K Drahušce jsem byl nasměrován jako tzv. beznadějný případ, jako mnoho dalších, jak jsem později zjistil. Bylo to poté, co se mi následkem úrazu postupně snižovala hybnost ramene, až jsem nemohl zvednout pravou ruku na více než asi 45% od svislé polohy. A také poté, co jsem se svou zdravotní situací za 4 měsíce několikrát oběhl půltucet doktorů (nepočítám rentgeny), mezi nimi i vyhlášené ortopedy - vše s výsledkem: nemůžeme tam nic najít, podle nás jste zdravý. Myslím, že vydržím hodně bolesti, ale takto se prostě nedalo fungovat.
Po definitivním rozsudku doktorů pro mne bylo neskutečnou úlevou, když Drahuška při první návštěvě konstatovala "to pude". Proces určitě nebyl bezbolestný, ale už po první návštěvě se výrazně zlepšila hybnost ramene a bolest ustoupila natolik, že jsem mohl normálně fungovat. V průběhu dalších 2-3 měsíců mne tohoto problému zbavila úplně. Důkazem je i má účast na nemalém počtu extrémních překážkových závodů Spartan Race.
Od té doby jsem pravidelný návštěvník z kondičních důvodů (i auto potřebuje pravidelnou údržbu). Kdykoliv má někdo jakýkoliv problém s pohybovým ústrojím, hned vím, kam jej poslat.