*Je pobavený z toho, jak vyváděla. Pořád se usmívá, což je celkem po dlouhé době.* No jo, ale tak ty mi nemáš, co vyčítat. Nepřilepila jsi ho náhodou někam ke zdi nebo tak něco? Jo a ten pokoj plný koček? *Řekne provokativně. Pak už ji najednou nemá v náručí. Tomu jejímu cáknutí se jenom zasměje. Sleduje ji, jak si popoplave od něj, ale pak se při té její otázce trošku flirtovně usměje. Doplave těsně až k ní a trošku se k ní skloní.* No, myslím, že něco takového. *Řekne a políbí jí. Po nějaké době se od ní odtáhne. Jenom se na ní usměje a sleduje jí. Překvapeně povytáhne jedno obočí a sleduje ji, jak si sundavá podprsenku. Snaží se jí nekoukat na prsa, ale přece jen tomu podlehne. Pak mu ale přistane ta její podprsenka na rameni a tak se podívá na ní a pohledem se vrátí k jejímu obličeji. K čemu jinému by se taky vracel?* Nápodobně. *Řekne, jelikož si to s ní dost užil. Pak jenom sleduje, jak jde z vody.* Chceš doprovodit? *Zavolá za ní, ale nějak se nezdá, že by jí to nějak zajímala ta jeho otázka a tak jenom chytne tu její podprsenku, aby tu někam neodplavala a potopí se do vody po ramena. Jenom ji s úsměvem sleduje, jak vylézá z vody. No on sám v té vodě ještě nějakou tu chvilku zůstane. Wynter už mu zmizela někam z dohledu, ale on je ještě pořád ve vodě. Vlastně z ní vyleze až po pár minutách. Dojde si pro svoje oblečení a vyrazí do hotelu. V ruce pořád drží Wynerinu podprsenku, jelikož nemá v plánu ji nechat jen tak povalovat někde po Kapitolu.*

*Nějak se jí nedaří ho dostat k zemi, což jí naštve, ale už nějak rezignuje a nechá ho. Vlastně se ho teď drží jako klíště. Je si vědoma toho, že je to jen voda a nic by jí to udělat nemělo, ale pořád tam nechce být jen tak vhozená.* To je mi jedno, že není studená. *Vyšiluje ještě trochu, protože tam chtěla jít původně sama, ale plány se mění. Cítí vodu už na nohou. Už očekává, že jí do té vody hodí nebo něco nepříjemného provede, ale nic se neděje.* Ne, nejsem. *Řekne mu a začne ho ještě více škrtit, protože se nechce pustit. Pak řekne tu pitomou dětskou říkanku nebo co. Tak nějak to konečně čeká, ale ono se zase nic neděje. Pořád se nic neděje začíná jí to být divné. Trochu povolí své ruce a oddálí se od něj.* Umm, okay? *Podiví se, ale vlastně jí to vůbec nevadí. Stále se ho nějak drží a nehodlá z něj slézt. Najednou se jí nechce do vody, ale stejně už je mokrá.* Co já vím. Dáváš airbagy Ezrovi do postele, co já vím, co jsi za cvoka? *Zakření se a dá si konečně nohy do vody. Potom po něm chrstne vodu, ale jen na jeho hrudník, ani se nesnaží, aby to bylo do obličeje. Uklidní se, nemá důvod dělat kolem toho povyk. Nic se nestalo, tak je to dobře. Poté se od něj oddálí a ponoří se až po ramena.* Ještě něco se dělá na rande? *Zeptá se ho, ale to spíše jen tak vsunula, nepotřebuje na to odpověď. Nějaké nápady má. Začíná být už docela unavená, ale nechce být úplně neslušná. I když možná i jo. Ze srandy si ještě sundá tu podprsenku, načež se k němu přiblíží, takže musí i odhalit prsa. Nechá ho, ať se klidně kochá, a pak mu tu podprdu zavěsí na rameno. Je to takový dárek z prvního rande, třeba mu příště dá kalhotky.* Tak jo, díky za hezký večer. *Koukne se po něm a nečeká ani na polibek či něco tomu podobné. V tu chvíli jí to prostě nenapadne. Jde zpátky na břeh, i s těma obnaženýma prsama. Vlastně je to celkem i sranda, má všechno tak nějak v háji, takže až se kolemjdoucí klidně kochají.*

*Jeden koutek úst mu povyjede do křivého úsměvu, když si všimne toho, jak se na něj kouká, když se svléká, ale nijak mu to nevadí. Taky proč by mělo, když už před sebou byli i nazí. Jakmile jí zastrčí ten pramen za ucho, tak se mu na tváři objeví rošťácký výraz, takže jí to musí být hned jasné. Jenže než stačila nějak zareagovat, tak už ji zvedl ze země. Drží jí pevně, aby mu nespadla, když sebou tak šije.* Ale no tak. je to jen voda! *Řekne jí a zasměje se. I těm jejím výhružkám se směje.* Můžeš to zkusit. Ale ani Masonové se to nepovedlo. *Řekne jí a jde s ní k té vodě. Přijde mu to zábavné. Už je v ní po lýtka a není zas tak studená, jak čekal, což je vlastně i dobře. To, že se celá nějak zhoupne nečekal, takže trochu zakolísá, ale ustojí to. Vlastně se kvůli tomu musel zastavit, aby ji nepustil.* Vždyť je to jen voda! *Řekne jí s úsměvem.* A ani není tak studená. *Prozradí jí a pak se zase rozejde. Pořád jí drží dost pevně. To, že se tak vrtí mu to dělá těžší, ale není to nic, co by nezvládl. Už je ve vodě po hýždě, takže se určitě musela na pár místech už mohla namočit i Wynter. Ještě jí do té vody však nehází a radši udělá pár dalších krků, aby si byl jistý, že tam nebude moc mělko. Usměje se na ní a pak se zatváří jako naprostý andílek.* Připravená? *Zeptá se jí a zase má ten svůj rošťácký výraz.* Spadla Wynter do moříčka udělala žbluňk. *Řekne se smíchem poupravenou dětskou říkánku a pak naznačí, že jí tam jde hodit, ale pořád jí drží.* Přece sis nemyslela, že bych to udělal, když ses tak moc bouřila? *Zeptá se jí a pak jí tam pořád drží, ale už tak, aby z něj mohla v pohodě slézt do té vody sama.*

*Přemýšlí, jestli to měl být náznak k tomu, aby už odešel. Sama neví. Pravděpodobně by jí bylo jedno, kdyby to chtěl náhodou utnout. Bude se s tím prostě muset smířit. Za celou dobu nějak ještě nestačila pochytit, zda se ten večer Archerovi líbí.* Hm, chceš? *Zeptá se ho pro jistotu, pokud by to chtěl ukončit. Jenže to se pak na to hned chytne na to plavání. Opravdu mile a příjemně se usměje, což je takové divné, ale tak ona se baví, tak nemá důvod se mračit.* Tak jo. To zní fajn. *Řekne a přikývne na to, dále zase jenom mlčí a kouká, jak se tady svléká. Prostě kouká a ani se nesnaží uhýbat pohledem. Nepřijde jí to neslušné nebo tak něco, prostě ho už nahého viděla, tak co, že se teď zrovna kouká. Potom se k ní přiblíží a nechá ho. I to, že jí zastrčí pramínek vlasů za ucho, si nechá líbit. Pousměje a na chvíli si dovolí upustit myšlenky na někoho jiného. To pak ale zkazí tím, že jí zvedne ze země a něco s ní plánuje. Není to věc, kterou by si nechala zrovna líbit. Možná to bylo tak moc nečekané, že je v šoku, ale začne se strašně bránit.* Pusť mě, Archere! *Křikne po něm a začne se různě kroutit. Na tohle není dostatečně opilá ani sjetá.* Jestli mě hodíš do vody, přísahám, že tě tam utopím. *Vyhrožuje mu a zní to docela přesvědčivě. Nejspíš by toho byla schopná, ale nechala by ho žít s tím, že by ho nechala skoro na pokraji smrti.* Ne, ne, ne! *Šije s sebou, aby jí pustil na zem. Potom si uvědomí, že je vlastně Caelum - vítězka Her a ke všemu profesionál. Takže prostě vší silou se nějak zhoupne, teda spíše se snaží ho dostat z rovnováhy, aby spadl na zem.*

To jsem rád. *Řekne upřímně. Zmateně se zamračí, když se ptá na něho, takže se na sebe tak nějak koukne.* Jojo, dobrý. *Řekne pořád s úsměvem. Jenom přikývne na to, že nemá hlad.* Dobře. *Rozhlédne se kolem, jestli nevymyslí ještě něco, ale asi ne. Zmateně se na ní koukne, ale pak se usměje.* Vůbec nemáš zač, ale tohle se většinou říká až na konci rande. *Zazubí se na ní.* Nebo to mám brát, tak že jsi ho teď ukončila? *Zeptá se jí a nervózně si projede rukou vlasy. Tak nějak neví, jestli by se teď teda neměl vydat k odchodu nebo tak něco. Pak tam překvapeně pozoruje, jak se vysvléká. Nahou jí už sice viděl, ale i tak je nejspíš nepatřičné se celou dobu koukat, jak se vysvléká, ale i tak z ní nedokáže spustit oči. Párkrát zamrká, když se zeptá jeho a teprve až pak ze sebe dostane odpověď.* Plavání zní fajn. *Řekne a ukáže oba palce nahoru. Pak ze sebe sundá tu mikinu, kterou hodí jen tak do písku. Následně za ní letí i triko a kalhoty. Vlastně vše, krom boxerek, jelikož po Kapitolu ještě nahý neběhal a chce, aby to tak i zůstalo. Nějak si s tím nedělá hlavu a prostě to tam nechává ležet. Však, kdo by jim to tu taky ukradl.. Pak neodolá a přijde blíž k Wynter, aby ji mohl chytit do náručí, jelikož ji přece nenechá jen tak si tam do té vody dojít samotnou. Možná to nejdřív vypadá, že má za lubem něco jiného. Zastrčí jí pramen vlasů za ucho, ale pak ji hned chce zvednout ze země.*

*Nějak nepostřehne to, že Archer stačil už přistát a dochází k ní. Otočí se na něj, když na ní zrovna promluví.* Huh? *Ještě si prohrábne vlasy, aby měla správný objem.* Jo, v pohodě a bylo to fajn. *Upřímně se na něj usměje, ale nějak víc mu na to asi neřekne. Mohla by se z toho radovat, ale tak nebylo to její poprvé na rogalu. Vlastně je docela vůbec těžké najít něco adrenalinového, co ještě nezkoušela, protože za ty roky toho stihla opravdu hodně. Někdo by řekl, že všechno, ale ona si myslí, že ještě na něco zapomněla.* Ty? *Prohlédne si ho a nějak neví, co dále.* Ty jsi v pohodě? *Zeptá se v celé větě, načež se rozhlédne kolem sebe. Moc lidí tu dneska není, ale je dost možné, že jsou na špatné straně pláže.* Hm, víš, že ani ne? *Něco málo už měla v hotelu. Nevečeřela, ale stejně se nějak necítí, že by si zašla někam na véču. Možná později, pokud cestou najde nějaké otevřené bistro. Chvíli se na něho mlčky kouká a sem tam se usměje, ale dost často uhýbá pohledem. Tohle je pro ní strašně nové, tak neví, jak se má chovat. Potom jí to napadne a musí mu poděkovat.* Díky, že jsi to takhle zařídil. *Usměje se. Snad to bylo dostatečné poděkování. Potom se ohlédne k moři a napadne jí, že by si mohla jít zaplavat. Proč ne. Nenaučila se plavat jen tak pro nic za nic. Sundá si mikinu a to tričko, co má na sobě. Vlastně ze sebe sundá všechno, co není spodní prádlo. Nahá tu nemá v plánu být. Ještě by se stalo něco, co by rozhodně nechtěla.* Půjdu si zaplavat, co ty? *Zeptá se ho. Nějak ani nečeká, že by on chtěl jít právě na to jídlo. Prostě si nějak myslí, že je to rande už nějak ukončené, tak si už vymýšlí svoje plány.*

*Je rád, že jeho posunkování pochopila a tak se teda i on pustí do přistávání. Pomalu nasměruje rogalo, aby se dostal dolů, ale ne tolik, aby to neubrzdil, jelikož to by nebylo moc milé. Za pár vteřin je už kousek od země. Ještě zpomalí o trošku víc a pak už je na zemi kompletně. Naštěstí se nijak nerozplácl nebo tak něco. Ohlédne se, jestli i Wynter se dostala v pohodě na zem, ale ta se tam už odpoutává. Odepne si teda karabinku a postaví se, jelikož už není k tomu rogalu připoutaný. Pak ze sebe sundá ten postroj, jelikož nemá v plánu si s ním jen tak pobíhat po Kapitolu. Nějak se s tím nezatěžuje a prostě ho připne zpátky k rogalu. Následně ho tam nechává ležet a jde směrem k Wynter. ta rogala nějak dál neřeší. Prý je má nechat tam, kde přistanou a pak si pro ně patřiční idé přijedou a tak se v tom nijak dál nenípe. Když vidí, jak si upravuje vlasy, tak se musí usmát. Vlastně mu ten úsměv zůstane i když dojde k ní.* Tak jak se ti to líbilo? *Zeptá se jí a prohrábne si rukou vlasy.* Všechno v pohodě? *Zeptá se jí a přejede jí pohledem, i když ve vzduchu neměla žádné problémy nebo tak něco. Pak si nervózně kousne do tváře.* Máš hlad? *Zeptá se jí. On vlastně to rande měl naplánované jenom do tohodle bodu, protože ho nenapadlo, že by pak mohli dělat něco jiného. Takže kdyby toho pro dnešek měla dost, tak by ho to nijak netížilo, ale zároveň to on nechce ještě ukončovat. Třeba se můžou jenom projít po pláži a zamířit do hotelu nebo tak něco.*

*Je to taková poklidná jízda, ale baví jí to. Užívá si pohled na Kapitol a taky na ta malinká autíčka, která se postupně zvětšují, když se dostává k zemi. Chvíli si ho vůbec nevšímá. Ohlédne se na něj až v tu chvíli, kdy pocítí nějaký pohled, což měla pravdu, protože jí zrovna něco naznačuje. Podle všeho asi chce přistát, tudíž to jde teda provést. Má toho dost. Viděla vše, co potřebovala vidět a taky si to dostatečně užila. Pomaličku si to rogalu nastavuje tak, aby se rychleji snížila, ale taky brzdí ve vzduchu, aby se nějak moc nerozjela. To by taky mohlo dopadnout špatně a měla něco s nohama. Chvíli jí to potrvá, protože si dává záležet, aby to přistávání bylo bezpečné. Pak se po tom svém mistrovském manévru dostane k zemi a přistane rovnou na písku. Chtěla původně na tu zeleň tam, ale teď už je to jedno. Jakmile cítí, že má zem pod sebou, tak si začne všechno ze sebe sundavat. Je to docela zátěž, takže to na sobě mít nechce. Potom vyčkává na Archera, jelikož neví, jestli to byl konec nebo ještě má něco očekávat. Zatím si tam upravuje vlasy, které má totálně rozcuchané. Neměla to v culíku, prostě jenom rozpuštěné, tak taky teď nevypadají úplně bezvadně. Na to postačí jen pár shrábnutí rukou do vlasů a zase to nějak vypadá, ačkoli to nebude už takové, jaké to měla na začátku.*

*Přijde si jako malej, ale prostě ho baví takhle lítat, jelikož ten výhled je opravdu úžasnej. Když to vytočí, tak se koukne po Wynter, jelikož teď před ním nic není, takže by neměl do ničeho narazit. Vidí, že už taky letí. Nějak si nevšiml, že se přiblížila k němu, jelikož si v tu chvíli užívá ten výlet. Po chvilce se na ní však zase ohlédne, aby se ujistil, že je vše v pohodě. Když vidí, že zatáčí, tak zatočí taky, aby letěl za ní.* Líbí se ti to?! *Zakřičí, i když neví, jestli ho vůbec slyší. Prostě to zkusil. Buď zavolá něco zpátky nebo ne. Ještě nějakou chvilku jen tak poletuje, ale pak udělá ještě jedno kolečko nad těmi menšími mrakodrapy. Nikdy ovšem neletí někam, aby ztratil Wynter z dohledu. Když už klesne s rogalem trochu níž, tak to otočí směrem k pláži, jelikož tam bude daleko snazší přistát. Ohlédne se, jestli si toho Wynter všimla. Pořád je dost vysoko, ale už by raději zamířil nad pláž. Dívá se dolů. Právě je pod ním silnice, takže tam jdou vidět jen bílá a červená světélka, ale i to seshora vypadá pěkně. Navíc jde pořád vidět zářící Kapitol. Navíc před sebou už rozeznává pláž. Ohlédne se, aby zjistil, jak je na tom Wynter. On sám už by klidně mohl jít přistát, ale ještě se drží ve vzduchu, protože si to prostě užívá. Pak ji posunky naznačí, že můžou jít na přistání, jestli chce.*

*Zatímco je Archer v moři, tak ona si posedává na pláži a přemýšl, co bylo špatně. Moc jí toho nedochází, protože jí to přijde zcela normální. Potom se k ní Archer zase připojí a to se na něj dívá jenom se zamračeným výrazem.* Ano? *Pohlédne na něj s překvapením. Nebyl to její účel, ale spíše je jí tak podobná, vlastně je kopie. Poslouchá ho a je mu líto, že se nechtěla vrátit, jenže teď u přece je. Nakloní se mírně l jemu, načež si zase uvědomí, že tohle přesně je to, co nechce. Zavrtí hlavou a zažene myšlenky, že mu to chce všechno vynahradit, počínaje polibkem.* Dobře, slibuji.*Řekne a trochu se jí zlomí hlas. Nebude o nikom mluvit, jako kdyby je znala. Pak si ale povzdychne, protože to se lehko řekne, že jsou to Fawcettiný pocity.* Já vím sama, co cítím. *Brání se. Přece jenom se nenechá říct, že ho nemůže mit ráda. I přesto, že si smazala několik věci na něj, tak ho i pořad zbožňuje.* To nejde. Je to silný, ale nevadí. *Pokrčí rameny. Taky co jiného dělat. Začne si do rukou brát ten jemný písek, který odhazuje kousek od ní. To mal, aby se zabavila.* Aha. *Postřehne ten minulý čas a zase jí to rozesmutní.* Tak to bych už měla raději jít.*Koukne po jeho očích. Moc se v nich nevyzná, ale třeba tam bude náznak toho, že s ní chce trávit čas, Jenže to vůbec neumí.* Já to napravím. *Přikývne s úsměvem odhodlaně, načež se k němu nakloní a dá mu pusu ke spánku. Pak se zvedne a už vyráží pryč do tmy.*

*Ani neví, jestli je rád, že mu na to nic neříká nebo ne. Pravá Fawcett by se tu s ním jistě už hádala, jelikož by si tohle nenechala určitě líbit. Možná je za to rád kvůli tomu, ale prostě se je z toho špatněj, jelikož ona nemá slov.* Ano, vím. A i tak se mi snažíš vnutit, že tvůj život je i ten, co měla Fawcett. *Zavrtí nad tím hlavou.* Co nemůžeš? *Zeptá trošku podrážděněji než chtěl, ale zpátky to už nevezme, takže co se dá dělat. jenom jí na to přikývne. Nevěřícně se na ní podívá, jelikož neví, jestli to má brát vážně s tím vším, co dělá. Když mu řekne, že ho miluje, tak prostě už vážně ty slzy neudrží. Moc dobře ví, že to není ona, jelikož Avacyn ho nezná a jsou to jen ty vzpomínky, co měla Fawcett. Doplave dál od pláže a jenom nechává stékat slzy po jeho tvářích. Na zlomek vteřiny zalituje, že se tu kdysi neutopil. Když už se uklidní, tak se vydá zase ke břehu. Vyjde z vody a je mu jedno, že je celý mokrý a že se ten písek nalepí na něj. Prostě si sedne vedle Avacyn. Chvilku jen tak sedí a kouká před sebe na ty vlny. Po nějaké době teprve promluví.* Víš, proč jsem na tebe byl hnusnej, když ses tvářila tak smutně? Protože ses tvářila v tu chvíli přesně jako ona. Když mi oznámila, že se nevrátí. Když se rozhodla, že radši v té aréně umře než aby se vrátila domů. *Vysvětlí jí to a pak je zase nějakou dobu jenom zticha. To, že mu řekla, že ho miluje nebere vůbec vážně, jelikož to jsou podle něj vzpomínky Faw, což celkem bolí. Pak zase promluví.* Omlouvám se. Neměl jsem na tebe tak vyletět. Mrzí mě to. *Řekne jí.* Jenom prosím už neemluv o tom, jakoby její sourozenci byli tví. Nebo cokoliv, co bylo její. *Požádá ji o to, jelikož to mu opravdu hodně ubližuje. Ano, někdy to zvládne prostě přejít a pak jsou dny, kdy to přejít prostě nedokáže a vyletí. A to nechce, aby se opakovalo, jelikož si to Avacyn nejspíš nezaslouží.* A nemiluješ mě. Věř mi. Ani mě neznáš, tak jak bys mě mohla milovat? Možná mě milovala Fawcett, nevím. Nikdy jsme se ani nepolíbili, ale to ty možná víš. *Řekne jí.* Každopádně já jí miloval a ona je prostě mrtvá. Teď je tu Avacyn. Tečka. *Řekne jí a doufá, že to teď snad už pochopila, jelikož mu přijde, že se pořád hádají o to samé.*

*Si myslela, že už je někde pryč a ona mu ušla nebo on šel jinudy. Jenže oba mají namířeno stejným směrem. Pak on najednou zase mluví, takže jenom mlčí, protože všechny její argumenty jsou špatné a neumí ho vůbec nijak stírat. Taky jí to nikdo nenaučil, tudíž fakt netuší, jak by na to měla jít. Když jí řekne, že se nemá takhle koukat a vypadá to, jako kdyby jí snad za to nadával, tak několikrát zamrká očima a po každém slově uhýbá pohledem. Taky co dělat, když se mu ani nelíbí, jak se tváří. Ona si uvědomuje, že není Fawcett, jenom prostě jsou momenty, kdy to nepozná, ale furt ví, že někdy dávno zemřela nebo Fawcett zemřela.* Uh. *Otevře pusu, ale nic víc neřekne, protože nemá co. Zda se přehřívá, to ona neví. Každopádně je jí to jedno, ať se klidně přehřeje.* Já... *zamyslí se nad správným slovem, ale nenachází nic, a když ano, tak zase neví, jestli je správný,* já... já. *Kouká na svoje špičky bot, neumí se vypořádat s tím, že tady na ní někdo řve. Nikdo na ní ještě neřval. Ani Fawcett neměla nějakou super přísnou výchovu, kde by ji rodiče seřvali za něco, co provedla špatně.* Mám. *Řekne mu nakonec na ten svůj život, ale je tak krátký a moc toho neprožila, aby mu začala vykládat nějaké historky.* Však už víš o mém životě. *Povzdychne si a neví, jestli to bylo myšleno na ten její nový krátký život nebo ten, co jí nepatří.* Já se omlouvám. Jenže musíš pochopit, že já nemůžu. *Teď najednou uvažuje o tom, že by se nechala přemazat úplně celá. Jenže zbavit se toho je fakt těžký.* Já nevím, co s tím. Tak já... *sedne si na písek a přemýšlí, co dál.* To není můj účel ti ubližovat. Proč budu ubližovat někomu, koho miluji. To snad nedává smysl. *Řekne nahlas a ani si neuvědomuje, co zase říká. To se pak Archer vytratí do vody, kam nemá v plánu lézt. Prostě zůstává na souši a dívá se před sebe. V té tmě ho už ztratí, ani nevidí, kde je.*

*Jde dál a nezastavuje. Jen lehce si všímá, že jde najednou podél vody. Pak se ale zarazí a jenom na ní nevěřícně kouká.* Normálně odpověděla? Vesper, ale není tvoje sestra. *Řekne jí a už je o poznání klidnější.* Protože o mě toho moc nevíš. Věděla to Fawcett a to, co máš mělo být jenom mezi mnou a jí. *Zavrtí nad tím hlavou.* Ani já sám nevím, jak to mám brát. Ani jak ti na to mám odpovědět. *Zase nad tím zavrtí hlavou. Z toho jejího smutnýho výrazu ho bodne u srdce. Tak se Fawcett koukla do kamery, když mu tam vzkazovala, že se omlouvá a pak umřela. Nebo to tak možná připadá jemu.* Už. Nikdy. Takhle. Nekoukej. *Řekne jí přísně, ale v očích se mu prostě lesknou slzy.* Ano snažíš. Vesper byla tvoje sestra a máš bratra? Prosím tě. Jsou to sourozenci, co měla Fawcett, tak o nich nemluv jako o svých. *Řekne skrz zuby. To ho naštvalo asi tak nejvíc ze všeho.* Já vím, že nejsi mrtvá. To už jsem ti říkal tisíckrát. Vím, že Avacyn je živá bytost. Žije a asi i dýchá, já nevím. Nevyznám se v androidech, abych věděl, co všechno děláte, ale prostě... Avacyn žije. Fawcett ne. *Řekne trpělivě znova, jakoby to vysvětloval malému dítěti. Trochu se zamračí, jelikož se z ní maličko kouří.* Nepřehříváš se nějak? *Zeptá se jí, jelikož počítače se přece můžou přehřát. Nechápavě na ni kouká, když ji tečou slzy.* Nebreč. *Řekne a neví, co by teď měl dělat. Má nutkání ji utěšit a obejmou, protože vypadá jako Fawcett, ale to je tak celé.* Já nevím. to řekni ty mě. Baví tě to jejím životě mluvit jakoby byl tvůj? Nemáš snad teď svůj nový? *Zeptá se jí a už je na ní opravdu dost mírnější. Jenom se na ni smutně pousměje, když řekne, že mu nic nedělá.* A v tom se pleteš. Lámeš mi srdce znova a znova a je to horší než když jsem ji ztratil poprvý. Ty si to ani neuvědomuješ, ale pokaždý, když mluvíš o něčem, co zažila ona, jakobys to zažila ty, tak mi to opravdu hodně ubližuje. *Řekne a jedna slza to už nevydrží a začne mu téct po tváři. Rychle se od ní odvrátí. Už to nevydrží a tak radši než aby tu před ní brečel, skočí do moře. Je mu úplně jedno, že má na sobě oblečení. Ještě před tím pustí tašku s barvami, jelikož ty do vody nepotáhne a jestli je někdo má potřebu ukrást, tak ať. Pak už je ve vodě a plave dál od břehu. Neměl s ní na to kafe nejspíš chodit, ale on ji prostě chtěl dát šanci. Po pár metrech se zastaví a jenom šlape vodu. Teď nikdo nemůže. po tvářích mu stékají slzy, ale to je jedno, jelikož to může svést na to, že to byla ta voda.*

*Zatváří se smutně, protože jí je to opravdu líto. Ona se sice ke své rodině chová tak, jak se chová. Spíše teda už nejsou její rodina, ale její vzpomínky ji říkají něco jiného. Jenže jí se vůbec nestýská, ale pořád je jí to líto, že měl Damian ve svém životě takovou ztrátu. Takovou ona nikdy nezažila, jelikož umřeladříve než všichni ostatní a teď tu je zase živá.* Páni, to muselo být velké rozhodnutí. *Obdivuje ho za jeho rozhodnutí, ale bylo by to stejné, i kdyby se rozhodl pro tu druhou možnost. Momentálně je pro ní úplně všecko zajímavé. Ke všemu co ví, tak valná většina se jen povaluje doma nebo po pláži. Ví moc dobře, že nejsou větší procento Kapitolanů nejsou vůbec pracovití. Tohle by ona dělat nemohla, možná chápe, proč si někdo kupuje právě je. Chtějí, aby odvedli práci za ně, pravděpodobně to bude tím.* To jste pořád zaneprázdněn? Co děláte mimo Her? *Zeptá se zatímco sleduje v okolí ty všemožné aktivity. Ano, už si jich všimla, ale vůbec netuší, do čeho skočit dříve. Všechno vypadá zajímavě a naopak zase vůbec ne. Nejvíce jí zaujmou ty vodní sporty, ale přijde jí, že to všichni dělají ve skupině a o samotě to nemá cenu.* Určitě někdy něco vyzkouším, vypadá to vskutku zajímavě. *Zazubí se a položí se do písku, který pak začne hladit a nabírat do rukou. Občas dělá věci jen tak zničehonic.*

*Tak nějak tuhle otázku očekával, takže mu nedělá problém na ni odpovědět. * Když jsem se zrovna chystal odjet do Dvojky na trénink, umřela nám máma. To by asi zase tolik nepřekáželo, ale táta je od té doby dost rapl a já jsem s ním mladší sourozence nemohl nechat. Takže jsem se vzdal kariéry a radši se o ně pořádně postaral, než aby z nich vyrostlo bůh ví co. Teď už jsou ale docela velcí, tak je to pohoda a můžu konečně vzít nějakou práci, která mě bude i bavit. *Pronese, jako by to všechno bylo úplně normální. On si není vědom toho, že existují lidé, kteří by tohle vůbec neudělali a vykašlali se na celou rodinu. Je to pro něj nepředstavitelné, protože má nějaké své zásady, které by mu nikdy nic takového udělat nedovolily. Je rád, že se takhle rozhodl, i když ho to možná připravilo o podstatnou část života. Je mu to celkem šumák, hlavně když jsou Cadence a Newt v pohodě. * Já jsem se sem šel jen tak projít, když už jsem měl volnou chvilku. *Pokrčí rameny. Říkal, že není zajímavý a tohle to jenom potvrzuje. Teda on si to alespoň myslí. * Co sem přivedlo vás? *Zeptá se také, aby řeč nestála. * Tady se toho dá dělat.. Stačí si vybrat, vždyť se podívejte kolem sebe. *Rozmáchne rukama a ukáže na celé širé okolí, které je přeplněné všemi druhy aktivit, od posedávání u baru, po různé vodní sporty. *

*Lidé jí nehorázně fascinují, ani neví proč. Časem jí to nejspíš omrzí, protože budou už okoukaní, ale teď je to jak poprvé v zoologické zahradě. Přikyvuje na ta jeho slova a do toho se usmívá. Vůbec jí nedochází, že se tu chová jako nějaká malá holka, ale to přece vůbec nevadí, protože je s tím spokojená. Život je k ní prozatím spravedlivý, takže toho ani moc nezná. Sice tuší o nějakých těch událostech mimo Kapitol, ale vážně to nebere. Ani ten fakt, že vlastně umřela v reality show.* Určitě! *Zaposlouchá se a překvapí jí ta věc o tom mírotvorci. To si jaksi nestačila vyhledat.* A proč ne? *Vyhrne ze sebe, a tak mu může trochu skočit do řeči.* Proč se vám nepovedlo být mírotvorcem? *Nechápe to, protože má takové mínění, že si každý může zvolit jakoukoliv vysněnou práci chce. Potom jí upoutá pozornost další partička lidiček, kteří se tam čvachtají ve vodě.* Co tady vlastně dneska děláte? Jdete si zaplavat? *Zeptá se ho. Ona sama neví, proč si právě vybrala tuhle oblast. Plavat se jí nechce a k moři nemá vůbec blízko. Jako Fawcett by si vybrala místa, kde je víc stromů, což tady sice nachází, ale méně než si to pamatuje ve vzpomínkách ze Sedmého kraje.* Poradíte mi něco zábavného tady na pláži? *Jen tak u konverzace zůstat už nemůže. Pociťuje, že potřebuje něco dalšího dělat. To možná jak je tak aktivně nastavená. Sice by se teď nerozhodla pro běh po pláži, ale něco nového by zkusila.*

*Docela ho baví to její nadšení ze všeho. Přijde mu trošku naivní, ale chápe to, přece jen je na světě asi jen chvíli. Vidí ten svět asi trošku dětskýma očima a to mu přijde super a divné zároveň. * Jasný. *Usměje se na tu poznámku o vyměňování si triků. * Fakt? To mi nepřijde. *Odpoví trošku pobaveně. On sám sobě nějak zajímavý nepřijde, spíše naopak. Je s ním docela dost nuda, protože nemá moc vlastních zájmů. Nemá na to jednoduše čas, když se musí starat o sourozence. Jo, Gabi mu občas pomůže, ale ta má také své práce dost, takže je na to v podstatě sám. Už si na to zvykl, takže mu to nevadí, ale ostatní mu furt říkají, jak nudný život vede. Proto ho to tak pobaví a překvapí. * To je hezké, že máte takhle jasno. *Usměje se a pozoruje, jak se kolem něj pohybuje. * Jasný, to chápu. *Přikývne. * Já? Já k tomu mám podobný důvod, jako vy. Je to něco, co mě baví a ještě tím můžu pomoci ostatním, což je velké plus. Dlouhá léta jsem chtěl být mírotvorce, ale nakonec to bohužel nevyšlo. Pak jsem byl docela dlouho od tohohle odvětví pryč a teď mě napadlo se zase vrátit, když už nemám tolik starostí. *Protože ona odpověděla obsáhle, tak se o to snaží i on. Nemyslí si, že by jí řekl něco, co by si sama nedokázala v nějaké té databázi zjistit, ale takhle mluveně mu to prostě přijde lepší. Už ho dávno neštve, že mu kariéra nevyšla, říká to tedy docela v pohodě tónem, možná jenom trošku s nezájmem, jako by práce teď nebyla jeho prioritou, což také vlastně není. *

*Zklamaně se zatváří, ale teď o poznání přirozeněji, protože to už jsou její reakce.* Dobře, já se budu snažit, aby to bylo lepší. *Usmívá se na něj a fakt má v plánu to doladit. Ono je trochu těžké okoukávat emoce od Laoghaire, natož od Val-Kyrie, která je stejně mimo.* Jistě, bude to sranda. Já v tom ještě nejsem úplně zběhlá, ale můžeme si vyměňovat triky. *Pro ní je to úplně něco božího, jelikož ještě někdy nepracovala, pokud nepočítá její minulý život. Tohle je ale stokrát lepší a těší se tam jak prvně do školky. Sleduje ho dál a vnímá každý jeho detail, připadá jí tak odlišný. Ještě neměla úplně možnost si tak dlouho někoho prohlížet, nepočítá Archera s Gabi, které si moc neprohlížela, jelikož měla za úkol se prodat.* Jsi zajímavý. *Mile se usměje. Nejspíš by takovou věc řekla každému člověku, který by se s ní teď bavil, takže to není nic výjimečného.* Taky díky. *Poděkuje za kompliment, aspoň tak jí to připadá, i když to být nemusí. Sarkasmus se ještě nestačila naučit, takže by to nemohla poznat, kdyby tak k ní mluvil. Pak se zeptá na tu práci a hned na to umí odpovědět, proto to na něj všechno tak rychle vychrlí.* Připadá mi to jako úžasná práce. Víte, já chci pomáhat. Ne každý má tu možnost být znovuzrozený jako já, tak proč bych jim nemohla pomáhat si vylepšit schopnosti? *Zasměje se a začne se pohybuje kolem něj, aby si ho prohlédne celého.* Aspoň to já ráda dělám. *Je si vědoma toho, že jí to bylo naprogramované, ale i tak by nevolila jinak.* Mohla bych být jen fitness guru, ale to je takový plochý. Nenašla bych si v tom dlouholetou zálibu. A co vy? *Nakonec přestane prohlížet a zastaví se před ním.*

Asi to není špatné, jenom to nevypadá úplně přirozeně. *Odpoví jí na otázku. Nechtěl ji nějak rozrušit, jenom to musel zmínit, když ho to tak zaujalo. * Vážně? *Podívá se na ni trošku překvapeně, když zmíní, že budou kolegové. Vrtá mu chvíli hlavou, jak by mohla vědět, co dělá za práci, ale pak mu dojde, že androidi nejspíš mají nějakou databázi, kde to všechno můžou dohledat. Chvíli kouká na její pěst a nakonec si s ní normálně bouchne. Nevidí v tom moc smysl, ale proč to neudělat, alespoň ten rozhovor nepůsobí nějak moc formálně, což on moc rád nemá. Celá ta konverzace mu přijde neskutečně zvláštní a nějak neví, jak má na některé věci reagovat, tak prostě reaguje úsměvem. * Asi děkuju? *Řekne poměrně zmateně, když mu řekne, že není špatný. Nechápe to moc, tak radši zareaguje pozitivně. Je pravda, že není zlý člověk, jen se tak občas dokáže chovat. * Vy taky nepůsobíte zle. *Dodá ihned bez přemýšlení. * Taky mě těší. *Podá si s ní ruku a opět jí věnuje menší úsměv. * To já též. *Přikývne. Vrtá mu hlavou, proč by se dala zrovna do práce trenérky. Na jednu stranu by to vysvětlovalo tu její sílu, na druhou pořád nechápe, co by ji na tom mohlo zajímat. * Nedá mi to, musím se zeptat. Proč zrovna tahle práce? Proč ne cokoliv jiného? *Zeptá se. Vypadá to, že ho to vážně hodně zajímá. On má třeba své důvody, proč to vzal, takže předpokládá, že i ostatní mají nějaké své důvody. Ať už jsou to lidé nebo androidi. Třeba to tak vůbec není a dělá, ale to nezjistí, pokud se nezeptá, že?*

*Neurazí jej ani tak jeho výrazy, nebo že by byl nepříjemný. Toho si vůbec nevšímá, ale spíše se jí dotkne, když si myslí, že bylo zvláštní ta její hra s emocemi.* Oh. *Zamračí se, jelikož se jí to slovo "zvláštní" nelíbí.* Bylo to špatné? Dělám to špatně? *Změní se výraz a teď vypadá opravdu zmateně.* Na tom zapracuji, to nevadí. *Usměje se, ale pořád je to na ní dost podivní. Vůbec jí ale neříká nic to, že by neměla říkat lidem, kde bydlí. Tuhle konverzaci s Laoghaire nevedla, ale tu jeho radu si vezme k srdci, i když si to bude muset probrat s majitelkou, zda je to tak opravdu správné. Od té doby, co byla koupená toho ještě s ní moc neprožila.* Ono to až tak nevadí, však budeme kolegové. *Dá ruce v pěst a nastaví před ním, aby si s ním bouchla. Tohle od někoho okoukala, není to žádný její zvyk, tak si myslí, že se to normálně dělá u všech.* Vy nejste špatný nebo to moc dobře tajíte. *Zasměje se, ale z si ho dále nijak nezkoumá, protože se více soustředí na tu konverzaci než na analýzu jeho života. Jelikož už měla možnost jeho sestru vidět, tak jí připadá jako kdyby nebyl vůbec cizí.* Já Avacyn, těší mě. *Pěst pak mění v podávání ruky, protože tuhle formalitu se už stačila naučit.* Těším se až budeme spolu pracovat. *Vycení zuby a stojí před ním jak slušňačka čekající na nějaký povel nebo tak nějak, v tomhle momentě tedy jenom čeká na jeho odpověď nebo jakoukoliv reakci. Ten člověk jí totiž přijde fascinující, i jeho sestra a vlastně všichni lidé.*

*Je docela nervózní z toho, jak si ho prohlíží, přijde mu to zvláštní, ale nějak moc na to nereaguje. Jeho výraz působí trošku nevlídně, ale to je jenom tou jeho image, co na veřejnosti praktikuje. Ve skutečnosti se nepříjemný být nesnaží, jenom tak na všechny působí. * Fajn, to je dobře. Měl jsem jenom starost, protože jste pořád měnila výrazy. Přišlo mi to zvláštní. *Rychle jí osvětlí, proč se na to vůbec ptal, aby nakonec nebyl za toho podivnýho on. Když mu tam začne říkat ty věci o tom, kde je její dům a tak, jenom na ni zmateně kouká. *To věřím, ale budu muset odmítnout. *Říká to co nejmileji, nemá náladu být dnes na kohokoliv vyloženě hnusný. * Víte, tyhle informace byste asi neměla jen tak někomu říkat a nabízet na potkání. *Nemůže si to odpustit, jak má teď takový ten opatrovnický smysl kvůli dětem, tak ho to přímo nutí jí to říct. * Na světě je spousta špatnech lidí.. *Dodá ještě. Úplně teď kontrastuje s tou její pozitivní náladou, až je mu líto, že ji nejspíš kazí. Pomalu mu začíná docházet, že by se vlastně vůbec nemusel bavit s člověkem, ale s jedním z těch nových androidů, o kterých mu říkala Gab. Než stihne říct cokoliv jiného, schytává ránu kokosem do hrudníku. Sykne bolestí. *To bylo za co? *Zeptá se nejdřív dost nepříjemně, po jejích dalších slovech ale pochopí, že to neudělala schválně. * Jste moc milá, ale když tak si něco koupím sám. *Teď už mu plně dochází, že se nejspíš nebaví s člověkem a tak je co nejvíc tolerantní, dokonce se na ni i usměje. * Jsem Damian. *Představí se a čeká, jestli se představení dočká i od ní. Zní o něco vlídněji než před chvilkou, pořád to ale není nic moc. *

*Ani jí nepřijde, že by to bylo pro ostatní divné. Pro ní je to zábavné, a proto v tom pokračuje, dokud jí jeden chlápek nevyruší. Pomalu otáčí hlavu vzhůru k němu a mlčky si ho prohlíží. Čte si v něm informace a hnedka jí dojde, kdo se před ní nachází. Avšak mu zatím nic neříká a usrkuje brčkem svůj džusík. Už tam nic nemá, ale stále pokračuje a prohlíží si ho, je to jako by si prohlížela jeho duši. Lze si všimnout její nepřítomnosti, což ani tak není, ale jenom si o něm zjišťuje všechny možné informace, a že jich je dost. Nevyhledává úplně vše, protože se taky chce nechat překvapit.* No... áno! *Zazubí se s tak obrovským šmrncem až to není přirozený, ale podle té předešlé slečny pochopila, že musí být na ostatní optimistická. Musí tedy vypadat ještě šíleněji než je.* Já nejsem zmatená, ani ztracená. Mám domov. *Řekne mu a ukáže mu rovnou i směr, kde se nachází byt Laoghaire.* Ukážu vám to, chcete? Je to tam fajn, Laoghaire je moc milá, takže tam určitě můžete. *Zvedne se a strčí s k němu kokos, který je ještě nesnědený, ale ona si vystačila jen s tou šťávou uvnitř. Co tak ví, měla by být na lidi milá a štědrá, a tak jí napadlo, že mu ten kokos dá jako dárek. Celé to předávání může být bolestivé, jak má tu sílu a přeráží mu tu dutou kouli o hrudník.* Jestli chcete další, tak vám ještě koupím. *Usměje se a je vidět to její nadšení, že mu může něčím posloužit.*

*Konečně má chvíli klidu. Děcka jsou dost stará, aby se o sebe doma postarala sama, takže on mohl někam vyrazit. Vlastně by jim asi ani neměl už říkat děti, ale nemůže si prostě pomoc, pro něj jsou pořád mrňaví, speciálně když je vidí těma příliš starostlivýma očima. Stále se mu nelíbí, když je musí někde nechávat samotné, ale tak oni by měli mít právo na svůj život a jemu nějaké to volno taky neuškodí. Snaží se to tak brát, ale moc se mu to nedaří. To, že takhle někam na večer jde, je spíš velká vzácnost. Pláž mu přijde jako jedno z mála normálních míst v Kapitolu. Nejsou tu všude tisíce lidí, což mu tak nějak vyhovuje. Je tu o poznání větší klid, i když je to pořád docela síla. Alespoň se to dá nějak snést. Ani neví, co tu hodlá dělat. Prostě se zatím jenom prochází, ruce v kapsách a výraz jako ten největší frája na světě. Čeká, jestli někdo nebo něco nezaujme jeho pozornost. Chvíli to trvá, ale nakonec někoho takového nachází. Kousek od něj sedí na lehátku nějaká holka, která neustále mění výrazy. Přijde mu to hrozně divný, takže se na ni chvíli jenom tak kouká a snaží se přijít na to, proč to dělá. Nevypadá to totiž vůbec normálně, ani přirozeně. Zaujala ho tím tolik, že se k ní dokonce i rozejde. * Jste v pořádku? *Zeptá se, když je blízko u ní. Na obličeji má lehce zamračený výraz, ale není to nic nepříjemného, spíš je v tom vidět starost. * Vypadáte dost.. Ztraceně? Zmateně? *Chvíli mu trvá, než najde ta správná slova a ani tak se mu moc nelíbí. Chtěl nejdřív říct "pomateně", to by si ale mohla vyložit špatně, takže to radši nechal být. Vzápětí už si sedá na vedlejší lehátko, aby tam nestál jak blbeček a čeká na její odpověď. *

*Pozvánku od Laoghaire na party musela odmítnout. Není v náladě, aby se vyskytovala mezi tolika lidmi, ale ani se jí nechce být doma o samotě. Tak si zvolila tu variantu, která jí přišla tak akorát a vydá se na pláž. Bohužel lidí se zbavit v Kapitolu úplně nemůže, ale i tak tady nebude tolik lidí, kteří se budou chtít strašně seznámit. Bude si aspoň moct zvolit člověka, který jí bude od pohledu sympatický. Zatím v tom štěstí moc nenachází, jelikož se většiny spíše straní kvůli příliš velkého hluku, které produkují. Notnou chvíli se ještě bezcílně prochází, než dorazí k baru, kde si objedná kokosový džus a jde si sednout na jedno z lehátek. Zkoumá všechny okolo a čte si v každém z nich, aby zjistila průměrné chování lidí ve městě. Všechno se jí to zdá takové zajímavé, protože většina z nich se neustále smějí, což u své majitelky rozhodně moc často nevídá. Je to pro ní nepřirozené, ale i tak si vezme příklad z jedné slečny a usměje se podobným stylem, pak se rozesměje a ona udělá to samé. Jak tam sedí sama a opakuje po různých lidech, musí to vypadat komicky nebo taky úplně šíleně. Ona to ale bere jako naprosto normální věc.*

*Vrací se ji ta dávno ztracená euforie do žil a užívá si to na plný pecky. Mohla by to dělat každý den, možná to ne, ale častěji. Cítí se přitom jak nějaký tajný agent, jak se vznáší s padákem dolů, ještě by to chtělo tu správnou výbavičku. Palec na znamení od Ezry hned pochopí jako dobrý a ještě se diví, nakonec to nebude taková poseroutka. Spíše se úplně spletla a ten kdo se víc bál byl někdo jiný, u kterého by to méně očekávala.* Tak to jsem ráda! *Křikne směrem k němu, ale zase úplně netuší, jestli ji mohl zaslechnout. Pomalu se dostává k zemi a namíří si to k pláži, aby ještě nespadla do vody. Nebyl by moc dobrý nápad se v téhle kose koupat. Poté ještě nepatrně zaslechne Charlese s nějakým poděkováním. Úplně neví, jestli slyšela správně. Otočí se směrem k němu.* Děkuješ mi? *Zasměje se.* To si piš, že mi děkuješ! *Křikne, než se dostane úplně k zemi. Jakmile už stojí na nohách, v rychlosti si rozepne batoh a oddálí se od padáku, aby jí to ještě pod tím neuvěznilo.* Dobrý, ne? Posune se ke klukům a čumí na ně jako na zázrak.* Jako jo, nebylo to špatný, chci zkusit ale něco dalšího. Nějaký nápady? *Odpoví Ezrovi na otázku a už se ptá na další. Je vidět, že se k těmhle aktivitám staví s pohodou a nikdy se z toho neunaví.* A co ty? Nebylo to zas tak děsný, ne? Jako stejně někdy umřeš, tak jako proč ne přitom, že se ti nerozevře padák? Za rok si to stejně budeš chtít zopakovat. *Prohlásí k Charlesovi s mávnutím ruky jako kdyby to bylo nic, čímž se ho snaží povzbudit, že vlastně to nic není, když se stane taková nehoda. Samozřejmě si ale dělá srandu.* Hmm, dáme drink? *Promluví spíše k Ezrovi, protože ten už plnoletý asi bude a Charles, to je ještě "dítko".* Ty pojď taky, třeba si dej mléko, džusík nebo tak. *A už kráčí pryč, bez toho, aby ten padák uklidila, protože si za ty roky zvykla, že to za ní stejně udělá někdo jiný.*

*Pak si zničehonic uvědomí, že se bojí. Možná trochu brzy, ale je dobře že to nezjistil při pádu, to by při přistání na zem nebyl schopen slova, a to nikdo nechceme. Podívá se zkroušeně na Ezru, který se toho jak to vypadá nebojí a svůj pád oslaví výkřikem. Dívá se k tomu otvoru ještě nějakou dobu a rozbuší se mu srdce. I přesto si nasadí brýle. Připadá si zbaběle, ale v tu chvíli neví co udělat. Nějakou dobu jen zmateně okouní po místnosti a soustředí se na zatím pevnou kovovou zem pod nohama. Pak se dočká oznámení, že s ním Wynter skočí. Neví co na to říct, a tak jen s napolo otevřenou pusou přikývne a nechá se zkontrolovat. Ještě v rychlosti si upevní na zádech batoh a zhluboka se nadechne. Srdce mu běží o závod, pocity se mu namíchávají dohromady. Už se postaví o něco blíž a chystá se snad už vážně skočit, ale postrčení od Wynter ho přesvědčí víc a už padá jako druhý za Ezrou, Wynter bude někde za ním a musí uznat, že je z ní krapet zmatený ale nedokáže se na ni zlobit. Chtěla ho povzbudit ale on nic nedovedl říct, jen blbě čuměl a zaposlouchával se do zvuků hvízdajícího větru odrážející se o vznášedlo. Padá pozoruhodně ruchle ale jaksi to nevnímá. Má strach, obrovský strach ale se zatnutými zuby se později tomu poddá a vypustí ze sebe něco jako křik. Zjistí, že se najednou cítí jako by překonával nemožné a to ho motivuje zůstávat v klidu. Pak se objeví v požadované výšce určené na otevření padáku. Otevře se malinko opožděně což ho na chvíli vyvede z míry, ale okamžitě se tahle malá chyba napraví a on se už může jenom nechat unášet bez žádných obav. Oddechne si tak že to spíš vypadá jakoby popotáhl, ale to bude tím že jsou tak vysoko* WOW! *Pořádně se podívá okolo a pozornost mu neujde u těch nádherných světel vycházejících od Kapitolu. Usměje se a nelituje, že je tady. I když má v břiše takový ten zvláštní pocit, ale nic z něj nevyšlo a nerozhodilo ho. Pak kousek od sebe uvidí Wynter, ke které se pokusí víc nahnout* Nevěřím že to říkám, ale Děkuju! *Zařve jelikož se od ní nechtěně oddálí a myslí to smrtelně vážně. Možná si s ní vyříká ten slib o těch delfínech a žralocích, ale nejspíš ho to mělo pouze rozptýlit. Což vlastně ani tak nevadí... Pak se dostane k zemi. Trochu sebou zabalancá aby nedopadl na pusu a pak se opře o kolena. Zvedne hlavu a oba dva si prohlédne. Mají v sobě víc odvahy než má on, má se ještě co učit... ví že otázka od Ezry nebyla určena jemu, a nakonec taky radši nijak neodpoví, ale bylo to jednoduše - šílené. Šíleně skvělá vzpomínka... Nic neříká jenom ze sebe vydá nadšení v podobě ne až tak hlasitého výkřiku a chytí se za obličej, který si promne...*

*Rukama mlátí naprosto všude možně kde jen může. Div toho muže neprofackuje. Vítr mu sviští kolem uší a prostě pořád nemá tu zatracenou odvahu oči otevřít. Ví totož, že by to pak bylo špatný. Naštěstí poslední co dnes jedl byl oběd a ten už se mu vrátit nemůže, za což je rád. Mísí se v něm mnoho pocitů, ale převládá jeden jediný a to ne zrovna ten dobrý. Vždycky ve výškách se cítí, jako by padal, jenže tentokrát je to doslovné. Muž do něj něco hučí, ale on mu nerozumí a jeho slova se k němu ani přes všechny ty jeho myšlenky nemají šanci dostat. Po celou tu dobu neotevřel oči, až když to s nimi prudce trhlo, tak právě rozevření padáku jej přinutilo víčka rozlepit od sebe.* Wohóó, *vydere se mu z úst. Nedá se přesně rozeznat jestli ti bylo úzkostné nebo nadšené. Možná i něco mezi tím, ani on sám neví. Ihned však oči zvedne nahoru k padáku, aby neviděl tu přibližující se zem, na níž se mohli rozplácnout, kdyby to nešlo dobře. Slyší jak na něj Wynter něco křičí, tedy alespoň si myslí, že to je ona, ale neví co. Proto jen pozvedne palec nahoru, aby jí dal najevo, že je všechno v pohodě, ať už se ptala na cokoli. Jen co se mu nohy zaboří do písku a muž ho od sebe odpoutá, párkrát klopýtne a potom padne na záda do písku. V ten moment mu to ani nevadí. Poděkuje muži za to, že jo živého dopravil dolů a sleduje ještě ty dva společníky, jak se taky snášejí k zemi. S tím padákem mu to už tolik nevadilo, ale z toho volného pádu má husí kůži ještě teď. Koukne se po Wynter s takovým tím vděčným pohledem. Ať už v sobě plán odsuzoval jakkoli, něco ho na tom prostě lákalo a proto to přijal. I když ten stres z toho, jestli se padák otevře nebo ne by nepřál nikomu. Ať už se to jakémukoliv jeho malému kousku duše líbilo, pevná zem je prostě lepší a to mu nikdo nevymluví. Pozvedne lenošně hlavu a koukne na Wynter,* tak co, jak se ti to líbilo? *zeptá se...*

*Ezra statečně skočil a ona ho za to obdivuje, snad bude v pořádku. Na řadě by teď měl být Charles a čeká, jestli ten chlapec vůbec skočí, jenže on nic. Už je to dlouho a ona začíná být hrozně netrpělivá, protože už dlouho neměla v sobě ten adrenalin, který tak spěšně potřebuje. Koukne na něj a ještě čeká, jenže on ne a ne skočit.* Děje se něco? *Přiblíží se k němu. No, možná má nějakej šok, ale to teď nemůže mít.* Slibuji ti, že se pak půjdeme koukat na delfíny, žraloky nebo co to tam v tom Čtvrtém kraji máte, ale teď nebuď posera a skoč jako Donnovan. *Už mu to málem rozkazuje, asi proto, že už je hodně netrpělivá. Ještě o krok k němu přistoupí a zkontroluje jeho popruhy a všechno, aby byl správně zajištěný a taky aby se mu automatický padák spustil, což předpovídat nemůže, ale věří tomu, že není smolař a nezabije se u toho. Usměje se jako kdyby něco chystala. Chytne se rukama pevně za ty jeho popruhy a tlačí ho kamsi... ani neví.* Skočím s tebou. *Ujistí ho a mohou tak když tak zemřít spolu, bylo by to naprosto boží. Nahne se k němu až moc blízko jak k polibku a pak směřuje spíše k uším.* Užij si to, hoe! *V rychlosti do něj strčí, takže s ním neskočí a přitom se ještě směje. Je jí momentálně úplně jedno, že na ní třeba bude později naštvaný, stejně se od toho oprostí, takže je to vlastně super pocit, když může někoho takhle hezky podrazit. Hned po něm ale taky skočí a sviští dolů velmi rychle. Pro příště si vezme knížku a zkusí ji číst ve vzduchu. Celou minutu padá a dělá různý přemety. Je jí trochu zima, jelikož je tma a ke všemu je zimní období. Nebyl to zrovna dobrý nápad, ale přežije to ještě pár stop a má to. Dostane se do výšky, kdy by se jí měl už otevřít padák a taky se otevře a teď se jenom nechává nést padákem dolů a hledí na Ezru, který je pod ní s pomocníčkem.* Hej Donnovane, nepoblil ses? *Křikne k němu, ale pochybuje, že ho dobře uslyší.*

*Zatímco se Emerson baví s pilotem, ten chlapík k němu přistoupí a začne mu vysvětlovat nějaké základní věci. Sice mu je jasné, že se nemá až tak čeho bát, když ho bude jistit, ale prostě mu to ten chlápek nevymluví. Když zjistí v jaké jsou najednou výšce, má chuť to ihned vzdát, jenže bohužel, teď už je samozřejmě pozdě. Vzdát už to může jedině tak, že skočí dolů. Nechápe svoji blbost, jak sem vůbec mohl vlézt. Nejraději by si za to něco udělal, což svému možná i vyplní, pokud se ani jeden padák z batohu neotevře. Chlap k němu znovu přistoupí a začne uvazovat všechny ty popruhy kolem nich. Sleduje ho a nutno podotknout, že to jistě musí být trochu divné, ale to on momentálně nevnímá, hlavně když mu to zajistí normální cestu dolů, aniž by se u toho zabil. Koukne na Wynter,* snad to půjde tak dobře jak říkáš, *pronese na poznámku o tom, aby se nepřizabili.* To musíme, *souhlasí ohledně duetu a mírně se pousměje. Při tom koukne znovu střídavě na ni a Charlese.* Tak adios, užijte si to... *jestě to ani nestačí doříct, aby to celé trochu zdržel. To už s ním totiž ten muž přistupuje k otevřené části vznášedla.* /Ne, ne, ne, ne/ *prosí úpěnlivě v duchu, kdyby jen tak měl tu odvahu to říct nahlas. Vítr mu jde kolem uší a na zlomek vteřiny koukne na rozsvícený Kapitol, poté oči ihned pevně zavře. Brzy cítí jak pod nohama ztrácí pevné vznášedlo a i když se nekouká, z úst se mu vydere výkřik...*

*O tom, jestli to byl dobrý nápad neví, protože to nebyl nápad, ale spíše to vše bylo improvizované.* Díky. *Řekne k tomu jen tohle, v Šestce se asi moc nebrání, i když by zrovna Ezru moc netipovala jako smažku, co nasává "mouku" každé ráno. S nástrojem měla pravdu, ale stejně by se trefila do většina, protože každý vítěz snad má něco s muzikou. Ty koníčky, co mají bavit Kapitolany. Když jí Charles odpoví na otázku o Rosie a její společnosti, nemálo nad tím nakrčí nos.* Zajímavé. *Bylo by vůbec špatné, kdyby ona trávila více času než ona a on no... s ní, takže tak nějak oboustranně žárlí. Každopádně si za to může sama.* Vážně? *Prohlíží si je jako blázny, když ji prozradí, že tohle je jejich první zkušenost. Dále k tomu prozatím nic neřekne a otočí se k pilotovi, který je konečně vznese nahoru do té výšky, vlastně ještě víc, protože chce padat aspoň trochu přes minutu.* 16 000 stop? *Řekne si spíš tak pro sebe, ale pak se svým natěšeným výrazem s trochou šílenosti otočí ke klukům.* 75 vteřin, můžeme? Bude to fajn, uvidíte. Je to něco jiného než Panem, aspoň uvidíte jak vypadá noční Kapitol z výšky a taky na těch pár vteřin můžete vypnout mozek. *Odpoutá se ze sedačky a bere si na sebe batoh a zajistí si ho.* Tak se ukaž, hrdino. *Poví Ezrovi.* A pokuste se na tom nepřizabít. Ty, protože si musíme ještě dát karaoke duet. *Směřuje k Hrdinovi.* A ty, že jsem za tebe neutratila prachy jen tak. *Zas pronese k Obrovi. Pak strčí jednoho Kapitolana, co měl skákat s ní ze vznášedla, protože prostě chce skákat sama a nepotřebuje babysitting.*

To děkuji, *pousměje se,* mimochodem byl to moc dobrý nápad udělat proslov v tomto stylu, *přizná. Jeho samotného to potěšilo, když začala zpívat, možná proto se k ní na náměstí přidal, samozřejmě jen tak, aby to nezastínilo její hlas. Nad další větou souhlasně přikývne,* na kytaru, *dodá ještě nástroj, aby byl konkrétnější.* Taky na něco hraješ? *zeptá se jí se zájmem. Konverzace ho docela udržuje od těch myšlenek na skydiving i úzkosti z výšek. Když u vznášela vidí specialisty, trochu si oddechne. Určitě je lepší, že se nebude tam dolů spouštět jen tak na vlastní pěst. Při jeho štěstí by se mu padák ještě neotevřel. Nepříjemné myšlenky se mu zase začínají dostávat do popředí, o to více, když mu jeden z mužů podá helmu a brýle. Posadí se na určené místo a zatím si prohlíží nové věci, které dostal. Při další otázce, která sice není mířena na něj, se koukne na Charlese a vyčkává s mírným úsměvem na odpověď. Při další otázce jen divoce záporně zakroutí hlavou.* Tohle bude poprvé, *prohodí a při tom si narazí na hlavu helmu. Snaží se zůstat stále v klidu, jak jen mu to nejvíce jde. Na její další otázku chce také odpovědět, ale jaksi se mu z úst nevydere vůbec nic. Proto zůstane zcela mlčet. Při dalších slovech zbělá jako stěna,* jo, jasně, *vypraví ze sebe a mírně se pousměje.* /Panebože/ *celým tělem mu jde obrovský poplach. Nasadí si brýle a koukne po tom chlapíkovi, který na něj bude dávat pozor a měl by ho dopravit na zem vcelku. Jak moc doufá, že to není žádný amatér, ale hodně zkušený člověk, který si dokáže poradit v každé situaci...*

*Dojdou ke vznášedlu, kde na ně už čeká přípravný tým co na ně má nejspíš dávat pozor. S malým úsměvem vejde dovnitř a posadí se o jedno místo od Wynter. Přísně si prohlédne vnitřek vznášedla, tohle se mu zdá - spíše je to samozřejmé - menší. Pokrčil nad ním nenápadně rameny a v obličeji naznačí výraz 'whatever.' Hned poté se otočí k Wynter, překvapeně si ji prohlédne* Skvělý. *Řekne jakoby spolu trávili spoustu času, ale neměl tu šanci s ní ani mluvit, což ho nijak zvlášť netrápí. Stejně by ho zajímalo, proč mu ty dary posílala... spíše ty vzkazy. Ale to je jenom otázka času, kdy mu to sama poví, asi...* Nikdy. *Zatváří se něco mezi vážností a úsměvem, spíš tou vysmátou částí... Tohle bude jeho obrovská zkušenost, kterou si moc neuvědomuje, za chvíli se mu naskytne obrovský výhled na okolní svět, tohle si nějakým způsobem musí zaznamenat. Ale nemá k tomu žádný vymoženosti. Ale to nevadí, bude si to pamatovat. Pohlédne k Ezrovi, jestli se cítí podobně jako on. A jelikož nejspíš půjde první, drží mu palce a hlavně sám sobě...*

Mimochodem, pamatuju si ten tvůj zpěv. *Řekne směrem k Ezrovi.* Nehraješ ty na nějaký nástroj nebo něco takovýho. *Nechce ale úplně vypadat jako stalker, co si vyhledal něco o jeho osobě, jenže v tomhle světě není zas tak divné, když člověk zná nějakého člověka, co vyhrál Hry. Určitě se najdou tací, kteří o jí samotné ví více než ona sama. Potom dochází ke vznášedlu. Je u nich i speciální tým, protože si nikdo nemůže dovolit mrtvého vítěze, takže to naprosto chápe, i když by je raději neměla v patách. Nevadí. Nastoupí tedy rychle do vznášedla a najde si své místo, než se dostanou do té správné výšky, což bude aspoň takových 4 000 metrů.* Tak co ty a Rosie? *Prohodí nenápadnou otázku k Charlesovi. Mezitím si bere helmu i brýle, protože chce být připravená předčasně a nechce nic zdržovat.* Zkoušeli jste to někdy? *Otočí se na ně a přitom si nasazuje helmu na hlavu a brýle, které zatím nechává opřené jen o helmu.* Nebo vlastně cokoliv super, co jsem třeba náhodou nedělala a určitě bych to měla zkusit? *Posadí se na své sedadlo a vyčkává.* Jo a skáčeš první, Donnovane. *Mrkne na ně a ještě se k tomu tak provokativně usměje.* A ty můžeš po něm. *Stáčí pohledem zas k Regnardovi.*

*Nejistě pohlédne k nebi, na kterém je však jenom potemnělá obloha* Řekněme že jo. *Uchechtne se a zamyslí se tentokrát trochu víc nad touhle zkušeností. Rozhodně to bude něco nového.. možná nebezpečného, ale adrenalinu není nikdy dost. Potřebujeme se držet a být pozitivní, za tu dobu a za ty depresivní proslovy to stačil zjistit. Překvapeně chytne batoh do rukou, jenom se krátce usměje čímž vyjádří své díky. Podívá se k Ezrovi, když je Emerson představí. Samozřejmě ho zná, dozvěděl se před nějakou dobou že je vítěz a měl tu čest ho vidět v Šestém Kraji, kdy k němu kývl ale on už žádnou reakci nestihl...* I mě. *Potřese si s ním rukou a u toho se mírně usmívá, působí jakoby mu ten úsměv přišpendlíkovali k obličeji, tak ale působí většinou a není to myšleno nějak zle. Poslechne Wynter a společně s Ezrou se vydají ke vznášedlu* /ah, sakra.../ *Prohlédne si to vznášedlo, připomnělo mu to to samé jako před hrami. Nad tím se jenom ušklíbne, má štěstí že je to za ním...*

*Rychle vytáhne ruce z kapes, aby mohl ohotově zachytit batoh, který na něj letí,* díky, *vyklouzne mu z úst automaticky a věcičku ve svých rukou si trochu prohlédne. Nasucho polkne a je rád, za to, že se Wynter pustí do mluvení.* /Jestli Claudi přijde, klidně jí ten batoh mile rád přenechám/ *napadne jej ihned a automaticky se při té myšlence i ohlédne, jako by snad skutečně věřil, že by tam mohla stát. K jeho smůle bohužel ne. Když je oba představí, napřáhne k Charlesovi ruku,* těší mě, *pousměje se na něj mírně. Jistě, jeho jméno i tvář je v celém Panemu naprostým hitem, takže jej zná. Ovšem osobní setkání mu připadá jako něco trochu jiného. Když slyší to zavelení, jen pohlédne vzhůru. Ruce v nichž drží batoh se mu třesou. Na okamžik pravou dlaň sevře v pěst a opět rozevře, aby se hodil trochu do klidu, ale moc to nepomáhá. Nic víc na sobě nechce dát znát a proto se rozejde směrem za Wynter ke vznášedlu...*

Ale, nelži! *Majzne po něm jedním baťůžkem, co si vzala s sebou a ten batoh mu i přenechá.* No jasně! *Zatváří se nadšeně a odhodlaně pro věc. Rozhlíží se ještě kolem, jestli tady s ním nečeká někdo jiný, ale prozatím nikoho nevidí.* Ty? *Taktéž se ho na to zeptá. Z toho důvodu, jak jí nedávno ve vlaku připadal hrozně depresivní doufá už jenom v to, že ho nedovede touto aktivitou k sebevraždě, protože to by byl malér. Samozřejmě nechce, aby si o ní všichni mysleli, že dostala nového vítěze na smrt. To by nejspíš nebyl moc super článek do novin. Na scénu se objeví Ezra, na kterého se otočí s výrazem, že je překvapená o jeho existenci a hodí po něm další batoh. Ten obsahuje nejspíš padák a druhý provizorní padák, kdyby se náhodou ten první automaticky nespustil.* No nazdar! *Prohlédne si to vyžle před sebou. Pořád nechápe, jak vyhrál. Byl to vlastně ročník před ní.* Prý je používají na speciální akce, takže jsem dostala jen tři. Jestli Claudi přijde, má smůlu. *Pokrčí rameny. Ona jí to vlastně ani neoznámila, aspoň ne osobně.* A jo, to je Charles. A to je Ezra, ale já ho taky moc neznám, takže jsme v klidu. *Pohledem těká mezi nimi.* Takže to je všechno, jdeme. *Zavelí a odkráčí na trávník, kde na ně čeká vznášedlo.*

*S rukama v kapsách se stále dívá na hladinu, vypadá, jakoby čekal se na ní zničehonic něco objeví. Stiskne rty a nechá se unášet na vlnách svých myšlenek, co mu prozrazují, že se má kvůli něčemu cítit špatně. Ale tyhle signály ignoruje. Přesně v moment kdy se pokouší nadechnout čerstvý vzduch nasáklý mořskými proudy, uslyší koho jiného než Wynter. Přenechá jí aby na něj skočila a trochu ji nadzvedne, možná jenom tím že se narovná* Taky tě rád vidím. *Poví se zatlým hlasem a malým úsměvem, který však je velmi lehko přihlédnutelný. Po chvilce se k ní otočí obličejem a odhalí tak malé kruhy pod očima, které ani neví odkud se berou. Avšak není unavený, právě naopak* Těšíš se? *Rychle si ji prohlédne a zrak mu zabloudí kamsi k davu lidí smějících se a obdivujících své oblečení... tyhle lidi vážně nikdy nepochopí* Už jsem myslel že jdu pozdě.. *Dá si ruku za krk a zatváří se krapet provinile, i když nemá za co. Povšimne si, že tu však nejsou jenom oni dva. Usměje se na nově příchozího Ezru, kterému oplatí nadzvednutí ruky* Čau. *Udělá jeden krok dozadu a ruku schová do kapsy...*

*Ještě než mu včera Wynter začala povídat o svých adrenalinových choutkách, vyřídil jí ještě vše, co mu před odchodem pro ni vzkázala Claudi. Jenže to netušil, jak dlouho mu celý ten rozhovor i pozvání bude ještě ležet v hlavě. Měl hodně co dělat, aby svůj zadek vůbec dokopal sem k naprosto neškodné pláži. Svůj podíl na tom měl fakt, že si trochu prozkoumal ono slovíčko skydiving. S prvním krokem na pláž se mu boty zaboří do písku a myšlenky opět sklouznou k tomu, k čemu byl pozván. S výškami není kamarád a nikdy nejspíše ani nebude. Vlastně ani neví, co tu teď dělá a proč tu je. Nejraději by hodil zpátečku a běžel zpět do hotelu. Něco uvnitř něj mu to však nedovoluje. Nutí jej jít stále kupředu. Konec konců, pořád stojí ještě nohama na zemi, tak může být v klidu. Jak je tak zahloubán ve svých myšlenkách, ani si pomalu neuvědomuje, že je již docela daleko. Pohledem začne střílet po okolí, jestli neuvidí někde hlouček se známými tvářemi ze včerejška. V té tmě se docela neorientuje a proto se párkrát přiloudá k nějakým Kapitolanům a až při přiblížení zjistí, že se nejedná o skupinku, kterou hledá. Konečně však spatřuje dvě siluety, jež mají známé tváře. Vytáhne jednu ruku z kožené bundy a nevinně jim zamává na pozdrav,* nazdárek, *poví směrem k Emerson a Charlesovi...*

*Je v dobré náladě, ani ne tak, že by měla nějaké vylepšení, je to naprosto přirozené, i když je to trochu divné. Je to pravděpodobně tím, že už dlouho nepociťovala takové nadšení z adrenalinu, jelikož to na celkem dlouhou dobu nechala. V nějakém speciálním oblečku si to štráduje přes celou pláž, protože na to měla zrovna náladu a ke všemu nepohrdne té zábavě, že může nějakému dítěti zničit hrad z písku, takže si sem tam do něčího umění kopne, když se zrovna nikdo nedívá. Je to od ní zlomyslné, ale stejně většina těch hradů nestojí za nic. V ruce ještě drží nějaké baťůžky, neznámo k čemu, a dál prochází po písku a rozhlíží se kolem, jestli se někde nevyskytuje známý člověk, respektive Ezra, Claudi a Charles, i když u toho zrovna nezjistila, jestli se mu chce. Je tady ještě plno lidu, i když je celkem tma, to jí ale rozhodně nevadí, ba naopak to bude možná větší dobrodružství. Ještě chvíli se potuluje po areálu než spatří první osobu, a tak se zadem proplíží až k němu a skáče na obra Gogmagoga.* Yaaay! Konečně! *Prozradí se ještě předtím křikem. Nejspíš se může zdát být trochu.*

*přišel sem kvůli domluvě s Wynter, která mu nabídla jejich společnost právě tady na pláži, na jakési atrakci. Neví jestli přišel dřív nebo později, ale je mu to jaksi jedno. Hodil na sebe šedé tílko a na něj hebkou mikinu, jelikož nebylo úplně teplo, ale ani zima. Postává u kraje pláže blíž k moři, voda mu zasahovala na boty a trochu namočila volnější rifle. Zadíval se jak hladina přestává být klidná, nejspíš ale jenom zdání. Ruce měl skřížené a na tváři pevný výraz. Zauvažoval nad spoustu věcmi, co se mu do sebe zapletly a tak toho raději nechal. Podíval se na vodotěsné hodinky, které ukazovaly přívětivý čas. Jen tak postával a rozhlížel se, kolik lidí tu je. Ne že by jich tu bylo přeplněno, ale je jich tu dost. Občas se na něj někdo zadívá a druhému něco našeptá. Dělá, jakoby tu byl sám a nevšímal si toho...*

*ona už jako malá byla zvyklá dostat se odněkud celkem nepozorovaně, vždycky dělala problémy, takže se jí vyplatilo tohle umět. Kouká na něj, jak zase přemýšlí určitě o něčem úplně jiném, teď si toho všimne. No okej. Ještě ho pozoruje a neví moc, co si vlastně myslí* Jako není to tam tak hrozný, jak jsem říkala. Fakt se tam nemusíš bát *má nějaký pocit, že ho asi vystrašila, když mluvila o těch individuích* J-J je vycvičenej na to, aby všechny zardousil *podívá se na něj, jak si honí svůj ocas* Dobře, zatím na tom pracujeme, ale chápeš, já taky trénuju, abych se tam nebála *nějak jí to nejde do hlavy, ale ona si taky zrovna neumí dělat kamarády, takže nějak tam by svalila tu chybu* To máte tak přísný? Kdo tě bude hledat? *když už je člověk vítěz, tak by si měl dělat co chce, podle ní. Vstane z podřepu a opráší si kolena od písku. Ještě se na něj podívá, jak se rozhodne.*

*Pousměje se když mu poví, že nejspíš ne. Je to škoda, protože to vypadá že je jedna z těch co jsou v Kapitolu, a jsou normální. Rád by ji tam viděl aby se cítil alespoň malinko svůj, ale budou tam ostatní vítězové, s kterými si rozumí - jestli to tak tedy vidí jako on. Když si uvědomí, že na tom plese nejspíš bude muset s někým tančit... No, připomnělo to jednu událost. Jednu bolestivou událost. Lanette. Jejich poslední tanec viděl celý Kapitol, fakt, celý Kapitol i Panem... Nejspíš se ho bude hodně lidí ptát, jestli je v tanci dobrý... Popravdě, není, ale to ničemu v ten moment nevadilo - ta hudba a pohyby se v něm našly, mluvil z něj hlas.. nekonečné náklonnosti* Popravdě, jo. *Poví trochu víc tiše, a zacouvá na pár kroků dozadu. Na její žádost neví co říct, opravdu nečekal že někoho potká s neví, jestli smí. Popravdě je to vcelku blbé* Rád, ale měl bych se vrátit na ten svůj pokoj... Ještě mě budou hledat. *Řekne trochu s obavami, možná se ještě nějakým způsobem nechá přemluvit, ale má už co k tomu aby šel zpátky těmi uličkami k sobě... 'domů'...*

*už se nějak dál nevyjadřuje k tomu všemu, prostě to nechá být. Je jí jasný, že sama ani nic nezmůže a ona by možná ani nic neměnila. Jako stejně si nemá s kým povídat o svých svobodách, zrovna v tomhle má štěstí, že se narodila do Kapitolu, takže je jedna z těch vyvolených, kteří nemusí za nic trpět. Neví, jaké to je v krajích doopravdy, všechno jenom z videí. Prostě jí to nijak speciálně nevadí, ale dokáže si představit, že existují lidé, kterým ano. Jenom by musela nějaké potkat, aby jí to přesvědčilo úplně* Jo to si dokážu představit *nedokáže* Já? *fakt hlasitě se zasměje* Je to mega drahý. Nemám na to, abych si koupila šaty a lístek, takže si nemyslím, že bych se tam dostala *přijde jí to vtipný, už jenom ta představa. Ale potom si všimne toho, že je nějaký roztržitý, tak si zase dá ruku před pusu* Ups, promiň, já zapomněla, že tu jsi vlastně inkognito *rozhlédne se kolem* I když se ti to asi začíná rozpadat *dodá, když si všimne pár lidí* Chceš zmizet? Můžeš si jít s náma zaběhat nebo tě třeba můžu pozvat na čaj k sobě, tam nikdo není, nebo ti může J-J sníst obličej, takže tě nikdo nepozná... ne, počkej, to by byla škoda. Nebo spíš nevím, jak by to udělal, není to moc nebezpečnej pes *je pro každou špatnost, takže ho v tom nechce nechat.*

*Jenom se zadiví ale zároveň pochopí, že se o tomhle nesmí mluvit. Vždycky mu to přišlo strašně primitivní, nikdo nemůže říct svůj názor, nikdo. Ani samotní obyvatelé Kapitolu... Všeobecně o Kapitolu zas tak moc neví, ví jenom ty podstatné věci, o kterých se doslechnete na každém rohu, uslyšíte jak si o nich všichni šeptají a v duchu uvažují, jaký by to bylo kdyby Kapitol přestal se vším co kdy vybudoval.. Celkem masivní přemýšlení, že? Zasměje se, když mu přihodí takový kompliment, jestli se to tak dá říct, je pravda že je občas celkem Pesimista, ale je jasné že v sobě dokáže najít ten smysl pro humor, čemuž se diví. Propadlo ho tolik věcí a prošel si tolika šancemi smrti, že se snad ještě kvůli tomu obdivuje* Celkem - zatím nad tím nedokážu přemýšlet, potřebuju na chvíli klid. *Poví přesně podle jeho situace, jelikož to tak skutečně je... Možná ani týden není dost, táhne ho to do měkkých peřin...* Společnost to je významná, to se musí nechat.. *Řekne si spíš pro sebe. Rozhlédne se okolo, nepříjemné je, že si všimne pár pohledů směřujících jeho směrem. Pokud se k němu vážně někdo přiblíží, bude mít co dělat aby se udržel v klidu...* No, ehm, a ty tam budeš? *Zeptá se nejistě kvůli těm pohledům, za nějakou dobu by se už mohl vrátit, pohledy ostatních si chce vytrpět až na tom plese... Ale tomu se nikdy úplně nevyhne...*

*usměje se na něj, je to od něj hezký* No víš, lidi jsou tady dost divný často. A nesmí se to říkat, protože vlastně nikdy nevíš, kdy ti mírotvorci zaklepou na dveře a potom už tě nikdo nikdy neuvidí *mluví dost tiše, aby to nikdo jiný neslyšel. Vlastně ani neví, proč mu to říká, jemu stačí, aby se někde zmínil, a ona nejenže přijde o místo, ale ještě dostane jednosměrný lístek do vězení* Stačí si přečíst noviny, je to jenom propaganda a vymývání mozku. Ale jako já s tím nic neudělám *zase mluví normálně. Jako by nic divného neřekla, jí to ani nepřijde divné, prostě se jenom prokecla, jak se jí to stává často. Zasměje se potom jeho vtipu* Už jsem si myslela, že jsi jenom zakaboněný vítěz, ale dobrý *zase se usměje* Těšíš se tam? Je to velká událost, všichni, kdo něco znamenají, tam budou. Je to hustý *takhle nějak to vidí ona, prostě ples je hustej, i když plesy jí moc nejedou, tak tenhle je něco jinýho, je to trochu jiná společnost.*

*Popřemýšlí jestli se tam vydá, má ještě celkem dost času protože ples je až za několik dní, je dobře že jim dali malou přestávku, zajímá ho, co tak teď dělají ostatní vítězové...* Ne že by nebyli zajímaví, spíš se moc nevyjadřovali. Taky k čemu by měli.. *Tentokrát se mu podaří se trochu zasmát* Proč bych měl? *Podívá se na ni když ho poprosí, aby nic neříkal. Ani moc neví co by měl, oh, a jo. Že tu lidi nejsou až tak zajímaví, nechápe proč, pak by se jeho pověst stejně propadla na práskače, a příjemným lidem by to nikdy ještě k tomu neudělal. Obzvlášť když má ještě tak krásného psíka, co si ho zřejmě oblíbil* Jak je znám, jsou. *Zamyslí se nad svým krajem ve všech ohledech, samozřejmě že se tu najdou nějaké záporné věci, co jejich kraj naopak nemá a tak podobně... Ale on ho vidí jenom v tom dobrém světle* Máš tu jeden příklad. *Zdůrazní trochu egoisticky s mrknutím, což znamená že si ovšem jenom utahuje* Až do plesu, co bude asi za týden... Ani popravdě sám nevím, asi společnost 'vznešených' kapitolanů? *Dodá celkem upřímně, ale jaksi věří že se nikdo o tom nedoslechne že se takhle o lidech zmínil... Je mu to vcelku jedno, ať si všichni myslí, co jen chtějí*

*není tak moc zvyklá na lidi, takže si vlastně ani nevšimne, že jí moc neposlouchá. Takže si spíš myslí, že je nějaký málomluvný, sama těžko ví, co s člověkem udělá aréna, že je asi pořád v šoku a tak. Tohle je jediný kontakt, co s vítězem kdy měla, vždycky je jenom viděla na obrazovce, takže nějak tak* No vidíš. Tak to tam můžeš. Jako není to zase tak nebezpečný, nechci strašit, ale bydlí tam takový ty lidi, víš co *usměje se zase, protože jemu to nějak nejde - nemá ani ponětí proč* Aha. No tak to je naprd. Doufala jsem, že tam jsou zajímavější lidi než tady *podívá se kolem, jestli ji někdo neslyšel* Nikomu to neřekneš, že jo? *trochu zděšeně se na něj podívá. Trochu se bojí, co by se jí mohlo stát, kdyby se někdo dozvěděl, že nemá Kapitol zase tak moc ráda, tak si to nechává pro sebe, ale občas jí něco ujede* No tak alespoň ze Čtyřky jsou lidi super, ne? *zkusí to zase nějak napravit* Na jak dlouho tady jsi? Co tak všechny vítěze ještě čeká? *zajímalo by jí, jestli se ještě někdy potkají u Her, jako když už tam teď pracuje*

*Při jejím jméně a J-Jeje se usměje. Podívá se k němu, spíše do jeho očí když to už oblízne Carlu. Poslouchá trochu ztlumeně o jeho minulosti, jak se k němu dostala a tak. Ne že by ji nechtěl poslouchat, už mu stačilo zalehnout v uších... Podívá se na ni, čtvrtý kraj, by se jí doufá líbil, jelikož se líbil už spoustu lidem a jemu rozhodně, žil v něm dlouhou dobu, to místo mu přirostlo k srdci. Hlavně kvůli jedné z nejúžasnějších bytostí, co kdy poznal, a která ho donutila cítit něco nového... Zabolí ho to vevnitř natolik, že polkne a zadrží na nějakou dobu dech, bolí jenom na to pomyslet... Chvíli kvůli tomu přeslechne polovinu toho, co mu řekla. Uslyší jenom to, jak přežil arénu... Podívá se na ni celkem zaraženě, zkusí se vzpamatovat* Um, jo.. *Pokusí se o náznak úsměvu, ale nedopadne to. Neví co momentálně říkat, tak se jenom dívá na své boty, které jsou na porážkách ušpiněné od písku... Ostatní kraje ho nijak nezaujaly, krom pár výjimek... Ale nemá moc náladu se tu vypovídat z pocitu z každého jednotlivého kraje. A o lidech nemluvě* Asi.. Jak to říct.. Nevýrazné? A lidi podobně.. *Nemyslí tím samozřejmě všechny, vzpomíná si na to jak ho v Sedmém Kraji jedna dívka poprosila o podpis, to ho příjemně překvapilo...*

Jo tak. Ono Kapitol umí být dost vyčerpávající, ale když si na to zvykneš, tak už je to pořád to samý *nějak přejde do tykání a ani si toho nevšimne. Prostě koho má rád J-J, tak toho má ráda taky* Teda pro mě je to všechno stejný, protože nějak nejsem schopná rozeznat rozdíly mezi nejnovějšími návrhy stylistů a tak *usměje se na něj. Doufá, že není sama, proto to taky řekla* Já jsem Carla a tohle je J-J. Je to Jamie-James, ale to je moc dlouhý *sedne si na kolena k němu a podrbe ho za ušima* No že jo? Na to bys ani neslyšel *nechá si oblíznout obličej a otočí se zase na Charlieho* Je ještě malej, i když už teda hodně vyrostl. Pořídila jsem si ho před rokem, když jsem se odstěhovala od rodičů, to byl ještě štěně *ani neví, pro to všechno říká, prostě jí to tak přišlo* Asi si to nedokážu představit, i když bych fakt chtěla. Třeba se někdy nějak dostanu do ostatních krajů *stejně tak by se chtěla dostat na spoustu dalších míst, ale na to si nejdřív musí vydělat* Tohle je taky nejvíc frekventovaný místo. Vypadá to tady nejvíc... hezky, ne, to ne, kapitolsky, ale když zajdeš trochu dál podél pobřeží, trochu k tý chudší čtvrti, tak tam tolik lidí není *a ona tam bydlí, takže je vidět, že fakt chodí běhat dost daleko, jinak by se sem nedostala* Ale taky je to tam asi nebezpečnější, dalo by se říct *zamračí se, když se to snaží vyřešit* Teda asi jak pro koho. Umíš se o sebe postarat, ne? No když jsi přežil arénu, tak asi jo *není si jistá, jestli to měla říkat, má s tím trochu problém* No a co v ostatních krajích? Jaký to tam je? Jaký tam jsou lidi? *nějak se to snaží zakecat, aby si nepřipadala tak trapně*

*Dívá se k zemi a má trochu přívřené oči, možná by se za nějakou dobu měl vrátit do pokojů a zabrat veškerý prostor v posteli. Vypadá to, že si toho všimla* Nic, jenom je toho.. Moc? *Poví nejistě ale hlas má jako vždycky pevný. Chvíli mlčí a jenom si nakonec oddechne, ne nějak hlasitě a otravně, řekněme, odlehčeně. Opět se k ní podívá a první co ho napadne, je celkem užitečná otázka* Jak se jmenujete? *Poví s malým zaujetím v hlase, ale převládá ten unavený pohled a i potichlý hlas. Otázka o Čtyřce, ho donutí se usmát, je to vždycky zajímavé povídat někomu z jiného prostředí o tom svém* Ano.. To je. *Zamýšlí se nad tím, jak se u toho rozpovídat* Nechci tím nikoho urazit - ale náš výhled na moře je.. kouzelnější. *Poslední slovo řekne s malým nakloněním hlavy do boku, upřímností o svém kraji dokazuje, že je to opravdu úžasné místo* Jedním z důvodů je, že tam není moc lidí. *Krátce se zasměje a dá si ruce do kapes...*