Nápověda pro psaní příspěvků.

Smazání příspěvku

Jako autor příspěvku si můžete nechat poslat odkaz pro smazání příspěvku na svůj email (pokud jste ho uvedli)

Jako správce knihy můžete smazat příspěvek zadání loginu a hesla do BlueBoard.cz

Login:
Heslo:
Jméno
Heslo (?)
Vzkaz
[ ? ]
  Opište:
Strana 1 / 43, celkem 300 příspěvků  Další → RSS
18.9.2017 (20:47) Odpovědět # X
Eileen Collinsová

Rebeca Singerová reaguje:

18.9.2017 (23:23)X

*Na jednu stranu jsem byla ráda, že to můžu někomu říct, že se o tohle můžu s někým podělit, ale na druhou stranu mi bylo líto, že to je zrovna tahle milá dívka. Navíc jsem měla veliký strach z toho, co si o mně pomyslí. Po chvíli jsem se na ni podívala, ale zase jsem rychle sklopila pohled, protože mi bylo jasné, že se jí v očích zhnusím. A to byl vlastně důvod, proč jsem to nikdy nikomu neřekla - když nepočítám Dashe a Chrise. Když mě tak pěkně objala, bylo mi z toho najednou do breku, takže jsem raději dál koukala do klína.* Chris se mi vrátil, ale pořád je odtažitý. Pořád je jiný, než býval. Dokonce i k Ethanovi se chová jinak, rezervovaně. A přitom to vždycky býval jeho milovaný bráška. Ethanovi jsme to po téhle zkušenosti raději neříkali, takže neví, co se přesně stalo... *Zavrtím hlavou.* Nevím, jestli je ještě něco, co by s Dashem hnulo. Je to moje chyba, moje vina...

Eileen Collinsová reaguje:

18.9.2017 (23:33)X

*Dívala jsem se na ní smutnýma, listovýma očima, držela jí v náručí, sledovala, jak se na mně nechce ani podívat a v tomto postoji jsem přesně poznala svého milovaného... Určitě také, jako pokaždé on, čeká, že v mých očích uvidí obvinění. A já v nich přitom VŽDY mám jen lásku a porozumění...*

Chris potřebuje jen čas... A ujistit, že i přesto, co se stalo, je Ethan pořád jeho bráška, že ty jsi jeho maminka, že Dash je... Jeho tatínek... Bere to pořád tak, nebo snad ne..? *Ale pak mi z jednoho detailu tak trochu zatrnulo a já ucítila problém;* ...Ethan o tom neví..? Ale.. měli by si spolu zrovna ó tomhle promluvit, určitě by to pomohlo... A já věřím, že s Dashem něco vymyslíme - copak jsem někdy tobě nebo Chrisově ženě poradila špatně..? Já nechci, abyste byli nešťastní, prosím, nech mě alespoň zkusit s Dashiellem hnout... Za to přeci nic nedáš... A já bych ti tak moc ráda pomohla...

Rebeca Singerová reaguje:

19.9.2017 (08:52)X

My ho máme všichni pořád rádi. Když tu nebyl, moc nám chyběl, strašně moc. Ale nevím, jak to bere on. Je prostě trochu jiný, je z něj dospělý muž a copak já vím, co se honí hlavou dospělému muži?! *Zavrtím hlavou, protože vážně nevím, jak by to Chris mohl brát. Já se jen v hloubi duše bojím, že nás už jako svoji rodinu nebere.* Ne, Ethan o tom neví. Byla jsem sobecká a nechtěla přijít i o druhého syna. Moc jsem se bála, že by reagoval stejně. *Zavrtím hlavou.* Ne, neporadila si nám špatně, jen mi řekni... Co bys chtěla udělat?

Eileen Collinsová reaguje:

20.9.2017 (17:46)X

Také vás má moc rád... ale když o tom teď vím, na jednu stranu ho chápu. Ale vím, že je podobný Ethanovi, vážně ve spoustě věcech... co kdybyste si s Chrisem promluvili..? Ukázala bys mu, že ho máš pořád moc ráda, ale musí to být doslovné. Nesmíš nic naznačovat... Zkus ho obejmout, jako když byl malý, to jsi ho objímala hodně, viď..? *Zeptám se a ještě naposledy se k ní přitulím, abych se ji pokusila ještě o trochu víc uklidnit.* ..A s Dashem... opět, myslím, že je Ethan hodně po něm..? Pokud alespoň trochu, určitě by ho potěšila jedna věc... *Pousměji se a pak, tak trochu nadšeně - protože jim moc a moc ráda všem pomáhám, přestože bych do toho možná neměla strkat noc.. -, povídám a navrhuji:* Co kdybych jeden den zkusila vzít tvojí třídu na výlet a ty bys za ním zašla do práce..? Jako kdysi? A nebo bys radši, abych tam na něj počkala s tebou? Podle mě by ho to potěšilo, ale nechci, abys dělala něco tobě nepříjemného... *A pak tak trochu posmutním.* ..Moc dobře vím, jaké to je... Mít takové vzpomínky, které tě bolí...

Rebeca Singerová reaguje:

20.9.2017 (17:47)X

Když to tak slyším, myslím, že bychom měli začít spíš s Dashem, než se přesuneme k Chrisovi, protože by bylo dobré, abychom si s ním promluvili společně... *Podotknu nejistě, ačkoli jednu věc vím jistě - promluvit si s Chrisem by bylo asi jednodušší, než o tom mluvit s Dashem a pak ještě s Chrisem, ale Eileen má pravdu. Když si promluvíme, bude to lepší...* Jsem zastánce toho názoru, že recept na pěkný den je láskyplné objetí hned po ránu, takže jsem ho objímala jako všechny. Aby měli krásný den... *Podotknu posmutněle. Potom se ale konečně dostanu k tomu, abych zvedla hlavu a podívala se na Eileen zpříma.* Víš, nemám strach z té budovy, nebo z té kanceláře. Dash tehdy byl strašně hodný. Čekala jsem, že se mě bude štítit, ale ona mě místo toho objal, utěšoval mě, že všechno bude v pořádku. Strašně dlouho po tom jsem se bála milovat se s ním a on na mě netlačil. Byl hodný, trpělivý a pozorný, takže když jsme se po několika měsících, kdy jsem se dostala z fáze strachu a zhnusení z vlastní osoby, milovali, bylo to snad ještě lepší než poprvé, protože byl vážně moc hodný, pozorný... *Zavrtím hlavou, než ji zase sklopím.* Ale stejně bych asi byla raději, kdybys tam šla se mnou. Pokud by tě to moc neobtěžovalo... *Podotknu potichu.*

Eileen Collinsová reaguje:

20.9.2017 (17:47)X

Jak myslíš, přizpůsobím se tobě... *Přikývnu a přitakám okamžitě, usmívám se na ní, aby věděla, že tohle celé mi ani v nejmenším nedělá problém a přitom se k ní stále jakoby tulím, čímž zároveň chci udělat lépe jí, ale i sama sobě.* Moc ráda s tebou půjdu a ještě raději ti pomůžu. Vůbec mě to nebude obtěžovat, vždyť jsem to sama navrhla... pokud máš skutečně pocit, že by se to pak mohlo zlepšit, velmi ráda pro tebe udělám cokoliv... Jsi pro mně jako ta nejlepší maminka, nemám důvod to neudělat.. *zamumlám pak nakonec, odložím si hlavu na její rameno a přitom na mně jde znát, že se něčím užírám. Něčím hluboko usazeným, nepříjemným... Něčím, co mě dělá tak trochu smutnou.* Co kdybychom si dali ještě nějakou kávu..? Myslím, že prospěje nám oběma...

Rebeca Singerová reaguje:

20.9.2017 (17:48)X

Chtěla bych, aby u toho byl Dash, až budeme mluvit s Chrisem. Vážně bych chtěla, aby věděl, že ho stále oba milujeme a je to náš syn. Nás nezajímá, co v sobě má za geny, my ho vychovali a je to NÁŠ syn, nikoho jiného. *Zavrtím hlavou.* A i když se Dash stáhl do sebe, pořád má v pracovně a na nočním stolku fotku celé rodiny, kde se všichni usmíváme na výletě v parku. A když říkám celé rodiny, tak i s Chrisem. Holky tam byly vážně malé, ještě batolata, ale stejně jsme tam všichni. Občas, když jdu kolem pracovny, vidím ho, jak jen sedí, má v ruce tuhle fotku a smutně se na ni usmívá. Několikrát jsem za ním šla, abych ho objala, ale jakmile vrzly dveře, fotku odložil a předstíral práci. Bylo mi to vždycky moc líto... Takže myslím, že bychom měli začít u něj. S ním bude víc práce, je strašně tvrdohlavý. *Vysvětlím posmutněle, ale nad tímhle se musím pousmát, protože díky jeho tvrdohlavosti se stala spousta pěkných, roztomilých věcí, na které ráda vzpomínám. Potom konečně zvednu hlavu, podívám se na Eileen a obejmu ji kolem ramen.* Děkuju ti, zlatíčko. Slepuješ mi rodinu, nevím, jak bych ti měla poděkovat. *Povím jí dojatě, když jsem ji tak objala. Pak si ale všimnu jejího výrazu, respektivě něčeho, co jí sedí za očima.* Eileen, drahoušku, copak se děje? *Zeptám se starostlivě. Nelíbí se mi, když je takhle smutná.*

Dobře. Jakou máš ráda? Objednám je.

Odpovídáte X

16.9.2017 (23:18) Odpovědět # X
Rebeca Singerová

Eileen Collinsová reaguje:

16.9.2017 (23:41)X

Už teď se na holky, jistě oba dva, moc těšíme. *Pousměji se, usrknu si ze svého kakaa, přitom poslouchám, co mi povídá a ve chvíli, kdy mluví o Ethanovi, můj obličej úplně zjihne a já zkrátka musím tiše a s dojatým úsměvem podotknout:* Co na to říct... vychovala jsi z něj úžasného, starostlivého, mladého muže... *Opět se jemně usměji a nakonec přikývnu, když řekne, že se nemusím omlouvat.

Ale její další otázka mně trochu zaskočí, podívám se na své sepnuté ruce a jakmile pochopím, širokému úsměvu už se neubráním, když se trochu ostýchavě zahihňám a krátké vlasy si zarovnám z obou stran za uši:* To je, ehm... Prstýnek... od Ethana. *Vysvětlím krátce a když se zatváří trochu nechápavě, se zamilovaným výrazem a něžným tónem hlasu začnu vysvětlovat:* Určitě se ti.. svěřoval s tím, krom toho, že jsem ti to povídala už i já, že se spolu máme moc dobře... Máme se navzájem moc rádi, máme vážně pevný vztah... ale stejně si myslím, že si mně chce jednou vzít hlavně, abych měla ten pěkný pocit, že jsem součástí vaší rodiny, i když tu svou nemám. A tímhle mi chtěl slíbit, že se tak jednou stane... Že mi tam jednou vážně nasadí prstýnek...

Rebeca Singerová reaguje:

17.9.2017 (00:10)X

My se na vás už taky těšíme. *Ujistím ji s úsměvem, než se sama tak trochu polichoceně usměju.* Snažila jsem se, abychom ho dobře vychovali. A jsem ráda, že se mi to povedlo. *Prohlásím s úsměvem, než se soustředím na její slova, která si tiše vyslechnu. Akorát se u nich napiju ze své kávy, než se maximálně spokojeně usměju, natáhnu se přes stůl a pohladím ji po zápěstí.* Jak znám Ethana, vybírá ten nejhezčí, aby měl jistotu, že se ti bude líbit a že to bude ten pravý prstýnek pro tebe, protože jinak bys ho na ruce už měla... A jsem moc ráda, že tě Ethan chce požádat o ruku. Miluje tě! A ještě raději jsem, že chce, aby sis přišla jako součást téhle rodiny, ačkoli jí už dávno jsi, drahoušku. Udělala jsi s ním obrovské změny, Eileen. Díky tobě dospěl, stal se tím mužem, kterým je, a já jako jeho matka jsem moc ráda, že je takový... Bylo by moc troufalé, kdybych vám už dopředu popřála, aby vám to klapalo ještě lépe než do teď? *Zeptám se zvědavě, s úsměvem a nadšením v očích, protože tohle je něco úžasného. Je úžasné vidět syna, jak je šťastný se svou přítelkyní, jak ona je šťastná s ním a jak si ji jako správný gentleman chce vzít.* Udělali jste mi takovou radost! Jen mi přijde, že bych mu jako matka měla vysvětlit, že by tě neměl nechat dlouho čekat, protože to se nedělá...

Eileen Collinsová reaguje:

17.9.2017 (00:34)X

*na vteřinku jsem se její reakce tak trochu lekla, protože jsem nevěděla, co mám očekávat, ale když se nakonec usmála, začala tak roztomile brebentit o tom, že je to jen dobře, myslela jsem, že se mi srdce rozskočí... Prudce jsme si odechla, začala se poblázněně usmívat a ne její slova se zkrátka musela zamilovaně zahihňat;* Vůbec ne, proč by to mělo být troufalé..? A i když si nemyslím, že zrovna já můžu za nějaké "kladné změny", tak děkuji... Ohromně jsi mě tím potěšila, mám skutečně radost... Ale to ne, nesmíš mu vynadat! *Začnu hned svého broučka nebohého tiše bránit;* Domluvili jsme se na "jednou"... I když je hlavně jeho názor to, že jsme ještě moc mladí, že když můžeme počkat, tak proč spěchat, mám pravdu. Co když se mnou dál nebude šťastný..? Nemohl by si přeci vzít někoho, s kým nebude šťastný... To bych mu neudělala. Pokud pak budu mít jistotu, že si mně bude brát, protože mě miluje, klidně si na to počkám jak jen dlouho budu muset... Navíc jde určitě jen o tobě prstýnek, máš pravdu. *Zahihňám se.* Sedělo by to na něj... Na ňoumu naseho...

Rebeca Singerová reaguje:

17.9.2017 (10:22)X

*Vím, že většina matek nechce svoje dítě pustit, nechce, aby se odstěhovalo, nechce, aby si našlo přítelkyni, manželku, ale já v tomhle byla jiná. Chtěla jsem pro své děti jen to nejlepší. Chtěla jsem, aby byli nejšťastnější a nejspokojenější, jak jen mohou být. A pokud to znamenalo, že se Ethan odstěhoval, měl tuhle vaječnou slečnu a byl šťastný, vídal se s námi, mohla jsem si pogratulovat, protože se mi splnil sen. Moje děti byly šťastné. Byla jsem z toho tak trochu naměkko - asi už holt státnu.* Ne, nemáte kam spěchat, to máte oba dva pravdu. Ethan na tebe jistě nechce tlačit, v tomhle jsme ho vychovali, a chce si být jistý tím samým, že s ním budeš šťastná, protože on s tebou šťastný je. Moc šťastný. Vždycky, když o tobě mluví, mu doslova září oči a ten jeho tón hlasu?! Je to hned jasné. *Zavrtím s obrovským úsměvem hlavou. Jsem vážně moc šťastná z toho, co se děje. Pak se ale tak trochu leknu, protože si něco uvědomím.* A myslíš, že dokážeš přijmout nás jako alespoň částečně tvoji rodinu, drahoušku? Nejsme nejlepší, máme své bubáky ve skříních a máme spoustu nedostatků... Ale máme jeden druhého rádi, to ti můžeme vřele nabídnout.

Ethan Singer reaguje:

17.9.2017 (10:34)X

*Zahihňám se a musím podotknout to samé, co už jsem říkala svému broučkovi:* Nechce na mně tlačit - to je sice milé, ale kdyby na mně kdoví jak tlačil, přeci bych se s ním po ani ne půl roce známosti nesestěhovala, po pouhém roce s ním neplánovala budoucnost ve vlastním domě... Jsem s ním nejšťastnější za celý svůj život, i přes všechny ty... věci... co se nám kolem dějí.. *Mé oči trochu pohasnou, protože jeden určitý případ takové věci je přesně jeden z důvodů, proč špatně spím. Musím na to pořád dokola myslet.

A pak, když se zeptá na takovou věc, celá opět jakoby zjihnu, pořádně se nadechnu a položím své dlaně na ty její odložené na stole, když se jí naléhavě podívám do očí:* Rebeco, kdybych někdy měla maminku... opravdovou maminku... chtěla bych, aby byla přesně tak perfektní, hodná, přímo úžasná, jako jsi ty. Kdybych měla takovou rodinu, do které mě chcete začlenit-... byla bych moc ráda, byla bych skutečně šťastná... takže s tímhle nemusíš mít vůbec starosti... Mám vás všechny moc ráda... A už se toho nemůžu dočkat...

Rebeca Singerová reaguje:

17.9.2017 (11:01)X

Já vím, já vím, drahoušku, ale on to vidí jinak. Chce, abys měla dostatek prostoru, kdyby se cokoli změnilo. A jak jsi sama řekla - je to ňouma. A uvidíš, že to nebude dlouho trvat a on ti ho navlékne. Vsadím se, že to bude brzy. On by totiž nesliboval něco, co by nemohl nebo nechtěl splnit. Na to ho znám moc dobře. A vidím, jak je s tebou šťastný. I přes všechno, co se stalo. Věř mi, že takhle šťastného jsem ho snad ještě nikdy nevidela... *Přikývnu s úsměvem, zatímco jsem si dovolila napít se ze své kávy.

Pak se ale tak trochu zarazím, zjihnu a věnuju Eileen ten nejvíc potěšený a zároveň dojatý pohled, jaký svedu. Tahle hubená slečna přede mnou mě právě dostala do kolen.* Děkuju... *Prohlásím dojatě.* My tě taky máme rádi. Všichni. Dokonce i Chris si tě oblíbil a to je co říct, protože když od nás odešel, přetrhal všechny vazby a kontakty. Dokonce i s Ethanem, který za nic nemohl... Mohla jsem za to jen já a nikdo jiný... *Zavrtím hlavou.*

Eileen Collinsová reaguje:

17.9.2017 (23:02)X

Je to úžasný kluk... Muž. *Opravím se, bez úvah, bez přemýšlení, prostě se jen se zamilovaným úsměvem opravím a ještě stále držím ve svých rukách ty Rebečiny, protože mi dodávají tolik jistoty, tolik klidu, že se mi hned odloučení od mého milovaného nezdá tak moc příšerné..* Když byl ochotný přejít i to, že mně-.. No, zkrátka všechno, co se mi za poslední dva rok stalo, tak myslím, že lepší osoba na tomhle světě už není... Já si zabrala jedinou a nehodlám se ho vzdát.

Počkej, počkej, Rebeco... *začnu pro změnu uklidňovat já jí, trochu se přisunu židlí, abych jí pohladila po rameni a pak s chlácholivým hlasem tiše poznamenám:* Přeci... nemůžeš za to, že se prostě chtěl osamostatnit, to se stává...

Rebeca Singerová reaguje:

17.9.2017 (23:10)X

Víš, jako matce mi opravdu lichotí vidět a slyšet, že jsem svého syna vychovala dobře. Jsem za to ráda. *Přiznám se s menším úsměvem, než opět raději upiju ze své kávy.* Věřím, že budete s Ethanem šťastní. A pokud se jednou rozhodnete založit rodinu, budete nejúžasnější rodiče, jaké by si to malé mohlo přát. *Podotknu nadšeně, než se ovšem dostaneme j druhému tématu, které už rozhodně není tak veselé a příjemné jako tohle. Povzdechla jsem si a zavrtěla hlavou, když jsem klopila pohled do svého klína.* On se nechtěl jen osamostatnit. On od nás odešel. Kvůli mně...

Eileen Collinsová reaguje:

17.9.2017 (23:13)X

Protože ty jsi skvělá matka... když slyším o Ethanově otci, čím dál tím víc mám ten dojem, že tak skvělý, milý a úžasný, je jen díky tomu, že jeho matka je stejná.. *Povím jí chlácholivě, ale protože vidím, že je z toho dost smutná, neváhám, zvednu se i ze židlí, posunu se až přímo vedle ní a jemně jí při objetí pohladím po protilehlém rameni:* Nevěřím tomu, ale... chceš si o tom promluvit..? Víš, že mně můžeš říct všechno..

Rebeca Singerová reaguje:

17.9.2017 (23:44)X

Dash byl skvělý táta. Za to, jaký je teď, můžu taky já. *Zavrtím hlavou. Eileen Dashe nezná, ale rozhodně mu je Ethan v chování podobný. Hodně podobný. Nebo alespoň té části, kterou jsem znala, než se všechno pokazilo. Podívala jsem se na Eileen očima plnýma strachu. Co si o mně asi tak pomyslí?! Hraju si tu na svatou a místo toho jsem akorát poběhlice...* Vím. A prosím, nesuď mě za to.. *Poprosím ji sklesle, než se pohledem vrátím zase spíš do svého klína.* Byla jsem dva roky vdaná za Dashe, pokoušeli jsme se o dítě, chtěli jsme založit rodinu. Občas jsem chodila za Dashem na univerzitu, abych mu udělala radost. Nechtěla jsem, aby byl přepracovaný, takže jsem ho vzala na kávu nebo na oběd, aby se trochu vrátil do reality, než se zase vrátil do práce... Občas jsem ho vyzvedávala z práce, takže jsem měla klíče od jeho kanceláře, abych na něj nemusela čekat na chodbě. Jednou jsem na něj takhle čekala, sháněl ho v kanceláři jeho kolega - Arthur. Chvíli si se mnou povídal, byl milý, ale potom... Do dneška si nepamatuji, jak se to stalo, všechno mám rozmazané, ale Arthur mě znásilnil. Na Dashovo stole v kanceláři... Když se potom Dash vrátil, plakala jsem v jednom křesle, co měl postavené v kanceláři v rohi pod lampou. Bála jsem se, ale řekla jsem mu, co se stalo... Myslím, že potom byl za Arthurem, možná za děkanem a Arthura vyhodili. Nrbo nevím, co se s ním stalo, ale už jsem ho nikdy neviděla... Bohužel o devět měsíců později se narodil Chris. Jak se ukázalo, nebyl to Dashův syn, ale stejně jsme se ho rozhodly vychovávat společně. Milovali jsme ho, byl to NÁŠ syn. Dash mu to nechtěl říct vůbec, ale já chtěla, aby to věděl. Aby věděl, že i když se mi stalo tohle a Chris nebyl Dashův biologický syn, stejně jsme ho oba dva vždycky milovali. Ale Chris na to nebyl připravený. Zareagoval jako puberťák. Řekl, že když je to takhle, nejsme jeho rodina, že v rodině si lidi nelžou. Nemyslím si, že to myslel vážně tehdy. Byl to jen naštvaný kluk, který si myslel, že se tak něco změní. Nezměnilo by se vůbec nic, ale on si nenechal vůbec nic vysvětlit... Když Chris odešel, Dash se uzavřel do sebe a upnul se na svou práci, i když to pořád ještě byli Ethan, Emily a Amy. A já na tohle všechno zůstala sama... *Povzdechnu si.* Nechci, abys mě litovala, zasloužím si to. Kdybych netrvala na tom, že mu to musíme říct, měla bych syna, manžela a holky skvělého tátu... Je to moje vina...

Odpovídáte X

16.9.2017 (21:40) Odpovědět # X
Eileen Collinsová

Rebeca Singerová reaguje:

16.9.2017 (21:57)X

*Konečně! Konečně jsme s Eileen nalezly společně vyhovující datum, kdy můžeme zajít na kávu, kterou si slibujeme už od Vánoc. Moc jsem se těšila. Eileen jsem měla od prvního setkání moc ráda. A i když jsem nejspíš byla tak trochu neopatrná, když vezmu v potaz, odkud tahle slečna přišla, nemohla jsem si pomoc a prostě si ji zamilovala. Navíc Ethan vedle ní vyloženě kvetl a dozrál v muže, kterého jsem z něj jako matka vždycky chtěla mít. Už jen díky tomu jsem Eileen měla ráda. A pak taky díky tomu, že mi vrátila i druhého syna s jeho rodinou. Za to jsem jí byla velice vděčná a jsem rozhodnutá jí to jednou povědět. A poděkovat jí za to! Ale o tom až příště. Dneska jsem s maskou na obličeji mířila do kavárny, abych tam byla o chvilku dříve. Neměla jsem ráda, když jsem měla přijít na poslední chvíli, takže jsem asi ve čtvrt procházela dveřmi kavárny, sundavala si masku, abych ji mohla uklidit, a pak se rozhlédnout, když jsem si všimla Eileen, jak sedí schoulená na jedné židli v rohu u kulatého stolku. Nasadila jsem pořádný úsměv a vydala se za ní.* Ahoj, Eileen, nečekáš dlouho? *Zeptám se starostlivě, zatímco si sedám. Pak si ale všimnu těch obrovských kruhů pod očima, propadlých tváří a zápěstí hubenějších než obvykle...* Probůh, drahoušku, jsi v pořádku? Nejsi nemocná? *Nasadím svůj starostlivý tón, když se natáhnu přes stůl, abych ji pohladila po její paži.*

Eileen Collinsová reaguje:

16.9.2017 (22:14)X

*Zatím jsme se ve svém svetru zachumlávala na své kovové židličce, usrkávala ze svého kakaa a když se Rebeca objevila, na tváři se mi usadil jeden široký, konečně alespoň trochu radostný úsměv:* Ahoj... Ne, ne, nečekám. *Pozdravím jí, jakoby s úlevou, radostným hlasem, celá se nevědomky trochu rozzářím a nakonec neodolám, když se posadí naproti, abych se nezvedla a neobjala jí pevněji, než kohokoliv jiného.* C-co? Ne, ne, jsem v pořádku... *Pousměji se a když se nakonec posadím, začnu opět kroutit hlavou a Rebecu naproti sobě mile uklidňovat, když ji také, jakoby na oplátku pohladím po zápěstí:* ..Možná ne tak úplně v pořádku, uznávám... ale to bude v pořádku. To ta bouře, špatně spím... *Zavrtím nad tím hlavou a stále si držím svůj úsměv, když jí před sebou vidím.*

A jak se máš ty? Hrozně dlouho jsme se krom práce neviděly, tak moc mě to mrzí...

Rebeca Singerová reaguje:

16.9.2017 (22:36)X

*S úsměvem a takovou tou mateřskou láskou jsem Eileen objala, spokojeně se usmála a pohladila ji po zádech, když jsem měl tu možnost. Pak jsem ji jen pozorovala a měla o ni vážně obavy. Vypadala, jako by se měla před očima vypařit. Chudinka moje malá...* Dobře, tak co kdybys dneska spala u nás. Můžeme se zastavit pro Alfieho a mohla bys přespat u nás. *Navrhnu přívětivě. Nelíbí se mi, že špatně spí, protože to její už tak špatné stravě a nízké hmotnosti rozhodně nepomůže.* Já vím, já vím, bylo toho teď spousta. Taky mě to moc mrzí. Ani nevíš, jak moc. *Přikývnu posmutněle. Když potom přijde obsluha, objednala jsem si jednu černou kávu bez mléka a podívala se zase na Eileen.* To víš, s holkama je to zábava, ale i starosti. Byly nemocné, takže jsem se moc nezastavila. Občas u nás byla Monica s malou... *Pokrčím rameny.* A co ty? Kromě toho, že jsi unavená? Povídej. Jsem zvědavá! Co je nového?

Eileen Collinsová reaguje:

16.9.2017 (22:52)X

To by... to by bylo moc fajn... *přikývnu, zeširoka se usměji, obejmu se svými vlastními pažemi a takhle se zapřu o náš stůl, abych se mohla na Rebecu pořádně podívat a pozorně poslouchat:* To je mi tak líto, už jsou v pořádku..? U mně v podstatě nic nového... krom Toho, že se s Alfiem snažíme zvládat domov sami... *Zamumlám, poupravím si neklidně paže, spojím si lokty i dlaně a začnu si trochu nepřítomně okusovat nehty - tak moc se mi ta situace nelíbí...*

Snažila jsem se přimět Ethana k tomu, aby ti zavolal - udělal to..? Vrací se kvůli té bouři o dva dny později a ještě přijede v noci... ale určitě se tam má moc fajn. Má tam teplo, slunce, čisté moře. Takových věcí je tu obvykle nedostatek. *Uchechtnu se.* Jinak skutečně vůbec nic nového... Jím, snažím se spát, začala posilovat kvůli svalům, trochu kašlu... *Omluvně se na ní podívám.* Promiň, víš, že někdy nevím, kdy zmlknout.

Odpovídáte X

25.2.2017 (17:44) Odpovědět # X
Alice Natalie Brennanová

Travis Jacob Lane reaguje:

25.2.2017 (20:05)X

Ihm! A přesně proto se mi zdáte jako vhodná adeptka na přátelské spojení. *Sdělil jsme, široce a upřímně se zazubil a když se pak zeptala na to, co se s mou osobou děje, jen jsem raději s menším úsměvem zakroutil hlavou:* V pořádku, ale děkuji za optání, cítím se být naprosto v pořádku. *Ale pak zavrtím hlavou.* Ne, myslím, že dnes už si raději nic neobjednám - až se vrátíme do domu, budu se muset znovu vrátit k práci, nejlépe bez rozptýlení, takže...

Alice Natalie Brennanová reaguje:

25.2.2017 (21:29)X

*Chvíli jsem na něj tak trochu, malinko nechápavě koukala.* Takže.... Chcete, abych byla vaše.. kamarádka? *Zeptala jsem se zvědavě a tak trochu nechápavě, až jsem se raději napila kávy, abych zamaskovala své veliké překvapení.* Dobře... Tak, když musíte pracovat, co kdybyste se potom odsud vydal domů a pracoval? Já se k vám nějak dopravím sama... Potřebuju si totiž ještě něco tady zařídit... *Pokrčím nerozhodně rameny. S lehce zahanbeným výrazem, jako bych něco provedla.*

Travis Jacob Lane reaguje:

25.2.2017 (22:09)X

..Ano... pokud... *Zatvářím se trochu.. No, trochu zjevně hodně, zmateně a nechápavě.* ..pokud chcete a pokud vám to nevadí...

Uhm.. dobře... *Souhlasím snadno, ale s trochu podezřívavým pohledem tady na slečnu:* Pokud nebudu moc zvědavý, cože si potřebujete zařídit..?

Alice Natalie Brennanová reaguje:

25.2.2017 (22:37)X

Nevadí mi to. Jen jsem překvapená. *Přiznám se smíchem. Trochu překvapeným a zaskočeným smíchem, ale v dobrém překvapeným a zaskočeným. Až jsem se musela napít z hrnečku, abych všechno zakryla.* Umm... No... Víte.... V šatníku mám akorát kalhoty a šaty na tuto akci rozhodně nemám, takže se potřebuju podívat po nich. *Vysvětlím nervózně a trochu se začnu červenat.*

Travis Jacob Lane reaguje:

26.2.2017 (10:37)X

Proč jste překvapená..? Jste jediná, s kým krom rodiny a lidí na večírcích mám dostupné a povoleno mluvit.. *Pokrčím rameny a možná jí tím trochu srazím, ale stejně v mém hlase musí být znát, že jsem si ji jako kamarádku stejně vybral.* ..Noo... aha... *Zhodnotím ji, když se podívám na její momentální oblečení, kdy všechno zachraňuje jen ten její kabát:* ..A nechtěla byste pomoct? Já bych se odreagoval od práce a vy... byste tím jen získala... pochopitelně bez urážky...

Odpovídáte X

10.2.2017 (21:19) Odpovědět # X
Travis Jacob Lane

Alice Natalie Brennanová reaguje:

20.2.2017 (18:24)X

*Když jsem se tedy vrátila a usadila se zpět na svoje místo, promnula jsem si paže v gestu, jako by to vypadalo, že mi je zima, ale já se jen potřebovala trochu uklidnit, protože opět jsem udělala něco, u čeho jsem dřív myslela, než mluvila. Jako obvykle. Ale teď bych možná mohla vymyslet něco, co bych jí řekla a nevypadalo by to, jako bych měla v hlavě úplně prázdno a vymeteno.* Umm... Fajn... Tak začneme od začátku... *Poznamenám spíš pro sebe, i když je to nejspíš dostatečně nahlas. Nasadím svůj obvyklý, veselý úsměv a natáhnu k němu ruku přes stůl.* Jsem Alice Brennanová, ale stačí jen Alice. Jsem vaše osobní ochranka. Těší mě! *Představím se, jak jsem to měla udělat už první den. Obsluha zatím donesla dvě kávy - kapučíno ke mně a jednu černou kávu s mlékem vedle v mini džbánečku, kdyby ji pán chtěl do kávy. A tahle moc hezká, dlouhonohá slečna na nás koukala trochu podivně, když mě viděla. A pak hodila takový ten flirtovací pohled na Travise.*

Travis Jacob Lane reaguje:

21.2.2017 (18:21)X

*Celou tu věc s náhražkou kávy jsem hodil okamžitě za hlavu, počkal, než nám donesou kávu a mezitím se na slečnu díval.. souhlasně, ale lehce vyděšeně. natáhl jsem k ní pak tedy ruku a zdvořile si s ní potřásl:* Travis Jacob Lane - zástupce Sečtělosti, váš pod-družný zaměstnavatel... *zamumlal jsem a protože už mě nic jiného, co bych mohl říct, nenapadlo, sáhl jsem po mléku ve džbánku, u čehož jsem si všiml té divné ženy, která tu.. pořád stála...* Ehm.. Máte nějaký problém, slečno..? Rušíte nám druhé seznámení...

Alice Natalie Brennanová reaguje:

21.2.2017 (18:29)X

*Spokojeně, s úsměvem jsem stiskla Travisovu ruku a potřásla si s ním a vrátila ji k sobě, když jsem si všimla té slečny u nás, nenápadně jsem se kysele zakřenila, ale pak jsem se musela zasmát a tak trochu zahihňat, když ji Travis usadil a milá slečna naštvaně odešla.* Chudák... Snažila se na vás dělat oči a vy jste ji usadil, jako by šlo o druhé rande. *Zahihňám se, ale pro jistotu si sáhnu pro hrneček a trochu se z něj napiju, abych schovala svůj celkem potěšený výraz. Ale samozřejmě jsem si u toho popálila ústa a ještě jsem zjistila, že jsem si tu kávu zapomněla osladit. Pitomá servírka!*

Travis Jacob Lane reaguje:

21.2.2017 (19:12)X

*Zatvářil jsem se trochu zmateně, párkrát zamrkal, podíval se vykuleně po slečně naproti mně a nakonec jen zmateně a trochu.. No... doslova překvapeně se koukal, jak je slečně servírka naštvaná, protože absolutně nechápu proč. Ale když se slečna Brennanová smála, z nějakého důvodu mi to nedalo a s pohledem najednou ztrápeně do stolu, jsme se trochu rozpačitě pousmál:* A-ha... No... každopádně.. nelíbilo se mi, jak se na mně koukala..! *když pak ale skoro vyprskne kávu, zatvářím se pro změnu trochu vylekaně:* Umm... jste v pořádku...? Potřebujete něco donést.? Chcete zbytek studeného mléka...?

Alice Natalie Brennanová reaguje:

22.2.2017 (14:33)X

*Musela jsem se pousmát a rozhodně bych se začala rozplývat, kdyby to bylo skutečné rande, protože tohle všechno - to jak se pan Travis choval, bylo moc kouzelné a roztomilé. Vypadal totiž jako školák, který se cítí provinile. Ale na dospělém muži to vypadalo moc roztomile. Ach jo... Ne, Alice, mysli! Je to tvůj šéf, tohle je zakázané. Fuj je to! Ano, musela jsem sama se sebou mluvit jako se psem, protože jinak by to mohlo dopadnout špatně a já bych pak mohla skončit zase u Thomase s novou láhví vína, novým kyblíkem zmrzliny a tentokrát trochu jinou bolístkou na své dušičce. A to by ze mě Thomas už nejspíš vyrostl...* Proč se vám to nelíbilo? Byla moc hezká a většina mužů by byla nadšená, kdyby na ně takhle dělala oči. *Poznamenám s úsměvem, ačkli mně samotné se to moc nelíbí.* Nene, dobrý. Jen jsem zapomněla, jak je to horké a nedala jsem si do toho cukr. *Mávnu nad tím se smíchem rukou.*

Travis Jacob Lane reaguje:

22.2.2017 (21:12)X

Aha. *Pokrčím rameny nad tím, že se oařila a pak stejně posunu zbytek mléka doprostřed stolu, kdyby si to rozmyslela. Ale zatím jsem se ani jednou nenapil:* Nemám rád horké věci, jen chvilku posečkám. *Vysvětlím krátce slečně, aby věděla, proč jsem se ještě stále ani nenapil, nebo neochutnal a nebyla z toho nějak zklamaná, nebo uražená. Já totiž v jejím případě vážně NEVÍM, z čeho by mohla být smutná, nebo naopak.. její nálady jsou někdy totiž trochu příliš složité...* Um, no... Jáá, asi zrovna-... nevím.. *pokrčím rameny a zamyslím, proč mi to vlastně saotnému ani trochu nelichotilo.. a pak se začnu překvapeně usmívat, jako takové malé dítě a celý trochu uchechtaný se znovu obrátím na Alice:* Umm.. Ne, dovolte mi se opravit. Ten.. divný, trochu odporný, ale podstatně příjemný pocit v břiše je nejspíš samolibost, že ano..?

Alice Natalie Brennanová reaguje:

23.2.2017 (20:46)X

Jistě. Klidně si ho nechte vychladnout. *Přikývnu s úsměvem, zatímco si sypu do své kávy cukr a spokojeně ji míchám, abych měla kávu hezky sladkou po svém.* Nejspíš ano. Takový pocit moc neznám. Znám akorát motýlky v břiše, to je asi tak všechno. *Uchechtnu se a konečně se na něj podívám.* Jste pohledný, ona je moc hezká, měl byste být potěšený, jak se na vás koukala a pokoušela se flirtovat. Proč nejste?

Travis Jacob Lane reaguje:

23.2.2017 (21:53)X

Motýlky v břiše..? To je, doufám, nějaký pouhý slovní obrat... *zatvářil jsem se trochu vyděšeně, ale pak pokrčil rameny a našpulil rty, jak jsem se snažil vymyslet vhodnou odpověď.* Myslím-.. nevím... není mi to příjemné, nejsem na to zvyklý. Na většině plesech a společenských akcích jsou jen páry - zadané páry - a jinak do společnosti moc nechodím...

Alice Natalie Brennanová reaguje:

24.2.2017 (09:15)X

Motýlci v biřše je slovní obrat, metafora, která vyjadřuje pocit, když je například dívka zamilovaná a její vyvolený se ji hodlá políbit. *Vysvětlím s úsměvem. A v tu chvíli si uvědomím, že tohle nejspíš bude správná taktika, jak na pana Travise. On je podle všeho tak trochu asociální a rád si hraje jen se svými výtvory, takže občas úplně nerozumí lidské interakci. Nejspíš bude nejlepší být vlídná a s těmito věcmi mu pomáhat. Bez nějaké negativní emoce...* Víte, možná bychom měli častěji zajít do kavárny nebo jen tak ven, abyste si zvykl i na takové věci, protože i na plesech jsou leckdy svobodné dámy, které by se vám mohli třeba líbit...

Travis Jacob Lane reaguje:

24.2.2017 (17:09)X

Ach tak.. *nechal jsem si to s vděčností vepsanou ve tváři vysvětlit, pak se to minutku snažil zapamatovat a teprve potom jsem se na slečnu znovu podíval:* No.. to jsou... vždycky jsem je bral spíš jako nehezké rozptýlení. *Pokrčím rameny a konečně si vezmu svůj hrnek, abych se kávy také alespoň jednou napil. Jenže jak je to ještě stále horké, navíc je to staršně vrazná chuť, zakuckám se a pak ještě pěknou chvíli kuckám, než se úplně uklidním a pokusím se posunky a zoufalým smcíhem naznačit, že tohle asi nebude úplně něco pro mně:* Ano- HEH - ovšem... zas-... tak dobré to není, ale nevadí!

Alice Natalie Brennanová reaguje:

24.2.2017 (21:09)X

Nehezké rozptýlení? *Uchechtnu se.* To hlavně žádné slečně neříkejte. Mohla by se urazit. *Zazubím se na něj přes stůl a konečně se spokojeně napiju své kávy. To se ale ovšem nedá říct o Travisovi. Okamžitě jsem odložila svůj hrnek a koukala na něj, jestli náhodou nepotřebuje s něčím pomoc, abych mohla případně zasáhnout.* Um, no... Zkuste do toho nalít to mléko a přidat cukr, bude to lepší. *Navrhnu s úsměvem, když vidím, že se jen "obyčejně" zakuckal.*

Travis Jacob Lane reaguje:

24.2.2017 (21:20)X

A proč by ne? Navíc.. pokud se urazí, odejde a to bylo v původním plánu, tak.. *Pokrčím rameny, jako kdybych si skutečně neuvědomoval, co to říkám a teprve pak se z toho nervózně uchechtnu:* Ummm, ale to mléko není dobré.. *začal jsem se tiše smát a doufal, že to nebude brát špatně a že se zkrátka začne smát spolu se mnou:* Ale vážně - nevadí.. omlouvám se...

Alice Natalie Brennanová reaguje:

24.2.2017 (21:47)X

A to je ten problém. Pokud chcete, abych s vámi jednala narovinu a popravdě, tak... Je velice neslušné, abyste někoho bez jediného důvodu urazil. *Vysvětlím mu znovu s menším úsměvem. Tohle by zatím šlo. Pokud se tedy zrovna nenaštve nebo tak něco, že jsem řekla něco špatně. Pak se ale zasměju.* Neomlouvejte se. Prostě to nebude vaše oblíbené pití. Přiště si můžete dát třeba čokoládu. *Navrhnu se smíchem.*

Travis Jacob Lane reaguje:

24.2.2017 (21:49)X

Ale vás jsem se urazit nesnažil.. *Pokouším se jí přesvědčit, párkrát u toho zamrkat a pak se trochu nechápavě zamračit, protože to tu bylo zase.. zase jsem si přišel jako absolutní hlupák, který akorát uráží všechny kolem sebe...* Jo.. jo, čokoládu mám rád, ta bude fajn.

Odpovídáte X

9.2.2017 (12:48) Odpovědět # X
Travis Jacob Lane

Alice Natalie Brennanová reaguje:

10.2.2017 (10:41)X

Myslíte ten nechutný blivajz, co vás udrží vzhůru celou noc, ale jinak je odporný, a v Neohroženosti ho zná asi každý, kdo kdy měl noční službu? Fuj! *Zašklebím se, protože i já jsem měla párktá tu čest tuhle chemickou s prominutím sra*ku ochutnat a myslela jsem, že se z ní pobliju.* Dobře... Něco vám vyberu. Tak mi dejte chvilku, tady se vybírá u pokladny. *Mrknu na něj, zvednu se a jdu objednat, abych se za chvíli mohla vrátit, posadit a oznámit, že máme objednáno a že nám to za chvilku přinesou.*

Odpovídáte X

7.2.2017 (20:36) Odpovědět # X
Alice Natalie Brennanová

Travis Jacob Lane reaguje:

7.2.2017 (21:41)X

Podíval jsem se na ni tak nevěřícně jednoduše proto, že tuhle čtvrť nemám rád. Brooklyn... nikdo nemá rád Brooklyn... Ale když mi tedy oznámí, že tu dělají dobré kafe, prostě se slovy:* Fajn, cokoliv... *přikývnu a vyjdu z auta tak, že rovnou vyjdu na chodník a rozejdu se tedy vedle slečny do kavárny. Beze slova. Tiše.*

Alice Natalie Brennanová reaguje:

7.2.2017 (22:44)X

*Viděla jsem na něm. jak je nespokojený, ale já věděla, co dělám. Proto jsem ho taky co nejrychleji zavedla do kavárny, kde bylo jen pár lidí, ale stejně tu bylo příjemně teplo a nádherně to tu vonělo.* Tak co? Víte, co si dáte? *Zeptám se zvědavě a se stejnou zvědavostí se na něj podívám.*

Travis Jacob Lane reaguje:

8.2.2017 (10:13)X

*Přirozeně jsem se posadil na místa, které byli nejdál od lidí a až tam jsem se cítil poměrně dobře, odsunul jsem židli i slečně, pak se sám posadil a když se zeptala, jen jsem nerozhodně pokrčil rameny:* Nikdy jsem kavárnu nenavštívil a kávu jsem nikdy moc nepil... poradila byste mi?

Alice Natalie Brennanová reaguje:

9.2.2017 (10:00)X

Počkejte, vy jste poprvé v kavárně? *Zeptám se trochu zvědavě a nechápavě. Vždycky jsem u něj na stole voděla hrneček a byla jsem si jistá, že v něm určitě musela být káva. A ona evidentně nebyla.* No, to záleží na tom, jakou kávu chcete - čistou černou kávu přápadně s mlékem nebo cukrem? Nebo kdybyste chtěl kávu s mlékem, tak je dobré cappucino. A ty ochucené kávy v nabídce nejsou špatné, ale celkem zabijou chuť kávy samotné, takže....?

Odpovídáte X

Strana 1 / 43, celkem 300 příspěvků  Další → RSS
Kniha od BlueBoard.cz