Přidej zprávu »
Nanashi: *Když jsem to dořekl tak Rosuto jen přikývla hlavou a řekla že sem šla jen kvuli oblečení pro sebe a mě aby si měla co oblict a já nehladověl. Když to dořekla odvětil jsem jí.* Tak já teda jdu plyšáčik čekej tu na mě. Otočil jsem se směrem k vesnici a vykročil. Jak jsem tak procházel vesnicí všim jsem si něčeho jako malý tžiště.*"Hmm tady něco určitě seženu ale musím opatrně nemám penze tak musím krást." *Po chvílce přemýšlení jsem vyrazil k tržišti rozhlédl jsem se, když vtom jsem uviděl stánek s mase.*"Hmm maso to chcu"*Pomyslel jsem si a vyrazil jsem směrem k němu. Než jsem kněmu došel tak jsem se rozhlédl a koukl se po stánku s oblečením ale žádnej jsem neviděl.*"Hmm co vezmu plyšáčikovy žádnej stánek tu není snad tu bude nějakej obchod s oblečením."*Řekl jsem si v duchu než jsem došel ke stánku s masem. Kousek před stánkem jsem použil techniku Kirigakure no Jutsu abych mohl v mlze nepozorovaně ukrást maso a utýct. Když jsem tuto tochnyku použil tak jsem jen v mlze slyšel hlasy se slovy co se to děje. Popadl jsem rychle co nejvíc masa a v mlze sem utekl. Jak jsem utíkal od tržiště slišel jsem jen z dály výkřiky slova zloděj ale to už jsem neřešil chtěl jsem utéct co nejdál. Když vtom jak boží znamení jsem probíhal kolem malého obchůdku s prosklenou vytrýnkou ve které byly nádherné šatičky. Zaběhl jsem za roh a shoval se.*"Sakra víc krást nemůžu jinak na mě příjdou ale slíbyl jsem Rosuto nějaké oblečení."*Řekl jsem si v duchu tato odvětilo médruhé já.*"Ani na to nemysli že je nevezmeš ty jsou jak stavěný na plyšáčka."*Nemohl jsem mu vzdorovat. Vyběhl jsem z poza rohu hodil do vitrýny kámen co ležel na zemi sledoval jen ja se vytrýna rozpadá. Nemohl jsem dlouho čekata popadl jsem šatičky a utíkal pryč z vesnice ale vtom jsem si všiml že někdo za mnou běží.*"Na to nemám čas a nemůžu Rosuto stresovat tím že jsem kradl."*Pomyslel jsem si. Otočil jsem se zapřel nohy a použil jsem Goukakyuu no Jutsu. Když jsem tuto technyku použil všiml jsem si jen zděšený pohled muže kterej zmizel v ohnivé kouli.*"Hmm celkem komický."*Pomyslel jsem si a utekl jsem. Když jsem doběhl k Rosuto byl jsem si jistý že nikdo mě nesledoval došel jsem k ní s masem a šatičkami se slovy na ústech.* Koukej co sem ti sehnal.* Ale na to Rosuto moc nereágovala jen se mě zeptala co se tam dělo že slišela řev a cití ze mě oheň. Na to jsem jí odvětil.*V celku nic podstatného a teď už pojď chci si dát někde vklidu své jídlo. Rozešli jsme se podlě čichu Rosuto směrek doupěti fumetsu a v klidu bez žádného ruchu jsme došli zpátky. Když jsem uviděl doupě rozeběhl jsem se v před a zařval.*Hurá!*Ale po chvíli jsem se otočil a běžel jsem zpět k Rosuto která na mě nechápavě koukala. Když jsem k ní doběhl pevně jsem jí obejmul a řekl.*Děkuji za tvou pomoc.*Když jsem ji pustil rozeběhl jsem se zpět k doupěti. Celej hladovej jsem se utíkal najíst.*
Nanashi: *Podívám se na Rosuto udiveně a řeknu.* Sežrána? Cože kdo by to dělal? *Zamyslím se nad tým.*"Proč by jí někdo jedl? Kdyby ji dal k cirkusu nebo tak nějak pochopím ale sníst ji.Ještě když je tak roztomilá."*Pochvílce hledění do korun stromů a přemýšlení jsem se opět se na ní podívám a řekl.*Tak ono to užje vlastně jedno hlavně že seš teď v lepším teda doufám. *Jak jsme tak šli došli jsme k malé vesnici nejspíš nějaká vesnice rýžových polí. Zastavil jsem se a řekl jsem.* Tady snad najdem potřebné věci. Jestli tě mohu poprosit byl bych rád kdyby si zůstala venku a já vše zařídím. *Řekl jsem doufajíc že nepujde aby mě neviděla krást jelikož jsem pochopil že jí to děsí.* Maximálně mimůžeš říct co potřebuješ bude to ttak lepší.*Dodal jsem a pak už jsem jen čekal co ona na to.*
Rosuto: * Zpomalí. Ostatně bude se cítit jistěji, když bude mít někoho během toho vedle sebe. Spíš jí tak snad nehrozí, že by měla proti sobě příkop a hloupě do něj šlápla. * Divné, jak mi říkáš plyšáčku.. *Zamumlá si pro sebe, protože si na to označení začíná celkem zvykat. Není to tak špatné. Přijde jí to označení milé. Rozhodně jiné, než od bratra. Dál však do vzpomínek na Mizukageho, Akiry, nezalézá. * Mno.. Jednoho dne.. * Začne trochu pobaveně.* Měla jsem být sžrána, ale místo toho jsem dostala nabídku dostat se na lepší místo, než je vesnice. Místo kde mi pomohou a mohu být sama sebou. *Rozhodně je za to ráda. Má se ve Fumetsu výborně. Ouška úmyslně nechá bez vysvětlení. Tuší že se v tom víc rýpat snad nebude.*
Nanashi: *Udivil jsem se že Rosuto zamířila do keře a ještě tak rychle beze mě. Rozběhl jsem se za ní a zavol jsem.* Čekej plyšáčku já nemám takový smysli jako ty.*Doběhl jsem rosuto a šel jsem sní po chvílce chůze jse se zeptal Rosuto.* Nevím jestli jsem se tě na to ptal ale jak ses vlastně ocitla ve Fumetsu a jaktože máš takový roztomyslí ouška?
Rosuto: *Na okamžik si neví rady s tím jeho východem. Nakonec jí však dojde, co tím myslí. Rozhlédne se.* Já to tu též nějak extra neznám.. Ale obvykle jdu za svými smysli.. *Vysvětlí. Zavětří a soustředí se na svůj čich, aby zachytila pachy Kazukiho či Ayumi. Může se totiž vydat tudy, kudy šel některý z nich. A zjišťuje, že oni vážně cestují celkem často. Vykročí a rozhoduje se, kterou z pachových cest vybrat.* Půjdeme třebas tudy.. *Cítí cestu, ale ta není vidět. Takže pro Nanashiho to je zřejmě možná zbytečný údaj. Ale Rosuto si to zamíří skrz křoví. Sama netuší, kdy a kam dorazí. Za to ví, že zřejmě potrvá nějaký čas, než narazí na nějakou jinou civilizaci než úkryt Fumetsu. Aspoň tedy tuší.*
Nanashi: *Zahledím se na ní a řeknu.* Juuu totálně roztomilej plyšák.*Začnu se rozplívat nad tým jak je v tom plášti rozkošná. Když se uklidním tak řeknu.*Hele plyšáku na východ je váš úkryt a dál se tu neviznám tak mě naviguj.*Zasměji se a pohlédnu na Rosuto.*
Rosuto: *Nadechne se překvapeně, když náhle končí část šatníku Nanashiho na ní. Zvědavě si přivoní k rukávu. Zvědavě kontroluje co je z toho jeho.* Ty máš asi hodně rád maso, že? *Poznamená zvědavě. Zajímalo by jí totiž, čím to bude. Ale tak, každý má rád něco jiného. Přestane fetovat vůni z pláště a vykročí.* Je mi v něm hezky. *Vyplázne na něj jazyk. Ručkama drží kraje pláště a kapuci ještě nemá na sazenou. Párkrát se zatočí, jakoby se v něm chtěla vidět, aby snad viděla to o čem mluvil on. Bez zrcadla to však neuvidí.* Kudy jdeme?
Nanashi: *Zasměju se podám jí svoji černou mikynu s kapucí a řeknu.*Ná tady máš to ti ty roztomilý ouška zakrije.*Pak na chvilku stichnu ale hned chvílku na do zase řeknu se smutným výrazem.* Mapu bohužel nemám ale na cestu sem nezapomenu.
Rosuto: *Oddechne si. Začne zase couvat z toho objetí ven. Ostatně, takto by těžko vyrazili na cestu.*Máš mapu? Ať víme kam se vydáme? *Zeptá se odhodlaně. Je zvědavá kam je tenhle její ústupek, nápad nakonec zavede. Jen doufá, že nebudou žádné potíže, které by znamenali, že se jim něco stane. Chce se taky vrátit zase zpátky. Nejvíc však doufá, že nenarazí na otce.* Jen bude problém semnou.. Nemám na sobě nic co by zakrývalo mou odlišnost.. *Ušklíbne se když si to uvědomí. Tak moc si zvykla, že v úkrytu nemusí zakrývat ty rozdíly.*
Nanashi: *Na to reágovalo mé druhé ja.* Ano prosím ano.*Měl jsem takový pocit že dnes se ke slovu už nedostanu tak sem to vše nechal na svém druhém já. Jen jsem v duchu přemýšlel.*"Tak a jak to uděláme když nejsou peníze."*Na to se v duchu ozvalo.*"To nech na mě."*A čekal jsem co bude dál.*
Rosuto: *Chytne ho za ruce, kterýma jí objímá. S jakousi vnitřní úlevou to vítá, takže si jen užívá té pozornosti. Uši stočené vzad. Momentálně s ním ke svému vlastnímu překvapení souhlasí. Momentálně je jen ráda tím jeho 'plyšákem'. Chvilku na to si už pohrává s prsty jedné jeho ruky tím, že mu je nadzvedává a dotýká se též hřbetu té samé ruky.* Dík.. *Odtuší tiše, ale vděčně, jako poděkování. Týká se to toho objetí, které jí dává pocit podpory z jeho strany. Ani jí nenapadne, že by si to mohl přibrat k něčemu jinému.* Takže.. Půjdeme pro oblečení? *Optá se Nanashiho. Má v plánu mu zkusit přeci jen udělat radost a splnit to jeho přání co měl v kuchyni, za to co pro ní dělá, za tu pozornost.*
Nanashi: *Koukám se na rosuto trochu nechápavě ale v duchu si říkam.*"Bože ta je roztomilá."*Najednou se ale zase ozvalo mé druhé ja a utíkslo potichu k Rosuto kde ji objmul a uvolněně řekl.* Plyšák.*Na to jsem jen v duhu fokázal reagovat.*"To nejde takhle necekane objimat nekoho."*Ale na to jsem už odpověď nedostal.*
Rosuto: D.. Dobrá.. *Pohlédne na něj, ač ho nevidí. Má pocit, že by jí právě bodlo, kdyby jí znovu objal, jako v kuchyni. Problém je, že on to nedělá a říkat si o to by bylo strašně debilní.* Počkáš? Prosím? *Požádá ho, aby si nemyslel, že ho snad ignoruje, nebo odchází. Vydá se trošku dál k jednomu stromu. Snaží se jít za pachem kůry, aby si o jeho kmen opřela čelo a měla tak nějaké to citové ukotvení. Uklidňuje jí, když nemá pocit, že kolem ní nic není. Cítit na blízku, dotek někoho koho zná a neohrožuje jí, jí pomáhá najít klid, který potřebuje pro to, aby viděla.*
Nanashi: *Jak tak sedím a koukám na Rosuto jasně na ní zvidím že je z teho celá bez sebe. Proto radši nebudu o tom dál mluvit.* Určitě o ní víc než já jsem tu jen chvilku. A jak ses dostala k organizaci Fumetsu? *Opatrně jsem se snažil začít mluvit o něčem jiném a doufal jsem že se Rosuto uklidní.*
Rosuto: *Netuší co udělat. Stát se jí nechce, ale netuší co je na zemi kolem, aby si mohla sednout. Nechce riskovat, že si sedne do kopřiv nebo na stromek či keřík, natož klacek. Prohrábne si vlasy.*Já.. Tohle.. tohle.. určitě se mýlíš.. Je to dobrá organizace, všichni tu jsou milí, přátelští.. A chtějí zajistit, aby nikdo netrpěl.. *Dodává nervózně s odmlčením se.*
Nanashi: *Zamyslím se nad tým co jsem řekl.*"Ou to jsem asi neměl říkat nejspíš o tom neví."*Jsem trochu zmatenej ale když se kouknu na Rosuto tak ta je mnohem zmatenější tak jí opatrně řeknu.* Já nejsem člen jsem tu jen 3 dny. Já sem jen myslel z prvních dojmů že to tak je.*Pomalu si sednu podepřu si hlavu rukama a zakoukam se na Rosuto.*
Rosuto: *Sleduje jeho reakce a už jen čeká na co se chce zeptat, že vypadal tak nějak překvapeně nebo zaraženě. Sama však nevěří svým uším. V šoku se na něj zadívá trochu dost nedůvěřivě.*Eh..? Co že to? Zloči.. co? *Netuší o čem to mluví. Ona přeci je v mírové, přátelské organizaci. Kazuki jí přeci říkal, že jsou zde hodní a neodsuzují. Uši stáhne vzad.* Tam nebydlím. Ty snad nejsi ve Fumetsu? *Nechápe to a je z toho zmatená. Neví si s tím rady, takže cítí menší zoufalství. Nevidí. Její oči jsou zase slepé. Trošku víc se odtáhne. Je jí divně.*
Nanashi: *Zarazím se a jsu chvilku potichu během toho ticha přemýšlím.*"Ona opravdu chce nakupovat? To neví o tom že je ve zločiné organizaci nebo je bílá ovce organizace. Skusím se jí zeptat."*Opatrně jse jí zeptám.* Myslel jsem že je to zločinná organizace tam kde bydlíte.*Kouknu se na ní a čekám co ona na to.*
Rosuto: *Zarazí se nad jeho otázkou. Vezme jí to řeč na nějakou dobu. Netuší co mu na to říct. Napadne jí dokonce, zda je jen čistou náhodou nevzdělaný, nebo jen netuší na co je chce ona.* Mno.. Přeci.. *Začne zmateně a pustí se ho. Je trochu nervózní.* Přeci na nákup oblečení v nějakém nejbližším místě, kde je něco takového k mání? *Snaží se tomu stresu vzdorovat. Tak nějak se jí to nyní daří. Není to nic moc extra silné. Takže po pár okamžicích, kdy se jí horšil zrak, je to opět v pořádku.* Myslela jsem, že bychom mohli jít pro to oblečení.
Nanashi: *Trochu mě zarazí otázka Rosuto a tak jsem se na ní zamyslel.*"Peníze na co peníze člen zločinné organizace si přece to málo nakrade."*Koukl jsem se na ní udiveně a řekl jsem.* Ne nemám. Na co peníze?
Rosuto: *Nemůže si pomoct. Cítí úlevu z toho, že to nakonec odřekl. Vyvstala jí však stejně nová potíž. Nějak jí nenapadá nic moc dalšího. Možná zkusit vyrazit dál a za pár dní narazit na nějaké městečko, vesničku, kde by snad byl trh s oblečením nebo obchůdek. Jenže ona u sebe nemá žádné finance, aby si mohla něco koupit. * Máš peníze? *Zeptá se tedy Nanashiho, zatímco uvažuje též nad další variantou. Jít na nějaké to rýžové pole a obrat je o rýži, nebo jít též na lov ryb. Pochybuje však, že by se Nanashimu líbil sběr rýže, když chtěl lovit zvěř.*
Nanashi: *Když mě Rosuto obejmula citil jsem se uvolněně. Příkívl jsem a řekl jsem.* Nemusíme to dělat.*Pousmal jsem se.* Ale co teda chceš dělat? *Zeptal jsem se zvědavě.*
Rosuto: *Není dvakrát nadšená, protože to je z bláta do louže či naopak. Sice to není nebezpečnější, ale pro ní to je určitě nemožné. Navíc se stále nesmířila s tím, že by měla zabíjet něco jiného, než ryby a hmyz. Chytne si ret mezi zuby nad možností, která jí napadne, jako možné vyřešení tohohle dilematu. Přeci jen je na ní hodný. Dojde k němu opatrně.* Může se to obejít bez toho? Prosím? *Obejme ho rukama kolem krku zpoza jeho zad a háže smutně prosebný kukuč, který on neuvidí, když se neohlédne.*
_NanaShi_: *Podívám se na ni a řeknu.* Budem dělat co řekneš určitě jsi něco chtěla dělat.* Rozhlídnu se kolem sebe a za myslím se.*"Hmm ještě že vím jakým směrem jsem přišel protože absolutně nevím kde to sem."*Zamračím se a stále se rozhlížím. Po chvílce zahlédnu v dálce srnu a začnu se rozplívat nad ní.* Když tak můžem ulovit něco jiného třeba tm tu srnu je to bezpečnější. *Řeknu a usměju se.*
Rosuto: *Zaskočí jí jeho odpověď. Nečekala, že by se vzdal lovu kance, který si očividně tak moc přál. Chvilku zírá s otevřenou pusou, než si uvědomí, že zřejmě vypadá dost blbě.* Ale.. Vždyť jsi chtěl kance, ne? *Začne nechápavě.* Takže říkáš, že jsi mě sem vláčel zbytečně?! *Zamračí se, když ho náhle obviní. Nemyslí to však zle. Jen se jí to nezdá a navíc během cesty sem měla srdce až v krku v obavě, aby si něco neprovedla. Děsilo jí to, než se odvážila ozvat a on zastavil. Střihne ušima.* Co teda budeme dělat? *Naprosto nic jí nenapadá, přeci jen Nanashi má hlad a nyní odmítá shánět si jídlo.*
Nanashi: *Kouknu se na ní usměju se a řeknu.* Prase zabiju klidně sám tím to neodčiním musí být něco jiného.* Zamyslim se nad tým.*"Jak to jen odčiním tak málo nestačí ale mě nic nenapadá."*Po chvílce čekáni. Opět promluvím.* Jestli nechceš lovit nemusíme.
Rosuto: *Je nadšená, že jí vyslechne a zastaví se.* T.. To je v pořádku.. *Málem se zakoktá z těch jeho omluv. Nechá se opět chytit za ruku.* Tak vynahradit bys to mohl.. *Zamyslí se. Ostatně má teď krásnou šanci něco provést s jeho plány.* Třebas tím, že já ti pomohu prase nalézt.. *Začne opatrně, ale sebejistě. Postupně se jí vrací zase zrak.* A ty si ho ulovíš sám. *Dopoví své přání a jeho možnost odčinění. Se zamrkáním se zaměří na jeho tvář. Opět konečně vidí.*
Nanashi: *Zastavím se a otočím se udiveně na Rosuto.* Cože nevidíš? Jakto já měl v za to že vidíš dobře aspoň jsi na tovipadal.*Řeknu udiveným hlasem. Smutně se na ní podívám a řeknu.* Jaktože nevidíš játě tu tahám zasebou jak imbecil a ty nevidíš. Promin strašně se ti omlouvám.* Řeknu posebným hlasem o omluvu v tu chvíli se zamyslím.*"Co to se mnou dneska je to snad ani nejsem já. Chovám se jak hovado."*Příjdu k Rosuto chytnu jí za ruku a řeknu.* Ještě jednou se omlouvám nevím co mě to dnes popadlo jestli to mohu nějak vynahradit jen řekni.
Rosuto: *Zmateně zastříhá ušima. Absolutně netuší, zda tím myslel jen sebe, nebo i jí. Ona si nechce hrát s kancem. Slyší, jaký zmatek jejich probíhání mezi stromy působí v ptačí říši. Dokonce vyplašili nejsíš stádo vysoké. Dupot těch kopítek pozná snadno. Každé zvíře má trochu jiný druh pohybu. Má zavřené oči a neustále zakopává. Pokusí se vytrhnout Nanashimu ze sevření a zastavit.* Počkej! *Požádá ho, protože je zase fakt, že nebýt toho, že jí drží za ruku a stále se žene vpřed, ona by za ním už dávno nejspíš hodila držku o zem.* Nevidím! *Má staženou hruď strachem co vše je kolem a zda si o něco během té cesty neublíží. Díky strachu ostatně taky vypustila z hlavy hlídat vzdalování se od úkrytu. Netuší tedy jak daleko jsou.*
Nanashi: *Jak tak běžíme poslouchám co říka Rosuto a odpovídám jí.* Ano budem si hrát s kancem.*Když jsem slyšel že umí stopovat zamyslel jsem se.*"Hmmm to teho kance najdem rychle.*"Podíval jsem se na Rosuto a řekl jsem.* Neboj vypadáš jako lyška lovení musíš mýt v genech a kdyžtak se to aspoň naučíš.*Zasměju se a běžíme dál.* Jo abych nezapoměl necítíš tu v okolí nějakého kance.*Řekl jsem podíval jsem se před sebe a běžel jsem dál.*
Rosuto: *Zbystří nad jeho reakcí. Napne uši. Nechápe co mu vadí na lovu ryb. Chytne se za tatrálně za nos.* Kance..! *Protočí oči. Jí taková zvířata tak nějak mnohdy smrdí. Nemusí příliš ten charakteristický pach kanců. Něco jiného je bachyně, ale on řekl zrovna kance. Co ví od opatrovníka, tak jejich maso též nechutná příliš dobře, dokud se nějak neupraví. Zaráží jí, jak se nad tím rozplývá Nanashi.*Ty.. Ty si budeš hrát s kancem?! *Nechápe a má z toho tak nějak obavy. Stáhne uši vzad. Nestihne uhnout jeho rychlému jednání. Poslepu tak soustředěně pokládá jednu nohu za druhou, když jí s sebou táhne ven. Srdce málem až v krku.* Já neumím lovit kance.. Umím stopovat.. Vyčenichám kde co, uslyším kde co.. Ale nikdy jsem nic nelovila.. *Informuje ho zaskočeně, jak tak kráčí po venkovním prostoru. Nemá kolem sebe bezpečný prostor úkrytu, ale slyší zvěř venku, foukání větru a stromy. Cítí však jasně pach Nanashiho před sebou.*
Nanashi: *Podívám se na ní zhnuseným pohledem a řeknu.* Ryby fuj. Ja bzch radši kance.* Podívám se nahorů s uslintanou hubou a dodam.* A než to sním tak si stým aspoň pohraju.*Chvíli uslintaně koukám nahorů jako bych nevnímal a pak se najednou vzpamatuji. Otočím se chytnu Rosuto za ruku a rozběhnu se ven i s Rosuto, kterou nevědomky zasebou táhnu. Jak tak vybýhame z domu jediný co odemě je slyšet.* Jdeme ulovit kance.
Rosuto: *Uleví se jí, když zmíní maso. Maso je v jisté podstatě všude. Stačí ulovit nějaké zvíře. Vyráží z kuchyně.* Pak myslím že stačí nějaké říčky, nebo větší tok, kde by se dali chytit nějaké ryby? *Ryby jsou dle ní jaksi neutrální. Nikdy zatím nic nezabila.* A já si pro sebe asi zkusím sehnat nějaké čerstvé ovoce. *Má v tom jasno.*Kvůli tomu nemusíme nikam daleko a tedy to je bezpečnější.
Nanashi: *Zamyslím se nad otázkou Rosuto a pak řeknu.*Já ani nevím co jím.* Pousměju se a dodám.* Jo ale maso to já mám moc rád.*Kouknu se na ní a ještě rychle řeknu.* A kam chceš jít sehnat jídlo?
Rosuto: *Stáhne uši vzad s povzdechem, že tohle jí zřejmě nějak nevychází. Lehce se začervená a pohlédne vedle něj, místo zírání do jeho tváře.* Pro jídlo.. *Stojí si za svým a sveze se z místa kde sedí na nohy. Stojí a nevidí díky své malé výšce osmileté holčičky, na pult.* Myslím, že můžeme vyrazit. *Ostatně pro jídlo lze zajít i blízko. Jídlo se dá sehnat kdekoliv, i když záleží taky na tom, co to chce k jídlu vlastně Nanashi.* Co ty vlastně jíš? *Optá se. Nechce se jí totiž do nějakého města, ani vesnice. Obvykle jsou taková místa dál od úkrytu, navíc hrozí nebezpečí a netuší zda Nanashi je silnější než ona. Není si tedy jistá zda by to zvládli.*
Nanashi: *Pousměji se a řeknu.* Můžeme jít sehnat něco k jídlu a zároveň i tvé oblečení aspoň se na chvíli zabavím.*Na to mé druhé já opět vykřikne.* Joo oblečení a plyšáka jí musíme sehnat.* Zaškrním a jsem zase potichu.*
Rosuto: *Zvědavě nakloní hlavu, když jde od lednice s prázdnou.* Nic co bys chtěl? *Optá se, protože to příliš nechápe, ale bere to v potaz. Zauvažuje nad změnou plánů.* A co kdybychom vyrazili sehnat něco co bys si dal rád? *Navrhuje tedy něco co je dle ní bezpečnějším, než s ním jít shánět oblečení.*
Nanashi: *Šel jsem k ledničce koukl jsem se dovnitř a potichu zamrumlal.* Nic dobrýho co bych chtěl. *Otočím se na Rosuto odpovím jí na otázku.* Já ho vlastně ještě neznám ale Ayumi říkala že je schopný příjít na to co se mnou je ve vesnici mě stále hlídaly a nikdo mi nic neřekl tak doufám že on bude vědět. *Pomalinku dojdu k ní a přisednu si na židli.*
Rosuto: Tak dobrá.. *Nahodí zpátečku a opět si vezme své pití. I s ním si zajde ke stolu a usadí se na jedno místo. Sleduje během toho Nanashiho.* Sensei Ayumi... Myslíš Hotara? Vůdce organizace? *Uvažuje nad tím, zatímco si to dává dohromady. Znovu upije své pití.* Fascinuje mě, že vše co vadí svou vůní, nemusí nutně znamenat, že bude vadit i chutí. *Zamumlá si, protože jí ten pomerančový odér co je z toho džusu docel silný, už začíná vadit. Odloží sklenici stranou.* Co tě učí?
Nanashi: *Podívám se na ní trochu zaraženě ale pak si v duchu řeknu.*\"Nojo když se špatně vyjadřuji tak se nemůžu divit že mě lidi špatně chápou.\"*Po chvíli mlčení řeknu.* Promiň ale asi mojí vinou jsi mě špatně pochopila Ayumi není můj sensei. Já jen čekám na senseie který učí Ayumi. *Opětovně se pousměji a dodám.* A o jídlo si nedělej starost já si něco vezmu sám.
Rosuto: *Zamrká. Když zmíní Ayumi vrátí se jí zas potřebný klid. Opět vidí. Těší se už na to, až jí Ayumi snad konečně dá zdraví zrak.* Ayumi... Je tvůj sensei? *Diví se tomu tak nějak. Přijde jí zvláštní, že je Ayumi něčí sensei.* Tak pokud na ní čekáte, pak nebudu rušit. Netuším, jak daleko by bylo místo, kde by šlo sehnat oblečení. Ale nejspíš by to zabralo delší dobu, než jen ten počet dnů co jsi zmínil. *Pokrčí rameny. Pamatuje si ostatně, jak dlouho trvala cesta jen sem z místa, kde na ní tehdy před nějakým tím rokem, narazil Kazuki.* Co obvykle jíš? *Optá se ho, odloží sklenici a chystá se vlézt do lednice. Neví nic o Gobim, ani o tom, že Nanashi coby jeho jinchuuriki smí jedině maso.*
Nanashi: *Když jsem se uklidni po té co provedlo mé druhé já odpověděl jsem na otázku Rosuto.* Šel jsem se jen najíst a napít neměl jsem nic v plánu před chvilkou jsem vstal. *Podíval jsem se na ni přátelským pohledem a dodal jsem.* Jo a jestli chceš pomoct s tým sháněním oblečení klidně řekni už tu druhým dnem sedím a nemám co dělat.* Najednou se mi změní vyraz ve tváři a začnu vypadat zamyšleně.* No když nad tým uvažuji tak to vlastně čekám na senseie Ayumi ale ten má přijít za 4 dny. *Dodám potichým hlasem.*
Rosuto: *Nejistě se zadívá na Nanashiho.* Ehm. Původně.. Původně jsem sháněla někoho.. Někoho s kým ych mohla zajít ven pro něco na sebe.. *Zamumlá tiše a váhavě. Neví zda je to příliš dobrý nápad. Vypadá to však, že má zájem o její oblečení. To znamená, že by mohl mít zájem jí dělat doprovod, který by jí zajistil bezpečnost a pomohl jí. Štve jí opět, že nevidí. Hledí tak nepřítomně jeho směrem. Doufá že si toho nevšimne.* A.. Ty jsi sem šel kvůli čemu? Než jsi byl vyrušen? *Začne měnit radši téma.*
Nanashi: *Jak jsem se červenal tak jsem nemohl mluvit ale to bylo mému druhému já jedno pokračoval dál.* Cože žádný nemáš? To se musí napravit chtěla by jsi nějaké.*Podíval jsem se na ní a čekal na odpověď.*
Rosuto: *Sleduje Nanashiho docela zvědavě, ale je opatrná. Nerada by, aby se stalo to co prve. Překvapení jí obvykle nervují, matou a pro ní to znamená zranitelnost.* Eh..? *Nechápe to co zaslechne. Pro ní není problém to slyšet a trochu se začervená. Pohlédne stranou.* Já.. Nic takového nemám.. *Vydechne trochu ztraceně. Navíc si myslí, že šatičky jsou nepraktické. A plyšáky nevedla vůbec nikdy. Coby pokusný subjekt měla jen obyčejné tmavé místo, kde byla zavřená. A ve vesnici její opatrovník na nic takového nemyslel.*
Nanashi: *Pousměji se a pořádně si jí prohlídnu. Jak se na ní podívám tak si my v mysli řeknu.*"Ty jsi taky perverzák co."*Na to mé druhé já v mysli odpoví.*"A představ si ji v šatičkách a s plyšákem to by byla teprve k sežrání. Zeptej se jí jestli nějaké nemá."*Na to sem jen vmysli odvětil.*"Na to se nezeptám a ty to ani nezkoušej."*Pak už jsem jen v mysli slyšel.*"Dobře jak chceš."*Vtu chvíli my došlo že se na to zeptá a já si rychle přikryl ústa rukou aby nic neřekl. Ale i přes ruku zamrmlal.* Nemáš nějaké šatičky a plyšáka. Rád bych tě tak viděl. *V tu chvíli jsem se začal už jen červenat a nedokázal jsem se na ní podívat.*
Rosuto: *Sleduje zvědavě tu jeho výměnu názorů. Nebo spíše prvně klidnějšího a poté toho co se po ní tehdy vrhnul. Přijde jí to zvláštní. Uvolní se však, protože nemá pocit, že by jí něco z jejich strany hrozilo. Sice jí označoval za plyšáka, ale nevyhrožoval jí a neubližoval.* Tak nyní tu jsem a piju džus.. *Poznamená v odpověď a znovu si upije džusu. Mírně přitom nakrčí nos.* Trochu špatná voňavka, ale chutná to. *Okomentuje to.*
Nanashi: *Podívám se na ní pousměji se a řeknu.* Promiň ale plyšák už jsi mé druhé já je tvrdohlavé a asi s tím nepřestane.* Vtom jsem zničeho nic změnil výraz na jemně perverzní a mé druhé já řeklo. * Ne toto je můj úžasný plyšák a já ho nedám. *Pak se mi vrátil pohled do normálu mírně vysmátě a řekl jsem.* Promiň ale jemu nejde nic rozmluvit. A co tady vlastně děláš.
Rosuto: *Vydechne úlevně, když je ta trapná chvíle konečně pryč. Stále je mírně červená v tvářích, protože ho přeci jen viděla skoro úplně obnaženého. Stojí tedy dál bezradně na místě a neví co dělat. Nakonec si poradí. Dojde si do lednice pro džus. Vezme pomerančový, který jí sice dráždí čich svou kyselostí, ale chutná jí. Položí ho na linku a naplní si jednu sklenici. Zbytek džusu schová opět do lednice. I se sklenicí džusu stojí u linky a upíjí. Slyší totiž kroky, které znamenají, že se Nanashi blíží zpátky.* V pořádku. Já to přežiju. *Zakření se v pousmání.* Ale nejsem plyšák. *Zamračí se na Nanashiho.*
Nanashi: *Když mě Rosuto poprosila tým roztomilým pohledem nemohl jsem odmítnout ale ani ji nešlo pustit. Tak sem jí naposledy ještě pořádně objal a pustil jsem ji.* Promiň ale jsi strašně roztomilá. *Řekl jsem uvolněným a spokojeným hlasem. Ale po chvíli jsem se vzpamatoval a vzpomněl jsem si na to že jsem skoro nahý. Vyděsil jsem se a utekl jsem se do pokoje obléct. Asi po deseti minutách jsem se vrátil do kuchyně oblečený a upravený. Vešel jsem do kuchyně se slovy.* Promiň že jsem tě tu tak obtěžoval. Moje druhé já je trochu lehkomyslné a když se utrhne ze řetězu a tak ho nejsem schopný ovládat.
Rosuto: Hmm... *Vydechne a zvedne hlavu.* Můžeš.. Můžete mě pustit? *Zamumlá a nahodí prosebně smutný pohled. Uši stažené vzad. Kouká mu do tváře. Je v klidu a ne v nervech, ani v obavách. Nemá strach. Takže zase vidí. Kouká mu do tváře, která je podobná té Kazukiho i jednoho děcka, které potkala u potoka. Tuší tedy, že je v hlavě zřejmě též dvakrát. Jde jí nyní o to, přesvědčit je, aby jí pustili. Přijde si trapně. Vždyť on je téměř nahý, navíc čichem cítí, že má mokrý i ten kousek oblečení.*
Nanashi: *Skloním hlavu k Rosuto a řeknu.* Kamarádi určitě budeme ty můj plyšáku. *A úsměvem na tváři a v pohodlí obětí pokračuji dál v škrabáni za ouškem. Cítil jsem se snad poprvé spokojeně. I když to bylo mé druhé já byl jsem spokojený.*
Rosuto: *Povzdechne si a škubne ocáskem trošku podrážděně. To drbání za jedním z oušek je celkem příjemné, ač se proti tomu chtěla prve ohradit. Přestane se bránit tomu objetí. Začíná to být uklidňující. Zaboří svou tvář k jeho hrudi a uvažuje nad tím co říkal. Zamrazí jí však, protože jí to mírně připomene jejího otce i bráchu. Cítí z velké blízkosti pach Nanashiho.* Já jsem já.. Nejsem hračka. *Zamumlá a má trochu smutně svěšené uši.* Ale kamarádi. Kamarádi být klidně můžeme. *Napne zvědavě uši a čeká co odpoví po tom co mluvila k jeho hrudi.*
Nanashi: *Jak jsem jí držel tak se snažila dostat z mého obětí. Začal jsem ji drbat za ouškem se slovy na ústech.* Copak nechceš být můj osobní plyšák. Já tě nikomu nedám. *A pokračoval jsem v drbání za ouškem čekajíc co udělá.*
Rosuto: *Nemá ani čas vylézt na jednu z těch vysokých barových židlý. Poleká se co se děje, když pocítí dotek na hlavě. Střihne ušima. Na okamžik je střídavě stáhne vzad a trošku se odtáhne, jenže vzápětí už se ocitá v objetí. Je zmatená z takové reakce. Nestíhá se sama zorientovat v tom jak se zachovat.* Plyšák?...*Poznamená, když se snaží vymanit z objetí a zbavit se tak toho, jak se mazlí s jejími vlasy. Dotýká se tak totiž i jednoho jejího ucha. Dělá j íto zranitelnější. Nemůže však říct, že by to bylo vyloženě nepříjemné. Ostatně se červená.* Kam mě cheš brát s sebou?? *Zkouší se skrčit a vyklouznout z objetí.*
Nanashi: *Když ke mě došla a představila se vypadal velmi roztomile. Vtom jako by se mé druhé já utrhlo ze řetězu a začal ji hladit po hlavě se slovy na ústy.* Juuu ty jsi roztomilá. Rosuto říkáš já jsem Nanashi a tebe si beru sebou budeš můj plyšák. *V tom ji mé druhé já objalo hlavou jí začalo přejíždět po vlasech. Na to sem jen v duch dokázal říct.* "Zklidni se nevím jestli jí je to příjemný." *Ale odpověď jsem na to neslyšel jen jak v duchu stále opakoval.*"Juuu heboučké."
Rosuto: *Polekaně se otočí tváří jeho směrem. Ráda by zahlédla co se stalo, že nadává. Jenže díky nervozitě a nyní ještě polekání, nic nevidí. Párkrát zamrká, než nechá oči zavřené, aby se snáze uklidnila i soustředila.* Přehlédnutelná.. *Zamumlá a stáhne liščí uši vzad. Poprvé co se cítila být neviditelná. Je z toho zmatená. Notnou dobu zůstává nehnutě na místě. Svůj huňatý liščí ocas stejné barvy, jako jsou její vlasy a srst na uších, zůstává nehybně. Nakonec se rozejde blíž. Ostatně, nevidí ho.* To je v pořádku. *Pokrčí rameny. Snaží se o nenucenost.* Já tě slyšela, jen jsem nečekala, že mě přehlédneš. *Stejně, jako nečekala, že dojde tak spoře oblečený.* Ještě se neznáme, že? Já jsem Rosuto. *Představí se, když si je jistá, že stojí u linky. Rukou nahmatá jednu z těch vysokých stoliček, načež se na ní začne vyzvedávat, aby si sedla.*
Nanashi: *Nalil jsem si třetí pohár vody a chtěl jsem si dát něco k jídlu, když vtom na mě někdo promluvil. Vůbec jsem to nečekal tak jsem se polekal a upustil sklenici kterou jsem si polil jediný čistý spodní prádlo. Otočil jsem se se slovy.* Do chlupatého boileru moje jediný trenky. *Jak sem se otočil tak jsem spatřil malou roztomilou holčičku.* Je ahoj promiň já jsem netušil že tu ještě někdo je.* Řekl jsem klidným hlasem. A vzal jsem si hadru která ležela kousek ode mě abych si zakryl mokré trenky.*
Rosuto: *Věděla, že se blíží někdo, koho ze zdejších ještě nezná, ale naprosto nečekala, že dorazí tak málo oblečený. Chvilku tedy zírá s pootevřenými ústy, než se začervenáním pohlédne stranou. Ruce schová za zády a snaží se nabrat klid na místo nervozity. Protože zase hůř vidí.* Eh.. Ehm.. *Začne nejistě.* Zdravím? *Zkouší nějak na sebe upozornit, protože nadále je poblíž rámu dveří.*
Nanashi: *Když jsem ráno vstal šel jsem do kuchyně abych se napil. Vešel jsem v rozespalosti do kuchyně a ani jsem si nevšiml že je tam někdo se mnou došel jsem k umyvadlu abych si nalil pohár čisté vody. Jak jsem si tak nalíval vodu zamyslel jsem se.* "Jsem tady už třetím dnem a potkal jsem jen Ayumi to je tu sama nebo co. No říkala že tu ještě je její sensei ale ten příjde až za 4 dny. Tak sem zvědavý."*Dopil jsem druhý pohár vody a řádně jsem se protáhl. Byl jsem jen ven spodním prádle protože jsem netušil že tu ještě někdo je.*
Rosuto: *Vejde do kuchyně. Oblečená je v teplácích a mikině, které má jako jediné své bolečení. Naštěstí jí půjčuje oblečení Ayumi, takže má tady tohle vyprané a čisté. Prochází zrovna úkryt a shání se po někom, kdo by s ní byl ochotný jít, aby si sehnala oblečení. Kazukiho ani Ayumi však nikde nepotkala. Sluchem i čichem tedy hledá kohokoliv dalšího.*
BlueBoard.cz ShoutBoard