Nápověda pro psaní příspěvků.

Smazání příspěvku

Jako autor příspěvku si můžete nechat poslat odkaz pro smazání příspěvku na svůj email (pokud jste ho uvedli)

Jako správce knihy můžete smazat příspěvek zadání loginu a hesla do BlueBoard.cz

Login:
Heslo:
Jméno
Heslo (?)
Vzkaz
[ ? ]
  Opište:
Strana 1 / 43, celkem 300 příspěvků  Další → RSS
18.8.2017 (23:03) Odpovědět # X
Jeremy Stone

Noel Keith reaguje:

18.8.2017 (23:16)X

Spíš až ve chvíli, kdy bych si všiml, že se o těchto informacích šíříš dál, nebo že kazíš mé záměry... *Pokrčím nad tím rameny a pak si poslechnu jeho souhlas, než se pořádně nadechnu a velmi tiše, aby to tentokrát skutečně slyšel pouze Jeremy, vážným a důsledným tónem spustím:* Poslouchej; každé jednotlivé dítě, které dnes a jindy vedu přes hranice do města, je stejné, jako já... A já byl ještě před několika dny na kusy - smrt mi vzala dva měsíce mého života, věř tomu nebo ne, ale získat tuhle novou kůži, abych zapadl, nebylo lehké... Stejně jako smíš a nemusíš věit faktu, že my vstáváme z mrtvích. Ale - a za tuhle poznámku se omlouvám... - koneckonců je největším expertem na náš život i smrt tvůj bratr, který ti dosvědčí, že za použití speciálních opatření možné znovu nastartovat život v našem mrtvém oběhu. Dělám to obvykleji, než by se mi líbilo, ale náš počet se stejně každým dnem zmenšuje, protože se město začalo našich těl zbavovat... ale ne všech. Některá jsou pro ně stejně vzácná, co pro nás - kupříkladu, můj syn. *Prohlásím, jakoby se nechumelilo a protože k této osobě už bohužel, nevedu jakoukoliv vřelou, nebo naopak zápornou emoci, pokračuji naprosto vážně dál:* Děti NAROZENÉ do takového stavu zkoumají, nechávají si jejich těla - hlavně ta mrtvá, protože s námi se zaživa těžko pracuje *Blýsknu se šibalským úsměvem* - dovážet na tajnou, podzemní základnu, nedaleko odsud. A teď schválně, jestli jsi natolik chytrý a důvtipný, aby ti došlo, koho mají v té jejich odporné, veliké kádince s rosolem naložené už rok..? O koho bychom mohli mít oba dva zájem tak vysoký, že bychom riskovali jen, abychom JI dostali domů... zdravou... a živou?

Jeremy Stone reaguje:

18.8.2017 (23:30)X

*Sledoval jsem Noela, jak mi všechno vysvětluje, stejně jako jsem ho důkladně a bedlivě poslouchal...* To je strašné. *Prohlásím nad tím, když mi řekne, že je kdosi rád zkoumá, dělá na nich pokusy a bádá na jejich mrtvých tělech. Nestačil jsem se divit, stejně jako mi z toho tuhla krev v žilách a běhal mráz po zádech. Ne že bych o tom nikdy neslyšel, ale vždycky se mi dělalo zle, když jsem slyšel, jak někdo experimentuje na lidských bytostech. Asi jsem byl až moc velký moralista... Popravdě jsem se nestačil divit, když u toho zmínil jméno mého bratra, ale ještě víc jsem byl překvapený, když začal nepřímo narážet na Annie.* Počkej, Annie před rokem zemřela. To přeci... To... *Už jsem chtěl říct, že to nejde, ale pak jsem si uvědomil, že Claire nikdy nemluvila o pohřbu nebo tak něčem. Vždycky mluvila jen o tom, že Annie zemřela...*

Takže ty mi chceš říct, že oni mají Annie, dělají na ní pokusy, ale ty ji dokážeš dostat zpět a ještě ke všemu ji dokážeš oživit? *Zeptám se nevěřícně, když mi to všechno dojde a moje hlava to několik minut přebírala z jedné strany na druhou.*

Noel Keith reaguje:

18.8.2017 (23:58)X

Cením si tvého názoru, jenže s tím my nic moc nezmůžeme... *Řeknu obzvláště opatrně, tiše a nenápadně, důrazně, aby si uvědomil, že o tomhle není dobré mluvit před dětmi.* Můžeme se jen snažit chránit naše řady... Ovšem.. do té doby, než bude co chránit. A - přestože jsem tedy vážně netušil, že ji tak pojmenovala - malá je, ať už se to nelíbí komukoliv, jedna z nás. A přesně tak... tohle se ti snažím říct... Jenže to nebude zadarmo - finančně to nemyslím. Nebude to jen tak, proto tu budeš potřeba ty. Jsi Alexův bratr, navíc jsi jistě vzorný občan. *Prohlásím a můj úsměv mi opět trhá tvář:* Pochopitelně musím nejdřív dovést kluky domů... a pak ti dám vědět. Vymyslíme, jak ji dostat ven ze základny a zbytek můžeš nechat na mně... Tak... co ty na to? Ještě pořád chceš odmítnout?

Jeremy Stone reaguje:

19.8.2017 (09:31)X

Nepojmenovala... Vybrali jsme to jméno společně, abychom o ní pořád nemuseli mluvit jako o malé, když byla v depresích. *Řeknu skoro bezvýrazně, jak mi to v hlavě šrotuje. A i když mi v hlavě poletuje spousta myšlenek, neustále jedna převládá - mohl bych Annie přivést domů. Mohl bych Claire vrátit její holčičku, kvůli které tolik plakala. Mohl bych Claire vrátit její klid a štěstí. A i když mi bylo jasné, že to nebude snadné nebo že to nebude jednoduché či levně - jak sám řekl Noel -, pořád tu byla ta představa Claire, jak se šťastně usmívá, jak je spokojená a jak se usmívá na svoji holčičku. Tomu se nedalo odolat. Už jen z toho důvodu, že by opět byla v pohodě. A i kdyby to znamenalo, že se kvůli Claire budu muset vzdát vlastního dítěte s Claire, bude mi to stát za to...* Co mě to bude stát? *Zeptám se zvědavě, což je nejspíš rovnou i odpověď na jeho otázku, jestli ještě stále chci odmítnout...*

Noel Keith reaguje:

19.8.2017 (23:05)X

Ach tak. Je to pěkný.. *Pochválím, jemně se přitom usměji a když se pak tak zeptá, čímž mi dá najevo, že souhlasí, začnu se usmívat mnohem víc nadšeně, promnu si ruce, ale pak opět dost vážně prohlásím:* Budeš tím hodně riskovat - jde prakticky o to, že budu potřebovat pomoct s infiltrací na základnu - Pochop, mně každý zná... - pak někoho, kdo si její tělo převezme, někoho s lékařskou praxí. Pak si ji budeš moct vzít... ale mám jednu podmínku - chci se svou neteří trávit nějaký čas. Pochop mně - jednak jde o rodinu a navíc bude potřebovat pomoc s mentální výchovou... jen vám to pomůže... Stačí jedna jediná špatná věc, kterou jí vtlučete do hlavy a může to skončit zkázou; dejte ji chvílemi na starost mně a slibuji vám, že se bude chovat slušně, neprozradí se...

Jeremy Stone reaguje:

19.8.2017 (23:20)X

Jsem si jistý, že dokážu najít někoho,.kdo Annie zajistí doklady, papíry a všechno potřebné, aby zapadla a našla své místo ve frakci. A pokud potřebuješ někoho s lékařskou praxí, tak... Já mám lékařskou praxi. Nejsem sice úplně doktor, ale leccos zvládám. Akorát operace ne. *Pokrčím rameny, jako by se nechumelilo, protože pro klid a štěstí mojí přítelkyně jsem ochotný udělat snad všechno.* Nechceme Ann vtloukat špatné věci do hlavy. Pokud to dopadne, chceme pro ni ten nejlepší, nejlaskavější a nejláskyplnější domov... Ale jinak je dobrý nápad, abys jí pomohl. Vidím, jak se staráš o své hochy, takže... Dobře, na tomhle se můžeme domluvit. *Přikývnu.*

Noel Keith reaguje:

19.8.2017 (23:30)X

Všiml jsem si... *Uchechtnu se.* A přesně proto by bylo nejrozumnější, abys šel se mnou. Potřebuji někoho, kdo ji bude během oživování monitorovat, kdo zajistí, že se hned neudusí - to já nezvládnu...

Ale samozřejmě.. *Nakloním se k němu ještě blíž a náléhavě mu pak kladu na srdce:* Bylo by nejlepší, aby ses o tom nikomu nešířil... závisí na tom její život. Jestli to budeš chtít říct Claire, nebudu ti bráni, ale měj na paměti, že se všechno ještě stále může dost jednoduše posrat...

Jeremy Stone reaguje:

19.8.2017 (23:37)X

Dobře. Půjdu s tebou. *Přikývnu.* Vezmu s sebou nějaká pomocná séra a malý dýchací přístroj, aby se neudusila. Ale stejně potom budeme s Claire muset nějak vyřešit její nedovyvinuté plíce, aby nemusela pořád chodit s dýchacím přístrojem. S tím nám, počítám, asi moc neporadíš, že? *Zeptám se zvědavě, ale nepočítám s kladnou odpovědí. Tohle už bude naše věc...* Neřeknu o tom nikomu. Dokonce ani Claire. Nemůžu jí dát novou naději, že opět uvidí Annie, a pak jí jo zase vzít, když by se to posralo. *Zavrtím hlavou.* Zavedu ji za Annie, až to vyjde. Do té doby nikde nic říkat nebudu...

Noel Keith reaguje:

19.8.2017 (23:54)X

*Zavrtím hlavou;* Bohužel... Velmi pravděpodobně v inkubátoru držena nebyla, takže tenhle problém asi přetrvá... Ale vy na něco určitě přijdete. *Poznamenám a zatímco on potvrdí, co jsem si myslel, jsem se začal jemně, nápadně usmívat;* Fajn. Jsme domluvení... Buď připraven, vhodná příležitost může nastat kdykoliv... A pokud můžu poradit, skutečně si promluvte s bratrem... Z dlouholeté praxe vím, že hádky mrzí sourozenci nevedou k ničemu dobrému... *Jemně, posmutněle se pousměji.* Fajn... Už můžeš jít. Vezmu tě zpátky, kde jsme se potkali. A příště tak nefňukej, copak jsem tě kousnul nebo tak něco, že ses tak bál?!

Odpovídáte X

13.8.2017 (21:14) Odpovědět # X
Jeremy Stone

Noel Keith reaguje:

14.8.2017 (00:38)X

*zarazil jsem se a pro jednou se na muže před sebou podíval bez nějaké masky, bez úsměvu, falešné radostí a přitom jsem se velmi snažil, aby na mně nebylo znát, že tahle jeho cesta byla pro mně stejně bolestivá, co pomyšlení na mou neteř pór něj. Bere ji jako dceru... Zvláštní u někoho, kdo ji nikdy ani neviděl... Ale je pravda, že když jsem ji jednou viděl já, vzalo mně to za srdce, i když to byla jen vteřina a já musel utíkat pryč.*

Do večera... *Opět byl můj hlas soustředěný, stejně jako pohled. Na tak bolestné téma už jsem se soustředit nechtěl - namísto toho jsem se jeho věty chytl z tak trochu jiné strany:* Jeremy Stone - mám tu několik chlapců, mých chlapců, stejných jako já, o které se musím starat... Jeden z nich je nemocný... Takže ty teď půjdeš se mnou... *Sundal jsem si rychle mikinu, urval z ní zezdola jeden delší pruh látky a natáhl jsem ho bez ptaní, či vyzvání tady Jeremymu přes oči, aby neviděl, kudy ho budu vést;* ...Asi sis všiml, že tohle není otázka, ale rozkaz... A doufám, že si stále uvědomuješ, jaké následky může mít odmítání pomocí zrovna mému chlapci!

Jeremy Stone reaguje:

14.8.2017 (09:22)X

Počkej, co to...? *Začal jsem protestovat, když mi uvázal kus špinavé látky přes oči.* Jsem záchranář, nemám v popisu práce odmítnout pomoc nemocnému nebo zraněnému člověku, ať už je nebo není jako ty. Když to bude v mých silách, pokusím se mu pomoc, ale nejsem kouzelník! Mám s sebou jen určité vybavení a jen určité věci. A vážně nejsem kouzelník, některé věci zpravit nedokážu! *Upozorním ho trochu rozčileně, jak kolem sebe nic nevidím. Navíc mi nedával smysl ten jeho pohled před chvilkou, když jsme mluvili o Annie. Byl jako by chápavý, ale přitom nesouhlasný. Nevěděl jsem, jak si to mám vyložit... Teď už jsem ale měl jiné starosti, když mi zavazoval oči a někam mě táhnul.* Být tebou dávám pozor, co se mnou vymeteš. S poraněnýma rukama nejspíš těžko někomu pomůžu. *Zavrčím, když mě strhne na stranu a já ramenem vrazím do kmenu stromu. Nebránil jsem se, tak by se mnou mohl zacházet tak trochu slušně... Ale ten jeho pohled mi nedával smysl a nešel mi z hlavy...*

Noel Keith reaguje:

14.8.2017 (17:32)X

To je hezké, ale zároveň moc dobře víš, že napomáhání odpadlíkům, válečným zločincům či mutantům se trestá smrtí... *Zavrčím otráveně, zatímco on také brblal. Jeho oči jsem zavázal rychle, zatím jsem si zkontroloval, že nic nevidí a když se k nám pak zničeho nic přidal i malý Mefi, akorát jsem mu věnoval menší, ale výchovnou facku zezadu do hlavy, i když ta se mu nejspíš stále motala:* A ty pojď... ještě jednou mně takhle naštveš a nechám se tě zbavit tolikrát, že zapomeneš cestu domů! *Prohlásím, opět výhružně, zatímco už tady Jeremyho táhnu za rameno dlouhou cestou dál, která trvala alespoň dvacet minut, než jsme se dostali tam, kam jsem potřeboval.

Mefiho jsem poslal napřed, aby všechny upozornil, že teď nemají dělat žádné blbosti, ani podobné co on ráno a ani menší, když jim beru tohohle významného hosta.* Nemůžu za to, že jsi nemotorný. *Prohlásím, jakoby se nechumelilo a pak mu konečně začnu rozvazovat šátek:* Mám tu nastavená jasná pravidla; nikdo bez mého dovolení nesmí ven, nikdo nesmí dál, než na tři kilometry, pokud nejde se mnou. Jenže Harry nebyl venku už týdny... Nechtěl... pořád leží, je celý horký... *Vysvětluji, zatímco kolem něj už skřípou naše stará, rozvrzaná vrata, za kterými se schovává ohromný, bezpečně čistý prostor plný matrací naskládaných na sebe na kovových postelích, na jedné straně pár zásob potřebných pro naše přežití, jedny dveře do provizorních sprch a jinak byla místnost prakticky plná dětí. Mých dětí... A všechny byli vyděšené. Rozvázal jsem šátek akorát ve chvíli, kdy se ten jeden malinkatý chlapeček, kolem pěti let, choulil pod svou dekou a kolem něj se seděli další čtyři dospělejší kluci, kteří ho zatím měli hlídat.* Támhle leží. *Poukážu na něj a tím naznačím, že mu nechávám volnou ruku... jsem však ještě stále ostražitý a pozoruji každý jeho jednotlivý krok.* A vy se VŠICHNI budete chovat slušně, je to jasné?!

Jeremy Stone reaguje:

14.8.2017 (20:32)X

Hm... Ale v současnou chvíli mohu říct, že pomáhám lidem, kteří se dostali do nebezpečí při požárech v lesích. Vybral sis dobrou chvíli, kdy chceš pomoc pro své chlapce. *Zamručím podobně jako on, ale potom už spíš zmlknu a snažím se jít nějak slušně, abych se hned tak nevymlátil. Navíc si nechci ukousnout jazyk, kdybych náhodou někde šlápl špatně a najednou sklousl. To bych mu asi byl k ničemu, když bych sám potřeboval ošetřit... Najednou zaslechnu vedle nás další kroky a dojde mi, že ten kluk se nejspíš oklepal a vyrazil za námi, což mi potvrdí i slova toho muže vedle mě. Dalších několik desítek minut jdeme potichu a snad po nějaké lesní cestě, protože ani moc neklopýtám a jen se snažím držet s ním tempo. Když mi potom za zavřenými dveřmi sundá provizorní pásku z očí, musím se nejprve rozkoukat z návalu světla, než se podívám na malého chlapce schouleného pod dekou. Podívám se na muže vedle sebe, abych se ujistil, že opravdu můžu, až se nakonec rozdejdu k němu. Na tváři mám přívětivý úsměv, když si před jeho postel sedám do dřepu.* Ahoj, jsem Jeremy. Ty budeš určitě Harry, že ano? *Oslovím ho jemně, abych si získal alespoň trochu důvěry.* Jsem zdravotník a někdo mi říkal, že nejsi v pořádku. Povíš mi, co s tebou je? *Zeptám se zvědavě. Zatím se snažím získat si jeho pozornost a důvěru. Nechci totiž působit jako někdo, kdo chce jemu nebo jeho kamrádům ublížit.*

Noel Keith reaguje:

14.8.2017 (22:35)X

*Pokynu mu, že samozřejmě může jít za Harrym a ostatními dětmi, zatímco za námi se zavírají ohromné, kovové dveře, v místnosti se rozsvítí ta jediná, funkční žárovka a všechny děti, které do teď byli u Harryho, vyděšeně doslova prchali ke mně:* Doobře, dobře, všichni do sprch! *A i když nikdo neprotestoval a ani nemluvil, bylo mi jasné, že se jim Jeremy nezamlouvá. Konec konců... Cítí, jak je nepříjemný mně...*

Neboj se ho.. *Povzdechnu si, dojdu až k nim, sednu si ležérně na jednu stranu postele a jen tak trochu mile, s rukama založenýma v klíně, se usměji na malého, který se pořád schovává pod dekou:* No tak... bude ti lépe... *začnu ho tedy přemlouvat a protože to obvykle pomáhá, začne se tenhle malý, hnědovlasý chlapeček s uslzenýma očima pod dekou přesouvat, až k mému velikému překvapení skočí tady Jeremymu kolem krku. Jsem si jistý, že mu pomocí svých sil akorát ukazuje, jak je mu špatně, jak v jednom kuse neudrží oběd a jak má pořád horečky, je neustále unavený. A protože mně nebylo zrovna jasné, co by se stalo, kdybych ho přerušil, prostě jsem je nechal, aby si "povídali"...*

Jeremy Stone reaguje:

14.8.2017 (22:48)X

*Ten malý klučina byl vyděšený a jen tak pokradmu na mě vykukoval z pod peřiny, ale vždycky hned zalezl, když jsem se na něj usmál. Natáhl jsem ruku, abych ho pohladil po rameni a pokoušel se ho dál přemlouvat, než se k nám přidal jejich... bratr? Nejspíš.* Vážně ti nechci ublížit. Chtěl bych ti pomoci, aby ti bylo dobře. Abys zase mohl ven s ostatními... *Pronesu k němu velice klidně a povzbudivě, protože tohle je podle mě základ při práci s dětským pacientem. A najednou jsem měl malého Harryho kolem krku, což jsem opravdu nečekal. Páni! A další věc, kterou jsem nečekal, byla ta vlna myšlenek a obrazů z klučinovy hlavinky...* Teda... Tobě musí být pořádně špatně, maličký. Něco s tím uděláme, ano?! *Navrhnu s úsměvem. Posadím malého Harryho na postel a začnu ho prohlížet, přičemž ještě stále s ním komunikuju a říkám mu, co dělám a proč to dělám, aby se vážně nemusel bát... Podle mého vyšetření bych nakonec řekl, že je to neléčená zažívací infekce.* Nechám tu pro tebe nějaké léky, ano? A řeknu tvému.. eh.. velkému bratrovi, jak ti je bude dávat, dobře? A ty budeš dál hezky odpočívat, dobře, broučku? A taky přestaneš plakat, jinak ti bude hůř. Vážně... *Mrknu na něj, ale pak si ho stejně vezmu zase na ruku a podívám se na toho chlápka.* Máš tu někde něco jako lékárničku?

Noel Keith reaguje:

14.8.2017 (22:59)X

*Když se Harry rozbrečel, zatnul jsem čelist. Nemám rád dětský pláč, toho jsem se naposlouchal za celý svůj život už dostatečně, navíc je Harry, stejně jako ostatní děti, pro mně skutečně něco jako rodina, přestože ne pokrevní, takže kdykoliv se jim dělo něco ošklivého - ovšem.. Heh... co nesouviselo se mnou... - měl jsem nervy nadranc. A proto jsem sem Jeremyho vzal, za jiných okolností by z Harryho neviděl ani vlas jen, abych ho ochránil!

Ovšem, pak jsem tak trochu vykulil oči, když mně tak Jeremy nazval, já se zamračil, ale ve chvíli, kdy jsem na to chtěl něco namítnout, malý tiše, evidentně vyčerpaně vyprskl smíchy a s hubou s jen tím málem zubů, co momentálně měl, tiše prohlásil:* "Noel nění bjácha...hihi, Noel je žlý meudvěd!" Zase se mi neposmívej, nebo copak ti kluci nevyslepičili, proč Mefi šel domů až se mnou..? *Zahromuji výhružně, ale i Harry poznal, že to nemyslím tak zle a to podle toho, že na mé tváři se objevil menší úsměv. Když pak zapadl zpátky do polštáře a tady pan vele-důležitý se na mně otočil, přikývl jsem, mávl jsem na něj, aby šel ke mně k druhé straně celé téhle ohromné a táhlé místnosti, kde bylo pár otevřených zpřerážených beden plných různých léků, které jsem před posledním útěkem stačil pobrat:* Tohle je všechno, co máme, ale já... No... řekněme, že si s tím nevím tak úplně rady... *Pokrčím rameny.*

Jeremy Stone reaguje:

14.8.2017 (23:26)X

Jo, tak Noel není bracha, ale zlej medvěd, jo?! Teeda. Stejně si ale necháme od velkého medvěda ukázat léky a najdeme ti něco, po čem ti bude dobře. *Mrknu na něj. S Harrym v náručí dojdu za - konečně vím, jak se jmenuje - Noelem k provizorní lékárničce. Harryho zatím posadím na volnou postel a dívám se do obsahu, který je lepší než na leckteré sesterně v nemocnici. Noel byl evidentně u získávání léků dost šikovný.* To je super. Něco tu najdeme. *Mrknu na něj. Naklonil jsem se k lékárně a vybral nějaké léky.* Tohle je injekce, která Harrymu srazí teplotu a jsou v tom základní antibiotika. *Vysvětlím, abych upozornil, co hodlám dělat, ale ještě předtím mu ukážu další léky - platíčko malých kulatých léků a tubičku s většími kapslemi.* Ty malé mu dej, když bude mít teplotu. Ty velké mu dávej po dvanácti hodinách - jsou to širokospektrá antibiotika. Harry nejspíš z jídla nebo z venku přinesl zažívací infekci - nejspíš to bude jen neléčená střevní chřipka, ale pro jistotu, kdyby to bylo něco jiného, tak ty antibiotika. Nejpozději do dvaceti čtyř hodin se mu uleví. Ty kapsle mu dávej týden. Kdyby se cokoli změnilo, kdyby mu bylo nadále špatně nebo tak něco, určitě si najdeš způsob, jak mě najít. *Řeknu důležitě a doufám, že si to Noel zapamatoval. Pak už se s injekcí ale otočím k Harrymu.* Harry, teď ti píchnu jednu injekci. Slibuju, že to bude jen malej štípanec, ale ty jsi velkej kluk a vydržíš to, že jo?! *Mrknu na něj, píchnu mu injekci a pak ji přelepím náplastí s medvídkem, kterou jsem měl ve svém batohu. Pak už odnesu Harryho do postele a vrátím se k Noelovi.* Zvládneš to s ním? Ta injekce zabere nejpozději za dvanáct hodin, pak mu dáš kapsli a tak dále. Je to jasný? Je to totiž důležitý! U těch léků nejde je dávat, jak chceš. Je nutný dávat je pravidelně. *Zdůrazním ještě jednou, než se kouknu za Harrym, který se zase zachumlal v posteli.* A pár dní ho šetři, je hodně zesláblý a vyčerpaný... Ale to už je samozřejmě na tobě, je to jen rada, aby byl brzy zase v pořádku.

Noel Keith reaguje:

18.8.2017 (18:41)X

Nevštěpuji jim do hlavy narcistické ideály o rodině a jednotě... *Ještě jsem chtěl dodat, že to už si zabral jeho bratr, ale nejspíš by to byla příliš krutá poznámka, takže jsem to nechal být a raději poslouchal instrukce ke všem těm lékům. Už už jsem ho chtěl varovat, že neznám přesnou reakci malého Harryho na injekci, ale ten to zvládl překvapivě docela dobře. Sice mu pár kapiček slz upadlo, musel jsme ho vzít za ručičku, kterou ke mně natahoval, ale všechno bylo jinak v pohodě. Dokonce mi nadšeně ukazoval svou barevnou náplast:* No vidíš to, chlápáku, ale teď už utíkej zpátky do postele, dobře?

*Když ho tam Jeremy odvedl, díval jsem se ještě stále ostražitě na to, jak ho ukládá a teprve, když jsem měl jistotu, že bude v pohodě, jsem se znovu mohl otočit tady na našeho experta:* Eeeh, jasně... *Zamračím se, svraštím čelo a tak trochu přemýšlivě koukám na všechno, co mi strčil do ruky. Díky bohu, že mám perfektní paměť... skvělá náhražka faktu, že neumím číst....* ..Samozřejmě... Bude ležet, ještě tu pár dní budeme moct zůstat...

Jeremy Stone reaguje:

18.8.2017 (21:48)X

Dobře. Tak fajn. A jak říkám - kdyby se s Harrym cokoli dělo, určitě si najdeš způsob, jak si mě najít. Kdybys to potřeboval. A ne že bych snad najednou chtěl pomáhat mutantům, zaplést se a dělat problémy, ale Harry je dítě. Stejně jako tvoji ostatní kluci. Rád jim pomůžu, když bude potřeba. Jen nechci vědět, že jsou všichni mutanti. Pak se totiž můžu hájit tím, že jsem to nevěděl a pomáhal dětem, mladistvým. *Podotknu, jako by se nechumelilo. Ale jen potichu, abych tím nějak neublížil malému Harrymu, který už v klidu odpočíval v posteli. Pak se ale zase vrátím pohledem k Noelovi.* Když jsem teď pomohl tomu malému nezbedovi, vrátíš mě, kde jsi mě našel, nebo potřebuješ ještě pro někoho pomoc?

Noel Keith reaguje:

18.8.2017 (22:30)X

*Všiml jsem si, že šeptá - nejspíš, aby neublížil tady malému Harrymu... - ale dřív, než bych mu stačil naznačit, že ať už bude sebetišší, někdo vedle ho přeci jen uslyší, prostě podotknul, že stejně nechce mít o ničem ani ponětí. V tu chvíli jsem napl čelist, ale po chvíli ji uvolnil, protože faktem zůstává, že tyto věci naprosto chápu.*

Fajn... A asi tě "zklamu", když tě ujistím, že pomáhání tady mým klukům bylo bohužel, poprvé a naposledy.. *Povzdechnu si, veškeré prášky odložím na jeden stolek a pak se otočím s takovým velikým, nepředstíraným otazníkem v očích zpátky k Jeremymu. Dnes jsem krom pomoci Harrymu chtěl něco zjistit - jestli by náhodou nemohl Jeremy být ten chybějící prvek, který mi zbýval pro jeden menší, ale velmi nápadný projekt...*

..Samozřejmě... ale co kdybych ti teď řekl, že pro tebe mám nabídku... Docela lákavou, nejspíš pro mne i pro tebe, ale pokud skutečně chceš prostě odejít, můžeš. Nikdo ti nebude bránit - jen si řekni! *Zvednu v obraně své ruce do vzduchu, zatímco na rtech už se mi rozšiřuje takový zvláštní, téměř doufající úsměv:* Samozřejmě musíš pochpit, že po tobě budu dopředu potřebovat slíbit diskrétnost... se vším, s námi, s nabídkou... teprve pak ti budu moct říct, o co půjde.

Jeremy Stone reaguje:

18.8.2017 (22:52)X

Nezklameš, chápu to, protože je chceš mít v bezpečí. Tohle taky byla jen nabídka. *Ujistím ho, když najednou upoutá moji zvědavost. Ano, chtěl jsem co nejdříve vypadnout a vrátit se ke svým lidem, ale tohle bylo něco, co mě opravdu zajímalo...* Diskrétnost ti slíbit mohu. Nikde se nehodlám šířit, co jsem dělal a s kým. Hlavně bych se dostal akorát do problémů, do řečí, ohrozil tím sebe, tebe, tvoje kluky a v neposlední řadě i Claire, o což rozhodně nestojím. *Zavrtím s pokrčením ramen hlavou, ačkoli ten zbytek mě opravdu začal zajímat.* A když si tvou nabídku vyslechnu a následně ji odmítnu...?

Noel Keith reaguje:

18.8.2017 (22:58)X

Neodmítneš. Protože to by znamenalo, no... ošklivé věci. *Zazubím se, jakoby o nic nešlo, ale stín v mých očích mu rozhodně musel dát vědět, že já jsem přístupný všem možnostem - počínaje vraždou, přiznejme si... nejlákavější možnost.* A řeknu ti jen to, že je to veliké. Je to ohromná akce, změnilo by ti to život od základů... takže..?

Odpovídáte X

11.8.2017 (11:05) Odpovědět # X
Jeremy Stone

Noel Keith reaguje:

11.8.2017 (11:48)X

Měl jsi na starosti JEDNU JEDINOU VĚC, Mefi! *Zuřím, absolutně, neochvějně zuřím, pochoduji tu jako čiré zlo mezi těmihle do pozoru postavenými pozéry, kteří si říkají "smečka" a jsem doslova takhle blízko od toho, abych jim všem, do jednoho, něco nezlomil. Nejhorší na tom všem je však fakt, že dnes ani nebyla žádná akce! Nešlo o nic důležitého! A to mladé, nevycválané hovado stejně prostě šlo a celou zábavu prostě;* POSRAL'S TO, MEFI! A dívej se na mně, když s tebou mluvím! *Vyjel jsem, tu sekundu, než se stačil rozkoukat, jsem měl obličej jen milimetr od toho jeho, v očích mi svítil vztek a na něm byl znát strach. Neuvěřitelný strach, respekt, který jsem v nich všech vyvolával. A tenhle typ strachu, strachu o jejich životy, byl oprávněný. Zhluboka jsem se nadechl, přenosu mého vzteku a všech představ o tom, jak mu proháním svou pěst hrudní dutinou bylo evidentně dost, protože celý zmrzl, vypadal, že se za chvilku rozbrečí a nejspíš vůbec nečekal, že bych se nad ním mohl dokonce začít vyšinutě smát:* Jsi nepotřebný! *Přestal jsem však vzápětí, odklonil se, založil si ruce na hrudi a pak, jen tak jakoby mimochodem, vyštěknu jednomu nejbližšímu chlapci, který ze mně byl také velmi vyděšený, jeho nový rozkaz:* Zbavte se ho.

*A přesně ve stejný okamžik, kdy jsem v tomhle vlhkém, kouřem nasáklém lese měl v plánu všechny poslat na nové místo, aby ani jeden z lidí z města neměl sebemenší tušení, že tu jsme, se nedaleko k nám začali ozývat zvláštní zvuky. Zvuky kroků, ohně, zmatku. Svými myšlenkovými schopnostmi jsem poslal všechny pryč, při útěku dokonce svého nově mrtvého kamaráda, který nežil ještě dlouho předtím, než jeho dětské, dvanáctileté mrtvé tělo spadlo na zem, nechali ležet tam, kde zemřel a všichni do jednoho se rozutekli na své pozice. Kilometry a kilometry daleko odsud. když jsem osaměl, nebyl pro mně problém zůstat sám, ve svém odrbaném, starém oblečení - rozepnuté černé mikině, vojenských kalhotách a černém tričku - si sepnu ruce za svá záda a pěknou řádku sekund jen zaujatě naslouchám, sleduji okolí, dávám bedlivý pozor. A v okamžiku, kdy se první člověk vynoří z křoví před námi, už opět, stejně jako předtím před Mefim, stojím jen pár milimetrů před touto osobou, kterou jsem tím samozřejmě vyděsil stejně, jako svým zaujatým, širokým, až téměř podivně, úchylně blaženým úsměvem při své hlavě nakloněné na stranu:* Ale, ale... copak to tu máme.

Jeremy Stone reaguje:

11.8.2017 (13:48)X

*Prodíral jsem se křovinami, rozhlížel se po něčem, co by nám mohlo pomoci dostat kluky z té zabalené díry, a urputně jsem se pod svým oblekem potil. Ale úplně nehorázně! Po asi dvaceti minutách jsem se dostal z křovin ven a zamířil přes jednu menší louku, když najednou se přede mnou objevil muž a zcela zblízka na mě zíral, až mě tím vylekal. Bohužel jsem ho přes svou masku špatně slyšel.* Jejda... *Ulevím si, jak jsem se lekl.* Promiňte, špatně vás slyším. Ještě v pořádku, pane? Není vám nic? Nepotřebujete ošetřit? *Pokládám základní otázky a už se natahuji po svém batohu, abych ho případně mohl ošetřit.* Měl byste se dostat do bezpečí. Tady není bezpečno. *Řeknu k němu naléhavě a dívám se, jestli neuvidím nějaké poranění hlavy nebo tak něco, protože mi přišel zmatený a vykulený.*

Noel Keith reaguje:

11.8.2017 (14:03)X

*Dle jeh oblečení bych hádal, že je to skutečně jeden z měšťáků - dokonce buď záchranář, nebo hasič. Zkrátka přesně to, co jsem čekal. Naštěstí se nezdá, že si všiml někoho jiného, krom mně a přestože mě příliš neslyší, chtěl jsem pokračovat v naší evidentně jednosměrné rozmluvě, jenže když se na mně podíval...

zarazil jsem se, vykulil oči a tenhle muž byl ve vteřině i s tím svým baťůžkem, dřív, než vůbec stačil mrknout, přišpendlený u stromu, s každou mou rukou na jeho ramenou a já si ho se zajetím, skutečnou zvědavostí a se zájmem prohlížel:* Neskutečné... *zamumlám, ještě pořád nemůžu uvěřit tomu, odkud - respektive, že ho vůbec znám. Úplně jsem ignoroval nějaké jeho protesty - moc dobře vím, že tady už taková koncentrace dýmu není, aby mu z toho něco zůstalo a začnu se dost naléhavě dobývat do té jeho masky, kterou jsem se mu snažil sundat. Beze slova, bez vlastních námitek a ohromně vykulený. Tohle je-... Neuvěřitelná. Příležitost!*

Jeremy Stone reaguje:

11.8.2017 (22:12)X

*Ani nevím, co se pořádně stalo, když jsem najednou byl přitisknutý, možná doslova přišpendlený ke stromu a ten muž se na mě díval. Slyšel jsem už kolikrát výzkumy, že enormně vystresovaný člověk dokáže několikanásobně překonat svou vlastní silu, ale nikdy v životě jsem to neviděl. Až do teď.* Počkejte, pane, počkejte. Dám vám masku. mám jednu náhradní. *Zamumlal jsem, ačkoli jsem měl pocit, že tohle je celé špatně. Že tomu muži ani tak nejde o masku jako o to, aby se mi mohl podívat do obličeje, čemuž jsem úplně nerozuměl...*

Noel Keith reaguje:

11.8.2017 (22:42)X

Odkud tě znám?! *Vykřiknu na něj, zaujatě, nechápavě, zmateně, zatímco už mu však jeho masku strhnu a zůstanu na něj zvědavě koukat, jeho masku zničenou, vyrvanou v ruce.* Od KOHO tě znám?! Kde tě kdo vidět..?! Co ty jsi zač? *Přimhouřím trochu oči, opět u něj stojím snad na centimetr daleko a zatímco se snažím soustředit na jeho myšlenky, vzpomínám nad tím, odkud tohohle človíčka znám... a pak mi to došlo... Cvaklo mi, úplně se mi rozsvítilo, já na krok ustoupil, v tváři jsem měl velmi ohromený výraz. Ale i ten se nakonec vlil do širokého, zvídavého a velmi blaženého úsměvu, při čemž jsem opět naklonil hlavu na stranu:* Xander Stone; Claire Farleyová; jsi Jeremy!

Jeremy Stone reaguje:

11.8.2017 (23:11)X

*Naprosto nechápavě jsem na tohohle muže přede mnou koukal, protože jsem jeho slova a jeho jednání nechápal. Masku jsem už měl dole, díval jsem se mu do tváře, slyšel ho zcela zřetelně a neuměl jsem si nic z toho vysvětlit. Přišlo mi, jako by byl neskonale zmatený a mluvil páté přes deváté, ačkoli alespoň ten konec dával smysl...* Kdo jste? Odkud znáte mého bratra? *Zeptám se opatrně. Moc tomu totiž nerozumím a nejsem si jistý, jak bych to měl brát. A ještě znepokojenější jsem ve chvíli, kdy řekne Claiřino jméno. Odkud ji sakra zná?!*

Noel Keith reaguje:

11.8.2017 (23:20)X

Shh! *Zarazil jsem ho se zdvyhnitým ukazováčkem, na zavřít jsem stále měl ten nadšený úsměv, celý jsem najednou působil přemýšlivě, dokonce jsem si dal tento ukazováček ke rtům, abych mohl dále vypadat zamyšleně a začal jsem kolem stromu a tedy kolem své vzácné návštěvy kroužit. Bohužel... Takhle měl perfektní výhled na našeho mrtvého kamaráda, který ležel.jen pár metrů před ním;* Copak bratr o mně nikdy nemluvil..? A ani naše květinka? No toto, myslel bych si, že zrovna Alex by mohl... I když je pravda, že s Claire jsme byli téměř rodina... Kdo bych pro ni byl..? Švagr? Ne, to určitě není správné slovo... *Zakaboním tvář a přesto mluvím dál, jakoby se nechumelilo;* Kdo pro Claire jsem, když má dítě mého bratra? Oh... Počkat..

Nemá... *Pokrčím lhostejně rameny a blýsknu se dalším, ďábelským úsměvem;* Jak pak se mají? *A v tu chvíli vypadám vážně nebezpečně, opět jde z mého úsměvu cítit strach a já znovu nakláním hlavu na stranu;* Jak pak se má největší zrádce a ta naivní, ale milá holčina..? Nepozvala mně na vánoce, nemrava!

Jeremy Stone reaguje:

11.8.2017 (23:51)X

*Většinou jsem věděl, jak mám reagovat, když jsem se setkal s vyděšeným, pominutým pacientem, ale když jsem se sám dostal do situace, kdy jsem byl vyděšený, nesvůj a měl jsem opravdu strach, absolutně jsem netušil, co mám dělat. Mohl jsem akorát sledovat může přede mnou, jak kolem mě krouží, jako hladový sup kolem své potravy, a mohl jsem si akorát domýšlet, co mi chce udělat. Obzvlášť když jsem za ním viděl nehybné tělo malého kluka. Nevím, jestli to byla jeho práce nebo jestli mu to způsobil někdo jiný nebo je to jen oběť mohutných požárů. Sledoval jsem ho vyděšenýma očima a nasucho polkl, když mi došlo, že tohle je Chrisův bratr a tudíž jeden z experimentů. A jelikož jsem si vzpomněl, co o něm říkala Claire, nedokázal jsem si představit, co dokáže tenhle...* Prosím? Ani jeden se o vás nezmínil... *Podotknu a dál na něj koukám se směsicí strachu a nechápavosti v očích. Pak se mi ale dvakrát udělalo špatně. Nejdřív ve chvíli, kdy zmínil Annie, protože neměl právo o ní mluvit. A podruhé když použil slovo "nemrava" v souvislosti s Claire, protože to byla moje přezdívka pro ni. Nenápadně jsem se otřásl a v duchu jsem si musel připustit, že takhle jí nejspíš už nikdy neřeknu, protože mi to bude připomínat tuhle chvíli. Tedy... Pokud ji vůbec ještě někdy uvidím.*

Noel Keith reaguje:

12.8.2017 (10:12)X

Ooo! *Chytnu se hraně ohromeně a lítostivě za srdce, podívám se s na něj s tou nejbolestivější grimasou, jakou vůbec se svou novou kůží zvládnu a pak se nestačím ani rozesmát, když konečně slyším část jeho myšlenek. Tu velmi pikantní část, kvůli které mi ta námaha rozhodně stála:* Ale no taaak, nebuď takový suchar! *protočím oči v sloup a splácnu nad ním ruce:* Je to má neteřinka, děláš, jako kdyby krev byla voda!

A mimochodem, co se bloncky týká, já proti ní nikdy nic neměl! *Ukážu mu ruce na znamení vzdávání se a protože cítím, že je zaražený - tedy s ním nebude dál vůbec žádná legrace - začnu opět, trochu uvolněněji pochodovat kolem stromu:* ..Co tu vůbec děláš? Pročpak nejsi s bratrem? *Schovám ruce do kapes a na tváři mám opět tu nebezpečnou, zvědavou masku:* No taaak, trochu se uvolni! Kdybych tě chtěl mrtvého, už dávno bys byl... tak se pokusme tenhle rozhovor vést oboustranně přátelsky, aby ses mohl v pořádku vrátit k té své nemravě, hm? Copak by to nebylo fajn..?

Jeremy Stone reaguje:

12.8.2017 (10:54)X

*Byl jsem vyděšený, protože ať si říkal, co chtěl, stejně mi pořád naháněl hrůzu. Nemyslím si, že bych byl nějaký posera nebo strašpytel, ale zkuste si stát proti jednomu z experimentů, kus od vás leží tělo mrtvého kluka, u kterého nemáte jistotu, že to náhodou není jeho práce, krouží kolem vás jako sup, mluví o tom, že vás sice nechce závit, ale zkuste mu to věřit. Zvlášť když vypadá dost šíleně. No, nevím, nevím, ale asi byste taky neměli úplně nejlepší pocit. Přeci jen jsem se mi měl kam vrátit a hlavně jsem se vrátit chtěl. Nechtěl jsem tu zemřít rukama bratra expřítele své přítelkyně... Sledoval jsem ho obezřetným pohledem, když kolem mě kroužil a snažil jsem se opanovat, abych nevypadal tak vystrašeně.* Ehm... J-jsem záchranář a v lesích vypukly požáry. Poslali nás sem společně s hasiči. *Vysvětlím.* Když jsem ti teď odpověděl, řekneš mi, odkud znáš mého bratra? *Zeptám se trochu přiškrceně. Přeci jen pořád nevím, co bych od něj měl čekat...*

Noel Keith reaguje:

12.8.2017 (22:56)X

*Následoval jsem jeho vyděšený pohled, u čehož jsem si samozřejmě všiml a vzpomněl si na našeho mrtvého Mefiho, ale nad tím jsem pak s nezájmem a tichým;* Meh... *Mávl rukou;* Toho si nevšímej.... Je jako já, do hodiny bude zase zdravý, jako rybička a bude mně opět neskutečně srát... Děti... *Odfrknu si a protočím oči v sloup.* Jsou roztomilý, když jsou malý - ale jakmile vyrostou, žerou lidi, podpalují baráky, řvou lesní školku ze země... Prostě puberta...

Xandera? *Zeptám se, jako bych snad potřeboval ujištění a na mé tváři se teď objeví úsměv nový - zvídavý, tak trochu překvapený a z veliké části hlavně kvůli tomu, že dle jeho myšlenek skutečně nemá sebemenší tušení, odkud bych jeho bratra mohl znát:* ... Z Metra, samozřejmě... Stejně jako všichni. *Prohodim, jakoby se nechumelilo a pak se smíchem jednou, jedinkrát, hlasitě tlesknu:* Taaak a je řada na mně! Kde jsou ostatní...? Chybí mi lidé, jsou tak... *Můj pohled je najednou celý zasněný kamsi do dálky, opět v širokém, téměř blaženém úsměvu ukazuji zoubky a přitom tiše, ale pro něj dost hlasitě, Zamumlám:* ... Krásně rozbitní...

Jeremy Stone reaguje:

12.8.2017 (23:09)X

*Stále jsem byl dost vyděšený, když kolem mě tak kroužil, ale snažil jsem se soustředit spíš na něco jiného, abych si nepřišel, že v nejbližší možné chvíli skončím jako ten kluk před námi na zemi. Jen s tím rozdílem, že já už bych se nezvedl... Poslouchal jsem ho a najednou by se ve mně krve nedořezal, když řekl, že bratra zná z metra. Udělalo se mi z toho tak trochu špatně, protože mi najednou všechna jeho zranění dávala smysl. Každá oděrka, zlomenina, pořezání, prostě všechno. A i když pořád to byl můj bráška, který mi pomohl, když mi bylo nejhůř, nevěděl jsem, co si o něm mám myslet, když je součástí metra. Následně na toho přede mnou vykulím oči, když prohlásí, že jsme krásně rozbitní.* Ostatní? V lese... *Stejně nemělo smysl lhát, protože kdyby se po lese jen prošel, několik z nás by jistě potkal.*

Noel Keith reaguje:

12.8.2017 (23:17)X

... *lehce nadzvednu jedno obočí, podívám se na něj dost překvapeným pohledem a pak sám tak trochu pootevřu rty úžasem, než se pokusím dál vyzvídat;* ...Počkej... Ty jsi o tom nevěděl..? Ani Claire ti o tom neřekla..? *Odfrknu si a udělám veliká, překvapená kukadla;* Páni! To pro tebe musí být novinka... Xander je jeden z nejobávanějších lidí New Yorku, Jeremy Stone... A ty jsi vážně neměl ani tušení..?

Jeremy Stone reaguje:

12.8.2017 (23:27)X

*Překvapeně jsem na toho muže před sebou koukal, protože jsem netušil, jak to myslí.* Počkej... O-o tom ví i Claire? Takže jsem jediný, kdo neví, že jeho bratr je podle všeho jeden z nejobávanějších lidí v New Yorku? *Zeptám se překvapeně a rázem si vzpomenu na ten den, kdy jsme se vrátili z nemocnice, protože tehdy nejspíš okamžitě věděla, o koho jde. A nic mi neřekla. Jen sehrála dokonalé divadlo, aby se neřeklo. Stejně jako Alex nejspíš. Přišel jsem si jako naprostý trouba, blbec. Jako to poslední kolečko u vozu, které je v podstatě k ničemu, protože jet se dá i na třech kolech...*

Noel Keith reaguje:

12.8.2017 (23:33)X

*Krátce přikývnu a pak jemným, překvapivě tichým hlasem doplním;* Ještě aby ho neznala... Vždyť... Má ještě stále jizvy od toho, jak se k ní zachoval, když přišla hledat bráchu..? *Zeptám se, jen aby věděl, že to zase nebylo jen tak a pak začnu opět kroutit rameny;* To bych neřekl... On je ten typ vůdce, který se schovává ve stínech... Devadesát procent metra ani nemělo tušení, kdo je vede, natož aby znali jeho jméno...

Ale co kdybychom se raději bavili o příjemnější věcech, hm? *Snažím se obrátit, protože tohle začíná být skutečně nuda;* Doufám, že Claire celá ta záležitost, no... *zašvitořím hlasem i prsty ve vzduchu;* s tím.. "puf" přítel je pryč, "puf" dítě mrtvé, příliš nevzala...? Je to hotový anděl, jen co je pravda, ta malá... A jak ji teď nakládají do jiného roztoku... *Najednou vypadám nepřítomně, cosi si pro sebe brblám a Jeremymu na minutku nedávám absolutně vůbec žádnou svou pozornost.* ..Ale je pořád... Tak malá... Bílá...

Jeremy Stone reaguje:

13.8.2017 (10:05)X

Co Alex Claire udělal? *Zeptám se ostražitě, protože si neumím představit, které z těch jizev jsou od něj, když jich má spoustu díky Chrisovi. Navíc jsem si přišel vážně bídně, když jsem si uvědomil, že můj bratr ublížil mé milované princezně. Sice v době, kdy jsem ji ještě neznal, ale stejně jí ublížil...* Víš, jak jsem to myslel. Všichni kolem mě vědí, co je můj bratr zač, ale nikdo mi nic neřekne...

*Když začal mluvit o tom, jestli Claire ty záležitosti moc nevzali, chtěl jsem na něj začít křičet, ať okamžitě sklapne, protože Claire všechny ty záležitosti neskutečně vzaly a ještě teď mám v živé paměti, jak jsem ji z toho všeho dostával. Jak to bylo složité a jak moc jsem jí chtěl pomoc, aby byla v pořádku, ačkoli se to skoro nedařilo. Ale najednou jsem celý ztuhl a zůstal na něj zírat, protože ačkoli strašně mumlal a ačkoli mu skoro nebylo rozumět, pořád mi bylo jasné, že mluví o malé. O Annie. O naší malé Annie.* To.. To mluvíš o Claiřině maličké? Vždyť... Vždyť zemřela. Co s ní kde dělají? Co s ní mohou dělat, když zemřela. Když přestala dýchat... *Zeptám se vyjeveně, protože mi to nedává smysl. Ale jedno vím jistě - je to dostatečně bolestné téma. Je to něco, co nesmím říct Claire a co mě bude do konce života tížit jako jeden veliký balvan na hrudi.*

Noel Keith reaguje:

13.8.2017 (12:19)X

naklonil jsem hlavu na stranu a v tuhle chvíli - což skutečně nesnáším... - jsem si přišel, že tomuhle muži přede mnou vlastně rozumím. Po dlouhé době mluvím s někým jiným, než s těmi dvaceti malými kluky a ta osoba je zrovna Xanderův bratr, přitom nový přítel bývalé přítelkyně mého bratra? Jaká ironie...* Vím. My jsme mladší bratři, nás se vždy všichni snaží chránit, nikdy nám nikdo nic neříká... *Sám si povzdechnu, pokrčím nad tím tak trochu lhostejně rameny:* A v podstatě nic moc... Dostala tehdy jen obvyklý trest za to, že vlezla do podzemí... Pravděpodobně na to - doufej - také zapomněla. V bezvědomí jsem ji já, osobně, nesl do toho velikého domu v lese. Víš, který myslím? Do takového toho hezkého, s keříky a kytkami a snad miliardou pokojů.. *Usmál jsem se jako malý kluk, když jsem o tom povídal. Je fakt, že ten večer jsem se tam zdržel déle... dal si sprchu, vyplenil ledničku... po dlouhé době to byl první večer v teple, nemohl jsem si to nechat ujít.* Ale pak se poctivě postaral o to, aby na návštěvu tam zapomněla, jen aby věděla, kdo je on a že se mu má už vyvarovat. Je to hajzl, ale zároveň mílius... *Odfrknu si otráveně.* On vždycky zkazil veškerou legraci...

*A pak jsem tak trochu zmateně zamrkal, podíval se na něj a teprve pak pochopil:* Emm.. Ne, to-.. heh, toho si nevšímej, to není podstatné. *Mávnu nad tím tak trochu nervózně rukou, než opět získám svou masku jednoho úchylného a velmi místného magora:* Ale... když už se ptáš... Moji neteřinku si vzali na starosti ti samý, kteří si chtějí vzít i moje kluky... *Poukážu na Mefiho a v tu chvíli si uvědomím, že by Jeremy vlastně mohl být v tuhle chvíli pro mnohé z nich požehnáním. Opět jsem se tak trochu vykulil, zvědavě, pokradmu a tentokrát naprosto bez humoru se na něj podíval a pak se začal opatrně, ale tentokrát naprosto vážně vyptávat:* ...Za jak dlouho tě začnou hledat...? Říkal jsi, že jsi záchranář - to je něco jako ošetřovatel, ne..?

Odpovídáte X

15.10.2015 (22:50) Odpovědět # X
Lily Flonet

Odpovídáte X

15.10.2015 (22:46) Odpovědět # X
Dean

Odpovídáte X

15.10.2015 (22:39) Odpovědět # X
Lily Flonet

Odpovídáte X

15.10.2015 (22:32) Odpovědět # X
Dean

Odpovídáte X

Strana 1 / 43, celkem 300 příspěvků  Další → RSS
Kniha od BlueBoard.cz