Nápověda pro psaní příspěvků.

Smazání příspěvku

Jako autor příspěvku si můžete nechat poslat odkaz pro smazání příspěvku na svůj email (pokud jste ho uvedli)

Jako správce knihy můžete smazat příspěvek zadání loginu a hesla do BlueBoard.cz

Login:
Heslo:
Úvodní strana Newstart Malý kurz Bible


Návštěvní kniha
Přidat vzkaz »
Strana 1 / 2, celkem 48 příspěvků  Další →
30.8.2014 (20:49) Odpovědět # X
Pavel

Odpovídáte X

24.8.2014 (23:07) Odpovědět # X
Michal E-mail

Jan reaguje:

25.8.2014 (09:09)X

Doporučuji navštívit stránky http://www.mladez.net/index.php?page=poradna , kde najdete množství podobných otázek od různých tazatelů a k nim fundované odpovědi křesťanských odborníků.

Odpovídáte X

22.4.2014 (18:18) Odpovědět # X
Marek

Jan reaguje:

23.4.2014 (09:27)X

Pokud vycházíte pouze z 3. verše 20. kapitoly, může se nabízet tento (Vámi uvedený) logický výklad. Podle známé zásady správného výkladu Bible však musíme sledovat široký biblický kontext a potom se nabízí druhá možnost výkladu verše Zj 20,3. A sice ta, že satan bude svázán vzniklými okolnostmi (tedy obrazně řečeno - „svázán“): V důsledku převratných událostí kolem Kristova návratu bude celá země zdevastovaná a bez známek života. Spasení lidé budou na 1000-letých „prázdninách“ v nebi účastni 2. fáze Božího soudu (jako přísedící – viz téma „Boží soud“), bezbožní nepřežili Kristův návrat – viz Zj 19,21: „Ostatní byli pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce. A všichni ptáci se nasytili jejich těly.“

Takže Zj 20,3 nás informuje, že satan nebude mít v době milénia možnost klamat národy, protože země bude pustá – bez lidí. O osudu všech lidí již bylo rozhodnuto - satan ztratil motivaci ke své činnosti „obcházet jako lev řvoucí a hledat, koho by pohltil“ (1.Petr 5,8). Nebudou zde ani ti, kteří mu sloužili a které si používal jako své nástroje. A těmito okolnostmi bude - obrazně řečeno - spoután.

Ještě citát z uvedeného tématu Milenium:

Verš sám vysvětluje, co je myšleno spoutáním satana - "aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let". Satan je spoután nečinností. Bude to pro něj a jeho démony jistě hrozných 1000 let, kdy budou odsouzeni k nečinnosti a k přemýšlení nad důsledky své činnosti... Jsou to tedy řetězy okolností, které jej poutají.

Odpovídáte X

3.4.2013 (00:09) Odpovědět # X
xxx

Odpovídáte X

13.3.2013 (10:48) Odpovědět # X
Eva Šťastná E-mail

Jan reaguje:

15.3.2013 (09:25)X

No já nevím – zkuste říct svému otci jménem… a to je jen člověk… Pán Ježíš nás učil oslovovat Boha „Otče“, tedy ne přímo jménem – jde o úctu a respekt před tak velkým a svatým jménem. Proto raději Hospodin, nebo chcete-li Hospodář – vždyť Bůh je Stvořitel všeho kolem nás a včetně nás, všechno mu patří – je to skutečný vesmírný Hospodář či Hospodin. Je úžasné a obrovská čest, že mu smíme říkat i Otče. Ovšem říkat mu jménem… tak tomu říkám troufalost, nebo v lepším případě neznalost (neuvědomění si) skutečného stavu věcí. Židé mají před jeho jménem takovou úctu, že si před jeho zápisem vezmou nové pero a ještě namísto něho napíší tetragram…

Odpovídáte X

17.11.2012 (12:46) Odpovědět # X
Michal E-mail

Jan reaguje:

17.11.2012 (18:19)X

Když se modlím, hovořím s Bohem. Když čtu Bibli, hovoří Bůh ke mě. To je největší výsadou každého věřícího člověka. Osobně však nevěřím, že každý znovuzrozený člověk slyší Boží hlas podobně, jako slyší hlas jiného člověka (akusticky), který k němu promlouvá. Věřím, že jsem též prožil znovuzrození, ale takovou zkušenost nemám. A znám dost znovuzrozených lidí, kteří to mohou potvrdit. Naslouchat Božímu hlasu mohu ale svým srdcem (pocitově, jakoby v hlavě), když čtu jeho slovo v Bibli, nebo v rámci modlitby. Někdy jsme konkrétním výrokem Božího slova v dané situaci zasaženi způsobem, který je srovnatelný s přímým Božím oslovením, třeba i provázeným emocionálními projevy – pláč, „husí kůže“ apod. Když pak svým spoluvěřícím vyprávíme tuto zkušenost, můžeme použít slova jako „Pán mi řekl“ nebo „slyšel jsem, že mi Pán říká“…

Netvrdím, že je pro Boha nemožné, aby člověk vnímal jeho hlas i akusticky. Možná takto Bůh oslovil Mojžíše u hořícího keře a jiné jednotlivce v dějinách Božího lidu – ovšem i tehdy to bylo zpravidla prostřednictvím anděla. Jsem ale přesvědčen, že se jedná jen o výjimečné případy ve výjimečných situacích či etapách historie plánu spasení.

Na druhé straně jsme v Bibli varováni před falešnými duchy (1.J 4,1), démony, satanem, kteří dokáží napodobit „anděla světlosti“ (2.Kor 11,14). Mohou tedy budit dojem, že jsou Božími anděly, nebo přímo Boží bytostí. Mnozí okultisté či spiritisté mají běžně zkušenosti s tím, že slyší „boží“ hlas, dokonce mají i vizuální zkušenosti v této oblasti. Pak může být velmi těžké těmto lidem pomoci poznat a přijmout pravdu o skutečném zdroji jejich zkušeností. Proto je velmi nebezpečné si s těmito praktikami něco začínat, protože pokud dobrovolně vstupujeme na satanovu půdu, pak on si na nás činí nároky… Žel i mnozí křesťané neodolají pokušení prožít něco senzačního a pak jen díky velké Boží milosti se někdy dostanou z nepřítelových spárů…

S ohledem na výše zmíněné varování je vždy důležité praktikovat radu Božího slova a porovnávat každý jakkoli vnímaný hlas s celkovým biblickým kontextem. Nové poselství nesmí být s tímto kontextem v rozporu. Pokud ano, pak se nejedná o Boží hlas, protože Bůh si neodporuje.

Jinak různé hlasy též někdy slyší lidé užívající antidepresiva, drogy, apod. :-)

Odpovídáte X

19.9.2012 (13:50) Odpovědět # X
Veronika

Odpovídáte X

29.7.2012 (19:51) Odpovědět # X
Mell

Odpovídáte X

7.5.2012 (16:24) Odpovědět # X
TAita

Š. reaguje:

13.5.2012 (19:53)X

Sveho casu provadela cirkev ryzi opak krestanstvi, ale v cem vidite jeji soucastne problemy, nebo symboly satana v kostelich??

Eva Šťastná reaguje E-mail:

13.3.2013 (10:50)X

Přečti si Bibli a hlavně jí pochop.

Odpovídáte X

24.4.2012 (14:09) Odpovědět # X
Štefan Pánik E-mail

Odpovídáte X

30.3.2012 (21:53) Odpovědět # X
Gabriela E-mail

Jan reaguje:

31.3.2012 (10:03)X

K porozumění Písma (Bible) existuje na internetu řada kurzů na různé úrovni a v různém zpracování. Zkuste se podívat např. zde:

http://www.skk.cz/kurzy/

http://www.znamenicasu.cz/

http://www.neuveritelnaodhaleni.cz/odkazy.html (hodně informací a odkazů)

http://www.dobakonce.cz/

Pokud Vám vyhovuje spíše osobní kontakt s člověkem, kurzy Bible (společné i individuální) nabízejí sbory církve adventisté sedmého dne. Zkuste se informovat v místě svého bydliště.

Jan reaguje:

31.3.2012 (10:36)X

K osobnímu studiu Bible ještě jeden odkaz:

http://www.info-bible.cz/studium_bible/

Odpovídáte X

20.3.2012 (08:05) Odpovědět # X
Šedivý

šedivý reaguje:

20.3.2012 (08:12)X

Jan 3,16: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný."

I.Timot 2,5: "Je totiž jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, ..."

Marek reaguje:

24.3.2012 (08:34)X

Je pravda, že koncept Trojice není biblický, slovo "Trojice" se v Bibli vůbec

nevyskytuje. To je asi potřeba říci na úvod.

Dalším faktem je, že Ježíš Kristus si Božství nárokoval. Za příklad můžeme

uvést například Jana osmou kapitolu, kde Ježíš sám sebe klade na roveň Bohu.

Celá diskuse vyvrcholí ve verši 58, kde Ježíš použije slovní hříčku "dříve

než byl Abraham, já jsem", kde zřetelně zazní Boží jméno z knih Mojžíšových

JHVH, "Jsem který jsem". Obecně Ježíšovy výroky často směřují tímto směrem -

"Já jsem ten pravý vinný kmen, já jsem dveře, já jsem...", ale tady to řekne

zcela nepokrytě navíc ve spojení s Abrahamem, kdy židé vnímali, že Boží jméno

"Jsem který jsem" zřetelně znamená "Přesahující"! apod.

Tedy Bůh, který se zjevil Mojžíšovi přesahuje i Abrahama, i Adama... je

věčný. Ježíš se tady ztotožní s oním "jsem" a tím se označí nejen za Mesiáše

(mimochodem jedná se o řeč k lidem, kteří ho uznávají jako Mesiáše), ale přímo

za Boha. No a reakce je samozřejmě obvinění z rouhání (protože v očích

judaismu se jednalo o jasné rouhání – ztotožnění se s Bohem) a touha Ježíše kamenovat.

Tedy Ježíš sám sebe ztotožňuje s Bohem (bylo by na delší debatu a důkazy z Písma) a

prohlašuje se - i jiní pisatelé Bible ho prohlašují - za Boha.

Jiná otázka už je, jaké vztahy jsou mezi ním a Otcem, případně Duchem svatým.

A to jsme zpět u zmíněné Trojice. A zde nás Bible už nechává bez informací.

Nejlepší mozky starověkého křesťanstva vytvořili teologicko - filozofický

koncept Trojice, který byl především negativním vymezením vůči různým bludům

které církev vnímala v odlišných učeních. Ve snaze "pravou víru" ochránit

vytvořili apologeti nauku o Trojici. V pozdějších dobách byla často

zpochybňována a kritizována, odmítli ji někteří z reformátorů i evangelikální

kazatelé. Odmítají ji i dnes někteří, ale domnívám se, že často za tím

odmítnutím stojí spíše nepochopení co nauka o Trojici je. Nauka o Trojici

totiž není (alespoň pro nás protestanty) nezpochybnitelné a neomylné dogma. Je

pouze naším lidským pokusem co nejlépe vyjádřit to, jak rozumíme učení o Bohu.

Bez potřeby prohlašovat toto pochopení za ideální nebo zcela perfektní.

Prostě to co jsme schopni z Bible vyčíst, tak tomu rozumíme takto. Ale

neuzavíráme se další diskusi, přemýšlení a hledání.

Honza reaguje E-mail:

28.4.2012 (14:02)X

Přidám jeden hezký verš, který hezky vystihuje Boží trojjedinost. Z Bible kralické 1. Janova 5,7-8 - Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, Slovo, a Duch svatý, a ti tři jedno jsou. A tři jsou, kteříž svědectví vydávají na zemi: Duch, a voda, a krev, a ti tři jedno jsou.

Honza reaguje E-mail:

28.4.2012 (15:04)X

Ještě to trochu rozvinu... na počátku stvořil Bůh nebe a zemi Svým slovem. Genesis 1,3 - I řekl Bůh: Buď světlo! I bylo světlo.

V novém zákoně se dozvíme, že vše povstalo skrze Pána Ježíše Krista. Pozorně si přečtěte tento verš, ze kterého je zjevné, že Pán Ježíš Kristus stvořil, tento svět. Koloským 1,16-17 - Vše v nebi i na zemi bylo stvořeno jím – to, co se vidí i co se nevidí, trůny i panství, vlády i mocnosti. Skrze něj a pro něj bylo stvořeno vše a on je přede vším a jím všechno stojí.

Nyní víme, že Pán Ježíš Kristus stvořil svět, ON je ten který v Genesis stvořil svět svým slovem. Podívejme se znovu do verše, který jsem už jednou uvedl...

1. Janova 5,7-8 - Nebo tři jsou, kteříž svědectví vydávají na nebi: Otec, SLOVO, a Duch svatý, a ti tři jedno jsou. A tři jsou, kteříž svědectví vydávají na zemi: Duch, a voda, a krev, a ti tři jedno jsou.

Pán Ježíš Kristus je SLOVO a pojďme se podívat co nám říká Bible kdo je to SLOVO. Jan 1,1 - Na počátku bylo SLOVO, a to SLOVO bylo u Boha, a to SLOVO byl Bůh. Pán Ježíš Kristus je Bůh, jak se můžeme z Bible dozvědět. V dnešní době je trendem degradovat Pána Ježíše na stvořenou bytost, je to satanova past jak odvrátit pozornost od našeho Spasitele. Představte si že by Bůh stvořil bytost a řekl jí mám problém. Potřebuji aby jsi šel na zem, vzal na sebe lidské tělo a obětoval jsi se za hříšné lidstvo. Zeptám se vás šel by jste? Jedině sám Bůh, který nás stvořil, z prachu země vymodeloval a vdechl do našeho chřípí svého ducha, miluje nás jako své děti, které stvořil, který nás vypiplal s Otcovskou láskou, bolí ho každý náš pád. Jedině On se mohl za nás obětovat a smýt naše hříchy a usmířit nás s Otcem. On to udělal, vzdal se všeho On stvořitel, sestoupil z trůnu a v lidském těle zde žil, byl ponížen, popliván, bičován a potupně ukřižován. Já jsem mu moc vděčný, že skrze Jeho Božství, Jeho oběť mohu být i já jednou tam kde je ON.

Doporučuji si přečíst tyto články http://www.znamenicasu.cz/jezis-kristus-je-buh-nebo-stvorena-bytost-cast-1/ a http://www.znamenicasu.cz/jezis-kristus-je-buh-nebo-stvorena-bytost-cast-2/

šedivý reaguje:

29.4.2012 (21:29)X

Díky moc za odpovědi,

s podobnou argumentací jsem se již setkal, a přijde mi příliš kreativní a v pojetí Boha i lehce schyzofrenní. Vždyť Ježíš se sám pokořoval před Bohem, tzn. řadil svoji autoritu níže než tu svoji. Otec nemůže být zároveň svým vlastním synem.. Rovněž není možné, aby měl Bůh nějaké podsložky (tři), jelikož Bůh je jediný a jedinečný. Přestože jsme katolík, tak se musím přiznat, že mi trochu vadí upozaďování Boha a vyzdvihování Krista, Marie, svatých atd.. Kristovo učení je zásadní pro pochopení víry. Rovněž je jeho smysl důležitý v tom, že jeho prostřednictvím můžeme identifikovat Boha, protože kdyby Krista nebylo, a Vy byste potkal např. muslima, nebo žida a zeptal se jich v koho věří, všichni by jste se schodli, že věříte v Boha, nicméně identifikovat ho můžeme až ve chvíli, kdy řekneme, že se jedná o toho Boha, o kterém referoval Kristus. Před příchodem Krista se Bůh identifikoval s Bohem Abrháma, Izaka či Jakoba.... Stran citace 1. Janova 5,7-8 nacházím: 7

Tři jsou, kteří vydávají svědectví 8 Duch, voda a krev – a ti tři jsou zajedno. ..... přičemž v této větě nevidím náznak trojice. Zdraví, Š.

šedivý reaguje:

29.4.2012 (21:48)X

nesnažím se degradovat Krista na řadového člověka, věřím, že je syn Boží, věřím, že má výsadní postavení, věřím, že je Mesiáš, nicméně to samo o sobě pořád ještě neznamená, že on sám je Bůh. Genesis nehovoří o stvoření všeho, ale o stvoření světa. Co bylo před stvořením světa nevíme, ale zajisté něco bylo, jelikož existovali např. andělé (viz. citace z Joba).. Genesis je rodopis zeme, nikoliv vseho. Co je chybneho na tvrzeni ze Buh na pocatku dejin stvoril sveho syna (Krista), pote napr. andely.... atd.. pak zacal tvorit svet...pricemz ho tvoril s vedomim a cilem dat lidem svobodu volby, a tim jim dat moznost stat se perfektnimi, coz ma zasadni vyznam v tom, ze se clovek muze prostrednictvim viry a skutku stat perfektnim, coz je cenejsi, nez kdyby rovnou byl svoren perfektni a nechybujici, nehresici, jako robot... cesta k teto dokonalosti z logiky veci vede pres testovani viry a skutku, coz je videt uz v samotnem raji..a tato idea se tahne celou Biblí. smyslem existence je tudiz moznost osobni volby, a upozadeni momentalnich potreb a benefitu, nad benefitem s trvalejsi a neskonzumovatelnou hodnotou, tj. spasenim. To ze byl Kristus pred zacatkem techto lidskych dejin, neznamena ze je jejich autorem..

š. reaguje:

29.4.2012 (22:24)X

rovnez bych rad pripomnel Petrovo vyznani, ktery Jezise oznacil za Boziho syna a Mesiase...nikoliv za Boha

š. reaguje:

29.4.2012 (22:28)X

v teto souvislosti bych jeste rad pripomnel kapitolu 17 Janova evangelia

š. reaguje:

3.5.2012 (21:22)X

honzo, az ted mi doslo ze tvuj citat o trojici nenachazim, diky rozdilnemu prekladu bible 21 a bible kralicke... zajimave ze zrovna tento vers v novejsim prekaldu vypadl

Odpovídáte X

17.1.2012 (11:30) Odpovědět # X
Ivo E-mail

Odpovídáte X

16.1.2012 (22:01) Odpovědět # X
Michal E-mail

Odpovídáte X

13.1.2012 (21:56) Odpovědět # X
dáda

Odpovídáte X

14.11.2011 (20:07) Odpovědět # X
Šedivý

Šedivý reaguje:

14.11.2011 (20:10)X

add 2) platí i ustanovení o tom, že mohu mít otroka? a pokud ano, tak nakolik se toto tvrzení shoduje s Kristovým učením o evangeliu.

Jan reaguje:

15.11.2011 (15:54)X

Odpovědět srozumitelně a v celkovém kontextu Bible na tak široký záběr otázek by znamenalo zde - v návštěvní knize – začít psát (opakovat) znovu kurz Bible. Domnívám se, že prvních 15 (20) témat Vám může dát odpověď ke všem Vašim otázkám či námitkám. Např. k první otázce viz téma „Končí smrtí vše?“ zvláště odstavec „Starověký spiritismus“.

Snad jen k 5. otázce zde nic není – ale tam mohu říci pouze „Ano, zdá se, že někde v té oblasti se tehdy zahrada Eden nacházela“.

Nikde v Bibli nečtu, že Bohu se homosexuálové hnusí, nebo že se mu jakýkoliv člověk hnusí. Je tam ale psáno, že se mu hnusí hřích – a to jakýkoliv – zvláště u věřícího.

Přísloví 28,9: „ Kdo odvrací ucho své, aby neslyšel zákona, i modlitba jeho jest ohavností.“ Ano, Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka – proto Kristova oběť…

Bůh nenávidí hřích právě proto, že hřích dokáže zničit Boží stvoření, které Bůh miluje. Je to tak strašná zničující síla, že ani Bůh to nebyl schopen vyřešit levněji než drastickou obětí svého Syna. Díky jeho vzkříšení je zde naděje; sice pro každého – tedy i pro homosexuála, ale žel ne každý ji využije. Mnozí tuto jedinou naději – přijetí Krista do svého srdce – svobodně odmítají. Takovou moc má hřích. Přijmout Krista do srdce totiž neznamená jen slovní vyznání víry, ale také následování Krista v jeho poslušnosti Otcovy vůle. Viz Matouš 7,21: „ Ne každý, kdo mi říká `Pane, Pane´, vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.“

Jedna z hlavních podmínek správného porozumění Bible je respektování kontextu – nevytrhávat ze souvislostí celého Písma. (Druhou důležitou podmínkou je ochota „chtít činit Boží vůli“ – viz Jan 7,17). Když Pán Ježíš říká, že nepomine jediné písmenko ze zákona (neříká z bible), tak v širším kontextu Matoušovy 5.kapitoly vidíme, že nejen že nepřišel zrušit zákon a proroky, ale naplnit, vést nás k pochopení. Tedy ukázat na ducha zákona – na podstatu a princip různých přikázání.

Např. Mat 5,27-28: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: `Nezcizoložíš.´

Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“

Neruší přikázání, ale naplňuje jeho význam – ukazuje na princip, jádro problému. Jedině tak si člověk může uvědomit svoji bezmocnost – nemá na to ve své síle obstát ve světle Božího zákona. Může nyní lépe chápat Spasitelova slova – já jsem ta cesta, pravda i život… a využít svou jedinou šanci – přijmout zdarma Boží milost, přijmout Krista a jeho oběť …a pak se učit s Kristem v srdci žít.

Pokud takto člověk začne chápat ducha biblického kontextu, začne mnohé – i starozákonní – texty vidět v novém světle.

Šedivý reaguje:

15.11.2011 (16:36)X

viz. homosexualita - http://www.gotquestions.org/cesky/homosexualita-hrich.html

Jinak moc děkuji za skvělou odpověď.

Z Vašich příspěvků je patrno, že máte písmo dobře nastudované, a proto by mě zajímalo, který verš je pro Vás nejvýznamnější, resp. nejvíce fascinující. Děkuji

Jan reaguje:

15.11.2011 (20:05)X

Mám rád Boží zaslíbení, která nám hříšníkům přinášejí ujištění o Božím odpuštění a věrnosti, protože čím více se člověk přibližuje k Bohu, tím více si uvědomuje svoji nedokonalost a závislost na jeho milosti.

Zrovna dnes mne oslovil Izaiáš 54,10: „ I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“

V různých životních situacích nás Bůh může silně oslovit třeba i veršem, který jsme už četli mnohokrát a to bez velkého efektu.

Odpovídáte X

24.9.2011 (12:16) Odpovědět # X
Koepo7 E-mail

Odpovídáte X

16.7.2011 (00:44) Odpovědět # X
Michal E-mail

Jan reaguje E-mail:

17.7.2011 (10:04)X

Díky za tři zajímavé otázky. Křtít pověřil Pán Ježíš své učedníky – tedy své následovníky. To znamená členy své církve - lidi též už pokřtěné, protože křest je oficiální vstupní brána do církve. Teoreticky by tedy křtít mohl každý pokřtěný pracovník církve, který přijímá Kristovo pověření k jeho plnému následování – k vyhledávání nových Ježíšových učedníků a k jejich výuce evangelia. Bůh je ovšem Bohem pořádku a též v jeho církvi zpravidla funguje řád a organizace. Zpravidla tedy nekřtí všichni členové církve, ale k tomuto účelu pověření pracovníci – evangelisté, misionáři, kazatelé. Tak jako Kristus pověřil křtít své učedníky, tak nyní k tomuto úkonu pověřuje církev své konkrétní pracovníky.

K Vaší druhé otázce by odpověď měla být obsažena v tématu „Biblický křest ponořením“ v tomto kurzu Bible. Před křtem musí být splněny určité předpoklady křtu. Jedním z nich je víra v Ježíšovu oběť. V apoštolské církvi byli pokřtěni pouze ti, kdo uvěřili evangeliu (Sk 8,12.36.37; 18,8). „Víra je tedy ze zvěstování a zvěstování z pověření Kristova“ (Ř 10,17) – vyučování je tedy nezbytnou součástí přípravy na křest. Dalším důležitým předpokladem pro křest je pokání a obrácení. Výsledkem opravdové víry je změna životního směru. Dříve šel člověk směrem od Boha, nyní se přibližuje k Bohu. Výsledkem vyučování a přijetí Božího slova není pouze rozumová víra, ale také pokání – poznání své ztracenosti, hříšnosti a touha po vysvobození z této svojí ztracenosti a změně života podle Boží vůle. V Boží síle je tato změna nejen možná, ale i žádoucí a musí se projevit v praktickém životě. Více k tomu viz zmíněné téma „Biblický křest ponořením“.

K Vaší třetí otázce – křest jako nezbytná podmínka spasení. Zde je třeba si připomnět základní rozdíl mezi lidskou a Boží spravedlností. U Boha totiž neplatí, že neznalost zákona neomlouvá. Věřím tomu, že bude spaseno hodně lidí, kteří nebyli pokřtěni, ale dokonce ani nevěděli o Kristu – nebyli seznámeni s biblickou pravdou. Bůh je bude soudit na základě toho poznání, jehož se jim dostalo. Pokud žili podle své víry a v souladu se svým svědomím, věřím, že budou spaseni. Ale platí to i obráceně: „Ti, kteří neměli zákon a hřešili, také bez zákona zahynou; ti kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona.“ (Ř 2,12)

Pokud tedy člověk pozná evangelium, pozná Boží lásku, seznámí se s Boží vůlí a přesto se rozhodne žít dál v rozporu s ní, pak bude bez výmluvy. Pokud člověk miluje Boha, projeví se to poslušností jeho vůle. Zkuste si položit otázku jinak: Jestliže po mně milující Bůh, můj Otec a Spasitel, žádá křest, proč tedy ne? Ne vždy musíme Božímu vedení rozumět. A právě v těchto situacích, kdy naše logika nestačí, je poslušnost jasným projevem víry a důvěry v Boží moudrost a vedení. I když v případě křtu můžeme i docela chápat jeho význam – je to symbol Kristovy smrti a vzkříšení. Více k tomu téma o křtu zmíněné výše.

Říkáte: „to by byl Bůh příliš krutý, pokud bych v něho věřil a plnil skutky a on mě pak nevzal do království nebeského jen proto, že jsem se nenechal pokřtít“…

Je tam jeden rozpor: nemůžete v něho věřit a plnit skutky, jestliže se odmítnete pokřtít! Jako lidé si totiž nemůžeme určovat, co z Božích požadavků je důležité a co není. Důrazné varování v tomto smyslu čteme na konci Bible: „Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svém městě…“ (Zjev 22,18-19)

Pro případné prohloubení tohoto tématu bude možná lépe přejít na kontakt bibleazdravi@o2active.cz

Odpovídáte X

7.6.2011 (18:59) Odpovědět # X
Šedivý E-mail

Jan reaguje:

8.6.2011 (12:59)X

Dobrý den!

Lukáš 23,43: „Ježíš mu odpověděl: ‚Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.‘"

Vidím dvě možnosti výkladu.

1) V původním textu nejsou interpunkční znaménka. Vložení oddělujících čárek je poplatné názoru překladatelů – resp. jejich výkladu a chápání stavu člověka po smrti.

Vzhledem k mnou nabízenému výkladu by ty čárky mohli být umístěny takto:

„Amen, pravím ti dnes, budeš se mnou v ráji.“

Tedy „právě dnes, v této z lidského pohledu beznadějné situaci, ti říkám, ano, ty budeš se mnou v ráji.“

2) Dá se ale z určitého pohledu akceptovat i stávající umístění čárek, jak čteme v Bibli. Jestliže okamžikem smrti přestává člověk vnímat čas, aby se opět ocitnul v čase až v okamžiku vzkříšení, pak – takto viděno – je okamžik smrti též okamžikem vzkříšení. Tedy vzkříšený „lotr“ bude mít subjektivní pocit, že se v ráji ocitnul v den své smrti. To platí pro každého člověka. Je jedno, jestli ležel v hrobě tisíc let, nebo 1 den, protože nevnímal čas. Podobně – když se probere pacient z několikadenního bezvědomí, nemá vůbec tušení, kolik času mezitím uběhlo.

K Vaší druhé otázce – ještě jsem se s tímto názorem nesetkal. Domnívám se však, že není biblický. O antikristu píše jenom Jan ve svém druhém listu, jako o člověku, resp. o lidech.

2 Janův 1,7: „Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist.“

Pokud ztotožníme antikrista s šelmou v apokalypse, pak i zde je naznačeno, že se jedná o člověka, resp. o lidskou iniciativu:

Zjev. 13,18: „To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.“

Jan

Odpovídáte X

7.3.2011 (10:18) Odpovědět # X
Markéta

Odpovídáte X

7.3.2011 (09:55) Odpovědět # X
Markéta

Odpovídáte X

6.3.2011 (14:30) Odpovědět # X
Hitokage

Jan reaguje:

6.3.2011 (15:17)X

Zkuste otevřít téma "Bible - seznamte se" a tam číst v závěru stránky. Jsem přesvědčen, že Vaše intuice je správná, biblická i logická. Věřím, že nabízený kurz Bible Vám může být užitečnou pomocí.

jeny reaguje:

7.3.2011 (00:40)X

Doporučuji tyto zajímavé články, které Vám odpoví na Vaší otázku.

http://neuveritelnaodhaleni.cz/zaujalo-me/falesna-uceni-povery-a-modlosluzba.html

Hitokage reaguje:

7.3.2011 (17:08)X

děkuji vše prostuduji...už jsem byl napůl rozhodnutý napsat do Vatikánu :D

Odpovídáte X

5.3.2011 (01:09) Odpovědět # X
Libor

Odpovídáte X

27.2.2011 (01:21) Odpovědět # X
Pavol

Jan reaguje:

28.2.2011 (10:29)X

Ano, Starý zákon je pro nás někdy těžký k porozumění a určitě i v Novém zákoně budeme vždy nacházet hlubiny, na něž nebudeme zcela stačit. Je to vlastně další důkaz toho, že skutečným Autorem Bible byl někdo nesrovnatelně vyšší než její pisatelé. V Ježíši Kristu nám Bůh podal nezvratitelný důkaz, že JE LÁSKA! Co ale se zmiňovanou tvrdostí, se kterou se setkáváme na stránkách Starého zákona?

Rozhodně netvrdím, že to pro mne není problém. Věřím ale a důvěřuji Kristu a on Starý zákon nezatracoval, nýbrž často z něj citoval a odrážel pomocí jeho výroků útoky ďábla i lidí. Mnohá místa ze SZ, deformovaná špatným výkladem tehdejší církve, také uváděl na správnou míru. Tedy napravoval výklad, nikoliv text. Proč je SZ mnohem tvrdší než NZ? Zřejmě i proto, že Bůh musel pracovat s tvrdším „materiálem“, který měl tehdy k dispozici. Zřejmě byly tyto věci tehdejším světem vnímány jinak, než dnes – zřejmě se takto tvrdě běžně chovaly všechny okolní národy. Jsem přesvědčen, že dokonce mnohem tvrději, krutěji a bez jakékoliv spravedlnosti. Viz oběti vlastních dětí Molochovi apod. Bůh však ve vyvoleném národě podobné hrůzné praktiky zakázal a začínal měnit postoje a myšlení lidí důrazem na spravedlnost. Sice tvrdě – „oko za oko“ – ale přece jen spravedlivě. Za oko „jen“ oko – ne víc. Bůh také svému lidu nedovolil vybít kterýkoliv národ, ale jen ten, který už nebyl napravitelný, ale krutý, zvrhlý a byl by překážkou pro Boží plán definitivní záchrany lidstva skrze pozdějšího Spasitele. Bůh musel svůj lid vést „ze spodu nahoru“ a někdy bylo nutné odstranit překážky. Můžeme tomu trochu rozumět např. z tohoto textu:

„… nespřízníš se s nimi, svou dceru neprovdáš za syna někoho z nich ani jeho dceru nevezmeš pro svého syna. To by odvrátilo tvého syna ode mne, takže by sloužili jiným bohům….“ (5.M 7,3-4) Právě ti "jiní bohové" (démoni) měli na svědomí takové praktiky, jako oběti vlastních dětí.

Bůh např. nedovolil Izraelcům vybít Edomity, když potřebovali projít přes jejich území. ( 4.M 20,14-21) Slušně je požádali o svolení k projití jejich územím a když jim to Edomité odmítli povolit, tak je respektovali a jejich území obešli. V té době ještě Edomité zřejmě v Božích očích měli šanci se napravit, jejich míra nepravosti ještě nebyla dovršena. Až později – po letech – už byli též vyhubeni (ale to si teď nejsem jist). Např. při vykopávkách Jericha archeologové zjistili, že obyvatelé tohoto města byli silně zdegenerovaní - v důsledku nevázaného zvrhlého života. Bůh musel mít zřejmě tuto očistu a morální obnovu svého lidu silně na zřeteli, protože stejně jako s okolními národy bylo někdy naloženo i se skupinami izraelitů, kteří se svou okázalou bezbožností stali ohrožením pro ostatní. Bůh musel za každou cenu připravit cestu, dobu a poměry pro příchod Mesiáše. Prioritou byl a je jeho plán záchrany věčného života všem, kteří mu věří a jsou ochotni činit pokání – obrátit se, pokořit svou pýchu, uznat Boží spravedlnost a svoji hříšnost.

Zřejmě je třeba si uvědomit jednu zásadní skutečnost. Po tragédii v Ráji jsme se (lidstvo) ocitli v beznadějné situaci. Propadli jsme smrti a nemáme žádný právní nárok na spokojený život v blahobytu. Pouze díky Boží milosti jsme získali šanci na přežití – pokud přijmeme Boží pomoc. Bůh nám tuto záchranu nevnucuje, ale nabízí. Nechává nám svobodnou vůli k rozhodnutí a žel mnozí ji využijí proti této nabídce. Zvolí smrt – za cenu dočasné „svobody“ žít si jak chtějí – nezávisle na Bohu. I když tedy lidstvo získalo naději a šanci na záchranu věčného života, nic to nemění na skutečnosti, že žijeme na prokleté zemi a naším údělem je těžký život a „smrt“. Smrt v uvozovkách, protože Bible jasně hovoří i o druhé smrti (Zj 20,6.14) a to bude teprve smrt v pravém slova smyslu. Tato první smrt je přirovnána k hlubokému bezesnému spánku, ze kterého bude při vzkříšení probuzení.

My máme často tendenci chtít dosáhnout již v tomto životě to, co můžeme teprve získat až po vzkříšení. Až se naplní (skončí) Boží zlořečenství nad touto planetou. Až vykrystalizují všechny možné projevy zla a tím se zlo odmaskuje před celým vesmírem jako takové. Bůh ve své vševědoucnosti věděl, jak dlouho to bude trvat a z mnoha proroctví víme, že ten čas nastává. Do té doby však nemáme žádné právní nároky na Boha, aby nám zajistil šťastný a bezproblémový život. Nemusíme tomu plně rozumět, ale důkazem, že to vážně nejde, je i život a smrt Božího Syna coby člověka – Ježíše Krista. Všimněme si např. situace, kdy židé Ježíši vyprávěli o zřícení věže v Siloe, která zabila některé židy a možná to byli i „spravedliví“ – farizeové apod. A co jim Ježíš odpověděl:

„Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete." (Lukáš 13:4-5)

Naše jediná šance na přežití je Kristus a cesta vede skrze pokání – pokoření se před Bohem. A tomu pýcha a hrdost mnohých lidí brání a raději si zvolí věčné zahynutí.

Myslím, že právě ta pro nás problematická tvrdá místa ve SZ vyžadují naši pokoru před Bohem. Uznat v srdci, že všemu nemusíme nyní rozumět a projevit důvěru Božímu vedení a jeho lásce. My nedokážeme řešit často jednoduché situace v našem životě ve srovnávání s tím, co musí řešit Bůh – v zájmu konečného vítězství dobra nad zlem. „Rubikova kostka“ celého vesmíru v Božích rukou se nedá srovnávat s tou naší. On musí do svých kombinací zahrnout ještě existenci a projevy větších mocností a inteligencí, než jsme my - lidé. A když neumíme řešit a často nechápeme ty naše „prkotiny“, není to projev pýchy a nabubřelosti soudit a odsuzovat Boha a jeho řízení a prozřetelnost?

Je možné, že v mé reakci jsou místa snadná k napadnutí, oponování. A jistě by se stejně snadno dalo oponovat zpět. Ale vím ze zkušenosti, že takové diskuse jsou ztrátou času. Přiznám se, že i pro mne jsou některá starozákonní místa oříškem a možná jim v tomto životě neporozumím. Z toho důvodu ani nechci v této diskusi nějak pokračovat. Je na každém z nás, jak se rozhodne a kterou cestu si zvolí. Já jsem si zvolil Ježíše a v něm naději, Boží lásku, milost a odpuštění. Já mu věřím. On nikdy nelhal. Možná že máte k dispozici někoho jiného – důvěryhodnějšího. Já o jiném nevím.

Odpovídáte X

8.2.2011 (00:11) Odpovědět # X
D.K. E-mail

Jan reaguje:

9.2.2011 (11:42)X

Milá D.K.,

děkuji za laskavá slova povzbuzení.

Snažím se porozumět tvojí situaci i obavám. Právě tyto obavy jsou paradoxně nadějným příslibem do budoucna. Pokud se člověk bojí o svoji víru a život v Pravdě, je to důkaz, že mu na těchto hodnotách záleží, že si jich váží. Boží Syn přinesl nekonečnou oběť za každého člověka, který v něj doufá, za každého jednotlivce. Cena byla tak vysoká, že si nyní nenechá nikoho vytrhnout ze svých rukou, pokud se člověk pro to sám svobodně nerozhodne. Nic a nikdo na světě nás nemůže oddělit od Krista, jedině my sami svobodnou volbou. Jednoznačným NE! NECHCI! V takovém případě by ovšem bylo nelogické bát se o svoji víru, nemyslíš? Řekni Bohu o svých obavách a vyznej svoji jedinou naději v tom, že On bude všechno ve tvém životě řídit podle své vůle, že Tě povede a dovede do svého království. Svěř do jeho rukou i svého přítele, který je v podobné situaci. Tam, kde člověk nevidí žádnou cestu, má Bůh tisíce možností. Důvěřuj v jeho moc, moudrost, prozřetelnost, odpuštění, v jeho Milost a Lásku. Nejvíc, co člověk může udělat, je „sedět u Kristových nohou“, plně mu důvěřovat. On takového člověka nikdy neopustí, i když klopýtá, upadá, ale zase povstává a dál mu věří. Kristus nezklame důvěru člověka. Jak píše Pavel – „když my jsme nevěrní, on zůstává věrný – nemůže zapřít sám sebe“.

Patřit do nějakého společenství stejně věřících bratří a sester, je jistě důležité a potřebné. Nadšení a víra jednotlivce může snadněji vychladnout , viz známý příměr žhavého uhlíku - buď mezi jinými žhoucími uhlíky a nebo samotný vypadnutý z ohniště. Ovšem platí to jen v případě, že ty ostatní uhlíky též sálají vírou a láskou. Pokud se náš žhavý uhlík ocitne mezi kousky ledu, pak je lepší rychle změnit „ohniště“. Tím spíše, když – jak píšeš – cítíš, že „dost polevuješ“. Je dobře, že máte s přítelem stejnou víru a můžete se navzájem posilovat, modlit se za sebe navzájem. Vlastně tím můžete tvořit jakési mini společenství víry, neboť „kde se dva neb tři sejdou ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Ježíš). Myslím si ale, že je to dlouhodobě těžké ve dvou udržet žár víry – viz ten žhavý uhlík. Zvláště v poslední době je společenství věřících v Bibli důrazně doporučované. (viz Žid. 10,25) Modlete se spolu o moudrost, jak tuto situaci řešit, svěřte to Pánu Bohu a očekávejte jeho vedení. Snažte se ujasnit si správné pořadí hodnot ve svém životě (Bůh na prvním místě) a usilovat o život podle toho. Víra roste ze slyšení Božího slova (Ř 10,17 – kralic.), proto, než si najdete nové společenství věřících, dopřávejte si (alespoň v Boží svatý den) slyšení nějakých hodnotných přednášek z Božího slova. Diskutujte o slyšeném, modlete se. Bůh bude s vámi.

Věřící člověk si nemusí dělat vrásky z toho, co o něm říkají (nebo si myslí) druzí lidé – byť bratři a sestry. Podstatné je jenom to, co si o něm myslí Bůh. A Bůh nehledí na to, co je na povrchu, ale co je v srdci. Jen Bůh může plně rozumět všem okolnostem a souvislostem našeho momentálního stavu, naší situace, našeho jednání. On také ví o každé nespravedlnosti, které se vůči nám mohou dopustit jiní – třeba i ti bratři a sestry. Vyloučení z viditelné instituce církve nás nemůže vyloučit z té neviditelné a pravé Kristovy církve, jejíž teritorium přesahuje hranice viditelných církevních ohrádek. Jen On ví, kdo do ní patří. Bůh zná své a já věřím, že i každý člověk v srdci ví, jestli patří Bohu. Vzpomeň na Kristova slova, že „mnozí první budou poslední a poslední první“. To, jak dopadne mé konečné hodnocení na soudu, nezáleží na názoru lidí, ale jen na mém vztahu k Bohu.

Přeji vám oběma Boží požehnání, vedení a brzké vyřešení dané nestabilní situace podle Jeho vůle.

Jan

Odpovídáte X

Strana 1 / 2, celkem 48 příspěvků  Další →
Kniha od BlueBoard.cz