*Zmizí mu pobavený výraz s tváře okamžitě, jak na něj Babbett hodí ten nejvíc ledový pohled, který kdy ve svém poměrně dlouhém životě viděl. Vážně, vůbec by se nedivil, kdyby jím dokázala zabíjet, určitě se jen krotí, protože on už málem umřel z něj, je to fakt děsivý. Jak vůbec tak na první pohled roztomilá dívka dokáže něco takového? Naštvat se natolik, že svým chováním střílí do všeho kolem. Kam se hrabe on s tímhle, to ona je pravá mistryně v tomto oboru. Bože, od tohoto dne nesnáší svůj fotbalový míč, kdyby pro něj nemusel lézt na strom, možná by si ho ty dvě nevšimly a byl by pokoj, nemusel by se tady s nikým hádat. Dá si ruce v bok a poslouchá Babbett dál, nebude jí skákat do řeči, nepotřebuje ji podráždit ještě víc, pokud to teda vůbec ještě jde. Ani sopky u nich doma na Islandu nejsou tak výbušné, jako tady slečinka,která zřejmě kamkoli přijde, tak je válka.* Žádné i kdyby, ony jsou. Ale jak říkáš, je to jedno, je to úplně jedno. *Tak nějak ho nezarazilo, že se Babbett zastavila v půlce věty, nedošlo mu, že možná chtěla říct něco velmi důležitého, nebo spíše vlastně nechtěla, prostě to pobral tak, že konečně dostala rozum a rozhodla se, že tahle hádka je zbytečná. Výjimečně s ní musel souhlasit, vážně, je to úplně jedno, už to nepotřebují řešit. Jenže asi se mýlil, protože když se pak jen pokusil bránit sám sebe, jelikož to, co o něm řekla, nebyla pravda ani omylem, Babbett ho přerušila hned na začátku jeho proslovu a to ne zrovna mýlím způsobem. Mohla říct, aby už toho nechal nebo cokoli, šlo to říct jemněji, než aby držel hubu. Jenže Babbett asi není žádná jemná dáma, no. Teď do něj zase proudí horká krev, má chuť na ni zařvat, ale ovládá se.* Budu držet hubu, ale až ty budeš držet tu svou! *Na to uctivé chování k ženám nereaguje, ať si Babbett myslí, co chce, on se umí k ženám chovat velmi slušně, něžně a mile, a ví to, on sám ví, jaký je, takže nějaká slova od holky, která ho vůbec nezná, ho vážně nemusí trápit. Řekl by jí to, že se k ženám chová laskavě, jenže k ní to prostě nejde, i kdyby chtěl, ale raději o tom pomlčí. Místo toho jí raději pcohválí vzhled alespoň zvednutím palce, to bude bezpečnější řešení. Bylo mu jasné, že na to Babbett nebude nijak moc reagovat, od něj pochvala, tsss, to je zřejmě to poslední, po čem Babbett touží. Není jako jiné dívky, neletí po něm, nepadá mu k nohám. Neví proč, ale docela se mu to na ní líbí. Vezme svůj míč a než se naděje, Babbett už honem odchází někam pryč.* Hej! Tak jako dík za rozloučení! *Vynadá jí ještě takhle, ale to už Babbett mizí někde za rohem. A co Tanja, proč ji tu jako nechala? Omluvně se na ni usměje a také se vydá pryč, opačným směrem jako Babbett, jenže hned po pár krocích se ladně otočí.* Hele, promiň. Asi jsem se choval jako naprostej idiot, to jsem nechtěl. Neměl jsem v plánu vás nějak urážet a hádat se s vámi. Vážně, omlouvám se. Mohla bys prosím mou omluvu předat Babbett? Já jsem se jí chtěl omluvit, ale stejně by mi nevěřila. Ty jsi její kamarádka, tobě třeba věřit bude. Nechci, aby mě měla ráda, ale už vůbec nechci, aby mě nenáviděla. Upřímně se jí omlouvám, vyřiď jí to. Mrzí mě, co se stalo.. Tak.. se měj hezky a ještě jednou promiň, nemyslel jsem to tak, jsem jen blb. Tak.. ahoj. *Řekne a všechno to myslí upřímně jako snad ještě nikdy. Doufá, že Tanja jeho omluvu předá. Zamává jí, ještě jednou se na ni omluvně usměje, a pak už opouští park.*

*Zabije ho najľadovejším pohľadom, aký vie - a že je to teda parádne zlý pohľad, Babbett je prakticky kráľovná zlých pohľadov. Najradšej by mu vrazila, to by už ale bolo trochu veľa. Navyše musí ísť do práce. Teda nemusí. What, Babbett, prestaň sa už vyhovárať aj sama pred sebou vo svojej hlave.* Aj keby ženy boli nepríjemné, tak.. to je jedno. *Zarazí sa uprostred vety a stíchne, nemieni nikomu nič hovoriť. Ani Tanja ako jedna mála jej blízkych kamarátok - teda tak blízkych, ako si len už ona k sebe ľudí púšťa - nič nevie. Nikdy nikomu nič nepovedala a ani nepovie, takže nechce byť nápadná teraz a prerieknuť sa. Takto to môže zahovoriť, že sa už nechce hádať, hoci by ako zvyčajne najradšej vyškriabala celému mužskému pokoleniu oči.* Drž už hubu a začni sa správať k ženám úctivo. *Preruší ho približne po troch slovách, nemá už na toto nervy. Povie to ľadovým hlasom. Na ten dvihnutý palec sa síce neusmeje reálne, nikdy by sa k niečomu takému neznížila, no vidno, že jej trhlo kútikmi úst v náznaku úsmevu, ktorú ženu by to nepotešilo, že. Len ona to dať najavo nechce. Na to ohováranie zadrží pretočenie očami a vyberie sa opačným smerom, preč od Tatea a Tanje. Aj kamošku tam nechá, nemá na ňu už viac náladu. Duh, mohla fakt ostať doma a vyhnúť sa všetkým problémom. Každopádne, rýchlym krokom sa vyberie preč od nich. Odchádza.*

No vida, slečna není jen hysterická, dokonce umí být i vtipná. Nebo spíš se aspoň dokáže snažit o to být vtipná, protože já jsem se teda moc nezasmál, ale pokus dobrej. *Znalecky pokývá hlavou a u toho jí i krátce zatleská. Jo, tohle fakt asi dělají jen namyšlení kluci, ale tak stejně ona si už o něm nic dobrého nemyslí a je tak tvrdohlavá, že nejspíš ani nemá šanci její názor na něj změnit. On k dětské psychiatričce, no to se jí teda povedlo. Myslel si, že tuhle holku bude nenávidět, a že litovat ji bude jen z toho důvodu, jak hloupě se chudák chová, jenže když vidí strach v jejích očích, jako by on snad byl nějakým monstrem, které jí ubližuje, všechno v něm povolí. Nejradši by se teď z tohohle hrozného snu probudil, jenže je tu menší problém, tohle je totiž realita. Nérvozně se podrbe na krku a vážně už se chystal k tomu, že to celé urovná, že se Babbett od srdce omluví, protože tohle vážně posral, jestli jí ublížil, jenže Babbett je prostě asi člověk, kterej prostě žádné omluvy nepřijímá a radši se hádá dál než aby byl klid. No, a pak jako kdo tady komu nadává o chování, že? Jak tak vidí Babbett, která si svou ruku přitiskla k tělu až moc blízko, zastydí se. Ví o sobě, že je silný, ale že by jí to až tak bolelo? Snažil se, aby to nepřeháněl. No, asi se to nepovedlo. Raději bývá tím jemným hošíkem, který ladně pluje po parketu či kluzišti, takže tohle, že by snad ublížil dívce, to se mu vůbec nelíbilo. Ale chování té dívky ho žralo ještě víc, bože, to se takhle chová furt a je všem? To teda chudáci lidi, kteří ji kdy potkali.* Ženy jsou nepříjemné. A ty obzvlášť. *Zopakuje to po ní, ovšem vloží do tvrzení ženy místo mužů.* Co? Nemyslíš tohle vážně, že ne? Možná bych si na to ušní měl zajít já, asi jsem ti nerozuměl.. Ty, že jsi nepříjemná jen na oplátku, co to kecáš? Tuhle celou hádku si začala ty! Já jsem ten, kdo ti tvou nepříjemnost pouze oplácí. *Musí nesouhlasit. Jako pardon, ale jestli podle Babbett je nabídnutí fotbalového míče či cigarety větším startérem války než to, jak se do něj začala navážet a nadávat mu, tak to teda opravdu musí být v její hlavě něco v nepořádku. Vážně nechce hádku rozpoutávat dál, nechce na ni křičet, nechce se chovat jako idiot, ale s tímhle nemohl souhlasit ani omylem. Pomalu se začíná uklidňovat a zdá se, že snad i Babbett, protože se mu zdá dosti podezřelé, že nereaguje na tu jeho věrnost dívce. Určitě se jí v hlavě motá plno nemilých poznámek, které by na něj ráda vyvalila, ale krotí se, to je dobrá zpráva. On by už tohle nejradši ukončil, fakt. Kdyby se tohle nestalo, klidně by se s těmi dívkami dal do řeči, ukázal by jim své světlé stránky a mohli by být kámoši, jenže když to někdo posere, tak to prostě posere a nic z toho nebude. Babbett o jeho přátelství nestojí a nejspíš si o něm udělala tak zlý obrázek, že raději z něj dělá toho nejšpatnějšího člověka města, zřejmě aby před ním ochránila i svou kamarádku. Jak sladké.* Pardon. *Řekne ironicky potichu a zvedne ruce, jako že se vzdává, když se na něj Babbett škaredě podívá jen kvůli tomu, že jí upozornil na ten make-up. Jako tak promiň, že se starám, aby si před ostatními vypadala dobře a lidé si na tebe neukazovali prstem, to jí chtěl říct, ale radši mlčel, nemělo to cenu, nechtěl ten spor prodlužovat. Sleduje ji, jak perfektně dokáže pracovat se zrcádkem a všemi těmi dílčími záležitostmi ohledně líčení. On už si tyhle věci nepamatuje, vážně by asi ani nedokázal pojmenovat všechny ty produkty, které na sebe dívky plácají, nechce s tím mít nic společného, to je jeho minulost, dřív ti všechno znal, dnes už je to pryč, naštěstí. Ukáže palec nahoru, když Babbett skončí se s svou úpravou, i když mu je jasné, že od něj Babbett opravdu žádné rady slyšet nechce a už vůbec by jí od něj nepotěšilo, kdyby jí řekl, že jí to sluší. Aspoň si to teda myslí. Když se Babbett zmíní o odchodu, usměje se.* Možná byste měly jít obě. S vámi si totiž asi moc normálně nepokecám a ani ten fotbal si nezahraju. *Pokrčí rameny.* Ale i tak jsem vás rád poznal, aspoň mám novou zkušenost. *Dodá a protočí očima.* Prosím, ale začněte mě pomlouvat až támhle za rohem, jo? *Řekne pobaveně, protože si docela dobře dokáže Babbett představit, jak celou cestu domů bude Tanje vyčítat, že jí zatáhla za takovým kreténem. Vezme si svůj míč a je také připraven k odchodu, tady už dnes nechce být, tohle místo není bezpečné místo, jak si myslel, ale bitevní pole. I přesto všechno ho ale stále mrzí, že se ho Babbett v tu jednu chvíli bála. Nebo prostě že udělal něco, co dokonce pustilo její slzu ven. Trápí ho to, tohle fakt nechtěl.*

Jedine, ak ťa cestou môžem odprevadiť k detskej psychiatričke. *Odsekne mu hneď na oplátku bez zaváhania na to ušné. No a potom.. potom vidí, ako sa Tate pozrie na svoje ruky, ako keby spravil niečo zlé, alebo tak. Trochu ju to zamrzí, že takto reaguje, ale proste, ten flashback, spomienka, úplne jej to to pripomenulo. Nikdy to nikomu nepovedala, nikdy nebola u psychologičky, nikdy to nenahlásila polícii ani doktorom, so všetkým sa vyrovnala sama. Ako všetci vidíme, vcelku neúspešne. Každopádne, ako si vytrhne ruku z tej jeho, pritisne si ju k telu, až neprirodzene úzko, kým sa aspoň čiastočne neupokojí.* Chlapi sú nepríjemní. A ty obzvlášť. Ja som nepríjemná len na oplátku. *Odvrkne mu, ale už aspoňň nie v takom ragei, ako predtým, že. Už ani nedodáva, že vyzerá ako fuckboy, nemá to cenu, fakt nie. Škaredo na neho zazrie, keď jej povie, nech si spraví mejkap. Nacvičeným pohybom, alebo teda praxou, si jedným pohybom vytiahne zrkadielko z kabelky a ešte v ťahu ho otvorí, aby si skontrolovala tvár. Nikdy si na tomto nejak extra nepotrpela, nosí fakt len linku a maskaru, občas rúž a ešte menej často tiene, to je všetko. Odloží zrkadielko a vytiahne pre zmenu vlhčené utierky, pričom si nielenže utrie rozmazanú linku, ale zotrie aj tú druhú, proste sa tam za minútu odlíči úplne. Bolo by viac weird, keby mala jedno okolo namaľované a druhé skoro vôbec, len rozmazané. Podíde pár krokov k smetnému košu, kde vyhodí použitú vreckovku.* Neřvu. Asi by som mala ísť preč. *Nadhodí a hodí ospravedlňujúcim pohľadom po Tanji.*

*Vážně ho tohle vůbec netěší, není nadšený z toho, jak se teď chová, jak se před dívkami ukazuje, ale co má dělat, když ho Babbett vyprovokovala? To má snad mlčet nebo ještě hůře s ní souhlasit a všechno si nechat líbit? To rozhodně ne, to správní chlapi nedělají. A on chce být správnej chlap. Dneska vážně nemá náladu na nějaké hádky, proč zrovna on má takovou smůlu a nemůže si jít ani v klidu a míru jít zakopat do parku bez toho, aniž by se něco zlého stalo? Měl zůstat doma a nudit se, to by bylo určitě bezpečnější než tady bojovat proti pěkné, ale taky pěkně nasrané holce. On se vážně snaží přijít na to, co zvoral, co tak hrozného udělal, že si zasloužil takovouhle scénu, ale žádné vysvětlení nepřichází, nejde mu to do hlavy, to je fakt až tak zlej a už si ani nevšimne, že dělá chyby? Holky jsou prostě tak divné, akorát ho matou a komplikují mu život.* Že ne? V tom případě bych si být tebou došel na ušní. *Jo, tohle už mu přišlo možná trochu hnusné, přeci jen vážně měla v tu dobu jen zvýšený hlas, rozhodně řvala méně než on. Ale nepříjemné to bylo a to dost. I když Babbett následně vůbec neříká, cítí z ní vítězství, určitě má teď ukrutnou radost z toho, jak mu to nandala, jak se ho dotkla, urazila ho, ponížila, hodila úplně na dno.. Ten pocit jí nebere, povedlo se jí dosáhnout toho, co chtěla. Stále však nechápe, proč chtěla zrovna tohle. Po tomhle ale pochopil jedno, už nikdy si nepůjde kopat do parku. Radši vyleze ven až na začátku zimy, kdy si bude moc jít pokojně krasobruslit na kluziště, tam snad nepřijde nikdo, kdo by chtěl být strůjcem války jako tady ctěná slečna Babbett. Chytí ji za ruku, aby si to s ní mohl vyřídit, protože on rozhodně ještě neskončil, ale když se na něj Babbett otočí, na chvíli má pocit, že by bylo ukončení toho všeho naopak nejlepším řešení. On není necitlivý, pozorně si všímá pocitů ostatních a teď na Babbett vidí, že něco není v pořádku. Neví přesně co, ale něco se děje. Z jejích očí, které ještě před pár sekundami byly plné vzteku a hněvu, teď jsou spíš plné.. je to možné? Vážně v nich vidí možná až strach nebo si jen příliš věří v tom, jaký je borec a jaký ž něj lidi mají respekt? Vždy se mu líbilo, když z něj měli lidé strach, ale chápete, takový ten příjemný strach, tohle bylo něco úplně jiného. Tohle nebyl vůbec příjemný strach, tady kruci něco není v pořádku. Až teď mu přijde, že udělal něco špatně. Až teď. Chytil ji až moc silně, bolí to? Urazil ji snad víc než bylo nutné? Jo, teď to zvoral. Teď si to uvědomuje. Bože, ona se snad i třese! Trochu stisk povolí, kdyby náhodou jí to teda bolelo, nechtěl.jí ublížit. Ani jí, ani Tanje. A když spatří i slzu na její tváři, má chuť se jít okamžitě zastřelit. Jo, on je považován za toho zlejšího, ale vždy si hrozně vyčítá, když někoho zraní. Tak moc se zabral do nadávání sám sobě, že i když ji chtěl pustit, neudělal to a ona se mu sama musela vycuknout. Podívá se na svou dlaň, jako když se vrah dívá na své krvavé ruce, a pak na Babbett. Neptá se, co se stalo. Jemu stačí vědět, že to posral. Ale nemůže se jen tak vzdát, nemůže být zase takový cíťa a souhlasit s tím, co o něm řekla. A asi na tom Babbett nebude zas tak zle, když má stále náladu mu nadávat.* Já si dovoluju? Jo, s tou kurvou jsem to přehnal, nemyslel jsem to tak, ale.. Grr, ty jsi tak nepříjemná osoba. *Strašně ho sere, že mu docházejí slova, vůbec neví, jak jí to má vrátit. Jak je to možný, kde je ten krutý Tate, který dokáže všechny srazit na zem? Teď se mu to nedaří, ne když vidí smutnou Tanju, která chudinka vůbec za nic nemůže, a když si vzpomene, co viděl v Babbettiných očích, když ji držel ruku.* Promiň. *Pronese k Tanje. Babbett se ale stále za nic neomlouvá, i když by asi měl, jenže ona zase začne s tím, že mu nevěří, že rozhodně není věrný a tak, bože, to kde vyhrabala, jak si tím může být tak jistá? Vždyť ho vůbec nezná. Náhodou, Tate vždy, když si našel vztah, byl věrný. Sice je pak odkopl, ale vždy byl po celou.dobu vztahu věrný jako pes svému pánovi.* No to si snad už děláš prdel ze mě. *Snaží se na ni nekřičet.* To prostě není možný tohle, to prostě není možný. *Zavrtí nad tím pobaveně hlavou.* Soudíš knihu podle obalu, holka. Nemůžeš vědět, jaký jsem, když mě vidíš poprvé v životě. Jsem věrný. Věř nebo ne, mně je jedno, co si myslíš, mně bohatě stačí, když sám vím, kdo já jsem. *Pokrčí rameny, i když je vytočený, nechce tady řvát. A víte, co je nejlepší? Stále nemá ani nejmenší tušení, proč vůbec vznikl tenhle spor, co sakra udělal špatně. Myslel si, že i ty dvě toho mají plné zuby a budou chtít odejít, ale když se na.chvíli zadíval na nebe a pak zpět, ony zde stále byly.* Hej, Babb.. *Osloví ji. Uvažoval, že se jí omluví, ale opět to zamítl.* Sprav si make-up. *Není si jistý, jestli Babbett o té šmouze na její tváři vůbec ví.* Ještě něco mi chceš říct? Ať se vyřveš teď a máme to za sebou, protože už bych vážně chtěl klid. *Ironicky se zasměje a rukou si prohrábne vlasy.*

*Necháva teda Tanju, nech sa baví a flirtuje s Tateom, i keď úprimne, rozpráva hlavne Tanja, že. Babbett je na to zvyknutá, koniec-koncov, hlavne preto sa s ňou baví, že nemusí veľmi veľa rozprávať. Hryzie si spodnú peru namaľovanú tmavofialovým rúžom. No a potom, potom sa už teda vytočí a pustí sa do neho. Inokedy by to vážne, vážne neurobila, ale dnes v tejto zlej nálade musela stretnúť nafúkaného chalana... tak vybuchla, no. Keď ju nazve hysterkou, zhlboka sa nadýchne, uvedomuje si, že robí hlúposť. Prižmúri oči, keď on zvýši hlas a neodpovie, snaží sa schladiť si hlavu.* Neřvu. *Odsekne mu na to, že na neho řve. Je ale pravda, že hovorila o čosi hlasnejšie, ako má vo zvyku. Kde sa stratila jej pohodová povaha typu provokačná mrcha a zároveň starý chlap, keď vyhráva jeho obľúbený futbalový tím? Tvári sa stále rovnako tvrdo a nepreniknuteľne, úplne ako vytesaná z ľadu, keď vidí, že jej posledná poznámka ho urazila. No, veď to bol aj zámer, tak sa teda vyberie preč. To ju ale Tate chytí za zápästie, dosť silno. No a.. nebolí to, nie natoľko, aby jej to mohlo ublížiť, no má to na ňu oveľa väčší psychický dopad. Keď sa na neho nútene otočí, v očiach má doslova hrôzu a strach, tento pocit už zažila. Nenávidí, keď sa jej ľudia a hlavne chlapi dotýkajú. A presne toto, zovretie na ruke v nej vyvolalo to spomienky na to najhoršie, čo sa jej v živote stalo. Zo samej hrôzy - hoci si čiastočne uvedomuje, že je to absurdné, no jej mozog to má proste zafixované - sa celá roztrasie a akokoľvek nechce, proste tomu nevie zabrániť a po líci jej stečie slza čierna od linky. Vytrhne si ruku z jeho zovretia a cúvne. Chvíľu sa spamätáva, no potom on prakticky nazve Tanju kurvou.* Ako si dovoľuješ. *Zasyčí na neho, pričom vrhne pohľad na Tanju, ktorá sa zo všetkého najviac tvári smutne, že to takto dopadlo. No ups. Mala vedieť, že ťahať Babbett k chlapom nie je najlepší nápad, ešte k tomu v takejto nálade.* Haha, to určite. *Odsekne. Nezasmeje sa, fakt je to len veľmi chladne vyslovené haha.* Neviem, ktorá žena by chcela nafučané mláďa. A aj keby, tak už vôbec ti neverím žiadnu vernosť. *Vynadá mu a vrhne významný pohľad po Tanji, nech sa už sakra rozhodne odísť. Lenže jej kamoška tam len tak nejak stojí a rozpačito hľadá slová, ako to urovnať, evidentne. Oh god, nemôže len tak odísť bez nej, to by bolo hlúpe. Čo má robiť, sakra sakra sakra. Nahnevane si chrbtom ruky prejde po líci, zanechajúc tam sivý šmuh od linky na oči. Grejt, to si dala teda, chudák mejkap.*

*Musí uznat, že takhle upovídané děvče snad ještě neviděl. A také ještě neviděl dva tak odlišné lidi, jako jsou tyhle dvě kamarádky, každá z nich je povahově úplně jiná, to vidí už teď, ani je nemusel pořádně poznat. Nemůže si nevšimnout, že se Tanja k němu chová velmi koketně, no jo, snaží se na frajera udělat dojem. Na tohle je zvyklý, neustále za ním dívky lezou a nejdřív si myslel, jak je to super, ale pak už to začalo být otravné. Ono je to na nic, když nemůžete mít žádný pořádný vztah, když si nějakou holku najdete a pak ji musíte odkopnout, protože nemůžete zajít daleko. A jako bonus k tomu koukáte i po klukách, tohle je fakt těžkej život. Začíná přemýšlet, jak se asi cítí Babbett. Lituje ho? Nebo snad v něm a Tanje vidí budoucí pár roku, co? Ne, řeknu vám přesně, jak se cítí. Jako někdo navíc, takhle vám to řeknu. Nediví se jí, on být na jejím místě, tak asi honem zmizí pryč. I když ne.. On by se snažil svému kámošovi holku přebrat. Jo, fakt by to asi udělal. Nemůže říct, že by se mu Tanja nelíbila, to vůbec ne, ale tohle přijde divné i jemu, prostě přijít k cizímu člověku a začít se s ním bavit. A ještě tímhle stylem, nabalováním. A taky se vám musí k něčemu přiznat.. Kdyby si měl vybrat, zvolil by Babbett, ta ho totiž zaujala mnohem více. Neví čím, ani o sobě nic neřekla narozdíl od Tanji, ale to se mu líbí, taková tajemná dívka s dobrým stylem, skvělými vlasy, neskáče vám do řeči.. To poslední okamžitě bere zpět hned po tom, co na něj Babbett vyjede. Nečekal, že by vůbec promluvila, natož tohle, vážně se cítí, jako by snad němý člověk zázrakem dokázal mluvit.* Eh, co prosím? *Zasměje se u toho ironicky, zatím ještě není naštvaný. Spíš ho baví pozorovat, jak Babbett zuří, i když vlastně ani neví, co ji najednou tak vytočilo. On jen nabídl míč a cigaretu, tak pardon, netušil, že je to něco strašného, co by se zřejmě nemělo dělat.* Nějaká hysterka, ne? *Poznamená směrem k Tanje, která je z toho celá dost mimo. On ale taky, totálně, jen to nedává tak najevo. Vážně netuší, co řekl špatně. Když k němu Babbett přistoupí blíž, dívá se jí do těch očí, ve kterých vidí velký hněv. Ale neuhýbá pohledem, to on nedělá, staví se k tomu jako chlap, přece dokáže nebýt zbabělec. Ale teď fakt, co to do té holky sakra vjelo? On by se s nima třeba i začal v pohodě bavit, měl to v plánu, ale tady slečna to jaksi pokazila. To, že ho lidé považují za nafoukaného, na to je zvyklý, to ho nerozhodilo ani trochu, celý život se snaží tak působit a tady aspoň vidí, že to dělá dobře. Že si myslí, jako by byl středem vesmíru, to mu lidé také říkají. Ale že dostal od rodičů genetický balíček, to skutečně od nikoho ještě neslyšel. A už vůbec ne od někoho, kdo ho vůbec nezná a nic o něm neví. Až tahle její slova ho pomaličku začínala naštvávat.* Sklapni! Nic nevíš, vůbec nic o mé rodině nevíš! *Zakřičí jí přímo do obličeje. Kdyby Babbett věděla, že má slepou sestru, jistě by své tvrzení o výhodném genetickém balíčku ještě zvážila. Nesnáší, když si lidé myslí, že jeho rodiče museli být nějací skvělí lidé, po kterých zdědil jen to dobré. Dobře, jeho otec je úžasný, ale matka ne, svou matku už raději nezná. Přemýšlí, jestli teď Tanja stojí na straně své kámošky nebo jeho. No, asi Babbett, škoda.* Já jsem si taky jen chtěl jít v klidu zakopat, ale zřejmě na nesprávné místo, protože je tu nějaká šílená ženština, která na mě bezdůvodně řve! *Doplní. Přece si Babbett nemyslela, že snad hned Tanje skočí kolem krku, začne ji líbat a bude z nich perfektní pár. Bože, jak ty holky v dnešní době uvažujou. Pozdvihne obočí nad Babbettinym "mimochodem" a čeká, co z ní zase vyleze za moudro. Má chuť se profackovat za to, když mu hlavou koluje fakt, že je Babbett krásná a roztomilá i takhle nasraná. Tento názor opustí hned, co z jejích úst vyleze ta neskutečná blbost. A to už se začíná vařit krev i v něm, tahle slova se ho dotkla jako skoro žádná jiná, tohle ho nasralo a urazilo fakt hodně. Než vůbec dokáže něco říct, musí to pořádně vstřebat. Má chuť vybuchnout jako sopka, ruce musí sevřít v pěst, aby neudělal něco, čeho by později litoval. A totálně ho vytočí, když se pak od něj Babbett otočí a začne si to pomalu kráčet někam nevím kam. Dojde za ní a prudce ji chytí za ruku, možná by jí to mohlo i bolet.* Neotáčej se ke mně zády! *Vysloví nejprve tuto věc a pak už se do ní pouští dál. Sice je mu líto Tanji, jestli to jako je fakt tak, jak Babbett říká a ona si vážně myslela, že by mezi nima hned něco bylo, pokud se k ní vážně zachoval tak, že ji to ranilo, tak to ho velmi mrzí, ale tohle si prostě líbit nenechá, tohle Babbett přehnala. On přestojí spoustu urážek, ale tohle bylo moc i na něj.* Meleš totální sračky! Jakej první krok, co to je za kravinu? Nechápu, co tím sleduješ, pořád mě takhle urážet! Vůbec nic o mě nevíš! *Tohle si vážně nenechá líbit.* A mimochodem.. *Začne, chce jí nějak oplatit ten malý penis. Fakt se p první chvíli lekl, že ho Babbett odhalila a teď ho bude vydírat, ale naštěstí fakt jen chtěla podpořit kamarádku, proto takhle ponížila, který dle jejího názoru něco posral.* Jen kurvy hned balí kluky, které vidí poprvé v životě. Logicky, jsem kluk, myslíme jinak a mně teda nepřijde normální, aby cizí holka přišla a začala s tímhle! A jelikož si samozřejmě myslím, že tady Tanja není kurva, tak jsem logicky myslel, že se jde jen normálně bavit. A pak příjdeš ty a bum! Ničíš všechno! *Už neví, co by jí měl říct, nechce být zlý na holky, takový on zase není. I když v hloubi duše by jí aspoň nějakou tu malou facku vlepil.* A pokud vás to dámy zajímá, u mě žádný první krok nefunguje, já jsem strašně zadaný a co je hlavní, jsem poctivě věrný, takže vůbec nechápu, co to tady na mě vytahuješ za špínu! *O té zadanosti zalže, teď je zcela volný, ale musí sakra přijít na něco, jak Babbett uklidnit. Je to ale asi nemožný úkol a zařídit, aby pochopila, že on ví, jak se k holce chovat, že je jí věrný a nezradí.* Takže prostě.. Už drž hubu jako předtím, to bylo daleko lepší. *Dodá už klidněji, ale stále je nasranej. Omlouvně se podívá na Tanju, té je mu vážně líto. Nechce, aby se kvůli němu cítila zle. Pak probodne pohledem Babbett. Vážně mu tady ona nadává o tom, jaký je nafoukaný a k ničemu? To ona je tu ta, která odsuzuje člověka, o kterém neví vůbec, ale vůbec nic.*

*Založí si ruky na hrudník, keď sleduje chalana, ako zlieza zo stromu a dáva sa do reči s Tanjou. Teda respektíve Tanja sa dáva do reči s ním a nedáva mu veľmi na výber. Na jednej strane ho trochu ľutuje, Tanja je nezastaviteľná.. ale tak, nemal by sa tešiť, že sa o neho zaujíma taká krásna blondínka, ako je Tanja? Netvári sa totižto zrovna nadšene. Keď ju Tanja predstaví, len mu kývne hlavou na pozdrav, akože zaregistrovala. Dobre vidí, ako na ňom Tanja visí očami a už rozmýšľa nad nejakou dobrou výhovorkou, aby ich mohla nechať samých, veď toto je dosť trápne, no to sa chalan ozve. A Babbettin inokedy pomerne nízky tlak zrazu vyletí do nebeských výšin. Ju len tak ľahko niečo nevytočí, je z tých, čo chladne ignorujú. Ale chlapov fakt neznáša. A dokonca aj to by bola schopná a ochotná tolerovať a riešiť chladne, ale ak niečo naozaj, naozaj nedáva, to sú namyslení chlapi. Mala tú česť. A ešte v dnešnej nálade jej nebolo treba veľa, aby sa do neho pustila. Ona, inokedy chladný sarkasta, a buuum, takýto rage.* Čo si o sebe sakra myslíš?! *Pustí sa do neho, cíti na sebe Tanjin pohľad a potom aj ruku na zápästí, ale strasie ju zo seba a pristúpi bližšie k nemu, z očí jej blýska hnev.* Tanja si chcela urobiť príjemný, veselý, spoločenský deň, ale evidentne si vybrala tú nesprávnu osobu. Nejaké nafrnené decko, ktoré si myslí, že je stredobodom vesmíru len kvôli tomu, že malo šťastie a dostalo od rodičov genetický balíček. *Vyhŕkne na neho, primárne kvôli svojej kamarátke, ktorá sa zdala zarazená a dotknutá tým, že po nej Tate nešiel.* A mimochodom.. *Stíši hlas a už skoro syčí, ako jedovato a nahnevane hovorí.* ..iba najväčší chudáci s malým penisom sa takto správajú k holke, ktorá nabrala odvahu urobiť prvý krok. *Vynadá mu to priamo do tváre a ešte chvíľu ostáva tak blízko pri ňom, kým sa zvrtne a rázne nevykročí preč. N.e.n.á.v.i.d.í. všetkých hnusných, škaredých chlapov. A teraz, keby sa jej niečo pokúsil urobiť, by sa bránila. Nie ako vtedy.*

*Při lezení na strom si stihl ověřit, že strom a šplhací tyč jsou naprosto rozdílné objekty, protože ve škole mají čisto a o tyč se nikdy neumažou, kdežto o ten strom jak se zdá nikdo nepečuje. Ale co, trocha špíny ho nezabije, stejně měl v plánu brzo oblečení prát. Ale jestli se něco roztrhne, to pak půjde normálně zažalovat správce tohohle parku za to, že zde mají nevychované stromy. Sice si umí všechno sám zašít, to jo, to on zvládá, ale že by se mu do toho zrovna dvakrát chtělo, to se rozhodně říct nedá. Čím méně práce, tím lépe. Dává si tedy velký pozor, aby se nezachytil o nějakou zákeřnou větvičku, která by látku mohla poškodit. Má štěstí, daří se mu to skvěle. Ještě aby ne, však ve šplhu patří k jedněm z nejlepších. Najdou se sportovní aktivity, které nejsou zrovna jeho parketou a má z nich třeba trojky, ale že šplhu vždy jen za jedna. Natáhne se pro míč a než se vydá zpět na cestu dolů, rozhlédne se po okolí parku. Myslel si, že se dočká jen krásné krajiny kolem, těch podzimních barev a tak, ale že spatří pěkné kočky, to opravdu nečekal. A samozřejmě nemyslíme kočky jako zvířata, nýbrž jako velmi pohledné slečny zřejmě i v podobném věku, jako je on sám. Na chvíli, ačkoli nerad, se snaží dostat do ženského uvažování. Co by si on na jejich místě myslel, kdyby viděl nějakého kluka na stromě? Že to je borec, co umí skvěle šplhat, nebojí se výšek, musí mít nějakou tu sílu a tak, nebo že to je totální idiot, co prostě z demence leze jak debil na strom? No, vzhledem k tomu, že na něj jedna z nich, ta veselá blondýnka, zamávala, usuzuje, že snad ta první možnost vyhrává. A nebo prostě mává i idiotům, sakra. No počkat.. Rozhlédne se kolem sebe, jestli vůbec mává na něj. Ale nikoho jiného ve své blízkosti nevidí, takže asi jo. Pozorně si ji prohlédne, jestli ji zná, ale nezdá se mu, že by to byla nějaká z jeho bejvalek. Na to by teď opravdu, ale opravdu neměl náladu. Když se ujistí, že ji skutečně nezná, zamává ji nazpět, ale neusměje se jako ona. Jo, úplně normální, mávat cizím lidem. Má stále svůj kamenný výraz ve tváři. V tomhle si jsou podobní s tou druhou holkou, která opravdu nevypadá zrovna nadšeně, spíš vypadá jako někdo, kdo úsměv moc často nepoužívá. Stejně jako on. No jo, měla si vzít míč. Kdyby měla míč, měla by zábavu. On tuhle chybu neudělal, vzal si míč a hned bylo líp. I s míčem sleze dolů ze stromu, tak nějak si nevšiml, že k němu ty dvě míří, měl za to, že zamáváím to končí. Teda.. Zase spíš jen ta blondýnka se za ním přímo žene, ta druhá, u které mimochodem obdivuje její styl, černá barva jí perfektně sedne, ta teda zase spíš jen tak následuje svou kámošku, asi aby tam nemusela jen tak stát. Co, někdo si nechce povídat s ním, takovým perfektním chalanem? To dlouho neviděl. Už si zvykl, že za ním dolejzají holky ve škole a zákaznice v posilovně, ale že by měly zájem o konverzaci s ním i úplné neznámé dámy, ty jo, to ještě povýšil teda. Aspoň se bude moc pochlubit těm hajzlům, co s ním dnes nechtěli jít. Ti budou čumět, o jakou společnost přišli! Je vidět, že ta blondýnka, které se ani nestihl zeptat na jméno a ona už mu ho sama řekla, Tanja, je velmi upovídaný člověk, vůbec nemá problém se seznamováním. Ta druhá, které se také na jméno nezeptal a hned se ho dozvěděl od Tanji, Babbett, ta by zase nejspíše celý život jen mlčela.* No, těší mě, já jsem Tate. *Představí v krátkosti sebe.* To jste si jako přišly zakopat a zapomněly jste míč, tak chcete můj nebo co jako? *Položí otázku a nesnaží se být nějak zvlášť milý, spíš chce, aby si ty holky o něm neudělaly obrázek jako o nějakém miloučkém a hodňoučkém slabochovi, který si nechá vše líbit.* Nebo snad cigaretu? *Dodá. Vážně, co to je ale za logiku, přijít jen tak k někomu a jít se seznamovat či co že to vlastně mají ty dvě v úmyslu.*

*Prichádza do parku a netvári sa zrovna nadšene. No dobre, povedzme si úprimne, tvári sa priamo znechutene a kyslo. Ale to zas u nej nie je až taká novinka, že. Na sebe má oblečené uzučké čierne nohavice, ktoré sú však vpredu výrazne roztrhané a z dier kukajú von krajkované pančušky. Hore má niekoľko vrstiev, aby jej nebola zima, pravdaže čiernych, na vrchu má pomerne krátky čierny kabát, na hlave čiernu beanie a na nohách šnurovacie topánky na pomerne hrubej platforme. TVári sa dosť nasrdene, ako ju kamarátka, jedna z mála, ktoré má, konkrétne Tanja zo školy, sem dotiahla. Že si ide užiť trochu zábavy von, keďže Babbett podniky odmietla, lebo tam v podstate pracuje a už sa jej to tam protiví. V jednom má Tanja pravdu - v tom, že nerobí nič okrem troch vecí: buď je v škole, alebo pracuje, alebo je zavretá sama doma. Spoločenský život na bode mrazu. Nechá sa teda ťahať parkom a necháva Tanju, nech hľadá niečo, čo považuje za zábavu. Ona len dúfa, že nemá v pláne nič hrzné, duh. Ľutuje, že radšej nekývla na nejaký bar, alebo tak čosi. Tanja ju ale zatiahne k nejakému chalanovi, ktorý.. sa šplhá na strom? Podvihne obočie, ale potom si všimne tú loptu. Oh. Chce ísť ďalej, ale jej blonďavá kamoška sa rozhodla, že toto je výborná príležitosť, ako sa spoločensky vyžiť. Takže ona tam len ticho stojí vedľa nej, zatiaľ čo Tanja zamáva chalanovi a s úsmevom mieri k nemu. Duh, bolo by zlé, keby utiekla? Nemá chuť sledovať, ako jedna z jej mála kamarátok balí chlapa. Síce pekného, ale.. nedôveruje chlapom. Takže aj keby chcela utiecť, asi by jej svedomie nedovolilo nechať ju samu. I za cenu toho, že bude tretím kolesom na bicykli.*

*To, že přišel podzim a blíží se zima je na počasí dosti znát, už není takové teplo jako ještě nedávno, teď je celkem dost chladno a když zafouká vítr, je studený a nepříjemně fouká za uši. Proto si dnes vyrazil na toto připraven, má na sobě hned několik vrstev, kromě trika, které však není vidět, má všechno černé. Tričko má tmavě šedé, příjemnou černou mikinu a samozřejmě nechybí ani jeho oblíbená černá bunda, která se v tomto období skvěle využije. K tomu má obyčejné černé džíny a nějaké ty tenisky, světě div se, ale jsou také černé. Kdyby v parku nebylo osvětlení, možná by ani nebyl vidět. Cestou kope do fotbalového míče, který si vzal s sebou, aby zahnal nudu abu toho pokuřuje cigaretu, jak to má poslední dobou ve zvyku. Neví, co ho to popadlo, jít teď ven, ale prostě potřeboval něco dělat, nechtěl jen sedět doma. Strašně ho štve, že ten čas utíká hrozně pomalu, byl by nejradši, kdyby už byla konečně zima a on mohl chodit krasobruslit na místní kluziště a pokračovat v učení malé Nessie, která s jeho pomocí udělala velké pokroky a má našlápnuto na kvalitní budoucnost v tomto oboru, na to je neskutečně pyšný. Vůbec by mu nevadilo, kdyby byla zima po celý rok. Baletu by to nebránilo, ten se odehrává vevnitř, takže jeho život by byl rajskou zahradou, kdyby mohl po celý rok krasobruslit a baletit. Bohužel, teď je kluziště zavřené, takže musel najít jinou zábavu. Teda.. Moc se nebaví, protože všichni jeho kámoši jsou lenoši a nikdo si s ním nechtěl jít takhle večer začutat, za což jim pořádně vynadal a určitě jim to později ještě spočítá. Musel se tedy na procházku vydat sám, jen s míčem, který kope před sebou. Občas se zastaví a udělá nějaké ty frajerské triky jako správný fotbalista, jak jsem řekla, u toho si ničí zdraví cigaretou.* To jsou zmrdi. *Zanadává si pro sebe na svoje kamarády. Ti určitě teď někde chlastaj, jak je zná, rozhodně se neučí, tím si je jistý. Dostane chuť míč kopnout hodně vysoko, jak se rozhodne, tak také udělá, jenže k jeho smůle mu nedošlo, že kopat pod stromy není nejlepší nápad, jelikož by míč mohl uvíznout v koruně stromu. A hádejte, co se stalo?* No to si děláš prdel.. *Sleduje míč, jak si tam krásně hoví a nevypadá to, že by se mu chtělo dolů.* Teda ale ty jsi hajzl. *Vynadá míči, ale musí se zasmát. To je zase situace tohle. I když má doma míčů spoustu, tenhle je jeho fav a rozhodně ho tu nehodlá jen tak nechat. Má štěstí, že ve škole hodně cvičili šplh, takže mu nedělá problém se na strom dostat.*

Se ho schválně zeptám, až ho uvidím. *prohlásí odhodlaně, protože ho vážně zajímá, jestli bude strejda, nebo ne* Jasně, jen utíkej. Já se divím, že se po mně Ollie ještě neshání. *broukne* Určitě se ozvi. A pozdravuj Martina. Čau. *rozloučí se s ním nakonec, popadne štěně do náruče a zamíří zpátky domů*

No, nevím, takhle jsem to slyšel. *pokrčí rameny a zase se uculí, načež mrkne na hodiny a zamračí se. Jestli ho Martin nescháněl do téhle chvíle, tak asi u něj doma nebude. A nebo tam je a bude naštvaný, kde se courá, když má mít klid* Já už budu muset běžet, Tino, ale určitě domluvíme ten filmový večer, jo?

*když se dozví, jak se Felix dozvěděl ten drb, zůstane na něj chvilku docela nevěřícně zírat, protože netušil, že je nemocnice taková drbárna. Zakroutí nad tím hlavou, ušklíbne se a nakonec trhne rameny* Třeba je to jenom kec... ale jestli není, no... Tak proč ne? Teda moc si nedovedu představit Bena jako tátu, ale to asi proto, že ho moc neznám. *zamumlá zamyšleně*

Jo, Ollieho brácha. Jinak bych neříkal, že je to skoro rodina. *pokrčí rameny a zakoulí očima. Když pak jeho zodpovědnější bratr prohlásí, že o tom drbu nic neví, pobaveně se ušklíbne* No, jak jsem ležel v nemocnici, tak se na mě chodil koukat jeden neurochirurg, a je to strašná drbna. A ten neurochirurg je kamarád Benova souseda a Bena měl taky nějakou dobu v péči. Kvůli očím, ne kvůli tomu, že je cvok. *ujasní, aby si Tino nemyslel, že jejich bratr skončil na psychiatrii* No a tak nějak se to dostalo přes tyhlety všechny až ke mě.

Brácha, no jo... Kdo taky jinej. *přikývne chápavě* Hlavně se na těch střechách nezabijte. *zabručí, poněvadž by o ty bráchy nerad přišel, když už se teda našli* Peter? Jako Ollieho brácha? *povytáhne obočí. No a když se pak Felix zeptá, jestli slyšel, že Gabriel s Benem chtějí dítě, zakroutí hlavou* Ne, myslím, že neslyšel. Jak to víš? *povytáhne obočí*

No, parkur. Brácha mě na to navedl. To je takový to, jak prostě běžíš a přeskakuješ překážky, šplháš na střechy... *začne vysvětlovat a uculovat se jako správný nadšenec* Není to moc legální, ale Peter je skoro rodina a Gabriel mu nosí burgery jako úplatky. *a když už zmínil Gabita* Hmm, slyšel jsi taky něco o tom, že ti dva chtějí dítě?

No... on se ti Ben určitě ozve. *přikývne, protože přece říkal, že chce pozvat je oba, ne?* No, tak se šetři. Počkej... běhání po střechách? *povytáhne obočí, jelikož mu tak nějak uniklo, že oba jeho bratři se věnují parkuru. Nebo to možná vytlačil ze své mysli, radši*

Escape gaaaaame? *zeptá se tónem alá "soooooutěž v lukostřelbě?" a promne si bradu, přičemž mu zasvítí očka* To zní moooc dobře. *přikývne. Snad mu to Martin nezakáže* No, ještě se musím trochu šetřit, ale jinak dobrý. Ne moc velký hluk, takže práce zatím nepřipadá v úvahu a běhání po střechách taky ještě není úplně ideální volba na rozcvičení.

No, klidně ho pozvi, mně to vadit nebude. *ujistí ho, ačkoliv si není jistý, jestli se třeba z těch dvou nezblázní. Nebo jestli neimploduje vesmír, když se ti dva sejdou pod jednou střechou* Ne, moc jsem o něm teď neslyšel... Jenom se mi zmiňoval, že Gabriel dostal nějakou poukázku na Escape game, nebo tak něco, a že by byl rád, kdybychom tam šli s nimi. Jako já a ty. Ale ještě nevěděl podrobnosti ani termín... *pokrčí rameny* A už jsi zdravej? *zeptá se ho starostlivě*

Teď ne. Mohl bych ho pozvat taky, kdyby ti to nevadilo. Takový rodinný utužování vztahů. *nahodí úcul* Ty o něm něco víš? Já jak jsem nesměl pořádně ani ven po tom otřesu, tak jsem celkem mimo. Dneska jsem byl v práci, poprvé od té doby, a stejně mě pustili jen k výzdobě a počítání lahví.

No dobře, tak jo. Já o tom řeknu Olliemu... *pokýve souhlasně kebulí* Maggie taky můžeme vzít, jo? Tak jo, to je super. *zazubí se, podrbe štěndo za ušima a pak tu malou nezbedu zase postaví na zem... a ona hned začne žužlat Felixovi tkaničky u bot* Co Ben, viděl ses s ním teď někdy? *zeptá se zvědavě*

To zní super. A Martin bude určitě rád... nebo prostě zůstane u sebe, když se mu nebude chtít. Já ho nebudu nutit. *pousměje se, ale zamračí se při tom, protože mu vadí představa, že Martin třeba doma opravdu nebude. Tedy u něj doma. U nich doma* Ale byl bych rád, kdyby tam byl. *dodá pak* A klidně vemte i Maggie.

*když Felix navrhne ten filmový večer, pousměje se a přikývne* Jasně, to je dobrej nápad. *broukne* Objednáme si pizzu, uděláme popcorn a tak... *nadchne se pro ten nápad docela rychle* A co Martin, nebude mu to vadit? *povytáhne obočí, protože kdo ví, třeba Martin nemá rád návštěvy*

Hm. *broukne na ty informace a podrbe s na hlavě, protože občas má pocit, že mluvit s bráchou o počasí není nejlepší udržování konverzace* A nechtěli byste s Olliem třeba někdy přijít na filmový večer nebo tak něco? Byl bych rád. *pousměje se, protože on by fakt rád udržoval s bratry vřelé vztahy. S Tygrem trochu méně vřelé než na začátku ovšem*

No, myslel jsem, že jí najdu novej domov, někoho, u koho by se měla dobře, ale moc jsem si jí zamiloval... *vysvětlí s úsměvem a pokrčí rameny. Následně se sehne, aby vzal štěndo do náruče, což se prtěti očividně moc nelíbí, protože chce zkoumat okolí* Tak to jo. *přikývne* Ollie? Dobrý, normálka... *odvětí* Nic novýho. *dodá*

To je dobře, že sis ji nechal. *zamumlá, protože on by to taky udělal. A co ví, tak Nono taky. V tomhle městě nemůže zůstat pes na ulici, na to je tu moc zachránců* No, domů... a když budu mít štěstí, tak tam bude Martin. *pousměje se, ačkoliv netuší, jestli jeho přítel dneska není u sebe doma* A co Ollie?

*věnuje Felixovi úsměv, dokonce už ani není rozpačitý, jako dříve býval* No, je to asi čtrnáct dní, co jsme jí se skauty našli u popelnic... Někdo jí prostě vyhodil. *pokrčí rameny a zašklebí se, protože tyhle lidské zrůdy mu prostě zvedají tlak* Tak jsme se s Olliem shodli, že si ji necháme. *vysvětlí* Kam máš namířeno? *zeptá se pak a povytáhne obočí*

Čau, Tino! *zahuláká, když ho Tino osloví a on se konečně podívá, komu pejsek patří. A psa důkladně podrbe, nechá se pokousat a oslintat* To nevadí, vždyť je zlatá. Viď, Maggie? Odkdy máš psa? *zvedne hlavu k bráchovi a zvědavě se na něj zahledí. Nějak mu ta myšlenka, že má dva bráchy prostě už přirostla k srdci a není z toho tak na prášky*

*štěndo okamžitě reaguje na svou potencionální oběť a vydá se Felixovi vstříc, vrtíc přitom roztomile ocáskem. A pak začne dorážet, protože si chce hrát* Eeeeh, ahoj, Felixi. *ozve se páníček, když si všimne, ke komu to ta jejich psí slečna zamířila* Maggie, notak, nebuď tak otravná... *sykne, ale protože tuší, že Felixovi štěně vadit nebude, ani se psíka nesnaží moc mírnit*

*normálně by to asi přešel, ale štěně je štěně a tohle je navrch roztomilé štěně, takže ho samozřejmě zaujme a to mnohem dřív než jeho páníček. Rozzáří se mu oči, protože on by to uňufal, ostatně jako všechno ve svém dosahu* No ty jsi ale krásná princezna! *zavrká ke štěndu, jen co se dost přiblíží a nechá se očuchat*

*loudá se parkem podobně jako Felix s tím rozdílem, že nejde z práce, ale venčí psí miminko, co nedávno přitáhl domů. To vesele hopsá kolem, zvědavě čuchá a leze kolemjdoucím lidem pod nohy, protože to štěňata prostě dělají. A protože je to holčička, má roztomilý růžový obojek, ehm. A co se Tina týká, ten má na sobě džíny, khaki bundu s kapicí a mrtvou liškou za krkem (umělý chlupy prostě), barevný šátek kolem krku a na nohách má kožené podzimní boty*

*toulá se parkem, protože byl poprvé od toho incidentu s hlavou v práci, ale vzhledem k té hudbě a akčnosti prostředí zatím nemá povoleno se tam zdržovat moc dlouho. Takže si tam byl jen vyzdobit bar na večer a spočítat inventuru, aby z toho nevyšel. A protože dlouho nebyl venku, teď si užívá procházku domů. Na sobě má modro-zelenou bundu a červené kalhoty*

*koutky úst mu zacukají pobavením a z Ollieho nespouští pohled ani na chvilku* Já vlastně tak trochu doufal, že něco podobnýho řekneš... *přizná potichu, trochu se přitom začervená, ale hned se zase uculí a v očích mu přeskočí jiskřičky* Tak... já zavolám taxíka. *oznámí, ale než se od Olivera odtáhne, ještě jednou ho políbí. A pak vyloví telefon, aby jim zavolal taxi, protože čím dříve doma budou, tím lépe. A že on hodlá Ollieho umuchlovat opravdu řádně...*

*na nějakou indickou restauraci velmi rychle zapomene stejně jako na to, že jsou na ulici, a vůbec si moc dobře uvědomuje, že takhle do žádné restaurace jít nemůže, ehm* Tino? Co kdybychom si to jídlo nakonec objednali. Později. A teď si můžeme vzít taxíka, ne? *zachraptí a odkašle si, když se na něj Tinouš zadívá*

*mezi polibky se spokojeně uculí, když Ollie nezačne protestovat a naopak se poddá. Přitiskne se k němu blíž, jednou rukou se opře o zeď za Oliverem, a tou druhou zakotví na jeho boku, kde ho zlehka pošimrá. A přitom se ještě nějakou chvíli opravdu pečlivě a s láskou věnuje jeho rtům a má vážně co dělat, aby rovnou neklesl na kolena a nedal si trochu jinou večeři, než indickou, ehm. Nakonec se od drahouška ale odtáhne a s úsměvem ve tváři se mu mlčky zadívá do očí*

*překvapeně zamrká a dokonce začne v první chvíli panicky protestovat, nicméně pak se tomu polibku poddá a k Tinovi se přitiskne hezky tělo na tělo a jednou packou mu vjede do vlasů. A kdyby nebyli na ulici, dost možná by z něj začal sundávat svršky, ale na ulici jsou, že*

*chvilku mu trvá, než mu docvakne, o čem Oliver mluví, protože už byl myšlenkami někde v posteli, bídák jeden* Jo, indická, jasně... *plácne, volnou rukou se podrbe ve vlasech, ale ještě, než s Olliem zamíří do té restaurace, zatáhne ho kousek od vchodu, kde je přítmí, takže celkem intimčo, přitáhne si ho k sobě a procítěně ho políbí. Protože se probouzí jeho vnitřní Tygr, eheheheeeem*

Tak jo. *broukne s úsměvem a zadívá se na něj, přičemž se mu maličko zamotá hlava, jakoby tušil, po čem Tino zrovna touží* Uhm… ta-tady je ta indická… *poukáže na restauraci, kde si mají objednat, i když on by nejraději zapomněl na veškeré jídlo a prostě byl jen s Tinem. Ale to nejde, sám by měl po chvilce hlad*

*sklouzne k Olliemu pohledem a zatváří se potěšeně, když mu ten trubka nepřímo potvrdí jeho domněnku, že u něj přespí* To je dobře... já tě obejmu a nepustím k tobě žádný hrůzy, víš? *broukne, stiskne jeho pacinku a věnuje mu další úsměv. A polkne, protože by ho nejradši spapal hned tady a teď*

Když budu spát u tebe, nic ošklivého se mi zdát nebude. *zamumlá, protože to asi nebylo zahrnuto v pojmu „stavím se u tebe“, ale to přeci nevadí, ne? Navíc jeho rodiče to určitě pochopí (a dost možná už se smířili s tím, že má synek vážnou známost a toulá se jim s chlapem, kterého už dozajista viděli a odsouhlasili, jinak by to Olliemu dost možná neprocházelo)*

Nemysli hned na katastrofy, Ollie... Nic takového se nestane. *mrkne na něj* Jenom jsem spadnul ze stromu a jsem v pořádku, tak už to pusť z hlavy, hm? Ještě by se ti něco ošklivého zdálo... *podotkne nespokojeně, ještě jednou ho políbí na čelo, a pak společně s ním zase vykročí dál*

No, ale kdyby se něco stalo tobě, tak mi to ani nemá kdo dát vědět. *zamumlá kníkavě a pevně mu stiskne packu nehledě na přihlížející kolemjdoucí* Žalostně bych ti plakal u dveří, dokud by mě tam někdo nenašel. *zabrblá navrch, protože by to vážně udělal, a pak by vzburcoval Péťu, ať mu Tina najde, když je ten policajt*

Já jsem zkušenej skaut, Ollie, bát se fakt nemusíš. *broukne, i když mu vážně lichotí, že je Oliver tak pozorný a starostlivý, protože to svědčí o tom, že mu na něm opravdu záleží* Promiň... To se mi obvykle nestává, že neodepíšu na smsku. *hlesne omluvně* Ale dobře víš, že když jsem v lese, tak mobil vůbec nekontroluju. Musím jít příkladem, víš? Nosím ho s sebou jenom pro případ, že by se něco stalo.

Starám se, protože se o tebe bojím, když děláš ty svý skautský věci. *oznámí mu, jakoby skauting byl něco jako seskok padákem bez padáku* Když tě může něco kousnout nebo na tebe něco spadnout nebo ty můžeš spadnout… prostě se bojím. A když mi nepíšeš, tak se bojím ještě víc. *přizná zoufale* Kdybych věděl, že ses dneska flákal po lese, když si mi neodepisoval, fakt bych si myslel kdoví co.

Ne, vážně mi nic není, Ollie. Už jsem přežil daleko horší pády. *ujistí ho* Nemusíš mít obavy, vážně. A já moc dobře vím, že je les nebezpečnej, Ollie, vždyť se v něm pohybuju odmalička. Vím, na co a kde si dávat pozor, neboj. *broukne a pousměje se* Ale líbí se mi, že se... tak staráš. *zavrní potěšeně a nakloní se k němu, aby ho letmo políbil na čelíčko*

A fakt ti nic není? *ujistí se ještě jednou, protože kdyby Tino jen kníkl, okamžitě by ho hnal k doktorovi, protože by se mu přece mohlo něco stát. Mohl by ochrnout nebo tak něco. To se stává po pádech ze stromů, žejo. Když mu starostlivě dovybere ty větvičky z vlasů, zlehka ho pohladí po tváři a zamračí se na něj* Buď na sebe opatrnej, Tino. Les je nebezpečnej.

Ne, nic mi není... jenom jsem si trochu natloukl záda, ale to nic není, určitě tam bude jenom modřina. Nic mě nebolí, rozhýbal jsem to. *ujistí ho a pousměje se, potěšen jeho starostlivostí. A pak se na chvilku zastaví a nechá se obírat od těch větviček* Vidíš, toho jsem si ani nevšiml... *zamumlá, protože fakt neví, že mu z vlasů trčí větve* Já vím, že jsem poškrábanej. *přikývne a nepatrně se ušklíbne*

Ze stromu? A nestalo se ti nic? Nejsi někde to… eh… zlomenej. Jako třeba ruce nebo nohy nebo tak… *zašermuje vlastními končetinami a začne Tina pohledem zběžně ohledávat, jestli mu něco nechybí, nepřebývá nebo tak* Ty sis ten les odnesl s sebou, koukám. *zamumlá a začne mu tu přírodu tahat z vlasů* Ti to zrovna moc nesluší. A jsi poškrábanej, Tino. *konstatuje něco, co Tino určitě moc dobře ví*

Jo, klidně můžeme dát Indii, já mám taky chuť na něco kořeněnýho. *přizná s úsměvem ve tváři. A pousměje se ještě víc, když ho Ollie chytí za ruku. Na chvilku k jejich rukám sklouzne pohledem, ale pak očima vystoupá zpět k Ollieho tváři* Jo, celej den jsem byl v lese. *zamumlá a pokrčí rameny* A spadnul jsem ze stromu. *dodá, jako by chtěl vysvětlit, proč vypadá tak, jak vypadá. No přinejmenším to vysvětluje ty větvičky ve vlasech a škrábance na tvářích*