Nápověda pro psaní příspěvků.

Smazání příspěvku

Jako autor příspěvku si můžete nechat poslat odkaz pro smazání příspěvku na svůj email (pokud jste ho uvedli)

Jako správce knihy můžete smazat příspěvek zadání loginu a hesla do BlueBoard.cz

Login:
Heslo:
Jméno
Heslo (?)
Vzkaz
[ ? ]
  Opište:
Strana 1 / 43, celkem 300 příspěvků  Další → RSS
21.2.2018 (23:41) Odpovědět # X
Eileen Collinsová

Ethan Singer reaguje:

21.2.2018 (23:56)X

Jo, přesně tak. Jen doufám, že to neskončí tvým astmatickým záchvatem. Právě jako minule. *Podotknu starostlivě, zatímco se pokouším pousmát, ale zároveň nesmát, když tak pěkně vypískla. Já jsem si ji trochu poupravil, abych měl ruce pod jejími koleny a kolem jejích zad, aby neměla strach z pádu.* Tak vidíš. *Zasměju se, ale stejně ji ještě chvíli provokativně držím v náručí, aby nemohla protestovat.*

Eileen Collinsová reaguje:

22.2.2018 (00:02)X

Dáme na to pozor! *Držela jsem se ho jako klíště a zase si přišla malá, jako kdyby mně musel ochraňovat, jenže tentokrát, tak nějak.... Nevadí mi to. Před necelými patnácti minutami mě něco hodně nepříjemného a smrtícího studilo na krku a když jsem si tam sáhla teď, nahmatala jsem si trochu tmavého, hlavňového mazadla a na vteřinku jsem se ostražitě podívala na Ethana, než jsem si to utřela do černé mikiny a se zavrtěním hlavy a přitulením naznačila, že se cítím bezpečně. Maximálně bezpečně, když můžu být takhle u něj.

Jenže když mě pak držel vyloženě jen provokativně, hravě a dráždivě jsem se na něj podívala, při čemž už jsem opět měla jeden svůj rtík uvězněný mezi vlastními zoubky:* ...Můj silný lvíček, ihm, přesně to jsi!

Ethan Singer reaguje:

22.2.2018 (00:08)X

Jo, to tedy dáme. *Potvrdím s úsměvem a menším strachem v pozadí, aby věděla, že to myslím vážně. Všechno myslím vážně. Na malý moment jsem si ji přitiskl k sobě, než jsem se zase soustředil na to, co dělá a co říká.* Opravdu? A už mi dovolíš, abychom se vrátili do postele? Pořád si totiž stojím za svým, že je to tam pohodlnější...

Eileen Collinsová reaguje:

22.2.2018 (00:13)X

*Když si mně na malý moment přitiskl tak moc k sobě, pousmála jsem se na něj, vzala si ho zboku za tvář a jemně se otřela svým nosem o ten jeho, jak se nám oběma tak nějak vždycky zdálo moc hezké.* No doobře, když teda jinak nedáš... A copak teď budeme dělat..? Promiň, ale já už dneska nejspíš asi neusnu... Nechci mít zlé sny..

Ethan Singer reaguje:

22.2.2018 (08:14)X

*Po Eileenině souhlasu jsem ji položil na postel, pousmál se na ni, oplatil jí její přejetí nosu po nose a pak se vedle ní prostě jen posadil.* Nooo... Minule jsem tě tu učil karty, tak co kdybychom dneska zkusili jinou hru? Nebo si chceš povídat? Koukat na film? *Zeptám se zvědavě, stále s úsměvem, protože ani já bych nejspíš nespal moc dobře. To je pravda.* A nebo si řekni, co bys chtěla dělat. Nejspíš se nebráním jakémukoli nápadu.

Eileen Collinsová reaguje:

22.2.2018 (08:39)X

Jsou tu i jiné hry? *Zasvítí mi v očích, uculím se a myslím, že Ethanovi hned došlo, pro co jsem se rozhodla.* I u toho si přeci můžeme povídat. *Pohladím ho po rameni, ale pak svého broučka pustím, kdyby se přeci jen rozhodl zajít nám pro nějakou tu hru.* Chci být prostě s tebou. Pokračovat v našem nádherném dni a nemyslet na nic ošklivého.

Odpovídáte X

20.2.2018 (00:07) Odpovědět # X
Ethan Singer

Eileen Collinsová reaguje:

20.2.2018 (07:45)X

*Spokojeně a nadšeně přikývnu, pohladím Ethana po tváři a užívám si chvíli, kdy jsme oba dva zase usměvaví, rozzáření, šťastně zamilovaní jeden do druhého a kdy zase uvažujeme nad hezkými věcmi, které společně můžeme dělat.

A pak jsem se dočkala té hezké, pěkné pusy, při které jsem se mu o trochu víc vměstnala na klín. Schovala jsem se u něj pak velmi ochotně, navíc spokojeně a přitom se usmívala, jak hotové sluníčko:* Díky. Už je to definitivně lepší.

Ethan Singer reaguje:

20.2.2018 (11:59)X

Nějaké pěkné album si vybereš. *Dodám ještě s úsměvem, pohladím ji po zádech a zároveň jí udělám prostor, aby si mi mohla hezky sednout na klín a přitulit. Dal jsem svoje ruce kolem ní, jako bych jí chtěl schovat u sebe, ačkoli tohle bylo spíš pro mě osobně, než pro uklidnění Eileen.* To je dobře. To je dobře...

Eileen Collinsová reaguje:

20.2.2018 (23:55)X

*Jen v jeho obyčejné, přes hlavu a černé mikině, s kalhotkami krajkovými, jak se mu líbilo, jsem se k němu přitiskla, zamilovaně se pak usmála, zahihňala se a políbila ho na nejbližší kousek kůže, když jsem se s dlaní natáhla, abych mu trochu stáhla výstřih jeho volného trička.* Jsi taková moje menší, osobní korba... Taky bych chtěla tolik svalů.

Ethan Singer reaguje:

21.2.2018 (00:01)X

*Samozřejmě jsem Eileen nediktoval a nenutil ji nosit určité oblečení, ale měl jsem rád, když nosila krajkové kalhotky. Moc jí to slušelo. Jak jsem ji držel kolem zad, povolil jsem trochu sevření, pohladil ji po zádech a na chvíli prostě sledoval, co to dělá...* Na holce není hezké, když je namakaná. Jo, když cvičí, je to pěkný, ale namakaný holky nejsou moc hezky. *Zavrtím hlavou, líbnu ji na rameno, ze kterého jí padala moje mikina, a podíval jsem se na ni.* Copak? Chtěla bys snad začít cvičit, lásko? *Zeptám se zvědavě.*

Eileen Collinsová reaguje:

21.2.2018 (00:06)X

*Ethan má rád, když nejsem oblečená. To je základ. Ale když mu chci udělat radost něčím spíš pohodlným, obvykle čím, tedy od určité doby, že se mu moc líbí, když si vezmu krajkové kalhotky, někdy s mašličkou, která se mu ani tom celém ostatně beztak líbí nejvíc. Líbí se mu, když mám krajku a mašličku a já pak ráda sleduji ten spokojený výraz v jeho tváři, když mně v takovém spodním prádle může ochňapkávat.* Um, aha. *Pokývala jsem chápavě hlavou, ale při jeho otázce jsem si znovu uvěznila dolní ret mezi zoubky, zatímco sama jsem pokrčila trochu ledabyle rameny;* S tebou. Jo, to bych chtěla... *Jenže pak mně napadne něco, po čem se znovu rozzářím jak malé, zvědavé dítě;* Kolik kilo uzvedneš..?

Ethan Singer reaguje:

21.2.2018 (00:20)X

*Ačkoli jsem svoje sevření povolil už před nějakou chvilkou, stále jsem měl ruce kolem jejího těla a hladil ji alespoň po zádech směrem k zadečku, aby se jí to líbilo.* Vážně? Takže budeme cvičit společně? To by se mi líbilo. *Přiznám se s úsměvem, podívám se na Ei a jemně ji líbnu na bradu.* Nevím, nikdy jsem to nezkoumal. Většinou prostě zvednu, co unesu. Proč? *Zeptám se zvědavě, když vidím ty její jiskřičky. Tuším, že v tom něco bude, takže ji raději ještě jednou políbím na bradu, aby mi nechtěla ublížit...*

Eileen Collinsová reaguje:

21.2.2018 (00:27)X

Ihm. *Přikývnu a když prohlásí, že by mu to nevadilo, ještě o trochu víc jsem se usmála;* Bylo by to moc skvělý. Ale budeš mi muset všechno vysvětlit a ukázat, nikdy jsem necvičila s činkami a těmi... Stroji, věcmi... Co máš například ve sklepě, nebo co jsou v posilovnách. *Uculím se a když se mně zeptá, proč se ptám, kolik uzvedne, ještě stále mi v očích hoří nadšení a zvědavost;* Hlupáčku, myslím činky... Jakou váhu uzvedneš. ?

Ethan Singer reaguje:

21.2.2018 (08:02)X

Tak si zajdeme během těch pár dní do sklepa a zacvičíme si. Všechno ti hezky ukážu, vysvětlím... Ale ty mi musíš slíbit, že se po tom dobře najíš. Platí? *Zeptám se zvědavě, ale s úsměvem, aby si nemyslela, že to snad chci zrušit. Když to chce zrušit, nebudu jí v tom bránit.* Lásko, ale já to vážně nezkoumal. Každopádně - tebe unesu a to je podstatný, ne? *Zazubím se na ni, jemně ji líbnu na bradu.* Nechceš si raději zalézt zpátky do postele, co?

Eileen Collinsová reaguje:

21.2.2018 (23:02)X

A nebudu tě tam otravovat, viď, že ne..? *Zeptala jsem se, párkrát zamrkala, sladce se usmála a pak přikývla, při čemž jsem spíš škádlivě pokrčila rameny, jako kdybych si tím nemohla být úúúplně jistá:* Ummm, dobře, platí.

Takže uneseš? *Zazáří mi oči, když nejspíš konečně pochopil, k čemu tahle otázka vlastně měla směřovat:* Myslíš, že bys mě uzvedl? Doost dlouho ses o to ani nepokoušel!

Copak, je ti zima?

Ethan Singer reaguje:

21.2.2018 (23:29)X

Ne, nebudeš. Bude to zábava. *Mrknu na ni, pohladím ji po tváři a když mi ještě slíbí, že si u toho bude dávat pozor na jídlo, můžu být maximálně spokojený. Jemně ji líbnu co vlasů, než se začnu smát. Už od začátku mi bylo jasné, k čemu tahle konverzace povede. A evidentně jsem se nespletl. Zablýsklo se mi díky tomu v očích, zatubil jsem se na ni a bez varování ji vzal do náručí, abych ji mohl odnést na postel.* Vypadá to snad, že ne? *Zeptám se se smíchem.*

Ne, jen je to tam pohodlnější.

Odpovídáte X

11.2.2018 (23:52) Odpovědět # X
Ethan Singer

Xander Stone reaguje:

11.2.2018 (23:59)X

Mám se zeptat Eileen, jestli můžu na svatbu..? Copak ty mně tam nechceš? *Znovu se blýsknu jemným úsměvem, podíval jsem se na něj a zatímco se má tvář měnila ve spokojrnou, zavrtěl jsem hlavou, zvedl dlaň a zavrtěl také svým hubeným, bledým ukazováčkem;* Ne, ne, ne, nejdřív musíš souhlasit. A něco mi svou vlastní krví podepsat. Souhlas s tím, že se o tomhle nikdo další nedozví. Že to bude jen mezi námi... Co ty na to..?

Ethan Singer reaguje:

12.2.2018 (08:02)X

Sám tak trochu nevím, koho všechny chce na svatbu pozvat, takže to se domluv spíš s ní. *Mrknu na něj. Ne že bych Xandera na své svatbě nechtěl, ve světlých chvílích je relativně normální, ale přeci jen tam bude moje rodina, moje malé sestřičky a řekl bych, že ani jeden z nás nechce problém. Navíc mi přijde, že Eileen to s Xanderem umí lépe než já. Ale třeba se pletu a bude ho chtít pozvat.* Kdybych to měl něco podepsat vlastní krví, asi bys nepotěšil budoucí paní Singerovou, protože by se taky nemusela dočkat svatby... *Podotknu se suchým, nic neříkajícím uchechtnutím.* A ne. Dokud mi neřekneš podrobnosti, abych mohl zvážit míru rizika, na nic ti nekývnu! *Zavrtím odmítavě hlavou. Ne, ani omylem!*

Xander Stone reaguje:

12.2.2018 (22:40)X

Jej jsem tím chtěl naznačit, že příliš přátel nebo známých, které by mohla pozvat, už jí nezbývá... *Ukážu zoubky v širokém, lehkém úsměvu, jako kdybychom se bavili o počasí a pak mi nebezpečně blýskne v očích, zatímco mi přes rty až převelmi ochotně přechází pár názvu celkem osmi, docela velikých, nebezpečných sloučenin, zdánlivě nahodilých, dohromady naprostému laikovi nedají vůbec žádný smysl...* Nic víc. Všechno. Vzít, spojit podle návodu, dodat. A pak si užít výhled z první řady...

Ethan Singer reaguje:

13.2.2018 (08:21)X

Jsem si toho vědom, to mi věř. Ale pořád chci nechat na ní, koho bude chtít pozvat. *Odpovím klidně. Nevím sice, co tady Xander čekal, ale za tímhle si tak jako tak stojím. A pak už jen poslouchám a ve výsledku se nestačím divit, co to po mně Xander chce, protože nejsem sice chemik, ale tohle mi zavání celkem výbuchem. A já si nejsem jistý, že zrovna tohohle chci být účastníkem, když pominu jiné, zjevné podstatnosti.* Tři věci v práci vůbec nevedeme... *Podotknu jen tak jako mezi řečí.* A nejsem zrovna chemik, ale tohle asi nebude zrovna o tom, abychom si něco užívali. Vždyť tím akorát můžeš něco vyhodit do vzduchu.

Xander Stone reaguje:

13.2.2018 (08:46)X

Během dvou týdnů dostanete nové zadání, vaše zrzavá velitelka se o to postará a zrovna dneska dopsala všechny tyhle tři látky do seznamu vámi využívaných chemikálií. *podotknu podrobně jako on, ale když se začne pídit po smyslu mého konání, nakloním se nad stůl a nasadím jeden nejspokojenější úsměv za druhým, aby tušil, že na to téměř kapl;* Výbuch je druhořadý. Tohle jsou ingredience Bílé skříňky, Ethane.

Ethan Singer reaguje:

13.2.2018 (14:19)X

Aha... *Povzdechnu si. Samozřejmě jsem měl hlavu plnou otázek a doslova jsem toužil po odpovědích, ale... Na druhou stranu jsem si nebyl zrovna jistý, že ty odpovědi a podrobnosti chci vědět. Přeci jen se jedná o Xandera a jeho záležitosti.* Mám chtít vědět, proč chceš vyrobit novou Bílou skříňku? Nebo bude lepší, když si tohle nechám ujít?

Xander Stone reaguje:

13.2.2018 (17:40)X

Abych nás pomstil, Ethane. Prohlásím klidně, znovu pronesu jeho jméno a přitom se na něj podívám s tím nejnebezpečnějším pohledem člověka odhodlaného k čemukoliv, jen aby dosáhl svého.* Pomstil metro. Přemýšlej... Bílá skříňka jako neomezený zdroj moci, energie, jediná věc na téhle planetě, kterou kdy člověk stvořil a která je tak mocná. Působíme na tebe možná megalomanským dojmem... Ale moc dobře znáš mou věc - naší věc. Vždyť... Jde i o tvůj zájem, dívka ve vedlejším pokoji je jedna z těch, které se snažím chránit. Jediný rozdíl mezi námi dvěma je ten, že ty chráníš jen jí. Já i po pádu metra tisíce... Tohle by mohlo ukončit spoustu let soužení; co na tom, že bude v laboratoři ARC, těch vrahů, chybět pár ampulek a šrotu... když bys tím zachránil spoustu životů?

Ethan Singer reaguje:

15.2.2018 (20:38)X

*Nestačil jsem se divit, jak moc ochotně a skoro netečně mluvil o všem, co chtěl udělat. Nevěděl jsem, jestli to bylo dobře nebo ne.* Pokud chceš někoho pomstít, tak beze mě. Seženu ti ty věci, vím jak, když je Leighton objednává, ale nechtěj po mně, abych ji sestavoval. S tím nechci mít nic společného... *Zavrtím hlavou, podívám se na stůl a pak zase na Alexe.* Eileen žije teď tady a já potřebuju zajistit, aby byla v bezpečí. Promiň.

Xander Stone reaguje:

15.2.2018 (23:08)X

"Někoho pomstít"? Byly tam ženy a děti, nejen my, ti zlý, jak nás vidíš... *Podívám se na něj s menším naléháním v očích a pak pokynů směrem ke dveřím, kde seděla naše malá, hnědovlasá Lee;* Po tak dlouhé době, co se známe... Jsem si myslel, že už bys mohl vědět, že nikdy nic nežádám bez odškodnění. Řekni si o cokoliv, moc dobře víš, že to ani nemusí být hmotné přání. Cokoliv na světě. A já ti to bez problémů zajistím. Stačí jen, abys ty věci našel a postupoval podle plánu... Musíš mi důvěřovat... Nestačí je jen sehnat, jen ty budeš vědět, jak se s nimi pracuje, jak je uskladňovat. Prosím, copak... Žádám snad tolik?

Ethan Singer reaguje:

16.2.2018 (09:52)X

Neříkám, že je někdo z vás zlý, a taky neříkám, že každý byl v metru ze svého dobrovolného rozhodnutí. Chápu, že někteří tam byli díky tomu, jaká je naše společnost, a ne jen tak. Ale teď je hodně blbá doba, všude jsou hlídky a podobné výmysly. Rád ti ty chemikálie obstarám a uschovám, ale Bílou skříňku si musíš sestavit sám. Bože, vždyť já jsem spíš projektant, pracuju s grafy, projekty... *Zavrtím nad tím hlavou.* A to, co chci, mi stejně nemůžeš zajistit...

Xander Stone reaguje:

16.2.2018 (11:05)X

Nechci po tobě, abys ji sestavoval. Jen mi ve správném pořadí, které ti snad budu schopný dodat, zamícháš pár ampulek - copak stále ještě pochybuješ o tom, že ti nezvládnu obstarat úplně cokoliv..? Řekni si svou cenu. *Prohlásím zaujatě, ale pak se začnu opatrně, důvěrně a šeptem dostávat k tématu, o kterém vím, že by ho zajímat mohlo:* Ethane, pamatuješ si, co se před dvěma lety stalo... Kde Eileen byla, to je stále záhadou pro nás oba, ale co se dělo.. to je jiná... A můžu tomu zabránit. Může být v bezpečí stoprocentně - spousta lidí si jí pamatuje a tamta situace nastala, protože si ji někdo zapamatoval. A jak říkám; zařídím cokoliv. Stačí říct a takhle rychle *lusknutí* to všechno, čeho se tak obáváš, co by se jen tak mohlo opakovat, bude pryč. Jen za to, že uděláš něco dobrého pro mně.

Ethan Singer reaguje:

16.2.2018 (21:39)X

Xandere, ty to stále ještě evidentně nechápeš. Jediné, co chci, je Eileenino bezpečí a zajistit pro ni normální život, který si zaslouží. Maximální bezpečí a život, který by třeba mohla mít, kdyby ji Travis tehdy neodvedl do Metra. Normální život s rodinou, příbuznými, mazlíčky... A pochybuju, že tohle bys jí dokázal zajistit jinak, než kdybys ji odvedl zpátky do Metra. Proto jsem ochotný ti ty ampule obstarat, pohlídat, ale zbytek je na tobě. *Zavrtím hlavou. Už tímhle totiž nás oba vystavuju dost velkému nebezpečí. Bohužel... Ale nehodlám riskovat, že by Xanderovi ruplo v bedně a rozhodl by se ublížit Eileen hned teď a tady.*

Eileen reaguje:

16.2.2018 (23:00)X

*Poslouchala jsem celý jejich rozhovor - napjatě, vyděšeně, ostražitě - a přitom se neskutečně bála o svého Ethana. Během chvíle, aniž bych ovšem ztratila soustředění, jsem už už byla oblečená do jeho mikiny, kterou měl předtím sám pod sakem. Mezitím jsem si stihla zapsat všechny chemikálie, jenže se v tomhle příliš nevyznám, takže netuším, jestli je mám správně. Každopádně jsem spíš slyšela každé druhé slovo a i když si něco zvládnu dát sama dohromady, to, co jsem si vydedukovala doufám, není správně. Už to trvalo příliš dlouho, jak si Xander však naposledy povzdechl, to jsem slyšela až sem. Pak pár zdvořilostních frází, slibování, rozloučení... Jenže to už jsem si opatrně a pomaličku otevírala dveře na škvíru, skrz kterou jsem se později podívala do vedlejší místnosti, než do prázdna pošeptám:* ..Už je pryč..?

Ethan Singer reaguje:

16.2.2018 (23:20)X

*Byl jsem rád, když po nějaké chvíli Xander odešel. Sice si nejsem úplně jistý, že bylo dobře, že odcházel relativně nespokojený, ale alespoň konečně odešel. Rozloučil jsem se s ním, vyprovodil ho a pak na malý moment zůstal stát sám v obýváčku, abych si promnul kořen nosu a unaveně vydechl, než jsem zaslechl hlas své milované. V tu chvíli jsem se narovnal a podíval se jejím směrem.* Jo, už je pryč... *Potvrdím, zatímco se snažím vymyslet, co udělat, aby byla v bezpečí.*

Eileen Collinsová reaguje:

16.2.2018 (23:28)X

...Fajn. *Bylo jediné, co mně napadlo říct, když jsem viděla, jak byl starostlivý, jak měl strachem stažené čelo, jenže když mi věnoval pohled, uvědomila jsem si... Že jsem vlastně svým způsobem dost naštvaná. A přesně proto jsem dveře zase rychle zavřela a hodlala si pak pěknou chvíli hrát na uraženou, přestože jsem to pak nevydržela a jakmile jsem zaslechla, že přešel ke dveřím, nespokojeně, možná trochu kňouravě, zamručím tak, aby to bylo potichu a on mně přesto dobře slyšel:* ..Už zase jsi to udělal...

Ethan Singer reaguje:

16.2.2018 (23:58)X

*Myslel jsem si, že třeba přijde, ale ona byla ve výsledku ještě naštvaná. Bezva. Vážně perfektní. Já se tu snažím jak idiot a snad každý se mi snaží namluvit, že Eileen nezvládám ochránit. Perfektní. Prostě perfektní. Povzdechl jsem si, přešel ke dveřím, ale najednou jsem nevěděl, jestli bych měl chodit za ní. když je naštvaná, takže jsem jen natáhl ruku ke klice a zase ji stáhl zpátky.* Hm... *Zamručím, otočím se a raději se jdu natáhnout na pohovku.*

Eileen Collinsová reaguje:

17.2.2018 (00:03)X

... *Čekala jsem, že mi k tomu řekne něco víc, než jen "hmm". Z dnešního dne jsem měla ten pocit, že jsme si rovnocenní, že naše zájmy jsou brány v potaz stejně, jenže jsme se opět dostali do takové situace, kdy já si přišla, jakože na mém názoru nezáleží. Jenže jsem vážně nechtěla být naštvaná, nebo trucovat... Jen bych si přála, aby alespoň jednou, JEDNOU JEDINKRÁT uznal, že můžu být u toho, až s někým bude řešit něco, co se týká nás obou. Zapudila jsem pár otravných slz uražení, otočila se zády ke dveřím a pak je znovu, se zvukem o sebe se otírajícího plastu, pomaličku otevřela:* ...Můžeš jít ke mně, prosím?

Ethan Singer reaguje:

17.2.2018 (00:24)X

*Uložil jsem se na pohovce, pod hlavu si dal jeden z těch měkčích polštářů a natáhl si i nohy. Evidentně to zase bylo špatně. Všechno zase bylo špatně. Povzdechl jsem si, podíval se do stropu a pak už jen uvažoval, jestli alespoň jednou někdo uzná, že se vážně snažím!* A bude to k něčemu, když jsi naštvaná a uražená? *Zeptám se posmutněle, protože tohle je něco, co opravdu nemám rád. Zvlášť když se vážně snažím. No, evidentně podle ostatních i podle Eileen nedostatečně.*

Eileen Collinsová reaguje:

17.2.2018 (00:34)X

...Před vteřinou jsem se bála o tvůj životy který je pod mně milionkrát cennější, než ten vlastní... Jen jsem si chtěla ověřit, že jsi v pořádku.... *Pípla jsem, posmutněle a docela zaraženě, protože mně tahle jeho otázka trochu píchla u srdce. I když jsem naštvaná, pořád to ještě neznamená, že nejsem ráda, že je v pořádku... Jenže on už se uvelebil na pohovce, čímž mě udělal snad ještě víc smutnou, takže když mám pak kvůli nečinnosti zhasla světla aktivovaná pohybem v obýváčku, povzdechla jsem si a nepatřičně zůstala stát ve dveřích, stáhla si rukávy téhle veliké mikiny a zatímco se mi oči plnily slzami, myslela jsem jen na to, jak mne opravdu tíží myšlenka, že km je teď na oplátku naštvaný na mě a zda by bylo hodně hloupé, kdybych šla k němu. Jestli o to vůbec stojí...*

..Jen bych *popotáhnu a přenesu nervózně váhu z jedné nohy na druhou,* si přála vědět, proč mně tak rád bráníš, i když tím sám sebe vrháš střemhlav nebezpečí. *Fňuk.* ..Prosím... Nevím, co mám dělat...

Ethan Singer reaguje:

17.2.2018 (00:48)X

Jo, evidentně jsem v pořádku. Tedy až na fakt, že jsem nejspíš úplně neschopný a nemožný zajistit ti ochranu sám, tak nejspíš jsem v pohodě... *Podotknu, jako by se nechumelilo, když se mě takhle zeptala. Když potom zhasla světla, byl jsem za to na chvíli rád. Alespoň Eileen neviděla do mé smutné, relativně obavami unavené tváře. To jsem byl vážně až tak neschopný?! Evidentně ano, když už druhý člověk za sebou se snaží mi vemluvit, že by jenom díky němu mohla být Eileen v ještě větším bezpečí, než je teď. Zavrtěl jsem nad tím raději hlavou a pak se tedy zvedl, čímž jsem aktivoval světlo, abych došel za svojí uplakanou budoucí manželkou.* Protože se můj středobod vesmíru a já už si nedokážu představit život bez tebe. Stejně jako chci dodržet svůj slib, že budeš v bezpečí. Že zajistím, abys byla v bezpečí a měla ten nejlepší život, jaký ti můžu nabídnout. A protože jsem prostě sobec a nechci o tebe přijít! *Vysvětlím jí, zatímco k ní jdu, když mě o to takhle poprosila.* Proč pláčeš, perličko?

Xander Stone reaguje:

17.2.2018 (11:58)X

Xander tě jen chtěl zvyklat, využil tvého největšího přání a obrátil ho proti tobě... Doufal, že s ním pak budeš souhlasit a na všechno mu kývneš. Je to pro něj jednoduší, než ti vyhrožovat. Pak by ses mohl obrátit proti němu a on by tak tím o všechno přišel. *Zavrtím nad tím hlavou, jednou rukou se obejmu kolem hrudníku a zatímco znovu popotáhnu, druhou rukou si utřu z očí těch pár otravných slz, přičemž se snažím nedívat se na svého broučka v naději, že si mého pláče třeba nevšimne.*

Nejlepší život je pro mně ten, ve kterém jsi ty... Na ničem jiném mi nezáleží, o tom moc dobře víš. *Namítnu, zavrtím hlavou a když už stojí u mně, zavrtím s ní znovu, jen tentokrát důrazněji, při čemž mu uplakaně ukazuji menší, posmutnělý úsměv:* Jsi v pořádku, viď..? Nic ti neudělal, že ne..? Slyšela jsem jen většinu... Nesnažíš se mi teď zase něco zatajit jenom, protože mě s tím nechceš otravovat..?

Ethan Singer reaguje:

17.2.2018 (16:51)X

*Na fakt, že se mě snažil jen zvyklat a přesvědčit, jsem raději nic neřekl, protože to nebylo třeba. Byl jsem evidentně prostě všeobecný pitomec...* Ale mně ano, Eileen. Záleží mi na tom, abys byla zdravá, abys byla v bezpečí, abys byla v pořádku. Abychom společně mohli mít takovou budoucnost, o které spolu mluvíme. Abychom o ní nemuseli jenom mluvit, aby to byla pravda. *Zavrtím nad tím smutně hlavou, protože ona neustále nechápe, proč tohle dělám. Je to moje žena, moje snoubenky a já ji chci mít po svém boku, ale jsou chvíle, kdy se bez rozmyslu postavím před ní, aby jí nikdo neublížil.* Ne, jsem v pořádku. Neudělal mi nic, sebemenší škrábanec mi neudělal. *Ujistím ji.* Schválně jsem nechal takhle pootevřené dveře. Abys slyšela...

Eileen Collinsová reaguje:

17.2.2018 (22:44)X

Všimla jsem si, že to bylo schválně... *Přikývnu, zatímco se ještě stále dívat do země, popotahuji a smutně krčím rameny, protože jak mu mám vysvětlit, že nechci, aby se vystavoval nebezpečí a ublížil si, mezitím, co by se snažil zachránit mně? Je tolik umanutý, jak zapálený, co se mně týká... Opřela jsem se o futra, takže jsem k Ethanovi byla otočená bokem, jenže jemu to bylo stejně jedno. Snažil s emisí vysvětlit něco, co mi beztak bylo jasné a jen měn to dělalo ještě víc smutnou, ještě víc jsem kvůli tomu svěsila ramena a pak si utěrka těch pár slz, co se začaly kutálet přes mé tváře;* Dobře... Nechci se hádat... Nebo aby se ti něco stalo...

Ethan Singer reaguje:

17.2.2018 (23:26)X

Tak vidíš. Snažil jsem se, abys všechno slyšela. *Pokrčím na vysvětlenou rameny, protože je mi přesně jasné, že je stejně naštvaná a myslí si něco jiného.* Jo, já vím. Taky se nechci hádat...

Eileen Collinsová reaguje:

18.2.2018 (00:18)X

Broučku, já ale nebyla zvědavá na to, co si povídáte... Chtěla jsem být s tebou, protože jsem se bála, že by ti mohl ublížit. Mám přímo-.. *vzlyk* přímo trnu hrůzou z představy, že by na mně měl kdokoliv mířit zbraní, ale kdyby s ní mířil na tebe... Proto jsem z toho tak smutná. *Popotáhnu a přestože jsem doufala, že ho napadne mně alespoň obejmout, schoulila jsem bez toho tedy spíš sama do sebe a při jeho opětovném povídání krátce pokrčím rameny;* Jen se bojím... Nemáš ani představu jak moc se bojím...

Ethan Singer reaguje:

18.2.2018 (00:33)X

A já nechtěl, aby mířil zbraní na tebe. Nechtěl jsem, aby ti ublížil, ale tímhle se tak akorát točíme v kruhu. Neustále se točíme v kruhu, pokud sis nevšimla. Pokaždé si slíbíme, že budeme mít hezký den, který nám nikdo a nic nezkazí. A já si popravdě už ani nepamatuju, kdy nám to vyšlo, protože pokaždé se něco nějak pokazí. *Pokrčím bezvýrazně rameny, ackoli tohle je jedna z věcí, které mě neskutečně štvou. Došel jsem k posteli, před kterou jsem se posadil na jednu větší úložnou bednu a podíval se na Eileen.* Nikdy nebudeme moci mít normální život, že je to tak? Vždycky si to budeme slibovat, budeme o tom mluvit, ale nikdy se nám to nepovede, že ne?

Eileen Collinsová reaguje:

18.2.2018 (00:48)X

*Tentokrát to byl Ethan, kdo se tu zlobil. Věděla jsem, že spíš všeobecně, než-li jen na mně, jenže jeho slova mně opravdu přespříliš bolela, než abych na ně byla schopna kloudně odpovědět. Namísto toho se mi z hrdla vydral další vzlyk a já si nevědomky, ale dost viditelně, začala hrát se svým prstýnkem, který jsem si od dopoledne, kdy mi ho navlékl, hlídala jako oko v hlavě. A teď mě tam někde vzadu, v koutku mysli napadalo, že by se Ethan na základě jeho rozhovoru s Xanderem mohl rozhodnout všechno odvolat a vzít zpátky to všechno krásné, co mi pověděl. Zavrtěla jsem proto hlavou, ve své mysli se pevně upnula k téhle myšlence a s pořádným nádechem jsem se rozešla k Ethanovi kterého jsem vzala za ruku a položila si jí na břicho jenom, abych jí mohla obejmout oběma svýma, mezitím co mi nádherný prstýnek v hlazení klouzal po všech jeho jemných prstech.*

P-prosím, takhle nemluv-v... Zní to tolik ošklivě... Když přestaneš *a další vzlyk,* přísahám, že se s tebou přestanu hádat o tom, jestli sám sebe vystavuješ kvůli mně nebezpečí. Přestanu být tak paličatá a budu se víc snažit, abychom se o naší společné budoucnosti nemuseli jen bavit a s níž o ní, jen prosím... Přestaň..

Ethan Singer reaguje:

18.2.2018 (08:47)X

*Popravdě jsem dneska tak trochu nechápal, proč je Eileen naštvaná, smutná a proč pláče. Podíval jsem se na ni a musel se pousmát, jak si hrála s tím relativně malým, roztomilým prstýnkem, který od dopoledne zdobí její ruku. Nebo jak mě teď tak trochu studí na prstech, když po nich Ei přejíždí svou rukou. Volnou rukou jsem ji vzal kolem zad a podíval se na ni.* Nemyslel jsem jen tohle... Myslel jsem naši minulost. Myslíš, že nám dovolí mít někdy normální život? Takový, o jakém mluvíme a který se ti snažím slíbit? Nebo že když si to slíbíme, budeme mít ten hezký den, který nám nikdo a nic nezkazí?

Eileen Collinsová reaguje:

18.2.2018 (13:29)X

*Když se na mně takhle nahoru podíval, pousmála jsem se, láskyplně ho pohladila ve vlasech a snažila se trochu uklidnit, protože to beztak nemá smysl. Nezlobím se na něj vlastně ani za to, že se mně snaží chránit, jako mně spíš zklamal fakt, že i kdybych řekla, že si nepřeji, aby pro Xandera cokoliv kradl, nebral by to na vědomí. Proto jsem plakala, vím totiž, že můj brouček je ochotný čehokoliv, pokud by mě to mělo jakkoliv ochránit. A mně ta představa děsí už jen kvůli tomu, že vím, co všechno by se při tomhle mohlo katastroficky pokazit...

Nevím, jak odpovědět, protože ani jeden z těch dní pro mně nebyl zkažený. Proto jsem pokrčím rameny, zavrtím hlavou a poněkud stále ještě uplakaně zavrtím hlavou:* Lásko... hezkých dnů jsme měli přeci spoustu...

Ethan Singer reaguje:

18.2.2018 (19:33)X

Jo, já vím... *Povzdechnu si, sklopil pohled k jejímu hrudníku, o který si opřu svoji moc těžkou hlavu, a raději se pokoušel nemyslet, protože evidentně nebylo hezké. Ne, tohle rozhodně nebylo hezké a nebyl to ani náhodou dobrý nápad. Ne, nebyl, ale pro Eileenino bezpečí bylo lepší, že jsem na to kývl, než aby ji Xander chtěl použít jako páku pro moje přemlouvání. To by teprve nebylo hezké.*

Eileen Collinsová reaguje:

18.2.2018 (21:40)X

*Pevně jsem ho objala kolem ramen, aby mohl také alespoň jednou pocítit oporu a lásku, namísto mého zklamání a přitom jsem se sklonila, abych mu do voňavých, umytých, ale rozcuchaných, delších vlasů vtiskla polibek. Jenže pak mi to nedalo a dokonce i přes slzy, přes ten smutek, jsem se musela začít smát, když jsem si uvědomila, kam se to vlastně s až moc velikou radostí obličejem zabořil;* Takže proto si mně chceš vykrmit! Aby ses mi nemlátil obličejem o žeberní kosti, když si chceš užít moje prsa?

Ethan Singer reaguje:

18.2.2018 (22:45)X

Miluju tě, perličko... *Zašeptám jen pro ni, zatímco se ona ke mně takhle sklonila, objala mě a vtiskla mi tu jemnou pusu do vlasů. Na chvíli jsem zavřel oči a jen se čelem púřel o její hrudník. Než jsem se po chvilince zvedl a zvědavě se na ni podíval, proč se tak směje.* Ty jsi trubička, lásko! *Poznamenám se smíchem, protože jenom tohle dokáže v takovouhle chvíli napadnout jenom Eileen!*

Eileen Collinsová reaguje:

18.2.2018 (23:07)X

Taky tě miluju... *Menší chvilka rozvahy a pak nasadím sladký, ale skutečně jen mírně pobavený úsměv, když čekám, jak na tohle oslovení zareaguje:* ...Ty můj malej Lvíčku...

A úchyláčku! Já přesně vím, o co ti jde!

Ethan Singer reaguje:

18.2.2018 (23:17)X

Lvíčku? *Zeptám se trochu zmateně, překvapeně, protože by mě opravdu zajímalo, jak ji napadlo zrovna tohle.* Přijdu ti snad jako lvíček? *Zeptám se zmateně.* Samozřejmě... Mně přeci jde vždycky jen o nepravosti a úchylnosti... *Zasměju se a zavrtím nad tím hlavou. Trubička moje...*

Eileen Collinsová reaguje:

18.2.2018 (23:34)X

Ihm, přijdeš... Nebo alespoň... tvoje čtyřleté já mi tak přišlo... *Zahihňala jsem se, pohladila ho po delších vlasech a doufala, že takhle mu dojde, jaké fotky mi Rebeca ukazovala, zatímco byl pryč. Byl sladký - malý Ethan byl neskutečně rozkošný, brýlatý malý kluk v kostýmu lva bylo opravdu to nejroztomilejší a nejkouzelnější, co jsem kdy viděla.* Ihm, přesně tak, to jsme si dneska už předvedli! jsi můj milovaný nemrava.

Ethan Singer reaguje:

18.2.2018 (23:50)X

Ale neeee! Máma ti ukazovala fotky! *Zaúpím se smíchem.* Takže jsi viděla malého Ethana bez předních zubů, jak si hraje na lvíčka? Nene! Tohle by ti neukázala! *Zasténám se smíchem ještě jednou. Tohle je totiž podpásovka. Tohle se ve slusných rodinách přeci nedělá! Nee, tohle mi máma nemohla udělat.* A to že jsem velký nemrava! *Zasměju se, když zakloním hlavu a zvědavě se na ni nahoru podívám.* Není ti zima, perličko?

Eileen Collinsová reaguje:

19.2.2018 (00:01)X

Přesně tak, ukazovala mi fotky! *Přestala jsem plakat a začala se uvolněně, šťastně a pobaveně smát. Pobaveně kvůli tomu, jak se začal vztekat, šťastně, protože mi jeho maminka ukázala malého Ethana! Opravdu to byla úžasná fotka, sice mu pár zoubků chybělo, ale ten široký, nadšený úsměv a zářivá, dvoubarevná očka za sklíčky brýlí, to bylo něco pro mně... Milovala jsem tu fotku; jen kdyby tak Ethan věděl, že jsem si ji přefotila a nastavila si jí jako tapetu na svém telefonu.* Viděla! A bylo to to nejrozkošnější, co jsem kdy viděla! Můj veliký nemrava jako malý lvíček!

Ne, zima ne, když mám tvoji mikinu... Ale trošičku mně bolí to koleno... *Postěžuji si, i když nechci kazit tuhle pěknou chvíli, ale přeci jen zase na druhou stranu nechci, aby si myslel, že mu to chci jen tak zatajit.*

Ethan Singer reaguje:

19.2.2018 (00:12)X

Bože, nee! Mami, já tě uškrtím! *Postěžuju si se smíchem, když mi potvrdí, že jí máma ukázala zrovna tuhle bezzubou fotku. Ach jo! Nebyl jsem uchráněn těmhle trapným momentům, kdy maminky ukazují fotky svých dětí z dětství a rozplývají se nad nimi. Je mi jasné, že stejně takhle se máma rozplývala nad tou mojí a že došlo nakonec i na holky, protože jejich fotky jsou v tomhle albu určitě taky! Teda... Doufám! Nechci v tom být sám.* A bolí tě to koleno na chladivou mastičku nebo na to, aby sis zalezla do postele a prostě se vrátili k tomu, co jsme dělali předtím, než nás ten otrava vyrušil...? *Zeptal jsem se zvědavě, abych měl představu.*

Eileen Collinsová reaguje:

19.2.2018 (00:34)X

Opovaž se! *Zasměji se, ale mezitím si začnu všímat toho, jak je opět usměvavý, spokojený, šťastný. Líbilo se mi, ale věděla jsem, že dkyž na to upozorním, zase bude smutný a starostlivý... Proto jsem se na něj opět zamilovaně usmívala a smála se stejně, jako on, přestože mně se takhle situace naopak zdála spíš jen neuvěřitelně sladká.*

...Promiň, broučku, asi obojí. *Zahihňám se, jenže tentokrát spíš posmutněle.* Chci se zachumlat. Chci se vrátit k tomu, co jsme dělali potom, jenže to opravdu bolí... Myslíš, že bys mi to mohl namazat a my se šli mazlit až pak..?

Ethan Singer reaguje:

19.2.2018 (08:01)X

Vážně jí uškrtím! Ukazuje ti fotky, které jsou zakázané. *Zasměju se.* Neukázala ti doufám tu fotku z bazénku, když mi bylo pět, že ne? *Zeptám se obezřetně, protože tohle je jedna z máminých oblíbených fotek. Jsem na ní v malém dětském bazénku, kde bylo tak po kotníky dospělého člověka vody, já jsem tam vysmátý, ležím na břiše a je mi krásně vidět holé pozadí. Ne, doufám, že tahle fotka zůstala v hlubinách rodinného alba.*

V pořádku, nic se neděje. A přineseš mi ten krém z koupelny? Je hned nad umyvadlem...

Eileen Collinsová reaguje:

19.2.2018 (23:28)X

Ihm, i tu jsem viděla! *Uvolněně a pobaveně jsem se smála, přestože dokonce i Ethan tušil, že jsem velmi ráda, že jsem ty fotky viděla. Vidět jsem je chtěla, i když mi z nich pak bylo trochu smutno... Ale zároveň teď vidím, že Ethan byl jedno z těch ohromně roztomilých, rozesmátých dětí a jen doufám, že se to pak třeba na někoho dalšího, pro mně stejně tak podstatného, možná přenese... Co my víme...*

Ihm, jasně. *Chci se odtáhnout, jenže když je tváří ještě stále na mém hrudníku, zahihňala jsem se a sklopila s polibkem, který jasně naznačoval, že už mě přeci může pustit. Teprve pak jsem se kulhavě, s jemným syknutím, vydala do koupelny a přinesla mu mastičku, po čemž jsem si automaticky sedla vedle něj a koleno si odložila jemu přes stehna, aby na něj lépe viděl.* Díky, broučku... Jsi můj zachránce.

Ethan Singer reaguje:

19.2.2018 (23:40)X

Ale neeee! *Zasténám, ale nakonec se tomu musím hlavně smát, protože tohle si máma rozhodně odskáče. Vsadím se, že Monica Chrisovo takovéhle fotky neviděla. A to že jich má máma v tom albu taky dost! No, tohle. Ne, tohle jí opravdu nedaruju. Zvlášť když mě celá tahle situace na jednu stranu moc mrzela.*

Dobře... *Přikývnu. A i když se zdám, že nemám tendencí k tomu, abych svoji slečnu pustil, nakonec to stejně přeci jen udělám a nechám ji, aby došla do lékárny pro mastičku, kterou jsem si vzal do ruky a připravil si ji tak, abych jí mohl koleno opatrně, co možná nejvíc šetrně namazat.* Není za co, perličko. Doufám, že to pomůže.

Eileen Collinsová reaguje:

19.2.2018 (23:48)X

Ethane, opravdu, opovaž se! Já si o ty fotky řekla sama... *Vypláznu na něj jazyk, uculím se, ale pak se i přes bolavé a zrovna domazané koleno natáhnu, abych mu věnovala jen mírně posmutnělou pusu na tvář;* Chtěla jsem je viděl... Chtěla jsem vidět, jak taková alba vypadají - jak to vypadá, když rodiče dokumentují každý důležitý den svých dětí... Přijde mi to moc hezké...

Taky doufám. *Narovnám se a pokrčím pak rameny.* Začíná to být opravdu nepříjemné... Ach jo, však pořád říkám, že jsem nebezpečná sobě i okolí...

Ethan Singer reaguje:

19.2.2018 (23:55)X

Alba jsou hezká věc. Možná bychom si také měli nějaké pořídit. Mohli bychom do něj ukládat naše společné fotky a fotky Alfieho. Kdybys chtěla... *Navrhnu s úsměvem. Moc dobře jsem si totiž všiml, jak se tvářila, když o nich mluvila. Je mi jasné, že u ní bych žádné nenašel, ale přitom jí u toho všeho svitky, možná přímo zářily oči. A já ji chtěl udělat radost.* Bude to dobré, uvidíš. Je ti chladivá mastička, takže by to nemuselo bolet za chvíli.

Eileen Collinsová reaguje:

20.2.2018 (00:00)X

To zní jako skvělý nápad. *Rozzářila jsem se,* alespoň bychom měli důvod používat tvůj foťák častěji, navíc bych pak mohla fotky v rámečcích, co máme na schodech, třeba obměňovat!

Dobře... Zatím je to opravdu nepříjemné. *Zakňourám, zatvářím se rádoby posmutněle a i když se mnou v mých očích šíjí všichni čerti, zatvářila jsem se, jakože nutně potřebuji jeho plnou, stoprocentní pozornost;* Umm, dostanu taky pusu, aby mě to.zolik nebolelo..?

Odpovídáte X

10.2.2018 (23:37) Odpovědět # X
Xander Stone

Ethan Singer reaguje:

10.2.2018 (23:53)X

*Další parchant, který se snaží mi vzít moji milovanou perličku.* Nepamatuji si, že bychom tě zvali, abys mohl být host, a taky si nepamatuji, že by se host choval takhle a přinesl si zbraň. *Odpovím klidně, ani trochu útočně, jen je v mém hlase znát obezřetnost, protože Eileen se při pohledu na Xandera tak trochu nebezpečně rozzářily oči. A já ho sledoval dost obezřetně, protože měl v ruce zbraň a mířil k Eileen, která se mi vytrhla a sedla si na posteli. Odtáhla se ode mě, takže jsem neměl možnost, jak ji chránit.* Když si s tebou promluvím, necháš Eileen na pokoji? A nic se jí nestane! *Navrhnu, protože tohle je vážně nepříjemné. Velice.*

Xander Stone/Eileen Collinsová reaguje:

11.2.2018 (00:01)X

*Eileen přede mnou a mou pistolí necukla, ani nemrkla, ale když jsem začal mluvit na jejího přítele, hned se ostražitě napla a chtěla začít protestovat. Jenže já ji tichým;* Ššš... *a přiložením vlastního volného ukazováčku na rty utnul a poté si užíval, jak se ti dva na mně velmi nebezpečně podívali.* Pokud to proběhne v klidu, nebudete dělat hlouposti a pokud mi ty můžeš slíbit, že odsud odejdu zdráv a nezraněn, tak fajn. </p><p>

</p><p>

(...) </p><p>

</p><p>

*Celá jsem se napjala, sledovala ho ostražitě, ale když začal o tom, že má jít ethan za ním Vedle, nelíbilo se mi to. Jakmile pistole zmizela, oddechová jsem si, ale jakmile odešel i Xander, natáhla jsem se po zvedajícím Ethanovi, s vyděšeným pohledem v očích ho chytila za ruku a dost nesouhlasně Zašeptala;* Nechci, abys s ním byl sám. Chci tam být.

Ethan Singer reaguje:

11.2.2018 (00:08)X

Nevím, jak bych tě zrovna já mohl zranit... *Prohlásím klidně, protože tohle mi přijde absurdní. Byl jsem snad největší pacifista v celém metru! Sledoval jsem ho celou dobu, zatímco on sledoval Eileen, hrál si s pistolí a pak zamířil zase zpátky do obýváku. Hodil jsem si na sebe nějaké oblečení, respektive volné kalhoty, tričko jsem měl, a vydal se za ním.* A já nechci, abys tam byla. Všechno ti potom řeknu, ale teď bych byl rád, abys zůstala tam, kde je to pro tebe bezpečnější... *Povím jí starostlivě s vráskou na čele, když se na ni podívám.* Za chvíli budu zpátky. *slíbím jí, natáhnu se s polibkem na její čelo a zamířím do obýváku, přičemž zavřu dveře, ale jen natolik, aby si každý cizí člověk myslel, že jsou zavřené úplně, ale Eileen by přesto měla slyšet, když vyloženě dovřené nebyly.*

Eileen Collinsová reaguje:

11.2.2018 (00:25)X

Ale-... *Ani trochu se mi to nelíbilo - nechtěla jsem sedět vedle, zatímco můj snoubenec bude dělat něco nebezpečného s někým, kdo má zbraň a já s ní toho někoho viděla ukončit víc životů, než bych stačila spočítat. Ta představa mi téměř vháněla slzy do očí, jenže já se ovládla, když se ke mně natáhl, Ethana jsem pevně objala kolem krku a pak, tiše, aby nás neslyšela ani nikdo těsně vedle nás, jsem mu bezbarvým hlasem pověděla;* Zespodu desky stolu je přilepená zbraň, měla by být stále funkční... Hlavně opatrně. *Poprosila jsem ho bolestně, zavrtěla hlavou a na vteřinku ho skutečně odmítala pustit, jenže mě setřásl a jen nechal sedět na rozestlané posteli, v bledě růžovém tílku a jeho oblíbených kalhotkách, s myšlenkami úplně někde jinde, než bych v takový nádherný den, jakým byl tenhle, vůbec měla být...*

Xander Stone reaguje:

11.2.2018 (00:28)X

*Ve vedlejší místnosti jsem si počkal na Ethana, mezitím si udělal trochu pohodlí; posadil se ke stolu, odložil zbraň hlavní směrem od sebe, svlékl si koženou bundu a s hlasitým hvízdáním se rozhlédl, než ovšem konečně přišel Ethan a já ho s širokým úsměvem vyzval, aby se posadil naproti mě.* Nejprve mi pověz... Dlouho jsme se neviděli, ovšem... Co je u vás nového? V soukromém životě Ethana a Eileen, hm? Poslední... Co jsem o vás slyšel... *Lehce nakloním hlavu na stranu.* ...Bylo od Darcy a to nebylo nic zajímavého - nějaká střelba..? Byla trochu vyděšená, když jsem ji ptal, možná že jen plácala hlouposti...

Ethan Singer reaguje:

11.2.2018 (09:10)X

*To prohlášení o zbrani pod stolem mě celkem překvapilo, ale nic jsem neřekl, jen jsem přikývl. Potom jsem odešel, přičemž jsem věděl, že díky nenápadně nedovařeným dveřím Eileen určitě uslyší, co chce Xander probírat. Případně uslyší, kdyby se něco dělo... Posadil jsem se ke stolu, opřel se zády a sledoval dost obezřetně Xandera.* Neplácala hlouposti. Travis Lane Eileen postřelil. Musela kvůli tomu na hodně složitou operaci. *Odpovím klidně, ale neutrálně. Nemusí přeci vědět, že jí dělali celý nový kloub.* A nového? U nás? Snad jen jedna šťastná událost. Eileen bude paní Singerovou, jinak nejspíš nic... *Pokrčím rameny a podívám se na Xandera.* Něco nového u tebe...?

Xander Stone reaguje:

11.2.2018 (22:39)X

*Opravdu moc mě tahle chvíle baví. Povídání si se starými známými, zjišťování něco málo o jejich novém životě.... roztomilé...* ...A-ha..? *lehce pozvednu jedno obočí, ale pak se musím trochu zamračit, důvěrně se na něj podívat;* Víš... Její bratr *samozřejmě, že o tomhle vím,* byl vždycky... nepředvídatelný... Pamatuji si ho v nějakých, netuším... dvanácti..? Když mi naší slečinku nesl do metra, postřelenou, malou, uplakanou... Prosil, abychom se o ní postarali. Doslova a do písmene prosil na kolenou, o deset minut později se ještě stále zdržoval u vchodu a pokusil se mně střelit. Pomalu ani neuzvedl pistoli, byl to takový malý, podvyživený chlapec a pak se dozvídám, že střelba ho asi nikdy nepřestala bavit. Evidentně... *Povzdechnu si, ale pak rty opět roztáhnu do širokého úsměvu.* Tak to pak gratuluji. A já, inu... řekněme, *A to už se se svým úsměvem znovu tajemně, dost nebezpečně blýsknu a krátce, téměř ledabyle, pokrčím rameny:* že si nevedu špatně. Možná také kvůli tomu, abych si vedl ještě lépe, jsem dnes tu, Ethane.

Je to vlastně jednoduché a velmi prosté - jako obvykle. Já něco potřebuju. A ty mi s tím můžeš pomoci.

Ethan Singer reaguje:

11.2.2018 (23:34)X

*Ne že by mi přímo vadilo dozvědět se něco nového o Eileen, možná jsem byl dokonce malinko rád, když jsem se něco dozvěděl, ale tohle nebylo zrovna něco, co by se mi líbilo. Dokonce bych si troufl tvrdit, že se mi to doslova nelíbilo. Ohromně se mi to nelíbilo.* Evidentně... *Procedím mezi zaťatými zuby, protože při představě, že to nebylo poprvé, kdy Eileen postřelil, jsem měl sto chutí nechat Xandera Xanderem a vydat se za Travisem, abych mu dal dodatečně přes držku. Určitě by se to vyplatilo. Když ale potom začne svým obvyklým, přemlouvavým tónem, je mi jasné, že to nebude zrovne legální nebo skvělé.* Co potřebuješ...? *Zeptám se, ačkoli nejsem zrovna přesvědčený, že to zrovna chci vědět...*

Eileen Collinsová reaguje:

11.2.2018 (23:42)X

Jejich rodina byla vždycky divná. *Otřesu se neviditelným odporem, ale pak se docela zvědavě zazubím;* Ale naše malá Ei na ní nikdy nepomyslela, jako na rodinu. Určitě ani teď - když si tě bude brát, hm? Bude to zajímavé, tvá rodina, Darcy... Paaani, mohl bych dostat pozvání? Dokonce si kvůli vám seženu smoking.

Něco malého, nepodstatného - seženeš mi... V práci ovšem... Pár látek. A pak budeš v určitý čas na určitém místě, to je všechno. *Uculím se a prsty ve vzduchu naznačím jemné třepotání;* Prosté až.. komické...

Odpovídáte X

10.2.2018 (10:44) Odpovědět # X
Alexander Stone

Ethan Singer reaguje:

10.2.2018 (20:39)X

*Nakonec jsme se s Eileen rozhodli zůstat celý den v posteli, protože když jsme se probudili po tom odpoledním šlofíčku, byli jsme ještě pořád příjemně unavení a vůbec se nám nechtělo vstávat. K večeři jsme si tedy objednali pizzu, kterou jsme si nechali dovést do přístavu. Bylo strasně super vědět, že nemusíme vylézt z postele a jen si můžeme užívat jeden druhého. V mém batohu jsme dokonce našli můj zapomenutý flash disk, takže jsme se mohli uvelebit v posteli a koukat u toho spokojeně na televizi, mazlit se, tulit se a klábosit. Byl to naprosto úžasný večer po tom všem. A já akorát ležel u Eileen, spokojeně ji hladil po ruce a koukali jsme na film, když jsem zaslechl šramot z obýváku.* Neslyšela jsi něco? *Zpozorním a zaposlouchám se, jestli se náhodou ještě něco neozve.*

Eileen Collinsová/Alexander St reaguje:

10.2.2018 (21:19)X

*Tenhle den jsme si užili společně - celý v posteli, s pizzou a televizí a i když to možná vypadá, že jsme byli maximálně líní, byl to krásný a podle mně docela naplněný den. Povídali jsme si, užili jeden druhého, až jsem měla skutečně pocit, že je všechno zase tak, jak by mělo být. To až k večeru Ethan zpozoroval něco divného. Já se mu v tuhle chvíli akorát tulila k boku, zahrabaná do peřin, s jemným úsměvem na tváři, znovu trochu unavená, když můj brouček cosi zaslechl a já se vlastně jen tak akorát podívala na něj a zavrtěla hlavou:* Ty jsi něco slyšel..?

(...)

*Dostat se dovnitř bylo podezřele snadné, téměř až triviální. Plán jsem měl promyšlený dopředu a také ten byl velmi prostý - nastavil jsem si kvantovou pistoli na omráčení, maximálně neslyšně nejdřív prošel kolem malého kuchyňského koutku, kde jsem se sám pro sebe lehce pousmál - ta hromada součástek vedle její kabelky... Je roztomilé, že naše malá Eileen zůstala stále taková, jaká kdysi byla. Perfektně vynalézavá.*

Ethan Singer reaguje:

10.2.2018 (21:45)X

No, mám pocit, že jo... Jak kdyby se nám tu někdo procházel, ale možná mám jen slyšiny. Kdo by sem lezl?! *Prohlásím s menším úsměvem, přitisknu si Eileen k sobě, přičemž ji hezky hladím po zádech a užívám si naše společné chvíle, když můžu. Ale zároveň jsem se stejně nedokázal uvolnit zcela a úplně, pořád jsem na jedno ucho tak trochu poslouchal, protože jsem vážně mel pocit, že tu s námi někdo je.*

Xander Stone/Ei Collinsová reaguje:

10.2.2018 (22:16)X

Přesně tak.. *Uculím se na vteřinku, opravdu jen na minutku, zavřu oči a přitulím se k němu až úplně na doraz.* ...kdo by nám sem lezl..

(...)

"Přesně tak... Kdo by nám sem lezl..." Souhlasím, docela vtipná představa. *Ozvu se konečně, s úsměvem znatelným v hlase a z noční tmy na ně zpod jedné strany zástěny zasvítí má ocelová pistole, než se konečně, v útlumu světel, objeví i má tvář, celá zvědavá, nadšená. Udělám pár kroků dovnitř, při čemž znatelné, ještě stále úplně v pozoru, přestože se rozhlížím, mířím tady na naši malou, roztomilou slečinku.* Kdo by tak mohl v tuhle hodinu chtít přelézt drátěný plot, složitě odemknout nezavřené, ale jen zajištěné dveře a pak se vám, ostatně jen tak, pro legraci, projít po téhle vaší malebné lodičce? Kdo by to tak asi dělal?

Ethan Singer reaguje:

10.2.2018 (22:53)X

*V první chvíli jsem se zasmál, ale v druhé mi ztuhnul, doslova snad zmrznul úsměv na tváři, když se zpoza rohu vyhořil Xander. Nechápavě, nevěřícně jsem se na něj podíval, v očích tak trochu strach, když na Eileen mířil svojí zbraní. Lekl jsem se ho! Automaticky jsem si přitiskl Eileen k sobě, ochranitelsky ji objal a hodlal ji chránit, kdyby se cokoli mělo dít. Tenhle chlápek mi ji rozhodně nevezme...* Co tu děláš? *Zeptám se nechápavě, když nasucho polknu, zatímco ho sleduju obezřetným pohledem, jak se prochází po naší ložnici.*

Eileen Collinsová reaguje:

10.2.2018 (23:33)X

*V první chvíli jsem se ani tolik nelekla toho hlasu z chodby jako spíš Ethana, který si mně automaticky téměř šoupl pod sebe a obranářsky mě objal. Zamračila jsem se, jenže jakmile jsem jen trochu otevřela oči, došlo mi, či ten hlas je a hned mi to bylo všechno jasné. Zničeho nic jsem byla úplně vzhůru, v pozoru a narovnaná, sledovala dění před sebou, zběsile, očima těkala z Ethana na Xandera a nemohla přitom uvěřit svým očím.* ...Přeci jen je to pravda... *Zamumlala jsem nevěřícně, s očima nalepenými na vetřelci mezi dveřmi.* ...Žiješ...

Odpovídáte X

9.2.2018 (12:25) Odpovědět # X
Eileen Collinsová

Ethan Singer reaguje:

9.2.2018 (13:24)X

Tak dobře... *Přikývnu s úsměvem a mám tendencí začít se tak trochu po chlapském hihňat, když mě začala takhle oždibovat na bradě a ještě se ke mně hezky přitulila. Já ji mezitím hladil po zádech a celkově se snažil, aby jí bylo hezky. Aby jí bylo dobře.* Jo, přesně tak. Proběhne dům, potlapká všechno, co potká, bude se u toho smát a pak zapadne k Alfiemu, aby si mohli hrát. A pak se oba dva přiřítí k nám, protože budou chtít pozornost. Veškerou pozornost.

Eileen Collinsová reaguje:

9.2.2018 (13:48)X

*Usmívala jsem se, protože to jinak ani nešlo. Svého broučka opravdu miluji víc, než kohokoliv nebo cokoliv a proto jsem byla moc a moc ráda, že byl tak spokojený a povídal mi takové věci. Bylo to moc krásné poslouchat, jak si naši společnou budoucnost představuje...* Miluji tě, lásko moje... *Povzdechnu si, naposledy, něžně, ho políbím na tvář, než u něj ztulím a bez jediného dalšího slova natáhnu dlaň se svým prstýnkem, se kterou ho začnu jemně, ale unaveně hladit po tváři.* Já chci taky tvoji pozornost... Veškerou pozornost.. *Zakňourám.*

Ethan Singer reaguje:

9.2.2018 (20:10)X

A já tebe, perličko. A i když jsem občas nejistý, pořád tě miluju. *Zašeptám jí do vlasů jako takovou menší omluvu, přičemž ji tam políbím. Potom se ale se svou bradou uvelebím tak trochu na temeni její hlavinky, když se u mě tak uvelebila a stulila. Objal jsem ji kolem zad, spokojeně se nadechl její vůně a zavřel oči, ačkoli jsem ji stále vnímal a poslouchal.* Máš moji veškerou pozornost! *Odpovím se smíchem.* Nebo ti to snad tak nepřijde?

Eileen Collinsová reaguje:

9.2.2018 (20:29)X

No to nevím, to mi řekni ty... *Pošeptala jsem mu něžně, ale hravě, škádlivě, zatímco se k němu tisknu ještě víc.* ...Mám veškerou tvoji pozornost..? Mně to tak samozřejmě přijde... *Uculím se, ale spíš jen, se zavřenýma očima, sama pro sebe.* </p><p>

...jsi unavený..?

Ethan Singer reaguje:

9.2.2018 (21:09)X

Máš veškerou moji pozornost. *Prohlásím se smíchem a otevřu na kousek jedno oko, abych se ujistil, že je všechno v pořádku, přičemž si všimnu, jak taky zavřela očka a spokojeně se u toho usmívala.* Tak akorát příjemně. Ty jsi...?

Eileen Collinsová reaguje:

9.2.2018 (21:18)X

V tom případě je všechno v nejlepším pořádku... *Roztomile unaveně prohlásím a odpovědi na jeho otázku už jsem spíš mumlala, než zřetelně povídala - až tak jsem byla zničeho nic vyčerpaná:* ..Mooc.. Vadilo by ti... kdybychom se-na vteřinku prospali..? Jsem hrozně ospalá...

Ethan Singer reaguje:

9.2.2018 (22:27)X

Ty jsi moje malá kecka, lásko! *Prohlásím s úsměvem, když ji akorát políbím do vlasů. Pohladím ji po zádech, přitisknu k sobě a hezky se u ní sám uvelebím, protože mi to bylo moc příjemné. Všechno.* Ne, nevadilo. Máme spoustu času. *Zasměju se, políbím ji na čelo, popřeju, aby se hezky vyspinkala, a sám se zavřenýma očima začnu odpočívat, až nakonec nejspíš po chvíli usnu.*

Odpovídáte X

8.2.2018 (18:51) Odpovědět # X
Eileen Collinsová

Ethan Singer reaguje:

8.2.2018 (22:47)X

Ale to neee. Neprobírali jsme, jak nám to klape, neklape v posteli nebo jestli máme nějaké problémy. Spíš jen, co dělá našim holkám dobře. Taková menší výměna zkušeností, abychom vás dokázaly překvapit a potěšit. Nic víc. *Zazubím se na ni, když na mě tak kouká. A docela by mě zajímalo, co se jí u toho honí v hlavince, protože její výraz u toho všeho vypadal dost zvláštně.*

Jo, mně se to líbilo moc. Jen jsem se nedokázal ovládat... *Pokrčím rameny. A i když se mi to moc líbilo, jednu věc to stejně nepředčí...*

Eileen Collinsová reaguje:

8.2.2018 (22:55)X

No, mně to tedy rozhodně potěšilo... A líbilo se mi, když ses nedokázal ovládnout. *Přiznám se trochu červená v obličeji, ale abych to zakryla, uculím se pěkně spokojeně od ucha k uchu;* Protože o tom by to mělo být, nebo ne..? Maximálně si to užít..? Akorát je hloupé, že jsme zase zapomněli na ochranu... *Povzdechnu si, ale jinak to neberu nijak vážně. Když se doteď nic nestalo... Proč by mělo teď?

Ethan Singer reaguje:

8.2.2018 (23:17)X

Mně přijde, že je to spíš o tom, co tím chceš dát najevo. *Pokrčím s úsměvem rameny.* Promiň, to je jen tím, jak nás to doma vždycky učila máma. *Znovu pokrčím se stále stejným úsměvem rameny. Nechci, aby si myslela, že jsem si to neužil. Bylo to perfektní, strašně jsem si to užil a určitě si to budu chtít někdy zopakovat, ale na jednu věc to prostě nemá.* Jo, musíme si na to dát pozor. Sice chceme mít rodinu, ale byl bych rád, kdybys předtím alespoň trochu přibrala a svou váhu si udržela. Chci, abyste potom byli oba dva v pořádku... *Připomenu jí jemně s pohlazením po tváři, než se s hlazením vrátím zase na záda.*

Eileen Collinsová reaguje:

8.2.2018 (23:22)X

I to je krásná myšlenka... Ale alespoň trochu tě to přeci bavit musí. *Mrknu na něj, Zahihňám se a pomyslím si, že je to tím, že jeho maminka je ta nejúžasnější žena, jakou svět poznal... Jenže se mi zdálo, že by to teď nebylo vhodné, kdybychom se po takovém pomilování bavili o jeho mamince, rozhodně by mu to asi nebylo příliš příjemné.*

Já vím... *Povzdechnu si, trochu zesmutním a modlím se, aby někdo poslední týden vymazal. Bez Ethana jsem nejedla, zapomínala na vitamíny a potravinové náhražky, co jsem dostala, takže jsem jistojistě opět zhubla. A já nechci, aby byl zklamaný...* A já se vynasnažím. Taky nechci to malé ohrozit ještě předtím, než se vůbec narodí...

Ethan Singer reaguje:

9.2.2018 (09:10)X

Ano, ano, musí tě to bavit, to nepopírám. *Přikývnu, pousměju se a nehádám se s ní.* Proto jsem se taky pořád ptal, co by tě bavilo a podobně. *Mrknu na ni, líbnu ji do vlasů a pro jistotu se s hlazením vrátím na její záda, kde nám to oběma vyhovovalo. Byla to moje milovaná perlička.* Tak vidíš. Ale bude to dobrý. Zvládneme to. A pak se naše malá láska bude bosky prohánět po obýváku a bude mít největší radost z toho, jak nám patlá nábytek, a bude se u toho tlemit. *Pokusím se ji takhle uklidnit. Zatím to pokaždé fungovalo.*

Odpovídáte X

Strana 1 / 43, celkem 300 příspěvků  Další → RSS
Kniha od BlueBoard.cz