"Jen počkejte já vám ukážu co ve mě je..to se budete divit..",zašeptala mezi výdechy a pomalými pohyby se šoupala do sedu.Netrpělivě čekala co se bude dít dál.

Pozoruje ich pozorne a sem tam sa uchechtne. "Aspoň uvidím čo je vo Vás"

Já mu ještě ukážu.,pomyslela si dívka, když uslyšela verdikt Hotaka-sensei. S povzdychem a kouknutím na svého kolegu Rya začala s klikama. Byla už u dvaceti a ještě se to dalo. Horší to začínalo být, když došla k polovičce tedy k padesáti. "Tohle je nic", povzbudila se v mezičase a pokračovala v další sérii. Celkem z ní tekl pot, ale nevzdávala se.

"98...99... a 100!",řekla vítězně a překulila se na záda a těžce vydýchavala ty kliky co jí dali zabrat.

Raději jsem to nějak nekomentoval v případě, že by nám sensei počet kliků navýšil.

Nejdřív to šlo zlehka, ale jakmile jsem se dostal k třiceti, ruce se začaly pohybovat pomaleji.

Musím to zvládnout!

"hmm.." *povie si sám pre seba a na chvílu sa odmlčí... po nejakej chvíli* "takže... obidvaja chcete byť čo najlepší, prípadne reprezentovať klan.. ale, nedokážete poriadne trafiť cieľ na prvý pokus? V prípade boja.. žiadny druhý pokus mať nebudete" *obzrie sa po cvičišti* "za trest, 100 klikov"

Hotaka ze začátku zadal hod shurikenem na terč. Jako první šel Ryo, asi byl trochu nervózní, když se tak zasmál. Po něm byla na řadě Mikki hluboko uvnitř sebe věděla, že nesmí zklamat, aby nedudělala ostudu klanu.

Fajn soustřeď se oba hody musí být v terči., povzbuzovala se v duchu, když zaujala místo. Soustředila se, zhluboka se nadechla a vydechla. Tak jdu na to., řekla si v mysli. Namířila a hodila, shuriken se zabodl úplně na konci terče, ale byl tam. Následoval další hod... tentokrát to byl čistý střed terče. Když dohodila zhluboka vydechla a otočila se na ty dva a trochu k nim popošla. "To je veškerý trénink?", řekla trochu zklamaně. Mikki pro svůj cíl udělá cokoliv, ale hlavně potřebuje zesílit.

Na tomhle nemůžu nic zkazit. Hod shurikenem trénuju každý den s dědou.

Namířil jsem na první terč, hodil a...shuriken minul! "Hahahá!" Nervózně jsem se zasmál. Sakra! Začátek nedopadl moc dobře. Naštěstí mám další pokus.

Zhluboka jsem se nadechl, zamířil a naštěstí jsem trefil střed terče. Když mi nezbyl žádný shuriken, odstoupil jsem k senseiovi a nechal prostor Mikki.

*pozrie sa na oboch* "tak.. myslím si že ako prvé by ste si mohli zatrénovať hod shurikenom" *ukáže smerom na terče a podá im pár shurikenov*

//Akademie

Z akademie za pár minut Mikki dorazila na cvičiště. Už tam byli všichni Hotaka-senei i Ryo. Ryo vypadal celkem netrpělivě. "Ehm no takže?Co se teď bude dít?", otočila se na senseie.

Jakmile jsem dorazil na cvičiště, netrpělivě jsem hleděl na senseie a přemýšlel, co po nás bude chtít.

*objavím sa tu a čakám na študentov*

Pomaly idem s ňou, neviem kde ma to vedie, ale teraz chcem hlavne sa vyspať, potrebujem znova nabrať silu aby som mohla zosíliť ešte viac.

//Jiná místa

"Tak to ne nenechám tě někde na lavičce", řekla s vědomím, že by její studentka přespávala někde na lavičce nepřipadalo v úvahu.Pomalým krokem šly z cvičiště pryč.Není divu, že ji trénink tak zmohl přeci jenom teď je na začátku poznání své síly a ovládání chakry tak aby s ní zbytečně neplýtvala."Budeš zatím bydlet u mě mám tam volný místo takže pro zatím můžeš přebývat u mě",řeknu návrh při cestě.Opět řekla to o zabití,ale tentokrát prozradila,že vlastního otce,ale tolerovala to, že se o tom nechtěla bavit. "No jasně myslím si to samé",pousměje se na svou studentku.

//-->Jiná místa

"Noooo to bude problém"Poviem potichšie"Dneska mi Konoha odobrala byt, lebo som neplatila, nemala som z čoho to zaplatiť, stačí keď ma vysadite na nejakej lavičke, jak začneme plniť misie tak sa niekde na čas zabyvam"Poviem s nádejou v hlase, nechcem si nič kupovať žiaden dom, byt, potrebujem trénovať a potom odídem zabiť svojho otca predsa, ale nechcela som to rozoberať ďalej, dali by ma zrejme strážiť, *musím zosilniť za každú cenu!* Hovorím si v hlave presvedčivo a stále dookola"Sensei? Myslím že z nás budú dobre kamarátky"Zasmejem sa unavené, mala som ju rada, ale to je len jedna časť zo mňa, teraz keď som unavená, tak nemám prečo tak moc prahnut po sile, ešte chvíľu tréningu a skolabovala by som, uvedomovali si to obe osobnosti ktoré mám a preto som aj teraz milá"Aspoň v to dúfam Yuna-sensei"

Když uvidí jak se Akire podlomila kolena ihned k ní přispěchala. "No viděla bych to asi na odpočinek a pauzu", jednu její ruku sem si dala kolem ramen a podepřela sem ji."Tak kam to bude?"pousměje se na svou vyčerpanou studentku.

Pomaly sa rozhodnem zoskočiť zo stromu, čo sa mi aj podarí, ale neudrzim silu v nohách a podlomia sa mi kolená.

Už bylo vidět jak je Akira unavená s tím ovládáním chakry,ale stále bojovala.Sledovala jak se jí zdaří další pokus a když vyběhla dál jak značka byl to další pokrok.Jen tak tak se jí podařilo vylézt k první větvy kde si zaslouženě sedla a vydechla.

"Paráda děláš pokroky.Dobrá práce.",pochválila svou studentku.

"Pod posledný pokus"Poviem sama sebe nahromadim dostatočné množstvo čakry a vybehnem oproti stromu, začnem po ňom behať, prejdem poslednú značku a idem vyššie a vyššie pokiaľ sa dá a tam si sadnem na vetvu"Yayyyyyy!" Zakricim radosťou"Konečne"

Popošla trošku dál od své studentky,aby ji nechala nějaký prostor.Viděla,že už udělala menší pokrok což ji potěšilo. Vypadá to, že už na to pomalu přišla, řekla si v duchu a dál sledvala kroky Akiry.

Postavím sa"Nemajte strach o mňa, ak sa zabijem bude to moja chýba"Poviem a znovu začnem sústrediť čakry do nôh, teraz dam o niečo menej čakry do nôh ako pred chvíľou, ale trochu viac a keď si myslím že je dosť tak sa rozbehnem proti stromu a začnem na neho šplhať. Vyjdem presne 6 krokov a urobím značku a dopadnem na zem"Už to ide lepšie "