Nápověda pro psaní příspěvků.

Smazání příspěvku

Jako autor příspěvku si můžete nechat poslat odkaz pro smazání příspěvku na svůj email (pokud jste ho uvedli)

Jako správce knihy můžete smazat příspěvek zadání loginu a hesla do BlueBoard.cz

Login:
Heslo:

Jméno
Heslo (?)
Vzkaz
[ ? ]
  Opište:
Strana 1 / 6, celkem 41 příspěvků  Další → RSS
15.5.2017 (18:12) Odpovědět # X
Torree Schredingerová

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:13)X

Já se ti nesměju, Torree. Popravdě mě to tvoje "všechno sama zvládnu, jsem naprosto v pohodě" celkem štve. Mám tě fakt rád a štve mě, že si nechceš nechat pomoc, když to s tebou myslím dobře. Nechci tě dostat do problémů, jako tvůj manžel, chci ti akorát pomoc a nechci, abys na všechno musela být sama. Jasně, nepolezu ti do soukromí a do tvých rozhodnutí, ale kdyby sis občas nechala pomoc nebo tak něco, rozhodně by ti to neuškodilo. A i když je mi jasné, že jsem tě nejspíš teď naštval, nemusíš být. Chápu a respektuju tvoje rozhodnutí, jen bych rád, abys konečně pochopila, že si s tebou jen nehraju, ale že se ti třeba snažím pomoc. *Zavrtím hlavou, pousměju se a jsem celkem rád, že v tuhle chvíli chlápek u poklady zavolá moji objednávku, pro kterou si s omluvným pohledem dojdu.

Když se potom vrátím k Torree, mám zase svoji veselou náladu a spokojený úsměvem, přičemž hodlám navázat na další téma, o kterém jsme mluvili.* No, já se k vám s příšerkou vtěsnám moc rád. *Prohlásím hrdě a s úsměvem.*

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:14)X

*Už už jsem chtěla začít na plnou pusu trochu uraženě odpovědět, ale když se omluvil a šel pro jídlo, navíc se vrátil s tím svým úsměve, prostě jsem se nadechla naprázdno, udělala svůj "velmi uražený kukuč" a začala se soukat dolů z barové židličky.* Tak vidíš... když se vtěstnáš rád, tak jeden bude mít jednu jeho pracku a druhý druhou. Příšerky bude dost pro oba... ale primárně bude spát u mně..! Alespoň ze začátku, prosííííím...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:14)X

Tak dobře... Ukecala jsi mě. *Povzdechnu si, "svěsím" ramena, vezmu tašku s jídlem a zamířím k východu a potom k Torree k domu, když navrhla, abychom šli k ní. Venku před obchůdkem jsem se zastavil, počkal na Torre a vzal ji kolem ramen, aby jí zase nebyla zima jako předtím.* Holt si jednou budu muset počkat na nějaké odpolední uspávání, abych si mohl schrupnout s příšerkou. *Zazubím se na ni.*

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:14)X

Umm... No taaak... *Protáhnu, ale spíš jen s menším úsměvem, než se dostanu ven, převezmu si od něj alespoň jednu igelitku a nechám se obejmout, abych se pak dál mohla soustředit na svůj úsměv, aby nebyl ten Sebastianův tak protáhlý:* Copak se děje..? Naštvala jsem tě..? Samozřejmě, že budeš moct spát s příšerkou, vždyť jsem si jen dělala legraci.. nechtěla jsem, aby se tě to dotklo...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:15)X

Nejsem naštvaný a nedotklo se mě to. Najdu si třeba odpoledne příležitost, abych mohl spát s příšerkou, když ty ji budeš mít v noci. *Zasměju se a zavrtím u toho hlavou.* Jsem v pohodě. Vážně. *Ujistím ji s úsměvem, pohladím po rameni a trochu přidám do kroku, protože je venku opravdu zima.*

Odpovídáte X

15.5.2017 (18:00) Odpovědět # X
Sebastian Jonathan McRoy

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:01)X

Ale stejně... vážně jsem se nechtěla šťourat ve tvých šuplících, jen jsem ti tam nechala překvapení. *Prozradím mu spokojeně a ještě o trochu se na něj nacpu, až to musí vypadat, že se mu snažím spíš dostat až pod mikinu. Na místo toho jsem se jen snažila trochu odvést jeho pozornost, zatímco jsem ho skoro až se smíchem polechtala:* Umm, nevím.. Asi nudle...... A hranolky.... A krevetový salát...... Ano, ano, tohle si dám. Co si dá pán "jen ať mě mí žáci vidí s holkou, abych mohl dělat machra"? *Odhalím jeho potutelný úsměv ještě z tělocvičny, zakřením se a když už stojíme v restauraci, pomalu se ho začnu pouštět, abych se mohla podívat na nabídku.*

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:01)X

Dobře. Tak to jsem zvědavý, až se tam podívám. *Ujistím ji s úsměvem. Nejspíš kdybychom byli pár, dal bych jí polibek na vršek hlavy, spokojeně se usmál a přejel jí rchle po protilehlém rameni, aby se zahřála, ale jelikož jsme nebyli, muselo stačit přitisknutí ke mně, aby se pořádně zahřála, jelikož venku byla opravdu zima...* Hele! Nebudu dělat machra. Ale když už jsi tam přišla, musel jsem se pochlubit. Navíc jsem se chlubil moc rád. *Zazubím se na ni.* Dobře... Nudle, hranolky a jeden krevetový salát. *Připomenu si s úsměvem, sám se podívám na nabídku a konečně si taky něco vyberu.* Tak co? Ještě něco?

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:02)X

Ach tak! *Znovu jsem ho popíchla, ale když už jsme byli v restauraci, pokusila jsem se u svého výrazu "to si tedy myslím!" vykouzlit i alespoň částečně sofistikovaný úsměv:* Ještě si budou chudinky slečinky z tvé skupiny myslet kdovíco..! A co teprve ti roztomilý kluci!

Nejspíš si dám jen tohle. *Zavrtím na jeho otázku hlavu a začnu v kabelce šmátrat po penězích:* Co budeš chtít ty..? Klidně pro to zajdu.

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:02)X

Ty ať si myslí, co chtějí. Stejnak si všechny myslí, že když se mi dostanou do postele, projdou zcela snadno výcvikem. Stejně jako si všechny myslí, že zrovna ona mě dokáže sbalit, ale to se mýlí. Nekamarádím se s nováčky, dokud nemají po výcviku. Pak už jsou totiž právoplatným členem frakce, takže už mě nic nesvazuje, ale stejně... Většina jsou to pipiny, co si myslí, že je strašně super bojovat, ale ani jedna z nich si pořádně neuvědomuje, co to doopravdy znamená. *Zavrtím nad tím hlavou.* Jasně. Jsou to zajíčci, co se ti líbí, co?! *Skonstatuju, jako by to bylo něco špatného, ale zatím se spíš jen bavím.* V pohodě. Dojdu pro naše jídla společně. *Mrknu na ni. Na momentík ji tedy opustím a dojdu k pokladně objednat naše vybraná jídla, která rovnou i zaplatím.* Takže... Dvakrát nudle, jednou hranolky, jednou kuřecí rolky, jednou krevetový salát a nějaké drobnosti. *Zazubím se, přičemž se vedle ní uvelebím opřený o pult.* Za chvíli to prý bude...

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:02)X

Aha..? *Zopakuji hraně zaskočeně* A kolik z těchhle tvých slečen si takhle už "zasloužilo" snadný výcvik, hmm...? Nechci tě nijak z

ničeho obviňovat, ale teď upřímně!

A samozřejmě jen podotýkám, že někteří byli roztomilý! *Začnu se sama bránit a ještě k tomu později i svůdně a s takovým trochu potměšilý tónem dodám:* Ale na mně to jsou stále ještě až moc dětinští... Jsou to kluci. A ženy jako já mají rády chlapy, kteří něco mají v kalhotách, což ti tvoji tedy moc nesplňovali. *Někdy je téměř až neuvěřitelné, jak perfektně mě dokáže Sebastian zaměstnat, když potřebuji nemyslet na své problémy. A to se zrovna nemusíme bavit o sexu - my dva se zvládáme bavit vážně o všem - protože skutečně máme perfektní vztah. Když jsem se nad tím tak zamyslela, ani jsem si neuvědomila, že téměř až zasněně a s pohledem zabodnutým kamsi do dálky zírám na svého kamaráda, který se akorát vracel od pultu ke mně. Já se mezitím tak akorát stihla posadit na barovou židli, z bezpečné vzdálenosti se tak mohla na svého společníka usmát a natáhnou k němu dlaň i s přesným obnosem peněz za své jídlo:* Tady. Abys to nemusel platit celé sám...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:03)X

Ani jedna. Jsem celkem zásadovej, takže zcela upřímně - ani jedna z těch pipin si nevysloužila snadný výcvik. *Odpovím se smíchem, když se vrátím, abych navázal na naši předchozí debatu.* Ahaaa... Takže mám vlastně celkem štěstí, že mám něco v kalhotách, to je dobré vědět. *Zasměju se a postavím se vedle ní z boku, aby náhodou nespadla z barové židličky, na kterou se tak pěkně posadila. Vynikla u toho její štíhlá, skoro až hubená postava. Vzal jsem její ruku s penězi a zavřel ji do pěsti i s penězi uvnitř.* Nech t být. Příště platíš pizzu. *Mrknu na ni s úsměvem. Vážně totiž nechci, aby mi platila těch pár korun za jídlo. Ještě ke všemu, když jsem teď v mnohem lepší finanční situaci než ona. Navíc je to jen oběd!*

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:04)X

Ach tak... *Pokrčím rádoby zklamaně rameny a zakřením se, i když je fakt, že jeho sdělení ve mně vyvolalo přesně opačné pocity. Ani nemám tušení proč, ale vědomí, že s žádnou z těch "pipin" během výcviku nespal, mi docela zlepšilo náladu...* Kdybys neměl, byli bychom JEN kamarádi! *Začnu se smát, poplácám ho po rameni, ale když mi pak zabalí ruku kolem mých peněz, chci začít protestovat, dokud už pak však Sebastian nenavrhne, že příště zaplatím pizzu, na což jsem pak jen s menším brbláním přistoupila:* Tak dobrá...

A Sebastiane..? Vážím si toho, že se mi snažíš zvednout náladu, moc ti za to děkuji...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:07)X

Sice je hezké být tvůj kamarád, ale popravdě? Jsem rád, že v těch kalhotách něco mám... *Pokrčím s úsměvem rameny, trochu nevhodně zavtipkuju a přesunu svoji ruku spíš na Torreeino rameno, po kterém ji pohladím.* No, proto. Jen si to nech na tu pizzu. *Zazubím se na ni.* Nemáš za co. Rád ti ji zvednu kdykoli ti nebude nejlíp. Stačí si říct. *Mrknu na ni. Pak se ale trochu víc přisunu k ní, abych nezabíral tolik prostoru.* Já jsem rád, že ses konečně rozhodla mi věřit natolik, že mi dovolíš pomoc ti s problémama...

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:08)X

Ihm! A přesně díky tomu, že jsi kamarád a přitom máš něco jak v hlavě, tak i v kalhotách, jsi ten nejlepší... *Zazubím se na něj, ale pak sama na sobě zpozoruji, jak jsem začala být trochu nejistá, když se natlačil až ke mně. Ale ne že nejistá nehezky... ale spíš naopak. Jako kdyby mi dokázalo zvednout náladu už i jen tohle.* Uznej... kdybych se nerozhodla věřit ti teď, když vlastně-... *Opět udělám pár posunku, zakřením se u toho, takže je mu určitě jasné, co tím myslím:* ...tak už bych měla spíš problémy trochu jiného rázu; tady. *A pak si jedním ze svých kostnatých prstů poklepu na spánek, u čehož se opět začnu smát:* Ale zase... si nedělej až takové naděje, dobře..? Pořád je tu šance, že nic nenajdeme... Nevím, co budu dělat pak a ani na to nechci myslet... ale také nechci, abys z pomáhání mě měl takovou radost a pak z toho ve finále nic nebylo...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:08)X

Tak to mě velice těší, že to vidíš takhle. *Přiznám se s úsměvem. Tohle je totiž něco, co mě velice potěšilo. A popravdě je to i věc, která Torree odlišuje od těch pipin z výcviku, protože ty si všechny jenom myslí, že mám dobrý tělo a něco v kalhotách. A jinak si myslí, že jsem úplně blbej. No, možná nebudu génius od Sečtělých, ale to neznamená, že mám IQ opice! Proto jsem taky rád, že to tahle holka vidí jinak... Když už jsem stál tak blízko, abych nezabíral tolik prostoru, položil jsem Torr ruku na záda a pohladil ji.* Neboj se. Já mám od rána sakra dobrou náladu, tak ji mám i teď. A určitě něco najdeme! *Mrknu na ni.*

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:08)X

Aha..! Vidíš to a já už se lekla, že jsme ti dobrou náladu způsobila já a můj dnešní výstup v tělocvičně..! *Opět se zasměji, podívám se na něj s očima navrchu hlavy, když je tak blízko a když ne pohladí, určitě tak musel perfektně cítit tu spokojenost, která ze mně samotné v tomto okamžiku doslova sálala;* Stále nevím, co si o tom myslet... Možná i radost mám, to ano. Ale prozatím si myslím, že to má hlava ještě úplně nepobrala...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:09)X

*Zasměju se její první větě. Ne že bych se snad chtěl smát jí, ale přišlo mi to vtipné a roztomilé zároveň.* Ten mi tu náladu celkem zlepšil, i když jsem ji měl dobrou. *Mrknu na ni. Pak si ale všimnu toho, jak je spokojená, a můžu být konečně taky pořádně vnitřně spokojený.* To příjde. Hlava si všechno uvědomí a ty budeš moci mít radost, až budeme mít prošlé tvé smlouvy a najdeme tu skulinu! *Vysvětlím s úsměvem, zatímco ji dál bezmyšlenkovitě hladím po zádech.*

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:09)X

Tím si.. právě nejsem jistá. *Povzdechnu si a raději se na minutku podívám do prázdna, než jen krátce a jednoduše vysvětlím;* Já děti nikdy nechtěla, takže...

Takže uvidíme... Pokud budu mít radost, nebo ne, stejně na tom nezáleží. Není to jen na mně. A když vím, že ty jsi kvůli té malé příšerce, co mi zničí postavu, šťastný.. tak myslím, že pro přátele nejspíš asi cokoliv.... *znovu si povzdechnu, tentokrát více teatrálně a dokonce u toho zakoulím očima Sebastianovým směrem, než se začnu smát;* A navíc od té chvíle, co jsem ti o příšerce řekla, děláš takovéhle příjemné věci, jako je tohle hlazení po zádech.... Ně, že bys to nikdy nedělal, ale teď je to nějaké jiné... Čímpak to je..?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:10)X

Aha... Takže si tu malou příšerku necháváš jen kvůli mně? Nebo čistě jen proto, že nechceš jít na přerušení? *Zeptám se tak trochu zvědavě, protože teď jsem z toho tak trochu zmatený a překvapený. Jasně, dalo se čekat, že nebude chtít mít děti, ale pokud si to malé nechává jen kvůli mně a sama ho nechce, tak... Je mi to líto, moc se mi ta představa líbila, že budeme mít prcka, ale kvůli mně to dělat nemusí... Podívám se na ni s úsměvem, zatímco pokracuji v hlazení, i když mi v hlavě koluje tohle.* Chci, abys byla v pohodě, jak jen to jde... Kvůli sobě, kvůli příšerce i celkově. A přijde mi, že takhle se mi to celkem daří...

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:10)X

Kvůli tobě, protože nechci jít na přerušení... A nejspíš částečně i protože kdykoliv na to pomyslím, mám chuť se schoulit do klubíčka a nikoho nenechat na sebe sáhnout jenom, aby... *Prudce se nadechnu, podívám se na Sebastiana, dál pokračuji tiše, ale protože mu už podruhé za dnešek nechám nakouknout na svůj skutečný obličej, skutečný výraz, což byl ztrápený a přitom zvláštně ostýchavý úsměv, je mé tvrzení skutečně slyšet jen právě tomuto člověku a nikomu jinému;* ...Aby příšerce nikdo neublížil... Protože je to moje příšerka... *Pak se stalo něco, co bych sama nečekala - můj pohled úplně zjihl a já se musela několik dalších sekund přimět dívat se jinam, aby se tenhle pokles mé důstojnosti neudál znovu;* ... Jasné?! Zase si nefandi, že by to bylo jen kvůli tobě...!

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:11)X

*Dnes už podruhé jsem měl možnost zahlédnout Torreinu pravou tvář bez přetvářky, hraní nebo nějakého snažení se něco zamaskovat. A bylo to moc pěkné pokoukání, když vezmu v potaz, že ukázala, že se příšerky jen tak nechce vzdát. Postavil jsem se ještě o malinko víc k ní a pokračoval jsem v hlazení po zádech.* Nedovolím, aby tobě nebo příšerce někdo ublížil. Postarám se o to, aby to tak bylo, abyste byli v pohodě a v bezpečí. *Řeknu najednou celkem láskyplně a se zjihlým pohledem podobně jako ona. Jen můj výraz následně jen přejde v úsměv, než úplně v jinou masku jako u Torr.* Jasně... Prostě je to tvoje příšerka, chápeme... *Uchechtnu se.*

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:11)X

Vidíš..? Přesně pro tohle, *vezmu ho docela nejemně, ale plně roztomile za bradu a s lehce potměšilým úsměvem mu ji mezi prsty, když má tvář tak blízko u mně, pro změnu jemně zmáčknu.* jsem nikdy nechtěla děti. Všechno zvládám sama. A poslední "vztah", co jsem měla, mi zkazil život na dalších dvacet let, ne-li déle. Kdo ví, jak s matkou jako jsem já dopadne naše příšerka...

A samozřejmě! Moje příšerka, tvoje příšerka pochopitelně taky, ale hlavně moje, rozumíme si..?! Proto bude taky spát u mně! *Začnu si se smíchem a jen jemně v žertu diktovat podmínky.*

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:12)X

Já vím, já vím, jsi nezávislá a všechno zvládáš sama. Vždyť jsi slečna "všechno zvládám, nemám problém". *Zavrtím nad tím hlavou, protože tohle je něco, co mě neskutečně štve.* No, vidíš! Ale já nejsem tvůj vztah. Jsem tvůj kamarád a tatínek té malé příšerky, což je trochu rrozdíl, takže klidně můžu říkat, že se postarám, aby vám nikdo neublížil! *Vypláznu na ni vesele špičku jazyka, než ji sám chytím za bradu a vtisknu jí jeden rychlý polibek.*

Jasně, jasně tvoje příš-... Hele! Ty s ní teď budeš spát děvět měsíců, taky si potom zasloužím s tou malou píšerkou občas spát! Vždyť je i moje! *Namítnu se smíchem. Možná totiž nebudu tatínek roku, ale rozhodně s tou malou příšerkou chci taky někdy spát. Vždyť to chce každý tatínek, ne?!*

Odpovídáte X

8.5.2017 (23:32) Odpovědět # X
Torree Schredingerová

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

8.5.2017 (23:48)X

*Krapet jsem povolil svoje sevření, když jsem pod rukama cítil, jak se začíná přetáčet a sedat si obkročmo, až se jí malinko vyhrnula volnější sukně. Svoje ruce jsem vrátil zpátky kolem jejích zad, druhou jsem vyjel zase zpátky do jejích vlasů a zase ji u sebe přišpendlil, abych se mohl věnovat jejím měkkým, malým rtům. A i když jsem nebyl přítel, stejně jsem takhle mohl ukázat, že mi na ní záleží a že rozhodně nebude na nic sama. Nenechám ji v tom!*

Torree Schredingerová reaguje:

8.5.2017 (23:53)X

*Jeho nekompromisní přišpendlení si mě k sobě mi ani v nejmenším nevadilo, na naopak. Přitiskla jsem se na Sebastiana jak to nejvíce šlo, jemně a až něžně ho při polibku rošťácky kousla a neodpustila si takové menší pohlazení po jeho zádech, která byla perfektní i na omak, natož na koukání...

Po nějaké chvíli jsem se však musela odtáhnout, trochu vyčerpaně si složit čelo na jeho a s širokým, spokojeným úsměvem pak bezostychu prohlásit;* ...Noo... Stejně si na "hodného Sebastiana" nikdy nezvyknu...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

9.5.2017 (00:32)X

*Hladil jsem Torr po zádech, po krku a ve vlasech, zatímco jsem opečovával její rty, aby se jí to líbilo. A v podstatě jsem si to sám dostatečně užíval, takže jsem mohl být spokojený, jak se jen v tuhle chvíli dalo. Pak jsem se na ni ale podíval a usmál jsem se. Tak trochu samolibě a potutelně.* Nikdo ale neříká, že ti večer nemůžu naplácat nebo že v posteli taky musím být hodný Sebastian. Nebo že si tě nemůžu vzít na jídelním stole jako tehdy... *Mrknu na ni spiklenecky a pohladím ji po zádech.* Navíc jsem myslel, že si i z postele pamatuješ toho hodného Seba. Sice tam nebyl často, ale párkrát už taky...

Torree Schredingerová reaguje:

9.5.2017 (22:10)X

Noo... To neříká... *Jakoby zamyšleně, s pořádně potutelným a samolibým úsměvem objedu svými prsty, z bezprostřední vzdálenosti od jeho obličeje, jeho jemné a na chlapa vcelku smysluplně plné rty, které mě už na pohled vybízeli k dalším polibků. Jenže.. No... Já si zrovna v tu chvíli uvědomila, že mám hlad, že bych vážně a bez legrace snědla i toho chudáka koně.

A to náhodou není pravda. To byl NĚŽNÝ Sebastian. Tohle je HODNÝ Sebastian a to ten, který se na mně takhle usmívá jenom, protože jsem s ním-... *Úplně se zalknu, povzdechnu si, zavřu oči a je na mně mezitím vážně hodně znát, jak nepříjemné mi prozatím je na něco takového myslet jako "Těhotná" nebo "bude mít dítě"... Myslím, že tomu navíc ani nikdy neřeknu "Miminko"... Protože je to zkrátka dítě! Řve to, kazí vám to náladu a stojí vás to peníze... A i když jsou někdy některá milá... už teď tak nějak tuším, že s rodiči jako jsme my bude to naše něco jako veliký chodící problém... Pokud ho tedy správně naučíme chodit, na to jsem nepomyslela!

Postupem času, co jsem seděla Sebastianovi na klíně, se v mé tváři vystřídalo mnoho různých emocí, které všechny však směřovali k jedinému - k mému vyděšenému, koktajícímu a panikařícímu já:* Umm, no Já bych-... Možná.... Už raději šla, pokud to nevadí. Ať-ť.. to máme co nejdřív... všechno... hotové...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

9.5.2017 (22:55)X

*Všiml jsem si toho, jak se najednou zarazila, když měla říct, že je těhotná, přičemž jsem si uvědomil, že z toho všeho má vážně strach a obavy. A i když mi to neřekla, ta duha v jejím obličeji, co se tam vystřídala, mluvila celkem jasně, že má strach, vztek, obavy a podobně. Jen jsem tam nezaznamenal radost, což mě tak trochu mrzelo, ale řekl bych, že i tak na tom můžeme zapracovat, aby se objevila i ona. Pohladil jsem ji po rameni a přikývl.* Fajn. Jdeme na oběd. Jen tu možná chvilinku počkej, dojdu se převléknout do civilu, abych nemusel ven v těch propocených hadrech. *Mrknu na ni.* Nebo pokud chceš počkat venku, klidně můžeš. Jak chceš. A půjdeme se pořádně najíst, abyste vy dva mohli být spokojení. *Prohlásím se zazubením, pohladím ji po rameni ještě jednou, ale potom jí naznačím, aby se zvedla, že pak tu budu trochu rychleji, než když se nebude chtít zvednout.*

Torree Schredingerová reaguje:

9.5.2017 (23:09)X

Tak dobrá... ale pokud to nevadí zůstanu tady. *Věnuji mu svůj široký úsměv a ještě, než se zvednu, mu ještě s vděčným, širokým úsměvem věnuji jeden polibek na tvář:* Venku je totiž zima..!

A zas tak moc nesmrdíš.. Tedy potem... *Zatvářila jsem se vcelku spokojeně, dokonce natočila hlavu na stranu a ještě o něco samoliběji ho pohladím po hrudníku přes upnuté tílko z uniforem Neohrožených.*

Sebastiane..? *Chci si však ještě přivolat jeho pozornost, zatímco jsem se zvedla, nechala zvednout i jeho a pak, když se na mně konečně podíval, se po vážně dlouhé době má tvář úplně vyčistila a to dokonce tak moc, že veškeré úsměvy a mé masky zmizeli, takže si těsně předtím, než jsem mu skočila kolem krku, mohl na mikrosekundu všimnout vší té mé vděčnosti, která pak však až skoro odkapávala z mého hlasu:* Mockrát děkuji... Jsi nejlepší, už ti to dneska někdo říkal, nebo ti zvyšuji sebevědomí dnes jen já..?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

9.5.2017 (23:21)X

Dobře. Klidně počkej tady, nikdo tě vyhazovat nebude. Udělej si tu pohodlí, ale vážně mi to zabere jen chvíli. *Ujistím ji s úsměvem. Potom ji nechám zvednout se, sám se zvednu, ale potom se v polovině kroku směrem ke dveřím zastavím, otočím se a podívám se na ni.* Ano? *Zeptám se, ale to už mi visí kolem krku s moc pěkným úsměvem, kterého jsem si jen okrajově všiml, protože byla moc rychlá. Objal jsem ji kolem těla a na chvíli si dovolil si obličej schovat k ní do ramene.* Nemáš za co. Víš, že jsem tu vždycky pro tebe. *Ujistím ji. Ale ne nějak jen tak ledabyla, ale aby věděla, že je to pravda. Že jsem tu a když se na mě obrátí, bude ve mně mít kamaráda, posluchače a pokusím se i o rádce.* Um, řekl bych, že jen ty. Ta banda venku si myslí, že jsem ten nejhorší, než pochopí, že tomu tak není a že se jen snažím z nich udělat ty nejlepší... *Uchechtnu se.* Ale děkuju...

Torree Schredingerová reaguje:

9.5.2017 (23:26)X

Umm, pokud si to o tobě myslí, tak jsou celá ta banda, jeden do druhého pěkný kus idiota... *Ulevím si ještě jednou, naposledy Sebastiana pořádně zmáčknu, aby viděl, že si jeho pomocí skutečně vážím a že pokud opravdu něco najdeme, bude to to nejlepší, co pro mně kdy kdo udělal... A aby si zase nemyslel, že on je tu ta opora, po odtáhnutí jsem se na něj zářivě zazubila;* Chceš něco vědět..? Až budeš zoufalej, nebo možná klidně i zoufalejší než-li já a ať už půjde o nějakou holku, nebo o tohle naše... Tamto, budu tu pro tebe jako dobrá kamarádka! A jako ty pro mně...!

Takže utíkej, šup, šup, objímání bylo dost, TAHLE holka začíná mít vážné hlad a myslím, že té malé příšerce by se nelíbilo, kdybych jí ještě před narozením snědla taťku...!

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

9.5.2017 (23:39)X

Neboj. Ono jim časem dojde, že jsem to s nimi myslel dobře a že je to jen pro jejich dobro, aby byli vážně skvělí Neohrožení. *Zazubím se přes její rameno. Když mě tak stiskne, dovolím se jedno menší medvědí objetí, kdy ji k sobě opravdu přitisknu, pohladím po zádech a div ne ji políbím na krk.* Jasně, budu si to pamatovat a moc rád přijdu. *Zazubím se nazpět a konečně ji taky pustím, aby se mohla pořádně nadechnout.* Ne, rozhodně by se jí to nelíbilo. *Zavrtím se smíchem hlavou. Dovolím si ještě jedno menší pohlazení po rameni, než se odlepím od země a rychlým krokem se rozejdu do šatny, abych se převlékl.*

Torree Schredingerová reaguje:

9.5.2017 (23:52)X

Už kvůli tobě v to doufám... *Povzdechnu si, znovu se podívám na skupinku lidí za sklem, ale to už mě Sebastian svírá ve svých medvědích pažích a já se pro změnu můžu pepř cítím plně spokojená, což mu dám najevo velmi potěšeným úsměvem i lehce zvednutou bradou, když mu krátce mávám při odchodu;* Nemůžu za ní mluvit, ale také si myslím...!

Budu tu čekat... *Stihnu ještě oznámit a zároveň připomenout, zatímco se pak sama jednoduše posadím do křesla za jeho pracovním stolem s jeho notebookem. Trvalo mi to jen chvilku, než jsem odhodila zábrany a pak jen vteřinou, než se mi podařilo dostat do jednoho z šuplíků jeho stolu, kde jsem pro Sebastiana, až si toho například zítra nebo někdy všimne, jednu kopii mého lékařského potvrzení o tom, že tu ta malá nestvůrka skutečně je... A když z ní má takovou radost, doufám, že tímhle mu ji alespoň částečně zvětšíme, až se Jendou jednoduše podívá do svého šuplíků a uvidí první záznamy o svém... Dítěti... Evidentně je jednodušší se k malé příšerce bavit v souvislosti s Jeremym... A třeba pro mně pak nebudou slova jako "miminko" až tak moc nepříjemná a proti srsti...*

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

10.5.2017 (00:03)X

*Převlékání mi netrvalo dlouho, stejně jako se navonět a celkově se trochu hodit do normálního stavu, abych mohl být za slušného chlapa a ne za zpoceného trenéra. Během necelých deseti minut jsem byl zpátky už v civilu a s věcmi.* Tak jsem tu. Jen si ještě napíšu do rozpisu volno. Sarah už jsem řekl, že povede odpolední výcvik a nevadilo jí to. Stejně by ho vedla zítra, tak alespoň to bude mít dneška za sebou. *Uchechtnu se, něco načmářu do rozpisu a konečně mrknu na Torree.* Tak jo, hladovci, vymysleli jste si kam půjdeme na oběd? Na co máš chuť? *Zeptám se zvědavě, s elánem a dobrou náladou.*

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (17:59)X

*urychleně jsem zavřela jeho šuplík, aby to nevypadalo jako prohrabování se v Sebastianových věcech a pak se na něj jen velmi nevinně usmála;* Dobrá!

A myslím, že vím! *Přejdu až k němu, široce se zazubím a vysvětluji mu svůj nápad mezitím, co si sbírám svou kabelku z křesla, ve kterém jsme se před minutou váleli;* Napadlo mě, že bychom si mohli vzít Čínu nebo pizzu s sebou ke mně a sníst si to v teple. Rovnou se na všechno budeme moct podívat... A odsud přeci nebydlíme ani jeden moc daleko.

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.5.2017 (18:00)X

*Když jsem se vrátil a našel ji sedět na místě za stolem, když to vypadalo, že něco hledala u mě ve stole, ani mě to nezarazilo, protože stejně tam nebylo nic, co bych měl schovávat. Byly tam poznámky, posudky a věci do práce, nic zajímavého, takže ať se klidně podívá, pokud chce. Nakonec jsem jí na to jen pokrčil rameny a věnoval se zbytku.* Byl bych pro Čínu, takže klidně můžeme. Kousek odsud dělají jednu naprosto vynikající. *Mrknu na ni. Počkám, až si vezme kabelku, chytnu ji kolem ramen a zamířím přes tělocvičnu pryč směrem k jedné restauraci, kde dělají zmíněnou Čínu.* Jo, máš pravdu. Ráno bylo lépe... *Podotknu se smíchem, když mě ovane venkovní studený vzduch.*

Torree Schredingerová reaguje:

15.5.2017 (18:00)X

Promiň, já se ti-.. nechtěla hrabat v soukromí. *Vyhrkla jsem a pokusila se ještě trochu zachránit situaci, než si bude Sebastian o mně myslet kdo ví co. Ale když je pak stejně milý a v pohodě, jako ostatně obvykle, uvolním se, dokud mě tedy ovšem nevezme kolem ramen, což je něco, co zase tak obvykle, pokud nemá výjimečně hodně dobrou náladu, nedělá.* Tak dobrá.. Jen nás veď.

*Cestou ven jsem se pozastavila nad tím, jak se na nás většina lidí kolem kouká. Takhle svého trenéra nejspíš ještě neviděli.. a já musím říct, že vážně až na pár speciálních případů můžu říct, že je tohle premiéra i pro mně samotnou.

Jakmile už však stojíme venku a fouká na nás, k Sebastianovi se jakoby na trochu blíž přitulím, ale však tak, aby bylo přesně poznat, že je to je hlavně kvůli jeho až nepochopitelně vysoké teplotě:* No to teda bylo..!

Odpovídáte X

8.5.2017 (21:55) Odpovědět # X
Torree Schredingerová

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

8.5.2017 (21:56)X

Jo, dávám jim pořádně do těla, aby z nich byli dobří Neohrožení. A taky jsou. Z mojí skupiny jsou vždycky jedni z nejlepších. *Pochlubím se s úsměvem.* Dávám jim tak do těla, jako většinou tobě v posteli. Kromě těch chvil, kdy máme tu klidnou chvilku. *Vysvětlím s menším úsměvem. Pohladím ji po zádech a snažím se být hodný, aby se zase nerozčílila.* Jasně... Ale zvykni si. Budu na vás oba hodnej. *Mrknu na ni. Pak se na ni zazubím, ruku položím z boku jejího krku, aby mi neutekla, a nakloním se k ní, abych ji políbil.* Když mi to tedy dovolíš... *Zašeptám a konečně ji políbím.*

Torree Schredingerová reaguje:

8.5.2017 (23:05)X

Ach tak. *Pousmála jsem se a na minutku se na Sebastiana podívala pozorněji. Ale to spíš proto, že jak seděl pode mnou na křesle, přímo zády k okénku do tělocvičny, všimla jsem si při pohledu na něj jedněch párů zvědavých, nejspíš dívčích očí, které na nás se Sebastianem bezostyšně koukali...

Pokusila jsem se to Sebastianovi nějak naznačit, ale to už přišel polibek, při kterém jsem se kolem něj omotala doslova jako liána a úplně zapomněla, na cože jsem ho to vlastně upozorňovala.*

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

8.5.2017 (23:23)X

Nevšímej si jich. Jsou na výcviku. *Zamumlám k ní, když si všimnu jejího pohledu směrem do tělocvičny, protože jsem moc dobře věděl, že neunikneme zvědavým pohledům. Přeci jen minimálně polovina těch holek tam v tělocvičně si myslela, že se dostanou přes výcvik skrz moji postel, ale to mají smůlu. Sice nejsem zadaný, ale mám jen jednu dívku na užívání si, stejně jako mám kamarádku, která mi nahrazuje partnerku. A ještě ke všemu teď v sobě nosí moje dítě, za což si rozhodně vysloužila tenhle polibek, který jsem jí věnoval. Ruku jsem jí zapletl spíš do vlasů a druhou ji k sobě přitiskl. Doufal jsem, že je tohle v pohodě, když jsme kamarádi a ona mi právě oznámila, že čeká dítě.*

Odpovídáte X

7.5.2017 (21:01) Odpovědět # X
Sebastian Jonathan McRoy

Torree Schredingerová reaguje:

7.5.2017 (21:31)X

*Já ani... nevím, kde začít, co na to celé říct a co si myslet.

Celý tenhle týden byl jako jeden ohromný kolotoč nevolnosti, střídání zoufalosti se zmatením a problémů v práci. Ze začátku jsem neměla ani ponětí co se mnou je, proč neustále zvracím a proč se každé ráno cítím, jako kdyby mě něco přejelo. Že si mám zajít k doktorovi mi poradila až kolegyně, když mě našla namísto trénování na představení v naší společné šatně, kde jsem seděla jako hromádka neštěstí, celá koupelna smrděla přesně tak, jak by při kolotoči zvratků smrdět měl a já byla údajně v obličeji tak zelená, že si skoro až mysleli, že rozhodně musím být nemocná. Že se z toho vyklube něco takového-... Nikdo to nečekal. A myslím, že doktorka, která mi to sdělovala jako nějakou šťastnou novinku a už už se ptala na "šťastného budoucího tatínka" určitě ani v nejmenším nečekala takový křik, takový vztek a takové řádění. Ale na moji obranu, koho by tohle nevystresovalo?! V situaci, ve které se nacházím..?! V téhle době, zrovna když SKUTEČNĚ BUDU POTŘEBOVAT klid, když nemůžu na svá záda navalit další problémy a další zmatky..? Dokonce jsem se dostala i do takové fáze, kdy jsem tam v ordinaci brečela, opravdu hystericky a bylo ze mně na sto honů cítit zoufalství z toho, že nevím, co mám dělat. Samozřejmě, něco uvnitř mě mi šeptalo cosi o-... Pche, o radost, že se něco takového stalo, ale za takových okolností, já zkrátka-...

Kdykoliv jindy... KURVA, nejlépe před pěti lety! V té době bych byla šťastná. Za to teď cítím akorát vinu, nevím, co mám dělat a jsem pořád stejně nasraná, jako když mi to řekli a to to budou už dva dny, kdy jsem se rozhodovala, co by se teď asi mělo stát. A veškerá má úcta msuela jít stranou, protože jsem to stejně svým způsobem věděla - "Šťastný budoucí tatínek" se musí dozvědět, že.. No.. že bude "Šťastným budoucím tatínkem", protože jinak jsem si jistá, že by mi tohle můj nejlepší kamarád neodpustil...

Což je zhruba ten důvod, proč jsem teď tu, hystericky se spouštím po téhle nanicovaté slečince s puškou u dveří do téhle jejich jen větší a černější tělocvičny, které říkají Aréna, dokud mi konečně lehce vyděšeně a s hrozivým zaskřípáním, co se rozlehlo celou místností otevřela. Mně, holce, která v bílé košili a modré sukni působila v téhle tmavé a mizerně osvětlené místnosti jako pěst na oko, i kdyby neměla tvář úplně rudou rozčílením a mírně i slzami, což jsem na sobě však nedávala znát. Když už mezi Noehroženými.. tak alespoň ČÁSTEČNĚ jako dáma.*

Sebastiane McRoyi?! *Zařvala jsem přes celou tělocvičku a ve svých - perfektních! - lodičkách si to namířila až ke skupince roztřesených šestnáctiletých dětí, které v tu hcívli každý do jednoho přestali ze svou činností a dost zmateně sledovali, jak se celá jako bouře dostávám až k nim, zatímco ze vzdálenosti zhruba sta metrů cedím mezi zuby dost hlasitě na to, aby mě dotyčný slyšel, s totálním nezájmem o to, že hlídka za mnou začala dost nahlas protestovat a pár z těch evidentních nováčků se začalo stavět do pozoru:* Musíme si promluvit.

Sebastian Jonathan McRosy reaguje:

7.5.2017 (21:52)X

*V první chvíli jsem ten rámus u dveří ignoroval, ale když začal být rozptylující, podíval jsem se tím směrem, až jsem spatřil Torree, která se sem řítila jako uragán nasranosti. To by mě zajímalo, co jsem tentokrát provedl?! Každopádně jsem potřeboval udržet pozornot těch malých šmejdů tady!* Hej! Kdo vám řekl, že máte přestat. Koukejte makat, slimáci! *Zavrčím na ně, než se podívám na Torree.* Ahoj, Torree. Co kdybys na mě počkala u mě v kanceláři? Hned tam za tebou dojdu, jen co je tu srovnám. *Znovu na se na ně podívám, abych se ujistil, že všichni dělají, co mají.* Hej! Co jsem řek. Makejte!

Torree Schredingerová reaguje:

7.5.2017 (21:56)X

Ne. *Zavrčela jsem nekompromisně, úplně ignorovala pohledy všech těch lidí kolem a jednoduše, když už jsme stála u něj, jsem čapla Sebastiana alias "Brzy novopečeného tatínka" za paži a otočila se s ním k nejbližším dveřím, zatímco jsem pak znovu, už o něco mírněji, ale pořád dost ostře vyštěkla:* Půjdeme si promluvit hned. Tohle. Je. KURVA důležitý!

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

7.5.2017 (22:22)X

*Překvapeně jsem se na ni podíval, když mě tak čapla za ruku a začala táhnout pryč. Chvíli jsem byl vážně zaskočený, ale rychle jsem se vzpamatoval a Torree zastavil.* Fajn. Tak chvíli počkej. *Zavrčel jsem na ni.* Hej bando, dáte si padesát kliků a pak budete cvičit výpady. Sarah vás pohlídá a pokud někdo nebude dělat, co má, nahlásí mi to. Sarah? *Podívám se na svoji společnici, svoji pomocnici, pak teprve se vrátím pohledem k Torree, kterou jsem vzal kolem zad a začal ji táhnout k sobě do kanceláře, kde ji konečně pustím.* Fajn... Dáš si něco? Nebo na mě rovnou budeš hned řvát za to, co jsem provedl...?

Torree Schredingerová reaguje:

7.5.2017 (22:30)X

*Konečně jsme mohla trochu spokojeně povýšit bradu, když dal přednost mě před tréninkem. Mně a... TAMTOMU ve mně, což nejspíš není úplně nejlepší pojmenování, ale už teď vím, že mi bude chvíli trvat, než TOMU začnu říkat jinak... Každopádně, když za námi zavřel dveře, koenčně jsem si trochu oddychla, přestože jsme tu byla poprvé se posadila do nejbližšího křesla a tak jak jsem byla jsem se v něm doslova zhroutila, obličej si schovala do dlaní a pak začala trochu rychle, vynervovaně drmolit:* Omlouvat se ti nebudu.

Nemáš ani představu, jak moc bych si dala vín-... *Chci už požádat, než mi celá ta tragédie opět dojde a já dost nahlas a zoufale zasténám:* Ne, ne, ne, víno ne... A ani kávu... BOŽE... J-já, dobře omlouvám se, ale jen za to, že jsem nepřišla dřív! Ale vážně si musíme promluvit a věř mi, že kdyby to opravdu nebylo tak důležité, sem do téhle špinavé a propocené díry mě nikdo zaživa nedostane..!

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

7.5.2017 (22:44)X

*V tuhle chvíli, kdy se mi tak nějak zhroutila do volného křesla, jsem si uvědomil, že je něco špatně, protože tohle nebyl její styl. Torr vždycky byla důkladně sebevědomá a maximálně jistá sama sebou, tohle bylo opravdu někdo jiný. Sakra! Posadil jsem se k ní do dřepu, pohladil ji po rameni a podíval se na ni.* Torree? Sice jsem doufal, že jednou přijdeš a my si to rozdáme v mé kanceláři, ale dobře... Normálně by tě sem nikdo nedostal, takže mi, prosím tě řekni, co se děje...?

Torree Schredingerová reaguje:

7.5.2017 (22:51)X

*Držela jsem si tváře na očích, i když mě pohladil po rameni, což jsem vcelku neuvítala. Nechci, aby mě litoval. Chci, abychom oba dva dali hlavy dohromady a vymysleli, co teď budeme dělat. Uznávám, že je to průšvih nás obou, že jsem nezničila život jen sobě a přesně proto jsem tady. Abych se teď prostě vzchopila a alespoň něco ze sebe dostala!*

...No, eh-já... J-já nevím, kde mám začít... *Jenže namísto řádné, jediné věty, jsem se začala ze zoufalství culit, zvedla hlavu a podívala se na Sebastiana, který u mně seděl tak blízko, že jsem v jeho očích také mohla najít zmatení - jen o dost menší, než je to mé:* Máme... Problém... veliký a oba dva... A já-boh-hužel nevím, co s tím a proto jsem tady...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

7.5.2017 (23:09)X

*Popravdě? V ženských jsem se nikdy nijak extra nevyznal, ale teď jsem byl opravdu zmatený.* Dobře... Když je to náš společný problém, tak bys mi konečně mohla říct, co se děje. A pak se společně můžeme rozhodnout, co s tím problémem uděláme... Takže mi to řekni hezky narovinu. *Vyzvu ji opatrně.*

Torree Schredingerová reaguje:

7.5.2017 (23:25)X

*Tvářila jsem se přesně tak, jak jsem cítila - že bych mu moc ráda něco řekla, ale že se snažím tomu dát hlavu a panu. Dnes ráno jsem si kvůli nevolnosti zapomněla vzít své prášky, což momentálně znamená, že se mi vyžvejknutí nejspíš ještě chvíli nepovede... Ale já už bych to opravdu tak moc ráda jednoduše řekla! Řekla, že jsem v jiném stavu, řekla mu o tom, že si nejsem jistá ani možností potratu, adopce, i takové "jednoduché věci" jako je mateřství, protože o takových věcech JÁ vůbec nic nevím. Navíc vzhledem k situaci, v jaké se nacházím, jsou tu jistá rizika, nad kterými se musím zamyslet. Vážně zamyslet. A prvním krokem k řešení TOHOHLE problému je se se zavřenýma očima pořádně nadechnout a potichu, aby nás nikdo neslyšel a já Sebastianovi neudělala ještě větší ostudu, začít lehce zmateně, ale přesto na rovinu vysvětlovat:* Sebastiane, tenhle-... VELIKÝ problém, je vlastně ve skutečnosti... malinkatý problém. Vážně titěrný, tak... tří nědělní problém, možná méně.. *Krátce se zamyslím.* ..ne více, než dva týdny starý problém... *A přesně v tuhle chvíli jsem se začala cítit hrozně zoufale, povzdechla si, začínala toho mít skutečně plné zuby a pak udělala tu možná nejjednodušší věc, kterou jsem mohla - naléhavě se mu podívat do očí, vzít ho za volnou ruku a tu mu složit na svou těsnou sukni, pod žaludek, nad a na podbřišek. A v mých očích v tu chvíli hrála nemalá důraznost na to, co mu teď tak vyplašeně pošeptám:* Dva a nebo také možná tři týdny starý problém, malinkatý problém právě tady, který sice za nic nemůže, ale-... Já vážně kvůli němu nevím, co mám dělat, jsem vystrašený jak ještě nikdy a potím se úplně stejně jako děvka v kostele... Což k tomu ale nejspíš patří, stejně jako ta nevolnost!

...Sebastiane, chápeš mě už..?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

7.5.2017 (23:55)X

*Vždycky jsem si o sobě myslel, že jsem dostatečně chápavý a přemýšlivý muž, ale dnes jsem, sakra, nechápal, co se mi celou dobu snažila říct. Vážně jsem se moc a moc snažil, abych ji pochopil co nejdříve, ale nějak jsem ji stále nechápal, což mě mrzelo. Nechtěl jsem, aby vypadala tak ztrápeně, jak právě vypadala. A v podstatě mi to celé docvaklo a začalo dávat smysl až ve chvíli, kdy mě chytila za ruku a položila si ji na své bříško.V první chvíli jsem se zarazil a vyvalil na ni oči, ale s rukou jsem neucuknul, spíš jsem ji instinktivně sevřel do pohlazení a zase rozveřel.* Chápu tě, Torree. Čekáš miminko. Respektive mi dva čekáme miminko... *Vysoukám ze sebe.* Ale... Já... No... Nevidím v tom problém. Jasně jsem táta toho drobka, co v tobě roste, takže bych měl mít právo do toho mluvit, ale je na tobě, jestli si ho necháš nebo ne. Já tě podpořím v jakémkoli rozhodnutí. A pokud se rozhodneš si ho nechat, tak se postarám, abys ty i to malé byli v pořádku. Postarám se, abyste měli veškerou potřebnou péči a abyste oba byli v pořádku, dobře? *Pronesu v klidu a s úsměvem.* Víš, jsem moc rád, že jsi mi to řekla a nerozhodovala ses hned sama. Vážím si toho, krásko!

Torree Schredingerová reaguje:

8.5.2017 (00:14)X

... *...?* ...Cože..?

*Sama jsem zůstala zírat na chlapa před sebou a nestačila se divit jeho reakci. Já křičela, kopala kolem sebe emocionálně i fyzicky, dokonce jsem brečela a byla maximálně hysterická... A on tu sedí, je klidný, pohladil mě - což byl tedy na tuhle chvíli dost ZNERVÓZŇUJÍCÍ pohyb! - a ještě mám ten pocit... že se ten parchant snad usmívá!* T-to, ale-... Co..? *Vyjekla jsem už vážně docela podrážděně a i když jsem ze sebe jeho ruku nesetřásla, můj pohled hluboko do jeho očí byl dost intenzivní na to, aby sebou začal alespoň trochu šít, nebo.. cokoliv!* Jak může-... Jak můžeš být sakra tak klidný?! Jak to, do prdele děláš..?! *Znovu jsem měla pocit, že budu brečet... ale zase jsem na sebe byla na jednu stranu hrdá, slíbila jsem si, že Sebastianovi nebudu nadávat a svalovat všechno na něj, což se mi vedlo. Ale teď spíš cítím, že pně nepochopil vážnost téhle situace:* Mys-lela jsem si... že nechceš děti, že se mnou udržuješ naše hraní PRÁVĚ protože nechceš do vztahu, nechceš děti, nechceš se usadit..! Tak jak můžeš mít, do hajzlu, tak moc klidný?! A-a ještě... Být na mně tak hodný?!

*pak se chvilku vydýchávám, protože přestože to ze sebe ještě potřebuji dostat, tenhle křik, který určitě museli slyšet i ti jeho nováčci, mi pomohl. A to alespoň v tom, že teď jsem schopná pokračovat o dost klidněji, tiše a s pohledem zabodnutým spíš do podlahy a soustředěným na nějaký podivně vypadající červený flek, abych se mu tu nerozbrečela jako malá holka:* ...Máš na tom padesáti procentní podíl viny, jinak bych ti o tom neřekla. S nikým jiným nespím, kdybys měl pochybnosti, můžeš si být jistý, že je stoprocentně tvoje. Což ovšem tedy znamená, že po tobě chci prozatím jen jednu věc - Pomoct mi vymyslet, co teď bude dál... protože já nemám sebemenší tušení, co dělat!

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

8.5.2017 (00:35)X

*V první chvíli jsem chtěl říct, aby se nerozčilovala, že to není nutné a že to nikomu z nás neprospívá, ale raději jsem si to rozmyslel, když jsem viděl její výraz. Ne že by mě snad děsil, ale nechtěl jsem ji podráždit ještě víc. Místo toho jsem se snažil být hodný. Jak sama řekla.* A to bych ti tu měl vrazit facku a začít na tebe řvát, jak se to mohlo stát? To bych mohl udělat potom i sobě, protože jak si sama řekla, oba jsme v tom stejnou vinou. *Připomenu jí jemně. A i když pro jistotu sundám ruku z jejího bříška, protože nevypadala moc nadšeně, svou ruku na jejím rameni jsem nechal.* Jo, mám rád naše hry, protože nemusím řešit výročí, nemusím řešit, jestli ti náhodou nebude vadit, když si dám s klukala pivo nebo dvě po práci a podobně. A nejspíš taky proto, že tvoje kámoška mi dost ublížila a já se necítím na to zkoušet něco takového znovu. Možná později, ale ne teď. Navíc...? Ve vztahu je láska, což je to něco navíc, než máme my dva. Vezmi si, že u sebe spíme, máme sex, bavíme se, smějeme se, užíváme si. To mám na tom rád. To ale neznamená, že tě pošlu do háje, když se tu objeví tenhle prcek. Podívej, společně jsme si ho upekli, společně to taky zvládneme, takže... Chceš si ho nechat nebo ne? *Zeptám se narovinu, protože tohle je něco, od čeho se můžeme odpíchnout.* A v tuhle chvíli, prosím zapomeň na všechno kolem a jen mi řekni, jestli si ho chceš nechat nebo ne?

Torree Schredingerová reaguje:

8.5.2017 (00:45)X

*S každým Sebastianovým slovem jsem se cítila bídněji a bídněji, protože mi docházelo, že on nezná celou pravdu. Neví, v jakých podmínkách žiju, nikdy jsem mu pořádně nevysvětlila ani Munch, kterou jsem mu doslova vnutila a ani všechny ty večery, kdy jsem se k němu šla čistě jen schovat. Pořád v tom neměl jasno. A proto po mé chtěl, abych mu dopověděla tak, jako kdyby tu žádné tyhle problémy nebyly...

Jenže já se byla schopná jen smutně usmát, zavrtět hlavou a pak tiše, aby bylo znát, že mě tohle celé vážně mrzí, zašeptat;* Na tohle všechno okolo nejde zapomenout, Sebastiane... Na to mé problémy hrají příliš velkou roli v tom, jestli si snad dítě chci nebo nechci nechat... Ale na tom nezáleží, protože já taková nejsem. Nepůjdu na potrat a když vidím, že z toho máš evidentně radost-... *Zhluboka se nadechnu a pak sklopím téměř znovu zoufale hlavu k zemi a má ramena se sama od sebe svěsí, což musí dávat ohromně najevo, že jsem vážně nechtěla, aby k tomuhle došlo. Ale už pár hodin si uvědomuji, že se nedá nic dělat. Protože na to jsme až moc hodná... A na to si až moc vážím svého kamaráda na to, abych mu tohle udělala...*

..Tak si ho nejspíš chci nechat...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

8.5.2017 (09:34)X

O tvých problémech si mi nikdy neřekla a já to respektoval, protože si nechtěla, ale možná by ses teď mohla rozhodnout jinak a alespoň část mi povědět. Třeba bychom mohli vymyslet něco, jak tě z nich dostat. *Navrhnu opatrně. Sice jsem to za tu dobu, co spolu spíme, zkoušel několikrát, ale vždycky jsem byl odmítnut. Tak třeba teď by to mohlo být jinak. A nebo budu odmítnut poněkolikáté, na tom už asi nesejde. Vždyť už ani nevím, po kolikáté by to bylo... Akorát jsem se nadechoval, že ještě něco řeknu, když jsem slyšel zaklepání a Sarah strčila hlavu dovnitř s mým tichým oslovením.* Teď ne, Sarah! Dokonči s nimi dnešní výcvik. *Odmítnu ji, přičemž se zase stáhne a odejde. S laskavým úsměvem a pohledem se podívám na Torree.* Broučku, podívej, pokud ses rozhodla toho drobka si nechat, jsem moc rád. A můžeš se spolehnout, že se o vás postarám o oba, jasné? *Pokusím se jí alespoň trochu zvednout náladu.* A i když je mi jasné, že jsi strašně nezávislá a strašně si zakládáš na tom, že to sama všechno zvládneš, nemusíš na to být sama. A já ani nechci. Máš mě a i když nejsem chlap na jedničku o tebe i o to malý se dokážu postarat. *Další pohlazení po rameni.* A jak ses ptala... Jasně, neplánoval jsem dítě teď, ale jednou ano. A i když jsem si myslel, že to bude až za pár let a bude to s nějakou paní McRoyovou, jsem z toho nadšenej. Vždyť... Je to novej malej človíček! A bude mít určitě pěkný oči po mámě. *Pokusím se ještě jednou, aby to nebrala jako katastrofu, ale jako něco pěknýho, co spolu zvládneme. Pak už mě ale přestane bavit sedět tu v dřepu, takže ji opatrně vezmu pod koleny a za zády, sám si sednu do křesla a Torr si posadím na sebe, abych ji mohl v klidu obejmout.* Tak co? Prozradíš mi nějaký tvůj problém...? Nebo jsem stále nedůvěryhodný chlap?

Torree Schredingerová reaguje:

8.5.2017 (11:12)X

*Už už jsem byla opět rozhodnutá ho odmítnout - mé problémy si chci vyřešit sama a nechci do nich zatahovat někoho dalšího, když vím, jak by to mohlo dopadnout... Ale když tak striktně poslal tu dívku jménem Sarah pryč a pak se podíval na mně... Takový pocit jsem ještě nezažila. I když mu nejspíš šlo jenom o TU malou věc uvnitř mě, byl na mně moc milý. Dokonce tak, jak už hodně dlouho nikdo... a i když si mě takhle bral a objímal vcelku běžně kdykoliv, kdy jsme to jeden z nás kvůli špatnému dni potřebovali, dnes jsem si u toho připadala jinak. A ta změna spočívala v tom, že jsem se cítila za všechno neskutečně provinile. Dokonce jsem se v jeho náručí, přestože jsem dala dost jasně najevo, že mi tímhle moc pomohl, raději do jeho tváře ani nepodívala a po té chvíli, kdy jsem byla potichu a uvažovala, jsem s povzdechem zavrtěla hlavou:* Nikdy jsem neřekla, že bys byl nedůvěryhodný, to říkáš ty..! *Začala jsem hned menším odlehčením situace, než jsem pak pokrčila rameny, abych si trochu dodala odvahu:* Ale... Pamatuješ si, jak jsi u mně doma v nočním stolku našel tu fotku mně a Jacoba..? A já ti řekla, že jsem byla v sedmnácti letech vdaná, ale že zemřel..?

Tak.. zkrácená verze toho všeho je, že po své smrti nechal mě, jako své manželce spousty dluhů u... spousty nebankovních společností aa... ta plná verze zní prakticky tak, že už tak to nezvládám, mám dvě plná zaměstnání, jedno brigádní zaměstnání - když Grace zmizela, nemůžu si dovolit ani svůj byt a pointa je, *konečně se na něj podívám a snažím se jako vždy tvářit, že to je dobrý a že se mě to nedotýká tolik, jak doopravdy ano...* že díte, nebo i jen psa, si skutečně z finanční stránky dovolit nemůžu. Před pár lety MOŽNÁ, ale teď jsem do toho všeho potopená tak moc hluboko, že už se nejspíš nikdy nevyškrábu. A pamatuješ si dny, kdy jsem se u tebe doslova schovávala a tys chtěl vědět proč..? Já se pak totiž vracela domů, kde bylo například zničené všechno nádobí, televize byla napadrť, postel zlomená. K tomu všechny ty výhrůžné dopisy, esemesky...

Zkus to pochopit, když na to budu sama, bude to pro mně výhodnější, protože se nebudu muset starat o to, jestli se něco nestane, když zrovna budu ve svém bytě. Bude se MNĚ SAMOTNÉ stačit schovat. Ale když sama nebudu-... *Semknu rty, znovu zavrtím hlavou a musím uznat, že když jsem si to celé opět připomněla... je mi do pláče.* ...Promiň, tohle jsem nechtěla vychrlit najednou a nechtěla jsem ani, abys měl pocit, že tě využívám. Ale tohle jsou důvody, proč jsem šla rovnu za tebou... Já POTŘEBUJI pomoct vymyslet, co budu dělat, pokud si TO nechám... Prosím...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

8.5.2017 (11:47)X

*Když se Torree neodtáhla, dovolil jsem si začít ji hladit po zádech. A nejspíš si myslela, že to dělám jen kvůli tomu uzlíčku uvnitř jejího bříška, ale to nebyla pravda. Ať si říká co chce, stejně ji mám jistým způsobem rád, tak proč bych se nemohl chovat hezky a mile, když je vystresovaná a zoufalá.* Jacob bylo to tintítko, co se na tebe tak pěkně usmívalo? *Zeptám se zvědavě, jestli si to pamatuju dobře...* Torree, ale ty na to nemusíš být sama. Už několikrát jsem ti nabízel, že ti s čímkoli pomůžu, když si řekneš. Navíc na ten uzlíček sama nebudeš, máš mě! *Připomenu jí nenápadně svou maličkost.* Takže co bys řekla na tohle...? Podíváme se na tvoje papíry od zesnulého manžela a najdeme v nich něco, co by tě zachránilo od úplného zrujnování. V každých papírech totiž něco je a když víš, kde hledat, tak to vždycky najdeš. Případně ti můžu půjčit já... Pak by ses mohla nastěhovat ke mně. Ten byt je velký a oba se do něj v pohodě vejdeme, stejně jsme v něm většinu času. A pak bychom mohli zajít na jídlo, abyste vy dva netrpěli hlady. A i když se ti to nelíbí, slečno nezávislá, já tě v tom nenechám. Nebudeš na nic z toho sama. A i když jsem kamarád, stejně mi na tobě záleží, takže... Co ty na to?

Torree Schredingerová reaguje:

8.5.2017 (11:58)X

Co já na to..? *Podívám se na Sebastiana vcelku ohromeně a na mé tváři se konečně objeví menší, i když trochu posměšný úsměv:* Jednak ti říkám, že můj manžel nebyl žádné tintítko, takže tohle si prosím nech... A jinak... Že doufám, že něco najdeme, i když nahlas rozhodně nepřiznám, že jsi génius a že jsi skvělý kamarád. A že jídlo zní skvěle, ale musím tě upozornit, že teď toho v sobě moc neudržím...

A ještě chci dodatek, že já si od tebe peníze nevezmu. Na to si našeho přátelství až moc vážím... *A to už se dokonce začnu i nahlas smát. Hystericky... ale pobaveně a už o něco klidněji:* Bože... PROBOHA, jak se to mohlo stát..? A jak to, že nejsi ani trochu zaskočený, copak tys tohle celé čekal..?!

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

8.5.2017 (12:42)X

*Konečně se mi začala zase usmívat a to bylo dobré znamení.* No, tak super. Zajdeme na oběd, já si vezmu volno a projdeme tvoje papíry. A pak ti vezmeme nějaké věci ke mně. *Navrhnu s menším úsměvem, když už je usměvavá zase i Torree. Nahlas bych to nejspíš nepřiznal, ale ten úsměv jí sluší.* Jo, já vím. Těhotné mají chutě, jsou náladové a zvracejí. Tak prostě kromě nákupu budu brát i nějaký dortík a kyselé okurky no. *Pokrčím se smíchem rameny, aby se taky konečně zasmála. Pohladil jsem ji po zádech a konečně se na ni podíval.* Nečekal jsem to, jsem překvapený, ale když už se nám to stalo, tak z toho mám radost. *Pokrčím rameny.*

Torree Schredingerová reaguje:

8.5.2017 (13:14)X

Pokud máš nějakou práci, nemusíš si brát volno... *Zavrtím opět hlavou a pak se jen krátce podívám skrz okénko "ven" na bandu běžících nováčků:* ....Mimochodem... doufám, že jsem ti nezadělala na problémy..?

A okurky ani náhodou! Dortíky ano, ale okurky nesnáším...! *Ale přeci jen se začnu zeširoka a dost nahlas smát:* A jak tě to vůbec napadlo..? Zas takové chutě nemám! Jasně, dala bych pořádnou, velikou, totálně promaštěnou horu hranolků a majonézy, ale okurky...?

Já ani... nevím, jestli mám radost.. *Přestanu se na okamžik usmívat a pak se prostě zamyslím nad tím, jaké pocity z toho vlastně cítím:* ..Zatím jsem spíš rozčílená... A nevím, co si o tom mám myslet... Nejspíš nejsme rodinný typ.

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

8.5.2017 (21:53)X

No, říká se, že těhulky mají hrozné chutě a chutnají jim nakládané kyselé okurky. *Pokrčím rameny, že tomu nějak extra nerozumím, když jsem chlap, ale že pokud bude chtít, seženu jí, co si řekne.* Podívej, Sarah to tu zvládne a odpolední trénink může taky vzít. Prostě si vezmu volno. Jim se uleví a my budeme mít čas a klid si všechno projít. *Navrhnu s úsměvem. Pohladím ji po zádech, podívám se jí do obličeje a povzbudivě se usměju.* Možná nejsme rodinný typy, ale já dítě vždycky chtěl. Sice později, ale chtěl. A teď je na cestě. Navíc si navzájem pomůžeme, takže to jistě zvládneme. Uděláme pro něj to nejlepší, aby se mělo dobře, co ty na to? *Zazubím se na ni nadšeně.* Normálně... Nejraději bych ti dal pusu, krásko!

Odpovídáte X

11.9.2016 (20:36) Odpovědět # X
Finn Finnegan

Odpovídáte X

11.9.2016 (19:25) Odpovědět # X
Jay Tyrell

Odpovídáte X

Strana 1 / 6, celkem 41 příspěvků  Další → RSS
Kniha od BlueBoard.cz