval so svojimi tajomstvami- buď chce chrániť ju alebo jej neverí a chráni seba. Myslí si, že v tomto prípade je to kombinácia obidvoch.*