Casto, kdyz je urcena vylucna pece matky o dite, se otec o dite také stará. Třeba v poměru 30 : 70 % nebo 40 : 60 %! Přece i tady by mělo platit, aspoň částečně, že otec "výživné vynahrazuje svojí péčí o dítě". Měl by tedy platit menší výživné než v případě péče 0 :100 % či 10 : 90 %. Jsem toho názoru, že za každý den (prumerne v mesici), který je dítě pravidelně s otcem by mělo být výživné menší. Vždyt kazdy den, kdy je dítě s otcem, tak vlastně to stojí otce další peníze a matce to tyto peníze šetří.

Re Michal

Jsem rád, že to lidem začíná docházet.

Aby to mohlo fungovat jak píše Michal, je tedy nejprve potřeba stanovit jasná pravidla pro placení výživného při poměru péče 0:100 a od toho už je pak krůček k výpočtu při jiném poměru péče o dítě. Jinak se ke spravedlivému vyměření výživného nelze nikdy dopracovat.

Re Adikia

Před pár lety jsem nemohl uvěřit, že taková (rozuměj žádná) pravidla pro vyměřování výživného neexistují. Stejně tak není nikde definováno/vypsáno, co se z výživného má hradit a co se z něj hradit nesmí. Rovněž nechápu, že neexistuje možnost nějakou část výživného spotřebovat ve prospěch dítěte samotným povinným (otcem). Třeba koupit dítěti boty za 1000 kč, předložit matce doklad o koupi a o těchto 1000 Kč snížit pro daný měsíc výživné.

I v případě péče 0:100 nemůže výživné být ve výši 100 či více procent potřeb dítěte, protože pak už je to silně nemorální a výdělečné pro matku. Vždyť je naprostio normální, že když se 2 lidé rozhodnou mít dítě, počítají s tím, že se jim (oběma) sníží životní úroveň. Jenomže v případě rozvedené matky jde o to, že

a) má dítě,

b) životní úroveň má vyšší než by měla, kdyby byla bezdětná.

Re Michal

To je velmi podnětný nápad. Proč by se měl otec podílet na výživě dítěte jen platbou výživného k rukám matky a nemohl přímo z výživného koupit dítěti třeba nové boty?!

Pochopitelně, že i v případě péče 0:100 to nemůže být tak, že otec plní 100 % nákladů dítěte. Zde je vidět, jak letitá soudcovská zlovůle a pohrdání platnými zákony dokáže "zblbnout" lidi.

Zákon o rodině § 26 odst. 1)

Před rozhodnutím, kterým se rozvádí manželství rodičů nezletilého dítěte, upraví soud jejich práva a povinnosti k dítěti pro dobu po rozvodu, zejména určí, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

Rozhodně nejsem nějaký lingvistik, ale Zákon o rodině je v této věci myslím naprosto jasný. Jedna věta říká, že soud rozhodne o tom, komu svěří dítě do péče a druhá věta oddělaná spojkou "a" říká, jak bude KAŽDÝ z rodičů přispívat na výživu dítěte.

A teď kontrolní otázka. Už jste někdo někdy viděl rozsudek, kde by při výlučné péči matkou bylo uvedeno, jak bude přispívat na výživu dítěte?

ADI - použiji při potřebném odvolání, pokud dítě bude svěřeno do výhradní péče matky tak jako ona žaluje , koncem příštího týdne dám vědět výsledek u soudu

Ono slovo KAŽDÝ opravdu znamená, že rodiči s výhradní péčí se výživné neurčuje. Je to z nálezu ÚS. KAŽDÝ otec nad tím kroutí hlavou a nechápe...

Pokud je zde možné vysvětlovat zákony ve zjevném rozporu s jejich zněním a "posvěcuje" to i Ústavní soud, lze vůbec hovořit o právním státě? O stavu naší justice jasně svědčí současné dění na Vrchním státním zastupitelství v Praze. Za to by všude jinde na světě musel do minuty odstoupit ministr spravedlnosti.

KAŽDÝ otec nad tím kroutí hlavou, ale jen když ho na to někdo upozorní. Jak je vidět i z této diskuse, většina lidí si ani nepřečte Zákon o rodině a vůbec netuší, jaké mají či nemají práva. Proto je potřeba na tyto "nesrovnalosti" upozorňovat a šířit je mezi lidi. Pak je naděje, že se lidi začnou domáhat dodržování platných zákonů.

Proč není v rozporu se zákonem stanoveno výživné matce? Protože by to zničilo současný opatrovnický systém, který si takto pod citlivou záminkou zájmu dětí zajišťuje koryto, u kterého může slastně chrochtat na účet rozvedených otců.

Když stanovíte výživné matce i otci, rázem máte vytvořené opodstatněné náklady dítěte a už jen težko by mohl soud v jiném podobném případě tvrdit, že celkové opodstatněné náklady dítěte jsou několikanásobně větší a nešlo by odůvodňovat libovolné zvýšení výživného otci "zvýšenými náklady na dítě". Také by se krásně mohlo stát, že výživné by měl otec mnohem menší než matka, pokud by měl měnší příjem než matka. A kam bychom to přišli, kdyby najdou řada otců měla spravedlivě stanovené výživné a nebylo je možno šikanovat pomocí exekutorů a orgánů činných v trestním řízení. Čím by se pak ti chudáčci soudci, exekutoři a pomáhači zabývali?

Je to IV.ÚS 257/05, zadejte na http://nalus.usoud.cz/Search/Search.aspx

Ukázka:

Jestliže je dítě svěřeno do výchovy jednoho z rodičů, soud zpravidla stanoví konkrétní vyživovací povinnost pouze rodiči, kterému nebylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy. Předpokládá se totiž, že rodič, kterému bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, plní svoji vyživovací povinnost k dítěti zejména výkonem osobní péče o dítě, naturálně, poskytováním bydlení apod. Zákon o rodině však nevylučuje ani to, aby soud rozhodl o výši výživného i v případě rodiče, do jehož výchovy je dítě pravomocně svěřeno, pokud vyživovací povinnost neplní ... Jinak řečeno, vyživovací povinnost obou rodičů, jakož i právo nezletilých dětí na ni, trvá bez ohledu na to, do čí výchovy je nezletilé dítě právně svěřeno. Vychází se z toho, že rodič, do jehož výchovy bylo dítě rozhodnutím soudu svěřeno, poskytuje výživné naturálně. Dojde-li však k situaci, kdy se nezletilé děti dobrovolně od tohoto rodiče a s jeho souhlasem odstěhují a sdílí společnou domácnost s druhým rodičem, přestává rodič plnit vyživovací povinnost naturálně a je namístě, aby mu byla stanovena relutárně ... Počátek stanovení vyživovací povinnosti se proto neváže na právní moc rozhodnutí soudu o svěření nezletilých dětí do výchovy jednomu z rodičů, nýbrž na okamžik faktické změny poměrů, tedy okamžiku, kdy jeden z rodičů přestal vyživovací povinnost určitým způsobem a v určitém rozsahu plnit,...

Pozn.aut.: Vyživovací povinnost se váže na faktické poměry, ale rozsudek o výživném je exekučním titulem a na faktické poměry se neváže. Nalézací soud rozhoduje na základě prokázaných skutečností, kde jsou za prokázané vydávány skutečnosti, které v budoucnosti teprve nastanou. Tenhle nález ÚS stojí za přečtení.

Opět se bavíme o udržování mylného povědomí občanů zažitou nezákonnou tradicí. Myslím, že právě tento nález jen potvrzuje, že svěření dítěte do péče některému z rodičů nijak nebrání stanovit výživné každému z rodičů, jak říká Zákon o rodině. Celý problém je v tom, že se nerozlišuje fatický stav věci.

Pochopitelně že kojící matka pečuje o dítě 24 hodin a vyživovací povinnost si plní naturální a osobní péčí. Ale když dítě chodí do školy, tak asi těžko o dítě pečuje celý den, kdy pravděpodobně chodí do práce a její podíl na výživě se tak částečně přesouvá do roviny finančního plnění. Čím je dítě starší, tím se zmenšuje podíl péče a zvyšuje se tedy podíl finančního plnění. Po dovršení zletilosti jde už pouze o finanční plnění výživného.

A ještě poznámka k uvedenému nálezu.

„Předpokládá se totiž, že rodič, kterému bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, plní svoji vyživovací povinnost k dítěti zejména výkonem osobní péče o dítě, naturálně, poskytováním bydlení apod. „

Už jen tato věc je značně sporná. U jednoho rodiče se něco předpokládá, ale druhému rodiči se ukládá. To asi nebude zcela rovnoprávné postavení rodičů. A co když se ten druhý rodič také chce podílet na výživě osobní péčí, naturálně či poskytováním bydlení? Proč by měl mít každý z rodičů jinou povinnost?

A takovou hovadinu napíše soud, který má dohlížet na rovnoprávnost občanů.