Nápověda pro psaní příspěvků.

Smazání příspěvku

Jako autor příspěvku si můžete nechat poslat odkaz pro smazání příspěvku na svůj email (pokud jste ho uvedli)

Jako správce knihy můžete smazat příspěvek zadání loginu a hesla do BlueBoard.cz

Login:
Heslo:

Jméno
Heslo (?)
Vzkaz
[ ? ]
  Opište:
Strana 1 / 4, celkem 26 příspěvků  Další → RSS
18.9.2017 (20:35) Odpovědět # X
Torree Schredingerová

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

18.9.2017 (20:46)X

Tak koupím nový svetr mamince a nějaké svetříky i příšerce. *Uchechtnu se, pohladím ji po rameni, ale to už jsme u mě v kanclu, takže stojím na druhé straně, zatímco Torr je usazená na křesle naproti a už si sundala i kabátek. Pousměju se, nasadím takový ten škádlivý, pokřivený úsměv, načež k ní dojdu a pohladím ji po ramenou, když stojím za křeslem.* Vážně? A jak by sis to představovala? *Zeptám se zvědavě, zatímco se k ní přes opěradlo nakloním a líbnu ji do vlasů.* Neměl bych se spíš jít nejdříve osprchovat? Jak jsi sama řekla - jsem šíleně zpocený... *Uchechtnu se, ale stejně se neubráním dalšímu polibku do jejích vlasů a hlazení po jejích ramenou.*

Torree Schredingerová reaguje:

18.9.2017 (20:52)X

Pf... *Povzdechnu si, rádoby otráveně protočím oči v sloup, ale jinak, když se za mně postaví, pohladí mně po ramenou, se zakloním, usměji se nahoru na tady pana rozhazovačného troubu a natáhnu za sebe obě ruce, abych ho mohla po hrudníku jakž takž pohladit:* Umm, to nevím.. *Začnu pobaveně, svůdně:* Jestli ti pak bude lépe, klidně se utíkej vysprchovat. Mně to nevadí.. *Opět na něj rozverně zamrkám a pak mu ám prostor, aby se odtáhl, kdyby skutečně chtěl zajít do místních sprch... a pak mi ovšem zasvítí v očích, podívám se na něj přes vlastní rameno a pak, jakoby se nechumelilo, navrhnu:* ...Co kdybych... šla s tebou..?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

18.9.2017 (22:31)X

*Spokojeně se usměju a dost možná k tomu i spokojeně zamručím, když sáhne za sebe a pohladí mě po hrudi. Já jí za to z jednoho ramene sjedu k bradě a jemně jí za bradu zvednu hlavu, abych ji takhle mohl políbit.* Tak to bys ale měla vědět. *Zavrním jí podobně rozverně do rtů.* To by se mi líbilo. Teď už tu nikdo není... *Prohodím spiklenecky dolů do křesla, protože to by se mi moc líbilo.*

Torree Schredingerová reaguje:

18.9.2017 (22:44)X

Měla bych..? *Zahihňám se.* Tak fajn... Chtěla bych tě nejlépe nahého, na něčem pohodlném. *Vypláznu na něj jazyk, ale nakonec ho dost s něhou pohladím po tváři:* Taak to zní jako plán a v tom případě mě tedy veď. *Zvednu se, chytím ho za ruku a už už nás ze začátku sama vedu alespoň z téhle místnosti.*

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

18.9.2017 (22:56)X

Tak když je to takhle, mohli bychom akorát na žíněnku, ale ta není extra pohodlná. Lepší je doma postel nebo pohovka. *Uchechtnu se na ni zpět, pohladím ji palcem po bradě, za kterou jí zrovna držím.* Tak pojď. *Mrknu na ni doslova spiklenecky, zaculím se na ni, počkám, až vstane, přičemž si mezitím vezmu dvě osušky ze skříňky, abychom se potom měli do čeho utřít. Pak se na ni usměju, vezmu ji za ruku a od tělocvičny ji zavedu na konec chodby, kde byly pánské sprchy. A byl jsem si jistý, že nikdo tu nebude. Kdo by tu taky strašil v jedenáct večer, když je tu jinak celý den? Nikdo. Rozsvítil jsem jen jedna světla, aby tu nebylo ani moc světla, ani moc tmy. Odložím ručníky na jednu poličku, otočím se k Torree, kterou si k sobě přitáhnu a zvědavě se na ni podívám.* Chceš pomoc, krásko?

Torree Schredingerová reaguje:

18.9.2017 (23:06)X

Tak počkám domů - není problém... *Vrátím mu jeho spiklenecké mrknutí, zahihňám se, ale pak pro jistotu, na chodbách, jsem tichá jako myška a jen se spokojeně usmívám. Přeci jen - vím, že nejmladší kadeti, kteří krom pověřeného personálu, tu žijí, jsou jen pár metrů od nás. A přestože už dávno skončili doby, kdy by tu byli i noční hlídky, přišlo mi to vzrušující... a to je přitom minimální šance, že by nás tu někdo zastihl.* Samozřejmě, od tebe přeci vždycky... *Natočím se k němu, nasadím svůj nejokouzlivější úsměv a zatím se postavím tak, aby mi tedy mohl pomoct...

Začali jsme se svetrem, skončili u mých velikánských leginu a přestože si držím svou postavu přiměřeně hubenou, jsem stále ráda, že tím celým není zhnusený a že mu ještě stále připadám přitažlivá...* Myslím, že ty pomoc nepotřebuješ - taakže na tebe počkám táámhle. *Protahuji každou slabiku, svůdně si hraji se svým hlasem a s elegancí mě podobnou se cestou k nejbližší sprše u okna vysoko u stropu celá přitažlivě pohupuji. Když už jsem tam, našteluji nám teplou vodu a pak se s široký, šibalským úsměvem na Sebastiana otočím přes rameno:* Už jdeš..?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

18.9.2017 (23:13)X

*Když Torree souhlasila, že jí můžu pomoc s oblečením, pousmál jsem se a rovnou začal. Pomohl jí ze svetru, legín, podprsenky a nakonec i kalhotek, které zůstaly nahoře na hromádce jejího oblečení. A i když jsem moc dobře věděl, že si s těhotenským bříškem přišla nepřitažlivá, mně samotnému přišlo, že s ním je ještě víc k nakousnutí než předtím. Navíc díky svému bříšku doslova zářila. Malou chvilku jsem ji sledoval, jak byla půvabná a jak moc dobře věděla, co se mnou pohled na ni dělá, než jsem se tedy urychleně svlékl, aby dlouho nečekala.* Už jsem přímo tady. *Zašeptám jí do ouška, když ji zezadu obejmu, pohladím ji po bocích a políbím ji na obnažené rameno.*

Torree Schredingerová reaguje:

18.9.2017 (23:17)X

*Když se ke mně přidal, na vteřinku jsem zavřela oči, nechala ho mně obejmout a zatímco jeho ruce klouzali po mých bocích, já spokojeně, až §levně vydechla, než jsem se začala pomalu přetáčet, abych se na něj šibalsky usmála a natáhla se pro jeden ze začátku prostě jen hezký, uklidňující polibek:* Umm... je tu příjemná voda...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

18.9.2017 (23:28)X

*Slyšel jsem, jak byla spokojená, jak si úlevně vydechla. Líbilo se mi, když byla taková. A nemuselo to ani být za takové situace. Stačilo, aby byla spokojená se mnou. Ještě chvíli jsem ji hladil po bocích, než se mi přetočila pod rukama. To už jsem si dovolil ji pořádně obejmout, přitisknout k sobě a oplatit ty moc příjemné polibky, které jsem jí sám věnoval.* Ihm, to je... *Přikývnu, ačkoli to už nějak nevnímám. Především díky tomu, že jsem tu s ní.*

Torree Schredinger reaguje:

18.9.2017 (23:44)X

*Tepla voda příjemná - dopadávala na nás v pravidelném rytmu, celé nás polévala, zahřívala mi zmrzlé prsty u nohou... Bylo to perfektní... V tuhle chvíli si tedy můj hlupák už snad uvědomoval, že pro něj není kamarád. Je víc. Je to tatínek příšerky, ten skvělý a vhodný chlap, kterému jí jednou budu předávat do rukou... A je pro mně proto důležité, aby byl stejně spokojený, jako já sama..

Takže poté, co jsem si složila jednu paži kolem jeho krku, druhou ho začala zespodu hladit po zádech, jsem své polibky změnila z prostě milých a příjemných na pomalu vzrušující, na chtivější, pohlazení jsem lehce zintenzivnila... Ale dívala jsem se přitom hlavně na jeho reakce, rpotzr si nejsem jistá, jestli dnes úplně chci dojít na další mezi... Divný, co? Nikdy bych dala všechno za jeho ruku v mých kalhotkách, nebo tu svou pod jeho zipem, nijak jsme se Sebastianem být v posteli pořád, ani jsme si nemuseli povídat... A teď bych klidně zůstala jen u líbání? Sama sobě přijdu nemocná...

Akorát ve chvíli, kdy nad tím uvažuji, se z chodby ozvou rozjařené, tišené hlasy, kroky, pod dveřmi sr objeví pár kuželů světla a já, přestože jsme zrovna zahleděná do tady pana neodolatelného, ho s narůstající panikou začnu odstrkovat a s tichým zabodáváním vymýšlet, kam se schovat. A první možnost na také možná ta jediná. Čapla jsem ještě stále trochu omámeného Sebastiana za ruku a ve vteřině už jsme s vypnutím vody, jen s jeho věcmi a svými kalhotkami, které jsem stačila posbírat, oba dva zalezlý v miniaturním koutku s prostředky na mytí, smetáky, který dělil nás a skupinku smějících se kadetů jen chabým, látkovým zástěnkem...* ..Do hajzlu...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

19.9.2017 (00:17)X

*Teplá voda společně s faktem, že se mi splnilo jedno velké přání, byly dosloca a do písmene skvělé. Přišel jsem si jako jeden veliký klikař, když jsem ji mohl hladit po zádech, mít ji tu a vědět, že ona to vidí stejně. Měl jsem prostě obrovské štěstí!

Její polibky byly dokonalé, skvělé a příjemné, ale nechtěl jsem spěchat, nepotřeboval jsem spěchat. A i když je pravda, že bych občas dal nevím co za to, abych si ji mohl vzít, dnešek byl výjimkou. Asi díky tomu všemu, co se stalo, by mi dneska bohatě stačilo, kdybychom se pod tou sprchou mazlili a líbali se, proto jsem se taky snažil udržet polibky a jejich tempo na téhle úrovni. Chtěl jsem si vychutnat, že ji po takové době můžu mít u sebe.

Ale evidentně mi to nemělo být dopřáno, když jsme byli vyrušení od těch pár holomků. Naštěstí Torree byla pohotovější než já, takže nás ještě i s ručníky stihla odtáhnout do úklidové.. eh.. místnosti hned vedle převlékárny.* Do prdele. Parchanti! *Postěžuju si šeptem, když si beru ručník.* Počkej tu chvíli. *Mrknu na ni, vyjdu z místnosti na úklid, která byla naštěstí hned vedle záchodů, a zamířil do sprch.* Hej! Pánové, tady nemáte co dělat. Sprchy máte i na ubytovně, tak mazejte, než si napíšu vaše jména! *Zahalekám do sprch autoritativně, načež se pánové trochu leknou a raději rychle zmizí...*

Odpovídáte X

17.9.2017 (23:22) Odpovědět # X
Sebastian Jonathan McRoy

Torree Schredinger reaguje:

17.9.2017 (23:29)X

Ne, ten to ještě vydrží... *Pousměji se, ujistím ho, že nepotřebuji nový svetr a pak pokračuji ve smíchu, aby nepoznal, jak jsem z toho ještě stále dost nesvá, když teď nemůžu přinášet do rozpočtu, na účty za příšeru žádné peníze, dokonce nemůžu ani koupit ten pitomý chleba, což jsem dělávala alespoň doteď... Zavrtím nad tím tedy hlavou a pak na něj rádoby překvapeně vykulím oči a jemně našpulím rty;* Ummm... No to tedy nevím, Sebastiane. Co myslíš..? *Mrknu na něj, ale pak se u něj opět s pobaveným, tichým smíchem zachumlám;* Hele, přinesla jsem ti večeři, abys neměl hlad. Tak co kdybychom si zalezli k tobě do kanclu, přitopili si tam a ty by ses najedl..?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

17.9.2017 (23:53)X

Torree... *Povzdechnu si.* Jeden nový, pěkný svetr mě nezabije. *Zavrtím hlavou.* A i když vím, že nesnášíš tuhle situaci, protože si myslíš, že jsi akorát přítěž, tak nejsi. Jsme na ni dva a já jsem víc než dobře zaopatřený, abych nás zvládl uživit a ještě si mohl dovolit připravit věci pro příšerku. Věř mi, že jeden svetr, aby ti bylo dobře, se v tom ztratí. *Mrknu na ni.* Ale pokud tě to trápí, můžu rozhodit sítě a pozeptat se, jestli někde neshánějí výpomoc s něčím, co bys mohla dělat z domova, abys měla lepší pocit. Co ty na to? Nebudeš se potom tvářit jako hromádka neštěstí, když ti pořídím jeden svetr. *Zeptám se zvědavě, abych ji náhodou neurazil hned na začátku, což bych vážně nerad.* Ehm... Um... Jo, já bych řekl, že můžu. *Prohlásím s úsměvem, než dostane jednu pusu do vlasů.* Páni! Ty jsi zlatíčko. Tak jo, pojďme ke mně, zatopíme si tam, najíme se a pak půjdeme domů. *Prohlásím nadšeně. Pomalu ji pustím, ale jen proto, abych ji mohl vzít kolem ramen a zamířit k sobě do kanceláře.*

Torree Schredingerová reaguje:

18.9.2017 (20:23)X

"jeden", ale pak to nezůstane jen u toho a nakonec skončíš úplně bez peněz jen, protože já potřebuju nové oblečení... Žena není levná, Sebastine! Povzdechnu si, odolám nutkání ho pohladit po tváři, ale přitom už dávno přiznávám, že na jeho nabídce cosi lákavého přeci jen je; ... Neobtěžovalo by tě to..? Udělal bys to pro mně? Protože to by se moc hodilo... Chci se na zařizování taky podílet! Vysvětlím, uculím se, přeci jen se natáhnu pro polibek na nejbližší kus tváře, kterou mi natočil. Umm... Dobře, dojdu pro ten košík, nechala jsem ho u vchodu. Uchechtnu se, Nene, to ty jsi zlatíčko... Až roztomile totiž žvaníš a už bys utíkal jíst, i když máš jídlo na druhé straně u dveří!

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

18.9.2017 (20:24)X

Fajn, tak ti ten svetr koupím tajně a doručí ti ho domu poslíček, abys do večera vychladla a nemajzla mě doma hned pánvičkou. Uchechtnu se, protože jinak nevím možnost, jak bych bez úhony mohl koupit Torree svetr, aby z toho měla radost. A i když je mi jasné, že stejně bude namítat, jsem rozhodnutý jí nějaký pěkný svetr obstarat. Nevadilo by mi to. A zařídil bych ti to, abys byla spokojená. Vím, že se na zařizování věcí pro příšerku chceš podílet, ačkoli podílet se budeš i ve chvíli, kdy budeš vybírat barvy a já budu mít v ruce peněženku. Namítnu s úsměvem, kdy navíc dostanu tu milou pusu na tvář. Pousmál jsem se po ní a hodil po Torree jedním obzvlášť potěšeným a pěkným pohledem. Jejda! Tak fajn. Uculím se jako neviňátko, když tohle prohlásí. Počkám, až přijde, jako gentleman vezmu tenhle košík, Torr jako před chvílí vezmu kolem ramen a konečně s ní zamířím do kanclu, kde nám pustím topení. Dáš si čaj, kávu nebo něco dalšího? Zeptám se zvědavě, když se k ní od topení otočím.

Odpovídáte X

16.9.2017 (21:24) Odpovědět # X
Sebastian Jonathan McRoy

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

16.9.2017 (21:57)X

Mám radost. A hlavně můžu být klidný, že jste oba dva v pořádku... *Podotknu - opět, jako by se nechumelilo -, když najednou v mých očích tak trochu zasvítí.* Vážně? Takže mi potom budeš moci ukázat, jak náš drobeček roste? *Zeptám se nadšeně, protože tohle je alespoň jedna maličkost, která mi zvedla náladu. Kromě toho, že se tu ukázala, protože ačkoli to tak zatím nevypadá, jsem moc rád, že tu je. Ačkoli je pravda, že takhle mě vidět nemusela..*

Tak prostě od něj... *Zavrčím, protože i když není její, pořád je to pitomec. Potom ji ale tak trochu nechápavě a nevěřícně sleduju.* Vážně? To jako můžu? *Zeptám se trochu nechápavě, než pustím pytel, dojdu k Torree a obejmu ji, protože to je něco, co mi rozhodně udělá radost. Páni! Můžu obejmout svoji kamarádku, kterou mám rád, aniž bych dostal facku nebo mi řekla, že tohle se nedělá.* Potkala mě na chodbě, když mi ještě tekla červená. Dala mi sérum na zástavu krvácení, mrskla po mně náplasti a začala se do tebe a do příšerky navážet, což se mi nelíbilo, rozhodl jsem se vás bránit, což se zase nelíbilo jí, a hádali jsme se. *Pokrčím rameny.* To je asi tak ve zkratce všechno, co s tím má ona společného...

Torree Schredingerová reaguje:

16.9.2017 (22:07)X

Ihm, to budu moct. Ale ohledně toho pohlavííí..? *Protáhnu do otázky, párkrát na znamení toho, že o tomhle má raději rozhodnout on, zamrkám, ale přitom mám stejně nadšený pohled v očích, jak on. Navíc, když ke mně přistoupil, já se mohla natáhnout na špičky a vzít ho hezky kolem krku, u čehož jsem se na něj pokusila mile usmát... ale nedovolila jsem si ho jen jemně, ale důrazně nepraštit do ramene, než jsem se ho tak chytla:* Ale ty jsi taky pitomec... velikej, sebevražednej pitomec, Sebastiane... *Zamumlám pak, abychom měli oba jasno v tom, že tohle nebylo hezké... ale to objetí dostal přesně kvůli tomu, že jsem mu za to vlastně ohromně vděčná.* Samozřejmě, že můžeš, ty troubo... Ale počkej, počkej-! *Odtáhla jsem se na malý kousek, stále se ho však držela a se zamračeným čelem optala:* Jak přesně se navážela do příšerky..? proč to proboha dělala?!

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

16.9.2017 (22:36)X

Tak mi potom musíš naši příšerku ukázat. Jsem zvědavý, jak povyrostla... A co se týká pohlaví? Já bych se klidně nechal překvapit, jestli se z něj vyklube příšerka nebo příšeráček. Nebo ty bys chtěla vědět, jestli máme vybírat modrý nebo růžový dudlík? *Zeptám se zvědavě. Já bych se vážně rád nechal překvapit, ale pokud nebude chtít, klidně si necháme povědět, jestli to bude ten příšerka nebo ta příšerka. A když mi potom řekne, že skutečně můžu, rozhodně se nebráním. Natáhnu ruce, omotám je Torree kolem pasu a přitáhnu si ji k sobě alespoň takhle, když se pak zase najednou odtáhne.* Snažila se mi nakecat, že příšerka určitě není moje, že sis mě jenom vybrala jako super sponzora a podobně. Ale takhle nikdo nesmí naši malou příšerku pomlouvat. A nevím, proč to dělala. Asi si myslí, že mi může organizovat život, když jsme byli asi dvakrát nebo třikrát na kávě. *Zavrčím podrážděně, protože když si ještě teď vzpomenu na celý ten rozhovor, je mi zle a mohl bych do toho pytle začít bušit znovu i přes rozedřenou kůži na malých kloubech rukou.*

Torree Schredingerová reaguje:

16.9.2017 (22:45)X

Zase ti dám jednu kopii, druhou si nechám a třetí zůstane pro případ, že bychom jednu ztratili..? *Uchechtnu se.* A nevím.. ještě si to asi rozmyslím... *Ale pak na mně jde znát, že jsem z toho tak trochu mimo, normálně se mi zatmělo před očima a já svými dlaněmi nejemně zmáčkla látku jeho propoceného tílka.* Počkej, to je-... To si fakt myslí..? Nevěříš tomu, to vidím, to jsem vážně ráda, ale-... Nemám slov... fakt nemám slov. *Mumlám nevěřícně sama pro sebe, vrtím nad tím vykuleně hlavou, ale pak začnu vykolejeně brblat, uvažovat, přemýšlet nahlas:* ...Možná bych přeci jen měla sehnat nějaké-... potvrzení, zaplatit testy, j-já... Nechci ti dělat problémy, to není-... věř mi, není možné, aby byla příšerka někoho jiného.. ale jestli ti kvůli tomu Levanová dělá problémy, nebude mi vadit sehnat nějaké potvrzení, Sebastiane...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

16.9.2017 (23:18)X

Dobře. Tu svoji si dám do šuplíku v kanceláři, abych se na ni mohl podívat kdykoli mi budete chybět... *Prohlásím spokojeně, protože tohle mě vážně těšilo. Jen jsem si nebyl jistý, jestli to takhle uvidí i Torr nebo jestli se náhodou za moje slova nebude zlobit. Ale já to myslel jen v dobrém. Pohladil jsem ji po zádech a pak se na ni podíval, jak moc ji to všechno vykolejilo. Trochu mě to zamrzelo a zároveň potěšilo. Svým jistým způsobem. Pousmál jsem se, zavrtěl hlavou a přitáhl si ji k sobě, abych ji mohl obejmout. Pořádně, vřele, láskyplně.* Torree, klídek, klídek. Já žádný potvrzení nechci. Vím, že je příšerka moje, a věřím všemu, co jsi mi řekla. Vážně. Nechci potvrzení. *Ujistím ji.* Nezajímá mě, co si myslí Evelyn, nezajímá mě, co si myslí celý svět. Do háje, Torree, já tě mám rád! A nechci důkazy nebo ujištění, že je příšerka moje. *Zavrtím hlavou, a i když ji objímám, stejně praštím tak trochu naštvaně do pytle vedle nás.* Je mi fuk, co si kdo myslí, příšerka je moje! *Stojím si na svém, ačkoli to není to, co mě dneska štve asi nejvíc...*

Torree Schredingerová reaguje:

16.9.2017 (23:33)X

..To bude moc fajn... V šuplíku jí alespoň nebude nikdo okoukávat a nezkazíš si respekt u nováčků. *přikývnu, ale i tak se mi to zdá moc a moc milé. Je to dokonce tak pěkné, že se trochu uklidním, se svýma rukama kolem jeho pasu se k němu znovu na kousek přitisknu a pak se nechám obejmout, uklidnit. Byla jsem z toho tak trochu na prášky, drby nemám ráda.. a už vůbec se mi nelíbí, když někdo takhle mluví o NAŠÍ příšerce... Jsem si stoprocentně jistá, že je Sebastiana. Není možné, aby byla kohokoliv jiného - jednou jsem mu slíbila, že s nikým jiným spát nebudu a dodržela jsem to. Tohle mně mrzelo, ale zároveň mám velikou radost z toho, že mi věří, že nemá pochybnosti...* No... D-dobře... *Sleduji, jak praští do pytle a přitom, jak řekne, že je příšerka jeho, se mi srdce rozbuší v hrudníku. Zažila jsem v tu chvíli hotovu změnu nálady, celá jsem se rozzářila, upírala na něj svůj zrak a přitom měla jemně pootevřené rty, protože tímhle chováním mě nikdy nepřestane ohromovat. A k tomu... Řekl, že mě má rád. Upřímně si z toho celého pamatuji hlavně tihle dvě části, všechno ostatní jsem ve vteřince vypustila, protože tohle mi skutečně bude rezonovat v hlavě...

...A evidentně nejen tam. V tu samou chvíli, kdy mně tak pevně objímal, mlátil do pytle a ještě na něm bylo znát, že je tak moc naštvaný, se cosi stalo. Respektive, v mém břiše se něco pohnulo. A nebylo to zrovna moc příjemné - jako kdyby se vám pohnula střeva, jen trochu.. jiným, možná spíš hypnotizujícím způsobem; prudce jsem přitom vydechla, chytila se za břicho, celá vykulená na chvilku zmlkla a pak začala tak trochu panikařit, protože tohle příšerka ještě nikdy neudělala...* Zastav, Příšerka-... asi právě kopl- *A pak zase, jemněji, ale ano, celá jsem se napnula, švihla po Sebastianově ruce, přiložila si ji nejdřív na kabát a pak tiše zanadávala, rozechvělými prsty si ho rozepnula a co nejrychleji opět složila jeho dlaň tam, kde jsem to naposledy cítila... a když se to opět po chvilce zopakovalo, jen o něco silněji, se zářícíma očima, s viditelnou, podivnou radostí, kterou sama nechápu, se podívám na muže vedle sebe:* Cítíš to taky, nebo začínám bláznit..? Bože... Copak se děje, že tak najednou?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

17.9.2017 (00:10)X

Kdyby to šlo, ukázal bych ji hrdě asi každému, aby viděl, že ta malá příšerka je moje, ale bojím se, že bych ji ztratil, takže bude lepší, když bude schovaná v šuplíku a já se na ni budu koukat jen ve chvílích, ldy budu muset být v práci, ale mnohem raději byvh byl někde jinde. *Pokrčím nad tím rameny, protože mám pocit, že takhle nahlas to vůbec nadává smysl, ačkoli mně samotnému to smysl dávalo naprosto přesný. Na malý okamžik jsem ji k sobě opravdu přitiskl, pohladil po zádech a hlavu si nechal klesnout na její rameno, zatímco jsem hodlal dál mumlat:* Věřím, že je příšerka moje, stejně jako nevěřím ani jednomu tomu nesmyslu, o kterém se mě snažila přesvědčit. *Zavrtím hlavou.

A pak se na ni nechápavě podívám. Torree se chytila za bříško, jemně se předklonila a měla strašně vykulený pohled. V první chvíli jsem se lekl, co se vlastně stalo, že je jí nějak špatně, že se něco děje, a už jsem začal tak trochu panikařit, když prohlásila, že příšerka kopla. Naše malá příšerka o sobě dala vědět! Nechal jsem jí omámeně, aby si vzala moji ruku a položila si ji na bříško. Naprostou konsternovaně jsem čekal, až jsem pod rukou ucítil jemné kopnutí. Ucítil jsem příšerku!* Neblázníš, taky jsem to cítil. Naše malá příšerka o sobě dává vědět. Že o ní nemáme mluvit bez ní. *Uchechtnu se. Ale pak se neudržím a musím udělat jednu maličkost. Svoji ruku nechám na jejím bříšku, zatímco ji tak nějak pustím, kleknu si před ní, vykasám jí svetr, co měla na sobě pod kabátem, těsně pod prsa a je mi jedno, jestli schytám facku nebo ne. Pohladím láskyplně její bříško a políbím ho, jako bych chtěl políbit příšerku.* Neboj se, příšerko, tady se tě nikdo nevzdá. Oba tě máme rádi. A i když se maminka tváří, že jsi otravná, stejně tě miluje. Máme tě rádi, příšerko naše. Mám vás rád oba... *Ačkoli jsem celou dobu mluvil celkem hlasitě, poslední větu jsem zašeptal a znovu jemně políbil její bříško, když jsem před ní klečel, abych měl obličej tak v úrovni jejího bříška...*

Torree Schredinger reaguje:

17.9.2017 (00:27)X

*Ohromeně jsem sledovala jeho počínání; když si klekal, kasal mi můj teplý svetr, věnoval polibek příšerce v mém břiše a povídal tak sladké věci... Kurva, odkdy jsem tam moc na měkko? A hlavně jen z nějakého chlapa? Možná... Že od té doby, co to není jen nějaký chlap, ale je to Sebastian..? Sevřela jsem svůj svetr v dlaních, která jsem si pak nechala dojatě u úst, aby mi neklouzal dolů a nekazit jim jejich rozmluvu. V tu chvíli jsem si přišla tak šťastná... Šťastná, dojatá, jako jsme nikdy nebyla - ani na své první svatbě, na kteréhokoliv narozeniny, nebo nad pizzou.. tohle byla jiná radost. Pravá, nefalšovaná, plná lásky a pochopení, co byl celou dobu ten hřejivý pocit u srdce. A i když za to možná tak trochu mohl příšerka, nejspíš mi jen dopomohl... Věděl, že mám tatínka ráda... Že jsme jen hloupá kráva, která ani nepozná, co se jí děje v srdci. Snažil se mi říct, že je vhodná doba s tím něco dělat, že TEĎ se to akorát hodí, tím svým prvním kopáním mi chtěl dát najevo, že se nemám přestat bát... Jsem si tím jistá... Ňooo, ale možná jen na devadesát devět procent... Protože jinak se stále bojím.

Ale příšerka měl pravdu - byla to vhodná příležitost. Pohádal se s Evelyn, já se, doufám, zbavila toho odporného škůdce a oba dva jsme akorát zašli nad tím, jak naše malé roste... Proto jsem si odkašlala, pokusila se nasadit normální, ne až tak ohromený, dojatý úsměv, ale stále jsem si polovinu tváře schovávala pod vyhrnutým, modrým svetrem;* ...Možná mám pro tebe nabídku... Jestli máš zájem..? *Začnu rozpačitě, celá červená a jediné dvě věci, ve které doufám, jsou asi jen to, že nezačnu z nervozity zvracet, jako to mám ve zvyku, nebo že to jeho "mám vás rád" neznamená jen.. "rád" jako třeba... "Jsi pro mně sestra" nebo "inkubátor", když dál, dost nervózně a jako když strhnete náplast, vyhrknu;* Ta dohoda o kamarádství, víš co my-myslím? *Ale nebyla bych to já, kdybych se i tak snažila nepůsobit jako silná, nezávislá žena... Přestože mám oči až plné panické hrůzy:* ...Chtěla bych pozměnit pravidla... Nebo možná... Dohodou rovnou celou- No zkrátka... Zapo-menout na to..? *Vyslovím tiše, najednou velmi opatrně a pak se zkrabatělým čelem čekám pobavený smích, který mi doslova zlomí srdce a který jisto jistě začne za tři, dva, jedna...*

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

17.9.2017 (10:10)X

*Malá příšerka se nejspíš uklidnila, ale stejně jsem ještě nechával svoji tvář u Torreina bříška. Jako kdybych si k příšerce lehl. Jednu ruku jsem nechal na místě, kde jsme předtím cítili její kopání, ldyby nám náhodou chtěla ještě něco říct, svoji tvář jsem měl na jejím bříšku a druhou rukou jsem ji po bříšku hladil, takže mám pocit, že Torree nebyla zima, i když měla svetr vykasaný nahoru pod prsa. Navíc jsem nedostal facku, jak jsem očekával, takže jsem se mohl spokojeně usmívat. A jako druhé navíc jsem mohl být alespoň na chvíli u Torree, což se mi líbilo. A neodstrčila mě, takže jsem to mohl brát jako výhru.

Když potom začala mluvit, nebo možná spíš brebentit, jako by se něco dělo, nechal jsem si tvář na jejím bříšku, jen jsem hlavu natočil, abych na ni viděl, aby si mohla být jistá, že ji vnímám. A popravdě? Lekl jsem se, co tím myslí. Nejspíš jsem se jí zprotivil tak dost, že už nechce být ani kamarádka? Trochu jsem zkrabatil své čelo, jak jsem nad tím uvažoval, než jsem se zmateně zeptal:* Jak to myslíš? Ty nechceš, abychom byli kamarádi? Co jsem provedl?

Torree Schredingerová reaguje:

17.9.2017 (10:19)X

*Měla jsme jen takhle malinkato od toho, abych se začala sama ze sebe, z toho, jak jsem pitomá, hystericky smát, pomalu brečet a jednu si vlepit, protože tohle není možné. Mé komunikační schopnosti nikdy nebyli výtečné... ale já ho evidentně dost vyděsila, což vůbec nebylo v plánu. Trochu jsem si odkašlala, povzdechla si a s jedním hlubokým, uklidňujícím nádechem tiše, ale rozhodně, s očima upřenýma dolů na něj pošeptám:* Jedině to, že jsi skvělý chlap.. *A pro případ, že by tohle neslyšel - přestože pro mně bylo neuvěřitelně těžké, říkat to nahlas! - trochu víc nahlas, chvějícím se hlasem a se stopou strachu povím:* Aaano, nechci, abychom byli kamarádi... myslím tím "Jen", já totiž-... MYSLÍM si, že v zájmu příšerky *panebože, no to je výmluva století.* by bylo.. na místě a možná i moc fajn, kdyby-bychom... se na chvilku zkusili, no... Nebrat kamarádsky a prostě... Zkusit.. to víc, než jen... *Povídám kamarádsky, dost zmateně, často se musím nadechnout a jde na mně znát, že mi začíná být trochu nevolno. A nakonec si prostě jen ztrápeně povzdechnu:* Zkrátka... Mám tě ráda, Sebastiane... ráda, jako ráda... Bože, jsem tak ubohá....

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

17.9.2017 (11:01)X

*Sledoval jsem ji zmateným a ustaraným pohledem, protože jsem si tak trochu neuměl vysvětlit, co jsem provedl, proč nechce být kamarádka. Vždyť jsem byl hodnej. Dokonce moc hodnej... A pak mi to došlo. Najednou mi všechno dávalo smysl. Z mého vykolejeného výrazu se stal takový podivně spokojený úsměv, který se mi usadil na tváři, když jsem na ni koukal nahoru.* Pokud jsi ubohá, když mě máš ráda, tak to já musím být taky, protože... Taky tě mám rád... Rád jako vážně rád... *Odpovím s úsměvem, než se s pohledem vrátím k jejímu bříšku, které ještě jednou políbím.* Je to dobrý, příšerko, nechá si mě. Sice to vypadá, že jen kvůli tobě, ale nechá. *Povím škádlivě, než ji vážně naposledy políbím a pohladím na bříško, které potom zakryju svetrem. Sice to vypadalo, jako bych se s ní o ten svetr, do kterého se za celou tu dobu schovávala, tak trochu tahal, ale nakonec byl dole, bříško bylo v teple a já se postavil nahoru, abych ji mohl zase přitáhnout k sobě.* Ty jsi moje malé trdlo... *Prohlásím sebejistě, ale s úsměvem.*

Torree Schredingerová reaguje:

17.9.2017 (11:19)X

Necul se tak hloupě... *Osočím ho, rádoby otráveně protočím oči v sloup, ale jde na mně trochu moc znát, že jsem napjatá, protože nevím, co mi na něco takového Sebastian poví. Jsem nesvá, asi se klepu i zimou, ale jinak se snažím být co nejvíc "v pohodě", mít "jsem v klidu" postoj. Což se celé zbortilo, když prakticky zopakoval to, co jsem mu sama řekla, vstal, pomohl mi se svetrem a vzal mě do náručí. A já byla vykulená... překvapená... A věnovala jsem mu přesně takový, trochu nechápavý pohled, s jemným, blaženým úsměvem:* Počkej, fakt..? *Lehce pozvednu jedno obočí.* Ihm, nechám... Ale jen, když mi nebudeš říkat, že jsem trdlo! Ty prevíte...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

17.9.2017 (18:49)X

*Musel jsem se zasmát, když mi řekla, abych se tak neculil, protože já si prostě nemohl pomoc a stejně jsem se musel začít culit ještě víc.* Jo, fakt... Mám tě rád. Kvůli tomu jsem dneska vlastně tak moc bušil do toho pytle. Protože mi přišlo, že ty to takhle nevidíš... *Vysvětlím, zatímco si ji držím u sebe. Ani nevím proč, ale mám tendenci držet ji u sebe opravdu pevně a dlouho, protože mám pocit, jako by to celé byl sen, přelud nebo tak něco. Jako by mi najednou měla oznámit, že je to jen sranda, že si to celé vymyslela a střílí si ze mě. To bych asi byl hodně naštvaný a zklamaný, kdyby to tak skutečně bylo...* Dobře, dobře, nejsi trdlo. *Uchechtnu se, nakloním se a vtisknu jí jednu menší pusu.* Hele, nejsi přelud z dehydratace nebo tak něco, že ne?!

Torree Schredingerová reaguje:

17.9.2017 (22:45)X

..Takže ty jsi byl naštvaný na mně? *Zeptám se trochu ohromeně, pak zavrtím hlavou a raději se celá, s tichým smíchem, tváří ukryju v jeho propoceném tílku:* A jak bych to neměla vidět..? Sebastiane, sama jsem tě právě požádala, abychom to spolu zkusili... *Povím jemně, pro mně až neobvykle mile a nakonec k němu svá světlá kukadla a široký úsměv stejně upřu:* Co my víme, třeba si nepadneme do noty - třeba nám to půjde lépe jako kamarádům... ale myslím, že v zájmu nás dvou, naší příšerky, by bylo nefér si upírat fakt, že se máme navzájem rádi... Aaaa, vidíš to? *začnu se opět smát, sáhnu si na tvář a pak skoro hystericky prohlásím:* Už je to tady, už se usmívám jako kretén... Ale teď dokonce nejsem ani trdlo, ale přelud? Ne! Beru zpátky, máš ze měn legraci, nemám tě ráda jsi hajzlík! *Vypláznu na něj jazyk, najednou v moc dobré náladě, kterou mi pak usměrní další, jakoby nepatrné kopnutí příšerky v mém bříšku, které mě opět přenese někam, kde je jen příjemně a já můžu být spokojená, protože po tolika měsících mám KONEČNĚ jasno v tom, co se se mnou vlastně děje...*

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

17.9.2017 (23:01)X

Ehm ne... Byl jsem naštvaný především na sebe, protože mi přišlo, že je pozdě, že jsem si to všechno uvědomil moc pozdě a že chceš dodržovat naši dohodu. Byl jsem naštvaný, protože mi přišlo, že si nechávám mezi prsty proklouznout jednu moc úžasnou holku... *Vysvětlím s menším úsměvem, aby si nemyslela, že jsem naštvaný na ni, protože to bylo to poslední, co jsem k Torree cítil. Hezky jsem ji objal, pohladil po zádech a podíval se na ni, jak na mě koukala." To je pravda. Nebudeme si upírat tu možnost to alespoň zkusit. *Zavrtím hlavou, než se začnu vyloženě smát, protože po jejich slovech si ji k sobě přitisknu do velkého objetí, aby mi nikam neutekla, protože takhle jednoduché to rozhodně slečna mít nebude.* Ne, ne, žádné takové. Já už tě totiž nedám. *Prohlásím se smíchem, když ji k sobě tisknu.*

Torree Schredingerová reaguje:

17.9.2017 (23:07)X

Pitomá dohoda... *Zamumlám si sama pro sebe, zatímco poslouchám, ale na oko si hledím hraní si s rozervanou nitkou na svém rukávu. Tenhle svetr už je dávno několikrát poslepovaný, je zničený a i když bych na zimu potřebovala nový, tak raději zkrátka v zimě nebudu vylézat, než abych Sebastiana okrádala o jeho peníze... Navíc - pro mně je podstatnější zařídit pokojíček a všechny ty ostatní serepetičky, co bude potřebovat, naší příšerce. Ostatní jde do ústraní.* Ihm... *Podívám se mu s úsměvem do očí, rozzářím se, natáhnu a pak, jen trochu váhavě, vtisknu jemnou, milou pusu na jeho tvář:* ..Ale víš, v čem máme od ostatních výhodu? Hm? Hm..? Už dááávno totiž víme, že nám to v posteli jde skvěle! *Začnu se smát a pak přidám na intenzitě ve chvíli, kdy si mně tak hezky chytil a prohlásil něco, po čemž jsem se začala smát snad ještě o trochu víc:* Pff, no to ještě tak!

Odpovídáte X

15.9.2017 (22:35) Odpovědět # X
Sebastian Jonathan McRoy

Torree Schredingerová reaguje:

15.9.2017 (23:00)X

Dnes na mně nečekej, jsem v tělocvičně. O jídlo se nestarej. *Tak takhle strohou, podivně zkroucenou a viditelně dost emocionální esemesku jsem ještě nikdy nedostala. Pokud nepočítám rozchody přes telefon... ale to vždy bylo JEN obráceně. Já byla ta klidná, která druhého odmítala, to já byla ta, která psala "dneska ne a smiř se s tím"! Ale nejspíš by mně to tolik nežralo, kdybych tentokrát - jako se to ještě nikdy nestalo... - Vážně neměla v plánu udělat mu večeři. Samozřejmě, pravděpodobně by to nebylo jedlé, protože jsem to přeci jen vařila já, ale stále... Takhle se mnou zamést potom, co se stalo včera a jak se se mnou ráno ani nerozloučil a rovnou kamsi zmizel, přestože podle rozpisu dnes měl hlavně odpolední tréninky. Mrzelo mně to, vážně moc... ale na druhou stranu jsem měla spoustu času sama pro sebe, popřemýšlet, zkontrolovat si své namodralé a příliš rozžilkovatelné očko.

Ale to přemýšlení dokonce chvilku ani nevypadalo, že bude vypadat dobře. Nebo že mi dá nějakou odpověď k tomu, proč se celý den už od rána tak blbě usmívám, proč nemůžu přestat myslet na Sebastiana - více, než obvykle... - a proč si neustále, s téměř až fanatickou láskou a přesností hladím a zkoumám již podstatně veliké břicho... A stále jsem nemohla pochopit, čím to je, přestože jsem pár tušení měla.. ale tentokrát si nesmím dovolit všechno shodit na malou příšerku a upřímně? Nechtěla jsem to ničím maskovat, už jsem si nechtěla nic nalhávat.

Ale když mi teď tak neohleduplně překazil plány, bylo mi z toho smutno... No... ovšem, jen chvilku. Ještě těsně předtím, než mně napadl tak geniální nápad to dokonce vypadalo, že se z toho složím. Díky bohu, že já a můj mozek jsme tak dobří parťáci! Vzala jsem jeden košík, který měl Sebastian schovaný v komoře, vystlala ho dekou a začala do něj nabalovat všechny možné potraviny, které má Sebastian rád. I když nebude mít hlad, já ho z té tělocvičny dostanu, i kdyby mně to mělo stát cokoliv. Nechci, aby byl sám. A navíc mám dost ošklivý pocit, když myslím na to, že se určitě musí něco dít, když se na mně takhle vykašlal. Takže jsem o necelou čtvrt hodinu později už jela autobusem, s natěšeným a spokojeným úsměvem na tváři, velikým košíkem v ruce, v teplém kabátu a s přístupovou kartou, kterou mi Sebastian věnoval s tím, že ji můžu použít ve stavu nouze. A tohle byla nouze, vážně! Pomalu mně ani nechtěli pustit dovnitř...

Našla jsem ho přesně tam, kde jsem předpokládala, že bych ho mohla najít. Jen mně docela překvapilo, v jaké pozici a při jaké aktivitě. Trochu jsem ohrnula ret, odložila svůj košík s hlubokým nádechem ke dveřím, které jsem za sebou tiše zavřela a i když tu funěl jak být, vypadal u toho jak ten nejnaštvanější rváč, přiblížila jsem se, přešla přes celou rozlehlou tělocvičnu a pak, když zrovna jen tak jakoby.. No... poskakoval na místě, nebo co, mu nesměle poklepu na rameno. A pak uhýbala, protože mně ani v nejmenším nenapadlo, že bych ho mohla vylekat... musím si věci lépe promýšlet, už tak jsem ani nechápala, proč tu v deset večer straší a demoluje si vlastní bocovací pytel:* Hej, hej, klídek tygře, to jsem já! *Začala jsem ho mírnit, o pár kroků ustoupila a o trochu víc se s menším leknutím zachumlala do svého - jeho... Ale co už.. - kabátu, aby se čirou náhodou nestalo, že by měl až příliš rychlé reflexy a omylem by se po mě ohnal. Jedna bych mu to pak dala sežrat, ale zároveň... určitě by to nebyl pěkný začátek rozhovoru.* ...Ahoj..?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.9.2017 (23:26)X

*Mordoval jsem ten boxovací pytel, jak se jen dalo. Jako by snad za něco mohl, ačkoli nemohl vůbec za nic. Nemohl za fakt, že jsem byl nasraný jak nevím co, protože jsem si uvědomoval, že Torree chce být kamarádka. Nemohl za to, že Eve ruplo v bedně a začala se chovat jak diktátor, který si myslí, že mi může organizovat život. Nemohl dokonce ani za to, že jsem byl naštvaný bezdůvodně na celý svět, protože se mi můj život během pár dní doslova a do písmene obrátil nohama vzhůru. A ačkoli už jsem pomalu nevěděl, proč jsem naštvaný, adrenalin v mých žilách koloval doslova na dvěstě procent a zařizoval všechno potřebné - zařizoval doslova moje mlácení do pytle, kdy jsem se snažil vymlátit z něj duši. Nebo možná ze sebe tímhle způsobem?! Nevím. Každopádně jsem neslyšel, že by někdo vešel do tělocvičny, neregistroval jsem zvuky kroků přes prázdnou cvičebnu. Registroval jsem až něčí dotek, když mi někdo poklepal na rameno. Automaticky jsem se otočil a chtěl tomu vyrušiteli jednu ubalit, když jsem se najednou zastavil a překvapeně se podíval na... Torree! Stál jsem před ní v propoceném oblčeni, funěl jsem jak parní lokomotiva a díval se na svoji kamarádku s rostoucím bříškem, jak se mě snaží uklidnit.* ...Ahoj..? *Zopakuju po ní stále ufuněně.* Co tu děláš? *Zeptám se zvědavě.*

Torree Schredingerová reaguje:

16.9.2017 (13:59)X

*Chtěla jsem se na něj potom, co se otočí usmát, říct mu, že je kretén, když mně nechal doma samotnou, ale ve chvíli, kdy se na mně otočil, mi málem spadla brada:* To ti ten boxovací pytel vrátil úder?! *Přiblížila jsem se k němu, vzala ho za bradu a natáčela si ho tak, abych viděla jeho přelepený, ještě stále evidentně citlivý nos. V té situaci jsem tím svým cítila jeho pot, ale nedbala jsem toho. Jsem žena, která tvrdí, že pot chlapa jen zdobí - Sebastian tím akorát víc přidává na mužnosti, s tím svým rudým, udýchaným obličejem...* Přišla jsem se na tebe podívat. Z té tvé zprávy jsem si vyrozuměla, že se něco děje. *Mrknu na něj.* A stalo se něco..? Nevypadáš jako vzor klidu a míru, to ti teda povím.

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

16.9.2017 (20:00)X

Eh... Ne. *Zavrtím hlavou. Kdyby mi totiž pytel vrátil úder, spíš bych měl monokl než zlomený nos. Holt jsem blbej, když jsem nedokázal čekat a následně vykrýt úder do obličeje, od toho blbečka. Celý trochu nesvůj jsem sledoval, jak se rukou dotýká akorát mojí brady, protože ten nos byl přeci jen ještě stále citlivý na dotek. Když mi potom bradu pustila, začal jsem si sundavat jen látkové chrániče rukou, zastavovat pytel a podobně.* Jsem nasranej, to se stalo... *Pokrčím rameny, jako by se nechumelilo.*

Torree Schredingerová reaguje:

16.9.2017 (20:12)X

*Lehce pozvednu obočí, párkrát zamrkám, ale nenechám si kazit dobrou náladu tím, že je ještě stále tak trochu naštvaný:* Pořád tě ten včerejšek nepustit..? *Zeptám se však se starostí a nakonec i poukážu na své zabandážované a přelepené oko, které mi hyzdilo jinak perfektně namalovanou tvář:* Zašla jsem si dnes dopoledne na chirurgii, aby ses nemusel obávat... Oba dva, i s příšerkou, jsme prý v pořádku, dostala jsem kapky... Taaak a když jsem ti teď řekla, jaký jsem měla den - krom toho, ty jeden idiote, že jsi mně nechal navečer samotnou! - tak jsi na řadě... kdopak ti to udělal..? *Zeptám se se svým oslnivým úsměvem, ale jinak je pravdou, že se tak trochu obávám... Mám černou předtuchu... ale dokud mi to neřekne, nechci dělat vlny.*

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

16.9.2017 (20:37)X

*Zatímco jsem Torree poslouchal, co mi říkala, došel jsem zavřít okno, protože sem proudila celkem nepříjemná zima. Taková tu byla i předtím?! Asi jo, akorát jsem si toho nevšiml, jak jsem mlátil do toho pytle. Protáhl jsem si zatuhlý krk, došel zpátky k Torree a chytil jsem pytel, jako bych ho objímal, protože se ještě pořád dost rušivě houpal.* Jsem rád, že jste s příšerkou v pořádku. Díky, že jsi tam zašla... *Odpovím na začátek, než si povzdechnu a dost navolno, ale ještě pořád nasraně praštím do pytle.* Ten tvůj pitomec. Ráno jsem totiž vstal dřív, počkal si na něj, abych mu vysvětlil, že tohle se nedělá *Ukážu na její zalepené očko.*, byl v práci, kde jsem se pohádal s Evelyn, byl jsem si pro kávu a pak byl tady... *Pokrčím rameny.* Ne, nejde tu o včerejšek. Spíš toho bylo víc, proč jsem šel sem...

Odpovídáte X

13.9.2017 (22:45) Odpovědět # X
Sebastian Jonathan McRoy

Eve Levanová reaguje:

13.9.2017 (23:25)X

*Můj den začal jako každý jiný - papíry a zase papíry, ale teď jsem měla pauzu, což po našem znamená spíš něco jako "obědovo-záchodovo-zábavová" přestávka, protože tahle hodina je jedna doba, kdy skutečně můžu naplnit většinu svých úplně obyčejných, sociálních i jiných lidských potřeb. A přesně to jsem vyhledávala, když jsem touto chodbou s klíči v ruce šla - nějakou zábavu. A jakmile jsem zahlédla tuto konkrétní osobu, tak nějak jsem vytušila, že to budu muset doložit.*

Ale, ale, kampak..? *Zarazím ho nejsou dlaní složenou na hrudníku, když se snažil nepozorovaně protáhnout kolem mně, nevěnovala jsem mu jediný úsměv a rovnou jsem se soustředila na to, co tady našemu milému panu trenérovi teklo z ošklivě rozseklého nosu. A pak, opět bez úsměvu či pozdravu, jemně a zvědavě pozvednu jedno své obočí;" .. Nováčci...?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

14.9.2017 (16:02)X

A sakra! *Zamumlal jsem si pod vousy, když jsem zahlédl, jak se ke mně blíží Eve. Moc se mi nelíbilo, že bych jí měl potkat zrovna takhle. Když mě ale zastavila, povzdechl jsem si, podíval se na ni a urovnal si tamponádu v nose.* Spíš jeden pitomec... *Zavrčím.* Neměl si začínat s Torree...

Eve Levanová reaguje:

14.9.2017 (16:40)X

*Nechala jsem své obočí stále jemně zvednuté, protože tohle pro mně byla tak trochu záhada. A tentokrát nemyslím Sebastianův vztah k té blonďaté holce...* A-ha? *Protáhnu, porozhlédnu se kolem sebe, vezmu tady Sebastiana za ruku a už ho za rukáv mikiny z uniformy uvázané kolem pasu trička vláčím k nejbližší tělocvičně:* Dostaneš léčivé sérum, ať se ti to zacelí dřív, než tě tak uvidí tvoje skupina. A mezitím mi laskavě vysvětli, co jsi dělal... Moc dobře víš, že ohledně takových věcí máme striktní pravidla: Trenéři žádná zranění ani krev v pracovní době...

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

14.9.2017 (19:14)X

Hele, co to...? *Začal jsem se tak trochu rozčilovat a bránit, protože jsem nevěděl, co se mnou hodlá dělat, než mi to osvětlila. Uchechtl jsem se a nechal se dotáhnout do nejbližší volné tělocvičny.* To nebylo v pracovní době. Bylo to před pracovní dobou. Akorát se mi nepodařilo zastavit krev, než jsem došel sem. *Uchechtnu se.* A díky...

Eve Levanová reaguje:

14.9.2017 (19:32)X

Ale stále... Nemám zájem na tom podílet se na tvém vyloučení z trenérského družstva jen kvůli rvačce. *Mrknu na něj, tiše za námi zavřu dveře a jemu zatím pokynu, aby šel dál přes tělocvičnu až ke kanceláři, která je stejná v každé z cvičišť na základně. I tam jsem za námi zavřela a zatímco jemu jsem pokynula, aby se posadil na stůl, sama jsem se rozešla ke stolu, abych se pak mohla vrátit a postavit se s jemným úsměvem na tváři s kapesníky v ruce přes něj:* Teď nehýbat. *Pokynu a začnu mu velmi opatrně vytahovat jeho dost chabou bandáž a přitom dost pečlivě otírat krev.* Neděkuj mi, není zač... Ale teď povídej - proč jsi se pral zrovna kvůli slečně Schredingerové...?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

14.9.2017 (21:39)X

Neporušil jsem žádné z pravidel ani žádný předpis. *Zavrtím hlavou.* Popral jsem se v době svého volna, což nikdo nezakazuje... *Pokročím rameny. Pomalu jsem prošel přes tělocvičnu, zamířil do kanceláře, která byla hodně podobná té mojí v mé tělocvičně, a tam se posadil na stůl, jak mi Eve ukázala. Opřel jsem se rukama za zády, abych měl alespoň trochu rovný trup, když se mi Eve začala hrabat v nose.* Protože Torree mlátil. A vsadil bych se, že to nebyla jediná žena, u které tohle dělal. Mohl jí ublížit, což mi opravdu vadí...

Eve Levanová reaguje:

14.9.2017 (21:49)X

Dobře, dobře... Takže to asi vypadá tak, že jsem si tě sem přitáhla jen, abych byla s tebou..? *lehce pozvednu jedno obočí, jako kdybych ho přesně k takovému závěru vyzývala a pak se pokusím o jeden jemný, alespoň malinkatý úsměv, protože přesně takhle to nejspíš vážně bylo. Ale pak tenhle milý úsměv dost pohasne, změní se opět v můj obvyklý, nevýrazný výraz a já se musela hořce, tak trochu pobaveně a možná i tichoulince přejícně uchechtnout:* Ach tak... Kvůli tomu jsi mně včera jen tak poslal pryč..?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

14.9.2017 (22:22)X

Vážně? A zatáhla? *Zeptám se se smíchem, ačkoli se ještě stále snažím co nejméně hýbat. Přeci jen nechci zhatit tu práci, kterou si Eve s mým nosem dávala. Navíc jsem rád, že mi s tím nosem pomohl někdo jiný. Vždycky je to lepší, než když si nos ošetřujete sami...* Ehm... Jo. Promiň. Ale kdybys ji viděla... *Zavrtím hlavou.* Ruce měla plné modřin, monokl jak vrata a modřinu z boku na bříšku. Navíc brečela a celkově byla dost vyděšená. Ještě jednou promiň, ale nemohl jsem ji tam jen tak nechat v koupelně... *Pokrčím trochu rozpoloženě rameny, protože je mi jasné, že tím jsem Eve přeci jen urazil.*

Eve Levanová reaguje:

14.9.2017 (22:34)X

...Co ty víš, jak to bylo... *Zamumlala jsem téměř až nenávistně naproti němu, zatímco jsem se zájmem ošetřovala jeho nos a později sahala po injekční stříkačce. Abych byla upřímná, ta holka se mi nelíbí. Je zvláštní... ne, je přímo divná. A navíc... Stejně, neviděla jsem jí, ale tahle holka dělá všechno proto, aby jí Sebastian věnoval pozornost.*

...Nechci být vlezlá... *Začnu opatrně, zatímco si beru jeho ruku, abych mohla použít injekci na zastavení krvácení, která se aplikuje jen do paží;* Ale přeci jen na vteřinku budu... jsi si jistý, že si to neudělala sama jen, abys jí pak obskakoval..?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

14.9.2017 (23:01)X

*Jakmile žena začne s tím, že nechce být zlá nebo něco podobného, js zle, protože se jí nelíbí, že něco nebo někoho upřednostňujete před ní. Možná jsem byl ňouma a ženy jsem neznal, ale tohle jsem za ta léta randění s ženami vypozoroval. Vždycky to začne stejně - nechtějí být zlé, zdráhají se problém řeší, ale pak se dp toho stejně pustí a vy jste nakonec idiot, co to nepoznal sám a dal přednost někomu/něčemu před ní. A teď to nebylo o ničem jiném. Eve se snažila pošpinit Torree, aby si přilákala mojí pozornost. Trochu mě to u ní mrzelo, protože do téhle chvíle Eve vypadala jako fajn ženská.* Nemyslím si... I kdyby to byla pravda, nikdy by si neublížila na bříšku. Ale vážně si nemyslím, že by tohle dělala, aby získala mou pozormost. *Zavrtím znovu hlavou, ale pak už sleduju, jak se ke mně blíží s injekcí.*

Eve Levanová reaguje:

14.9.2017 (23:06)X

Nikdy nevíš, co se takovým-... ehm.. "přátelským" holkám honí v hlavě, Sebe... *Upozornila jsem ho, pak ho chytila za ruku a bez jakéhokoliv varování zručně použila jehlu se sérem, abych mohla začít, docela dost podrážděně z toho, že se chová tak trochu jako zaslepený idiot, alespoň hledat ty malinkaté nápasti na zlomeninu nosu.*

...Dovol mi ti připomenout, že nikdy nemáš úplně jistotu, že jsi-... No... to je jedlo... ale přitom se chováš jako kdyby byla svatá; to je zaslepené, Sebe. *Zavrčím dokonce a když náplasti konečně najdu, snažím se je nějakou chvíli, jako kdyby se nechumelilo a já nic podstatného nenakousla, přestože jsem si myslela své, s narůstajícím rozčílením od sebe odlepit.*

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.9.2017 (00:10)X

Co tím chceš říct, když používáš označení "přátelská" holka?! *Zeptám se pro jistotu, protože doufám, že tím nechce říct, že je Torree prostitutka, když není! Navíc by tím u mě opravdu klesla. Tohle mi přijde už i na ženu dost podlé a na líderku k tomu.* A tímhle chceš říct zase co? Že to malé není moje nebo co? *Zeptám se nevěřícně.* Nemyslím si, že je svatá. To nikdo z nás. Ale chci jí prostě pomoc!

Eve Levanová reaguje:

15.9.2017 (00:28)X

Já pouze podotýkám, že k tomu dítěti přišla za určitého přítulného chování vůči jejím "kamarádům"... *Zavrčím nazpátek, protože se mi jeho tón přestává líbit. Hodila jsem po něm náplastmi, aby se je rozlepil sám, když se chová takhle a zatím jsem se pokoušela samým vztekem nerozbít krabičku téhle malé lékárničky, když se jí snažím zarovnat zpátky do šuplíku. Jenže přitom tak trochu vybuchnu a na plnou pusu si dovolím spustit, ovšem, aniž bych mu věnovala byť jen jeden svůj vyloženě jít nasraný pohled;* ANO, Sebe. Přesně to ti říkám. Protože-... Doprdele, jak si můžeš být něčím takovým tak jistý? Určitě si ho udělala s někým jiným, mysli trochu hlavou, proboha... Jsi hezký, milý, finančně zajištěný - jen tě využívá, aby se mohla celý den válet a ty jsi ještě tak naivní, že ani nežádáš lékařské potvrzení? Jsi normální? To vážně chceš do konce života platit dítě, které ani určitě není tvoje?

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.9.2017 (09:09)X

*Tak, tak jsem chytil náplasti do rukou, když je po mně tak mrskla. Přitiskl jsem si je na hrudník, aby mo nespadly, a až potom jsem je začal rozlepovat. Bez jediného slova jsem seskočil ze stolu a došel si k malému zrcadlu, abych si je na nos nalepil správně... A teprve po jejich slovech jsem se tak nějak naštvaně otočil a rozlobeně se na ni podíval. Tady slečna si evidentně myslela, že mi může komandovat a skládat život, když jsme spolu byli párkrát na kávě a párkrát jsme se políbily.* Tak hele, Eve, ty Torree vůbec neznáš. Možná to vypadá, jako by se celý den válela, ale chodí do práce, nebo alespoň chodila, dokud její bříško nebylo tolik vidět. A rozhodně mě nevyužívá! *Zavrtím hlavou, protože ať chce nebo nr, Torree si trvala na tom, že mi alespoň trochu bude přispívat na chod domácnosti. Nelíbilo se mi to, několikrát jsme se kvůli tomu chytili, ale nakonec jsme se nějak domluvili. Ne, rozhodně mi nepřijde, že by mě využívala.* Ne, nežádám lékařské potvrzení, protože věřím, že její slovo, že už přes rok spíme jen spolu, je pravdivé. A i kdyby to dítě nakrásně nebylo moje, pořád mu můžu dát nejlepší možnost pro život, než ti její jak říkáš kamarádi. Hlavně NIKDY nemůžeš prohlásit, že to malé určitě není moje. Nikdy! Spali jsme spolu přes rok a dost pravidelně, takže je nejpravděpodobnější, že je moje! *Zavrčím na ni, protože tímhle mě vážně nasrala. Nikdo, NIKDO, nebude říkat, že příšerka není moje. Je moje a bude celý tatínek!*

Eve Levanová reaguje:

15.9.2017 (21:39)X

Nenech se vysmát... *Zavrčím nazpátek, když po mně tak vyjede. Ať už si myslí cokoliv, ať už mu o cokoliv také jde, hlavní věc momentálně je, že ještě stále jsem jeho velitelka, líderka jeho frakce. Takže určitou autoritu tu ještě mám - bohužel pro něj:* Znám totiž takové, jako je ona. Vím, že se dřív nebo později vyklubou a věř i, že ten pohled pak není pěkný-.. *A v tu chvíli jsem se zarazila, vykulila na něj oči a dalo se na mně snadno poznat, že jsem až paralizovaná vzteky. To, co jsem pochopila z jeho slov, co jsme mu viděla v očích... šla jsem opět až k němu, postavila se rozhodně před něj, založila si ruce na prsou a pak vyštěkla jasně srozumitelný, přímo nasraný rozkaz:* Fanj, fajn! Takže teď mi ale už odpověz; ptala jsem se na váš vztah celou dobu, vždycky jsi dokola opakoval, že je kamarádka, ale tu bys tak zaslepeně nebránil! CO, DOPRDELE, MÁŠ S TOU MALOU DĚVKOU? *Odsekávám každou slabiku, upírám na něj svůj pohled a pak se samým rozčílením dokonce začnu nevěřícně smát:* Proboha a copak tys jí v té práci někdy viděl? Co přesně dělá?! Jak můžeš jen tak, jako kdyby byla svatá, rovnou polknout všechno, co ona ti nakecá a ani nechtít potvrzení? Důkaz? Sebastiane, chybí ti TAKHLE malinkato od toho, aby z tebe udělala kreténa... A stačí jí k tomu jen jedno dítě, které - a to ti garantuju! - určitě není tvoje!

Sebastian Jonathan McRoy reaguje:

15.9.2017 (22:24)X

Jasně, protože ty už od pohledu znáš úplně všechny, že jo?! A úplně nejlíp, hm?! *Odseknu nasraně. A i když je mi jasné, že si zahrávám, protože díky tomuhle bych klidně mohl přijít o místo a možná i o příležitost později dostat jiné, takže bych se defakto stal odpadlíkem a mohl se nechat jít dobrovolně zastřelit, stejně jsem se nemohl udržet. Nelíbilo se mi, jak o Torree mluvila. I kdyby měla pravdu, Torr je pořád moje kamarádka a rozhodně by se mi nelíbilo, kdyby takhle o ní někdo mluvil. Nebo ji mlátil jako ten její pitomec.* Tak zaprvé - není to děvka! A ano, několikrát jsem ji v práci viděl, takže vím, že to není děvka! A zadruhé - je to kamarádka. Takhle zněla dohoda - kamarádi. A oba ji dodržujeme. *Zavrčel jsem, protože tohle se mi rozhodně nelíbilo. Navíc jsem tak nějak vnitřně věděl, že si lžu do kapsy, protože Torree už jen jako kamarádku neberu, ale to bylo nepodstatné, protože dohoda zněla jasně. A já ji nechtěl porušit.* Víš co?! Končí mi polední pauza, takže... Díky za ošetření, díky za přednášku do duše a vyprosil bych si, abys o Torree mluvila jako děvce a o tom malém, že není moje. Navíc je to pořád ještě moje rozhodnutí, jestli ze sebe toho - podle tebe - kreténa nechám udělat nebo ne. *Zavrčím podrážděně. Pomalu si vezmu svoje věci a už o něco rychleji se vydám přes tělocvičnu dál, abych se připravil na svoje družstvo.*

Odpovídáte X

28.9.2016 (15:55) Odpovědět # X
Cameron Halton

Odpovídáte X

19.9.2016 (18:00) Odpovědět # X
Jay Tyrell

Odpovídáte X

Strana 1 / 4, celkem 26 příspěvků  Další → RSS
Kniha od BlueBoard.cz