*Přeskakování z lavice na lavici překvapivě nejde tak špatně, jak by se dalo předpokládat. Plošná konstrukce pod nimi ještě stabilně drží a ačkoli se lavice třesou, jsou dost velké na to, aby je jen tak nepřevrátil.Ačkoli se musí stále vyhývat prchajícímu obecenstvu, jistě se dostane dolu rychleji, než kdyby se prodíral skrz zacpané davy. Dokonce se ani neohlédne na padající kus konstrukce. Proč? Bude riskovat jen kvůli tomu, aby viděl pár rozmlácených lebek? Ne.
Další otřes, který ho donutí na lavici klopýtnout. Je už jen pár metrů od plotu, jenž má oddělovat hráče od diváků, nicméně otřes pruh kovového plotu poslal rovnou do uličky plné prchajícího obecenstva.Paradoxně mu tento defekt architektury vytvoří cestu ven.* To mě mrzí, snad máte pojištění. *Poznamená k ženě, která se marně snažila zvednout ze země. Jen se postavila na všechny čtyři, ve skoku se odrazil od jejích zad a dopadl do hřiště. Dopad nebyl zrovna příjemný, své koleno bude pár dní cítit, ale cítí také lidskou krev, takže na tom evidentně není tak špatně, jako pár desítek ušlapaných. Vytratí se chodbou vedoucí k šatnám hráčů, které označí za nejméně zalidněné. Ostatně vchod pro hráče je nejspíše nejdelší trať, ale jistě se i odtud dá uprchnout.*