Přidej zprávu »
danuse: děkuji za krásné vzpomínky na mládí, kdy koukol a vlčí mák zářil na polích jižní moravy
Karel: Z technických důvodů je k disposici tento vzkazník, návštěvní kniha na odkaz » prostor pro blogy na odkaz » odkaz » pošta na karel.drabek@seznam.cz Diskuse je funkční jen u některých blogů.
Karel: Tady to funguje - rubrika je mimo BB.
matka: Tak a hotovo, i odkazy jsou smazány,...
Alena: Příští rok plný pohody a hlavně klídku
Jirka B.: Pane Drábku, zdravím Vás a děkuji Vám! Svůj názor na agonii a konec BBLN jsem napsal zde: odkaz » jak v článku, tak v diskuzi pod ním. Vzhledem k okolnostem využiji tohoto prostoru, nemohu-li na BBLN jinak a dovolím si Vám a a Vašim blízkým popřát zdraví a spokojenost ve dnech vánočních i v novém roce 2017. A také mír. Ještě před pár lety bych přání míru považoval za hloupé klišé, dnes je to upřímný projev. A protože, ač vyobcován z BBLN již před mnoha lety, jsem tam stále vzpomínán, tak využiji tohoto prostoru k přání stejného všem lidem dobré vůle. Ostatním to, co si zaslouží. Zdraví a přeje zdraví Jirka B.
Jirka B.: Pane Drábku, mám kořeny ve Středním Povltaví a strávil jsem tam hodně doby. Proto mne naVašich fotkách překvapil styl staveb ve skanzenu, který nemá se stavbami z kraje mého dětství mnoho společného. Našel jsem si více informací a hle, ono se nejedná ani tak o skanzen Příbramska, spíše o severovýchodní cíp Středního Povltaví, Sedlčansko a Voticko (Česká Sibiř). Proto možná ty roubené stavby, se kterými jsem se na opačném konci Středního Povltaví, na jihozápadě, příliš často nesetkával. Článek ve mně vyvolal vzpomínky, vzpomínky nostalgii a v nostalgii jsem publikoval toto: odkaz » . Zvu k přečtení.
Franta K.: Málo známé je, že uprostřed Slovinska v městečku Idrija je druhý největší světový důl na rtuť, kde se pořád těží. Je tam i muzeum a pořádají se dvouhodinové exkurze do vytěžené části dolu. Lze tam např. vidět atletickou kouli plovoucí v nádobě se rtutí.
Jirka B.: Zajímavé doplnění k článku p Drábka: odkaz »
Jirka B.: Věličku jsem neviděl, ale je zajímavé ji porovnat s Salinou Turdou, o které jsem nedávno psal odkaz » . Myslím, že práce v solném dole je menší pelko, než v uhelném, či rudném. Čisté ovzduší, stálá teplota a vlhkost, prostředí klimatických lázní. A v Rakousko-Uhersku práce svobodná, dobře placená a prestižní. Děkuji za zajímavý článek, pane Drábku. Možná inspirace k návštěvě.
matka: Když jsem tam byla já, již byl les slabší o prameny vody, které tam údajně kdysi tekly všude. Ale i tak, úžasný les :-)
Jirka B.: Za Hojnou Vodou u Mlýnského rybníka mne v létě roku 1977 zadrželi toho dne potřetí na čundru pohraničníci. Nejdříve na lesní cestě u Benešova nad ˇCernou, pak dvakrát u toho rybníka. Podruhé za pomoci psa, který opřen mi o prsa, štěkal mně z 20 cm do obličeje. Tenkrát to tam vypadalo, tedy krajina i její osazenstvo, jako ve filmu Král ˇSumavy. A silnice mezi Kaplicí a Novými hrady byla nejpustší silnice, jakou jsem viděl. Zcela opuštěná krajina, jen pohraničníci a dráty.
matka: ano, fotky přesně vystihují podzim. Na Karel-blog občas nakukuji i čtu, příroda v Rumunsku musí být nádherná :-) Zdravím.
Jirka B.: Červený dvůr znám jen jako léčebnu drogových závislostí. Obdivuji schopnost pana Drábka kouzlit s vloženými fotografiemi. Dále mu děkuji za nezištnou technickou pomoc při ilustraci seriálu mých článků o Rumunsku, který je k navštívení zatám vv sedmi dílech počínajena adrese odkaz » . Zatím poslední díl je na adrese odkaz » . Ještě jednou děkuji p. Drábkovi za pomoc.
matka: ...a pokud nikdo nechce platit, vyhraje invazní druh a místní zahyne, či vyhyne.
Karel: Jirka B.: Analogie tu jsou - někdo na invazi vydělává, ale spousta dalších to musí zaplatit.
Jirka B.: A co invazivní mohamedáni? Jak s těmi naložit? Jimi páchané škody jsou daleko vyšší vyšší, než škody páchané nutriemi, psíky mývalovitými, norky, americkými raky, bolševníkem, šípatkou a bůh ví, čím ještě. Naši předkové této invazi docela bránit uměli a koncem 17.století dokonce invazivní mohamedány z Evropy vytlačili. Je zajímavé, že současná vlna invazivních lidí, zdá se, kompetentní nechává lhostejnými, zatímco norky budeme vybíjet.
Jirka B.: Rabštejn nad Střelou jsem několikrát navštívil v 80. letech, když jsem sváděl zde působící moji ženu. Dokonce jsme sem vyrazili čundrovat k řece Střele na část tuzemské posvatební cesty. Velmi zajímavou postavou byl pan Vorel, místní pábitel, (neplést si s režisérem Vorlem ze Sklepa, který zde má také nějaké vazby)který měl takové malé soukromé muzeum ve svém domku dole u mostu. Jeho pověsti o loupeživém rytíři Hubertovi, který terorizoval kraj na svém černém mnohanohém koni, který "měl jednu podkovu bronzovou, druhou stříbrnou, třetí zlatou, čtvrtou platinovou, pátou diamantovou a tak dále, a tak dále", patří do zlatého fondu naší rodinné slovesnosti. Hezký kraj, na který mám hezké vzpomínky. Jirka B.
Jirka B.: Děkuji za zajímavý článek. pane Drábku. Chystáme se do Prkenného Dolu u Žacléře, možná využijeme inspiraci.Shodou okolností připravuji na webu odkaz » sérii článků o dovolenkové cestě po Rumunsku, kde bude popsána i návštěva jedněch z na světě největších podzemních prostor bývalého solného dolu v Turdě. Cestou bylo lze narazit na mnoho geologických zajímavostí a docela mi chyběly vaše znalosti a vzpomínali jsme s manželkou na Vás, kladouce si různé otázky z oblasti geologie a morfologie povrchu. Asi se na Vás obrátím emailem jednak s otázkami geologickými, ale i s otázkami technickými, týkajícími se vkládání fotek. Jinak zdravím a přeji zdraví Jirka B.
JB001: V italských Benátkách jsem byl 2x, ale do těch nad Jizerou jezdím často. Dříve za rodiči a teď na golf...
BLANKA: Jak je vidět, platí, že Benátky je nejlépe "přistihnout" prázdné. Díky za odkaz pane Buzický a přeji hezký večer.
Jirka B.: Děkuji, paní Blanko, za reakci na můj příspěvek o Benátkách. Protože na BBLN mám již pár let zakázaný přístup, a tento způsob komunikace je jediný možný zde, obsáhlejší sdělení o tom, proč již nejezdím do Benátek si můžete přečíst na mém blogovém prostoru s adresou odkaz » kde si můžete přečíst nejen blog Proč už nejezdím do Benátek, ale i další moje blogy. Děkuji za poskytnutí blogového prostoru panu Drábkovi a omlouvám se za využití zdejšího prostoru pro vzkaz paní Blance. Jirka B.
BLANKA: Benátky - dají se vychutnat nejlépe po dešti, v dubnu (to ještě není laguna cítit) a tak mezi 3.30 a 4.00 ráno - pomalu se probírají metaři, odvážejí se odpadky a jak říkáte, staré Italky se žvárem v puse, vycházejí ze dvorků, protože stejně jako já, mají vyspáno. Je-li ještě po dešti a začíná rozbřesk, pak je to ono. Tak na hodinu. Déle to nevydrží. Kdo dokáže, prchá pak daleko. Turisté zabírají město. Zdravím.
Jirka B.: Mimo sezónu a po kolena ve vodě v uzavřeném režimu bez "rekreantů", to musela být, pane Drábku, opravdu výjimečná a asi báječná příležitost. Já jednou zažil podobnou situaci v Benátkách při průtrži mračen, kdy z uliček, kanálů i náměstí zmizeli všichni lidé a byli jsme s manželkou jediní venku. Nádhera. Pak přestalo pršet, vysvitlo sluníčko, přiběhl k nám takový psí bastard, ze dvorku vyšla stará Italka v županu a s cigárem v puse, zkrátka F.Fellini hadr. Někdy se poštěstí. A pak vylezli zástupy Japonců s kufry na kolečkách a atmosféra byla v čudu.
matka: Nikdy jsem tam nebyla, ale podle snímků tam musí být krásně.
Karel: Pro J. B,: Byl jsem tam před sezónou, za vyššího stavu vody. Cesty po břehu byly oficiálně uzavřeny, vody někde po kolena. Podobných cvoků, jako jsem já, tam moc nebylo.
Jirka B.: Pane Drábku, Plitvice jsou hezké, ale ..! Kdybyste otočil foťák k zemi, bylo by vidět, že jste na prokletě komerčním turistickém chodníku a pokud byste otočil foťák vpravo, či vlevo, odhalil byste zástup turistů v tomto panoptiku. Muselo dát dost práce vybrat záběry, aby Plitvice vypadaly jako divoká nepokořená příroda bez "rekreantů". To už nebyly v roce 1964, kdy jsem tam byl poprvé. Ač tam ještě nebyla zavedena elektřina, už to byla, díky filmu, takřka povinná snobská turistická atrakce. Tehdy jsem jako kluk hledal filmovou jeskyni s pokladem, když jsem ji našel, byla metr a půl hluboká a v ní nasráno. Od těch dob jsem tam byl nesčetně před válkou i po válce, ale je to stále více a více komerce. Alespoň tam, kde je to přístupné. Šikovně se Vám podařilo eliminovat onen tam všudypřítomně panující "cestovní ruch", což se takto nepodařilo ani německým filmařům, kde za útočícími indiány jede pod elektrickým vedením v záběru autobus. Píšu to proto, že Vaše krásné fotky (dokonce vím, kde jste ty ryby a loďku fotil) trochu pokřivují plitvickou realitu a mohly by způsobit prvonávštěvníkům zklamání. Ať se raději připraví na takřka pravidelnou bouračku aut v zatáčce u hlavního vchodu, obsazené parkoviště, dlouhé fronty a organizovanou návštěvu krok sun krok v davu, jekot dětí, obležené vodopády fotícími se rodinkami, tedy atmosféru ne nepodobnou Matějské pouti. Chtěl jsem říci, že naturálnější je to na vodopádech na Krce, ale ne o moc a pokud by někdo chtěl opravdovou divokou přírodu, tak snad na Taře v Černé Hoře. Tam jsem ještě před pár lety našel u kempu při raftování německou prostřelenou helmu ze II.sv.války jen tak ležet v lese.
MonikaJa: Dobrý den. Krásné fotky! Podbílek jsem letos poprvé potkala "naživo", přitom není vzácný, asi záleží na tom, trefit správnou dobu. Je to fakt zvláštní rostlina, není ani trochu zelená, člověku je hned jasné, že tam něco nehraje .. no jo, parazit. Ale hezký!
Vitek Pospisil: Ahoj Karle, krasne fotky, jako jsi delal vzdy. Mas dobre oko. Doufam ze se vede dobre.
Karel Drábek: Vzkazy slouží k obecné komunikaci, na rozdíl od diskusí, které jsou zaměřeny na téma článku.
BlueBoard.cz ShoutBoard