Nápověda pro psaní příspěvků.

Smazání příspěvku

Jako autor příspěvku si můžete nechat poslat odkaz pro smazání příspěvku na svůj email (pokud jste ho uvedli)

Jako správce knihy můžete smazat příspěvek zadání loginu a hesla do BlueBoard.cz

Login:
Heslo:
Jméno
Heslo (?)
Vzkaz
[ ? ]
  Opište:
Strana 1 / 18, celkem 122 příspěvků  Další → RSS
25.10.2017 (21:36) Odpovědět # X
Eileen Montgomeryová

Ethan Singer reaguje:

26.10.2017 (09:14)X

*Večer jsem ještě nějakou chvíli koukat na film, který jsem skoro nevnímal. Víc jsem se soustředil na malou obrazovku svého telefonu, kde jsem sledoval Amy s Eileen, jak spokojeně oddechují. Malá se vážně spokojeně usmívala, držela se Ei kolem pasu a Ei ji hladila po zádíčkách. Bylo to vážně kouzelné. A Eileen díky tomu dokonce usnula rychleji než obvykle, protože asi za necelou hodinku mi přišla zpráva z jejího náramku, že už usnula. Byl jsem rád, že měla jednu z klidnějších a snad i vydatnějších nocí. Nebo si to alespoň myslím podle toho, co jsem ještě asi další hodinu viděl, protože jsem se na ně nemohl vynadívat. Potom jsem ale náš hovor přerušil a šel taky spát, abych dneska nespadl do kolejiště nebo tak něco, kdybych byl moc unavený...

Samozřejmě jsem nakonec moc nespal, ale alespoň jsem se o to pokoušel. Popravdě se mi potom ale lépe spalo ve vlaku, když už jsem věděl, že prostě dojedu domů a že tam na mě čeká moje perlička. Navíc vlak mě tak příjemně ukodrcal, že jsem se ani nedivil. A cesta mi tak samozřejmě rychleji utekla, za což jsem byl rád. Leighton mě budila asi dvacet minut před New Yorkem, abych se prý upravil, aby mě Eileen neobvinila z toho, co jsem proboha prováděl... Vykašlal jsem se na košili, vzal jsem si jen tričko, kalhoty a sako, abych tedy vypadal, že jedu ze služební cesty,

A pak najednou to tu bylo - byl jsem doma a mohl jsem konečně vystoupit z vlaku. Popravdě jsem ani nekoukal z okénka, prostě jsem se šel rovnou postavi ke dveřím, abych mohl vystoupit, jakmile budu moci. A když jsem tedy konečně vystoupil, rozhlédl jsem se a začal pohledem hledat Eileen, ke které jsem potom zamířil. Byla krásná a moc jí to slušelo. Strašně moc. Už jsem se nemohl dočkat, až ji obejmu ve svém náručí, takže jsem přidal do kroku, abych u ní byl co nejdříve.*

Eileen Montgomeryová reaguje:

26.10.2017 (09:56)X

*Když vlak konečně přijížděl, na uzavřeném vlakovém nástupišti byl mnohonásobně větší zástup lidí, než když Ethan odjížděl. Podle všeho se zaměstnanců ARC do New Yorku vracelo mnohem více, než jich tam naposledy přijelo, což vpadalo asi tak, že jsem se snad raději ani neodvážila tlačit se dopředu, když vzadu pak bylo v podstatě prázdno. A přesto jsem byla jak na jehlách, třásla se napětím, se založenýma rukama stála na místě a snažila se, než Ethan vyjde, zaměstnat tím, že jsem přemýšlela, co asi doma dělá Alfie. Nechtěla jsem ho tahat na nádraží, když naposledy byl tak trochu vyděšený, nelíbilo se mu to množství procházejících lidí, tak jsem ho nechala doma. Bude to jen chvilka, než se k němu vrátíme a vsadím se, že mně si ani nevšimne, když se mu vrátí jeho milovaný páníček. </p><p>

A pak to tu najednou bylo, já zahlédla jednoho středně vysokého, opáleného krasavce procházejícího davem a cosi hledajícího v té změti rukou a hlav. A když se pak naše pohled setkali, rozbušilo se mi srdce, tvář roztáhla až do bolestivého úsměvu, sama jsem přidala do kroku, až jsem mu nakonec, někde uprostřed nástupiště, s pořádnou radostí, nadšením, úlevou v hrudníku, skočila kolem krku, chytila se ho kolem něj a držela se tak pevně, že by nás v tuhle chvíli nikdo nerozdělil. Pak jsem začala šeptat:* Ahoj, ahoj... Konečně, Ethane, lásko moje...

Ethan Singer reaguje:

26.10.2017 (10:21)X

*Už z dálky jsem viděl svoji slečnu, jak se rozhlíží a vypadá to, jako by někoho hledala. Nechtěl jsem na ni v tomhle davu mávat, protože mi přišlo, že tu mává každý na každého, takže by se moje ruka akorát ztratila v davu. Ne, to jsem rozhodně nepotřeboval. Když si mě potom ale všimla a začala se na mě usmívat, nestačil jsem se divit, jak rychle jsem se začal usmívat i já. Bylo to snadné, koutky mi šly od sebe naprosto samovolně, jak moc jsem se na ni těšil a teď už konečně byla tu. A když mi tedy skočila kolem krku, pořádně jsem ji objal kolem těla, přitiskl k sobě a nehodlal ji na chvíli pustit.* Ahoj, perličko moje milovaná. Tak moc jsi mi chyběla. *Zašeptám jí do vlasů, kam ji taky za ouško jemně políbím.*

Eileen Montgomeryová reaguje:

26.10.2017 (10:35)X

*Jako kdyby mi z ramenou v okamžiku, kdy si mně k sobě přitiskl, spadla veškerá tíha světa, já se konečně zvládla uvolnit a v téhle naší malé bublině, kde jsme byli jen my dva, žádné nádraží, žádní jiní lidí, bylo najednou, ze sekundy na vteřinu, všechno zase tak, jak má být.* Plyšáčku můj... *Oddechla jsem si, doslova nepopsatelnou úlevou a schovala se mu v krku tak pevně, že by nás skutečně už nic nemuselo rozdělit, kdybychom takhle zůstali navždycky.*

Ethan Singer reaguje:

26.10.2017 (11:34)X

*Zasmál jsem se jí do ouška, když mě počastovala takovým hezkým označením, ačkoli moc dobře věděla, že si nemyslím, že bych byl nějaký plyšák. Stejně jsem ji ale opravdu pořádně objal, přitiskl k sobě a opravdu uvolněně vydechl. Jako by najednou bylo všechno jednodušší, hezčí a srozumitelnější. Jako by ze mě najednou všechno opadlo. Ale úplně všechno.* Pojďme domů, lásko moje. Chci už být jenom s tebou. *Zašeptám jí do ouška.*

Eileen Montgomeryová reaguje:

26.10.2017 (23:20)X

Nesměj se mi... *zavrtím tvrohlavě hlavou, jako kdybych mu tím snad chtěla ukázat, jak mně štve, že se mému roztomilému oslovování směje. Ale přitom jsem určitě tak akorát působila ještě víc roztomileji, než předtím...

Oba dva jsme zatím byli v takové eufórii, že jsem na nějaké povídání a vychloubání se s mými vlasy a tak zkrátka nemyslela - jen jsem se k němu spokojeně tiskla, ještě spokojeni pak přikývla a s vědomím, že si svého broučka konečně vezu domů, jsem se mu pak z ramen, s menším, ale dostatečně blaženým, rošťáckým úsměvem, když jsem se na něj podívala nahoru, do očí, pokusila sundat jeho batoh, aby si on vzal tašku a já alespoň to málo. Jenže když jsem tak udělala a zahlédla jsem ta nádherná, dvou-barevná kukadla, úplně jsem se s rukou na jednom popruhu zarazila a zůstala tak omámeně stát, než jsem užasle pošeptala:* ...Páni... byl jsi tak dlouho prč, že jsem úplně zapomněla, jak miluju tvoje oči...

Ethan Singer reaguje:

27.10.2017 (11:29)X

*Musel jsem se zasmát, když začala tak protestovat, abych se jí nesmál. Byla u toho snad ještě roztomilejší, než před chvílí, ačkoli už předtím byla moc a moc roztomilá. Pohladil jsem ji po zádech a znovu jemně políbil za ouško, než jsem se začal Eileen pouštět, abychom mohli jít domů. Nečekal jsem, že mi bude brát batoh, ale nakonec jsem se ani moc nebránil, protože v batohu skoro nic nebylo a byl lehoučký. Vzal jsem si tašku, chytil Ei za ruku a rozešel jsem se směrem k autu, kde bylo zaparkované skoro celý týden.* Jo, a já miluju tebe celou. *Prohlásím rozverně a sleduju ji, zatímco pomalu mířím pryč od těch lidí a pryč z nádraží k autu.*

Eileen Montgomeryová reaguje:

27.10.2017 (11:54)X

Já tebe víc... *Povzdechla jsem si, přehodila batoh na svá záda, natáhla se a ještě, než se rozešel pryč, jsem mu chtěla věnovat jeden první po jeho příjezdu, láskyplný polibek, skrz který bych mu ukzala, jak moc mi chyběl. Ale pak mně napadlo, že si to raději nechám, až budeme někde v soukromí... Až tu budeme plně jen jeden pro druhého a až kolem nás nebudou stát zástupy lidí, které bychom mohli pohoršit.* Pokud chceš, můžu to zkusit odřídit. *Pousměji se a i když je fakt, že už je venku tma jako v pytli, myslím, že se svými jen omezenými schopnosti řízení bych to tak jako tak zvládla.*

Ethan Singer reaguje:

27.10.2017 (22:52)X

*Pousmál jsem se, když řekla, že ona mě miluje víc. Bylo totiž naprosto jasné, že to řekne. Vzal jsem si ji kolem ramen, přitáhl k sobě a zamířil k autu, abychom mohli jet domů. Abych konečně mohl být zase s ní a s malým Alfiem.* To je dobrý. Zvládnu to. *Ujistím ji s úsměvem.* Řekni mi co Alfie. Byl hodnej? *Zeptám se zatím zvědavě. Nechci totiž, aby mezi námi bylo ticho.*

Eileen Montgomeryová reaguje:

27.10.2017 (23:26)X

*V tuhle chvíli jsem byla jednou z nejšťastnějších holek na světě a to jen, protože se mi vrátil můj brouček. Zatímco jsme odcházeli k autu, chytila jsem se ho za chodu raději oběma rukama kolem pasu, složila si mu tváří na rameno a sledovala okolí, procházející spoluobčany, dokonce i všechny ty propagační plakáty, které se týkali kampaně, která mně upřímně poslední dobou zajímala... Ale o možnosti zrušení frakcí se teď bavit nechci. Chci si užít svého broučka, nechci si to kazit něčím tak nereálným...* Byl smutný... *Povzdechnu si, zarovnám si jeden pramen o něco delších vlasů za ucho a se stále okouzleným úsměvem se na něj podívám:* Oba už jsme tě chtěli mít zpátky doma... Včera jsem tam uklidila, do další neděle už nebudeme muset... Budeme se moct válet a mazlit se!

Ethan Singer reaguje:

28.10.2017 (22:59)X

*Spokojeně jsem se usmál, když mě tak objala. Vzal jsem ji kolem ramen ještě o něco lépe a pevněji, přitiskl ji k sobě a políbil ji do vlasů, zatímco jsme šli přes Nádražní halu směrem k autu.* Chudinka malý. Snad ti nebude vadit, když ho taky pořádně pomazlím, až přijedeme domů, než se budu věnovat tobě. *Mrknu na ni, než s úsměvem pokračuji dál. Jsem teď ten spokojený chlápek ve městě, protože můžu být se svoz vyvolenou. Zatím ale jen spokojený, nejspokojenější budu až doma. S mými miláčky.* Ooo, to zní perfektně! *Povím nadšeně.*

Eileen Montgomeryová reaguje:

28.10.2017 (23:19)X

*Konečně jsme došli k našemu autu, já se posadila přímo na místo spolujezdce, ale ještě předtím jsem Ethanovi pomohla naložit jeho věci hezky do kufru. naše půjčené auto, které měl mít Ethan jen pro začátek je malinkaté, sotva se tam vejde ten kufr, takže mě napadlo, že doma už ho přiměji podívat se na nějaké nové auto, na které bychom - i třeba společně, vždyť na tom nezáleží, i kdybych mu ho měla koupit já... - složili alespoň zálohu.* Samozřejmě, že nebude... *Zahihňám se, ale po tom jeho mrknutí mi v očích těsně poté, co můj pás klapne, nebezpečně probleskne:* Ummm, hodláš se mi věnovat..? Jak přesně?

Odpovídáte X

24.10.2015 (21:24) Odpovědět # X
Kate Diane Wolf

Odpovídáte X

24.10.2015 (20:29) Odpovědět # X
Sebastian Jonathan McRoy

Odpovídáte X

24.10.2015 (20:24) Odpovědět # X
Cassandra Wayland

Odpovídáte X

24.10.2015 (19:10) Odpovědět # X
Alec Jayd Manson

Odpovídáte X

24.10.2015 (19:08) Odpovědět # X
Jeremy Ian Morley

Odpovídáte X

24.10.2015 (19:04) Odpovědět # X
Vanessa Emmet

Odpovídáte X

Strana 1 / 18, celkem 122 příspěvků  Další → RSS
Kniha od BlueBoard.cz