Nápověda pro psaní příspěvků.

Smazání příspěvku

Jako autor příspěvku si můžete nechat poslat odkaz pro smazání příspěvku na svůj email (pokud jste ho uvedli)

Jako správce knihy můžete smazat příspěvek zadání loginu a hesla do BlueBoard.cz

Login:
Heslo:
Návštěvní kniha
Jméno
Heslo (?)
Home
Vzkaz
[ ? ]
  Opište:
Strana 1 / 30, celkem 300 příspěvků  Další → RSS
10.2.2017 (19:06) Odpovědět # X
Luss & Chris

Odpovídáte X

10.8.2016 (01:04) Odpovědět # X
Fien

Fien dodává:

17.1.2017 (00:36)X

No... heh... :D

Znovu číst to, co jsem tu ve svých "temných dnech" psala, je... zvláštní... dokonce mě to rozbrečelo, přestože už jsem v pohodě. Asi jsem ve psaní VÁŽNĚ dobrá... xD

Jen jsem chtěla, abys věděla, jak jsem se musela cítit já, proto jsem to tady všechno sepsala. Abys viděla, jak jsi mi ublížila, jak jsi ublížila té části, která bývala Claire. A... jen, abys věděla - ona vážně nastoupila do auta, rozjela se a na té silnici za domem, kudy jezdívali do města? Narazila do prvního stromu, který jí přišel dost silný, aby promáčkl přední sklo a zasáhlo jí to. Bezmyšlenkovitě - ona už nechtěla myslet. Bylo to jako.. kdyby už ani nechtěla nic cítit. :)

No jo.. smutné na tom je, že se jí to nepovedlo. zachránili jí, nějaký kolemjdoucí zavolal záchranku a ona opět skončila v nemocnici. A abys věděla a třeba si pak připadala trapně - neprobudila se sama. Na židli tam seděl muž, co na ní byl milý, nemluví s ní jen, když má hlad, nechce oddělené pokoje, nechce veliký dům, ve kterém se potkávali jen zřídka kdy. A i když v jejím stavu to asi nemá moc vyhlídek na založení rodině - budiž ti gratulováno, v devastaci její i mojí psychiky jsi odvedla mistrovskou práci! - je šťastná... troufnu si říct, že možná víc, než s Chrisem, protože Jeremy je normální. Má jí rád, ukazuje jí to, dokazuje jí to. Nemůže jí sice zachránit když proletí sprchovým koutem, ale to ani nemusí, protože ona už ani nemá důvod do něj skákat. Nepotřebuje žadonit o pozornost. A nenudí se.. ;) jen aby sis nemyslela, Chris byl... ZAJÍMAVÝ. Ale Claire potřebovala někoho, kdo by jí neopustil, nenechal jí ve zlém samotnou, ně psychicky malého kluka, který odešel na procházku po prvním záchvatu a už se nevrátil... ještě aby ano... v jejich domě už by na něj také nikdo nečekal. :) Claire je dokonale šťastná. A bez něj. ^^

Odpovídáte X

3.7.2016 (01:12) Odpovědět # X
Claire Farleyová

Fien dodává:

31.7.2016 (23:02)X

Vážně nechci tvrdit, že jsem na tom dobře, ale... je to pět měsíců, za týden a dva dny přesně... Claire se přes Chrise i přes to všechno přenesla a vypadá to tak, že já se zase přenesla přes naše přátelství... :)

Odpovídáte X

22.4.2016 (00:26) Odpovědět # X
Jeho Claire

Jeho Claire dodává:

22.4.2016 (00:27)X

Devátého to byli přesně dva měsíce od posledního postu. Vím to, protože dneska jsem si poprvé za celou tu dobu otevřela jejich domov a přečetla si to. Své narozeniny mám teď spojené s koncem naší hry. S koncem mého duševního klidu. Vždycky si myslím, že už jsem v pořádku, ale někdy to nevydržím a znovu mám chuť... Všeho nechat.

Jeho Claire dodává:

22.4.2016 (00:27)X

Čas nic nespraví. Jeden by řekl, že dva a půl měsíce je dost času. Není. Nestačí to. A ať se snažím sebe víc, nikdy se necítím dobře. Nechci, Bay to tak bylo dál a také si začínám myslet, že Claire už Chrise nemiluje. Vždycky jsem to věděla... Nebyla upoutána na něj, ale na vidinu budoucnosti s někým, kdo se jí zdál osudový. Nemusel byl dokonalý, byl strašná nudle, povahově někdy vážně hrozný, nedokonalý. Ale byl její. To nikdo nesmaže. Copak... Můžu Claire říct, že její budoucnost je pryč. Ze její lepší zítřky promrhala. Proč měla jen rok skvělého života? To není fér. Nechci, aby to tak bylo, ale Chris se nevrátí. Christian Keith je mrtvý. A já se s tím musím smířit.

Jeho Claire dodává:

22.4.2016 (01:09)X

*Na ostatních - svých blízcích - milujeme pouze schopnost milovat nás. Správně? Myslím, že bys se mnou souhlasil, Chri-... Nejsem schopná říct ani tvoje jméno. Když je tvoje schopnost milovat mě pryč, jeden by předpokládal, že i já tě přestanu milovat. Krutý omyl. Ode dne, co jsem se v tvé ložnici probudila sama, byla každá další minuta bez tebe ta nejhorší mého života. Skutečně jsem.. Tě milovala. Ale já pro tebe byla asi jen zneužitelný záblesk světla. Teď je pro mne procházení našim domem čím dál těší. Vidím tě všude.

Murphy stále čeká u dveří. Na koho jiného než na mého hlupáčka, který se už nikdy nevrátí. Cat tam sedí s ním, nevěřil bys, jak se o něj stará. Misky jim musím svatá na zeď vedle, jinak by se vůbec nenajedli. Ven chodím zadním vchodem.

Když jsi... Tu se mnou nebyl, všechny události se strhli jako lavina. Leighton zemřela. Nejdřív jsem tomu nemohla uvěřit, bylo to v době, kdy jsem ještě věřila, že se vrátíš domů. Její tělo našli v centru, leželo jen tak v autě, její hlava byla proražená skrz na skrz. Plakala jsem kvůli ní celý měsíc.

Jednou sem neohlášeně přijel Heath. Bylo to ve vážně špatnou dobu, že nosím naše miminko na mně v tu dobu bylo již vidět a on ho nepřivítal se zrovna otevřenou náručí. Říkal mu věci jako, že na tuhle odbornost nemá žaludek a že kdybych měla rozum, tu malou zrůdu že sebe nechám vyndat. Rázem jsem měla další důvod cítit se ztracená. Přišla jsem o přítelkyni a svého milovaného bratra. Ale víš, co mne v tu dobu ještě stále drželo nad vodou? Ty. Nebo spíš lépe sen, který se mi o tobě zdál. Byli v něm všechny nádherné momenty, které jsem za celý svůj život zažila a všechny byli s tebou. Často jsem se tak probouzela s polštářem promočeným od slz a neschopná zvednout se z postele.

Chci... Ti říct, jak jsem ho chtěla pojmenovat. Naše miminko.

Počítala jsem s Chrisem juniorem, jak jsme o tom mluvili. A pak jsem přemýšlela nad dalšími možnosti, kdy byl hlavním rozhodujícím faktorem pouze "Co by se líbilo tatínkovi, Broučku, co myslíš...?". Přesně to jsem totiž každou noc, jakmile mi oči nedovolili spát, šeptala proti svému zvětšujícímu se bříšku. A společně jsme se tak schodli na Henrym, Codym a Williamem. Kdyby to byla holčička.... Mysleli jsme spíše trochu jemněji; Charlotte, Ema, Riley. Víš, taková věc mně ještě stále držela nad vodou. Přemýšlení nad hloupostmi. Tehdy mi to tak pochopitelně nepřišlo.

To až později, když se to stalo. Já-... Bylo tam tolik krve. Strašně jsem se bála, dostat se do nemocnice autem nešlo. Stejně by bylo příliš pozdě. Sanitka se k nám dostala až po půl hodině a cesta trvala stejně dlouho. Nebolelo to. Bylo to děsivější, než se mi kdy zdálo. Předtím mně už naše dítě několik dní kopalo, což mi dělalo neskutečnou radost. Víš přeci, jak jsem se na něj těšila. Ale pak...

Nemluvila jsem celou dobu, co mne nechávali pod dozorem. Chodila ke mně halda doktorů, každý přicházel s novým a novým nápadem, každý den se to kzpilo, byla to spousta léků, ozařování, operace. Nic nepomohlo. Zoufalství bylo doslova slabé slovo. Neměla jsem tě u sebe. Nikdo se mnou nebyl poprvé, kdy jsem potřebovala uklidnit. S touhle rovnicí to odpovídalo nejhoršímu zážitku, kterým jsem si prošla.

Zabila jsem ho. Naše miminko. Naši malou holčičku...

Nikdo mi to nedokázal vysvětlit a já to přesto věděla. Ze je to moje chyba, kterou nejde napravit. Už nikdy v sobě neucím její kopnutí, nikdy si jí nepochovám a nikdy ji také neuvidím v tvém náručí. Tentokrát nebylo možné plakat. Jen tiše, bez hnutí sedět na nemocniční posteli, nespat, nejíst a jen sledovat prázdný pokoj, kam nikdy nikdo nepřišel utěšit mě. To člověka akorát utvrdí v myšlence, že si ttohlw všechno vlastně zaslouží. To byl ten moment, kdy si moje mysl uvědomila, že už nemám pro co žít. Že nemám tebe. Že už se nevrátíš.

Nejvíce ze všeho si přeju být ještě jednou, jen na krátký okamžik, naposledy v tvém objetí. Naposledy se na tebe podívat, usmát se, říct, jak moc mi chybíš. Nemůžu napravit, co jsem způsobila a co všechno tím zkazila. Naše budoucnost, celá moje rodina je pryč. Bez tebe nejsem celá. Chybí ze mně pořádný kus a každým dalším nádechem se střepy mého zlomeného srdce rozpadají na prach. Vzpomínky blednou, bolí a neustále se mi stačí v hlavě jako mučící smyčka. Nechci a nemůžu jít dál! Slíbila jsem ti, že až jednou odejdeš, nebudu nad tím truchlit, ale NEJDE TO! Nemůžu jen tak zapomenout! Lásko moje, Chtěl jsi po osobě, která by pro tebe zemřela neuskutečnitelné věci. Stále asi nejsem dost zlomená, ještě stále jsem do té doby měla svou duši, jenže ta dávno patřila k té tvojí. Srdce mi krvácelo a rozum byl v útlumu. Tohle už ani nebyli deprese, tohle nebyli přeludy, bylo to skutečné a já s tím chtěla skončit. Takže jednoho dne zazněl výstřel.

Jenže střela se vyhla hlavní tepně v mém krku a Táňa přivolala mé nové sousedy. Ocitla jsem se znvou v rukou doktorů. Ale tentokrát se jim bránila. Vymýšlení stále nových a nových způsobů jak si ublížit mně vysilovalo. Ale jak jinal zabránit té bolesti, co se mi rozlévá tělem a zabíjí tvojí Claire? Dnes je dávno pryč. Namísto jejího vědomí je jen chlad. Přestala jsem mluvit, usmívat se, protože to nemělo smysl. A stále nemá.

Už nedoufám, že se jednou vrátíš, uvidím tě ve dveří a znovu uslyším tvůj hlas. Dokonce už si ani nepamatuji jaký byl. Je mi čím dál tím hůř, mám pocit, jako bych umírala a je mi to naprosot ukradené. Nejsem kompletní. Nejsem to já, teď už ně. Je mi to líto.... Tvoje Claire odešla s tebou a její zbytek zemřel spolu s naší nemocnou holčičkou. Máš pocit, že je to fér? Nevím, proč jsi odešel, proč jsi mi to udělal a ani to nechci vědět. Udělal jsi to - udělal jsi MI to i když jsi slíbil, že mně neopustíš. Ale já ti odpouštím, stejně jako mi ty musíš odpustit, co se teď chystám udělat. Až o sobě navždy nebudu vědět a ty se to dozvíš, prosím... Neměj mi to za zlé. Nemohla jsme jinak.

Nemůžu žít v černobílém světě, kterému už ty nedáváš barvy. Je mi to moc líto, Christiane Neale Keithe, ale bez tebe nechci dál žít....

Fien dodává:

3.5.2016 (00:05)X

Omlouvám se. Že jsem zničila Artor. :) Vážně... MOC mě to mrzí. Neumíš si ani představit, jak moc....

Fien dodává:

15.5.2016 (23:39)X

Já sama bych to možná zvládla... Ale Chris nechal Claire samotnou v nejhorších chvílích jejího života... A ona přít za nic nemohla...

Možná je to jednoduše ukaž toho, že když někomu ukážeš to nejlepší ze sebe, neudělá s tím nakonec nic jiného, než že to pošlape a zničí... A to si Claire nezasloužila, Nemyslíš?

Fien dodává:

15.5.2016 (23:42)X

Nejsem si jistá, ale devátého... Je to už čtvrt roku. A na to tady ještě stále používám.. :) Myslela jsem si, že už jsem se přes to přenesla. Ale přes zlomeného ducha se asi přenáší těžko.

Fien dodává:

15.6.2016 (21:31)X

Fien dodává:

15.6.2016 (21:32)X

... čtyři měsíce..

Odpovídáte X

9.2.2016 (13:17) Odpovědět # X
Claire

Fien dodává:

9.2.2016 (13:18)X

SAKRA, tady nejsou uložený jména... -_-

Odpovídáte X

9.2.2016 (09:28) Odpovědět # X
Chris Keith

Odpovídáte X

9.1.2016 (19:10) Odpovědět # X
Claire Farleyová

Odpovídáte X

9.1.2016 (18:41) Odpovědět # X
Chris Keith

Odpovídáte X

31.12.2015 (21:32) Odpovědět # X
Claire Farleyová

Odpovídáte X

31.12.2015 (14:18) Odpovědět # X
Chris Keith

Odpovídáte X

Strana 1 / 30, celkem 300 příspěvků  Další → RSS
Kniha od BlueBoard.cz